Epilog
KDYŽ HARLEY PROCHÁZELA CHODBOU Styxova chicagského sídla, byla téměř půlnoc.
Od chvíle, kdy společně se Salvátorem unikli vládci démonů, uplynul téměř týden, ale tohle bylo poprvé, kdy z obrovského pokoje pro hosty vůbec vyšla.
Spokojeně se usmála.
Během minulého týdne vlastně sotva vylezla z postele.
Neměla k tomu žádný důvod.
Protože měla všechno, co potřebovala.
Úžasného partnera přímo k sežrání, který jí obětavě plnil každé přání. Vanu plnou horké vody, kde si mohla nahřát bolavé svaly po nekonečných číslech v posteli. Báječné jídlo, které jí až ke dveřím donášel diskrétní upír.
Bylo to jako nirvana.
Ale dnes byl úplněk a Salvátor se při západu slunce vydal na divoký běh po okolní krajině. Naléhal, aby se k němu připojila. Dokonce i když se nemohla proměnit,
cítila volání úplňku a touhu být venku a svobodně se proběhnout, ale jeho návrh odmítla.
Ačkoli si posledních pár dní nádherně užila, věděla, že to byly jen ukradené chvilky a že ji brzo čeká změna.
Salvátor byl vlkodlačí král a zatímco trávil den telefon-ními hovory nebo e-mailováním s různými vůdci smečky, Harley chápala, že v podobném zdánlivém odloučení nemůže zůstat.
I na ni čekaly povinnosti, připomněla si a nepatrně se ušklíbla.
Během její snahy spojit síly s energií smečky na pomoc Salvátorovi se k ní ti ubozí ňoumové připoutali. Bylo štěstí, že jejich spojení pomohlo uzdravit jejich pochroumané duše, ale Harley trochu rozčilovalo, když se rozhodli, že od teď budou jejími osobními strážci a odmítali bez ní Styxovo sídlo opustit.
Bude se muset rozhodnout, co s nimi hergot udělá.
Ale teď chtěla strávit nějaký čas se svou sestrou.
Takže Salvátora dlouze políbila a poslala ho na výlet. Pak si natáhla džíny a tričko a vydala se hledat Darcy.
O půl hodiny později na ni narazila v hale, která byla upravena jako malý sál a vyladěná do broskvové a slo-novinové kombinace barev. Stála tu obrovská plazmová televize a několik obřích pohovek. Darcy byla skrčená uprostřed jedné z nich a na podnose vedle ní ležela velká mísa s popcornem a termoska.
Darcy vycítila její příchod, dálkovým ovladačem za-stavila film a pobídla Harley, aby se k ní připojila.
Harley přešla po koberci v odstínu slonoviny a usadila se na gauči. Složila si nohy pod sebe a vypadala jako zrcadlový obraz své sestry.
„Neruším?"
„Proboha, vůbec ne. Doufala jsem, že se ke mně dnes večer připojíš." Darcy se natáhla pro termosku.
„Salvátor byl, co se tvé společnosti týče, strašně sobecký."
Harley se zasmála a vzpomínka na Salvátorův neuko-jitelný hlad jí zahřála v duši.
„Nemůžeš vinit jen jeho."
Darcy se šibalsky usmála. „Jasně, chápu. Dáš si horkou čokoládu?"
„To zní dobře." Vzala si od sestry obrovský hrnek a podívala se na obrazovku. Když zjistila, na co se její sestra dívá, překvapeně pozvedla obočí. „Terminátor? Myslela jsem si, že budeš spíš fanynkou Zpívání v deští."
„Děláš si ze mne srandu?" Darcy svraštila obočí. „Mož-nost vidět Arnolda nahého si nenechám ujít!"
„To je pravda." Harley pozvedla hrnek čokolády k přípitku na všechny šťavnaté chlapíky. „Na nahého Arnolda."
Darcy si svým hrnkem lehce přiťukla.
„Na zdraví."
Harley si usrkla krémové čokolády a uvelebila se v měkkém polštáři.
„Myslela jsem, že budeš se Styxem."
Darcy se ušklíbla. „Má moc práce, zaměstnávají ho královské povinnosti."
Harley se málem zakuckala. „Prosím?"
„Má oficiální schůzku s Dantem a Viperem. Myslím, že dorazil i César."
„Nějaké nepříjemnosti?"
Darcy zmizel úsměv z tváře a oči jí znepokojeně ztmav-ly. „Pořád nemáme Leveta."
„Ale... já myslela, že ho zajal Caine."
„Očividně ne. Tví psi říkali, že nenašli žádnou jeho stopu."
„Hergot." Harley se vyděšeně zamračila. Tu maličkou příšerku znala jen krátce, ale oblíbila si ji. „Pomohl mně a Salvátorovi dostat se z Cainova vězení. Doufám, že je v pořádku."
„I já doufám. Je odvážný, ale rozhodně není nezničitelný, jak chce, aby si ostatní mysleli."
Harley se natáhla a vzala sestru za ruku, chtěla ji aspoň trochu utěšit.
„Musím přiznat, že mě zájem Styxe a ostatních upírů o Levetovo zmizení dost překvapil. Vždycky jsem si myslela, že ho spíš nesnáší."
Darcy jí zmáčkla prsty a smutně se usmála. „Styx ví, co pro mě Levet znamená, ale ostatní upíři se spíš zajímají o zmizení Taneho."
„Kdo je Tane?"
„Jeden upír."
Harley si matně vzpomínala, že se o něm Salvátor kdysi zmínil, ale nebylo to nic konkrétního.
„A co to má společného s Levetem?"
„Když jsme naposledy s Levetem mluvili, říkal, že sleduje Tanovu stopu."
Oukej, to tedy neznělo moc dobře.
Ale ani to nemuselo znamenat nic strašného.
„Upíři přece nejsou moc zranitelní," poznamenala.
„Tane skoro vůbec," okamžitě souhlasila Darcy. „Je Charon."
Charon? Harley netušila, že by Tane byl převozník.
„To je nějaký druh pravěkého upíra?"
„Myslím, že mu tak můžeš říkat. Jsou to trénovaní zabijáci, kteří loví upíry porušující pravidla."
„A sakra."
„Jo, to si přesně myslím."
Harley si znovu usrkla čokolády a pomyslela si, co asi přimělo upíra přijmout tak nebezpečnou pozici. Popula-ritu v klanu mu to určitě nezvýšilo.
„Jeho zmizení nemůže být zas až tak překvapující. Určitě měl spoustu nepřátel."
„No, on vlastně svou práci moc nedělal, když o tom takhle mluvíme," přiznala Darcy. „Byl se Salvátorem, když objevili přítomnost džina. Tane následoval jeho stopu, zatímco Salvátor pokračoval v pronásledování Caina."
„Ach tak." Harley položila hrnek a zamračila se. Za-pomněla, že Cainův démon během cesty do Hanibalu zmizel. Ted' kvůli tomu ubohému stvoření pocítila bod-nutí strachu. „A proč se zajímal o džina?"
Darcy naklonila hlavu do strany. Sestřin zájem ji trochu zmátl.
„Jestli tomu rozumím, je to nečistokrevný džin, po kterém všichni pátrají."
„Proč?"
„Jejich síly jsou příliš vrtkavé."
Salvátor se zmínil o strachu z džina, ale nedošlo jí, že ho budou upíři lovit jako zvíře.
Při té myšlence k té bytosti pocítila sympatii.
Ačkoli Caine vždycky čarodějnici-džina držel v patřičné vzdálenosti, Harley k tomu krásnému stvoření měla blízko.
Obě měly důvod skrývat se před světem.
„Co s ní udělají, až ji najdou?"
Darcy sebou škubla a rychle odložila hrnek. Vyskočila na nohy a chytla Harley za ruku.
„Nevím, Harley, nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Byla to tvá přítelkyně?"
„Vlastně ani moc ne. Caine ji držel v izolaci od všech ostatních," opravila ji Harley.
„Ale nemyslím si, že by mohla někoho ohrozit. Vždycky vypadala tak..."
„Jak?"
„Vystrašeně."
„Bála se Caina?"
Harley zakroutila hlavou. Při těch několika málo pří-ležitostech, kdy byla čarodějka v Cainově společnosti, jí nepřipadalo, že by se ten hezký démon Caina bál. Ale pořád měla takové utrápené oči.
„Ne, to si nemyslím," Harley pokrčila rameny.
„Držel ji zamčenou v oddělených pokojích, ale nebyla vězněm. Alespoň ne víc než já sama."
Darcy se zamračila při vzpomínce na toho bastarda, který je ukradl z jeslí. A to nemluvě o tom, že jejich sestře udělal ze života peklo. Pak zatřásla hlavou a znovu se myšlenkami vrátila ke ztracenému džinovi.
„Jak to myslíš?"
„Několikrát utekla, ale pak se vždycky sama vrátila."
Darcy se ostře nadechla a oči se jí rozšířily. „Pak se možná snaží dostat ke Cainovi?"
Harley si skousla spodní ret a přemýšlela, jestli má lhát. Nechtěla být za smrt ubohé čarodějky zodpovědná.
Pak jí došlo, že Darcy by sebemenší náznak podvodu okamžitě odhalila.
„Možné to je," neochotně přiznala. „Myslím, že jí jeho skrýš vyhovovala."
„Musím to říct Styxovi."
Darcy letmo políbila Harley na tvář a namířila si to ke dveřím. „Bude chtít najít Caina a zjistit, jestli tu čarodějku se silou džina neviděl."
„Darcy, počkej!"
zavolala Harley.
Sestra se zastavila u dveří. „Copak je?"
„Mohla bys mu říct, ať nejdřív zjistí, jak moc je nebez-pečná? Aby ji prostě rovnou nezabil."
„Samozřejmě."
Darcy se odmlčela a pomalu se usmála.
„Harley?"
„Ano?"
„Jestli se jim podaří najít Caina, chceš ho sem přivést? Styx by byl šťastný, kdyby ti ho mohl přivést na vodítku, pokud budeš chtít."
Harley obrátila oči v sloup. „Jedině když ho dřív nedostane Salvátor. Jsem si jistá, že jeho smečka už po Cainovi pátrá."
„Ach, znáš mě opravdu dobře, lásko."
Hluboký, mužný hlas se rozezněl místností, když Salvátor otevřel francouzské okno a vstoupil ze zahrady.
„Myslím, že ted můžu zmizet."
Darcy mrkla na Harley a ztratila se v chodbě.
Harley si jejího odchodu sotva všimla.
Kdo by ji mohl vinit?
Která žena na téhle planetě by nebyla jak u vytržení, když by se k ní blížil Salvátor oblečený jen do sepraných džínů, které si určitě oblékl, sotva se proměnil z vlkodlačí podoby?
Nadechla se jeho bohaté, mužné vůně a pohledem si vychutnala bronzovou kůži, pod kterou se rýsovaly vy-pracované svaly. Ten jeho ostře řezaný, nádherný obličej orámovaný havraními vlasy!
Sexy, nebezpečný predátor, který jí způsoboval bušení srdce a vyšší tlak.
Salvátor snadno vycítil, co s ní jeho mužnost provádí. Objal ji, pohlédl jí do tváře a v očích se mu zablýskaly hvězdičky příslibu.
„Líbí se mi, jak tvá sestra uvažuje."
„Jo, to je dost zřejmé."
Zakroutila se proti jeho rostoucímu vzrušení. „Chovej se slušně."
„Snažím se." Zabořil jí obličej do linie mezi krkem a ramenem.
„Hmmm, sladká vanilka."
Harley zavřela oči. Tělem jí projela vlna opojení a dotek jeho zubů, které se jí lehce zakously do slabé kůže na krku, v ní způsobil explozi vzrušení. Ale s velkým úsilím se přinutila odtáhnout a odepřít si jeho nádherné oždibování.
Salvátor měl velký talent na svádění.
„Takže jsi za Cainem vyslal svou partičku?" zeptala se.
Přimhouřil oči. „Vadilo by ti to?"
Vadilo?
„Já... nevím."
Salvátor se zamračil, její vykrucování ho nepotěšilo. „Ten bastard pomohl téměř vyhubit vlkodlaky, nemluvě o tom, že tě posledních třicet let držel v zajetí."
Harley se ušklíbla. Hergot, toužila po pomstě stejně jako on. Ten zatracený pes ji zneužíval, manipuloval s ní a strašil ji.
Ale to všechno byla minulost.
Ted ji kromě budoucnosti nic jiného nezajímalo.
A budoucnost bude se Salvátorem.
„Caine je mi ukradený, ale měl okolo sebe spoustu oddaných psů." Vzala jeho tvář do dlaní. „Teď nadešel čas míru, Vaše Veličenstvo."
Smutně si povzdychl. „žádnou partu jsem nevyslal. Jen jsem rozhlásil, že budu rád, když mi někdo donese informaci o jeho současném pobytu."
Odfrkla si. Bylo jí jasné, že jakýkoli čistokrevný vlko-dlak, který se dostane do Cainovy blízkosti, si ze života udělá peklo.
„To zni dost civilizovaně."
Pozvedl havraní obočí. „Nechceš říct, že jsem barbar, že ne?"
Palcem přejela po linii jeho spodního rtu. „Jen když chceš."
Zlato z jeho očí zaplavilo místnost. Spokojeně se na ni zadíval.
„V tom případě u tebe platí totéž, cara" Usmála se. Byla to pravda. Když ji Salvátor vybídl, dokázala se v posteli chovat jako zvíře. A s výbornými výsledky.
„Neslyšela jsem, že by sis někdy stěžoval," zamumlala a objala ho kolem krku.
„Nikdy." Oči mu ztmavly něhou, kterou před všemi ostatními skrýval. „Jsi perfektní po všech stranách." „Jsem tvá partnerka. Takové věci mi říkat musíš." Přejel jí rukama po zádech a přitiskl si jí blíž. Hluboce se jí zahleděl do očí.
„Nejen má nádherná partnerka," zašeptal. „To, co mezi námi je, je mnohem víc než biologie nebo pradávné síly, Harley. Zbožňuji tě. Toužím po tobě. A nejvíc ze všeho tě miluji."
Srdce se jí zachvělo takovou radostí, o jaké nikdy ani nesnila.
„Navždycky?"
„Až za věčnost." Sklonil se a lehce ji políbil na rty. Kolena se jí podlomila. K čertu s ním. Věděl, jak ji dojímá, když se chová sentimentálně.
„Taky tě miluji, Salvátore Giuliani," zašeptala a hlas měla stažený.
Salvátor ji ještě jednou políbil a pak se odtáhl. Na ústech mu pohrával šibalský úsměv.
„Přirozeně."
štípla ho do ruky, ale nemohla popřít, že se jí ulevilo. Na tyhle přeslazené scény si bude muset zvyknout.
„Tvá skromnost mne ohromuje."
Usmál se a oči se mu pobaveně zableskly. „Znám ještě lepší způsoby, jak tě ohromit."
Měla by se pokřižovat.
Otřásla se, ale znovu dokázala jeho vábení odolat.
„Chceš tady čekat, dokud Caina někdo nenajde?"
Úsměv mu pobledl.
„Vím, že bys ráda strávila ještě nějaký čas se svou sestrou, cara, ale smečky se nemohou dočkat, až poznají novou královnu. Brzy se vydáme na naše velké turné."
Harley pokrčila nosík.
„Velké turné?"
„Naše spojení navrátilo tradice, na které vlkodlaci málem zapomněli." Políbil ji na špičku nosu. „Za starých časů musel vlkodlačí král po spojení s partnerkou předvést Sylnivii."
„A co přesně tahle... Sylnivia znamená?"
„Nic zvláštního." Pokrčil rameny. „Budeme cestovat a setkávat se s různými smečkami a přijímat požehnání od
našich lidí." Odmlčel se, do tváře se mu pomalu navracel úsměv. „Mělo by to podpořit plodnost."
Harley si zničehonic odkašlala.
Lepší změnu tématu si nemohla přát.
„Vlastně —" Olízla si suché rty. „Myslím si, že tady zrovna pomoc nepotřebujeme."
Salvátor ztuhl a pevně ji chytil.
„Harley?"
Ošila se, pod jeho intenzivním pohledem se cítila trapně.
„Když jsem se dnes ráno probrala, bylo mi divně." Mimoděk si přitiskla ruku na břicho.
„Nejdřív jsem si myslela, že to má něco společného s naším spojením. Bylo to... takové neurčité."
Salvátor vypadal trochu šokované, ale chápavě přikývl.
„Pořád ještě bojuju se svými silami," zamumlal nepří-tomně.
Harley se usmála. Tohle byla hláška století. Minulý týden Salvátor vyhodil pojistky, vyvrátil z pantů koupelnové dveře, vysál z Harley všechnu energii, aby ji zas v další vteřině nabil tak, že málem rozbořila celý dům.
Což samozřejmě vysvětlovalo, proč prve nevnímala chomáček tepla, který v její děloze vycítila vlkodlačice.
Ale jak dny míjely, nemohla tu pravdu ignorovat.
Byla to jiskřička života.
Vlastně jí její vlkodlačice napovídala, že je to několik jiskřiček.
Zatím jim bylo jen pár dní, ale už rostly a sílily.
„Jo, to jsem si všimla," poškádlila ho.
„Harley."
Zastavil se, nemohl ani popadnout dech. „Chceš říct, že..."
Postavila se na špičky a políbila ho na rty. „Brzy z tebe bude pyšný tatínek, Salvátore Giuliani."
„Táta."
Na malý okamžik se zakymácel, jako kdyby chtěl omdlít. Pak před ní bez varování poklekl a přitiskl si tvář na její ploché břicho. „Věděl jsem, že mě spasíš, cara, ale teď jsi dala naději celému vlkodlačímu národu." Zvrátil hlavu a podíval se na ni s tak opravdovým respektem, že se Harley musela držet, aby jí neukápla slza.
„Jsi zázrak."
Něžně mu prsty projela havranové vlasy. „Myslím, že s tímhle zázrakem máš i ty dost společného."
Prsty jí přejel po břiše, něžně a opatrně, jako kdyby to byla křehká sklenice. Pak se mu ve tváři objevil náznak strachu.
„Jak se cítíš? Není ti špatně? Musíme tě vzít k dokto-rovi..."
„Salvátore, je mi fajn," přerušila ho. Opožděně jí došlo, že ji ochranitelské instinkty jejího partnera začínají rozči-lovat. Hergot. Jestli se Salvátor aspoň trochu neuklidní, udusí ji. Pomohla mu vstát, položila si hlavu na jeho hrudník a zaposlouchala se do uklidňujícího tlukotu jeho srdce. „Samozřejmě budeme muset najít lékaře, který mi bude během těhotenství pomáhat, ale nejsem první žena, která bude rodit. Je to naprosto přirozené."
Odtáhl se a zběžně se na ni podíval.
„Ostatní ženy mne nezajímají, jen ty. Hned zítra se vrátíme do našeho italského sídla. Mám k ruce několik doktorů a tucet služebníků, kteří ti budou plnit každé přání. Nebudeš mít na práci nic jiného než o sebe pečovat."
Zamračila se. „Ale co bude s tou Sylnivií?"
Zamrkal a podíval se na ni, jako kdyby ztratila rozum. „No to bude samozřejmě muset počkat."
„Tady žádné samozřejmě neexistuje." S varovným po-hledem se mu podívala do očí. „řekla jsem ti, že je mi dobře, Salvátore. A jestli se mnou chceš zacházet jako s bezduchým děckem, které se nemůže rozhodnout, co vlastně chce, následky se ti rozhodně líbit nebudou."
Pootevřel ústa, ale když její tvrdohlavý výraz nezmizel, zase je zavřel. Nakonec jen odevzdaně vzdychl a přitiskl si její hlavu na hrudník.
„Budu se snažit chovat se rozumně,"
neochotně slíbil.
„Ale nebude to pro mne jednoduché."
„A naše velká cesta?" zeptala se.
„To se rozhodne, až tě prohlédne lékař."
Věděla, že teď se na dalším neshodnou.
„Fajn. Tady v Chicagu asi žádného schopného doktora neseženeme."
„Poptám se u velitele místní smečky." Salvátor se odmlčel a pohladil ji po vlasech.
„Harley?"
Zaklonila hlavu a pohlédla do jeho tázavých očí. „Ano?" „Jsi...?"
Zamračila se, když větu nedokončil. Na tváři měl podivně nejistý výraz. U jejího sebevědomého partnera to bylo naprosto nezvyklé.
„Co se děje?"
„Jsi šťastná?"
Po té nesmyslné otázce jen svraštěla obočí. Srdce jí mohlo puknout radostí.
„Samozřejmě, že jsem šťastná."
„Ještě nedávno jsi mne obvinila z toho, že tě uháním jen kvůli zplození potomků," opatrně jí připomněl a vážně se na ni podíval.
„Nechci, aby sis myslela, že..."
Harley ho chytla za hlavu, sklonila si ji k sobě a umlčela ho polibkem, který v sobě měl všechnu lásku a něhu, které jí proplouvaly srdcem.
„Salvátore, během posledních pár dní jsem řekla spoustu hloupostí," zamumlala ho jeho úst. „Byla jsem vystrašená a tvrdohlavá..."
„Ztřeštěně tvrdohlavá," opravil ji.
„Nepokoušej mě, vlčáku."
Kousla ho do spodního rtu a na jeho souhlasné zavrčení se jen usmála.
„Byla jsem idiot, ale ted nemůžu chtít víc, než být tvou partnerkou a mít domov plný dětí."
„Počkej."
Tělo mu ztuhlo a na tváři se objevil podezíravý výraz. „O kolika dětech mluvíš?"
„O pěti."
„Prokristapána!" Zamrkal, zjevně ho to ohromilo. Pak vybuchl v smích, chytil ji do náručí a otočil se s ní kolem dokola. „Jsi ta nejúžasnější žena."
„Úžasná nebo neúžasná, jestli mě okamžitě nepustíš, udělá se mi špatně," poškádlila ho.
Salvátor jí okamžitě postavil na nohy, pohladil ji po vlasech a rozněžněle políbil.
„Víš, co to znamená, že ano, cara?" zašeptal.
„že se budeš muset naučit vyměňovat plínky?"
Odtáhl se a zlaté oči se mu pobaveně zaleskly.
„Ano. A taky to, že si budu muset vážit každé chvilky, kterou strávím se svou milovanou o samotě." Prsty přejel po linii její páteře.
„Brzy budeš na roztrhání."
„Hmmm. Chtěl jsi tím říct ještě něco jiného?"
V očích se mu objevila taková touha, až jí přeběhl mráz po zádech.
„Vždycky se můžeme zavřít do ložnice."
„Ale já se teď chtěla koukat na film," řekla a ve tváři měla výraz falešné nevinnosti.
Podíval se na obrazovku a překvapeně pozvedl obočí.
„Terminátor?"
„No tak. Je tam nahatej Arnold." Když ji Salvátor popadl do náruče a vyrazil s ní ke dveřím, jen zmateně vyjekla. „Co to děláš?"
„Mám něco lepšího, co bych ti rád ukázal."
Objala ho kolem krku. „Jsi si jistý?"
Sebevědomě se usmál. „Pro královnu vlkodlaků jen to nejlepší."
A bylo to...
