14. kapitola
7. 10. 2011
NAKONEC; SE ABBYINA VÝHRŮŽKA, že budou pokračovat v hádce, ukázala být planou hrozbou.
Její láska k bouřlivým hádkám nemohla soupeřit s její únavou. Dante sotva dojel na dálnici a už naklonila hlavu na stranu a zavřela oči.
Dante musel bojovat s nutkáním zastavit auto a prostě se chvíli jen tak kochat její klidnou krásou. Řítil se nebezpečnou rychlostí prázdnými ulicemi a tak se mu podařilo dostat do Viperova sídla krátce před východem slunce. Zaparkoval v soukromé garáži v podzemí a opatrně odnesl Abby do místnosti, kterou sdíleli už předtím.
Cítil hroznou únavu, když pokládal Abby na širokou postel. Nejen z namáhavé noci, ale také z blížícího se svítání. Přesto se přinutil opustit místnost a vyhledal Vipera v jeho soukromých komnatách.
Nalezl upíra hovícího si na antické lenošce. Viper byl oblečen v brokátovém županu hustě vyšívaném zlatou nití. Místnost samotná by přiměla většinu sběratelů starožitností vzdychat závistí.
Na ručně tkaných kobercích nevyčíslitelné ceny byl roz-místěný vyřezávaný a pozlacený nábytek, který kdysi patříval ruskému carovi. Stěny zdobily malované hedvábné tapisérie, dveře byly z ebenového dřeva a navíc vykládané plátky zlata, na lustrech se blyštily safíry a perly.
Ještě velkolepější byly vzácné umělecké práce, jež byly pečlivě vystavené za teplotu kontrolujícími skleněnými rámy. Většinu z nich považoval svět za ztracenou, některé byly dokonce zcela zapomenuty. Společně vytvářely jedinečnou krásu nikde jinde nedostižnou.
Obklopen zařízením vhodným pro nejhonosnější palác a usrkávaje brandy, která měla větší hodnotu než lecjaký malý státeček, se Viper každým coulem jevil jako zhýčkaný aristokrat.
Pouze v okamžiku, kdy si člověk povšiml chladného, vypočítavého lesku v jeho očích barvy půlnoci, se obraz netečného hédonismu vytrácel.
Pozlátko, které bilo do očí ještě více v kontrastu s prostředím, ze kterého se Dante právě vracel do Chicaga.
Viper vstal a pohlédl na něj s cynickým výrazem. "Oživlé mrtvoly, temní čarodějové, mrtvé čarodějnice - drahý Dante, ty opravdu nevíš, jak si vybírat ženy."
"Nechtěl jsem si vybrat přímo Abby, Fénix to udělal za mne."
Perfektní obočí, o několik odstínů tmavší než jeho stříbrné vlasy, se pomalu zvedlo. "Uvědomil sis, že jsi ztratil skvělou příležitost zbavit se svých řetězů?"
Dante se ironicky usmál. Řetězy, které ho nyní poutaly k Abby, se již nikdy nezlomí, bez ohledu 11a to, co se stane s tím zpropadeným Fénixem.
"Tím, že bych připustil, aby Abby byla obětována? Tak to ani náhodou, k čertu!"
"Máš to špatné, můj příteli." Viper na něj dlouhou chvíli beze slov hleděl a pak pokračoval: "Vím o jedné voodoo kněžce, které zná zaklínání, jež by mohla -"
"Díky, ale to není potřeba," přerušil jej pevně Dante. "Co teď potřebuji, jsou ty zatracené čarodějnice."
Viper sevřel rty, ale k Dantově radosti se rozhodl neprosazovat dále svůj názor.
Což byla úleva, vzhledem k tomu, že starší upír byl proslulý svou schopností podřizovat ostatní své vůli, kdykoliv se o to pokusil.
"Jsi si jistý, že přežily alespoň některé z nich?" zeptal se místo toho.
"Nejméně pár z nich. Sledoval jsem jejich stopy do garáže."
"Mohou být kdekoliv."
"Nebudou daleko od Fénixe," upozornil Dante. "A to i když neznají přesné místo nebo dokonce ani nevědí, kdo je teď Kalichem, cítí jeho přítomnost. Bohužel nemám žádné prostředky, jak s nimi navázat kontakt."
"Jen stěží bych v téhle souvislosti říkal bohužel." Úzký nos se nakrčil znechucením. "Škoda, že je ten čaroděj nezlikvidoval úplně."
Tento pocit by Dante sdílel zcela bez výhrad, kdyby ovšem nedošlo k tomu, že se Fénix vtělil do Abby. Nyní jeho jediným zájmem bylo najít způsob, jak ji zbavit tohoto břímě.
"Tohle už jsme si přece vyříkali, Vipere."
"A tak znáš moje pocity."
"Do těch nejhrůznějších detailů." Dante zvedl ruku a prohnětl si ztuhlé svaly na krku. "Pomůžeš mi?"
"Vždyť víš, že se nemusíš ptát. Mohu tě považovat za sebevětšího blázna, ale záda ti budu krýt vždycky."
"Děkuji," hlesl Dante s ryzí upřímností.
"Co potřebuješ?"
"Ochranu," odpověděl Dante okamžitě. "Něco malého, aby se to dalo nosit s sebou, ale zároveň, aby si to bylo schopné poradit se zombiemi."
Viperovi zaškubal v koutcích úsměv.
"Není pochyb, že v mé zbrojnici by se něco vhodného dalo najít," odsekl. Dante věděl, že Viperova zbrojnice by mohla zásobit zbraněmi celé armády. Jeho arzenál se rozpínal v rozmezí od zkušebních zbraní ukradených špičkovým vědcům až po starověké nástroje obdařené mocnými kouzly. "Co dalšího?"
"Myslím, že někdo by měl dohlížet na čaroděje. Vyvolával mocnosti a síly, které byly zapomenuty po celá staletí. Mohl by činit potíže."
"Ach." Tmavé oči se náhle zaleskly očekáváním. "Možná bych se k němu mohl vypravit na návštěvu. Nestál jsem proti dobrému čaroději už od středověku."
Dante se zamračil. U Vipera bylo pravidlem, že se dokázal vždy vyhýbat drobným sporům a šarvátkám. Na rozdíl od většiny upírů necítil potřebu dokazovat si, že má koule tím, že by napadal každého démona, který mu zkřížil cestu.
Což byl jeden z důvodů, proč dával Dante přednost jeho společnosti před společností ostatních.
Ale Viper měl také druhé já, které nemohlo odolat výzvě. Pokud se mu zdálo, že by tu mohl být důstojný protivník, neváhal se do souboje vrhnout s rozkoší válečníka odhodlaného použít libovolnou zbraň.
Nebo zářivé tesáky.
"Buď opatrný," varoval ho Dante přísně. "Nepochybuji o tom, že bude mít v rukávu pár ošklivých triků."
Viper se zasmál s chladným pobavením. "Věř mi, Dante, nikdo nemůže soupeřit s mými ošklivými triky."
"O tom jsem také přesvědčen," připustil Dante, zvedl ruku a položil ji příteli na rameno. Jeho kolena už málem vypovídala službu a odmítala déle stát.
"Bože, ty se sotva držíš na nohou," zavrčel Viper a jeho štíhlých rysů se dotkl náznak starosti. "Jdi si lehnout. Postavím hlídky kolem vašeho pokoje. Ty a tvoje Abby budete v bezpečí."
Dante s úlevou přikývl. "Jsi hotový dobrák, Vipere."
"Začni tohle šířit a nakrájím tě jako kousky slaniny a nechám tě smažit na slunci," varoval jej starší upír.
"Tohle tajemství si s sebou vezmu do hrobu."
Dante cítil každou hodinu z více než čtyřset let svého života, když se ploužil zpátky ztemnělými chodbami. Aspoň bude mít pár hodin odpočinku.
Žádní kouzelníci, čarodějnice, zombie nebo démoni.
Jen Abby. Ráj!
Jen co vešel do soukromého apartmánu, zamířil přímo do ložnice. Náhle se zastavil, protože uslyšel nezaměnitelný zvuk stříkající vody.
Únava byla najednou pryč a lehký úsměv zvlnil jeho rty. Změnil směr a vydal se do koupelny. Když vstoupil do dveří, spatřil štíhlou ženu ponořenou ve velké vaně.
Když už mluvíme o ráji...
Kdyby jeho srdce stále bilo, teď by se zastavilo při pohledu na bělost kůže zářící ve světle svíček jako nejvzácnější perla a medové kadeře splývající kolem její uličnické tváře. Naštěstí zbývající části jeho těla pracovaly v pořádku.Dante nechal svůj pohled putovat přes měkké kopečky ob-lých ňader k svůdnému trojúhelníku chloupků mezi jejími stehny a cítil, jak sám začíná tvrdnout.
Bolestivě tvrdnout, uvědomil si, když se jeho erekce zastavila o knoflíky u kalhot.
S dokonalou jasností si vybavil dotek jejího tepla, když ji držel v náručí a až bolestivé potěšení, kterým ho provedla k vyvrcholení.
Ach, pro sladké nebe, chtěl ji.
Ne, on ji potřeboval.
S takovým zoufalstvím, že to nemohl být pouhý chtíč.
Tohle bylo něco víc.
Dante mlčky odhodil boty, svlékl si hedvábnou košili a vykročil kupředu. Usadil se na okraji vany.
"Je tohle soukromá párty nebo se může někdo přidat?" zašeptal měkce.
Abby zvedla víčka se zřejmým úsilím a ospale se na něj podívala.
"Dante," řekla zastřeně, aniž by se pokoušela nějak zakrýt své dokonalé křivky. "Neslyšela jsem tě vrátit se."
V duchu proklínal svou erekci, která se ještě zvětšila v reakci na krásný obraz pod ním.
Chtěl zlíbat každičký centimetr její mokré, hebké kůže. Ponořit se mezi její stehna a ochutnat její teplo. Dívat se do jejích očí rozšířených rozkoší, když do ní vstoupí a vrhne je oba za hranice nemyslící blaženosti.
Ruka se mu třásla ohromnou silou touhy, když se natáhl, aby pohladil křivku jejího krku. Cítil hebkost její kůže, teplo její řítící se krve.
"Myslel jsem, že už budeš spát," broukl tiše.
Měkce si povzdechla. "Je mi tu tak příjemně, že se nemohu donutit odejít."
Dante se pomalu usmál. "Mám něco, díky čemu se budeš cítit ještě lépe."
Abbyiny oči potemněly, zatímco škádlivý úsměv zvlnil její rty.
"To teda nevím." Spočinula pohledem na jeho nahé hrudi. "Tohle je docela vysoko na seznamu věcí, při nichž se cítím skvěle."
Dante se postavil na nohy, rychle se vysvlékl z kalhot a připojil se k ní do hřejivé lázně. Zahalila jej pára naplněná vůní vanilky a ženy, což téměř omráčilo dravce v něm, vždy číhajícího těsně pod povrchem.
Se spokojeným zavrčením si ji Dante přitáhl do náruče a s lehkostí si ji posadil k vrcholu svého toužení tak, aby mohla obtočit nohy kolem jeho boků.
Usmál se do jejích překvapených očí, zatímco jí pečlivě uhladil vlhké kadeře za uši.
"Miláčku, myslím, že by ses měla seznámit se zcela novým seznamem."
Přestala na moment dýchat, když jeho ruce pohladily křivku jejích zad, uchopily ji za zadeček a pevně ji přitiskly bříškem proti jeho pulzujícímu kopí.
"Myslíš si, že jsi tak dobrý?" vydechla.
Dante se zasmál, mírně pozvedl hlavu a začal ji něžně okusovat na krku.
"Och, lepší. Mnohem lepší."
"Já...," nedořekla, když jí lehce hryznul, zvrátila hlavu dozadu a její boky se začaly pohybovat v tichém povzbuzení. "Ach."
Dante zasténal. Její kůže ho fascinovala. Tak měkká. Tak teplá.
Olízl hladově cestu k jejím ňadrům. Zvíře v něm toužilo, aby se do ní prostě ponořil a našel si své uspokojení v něčem, co by se dalo nazvat rychlým, propoceným orgasmem.
Ale ne s Abby, připustil.
S touto ženou to nebyl jenom sex.
Nejen bezduché spojení dvou těl.
Jednalo se o spojení, osudové spojení, které mohlo cítit i jeho mrtvé srdce.
Vychutnávaje si její sladkou chuť, Dante kroužil kolem její tvrdnoucí bradavky špičkou jazyka. Dráždil ji a nepřestával, dokud neslyšel, jak její dech zasyčel. Uchopila rukama jeho hlavu.
"Prosím...," zašeptala.
"Chceš to, miláčku?" zeptal se a sevřel ústa kolem vrcholku jejího ňadra a začal je sát s jemnou naléhavostí.
"Ano."
Vjela mu prsty do vlasů a roztáhla nohy, aby se dostala k celé délce jeho erekce.
Dante zavřel oči intenzivním šokem rozkoše, který jej pohltil. Vzplanul. Krvavé peklo. Nikdy se necítil tak dobře. A to dokonce ještě ani nebyl v ní.
Teplá voda se kolem nich vlnila, svíčky plápolaly a násobily tak erotické dojmy. Vyklenul boky vzhůru a ruce přesunul na vnitřní stranu jejích stehen. Pomalu laskal její vlhkou pokožku a jednoduše si užíval její přítomnost. Mohl by tu zůstat celou věčnost, uvědomil si trochu překvapeně.
Jen oni dva, sami a v klidu.
Stále dráždil jazykem tvrdý hrot jejího ňadra. Rukama zajel výš, rozevřel pysky jejího pohlaví více od sebe, aby objevil centrum její rozkoše.
Přivřela víčka, když dráždivě zasouval prst mezi měkké záhyby vzrušeného pohlaví.
"Dante," vydechla.Prokousávaje si cestu k dosud opomíjenému ňadru, zlehka přejížděl svými špičáky přes citlivé kopečky, zatímco prstem hladil jejího vlhké teplo.
Abby zasténala a propletla prsty jeho vlasy. Zaklonil se a spatřil potemnělý ruměnec na jejích lícních kostech. Bože, byla tak krásná! Exotický anděl, který spadl do jeho náruče.
Pomalu a zkušeně ji laskal prstem stále hlouběji. Současně ji palcem hladil po vystupujícím jadérku rozkoše.
"Cítíš se tak dobře...?" zamumlal, jeho jazyk stále přejížděl přes špičku její bradavky. "Tak připravena pro mě..."
"Nepřestávej," vydechla.
Dante se dušené zasmál. "Na zemi není síla, která by mě teď mohla zastavit, miláčku."
Tiše vzdychajíc, Abby nechala své ruce, aby ho hladily na šíji a po svalnatých ramenou. Její dotek byl lehký, ale její prsty za sebou nechávaly ohnivou stopu.
Záchvěv potěšení proběhl celým jeho tělem. Po celá staletí vyhledával upíry a démony, aby ukojil své potřeby. Divoký, bezduchý sex vyhovoval jeho frustrovanému rozpoložení. Kromě toho lidské ženy byly komplikací, kterou nepotřeboval.
Teď si uvědomil, jak moc mu to chybělo.
Měkký, přetrvávající dotek.
Vůně ženské touhy.
Lahodná předehra, ze které by se chvěl touhou.
Jako by četla jeho myšlenky, Abby sklonila hlavu a přitiskla rty k jeho hrudi. Líbala jej a brzy se přesunula do stran a sála mu citlivé bradavky, zatímco rukama mu hladila pevné svaly na břiše.
"Zatraceně," zasténal, když krátce zaváhala a pak jemně uchopila jeho roztouženou erekci svými štíhlými prsty.
"Možná, že nejsi jediný, kdo má zkušenosti a dovednosti, miláčku," dobírala si ho, když ho hladila shora dolů a zase zpátky. Dante sípal nádhernými pocity, které v něm vřely. Dovednosti? Ne. Její dotek nebyl pouhou dovedností. Bylo to kouzlo.
Jeho boky se instinktivně otřásaly, když si hrála s jeho penisem. Bože, cítil se tak dobře.
Příliš dobře.
Překvapivě brzy cítil lahodný tlak rostoucí hluboko v jeho nitru. Jeho vyvrcholení se rychle blížilo a on byl daleko od dokonalého uspokojení této ženy.
Dante zaskřípěl zuby a soustředil se na vlhkou tkáň pod svými prsty. Vykouzlil všechny zkušenosti, které získal během staletí, aby zvýšil její stimulaci. Abbyino sténání rozkoší bylo vše, co potřeboval, aby se ujistil, že neztratil své dovednosti.
"Pojď si pro mě, Abby," vybídl ji tiše.
Její dech se zrychlil, zatímco prsty sevřela pevněji kolem něj.
"Dante..."
"To je ono, miláčku," povzbuzoval ji a laskal ji palcem, aby ji přivedl k okraji.
Dante se ztrácel ve slasti, když pozoroval výraz blížícího se vyvrcholení na její tváři, a proto nebyl připravený, když bez varování ustrnula a malý úsměv se usadil na jejích rtech.
"Abby?" zeptal se tiše.
Její úsměv se rozšířil. Voda kolem nich se zavlnila, když náhle přenesla svou váhu s takovou rychlostí, že
to ani Dante nestihl postřehnout. Dílem okamžiku nad ním okročmo klečela a s lehkostí si ho naváděla do sebe. Chvíli se zmítal a možná by i protestoval proti náhlému přerušení, kdyby se její stehna nerozevřela a ona nedosedla v hlubokém spojení až na jeho třísla.
Vzala jeho tvář do dlaní.
"Ty jsi to začal, Dante, můžeš to dokončit," zašeptala s leskem v očích.
Dante se zasmál, když mu takto vrátila zpátky jeho vlastní slova.
Ach ano.
Měl v úmyslu to dokončit.
Ke spokojenosti jich obou.
Jeho smích se proměnil v zasténání, když se ponořil do jejího čekajícího tepla. Zvedala boky a šla mu svým tělem naproti. A on věděl, že kdyby už nebyl mrtvý, ona by ho určitě zabila.
Copak člověk může vydržet takové štěstí?
Díky bohu, že byl upírem.
Vydržel by takovou blaženost ještě několikrát, než by skončil den.
O nějaký čas později ležela Abby schoulená v Dantově náručí uprostřed široké postele.
Cítila se příjemně unavená a uspokojená. Přesně, jak by se žena měla cítit po velkém sexuálním dobrodružství.
Bohužel se také cítila víc než trochu provinile.
Zděsila se, když lehce hladila Dantovo rameno, které bylo ještě stále načervenalé z páry.
Kdo ví?
Dosáhla vrcholu dříve než on. S těmi ubožáky, se kterými dříve chodila, nic takového nezažila. A vzápětí dokonce dosáhla vrcholu společně s Dantem. Úžasné, krásné, mysl znecitlivující vyvrcholení.
Více než jednou.
A ačkoliv mohla mít pocit, jako by byla v jednom ohni, kdykoli se jí dotýkal, nikdy jí nenapadlo, že z ní bude sálat takové teplo, aby přivedlo vodu do varu.
Bylo to... nepřirozené. A trapné.
A ze všeho nejvíc... děsivé.
Abby cítila Dantův zvědavý pohled, a tak neochotně zvedla hlavu.
"Omlouvám se," řekla tiše.
Zmateně nakrčil obočí. "Za co?"
Ušklíbla se. "Že jsem tě téměř uvařila jako humra."
Pomalý úsměv zvlnil jeho rty, když si ji přitáhl ještě blíž.
Okamžitý příval vzrušení jí přeběhl po zádech, když si uvědomila dotek jeho pevného těla.
Páni. Zdálo se, že upíři jsou nenasytní, když přišlo na sex. Ne, že by si stěžovala. Ve skutečnosti byla její první myšlenka: Jupí!
"Velmi, velmi šťastného humra," zamumlal. "Ujišťuji tě, že to stálo za jakékoliv opaření."
Kousla se do spodního rtu, znechucení nad sebou se vrátilo s plnou silou. "Dante..."
Pohladil ji prstem po zrudlé tváři. "Nebyla to tvoje chyba, Abby. Máš nyní síly, kterým nemusíš ani rozumět, natož je ovládat. Musí to mít nějaké drobné vedlejší účinky. Z nichž některé jsou mnohem příjemnější než jiné."
Její ruměnec se ještě prohloubil, když jí úmyslně připomínal její zbrusu novou nechtěnou sílu, kterou už zřejmě bude mít navždy.
Všechny dary Fénixe, jak se zdálo.
A úžasné bonusy, když přišlo na milování.
"Jsem ráda, že i v takovéhle situaci dokážeš najít nějaký humor."
Stříbrné oči se zaleskly pobaveně, ale třpytila se v nich i staletá moudrost. "Věř mi, miláčku, můžeš se smát nebo můžeš plakat. Nic se tím nezmění."
Jo se ti snadno říká," zabručela. "Ty nevíš, jaké to je, když ti někdo ukradne tělo a..." Její slova se náhle vytratila, když pozvedl své havraní obočí. "Ach."
"Co jsi říkala?"
"Něco neuvěřitelně hloupého," hlesla zkormouceně. "Myslím, že ty víš, jaké to je..."
Pomalu přikývl. "Až příliš dobře."
Spolkla podrážděné odfrknutí. "Člověk by si myslel, že pokud už se nějaká bytost rozhodne převzít tvé tělo, že by měla mít alespoň tolik slušnosti a nechat ti manuál. Mohla bych se zabít - nebo ještě hůře - zabít někoho jiného, jen tak... náhodou."
Nepřítomně si pohrával s kadeří, která se jí svezla do tváře. "Myslím, že vyšší bytost předpokládá, že bys prostě měla znát pravidla a předpisy."
"Vyšší bytost?"
"Fénix je uctíván jako bohyně těch, kdo bojují s Knížetem Temnot."
Uctívání. Dobře. To zas byla věc, na kterou si děvče rádo zvykne.
"Bohyně, eh?" Pokusila se o svůj nejlepší panovnický pohled. Spočíval v hodně sevřených rtech a rozšířených
nosních dírkách. "Znamená to, že se mi musíš klanět a modlit se ke mně?"
Zasmál se tiše a hříšný záblesk se vrátil do jeho stříbrných očí.
"Ale já nebojuji s Knížetem Temnot, miláčku," vysvětloval a rty pohladil její čelo a tvař a pokračoval dolů po křivce jejího krku, "ale nevadí mi klanět se a ochutnávat tuto úžasnou sladkost."
Abby také nevadilo jeho klanění se. Ve skutečnosti, kdyby nebyla tak vyděšená, řekla by mu, aby koukal pěkně rychle splnit svou klanící se povinnost.
Místo toho se jen lehce dotkla jeho tváře. "Dante..."
Nechtěl se nechat vyrušit od okusování její klíční kosti. "Hmmm?"
"Nechci ti ublížit," řekla tiše.
Dante se zastavil a potom se odtáhl, aby na ni pohlédl nechápavým výrazem. Její srdce slabě poskočilo. Bože, on byl tak krásný! Tak dokonalý. Mohla by strávit zbytek věčnosti jednoduše tím, že by se na něj dívala.
"Ty mi neublížíš, Abby," ujistil ji pomalu.
"Jak to víš? Když jsem...," rozpačitě zaváhala Abby. "Když jsme spolu, ta síla ve mně prostě vybuchuje."
Zachvěl se nad její ostýchavostí. Při její čistotě to nebylo žádné překvapení. Ležela nahá v jeho náručí po třech hodinách nádherného sexu. Přesto nemohla slovo orgasmus říkat nahlas.
"Jsem ochoten podstoupit tohle riziko."
Pousmála se. "Tohle ale není vtip, Dante."
Jeho oči se pomalu zúžily. "Abby, co se děje?"
"Je to nebezpečné -"
"Ne," přerušil ji. "Vždyť víš, že jsem nesmrtelný. Tady jde o něco jiného. Ty se bojíš."
Otřásla se. Pronikal do vzpomínek a pocitů, které držela zamčené mnoho let.
Vzpomínky, které by si nejraději nechala vymazat z mozku, kdyby to šlo.
"Samozřejmě, že jsem vyděšená," zamumlala. "Mám v sobě tu věc a všechno se změnilo. A já s tím nemůžu udělat nic, co by tu strašnou věc zastavilo."
Pohladil ji po vlasech, aby ji uklidnil. "To by bylo pochopitelné, ale myslím si, že je tu ještě něco víc. Pověz mi, z čeho máš strach, čeho se bojíš?"
Těžce polkla a pak se přinutila střetnout s jeho pátravým pohledem.
"Ztráty kontroly."
"Kontroly, čeho?"
"Sebe sama." Zhluboka se nadechla. "Co když někomu ublížím?"
Na chvíli nastalo ticho, když přemýšlel nad jejími slovy. Pak se s jemnou opatrností dotkl ošklivé jizvy, které hyzdila její rameno.
"Jako někdo ublížil tobě?"
Abby sebou trhla. Ne z jeho doteku, ale z bolesti vzpomínek na minulá příkoří.
"Pochvala mého otce během jednoho z jeho opileckých záchvatů," řekla stísněným hlasem.
Dantův výraz zůstal kamenný, ale v jeho očích se nebezpečně zablesklo, toho si nemohla nevšimnout.
"Co ti udělal?"
"Výjimečně si vzal k srdci mé prosby, aby přestal bít matku, a začal bít mne. Bodl mě rozbitou láhví od piva."
Jeho špičáky se náhle zatřpytily ve slabém světle svíček. Posunul ruku a dotkl se malé kulaté jizvy na její paži.
"A tady?"
Abby se zachvěla, cítila, že jí v žilách proudí úplně ledová krev.
Monstrum, které se prochází nocí.
Dětský strach.
Pro ni to nikdy nebyla strašidla číhající pod postelí.
Byl to její otec.
"Popálil mě cigaretou, když jsem se snažila před ním ukrýt jeho whisky."
Dantovy rysy se stáhly, až začal silně připomínat predátora, který kráčel čarodějovou jeskyní, aby ji zachránil.
"Kde je?" zavrčel tak, že se jí naježily vlasy na šíji.
"Mrtvý."
Jeho oči byly prázdné. "Existují způsoby a prostředky, jak jej dostat i přesto, že je mrtvý... Viper -"
"Bože, to ne!" vydechla v nefalšované hrůze. "Nechci ani pomyslet, že by mohl být kdekoliv jinde než tlející v hrobě."
Aby ji uklidnil, přitiskl své rty na temeno její hlavy.
"Pššš... To je v pořádku, Abby. Nemůže ti ublížit, už nikdy ne."
Pevně zavřela oči. Dante tomu nerozumí.
Ale pak by tomu nerozuměl nikdo.
Nikdo, kdo by neprožil její pokažené dětství.
"Není to tak," zvedla oči. "Nechci být jako on."
To ho trochu vyvedlo z míry. "Zatraceně, Abby, ty bys nemohla nikdy být jako on."
Sotva si všimla způsobu, jakým se jeho přízvuk zostřil, když se do hry dostávaly jeho nejhlubší emoce.
"Jak to víš?" zeptala se příkře. "Nevíme, co se mnou ten Fénix může udělat."
Zvedl jí bradu, aby ji přinutil setkat se se svým divokým pohledem.
"Vím, že se to bude bránit, jen když bude Fénix v ohrožení. Selena nebyla schopna ublížit nikomu. Což byla skutečnost, která jí sakra štvala. Pocházela z doby, kdy by nikdo ani nemrkl, kdyby se rozhodla potrestat nějakého nehodného služebníka i kdyby se ho rozhodla nechat popravit." Ušklíbl se nad nepříjemnými vzpomínkami. "Neuplynul den, kdy by se mě nepokoušela přivázat k tyči a nechat mě pořádně zbičovat."
Pohlédla na něj ostražitě a zoufale chtěla věřit jeho slovům.
"A co ta voda...?"
Vzal ji za ruku a pevně si ji přitiskl na svou hladkou hedvábnou hruď.
"Nebylo to teplejší než většina lázní. Jsem prostě citlivější na teplo." Potřásl hlavou. "Ty nejsi tvůj otec, Abby. Nikdy bys nedokázala být krutá. Prostě to nemáš v povaze."
Usmála se křivě nad jeho arogantní jistotou. "Zníš velice jistě na upíra, který mne zná pouze pár měsíců."
Pozvedl své havraní obočí. "Vím to všechno právě díky tomu, že jsem upír. Mohu číst ve tvé duši, Abby, a ta je nejčistší a nejkrásnější ze všech, jež jsem kdy viděl."
Začala se ztrácet v jeho pohledu. Ještě nikdy jí nikdo neřekl nic tak nádherného. Ani její bezcenní rodiče. Ani její vlastní bratři.
Ani ta malá hrstka mužů, kteří se jí chtěli dostat pod sukně.
Byl to hřejivý pocit, začala se cítit sladce a pozoruhodně drahocenně.
To také zmírnilo poslední zbytky sebezhnusení, které v ní přetrvávaly.
Nebyla jako otec. Byla čistá a krásná.
Dobře, to bylo to, čemu věřil Dante.
A proto to bylo vše, na čem skutečně záleželo.
Pohnula se, uchopila jeho dech beroucí krásnou tvář do dlaní a přitáhla si ho k svým čekajícím rtům.
Už velmi brzy budou bojovat se silami zla. Zatraceně budou potřebovat štěstí.
Byla by blázen, kdyby si nevychutnala tento vzácný okamžik klidu.
Dantovy rty se přisály na její ústa ve spalujícím polibku a její tělo reagovalo obvyklým živým vzrušením.
Prsty našel její již ztvrdlé bradavky a vzrušení se ještě prohloubilo.
Abby vyšla vstříc jeho čekající erekci a plně se oddala živočišné touze.
