25. kapitola
7. 10. 2011
ZDÁLO SE, ŽE BY BYLA ŠKODA opustit temnotu.
Temnota byla teplá, uklidňující a nebyly v ní žádné psychopatické čarodějnice nebo běsnící zombie.
A nejlepší ze všeho bylo, že v temnotě neexistovala pulzující bolest, kterou cítila číhat v zadní části své hlavy.
Spolu s pulzováním v týle se ozývalo také všudypřítomné vědomí, že je Dante někde poblíž. Přestože byli spolu odděleni, cítila jeho chladnou zuřivost, když bojoval, aby si k ní proklestil cestu.
Dokud se mu nepodaří dostat se do sklepa, zbývá jenom na ní, aby Edře zabránila použít Fénixe k provedení jejího debilního kouzla.
Sakra.
Abby soustředěně vstřebávala tepající bolest, která se zmocnila její hlavy. Pomalu otevřela oči a zjistila, že je připoutaná k mramorové desce.
Vlastně nebyla ani trochu překvapená.
Už to s ní bylo asi hodně špatné.
Tiše zaúpěla, a pak - jako každý hlupák, který se kdy ocitl svázaný - instinktivně začala bojovat s koženými pouty, které ji držely pevně u desky.
Bylo to marné úsilí, samozřejmě. Popruhy nebyly příliš utažené, ale udržely ji spolehlivě. Přesto dokázala pohnout rukou natolik, že se dotkla svého pasu, díky čemuž si vzpomněla na dýku, kterou měla připoutanou v pochvě k opasku. Ještěže měla delší košili, díky níž se podařilo zbraň skrýt, a čarodějnici naštěstí nenapadlo, aby JI kontrolovala.
Ted se jí ještě musí podařit uvolnit ruce, aby dýku mohla použít.
Nenápadně se posunula k jedné straně. Jak očekávala, pouto se zarylo do její levé paže, ale částečně se tím uvolnil tlak na druhé straně. V okamžiku, kdy prozkoumávala, jestli se jí zdaří vykroutit ruku ven, byla zastavena, protože na stůl dopadl stín lidské postavy.
"Ach, takže ses probudila." Usmála se Edra s ledovým potěšením.
Abby se snažila udržet naprosto v klidu a podívala se zpříma do ještěrčích očí.
"Musíš to zastavit," řekla se zaťatými zuby.
"Je příliš pozdě. Kouzlo brzy nabude moci."
Čarodějnice přistoupila blíž. V rukou držela cosi, co vypadalo jako stříbrný pohár. Abby se přitiskla blíže k chladivému mramoru. Nevěděla, co v tom zvláštním poháru je, ale byla si celkem jistá, že to nechce zjistit.
Při jejím pohybu zablikaly svíce a její pozornost upoutala nehybná hromada uprostřed podlahy.
Srdce se jí zastavilo. Vytřeštěně zamrkala a pak ještě jednou.
Nebylo to hromada. Bylo to tělo ženy s krátkými černými vlasy, nalíčené ve stylu typickým pro vyznavače Goth, proto nebylo možné určit nic víc, než že to je žena a že je mladá.
A velmi, velmi mrtvá.
Ležela na tvrdé kamenné podlaze a oči měla rozšířené, jako kdyby ji smrt zastihla nečekaně a nechala ji s překvapeným výrazem a otevřenými ústy už na věčnost. Nejhorší ze všeho byl ošklivý šrám, který hyzdil její krk a umožňoval husté krvi odtékat do špinavého kanálku pod nebožčinou bradou.
Abby zalapala po dechu a bojovala s rostoucí nevolností.
"U všech čertů! Tys ji zabila?" hrozila se.
"Takové silné kouzlo vyžaduje krev."
Abby se neochotně otočila k ženě tyčící se nad ní.
"Ty jsi blázen! Nepříčetný šílenec, to je strašné!"
Náznak barvy polil rozlícenou stařeckou tvář. "Budeš držet hubu! Nevíš nic o tom, jaké oběti jsem musela přinést já sama," zasyčela. "Po tři staletí jsem zasvětila svůj život tomuto okamžiku. Zatímco se Selena nechala hýčkat, rozmazlovat a obklopila se luxusem a přepychem, já jsem se skrývala ve stínech, abych ji mohla chránit. Já jsem čelila zlu a držela ho v šachu. Nahlédla jsem do srdce temnoty, abych se připravila skoncovat s těmi, kteří by mohli zničit Fénixe. Jsem to já, kdo zachrání a spasí svět!"
Abby se odsunula ještě dál na stranu a opět si o trošku uvolnila paži. Musela se nějak osvobodit. Nemohla doufat, že by se jí s tou šílenou ženou podařilo nějak rozumně domluvit. Ať už měla kdysi zdravého rozumu sebevíc, byl už dávno nenávratně pryč.
"A tak jsi získala právo proříznout hrdlo nějaké nevinné mladé dívce?" zeptala se s despektem, rozhodnuta
udržet ženu natolik rozzlobenou, aby nebyla schopná pokračovat v čarování.
"Její smrt poslouží vyššímu poslání." Neprojevila ani sebenepatrnější náznak lítosti. "Je to osud, ke kterému bychom měli dospět všichni."
"Ale všimla jsem si, že ty sama ses nenabídla jako oběť."
Pohár v Edřiných rukou se zatřásl. "Drž hubu, ty špinavá děvko! Pošpinila ses s upírem. Nejsi hodna být Kalichem!"
"Smůla! Já jsem vše, co máš."
"Já tě brzy naučím projevovat mi patřičnou úctu, stejně jako jsem to naučila Selenu."
Abby dál nenápadně kroutila zápěstím.
"To už jsou mi milejší tyrani a krutovládci než ty!"
Abby zadoufala, že se jí podařilo dotlačit čarodějnici za hranici sebeovládání. Horečnatý lesk v jejích očích potemněl k naprosté zuřivosti a její rty se zkroutily, když běsně zavrčela.
Edra jen těžko odolávala pokušení, jež se jí jako šílený cejch vypalovalo v mozku: "K čertu se záchranou světa, potrestám tuhle děvku, jak si zaslouží!" Nakonec se ovládla a zavrtěla hlavou.
"Ne, teď mě nerozptýlíš. Ne teď."
Sáhla rukou do kapsy svého pláště a vytáhla malý kovový předmět. Abby se podezřívavě zamračila. Po všech těch hrozných věcech, kterými si během několika posledních dní prošla, napůl očekávala, že čarodějnice vytáhne nůž nebo hada nebo alespoň kouzelného králíka.
Malý amulet vypadal překvapivě neškodně.
Alespoň dokud jej Edra nepoložila do středu Abbyiny hrudi.
Zpočátku se nedělo nic. Jen pocítila chlad, který jí projel kůží. Pak, právě když začínala doufat, že kus železa
je skutečně jen pouťovou tretkou, zacítila ve vzduchu pach kouře.
Abby křičela hrůzou i bolestí, jak se jí amulet snadno propaloval přes tenkou látku košile a dotkl se jejího těla. Kov se jí vpaloval do kůže a neměla žádnou jistotu, že se zastaví dříve, než se mu podaří proniknout až k jejímu srdci.
"Co to děláš?" těžce oddychovala Abby, snažíc se dostat dýku z pochvy. Už se nestarala, jestli si čarodějnice uvědomí, o co se pokouší, nebo ne. Kdyby se jí nepodařilo osvobodit, kouzlo začne účinkovat a ona sama zemře.
Taková možnost pro ni nebyla přijatelnou alternativou.
Naštěstí Edra v posvátném soustředění zavřela oči, zatímco držela pohár přímo nad amuletem.
"Amulet mi pomůže čerpat sílu Fénixe," mumlala.
"Přestaň! Strašně to pálí!"
Žena začala prozpěvovat zaklínadlo. V bolesti, která spalovala její tělo, Abby ucítila, jak duch v ní začíná ožívat.
S úporným úsilím se jí podařilo uvolnit dýku, ale paže jí zůstala lapena v pasti popruhů.
Panebože, nestihne to!
Zhluboka se nadechla a zakřičela z plných plic.
"Dante!"
Dante byl již na schodech. Spěchal takovou rychlostí, že by jej lidské oko stěží postřehlo. Nezpomalil, dokud se neocitl uprostřed sklepa.
Zaťal pěsti, když spatřil Abby připoutanou k mramorovému stolu s čarodějnicí tyčící se nad ní. Už z dálky cítil pach spáleného masa.
"Abby..."
"Dante, ona čaruje!"
"Zvíře!" Edra prudce otevřela oči, aby zpražila Danta nenávistným pohledem. "Měla jsem vědět, že nechcípneš tak snadno. Dobrá, dobrá, žádné strachy. Tentokrát už nebudu tak neopatrná."
"Zadrž!" zavrčel Dante s Viperem a Shalott v zádech.
"Nemůžeme ji nechat dokončit rituál," pronesl Viper ledovým hlasem.
"Stojí v ochranném kruhu. Skrz ten se nedostaneme!"
Viper zaklel ve starobylém jazyce. "Nenávidím magii." Otočil hlavu k Shalott. "Co ty? Můžeš nějak porušit kouzlo?"
Démonka zavrtěla hlavou. "Ne..."
Dante zaskřípěl zuby o sebe. Nejraději by zavyl zoufalstvím. Nebo někoho zabil.
Být tak blízko, a přesto bez možnosti se dostat k Abby! Bylo to naprosto nesnesitelné.
Kroužil kolem bariéry a hluboce hrdelně vrčel. Kruh byl dokončen. A bude uzavřen, dokud čarodějnice neskončí se svým zaklínadlem.
Ještě nikdy ve svém životě se necítil tak bezmocný.
A ani trochu se mu to nelíbilo.
Dante pokračoval v obcházení kruhové linie a přemýšlel, jakým způsobem čarodějnici rozptýlit. Čímkoliv. Pokud ji přiměje zaváhat jen na okamžik, bariéra padne. Nestihla by ji obnovit tak rychle, než by se na ni s Viperem vrhli.
Což se však snadněji řekne, než udělá. Ve sklepě nebylo nic, co by jim mohlo jakkoliv pomoci.
Přesto se odmítal vzdát. Přemístil se, aby stál čarodějnici přímo za zády. Ozvalo se Abbyino bolestné zasténání a jeho pohled instinktivně přelétl k místu, kde se kroutila na desce.
Na okamžik neviděl nic přes rudý závoj vzteku, který jej pohltil. Musel se k ní dostat. Ihned!
Potom jeho pozornost upoutal ve světle svíček záblesk ostří dýky v její ruce. Strnul nepatrnou nadějí. Uvědomil si, že se snaží pomocí Kerisu přeřezat kožený řemen. Jeho pohled se vpil do jejího, když ji mlčenlivě povzbuzoval ke spěchu. Edra již nakláněla pohár, aby nalila krev na amulet. Dokončovala obřad, který by jí umožnil podřídit síly Fénixe její vůli.
Pokud bude kouzlo vyřčeno, nebude schopen zachránit Abby.
Ani sám sebe.
Vrhl postranní pohled na Vipera, aby se ujistil, že také postřehl Abbyinu snahu o útěk. Starší upír mírně přikývl.
Pohybovali se společně, připraveni udeřit přesně v tu chvíli, kdy bude magická hráz oslabena. Shalott si vybrala místo přímo naproti čarodějnici. Také démonka byla znalá bojové taktiky.
Zaujali bojové pozice.
Lhostejná ke všemu kromě kouzla, Edra soustředěně pozvedla pohár nad hlavu a pak... jej pomalu naklonila a nechala hustou krev kanout přímo na amulet.
Dante ztuhl.
Kouzlo začínalo.
Mohl by být klidně mrtev dříve, než se vůbec Abby podaří se osvobodit.
Krev dopadla na amulet a zasyčela, když se setkala s jeho spalujícím žárem. Podivné hučení se uhnízdilo v Dantových uších. Začal marně bušit pěstmi proti bariéře.
"Abby," zachraptěl.
Jako by vycítila jeho rostoucí paniku, Abby zaťala zuby a prořízla poslední vlákna kožených pout. Amulet na její hrudi se zdál, že začne hořet. Prudce odhodila doutnající železo ze svého těla a pokusila se posadit.
Dante zpovzdálí sledoval, jak Edra šokované strnula.
Ve své zpupnosti si myslela, že ji nic nemůže zastavit v získání Fénixovy mocné síly. Určitě ne pouhá nezajímavá žena bez schopnosti ovládat kouzla a bez zkušeností s černou magií. Prostě nepočítala s Abbyiným tvrdohlavým odhodláním.
Což bylo něco, co se Dante naučil nikdy nepodceňovat.
Abby ignorovala bolest, která musela drásat její tělo, a podařilo se jí zvednout. Využila všechnu sílu a energii, kterou získala prudkým pohybem a bodla Kerisem. Čarodějnice si až v poslední chvíli uvědomila hrozící nebezpečí a uskočila dozadu, aby se vyhnula smrtícímu úderu.
Naštěstí se dýce podařilo zasáhnout paži, kterou stařena držela pohár. Upustila ho. Kovově zazvonil o podlahu.
Ještě důležitější však bylo, že její soustředění bylo pryč a bariéra se rozplynula v mlze.
Viper zařval, vyskočil a vlastní vahou čarodějnici přišpendlil k podlaze. Dante byl mžikem vedle Abby, strhal z ní zbývající pouta a natáhl se, aby ji sevřel v náručí.
"Ne!" Abby proti němu varovně obrátila ruce, sklouzla z oltáře a snažila se udržet rovnováhu. "Nedotýkej se mě."
Dante se na ni pomalu podíval a stáhl obočí dohromady. "Abby, co se děje?"
Objala se rukama kolem pasu. "Jsem jako pochodeň."
Dante pomalu přikývl. Dokonce i na dálku dokázal vycítit teplo, které vyzařovalo z jejího těla.
"Fénix?" "Ano." Otočila se k čarodějnici na podlaze. "Kouzlo začalo působit."
"Vipere, zabij ji," zasípal Dante.
"Bude mi potěšením."
Viper sklonil hlavu, aby zanořil své špičáky do čarodějčina krku, hrdelně zavrčel... a vzápětí odlétl zpět, zatímco se Edra překvapivě snažila posadit. V ruce držela amulet.
"Do prdele!" zaklel Dante od plic. Edra zvedla ruku, aby poslala další kouzlo Viperovým směrem.
Byl tak rychlý, jak jen mohl, avšak úder síly z amuletu byl rychlejší. Zaklel, protože si uvědomil, že nikdy nebude dost rychlý. Potom bez varování Shalott vyskočila na Vipera, přičemž se prohnula v zádech a zůstala sedět na překvapeném upírovi.
Dante se otočil zpět, aby pohlédl na čarodějnici, která se nejistě pokoušela postavit se na nohy
"Nemůžeš mi ublížit," řekla udýchaně, možná spíš kvůli ujištění sebe samé, než aby připomínala Dantemu jeho nemohoucnost.
"Ještě ne, ale brzy se uvidíme v pekle."
Divoce se zasmála. "Kouzlo již započalo. Nikdo ho teď nemůže zastavit."
Rychle obrátil svou pozornost k Abby. Zjistil, že klečí na kolenou. Naříkala a kolébala se tam a zpět.
"Bože... Abby!"
"Ona tě neslyší. Fénix převzal kontrolu. Bohyně brzy uvolní moc, jíž jsem vyvolala." Divoký smích se ozval podruhé. "Ona je připravena tě zabít, upíre!"
"Ne!" Abby se s výkřikem zvedla na nohy.
Dante klopýtl zpátky, jakoby síla její přítomnosti náhle rozpálila celou místnost.
Stěží by teď poznal svou vyvolenou.
Ve svitu svíček její bledá kůže zářila a podivně světélkovala, modré oči změnily barvu na granátově rudou, jako kdyby za nimi hořely plameny. Dokonce i jejími vlasy jakoby profukoval nějaký neviditelný vánek, když pozvedla ruce a vyrazila směrem k čarodějnici.
"Milovaná bohyně," čarodějnice vydechla a klesla pomalu na kolena.
Dante se pokusil udělat krok vpřed a zakřičet, ale nevydal ani hlásku. Vlna tepla ho srazila k zemi. Vzduch kolem Abby praskal žárem, takže bylo naprosto nemožné se k ní přiblížit.
U všech ďáblů, ona snad podpálí dům, ve kterém se nacházeli!
Ale nejprve se jí podaří zabít všechny démony.
Počínaje jím.
Dante se snažil zahnat temnotu, která hrozila, že jej přemůže, a podařilo se mu pokleknout na kolena.
"Abby, musíš se zastavit-" zachraptěl.
"Ne!" Abby neodvrátila pozornost od klečící čarodějnice. "Musí to teď skončit."
Doprdele! Nemohl se pohnout. Nemohl dělat vůbec nic, jen zírat.
"Abby!"
Když Abby došla ke starší ženě, natáhla velitelsky ruku. "Povstaň!"
"Ano." Čarodějnice se nešikovně postavila, ve tváři měla obdivný výraz plný vytržení. "Čekala jsem tak dlouho, abych se nechala osvítit tvou slávou. Jaká radost vidět na vlastní oči úplný zázrak tvé síly a moci!"
"Poznáš mou sílu, jak jen to jde, Edro!"
Ta slova vyšla z Abbyiných úst, ale hlas jí nepatřil. Byla zcela pohlcená a ovládnutá duchem ve svém nitru.
"Požehnaná paní... Požehnaná..."
Chycena a držena ohněm doutnajícím v Abbyiných očích, čarodějnice pomalu vykročila vpřed. Dante se zamračil, když Abby objala stařenu. Kam to, sakra, nechával Fénix dojít?
Slyšel, jak za ním zasténali Viper i Shalott, ale pohled nespouštěl z Abby. Zavřela oči a zaklonila hlavu.
Chvíli se nedělo nic.
Jen tepající temnota se po něm natahovala s příslibem smrti. A pak, zdánlivě odnikud, následoval prudký výbuch.
Dante odletěl zpátky a bolestivě dopadl proti stěně kluzké od plísní.
Zvonilo mu v uších a naprosto jistě věděl, že mu to vytlačí mozek z hlavy. Ale překvapující bylo, že nebyl mrtvý.
Alespoň zatím ne.
Zatřásl hlavou, aby se trochu vzpamatoval. Zoufale se snažil očima proniknout hustým kouřem, kterého bylo plné sklepení. Zachvátil jej panický strach, když si uvědomil, že rušivá temnota byla sežehnuta a zmizela.
A ještě děsivější bylo, že pouto, které jej drželo v zajetí posledních tři sta let, náhle zmizelo.
Byl volný. Svobodný. Ale za jakou cenu?
Ne!
To přece ne!
Nechtěl věřit, že by Abby byla mrtvá. Nemohl tomu uvěřit.
Vyškrábal se na ruce a kolena a po čtyřech se plazil po hliněné podlaze k poslednímu místu, kde Abby spatřil. Trvalo jen pár sekund, než urazil tu krátkou vzdálenost, ale Dantovi se zdálo, že uběhla celá věčnost.
Nakonec jeho pátrající ruka nalezla nataženou paži. Zaťal zuby a přinutil se dotknout saténově měkké kůže.
Dotek stačil.
Cítil její duši!
Byla živá!
Ochromen vděčností se čelem krátce dotkl chladné podlahy, potom se přesunul a sevřel její nehybné tělo v náručí. Nevšímal si nepořádku, který ležel jen pár stop všude kolem.
Z Edry toho mnoho nezbylo.
Nebylo pochyb, že kousky jejího těla byly rozházeny po celém sklepě. Určitě to, co zbylo na spálené hromadě, nemohlo být předtím celým tělem.
Nemilosrdný úsměv se dotkl jeho rtu.
Tohle byl příhodný konec pro čarodějnici.
"Abby! Moje Abby!" Zabořil tvář do jejích vlasů a držel ji pevně dál.
Cítil, jak se pohnula. Trochu se zaklonil, aby se podíval do otevřených zářivě modrých očí.
"Dante?" Její tvář byla pokryta sazemi, vlasy měla ožehnuté a na bradě krev.
Ale ještě nikdy nevypadala tak nádherně.
Vtiskl jí opatrný polibek na nateklé rty.
"Ty jsi to zvládla, miláčku," řekl chvějícím se hlasem. "Skoncovala jsi s tím kouzlem."
"Já ne." Její hlas byl drsný a trochu chraplavý, jako kdyby měla popálené hrdlo. "To Fénix. Nenechal by se využít k ničení bez příčiny."
"Pššš. Probereme to později. Pro tuhle chvíli vše, na čem záleží, je to, že jsi naživu."
Jejích úst se dotkl slabounký úsměv. "A stále ještě bohyně."Měkce se zasmál. "Vypadá to tak." "Budeš mě uctívat?"
Přejel rty přes tmavé modřiny, které nyní hyzdily její krásnou pleť.
"Miláčku, mám v úmyslu tě uctívat každou noc... po zbytek věčnosti."
