Sága Stmívání a jiné upírské knihy

HARLEY UHNULA PŘED ŽHAVÝM, zlatavým pohledem jeho očí. Cítila, že pokud by setrvala, musela by se v tom žáru rozpustit.
Co to s ní k sakru bylo?
Byla v levném motelu, byla na útěku, protože byla hloupá a její zvědavost byla silnější než zdravý rozum. A byla v posteli s králem vlkodlaků, kterého měla nesnášet a bát se ho.
Měla by toho vlkodlaka nakopat do prdele a sama sobě zabránit, aby mu vjela rukama do havraních vlasů, přitáhla si k sobě jeho hlavu a začala ho nerozumně líbat.
Ale na její obranu se muselo přiznat, že ten muž byl přece tak nepatřičně krásný.
Nejen jeho oválný, drsně nádherný obličej, ale i tělo, které teď víc než odpovídalo slibným představám.
Jeho bronzová kůže byla hladká a pevně obepínala oblé, bezvadně vytvarované svaly, které se při každém
pohybu nenucené zavlnily. Hrudník měl široký, o kus níž pak přecházel do štíhlého pasu. Paže měl štíhlé a ruce perfektně tvarované, s dlouhými prsty, které jí momen-tálně něžně hladily ramena a posílaly tak výzvy do jejích nejintimnějších míst.
Dělal jí dobře od shora až dolů a na všech místech mezi tím.
K čertu s ním.
„Tys pokoj s jednou postelí vybral úmyslně, že jo?" obvinila ho zastřeným hlasem.
„Vybral jsem pokoj, který byl nejdál od hlavního vchodu a stranou od silnice." Na ústech mu pohrával líný, podlý úsměv. „Fakt, že je tu jen jedna postel, můžeme brát jako bonus."
„Možná tak ty."
Sklonil hlavu a polaskal ji na ušním lalůčku. Harley se zachvělo srdce šokem. Od kdy měla tohle místo tak citlivé?
„Dokážu zařídit, aby to byl bonus i pro tebe."
„Moc si věříš..." Její škádlivá slova utnulo, když jeho rty našly další podobně citlivé místo mezi krkem a ramenem. „Ach."
„Ach, opravdu," zasténal a lehounce jí kousl do klíční kosti. „Takhle sladká jsi všude?"
Jeho exotická, mužná vůně naprosto zatemnila všechny její smysly, prosákla se do její kůže jako to nejlepší afro- diziakum. Ten vzrušující pach umlčel její mysl, což bylo jediné vysvětlení, proč zvedla ruce a přejížděla mu jimi po mohutných zádech.
„Co mi to děláš?" zasténala.
Něžně se zasmál do její tváře a natáhl se, aby chytil lem její noční košile. Jedním plynulým pohybem ji stáhl přes její hlavu a odhodil doprostřed místnosti.
„Požaduješ detailní vysvětlení nebo bude stačit stručný přehled?" zeptal se a přejel její tělo žhavým pohledem. Na sobě teď měla jen bílé spodní kalhotky.
Harley se otřásla, na svých těžkých ňadrech ucítila sílu jeho zlatého pohledu.
„Ty víš, co jsem chtěla říct."
„Vlastně nemám ani ponětí."
„Používáš nějakou nadpřirozenou sílu k..."
Zvedl se a usadil se mezi jejíma nohama, které se instinktivně roztáhly. Pak sklonil hlavu a havraními vlasy přejel přes zduřelé bradavky.
„K čemu?"
„K tomu, abys mne svedl."
Přejel jí jazykem po bradavce a ona při tom doteku divoce zasténala.
„Sílu?"
Zaťala nehty do hladké kůže jeho zad. „Nesměj se mi."
Pokračoval v laskání její bradavky a tiskl své rostoucí mužství proti jejímu ženskému jádru. Ach... bože. Bylo to dobré. Bylo to vynikající.
„Smát se není zrovna to, co s tebou chci teď dělat," řekl a políbil ji do důlku mezi ňadra.
„Giuliani."
Salvátor hlasitě zasténal, natáhl se k jejím rtům a začal ji hladově a nezdolně líbat. Jejím tělem vyšlehla touha jako divoký oheň a spálila veškerou naději na odpor.
„Nevím, o jaké síle mluvíš, cara, pokud to tedy není mocné působení mého mužského šarmu," zašeptal do jejích úst. „O kterém jsem slyšel, že je neodolatelný."
Její boky vyšly vstříc jeho očividné pozvánce. „Nevěřím ti."
„Proč?" „Protože já tě nemůžu jen tak chtít. Vždyť tě ani pořádně neznám."
Usmál se a začal ji líbat po krku směrem dolů. „Máme celou věčnost na to, abychom se lépe poznali."
Ještě pořád měla dost síly na to, aby se ubránila jeho majetnickému tónu. Jedinou věcí v jejím životě, kterou si ted byla jistá, bylo to, že byla unavená ovládáním druhými.
Od ted si chtěla svůj život řídit sama.
„To si nemyslím," varovala ho a přejela mu nehty po zádech. Jeho drsné zasténání ji pobavilo. „A jestli si myslíš, že se stanu nějakou tvou hloupou královnou, tak začni přemýšlet znovu."
„Prokrista, Harley," varoval ji. „To tě nemůžu ani políbit bez toho, že bychom se pohádali?"
„Jen nechci, aby sis myslel..."
Rukama přejel po jejím těle a jeho ústa začala klást polibky od jejích ňader až k chvějícímu se bříšku.
„Já ted nepřemýšlím, cara" zachraptěl. „A tak by to mělo být. Uvolni se."
Když se Salvátorův jazyk dostal k jejímu pupíku, Harley málem vyskočila z postele. Ten dráždivý dotek jí vystřelil rozkoš až mezi stehna.
Bože. Milování se Salvátorem bylo stejně drsné a prudké jako on sám.
Připadala si, jako kdyby měla celé tělo pod tlakem. Neustávající zkoumavé dotyky jeho rukou, vzrušující polibky jeho zkušených rtů a tvrdý náraz jeho erekce.
Bylo to, jako kdyby se ocitla uprostřed hurikánu bez ponětí, jak se tam dostala.
„Chceš snad naznačit, že se ti mám poddat?" dokázala se zeptat.
Zvedl hlavu a pobavené se na ní podíval. „Jak krásně starosvětsky předpotopní. Jestli chceš, můžu se poddat já tobě."
„Dobrá." Harley se dostala až k bodu, odkud nebylo návratu, a rozhodla se převzít velení. Její ruce přeběhly po Salvátorových zádech, vjely mu do vlasů a jediným ladným pohybem ho přehodila na záda a rozkročila se nad jeho boky. Samolibě se usmála jeho zmatenému výrazu.
„Pak ti nebude vadit, když budu nahoře."
Tak to rozhodně ne, to Salvátorovi vadit nebude.
Který vlkodlak by nechtěl ženu, která ví, co chce — a ještě je navíc natolik odvážná, že si to sama vezme?
Obzvlášť, když se to týkalo jeho těla, které bylo při-pravené tuhle ženu potěšit.
Samozřejmě, byl by raději, kdyby se s ním nechtěla mezi polibky a žhavými doteky hádat.
Salvátor se rozvalil na slehlé matraci a rukama přejížděl po jejích nahých stehnech, pohledem hltal její krásnou tvář, orámovanou hřívou zlatých vlasů a rozzářenou oříškovýma očima. Srdce mu při pohledu na její perfektně tvarovaná ňadra se ztuhlými, růžovoučkými bradavkami bušilo jako o závod.
Jeho mužská část reagovala na její nahou krásu s před-vídanou touhou, ale vlkodlačí reakci odhadnout nedo-kázal. Nikdy nezažil, aby měl během sexu svou zvířecí povahu tolik na hraně, a brutální vzrušení, které mu proudilo krví, ho překvapilo.
Harley se ostře nadechla, když mu v očích zazářil di-voký, zvířecí žár, který místnost naplnil zlatavým světlem. Ale nebyl to strach, co se jí odrazilo ve tváři. Byla to stejná drsná touha, která je sžírala oba.
„Chtěla jsi být nahoře, cara" prohodil tiše, vzal její prsa do dlaní a palci dráždil tvrdé bradavky. „Nechceš toho využít?"
Po té nestydaté nabídce přimhouřila oči, rukama ho chytila za vlasy a přitáhla si blíž jeho tvář, aby ho mohla políbit s takovou vášní, až jeho vlkodlak zasténal. Chutnala po vanilce a sladké vábení v sobě mělo kouzelnou, ženskou příchuť.
Salvátor nadzvedl boky a otřel se o ní bolavým penisem. I přes saténovou látku prádla cítil, jak byla rozpálená.
Bože. Chtěl se do ní okamžitě dostat.
Chtěl, aby poznala jeho vášeň, chtěl ji poznamenat svou pachovou stopou, svou podstatou.
Jako kdyby Harley vycítila jeho zvířecí instinkty, ostře ho kousla do spodního rtu.
„Tohle nic neznamená, Giuliani," zašeptala.
Rukama jí přejel kolem boků a jedním škubnutím ji zbavil saténových kalhotek.
„Jestli tě tenhle slib nechá v noci spát, tak souhlasím, cara"
„Arogantní bastarde."
Salvátor se rychle nadechl, když mu začala na hrudník klást vlhké polibky. Její boky narážely na jeho erekci. Arogantní? V tuhle chvíli by byl šťastný, kdyby si před ní mohl kleknout na kolena a prosit ji, aby se nad ním slitovala.
„Harley."
Svou prosbu nestačil dokončit. Zakroutila se nad ním a mučivé polibky mu začala klást ještě níž.
Salvátor zaťal zuby a zvedl ruce, aby se mohl chytit prostěradla. Buď tohle, nebo by jí musel strhnout na postel a vzít si ji násilím.
Harley buď nevnímala, do jaké situace ho dostala, nebo se jí jednoduše líbilo, jakou nad ním má moc, a dál ho přiváděla k šílenství. Svými rty mu způsobovala po celém těle vlny vzrušení. Pak bez varování vzala do úst jeho penis a on přes saténové boxerky ucítil vlhké horko.
„Prokrista." Natáhl se, aby ji chytil za ruce, přitáhl si ji k sobě a divoce ji políbil. „Takhle se udělám, drahoušku," zasténal. „Už to nevydržím."
Pomalu zavlnila boky a samolibě se usmála. „Copak není král schopný..." Očí se jí rozšířily šokem, jak se Sal-vátor natáhl, strhl si trenky a jedním plynulým pohybem do ní pronikl. „Ach, bože."
Chytil ji za zády, vzal do úst její bradavku a vychutnal si její slastné povzdychnutí. Pasovala na něj jako dobře ušitá rukavice, ale než se na něm pohodlně usadila, roztřásl se touhou.
„Výborně," zasténal. „Projeď se na mně, Harley."
Harley se rukama opřela o jeho hrudník, zvedla boky, dokud z ní téměř nevyklouzl a pak si pomalu začala sedat zpátky, až se dostal hluboko dovnitř. Salvátor zaklel a popadl ji za boky. Snažil se vyhrát bitvu proti blížícímu se orgasmu.
K čertu. Byl známý svou výdrží. Dokázal ženu uspo-kojovat celé hodiny, než došel ke svému vyvrcholení. Ale nikdy před tím v něm sex nevyvolal jak muže, tak zvíře.
Po obličeji mu stékal pot, ale on se soustředil na fascinující krásu jejího obličeje. Najednou už měla rysy uvolněné, tváře zčervenalé vášní a když zrychlil tempo, oči se jí rozšířily.
Jeho boky se střetávaly s nárazy jejích boků, jeho spokojené sténání naplnilo pokoj. Zatínala mu nehty do hrudníku tak silně, až mu začala téct krev.
Vzduch byl naplněný jejím vzrušením, její štíhlé tělo se nad ním shýbalo, až konečně zvrátila hlavu a ztratila se ve vlně vzrušení.
„Salvátore," zvolala tiše. V jejím hlase bylo znát blížící se vyvrcholení.
„Cara," zašeptal. „Pusť to."
„Já..." Salvátor ji pevně chytil za boky a začal do ní bušit ještě rychleji. „Chci víc," zasténala.
„Dostaneš všechno, co budeš chtít, Harley," přísahal. Rukou ji chytil za temeno a přitáhl si její hlavu k sobě, takže ji mohl políbit s drsnou radostí.
Jejich jazyky se propletly a těla sebou házela ve stejném rytmu. A přesně ve chvíli, kdy se Salvátor obával exploze, pocítil, jak Harley ztuhla a do rtů mu vyslala výkřik extáze.
Její vyvrcholení stisklo Salvátorův penis a on jí vjel rukama do saténových vlasů. Jeho boky neustávaly v při-rážení, když pustil svou vášeň jako nezadržitelný hlad.
Když mu tělem projelo vyvrcholení, vlkodlak v něm uspokojeně zavyl. Pak se mu po celém těle rozlila vlna rozkoše.
Jeho.
Jeho žena. Jeho partnerka.
Druhá polovina jeho bytosti.
Salvátor se s trhnutím probudil a když zjistil, jak tvrdě usnul, zaklel.
Ne, že by se to nedalo očekávat. Byl přinucený vydat maximum své energie ve stavu, kdy byl vážně zraněný.
Jeho tělo vyžadovalo čas, aby se dalo dohromady. Do-konce i když byl během toho času zranitelný.
Instinktivně natáhl ruku po Harley. Jedna věc byla ris-kovat svůj krk, druhá ohrozit svou partnerku. Když jeho ruka nenašla nic než zmačkané prostěradlo, vytřeštil oči.
„Harley?" zamumlal a jeho pomalé mysli teprve došlo, že má u sebe amulet na skrytí pachu. Bože! Vyskočil z postele, natáhl si džíny a bílé triko a všiml si, že khaki šortky a košile, které ukradl pro Harley, chybí. „Tvrdohlavý, nevychovaný spratek," zaklel. Vklouzl do běžeckých bot a rukama si projel rozcuchané vlasy. „Až se mi dostane do rukou, tak jí..." Najednou ucítil ve vzduchu psí pach a ztuhl. „Do prdele."
Sebral pistoli a dýku z nočního stolku a opatrně vyklouzl z místnosti. Ve stínu pozdního odpoledne se proplížil okolo hotelu a pohledem prozkoumal přilehlé, ale prázdné parkoviště.
U popelnic tam stáli dva muži. Jeden byl vysoký, vyzáblý člověk s řídkými černými vlasy a pozoruhodně ošklivým obličejem. Druhý byl mladý pes proměněný do lidské podoby. Hnědé vlasy měl sepjaté do culíku a postava by nezahanbila profesionálního vzpěrače.
„Blondýna, říkáš?" řekl ten člověk a v bledých očích se mu prohnaně blýsklo.
Pes netrpělivě přikývl. „Cestující s tmavovlasým mu-žem."
Muž evidentně čekal za informaci odměnu a tak si jen odkašlal. „Nikoho takového jsem tu neviděl."
Pes trhl rameny, nic mu nedošlo. Psi prostě moc důvtipní nejsou.
„Netahej mě za nos," varoval ho. „Kolik cizinců ti projde touhle ospalou dírou?"
Muž jen škrobeně strčil dva odpadkové pytle do po-pelnice a zamířil si to zpátky k hotelu.
„Možná by ses mohl zeptat o dům dál."
Pes tiše zavrčel, zkřížil muži cestu, chytil ho za košili a zvedl pár centimetrů nad zem.
„A ty bys možná měl odpovědět, než ti prokousnu krk."
„Ježíši Kriste, co to máš s očima?"
Salvátor zaklel a přešel parkoviště. Co tomu hloupému psovi bylo?
První pravidlo všech démonů bylo, vždycky se vyhnout pozornosti smrtelníků. Ti, kteří tohle základní právo nedodrželi, přišli dřív nebo později o život. Nebo co bylo horší, předvolali si je do Věštírny. Panující Komise často vymyslela tresty, proti kterým smrt vypadala jako procházka růžovou zahradou.
Salvátor se rychlostí světla dostal k psovi a zezadu ho omráčil. Jeho nehybnou postavu pak klidně překročil a přešel k muži.
„Promiňte, že se vám do toho pletu, ale vypadal jste, že potřebujete pomoci," prohodil.
Muž si olízl rty, oči měl rozšířené a ruce se mu třásly. „Kdo jste vy?"
„Muž, který vám zjevně zachránil život."
Muž se podíval na ležící tělo omráčeného psa a otřásl se. „Něco s ním není v pořádku."
„Drogy."
„Nikdy jsem neslyšel o drogách, po kterých by zčer-venaly oči."
„Nová exkluzivní droga ze St. Louis," lehce zalhal Salvátor.
Muž se zamračil, ale Salvátorovu směšnou lež přijal. „Vy ho znáte?" „S kolegyní ho hledáme už dva dny, od té chvíle, kdy utekl z vězení."
„Jste policajt?"
„Něco na ten způsob."
Muž dal najevo, že není úplný idiot, a podezíravým pohledem přejel Salvátorovu pevnou postavu a nebez-pečné, zlaté oči. Oblečení nemohlo skrýt jeho zvířecí podstatu.
„Kde máte odznak?"
Salvátor pokrčil rameny. „Nejsem tu, abych zasahoval do vašich záležitostí, jen hledám svou kolegyni. Je to ta blondýna, na kterou se ptal."
Muž opatrně couvl. „Blondýna?"
„Ano. Viděl jste ji?"
„Nechci se zaplést do něčeho..."
Salvátor sáhl do kapsy a vytáhl ruličku s penězi, které minulou noc ukradl.
„Informace dokážu ocenit." Vytáhl pár bankovek a hodil je muži k nohám. „Kam šla?"
Muž se s pohledem upřeným na Salvátora shýbl, sebral peníze a strčil si je do kapsy.
„Viděl jsem blondýnu, jak běží směrem k Hlavní ulici."
„Utíkala?"
„To teda jo."
„Jak je to dlouho?"
„Určitě ne víc jak patnáct minut."
„Byla sama?"
Muž se narovnal a strčil si ruku do kapsy. „Jestli jsem dobře viděl, tak jo."
Salvátor přikývl a vykročil k městu. „Díky."
„Hej, a co tenhle chlapík na zemi?"
Salvátor ani nezpomalil. „To už není můj problém."
„Nemůžete ho tady jen tak nechat."
„Vlastně můžu, ale rád bych vás varoval." Salvátor došel ke kamenné zídce, která ohraničovala parkoviště, a elegantně ji přeskočil. „Neměl byste být poblíž, až se vzpamatuje."
„Hej...!"
Muž dál křičel jakési nesmysly, ale Salvátor už běžel ulicí. Okolo výloh s oblečením jen zklamaně zpomaloval.
Kriste. Byl blázen, že Harley dal ten amulet. Pro tvrdohlavou vlkodlačici to byla výzva, aby se mu ztratila. Věděla, že nebude moci zachytit její pach. Na druhou stranu, její pach nemohl zachytit ani nikdo jiný, připomněl si. A když si uvědomil množství nepřátel, které měl v patách, ten amulet měl naprosto nedozírnou hodnotu.
Ne, kdyby měl v hlavě mozek, amulet by jí nechal, ale přivázal by ji k posteli.
Salvátor se otřásl. Dokonce i hodiny po tom, co uspo-kojil svou touhu, měl pořád zrychlený tep a při pouhé myšlence na tu divošku pocítil napětí v celém těle.
Nebylo to překvapující.
Celé roky si užíval s talentovanými milenkami, ale to, co se stalo mezi ním a Harley, nebyl pouhý sex.
Byla to ohromující exploze nejkrásnějších pocitů, které ho k téhle ženě nezvratně připoutaly. A dokonce ani nechtěl litovat, že se jeho život navždy změnil.
Popravdě, jediná věc, které litoval, byla ta, že Harley zjevně nebyla na jejich partnerství připravená.
Salvátor se dostal na konec města, rozhlédl se a rozmýšlel, kudy dál. Ještě pořád existovala možnost, že se Harley vrátila ke Cainovi. Musela vědět, že ten pes jí odpustí cokoli, jen když se k němu vrátí. Také tu byla možnost, že ukradla auto a ted si to mířila někam úplně jinam.
Jeho instinkt mu ale napovídal, že je poblíž.
Vstoupil do lesa na severní straně města a opatrně si klestil cestu hustým porostem. V dálce slyšel zpěv ptáků a pohyb dalších zvířat, ale jeho obklopovalo husté ticho. Nebylo to neobvyklé. Zvířata dokázala vycítit přítomnost predátora ve své blízkosti. On sám tecf pocítil zachvění energie, které mu napovídalo, že je nablízku další vlkodlak.
„Harley?"
Když ve vzduchu ucítil závan shnilého masa, přeběhl mu mráz po zádech. Ať už to byl kdokoli, Harley to nebyla.
Salvátor rychle stáhl oblečení a připravil se na pro-měnu. Za normální okolností by ho žádný vlkodlak neohrozil. Bohužel, díky svému neuzavřenému poutu spojení byl dost zranitelný.
Salvátor se pokusil sebrat všechny své síly, ale když ve vzduchu pocítil ledový závan vzduchu, zaváhal. Nad hlavou se mu zablýsklo a před jeho očima se zjevil obrys muže. Když poznal toho nevysokého vlkodlaka s purpurovýma očima, zaťal ruce v pěst.
Byl bledší, než jak si pamatoval, tvář měl hubenější a oči ještě červenější. Ale kruté rysy a pach šílenství, který ho obklopoval, byl nezaměnitelný.
„Briggsi," zasyčel.
„Ach, Salvátor Giuliani," ušklíbl se jeho protivník. Jeho angličtina zněla jako před několika staletími. Briggs byl vždycky příliš arogantní na to, aby se snažil splynout s davem. Což také vysvětlovalo jeho dlouhý černý kabát, který mu visel na hubeném těle. Nebo se možná měnil jeho názor na módu. „Netušíš, jak dlouho jsem na tuhle chvíli čekal."
„Řekl bych, žes čekal od chvíle, kdy jsem ti nakopal zadek, hodil tě do ohně a rozprášil tvůj popel na hnojišti." Salvátor se jízlivě usmál.
Červené oči se zaleskly, Salvátorovi se do kůže zakousl mráz. Bože. Co to se sebou jen Briggs udělal?
„Jsi na sebe tak pyšný, ale já se vrátil."
Salvátor přimhouřil oči. Neměl ponětí o magii, ale byl si jistý, že vlkodlak nemůže ze svého hostitele vycucnout tolik síly, aby se dokázal přemisťovat v prostoru. Briggs svou přítomnost tady jen promítal.
Ale to neznamenalo, že by byl o to méně nebezpečný.
Nebo méně šílený.
„Ale rozhodně ne v celé své kráse," popíchl ho Salvátor. Živě si pamatoval, že jednou z Briggsových slabin bylo sebeovládání. „Bojíš se čelit mi jako pravý vlkodlak, ty jeden čáryfuku?"
„A proč bych se měl namáhat? Na sbírání odpadků mám své otroky."
Briggs zvedl ruku a Salvátor couvl. Vlkodlak dal poky-nem ruky příkaz vzdálené smečce psů. Za ta léta se vůbec nezměnil, vždycky byl příznivce zbytečného zabíjení.
Salvátor se otřásl a dobře si svého pravěkého nepřítele prohlédl. Jeho psům nebude trvat dlouho, aby se sem dostali. Do té doby musí zjistit, jak moc je Briggs živý a jaké zatracené plány spřádá.
„Snad nejsi takový idiot, aby sis myslel, že mě tví psi zajmou?"
Briggs se zašklebil. Byl spokojený, že zahnal Salvátora do kouta. „Jsou strašně nešikovní, ale když je potřeba, splní, co splnit mají."
„Teď se jim to nepovede." Salvátor nenuceně pokrčil rameny. „Tedy pokud jich tu není schováno několik set."
„Stejně jako vždycky, i dnes jsi mne smutně podcenil, Salvátore."
„Ne, Briggsi, ty ses vždycky přeceňoval." Bez ohledu na to, že byl úplně nahý, Salvátor složil ruce na prsou a podíval se na o hlavu menšího vlkodlaka.
Briggs nesnášel, když mu někdo připomínal jeho malý vzrůst. „Člověk by si pomyslel, jak tě jedna smrt poučí, že jsem prostě lepší. Já jsem král a ty jsi ten, kdo si ušpinil ruce černou magií, protože jsi nebyl schopný mě překonat."
„Král?" Briggs ohrnul rty. „Jsi jen ubohý povýšenec, který ukradl, co po právu patří mně."
„Pokud by ti trůn po právu patřil, nikdy bych se na něj nemohl posadit. To tebe shledali nehodným."
„Bastarde." Briggs zvedl paži a Salvátor ucítil, jak se mu kolem těla omotalo ledové pouto a srazilo ho na kolena. „Za to mi zaplatíš."
„Jsi opravdu kouzelný," zavrčel Salvátor. Ze zápachu shnilého masa se málem pozvracel. Vlkodlačí síla byla teplá, zemitá energie, která neměla nic společného s překroucenou černou magií. „Zbabělče."
Briggs vykročil směrem k němu, jeho kabát mu vlál všemi směry, ale listí pod jeho nohama vůbec nešustilo.
Blázen.
„Já nejsem ten, kdo ted klečí."
„Co chceš?"
„Všechno, cos mi sebral."
Salvátor plivl na těžké boty, které se zastavily jen několik centimetrů od něj. „Vlkodlaci nikdy nepřijmou chodící mrtvolu, která smrdí zbabělostí."
„Nebudou mít na výběr."
Salvátorův ostrý smích se rozlehl mezi stromy. „Vlko-dlaci mají vždycky na výběr."
„Já jím dám to, co jim ted chybí."
„A to je co?"
Vlkodlak se olízl. „Budoucnost."
„Budoucnost? Co tím sakra chceš říct?" „Děti."
Salvátor se ohromeně nadechl. Ne. Tenhle šílenec určitě nemohl najít lék na záchranu vlkodlaků. Osud byl možná krutý, ale určitě měl i špetku milosrdenství.
Briggs byl labilní, silou posedlý despota, který by vlkodlaky přivedl jedině do záhuby.
„Snad nechceš plodit děti pomocí kouzel?" zeptal se.
„Nebyl bych první vlkodlačí král, který hledal pomoc pro svůj národ... řekněme neobvyklým způsobem." Na ústech mu pohrával dráždivý úsměv. „Jak myslíš, že jsem se dostal ke své síle?"
„Lžeš."
Briggs se natáhl a prstem přejel Salvátorovi po tváři. Jeho dotek po sobě zanechal ledovou, bolestivou stopu.
„Získal jsem královu důvěru, jakmile bylo jasné, že se stanu jeho nástupcem." V očích mu zasvítila čistá nenávist. „A to se stalo ještě před tím, než ses ty narodil."
Salvátor zaťal zuby. Snažil se ignorovat nepříjemný pocit, který se mu usadil v žaludku.
Předchozí král byl samotářský, občas prchlivý tvor, který se ke konci často uzavíral do sebe. A když se dostal k moci Salvátor, začal být ještě víc tajnůstkářský a zřídkakdy zavítal mezi svou smečku.
Ale nikdo neměl ponětí, že ve svém pelechu chystá zlo.
Salvátor si pomyslel, že by si toho jistě všiml.
„Jestli je to pravda, pak by mě do těch tajů zasvětil také," zachraptěl.
„Dostal varování, aby to nedělal." „Varování? Od koho?"
„Od starověkých duchů."
„Prokrista." Salvátor uhnul před Briggsovým bolestivým dotykem. „Ty jsi naprostý šílenec!"
Vyhublý obličej se mu zkřivil vztekem. „Neodvažuj se mi posmívat."
„Jestli jsi ten velký Mesiáš, tak kde ti tví noví tvorové jsou?"
S velkým úsilím Briggs ovládl svůj vztek a rukou si uhladil příšerný kabát.
„Všechno má svůj čas."
Vlkodlakovo sebevědomí bylo neochvějné a Salvátor pojal podezření.
„Bože, snad nevěříš, že dokážeš své zbabělé psy promě-nit ve vlkodlaky?" Zakroutil hlavou. „Takovou hloupost bych čekal u Caina. Ale ty, Briggsi? Jaké zklamání."
Briggs měl ve tváři přezíravý výraz a Salvátorovi to připomnělo, jakou měl radost, když mu probodl srdce.
„Tomu psovi jsem dal jen příležitost nahlédnout do budoucnosti. S tím, co tam podle svých slov viděl, nemám nic společného."
„Pokud se to netýká obyčejných psů, tak jak chceš potomky získat?"
„Objeví se v pravý čas," ujistil ho Briggs. „Zamíchal ses do toho příliš brzy."
Zamíchal? Jak moc chtěl Salvátor překřížit Briggsovy nefér plány, neudělal nic víc, než že vkročil do cesty Cainovi. A... Harley.
Salvátorem zalomcoval náhlý, slepý vztek. Už dál ne-snesl být v Briggsových studených poutech.
„Ty zkurvysynu," zavrčel. „Harley nikdy nedostaneš. Ani její sestry. Nikdy." „Harley?" Briggs vypadal, že je opravdu zmatený. „Ach, ta Cainova čubka. Ta mi postel tedy rozhodně zahřeje, stejně jako ostatní čistokrevné vlkodlačice."
Salvátor svraštil obočí, jeho vztek pominul. „Nedělej ze mne blázna, Briggsi. Byl jsi to ty, kdo je jako miminka ukradl z mých jeslí."
„Ale samozřejmě, že jsem to byl já. A ukázalo se to jako perfektní rozptýlení." Ušklíbl se. „Bylo to dokonce mnohem lepší, než jak jsem si to představoval."
„Jak jsi mohl čistokrevná mláďata ukrást jen pro roz-ptýlení?"
„Věděl jsem, jaké k nim upínáš zoufalé naděje a že obětuješ cokoli, abys je dostal zpátky. Dokonce i vylezeš ze svého římského sídla," vykládal Briggs domýšlivě. „Byly jen pěšáky v bitvě za tvé zničení."
Zkurvysyn.
Salvátor znechuceně zakroutil hlavou.
Ze všech možných důvodů ke krádeži miminek před třiceti lety ho nikdy nenapadla možnost, že to bylo spiknutí proti jemu samotnému.
„Ty jsi mne sem úmyslně přivedl."
„Samozřejmě."
„Proč?"
„Jak už jsem řekl, ještě nenadešel čas prozradit všechny mé plány," řekl Briggs a sklonil se, aby si vychutnal Salvátorovu zoufalost. „Ale můžeš si být jistý...," spolkl zbytek slov a oči se mu rozšířily strachem. Naklonil se ještě blíž a začenichal na Salvátorově kůži. „Co je to?"
Salvátorovi se po ústech rozlil drsný úsměv. „Spojení."
Briggs se narovnal. Jeho bledý obličej byl teď skoro bílý.
„Ne. To nemůže být možné."
„Zjevně to možné je."
Během slovní přestřelky si ani jeden z nich nevšiml, že už nejsou sami. Až do okamžiku, kdy se ozvalo cvaknutí, které prozrazovalo nabíjení zbraně.
„Sach mat.u
Salvátorovi ztuhla krev v žilách. Spatřil Harley, která stála Briggsovi za zády a zbraní mířila na jeho temeno.
„Harley, ne!"