Epilog
7. 10. 2011
O dva týdny později ležela Abby v posteli v Dantově sídle a dívala se, jak opatrně zapaluje svíčky, které rozmístil po ložnici.
Mrtvé čarodějnice byly pohřbeny a zbývající uprchly. Poté, co zemřela Edra, se jejich klan rozpadl. Což pro Abby nebyla žádná velká ztráta, když uvážíme, že jí hodlaly použít jako jakýsi katalyzátor pro rozpoutání Armagedonu světa démonů.
Je pravda, že v ní nyní uvízl mystický duch, ale začínala se učit stále lépe a lépe maskovat své síly před těmi, kdo by ji rádi viděli mrtvou...
Ale také zde bylo množství výhod plynoucích ze skutečnosti, že se stala Kalichem.
Z nichž rozhodně ne nejmenší byl příslib věčnosti s Dantem po boku.
Na Selenině panském sídle pomalu probíhala kompletní rekonstrukce včetně nových tónovaných oken a nové knihovny pro Dantovu velikánskou sbírku knih. A samozřejmě i pro novější cestovní katalogy, které opatřil pro Abby.
Dante slíbil, že ji vezme na svatební cestu kolem celého světa.
Ale tomu musel nejprve předcházet obřad, který by je skutečně spojil jako osudové partnery.
Abby ležela natažená na polštářích. Převalila se pod černou saténovou přikrývkou, která byla vším, co zahalovalo její nahé tělo.
"Řekla bych, že Selena a Edra spolu bojovaly o moc, která z nich svět zbaví démonů a stane se nějakým polobohem," zamumlala líně. Teď, když už byla celá záležitost se zničením světa bezpečně zažehnána, mohla si dovolit vychutnávat každé slovo, jako by to byl sladký bonbón. Nebylo kam spěchat, nic zlého se už nemohlo přihodit. "Ale pořád nechápu, proč čekala tak dlouho, než se pokusila použít kouzlo. Člověk by si myslel, že jakmile se Selena stala Kalichem, tak hned snaživě vytáhnou svůj majstrštyk."
Dante zapálil poslední svíčky a otočil se k ní s povytaženým obočím.
"Majstrštyk?"
Na chvíli se jí zcela zastavil dech.
A snad i srdce.
Neměl na sobě nic víc než černý hedvábný župan. Havraní vlasy mu rámovaly alabastrovou vznešenou tvář. Takže vypadal každým coulem jako hříšný pirát.
Mňam. Mňam. Mňam.
S velkou námahou se pokusila přemoci chtíč, který na ni nemilosrdně zaútočil. "Ty víš, co myslím."
Pokrčil rameny. "Z toho, co jsem mohl objevit mezi Edřinými spisy, se zdá, že čekaly na správnou konstelaci hvězd."
"Och."
"Zřejmě si neuvědomily, že Fénix disponuje svou vlastní vůlí a že je schopen zničit každého, kdo by jej chtěl zneužít pro něco tak zlého."
Abby se otřásla. Ještě nyní na ní doléhaly noční můry z chvil strávených ve sklepě s Edrou.
"Ne, dokud nebylo příliš pozdě."
"To stačí, miláčku," uklidňoval ji. "Nenecháme si zničit naši noc myšlenkami na čarodějnice."
Ne, to si určitě nenechají, souhlasila Abby, když spočinula pohledem na jeho dokonalém mužném těle.
"Jsi až příliš sexy na to, aby nám cokoliv mohlo pokazit večer."
Stříbrné oči zazářily, když se přesunul 11a postel vedle ní.
"Jak sexy?"
Abby se smála a s chutí mu pomáhala ze županu. "V tvém věku snad nebudeš žebrat o komplimenty a lichotky?"
"Nemohu se na sebe přece podívat do zrcadla, abych se ubezpečil, takže musím spoléhat na tebe."
Jen co župan přistál na podlaze, Abby přejela rukama po hladké dokonalosti jeho zad.
"No, myslím, že tě ze své postele nebudu chtít jen tak vykopnout. Alespoň v dohledné době."
Jeho ostré špičáky se zaleskly ve světle svíček. Najednou vypadal neuvěřitelně exoticky a tak upírsky, jak jen to šlo.
"Naší postele," opravil ji tiše.
Srdce se jí málem zastavilo, když se zadívala do jeho stříbrných očí.
"Naší postele."
Dante pomalým pohybem odtáhl přikrývku stranou a umožnil tak chladnému vzduchu, aby se pomazlil s její nahou kůží.
"Jsi připravená?"
Její ruce se sevřely pevněji kolem jeho zad.
Po Edřině smrti bylo kouzlo, které Dantovi bránilo sát lidskou krev, zrušeno. Nyní byl konečně zase upírem se vším všudy.
A byl dychtivý dokončit obřad, který by je navždy svázal dohromady.
Pevně přikývla. "Jsem připravena."
Dante se nad ni přehoupl a ukotvil se mezi jejíma nohama. Pak jí jemně shrnul vlasy na stranu, aby se mohl dostat k jejímu krku.
Abby instinktivně strnula.
"Neboj se," šeptal smyslně. "Slibuji, že to nebude bolet."
Abby se hluboce nadechla a uvolnila své napjaté svaly. "Já nejsem vyděšená."
"A jsi si jistá, že to chceš? Jakmile se jednou ke mně připoutáš, už nebude cesty zpět."
To bylo už známé varování. Kdyby bylo po jejím, tak by dokončili obřad spojení v okamžiku, kdy se dostali ven ze sklepa. Avšak Dante se ukázal jako neobyčejně tvrdohlavý a odmítal její požadavky, dokud nebude mít dostatek času, aby zvážila všechny důsledky.
"Tohle všechno jsme si už přece prošli."
"Ano, ale -"
Sevřela jeho obličej do dlaní. "Dante, zmlkni a udělej mě svojí."
Stříbrné očí zahořely a hříšný úsměv zvlnil jeho rty.
"Ano, má bohyně," zamumlal a sklonil hlavu k jejímu připravenému krku.
Přes všechna svá slova o statečnosti, Abby nemohla popřít, že očekávala alespoň nějakou bolest.
Člověk nemusel být lékař, aby si uvědomil, že zarytí páru ostrých zubů do kůže bude nevyhnutelně spojeno s trochou nepohodlí.
Přesto neuhnula ani sebou neškubla, když ucítila, jak jeho jazyk něžně pátral po pulsu na jejím hrdle. Dante by se zastavil v okamžiku, kdy by cítil její napětí.
"Má lásko," zašeptal.
A pak se zakousl.
Abbyiny oči se rozšířily úžasem. Nebolelo to. Necítila víc než jen jakýsi chladivý tlak a pak nával tak intenzivní rozkoše, až se mimoděk k Dantovi přitiskla co nejvíc.
"U svaté mrtvoly z Loyoly," vydechla, když její tělo vzplanulo žhavou touhou.
Zaryla prsty do jeho zad až téměř do krve a zároveň vyklenula boky vzhůru v tiché žádosti.
Něžně ji vískal ve vlasech a pokračoval v sání její krve. Zároveň se jediným plynulým pohybem ponořil hluboko do ní. Abby zalapala po dechu, rozkoš byla tak intenzivní, až se bála, že by mohla omdlít.
Nic se nemohlo vyrovnat tomu, co prožívala.
Bylo to osudové naplnění.
Abby se chvěla a otevřela klín jeho zkušeným přírazům. Zasténala při každém pohybu, její boky spolupracovaly s divokou, smyslnou žádostivostí.
Vzrůstající rozkoš byla úžasná. Téměř k nesnesení. Bála se, že pokud nedosáhne orgasmu okamžitě, exploduje nepopsatelným tlakem.
"Dante... prosím."
Jeho měkký smích ji zašimral na krku, ale zdálo se, že porozuměl jejímu zoufalství, protože zrychlil tempo. Záhy se pod ním napjala a s výkřikem slasti se uvolnila.
Abby lapala vyčerpaně po dechu, pak pomalu otevřela oči a uviděla Danta, jak si prohlíží své předloktí. Pomalu otočila hlavu a sledovala, jak na jeho paži vystupuje známé rudé tetování.
Samolibý úsměv se dotkl jeho rtů. Otočil se a ulpěl na ní zářivým pohledem.
"Věděl jsem, že budeš moje," zašeptal pyšně.
Vzala něžně jeho tvář do dlaní a palci mu přejela přes špičky tesáků.
"Dante, jsem tvoje od chvíle, kdy jsem vešla do tohoto panského sídla a potkala zlého piráta, který zde na mě čekal."
"Má lásko... pro celou věčnost."
"A bohyně." Přitáhla si jeho hlavu pro polibek. "Nezapomínej, že jsem bohyně!"
Zasmál se a rukama začal bloudit po jejím těle, aby znovu rozdmýchal plameny vášně.
"Jak bych mohl kdy zapomenout?"
