6. kapitola
HARLEY BYLA EVIDENTNĚ MÉNĚ ROZLADĚNÁ ohledně osoby jejich zachránce. Bezpochyby to bylo kvůli tomu, že ho ještě dobře neznala. Harley se tedy rozeběhla k okraji mříží a poklekla před stříbrnými tyčemi.
„Levete," vydechla s takovým nadšením, až Salvátor zaskřípal zuby. Jak se stalo, že on byl tím špatným, zatímco k tomu zakrslému chrliči se chovala jako k nej- lepšímu příteli? „Co tady děláš?"
Levet se přikolébal blíž, ale zůstal v bezpečné vzdále-nosti od stříbrných mříží. Dokonce i chrliči byli na stříbro alergičtí.
„Ma belle, snad jsi nevěřila, že tě nechám zachránit smečkou opelichaných psů?"
„Jak jsi nás našel?"
„Pche," mávl masitou rukou. „Nějaká čarodějnice mě nemůže přechytračit." „Přestaň se vytahovat a dostaň nás odsud," zavrčel Salvátor.
„Vidím, že máš svou obvyklou náladu," odfrkl si Levet a opatrně se natáhl skrz mříže, aby mohl vzít Harley za ruku. „Vůbec ti nezávidím, drahá Harley, žes tu byla uvězněná s touhle bestií."
Harley vrhla na Salvátorova jakoby trpitelský pohled. „Vůbec nemáš tušení..."
„Levete, pamatuješ si naši konverzaci o tvých křídlech a o tom, jestli mají nebo nemají zůstat na tvém těle?" řekl Salvátor a jeho klidný tón způsobil, že Levet rychle couvl zpět.
„Surovče." Mrskl ocasem. „Kdyby nebylo tvé krásné společnice, nechal bych tě tu shnít."
„Tak si pospěš, chrliči."
Levet přešel ke dveřím cely, prozkoumal zámek a svraštil obočí.
„Achich ouvej."
„Co je?"
„Zámek je začarovaný."
„Myslel jsem si, že tě nějaká čarodějnice nemůže pře- chytračit?"
Levet nahodil uražený výraz. „Můžu ho odstřelit, ale když ty jsi vždycky tak mrzutý, kdykoli něco vybuchne."
Salvátor zaklel. „Perfektní."
Levet zvrátil hlavu a začenichal. „V domě je šest psů, venku pak další tři." Propíchl Salvátora tázavým pohledem. „Dokážeš je ovládnout?"
„Ne."
„Co ty jsi za krále...?" Levet spolkl zbytek věty a upřel pohled na Harley. Opožděně mu došlo, proč Salvátor ztratil část své síly. „Ach!"
„Přesně tak," souhlasil Salvátor.
„Co je?" Harley se zamračila „Co se děje?"
Salvátor svou společnici ignoroval, v tuhle chvíli se soustředil na malého chrliče.
„Dokážeš se spojit se Styxem?"
„Ne, jsme moc daleko. Zkoušel jsem jak Tana, tak Jagra, ale nemůžu je lokalizovat. Možná bych mohl zkusit tvé psy."
„Ne, nechci, aby se vrhali do téhle sebevražedné mise," odvětil bez váhání Salvátor.
„Ach, to jsi celý ty! Můj drahocenný krk je ti na riskování dobrý?"
„Absolutně."
Levet napodobil pusou zvuk uprdnutí, ale než se stačil Salvátor natáhnout skrz mříže a utrhnout mu jazyk, Harley se narovnala a netrpělivě se na něj podívala.
„Mohli bychom se soustředit na to, jak se dostaneme odsud pryč? Caine je možná hlupák, ale chrliče ve svém sklepě vycítí."
Salvátor odevzdaně polkl. Jestli se někdy provalí, že ho zachránil drzý chrlič o velikosti půllitrové sklenice, hanbou to nepřežije.
„Mohl bys odstřelit takovou díru, abychom se dostali ven?" navrhl rozmrzele.
Levet pohlédl k tlustému stropu. „Nikoli bez možnosti, že nám spadne na hlavu celý dům."
„Ne nahoru," upřesnil Salvátor. „Dolů."
Levet se odmlčel a začenichal. „Tunel."
„Víc než jeden." Salvátor se podíval na Harley. „Nevíš, kam ty tunely vedou?"
„Ne," zakroutila hlavou. „Caine mne do nich nikdy nepustil."
„Tak to budeme muset zariskovat," řekl, i když okamžitě věděl, že těch slov bude litovat. Chrlič byl chodící pohromou. „Levete?"
Droboučký démon zvedl ruce. „Zůstaňte vzadu."
Salvátor objal Harley a stáhl ji do zadní části cely. Snažil se ji ochránit jak před stříbrnými mřížemi, tak před nadcházejícím výbuchem.
„Co to děláš?" zavrčela. „To stříbro..."
„Věř mi, to stříbro nám ublíží ze všeho nejmíň," řekl a přitáhl si její hlavu k rameni.
V tu krátkou chvíli si znovu uvědomil, jak do sebe jejich těla zapadají. Pak už nastal jen šokující náraz, vzduch se naplnil smrtelnými stříbrnými střelami, neboť Levetovi se podařilo výbuchem otevřít klec. Salvátor se rychle otočil, nastavil záda jako štít a zatnul zuby. Do ramene se mu zabodávaly kousky stříbra.
„Do prdele," vydechla Harley.
„Vydrž," zavrčel Salvátor, neboť věděl, co přijde dál.
Následoval další výbuch, při kterém se místo stříbra do vzduchu rozprášily kousky betonové podlahy, ale díkybohu si Salvátor k sobě Harley pevně přitáhl. V tu chvíli se pod nimi propadla zem a oni padali do tunelu.
Nepříjemný dopad vytrhl Harley Salvátorovi z náruče. Jeho ruce bolestivě popálily kousky stříbra, zaklel a za- tápal před sebou ve snaze najít v hustém oblaku prachu svou společnici.
„Harley," rukama šátral na tvrdé zemi.
„Nejsi zraněná?"
Zakašlala a setřela si špínu z tváře.
„Jsem v pořádku." Prach se usadil a ona se podívala do díry nad nimi.
„Levete?"
„Jsem tady, ma belle." S nepatrným zašustěním křidélek Levet usedl na okraj díry a pak se snesl k nim.
Uvelebil se vedle Harley a lehce se uklonil. „Váš veliko- lepý rytíř září v celé své kráse."
Salvátor se postavil a v duchu si představil, jak malého chrliče peče nad vysokým plamenem. Ten zatracený démon na sobě neměl ani smítku prachu, zatímco tahle záchrana zanechala na Salvátorově zmačkaných šatech další vrstvu špíny a v rameni měl další tucet stříbrných úlomků, které mu způsobovaly příšernou bolest.
„Tvá posvěcená hlava bude stát na Cainově krbu, jestli toho nenecháš," zavrčel.
Levet si odfrkl a pomohl Harley vstát.
„Nějakého potrhlého psa se nebojím."
Salvátor vykročil vpřed, odstrčil Leveta a přitáhl k sobě Harley. Jeho rozum chápal, že se chová příšerně. Ale jeho instinkt nedokázal unést přítomnost jakéhokoli samce v blízkosti téhle ženy.
„Caine spolupracuje s vlkodlakem, který je zapletený do černých kouzel," vyštěkl.
Levetovi se hrůzou rozšířily oči. „Sacre bleu! Tak na co čekáme?"
Salvátor zakroutil hlavou, když se démon úprkem vydal do tmavého tunelu a neklidně přitom mával ocasem. S temným pohledem se otočil ke své společnici. Kdo věděl, co čeká na ně?
„Zůstaň při mně," varoval ji něžně.
Oči jí temně vzplály. „Jako kdybych měla na výběr."
„To jsi neměla nikdy," řekl, naklonil se k ní a ukradl jí krátký, majetnický polibek.
Pak ji popadl za ruku, přitáhl si ji k sobě a vydali se za vzdalujícím se chrličem.
Salvátor při cestě tunelem udržoval pomalé, ale vytrvalé tempo. Neutíkal bezhlavě před nepřítelem, aby se slepě vrhal do pastí někoho jiného.
Jeho společníci bohužel tuhle opatrnost neocenili.
Po straně mu Levet francouzsky klel a za ním se Harley bavila tím, že přirovnávala jednotlivé části jeho těla k částem zvířecích těl, z čehož žádné přirovnání nebylo zrovna pochvalné.
Jaký mělo smysl, že byl králem, když neměl ani špetku respektu?
Salvátor zaskřípal zuby a pokoušel se ignorovat stříbro, které zůstávalo zapíchnuté do jeho masa a které zároveň způsobovalo, že se nemohl proměnit do své vlkodlačí formy. Jeho rány se nezahojí do té doby, dokud se to stříbro nevyndá.
A co bylo horší, pocítil další úbytek sil.
To byla poslední věc, o kterou stál.
Caina i Briggse nechá za každý okamžik téhle mizérie pěkně zaplatit.
Krví.
Levet přerušil své vynalézavé kletby a ohlédl se přes rameno. „Psi se dostali do tunelu."
Salvátor nezpomalil. „To nejsou jediní."
„Co tím chceš říct?" chtěla vědět Harley.
„Jestli má Caine špetku rozumu, pošle pár psů k východu, aby nám znemožnili únik."
„Takže tys nás tady dole uvěznil?" obvinila ho. Její rozzlobený tón nemohl skrýt strach, který Salvátor cítil v ovzduší.
„Samozřejmě, že ne," snadno zalhal a zastavil se. Velcí vůdci dokážou jednoduchou poznámkou ostatní přesvěd-čit, že mají věci pod kontrolou, ač sami nemají ani ponětí jak dál. Navíc už nechtěl poslouchat žádné další nadávky. „Levete, můžeš odstřihnout naše pronásledovatele?"
Chrlič si jen odfrkl. „Můj talent je bezmezný."
„A můžeš to udělat bez toho, že nám spadne na hlavu celý tunel?"
Levet zvedl malé ručky směrem ke stropu. „Uvidíme."
Salvátor o tom nebyl úplně přesvědčený, takže popadl Harley a odtáhl ji dál do tunelu.
„Možná bychom mu mohli dopřát trochu prostoru," zabručel. Pak se najednou tunelem rozlil pulsující svě-telný paprsek. „A ochránit své oči."
„Už ne," zamumlala a sotva ta slova opustila její ústa, výbuch je znovu poslal k zemi.
Salvátor se překulil přes Harley a ochránil ji tak před sutí a kameny. Ulevilo se mu, že to bylo obyčejné kamení a trsy hlíny. Už neměl náladu na další překvapení.
„Ta-dá," zapěl Levet a pyšně zamával křídly, když se Salvátor postavil a pomohl Harley na nohy. Pak všichni v tichosti zkoumali pevnou stěnu ze suti, která blokovala tunel za nimi. Pak, když už Salvátor doufal, že se věci pohnuly správným směrem, se Levet podíval směrem ke stropu. „Jejda."
„Jejda?" zavrčel Salvátor.
„Asi bychom si měli pospíšit."
Salvátor si unaveně povzdychl. „Hergot."
Jako jeden muž vyběhli kupředu, už se nestarali o to, co je čeká před nimi, protože jim právě začala na hlavu padat hlína.
Jejich úprk před padajícím stropem byl dlouhý téměř dvě míle, než strop konečně vypadal už celkem stabilní a klidný. Tunel se tu rozšiřoval a rozděloval na dvě samostatné chodby.
Salvátor se zastavil a počkal, až k němu doskáče Levet. Přestože měl Salvátor schopnost vidět ve tmě, tohle těsné a zatuchlé místo svědčilo spíš chrliči než vlkodlakovi.
„Cítíš něco?"
Levet začenichal ve vzduchu a ukázal vpravo. „Tenhle tunel má východ asi třicet nebo čtyřicet stop za zatáčkou." Pak začenichal znovu a ukázal vlevo. „Tenhle..."
„Co?" zeptal se Salvátor.
„Pokračuje dál, ale víc říct nedokážu. Nikdo tudy několik let nešel."
Salvátor na okamžik zaváhal a pak se rozhodl.
„Dokážeš odvést pozornost psů, kteří tam budou čekat?"
„Chceš mě urazit...?"
„Dokážeš to nebo ne?"
Než stačil Levet odpovědět, Harley ho popadla za ruku, trhla s ním a zamračila se.
„No tak. Co máš v plánu?"
„Musíme se rozdělit."
„Rozdělit? To si děláš srandu?"
„Jestli se Levet dostane kolem psů, může kontaktovat Styxe a dát mu vědět, že máme trable."
Překvapeně zamrkala a Salvátor se kysele usmál. K čertu, nemohla být šokovaná víc než on sám. Dřív by se smál při pomyšlení na to, že bude vědomě žádat o pomoc pijavici. Co se jeho týkalo, dobrý upír byl ten, který zůstával v hrobě. Kam ostatně také patřil.
Bohužel, všechno změnilo podezření, že je Briggs opět naživu. Bláznivé psy zvládal. Ale vlkodlak, který využívá černé síly, znamenal, že Salvátor musel polknout svou nemalou pýchu.
Upíři byli jediní, kterým důvěřoval ohledně možné ochrany Harley.
„Upír?" zamumlala.
Salvátor se zašklebil. „Ano, bolí mne to přiznat, ale jeho pomoc budeme potřebovat."
„Hodláš využít upíra, aby zabil Briggse?"
„Všechno, co teď chci, je dostat se z dosahu Caina a jeho psů," ohradil se.
Pokusila se skrýt, že jí přejel mráz po zádech. „A neměli bychom se tedy pokusit dostat z těchto tunelů?"
„Nepochybuji, že bychom zvládli uniknout těm psům, ale pak je stejně budeme mít v závěsu. Byl bych raději, kdybychom proklouzli bez sebemenší pozornosti."
Obličej měla stále zamračený. „A co Levet?"
„Psi se o nějakého chrliče nebudou zajímat, a jakmile vy-leze ven, budou čekat, že se za ním objevíme my. Doufejme, že jim nějaký čas potrvá uhodnout, že jsme se rozdělili."
Skousla si spodní ret a pokusila se v jeho náznacích najít nějakou logiku.
„Napadlo tě, že ten tunel může být slepý?" zeptala se konečně. „Pak budeme v pasti."
Salvátor se pomalu usmál. „Věř mi."
Odfrkla si. „Ani za milión let."
„Uvidíme." Popadl Harley za studenou ruku a pohlédl na mlčenlivého démona po své straně. „Běž, Levete."
Maličký démon rozmáchl rukama a vydal se do tmavého tunelu.
„Běž, Levete! Pojď, Levete! Sedni, Levete!" mumlal a ujistil se, že ho Salvátor slyšel. „Je ti jasný, že nepatřím do tvé psí smečky?"
Salvátor obrátil oči v sloup a táhl Harley opačným směrem.
„Prokristapána! Doufám, že ho některý z těch psů zakousne."
„Moc vděčný tedy nejsi," zaprotestovala. Ten zatracený démon byl pro opačné pohlaví nepochopitelně přitažlivý. „Vždyť nás zachránil."
„Dám ti cokoli, aby sis tohle malé tajemství nechala pro sebe."
Zasmála se. „Copak se velký zlý vlkodlak stydí za to, že ho zachránil maličký chrlič?"
„Ten maličký chrlič může normálně uvažujícího dé-mona přivést k šílenství," zabručel.
Díkybohu měla Harley dost rozumu na to, aby tuhle konverzaci nerozváděla dál.
„Předpokládám, že budeme žít dost dlouho na to, aby-chom se z tohohle tunelu vymotali?" zeptala se Harley.
Cesta se zúžila. Salvátor zpomalil a smetl změť pavučin.
„Nejdřív mám v úmyslu dostat tě do bezpečí," řekl. Byl příliš rozrušený, než aby uvažoval nad svými slovy. Hloupá chyba. „Pak budu jednat s Briggsem."
„Ach tak. Takže mě hodláš předat upírovi a pak se budeš dál věnovat svým záležitostem, aniž by ses bez-brannou ženou dál zabýval?"
Jakmile v jejím hlase rozeznal cukrovou sladkost, za-mrkal.
„Briggs není soupeř pro tebe."
„S Briggsem si můžeš dělat co chceš, ale já se o sebe postarat umím, abys věděl," vyštěkla. „Nejsi má matka."
Salvátor měl dost rozumu na to, aby v tomhle na Harley netlačil. Prostě ji pošle se Styxem do Chicaga. Konec příběhu. Ale nemělo cenu se dohadovat, dokud se s upí-rem nespojil.
„Buď ráda, že nejsem tvoje matka," místo toho zavedl téma jinam.
„Sophii by se nelíbilo, kdyby byla zamčená v cele. Nebudu ani naznačovat, jaký by způsobila masakr."
Harley klopýtla. „Ona je... naživu?"
Salvátorovi proběhlo srdcem něco velmi nebezpečného. Možná to byla dokonce něha.
„Je naprosto živá," odvětil jemně. „Hledala tebe i tvé sestry, stejně jako já."
„Takže je nablízku?"
„Pokud vím, tak je v Kansasu."
Harley netrpělivě trhla hlavou. Tohle zjištění ji evi-dentně rozrušilo.
„Bože..."
Salvátor měl svůj pohled neustále upřený do tunelu, který pomalu stoupal vzhůru. Bylo mu jasné, že by jeho společnici znepokojilo, kdyby věděla, jaká zranitelnost je v její krásné tváři čitelná.
„Harley?"
„Co?"
„Nechci, aby sis Sophii představovala jako typickou maminku," poznamenal. Nechtěl, aby Harley o setkání uvažovala jako o nějakém padnutí do náruče.
Tahle drsná vlkodlačice v sobě neměla ani za mák mateřského citu.
„Jak to myslíš?"
Povzdechl si nad jejím nepochopením, zapomněl, že nikdy nic podobného stejně nepoznala.
„No, řekněme, že není zrovna mateřský typ."
„A co můj otec?"
„Jeden z několika dárců."
„Dárců?"
„Dárců spermatu."
Ostře se nadechla. „Samozřejmě. Byla jsem zplozena ve tvé laboratoři," zamumlala. Pak bez varování vytrhla svou ruku z jeho. „Do prdele!"
Salvátor se k ní otočil a spatřil vyděšený výraz. „Co je?" „Nebyl jsi jedním z těch dárců, že ne?" Jeho náhlý smích se rozezněl celým tunelem.
„Ne, cara, stvořitelský komplex nemám."
„Tak jo, dobře."
Pohledem přejel po jejích štíhlých tvarech, až jeho pronikavá touha prohřála vzduch v celém okolí.
„Nestvořil jsem tě, abys byla mou dcerou, Harley. Stvořil jsem tě, abys byla mou královnou."
