4. kapitola
SALVÁTOR SE PODÍVAL SMĚREM k zamčeným dveřím klece a složil si ruce na prsou.
„A jak přesně si tenhle zázrak představuješ?" „Myslela jsem, že jsi něco jako král," ušklíbla se.
„Copak nemáš žádné speciální síly?"
Salvátor se usmál, její ostrý tón ho nerozhodil. Mohla si říkat, co chtěla, ale vůni svého vzrušení skrýt nemohla. A když se vzbudil a ona se mu choulila v náručí... Bože, za tohle to uvěznění docela stálo. Docela.
„Zrovna tyhle síly nemám," přiznal.
Přimhouřila oči.
„Ale my se potřebujeme dostat ven."
Složil si ruce na prsou.
„A co ty?"
„Já?"
„Caina znáš..." Při vzpomínce na její věznění stiskl čelisti a tělem mu proběhla ostrá vlna vzteku.
„Znáš ho dobře. Nikdo nezná mezery v jeho systému zabezpečení jako ty."
„O Cainovi nic nevím." Ušklíbla se, ale Salvátorovi neunikla hořkost v jejím hlase.
„Od malička mi jen lhal."
Byl dost malicherný na to, aby ho potěšila myšlenka na zničení přátelství mezi Harley a tím zatraceným syčákem, ale místo toho mu jí bylo líto. Tu ženu viditelně zranilo, že její život byla jedna velká lež.
Salvátor zariskoval život a vzal ji za ruku. Zčásti očeká-val, že mu vrazí takovou, až odletí na druhý konec klece. Ztuhla, ale překvapivě se ho nepokusila zabít. Krok tím správným směrem, pomyslel si a vychutnal si dotek její teplé kůže, který oslabil slabost, jež ho teď otravovala.
Prokrista, on se s ní potřeboval spojit.
Čím dřív, tím lépe.
„On ti namluvil, že já jsem zavraždil tvoje sestry?" zeptal se jí.
„A já měla být na řadě hned po nich."
Její výraz jej ujistil, že pevně lpěla na svém podezření, že jí chce ublížit. „Přísahal, že je jediný, kdo mě může ochránit."
„Chytrá myšlenka na to, abys dobrovolně zůstala pod jeho dozorem."
„Bastard."
„Prozradil ti někdy, proč si tě tak zoufale hlídal?"
„Používal mou krev k pokusům, jak proměnit psy v čistokrevné vlkodlaky."
Salvátor znechuceně zakroutil hlavou. Ten nafoukaný blázen. Vlkodlačí síla byla mystická záležitost, nikoli vě-decká. Šikovný vědec mohl udělat pár změn, ale vlkodlačí nesmrtelnost byla čistým kouzlem.
„Takový nesmysl nemohl myslet vážně?"
„Ach, on tomu věřil."
Prsty mu mimoděk sevřela ruku.
„Prý k němu přišel jakýsi prastarý vlkodlak a vnukl mu vizi, že jeho krev poteče čistá."
„Pradávný vlkodlak?" Salvátor se zamračil. Vlkodlak ukázal Cainovi nějaké zjevení? To nedávalo smysl. „Jsi si jistá?"
„Takhle to říkal."
„Krev poteče čistá. Co tím sakra chtěl naznačit?"
„Hej, to byla jeho vidina, ne moje."
Salvátor tiše zaklel. Připadal si, jako kdyby dával do-hromady puzzle a ten nejdůležitější kousek mu chyběl.
Puzzle nesnášel.
„Prozradil ti někdy, jak ses k němu dostala?"
„Ne."
V očích se jí zablesklo podezření.
„Když budu věřit, že mluvíš pravdu — a já tomu tedy zatím tak úplně nevěřím — pak to musel být Caine, kdo ukradl mě a mé sestry z jeslí."
„Byl to obyčejný člověk, kdo se do jeslí vloupal."
„Caine si jej mohl najmout."
Pokrčila rameny. „Nikdy se nebál nastavit svůj vlastní krk. Pokud tedy nepřesvědčil někoho jiného, aby špinavou práci udělal za něj."
„To je možné."
„Neříkáš to moc přesvědčivě."
Protože moc přesvědčený nebyl.
„Něco mi tu chybí,"
zamumlal a pohlédl na její štíhlé prsty ve své dlani. Nepřítomně přejel palcem po hřbetu její ruky a vychutnal si tu hedvábnou kůži.
Dal by své oblíbené Porsche, aby zjistil, jestli je takhle hebká po celém těle.
Harley si snadno všimla, jak se vzduch okolo nich zahřál. Vymanila se z jeho sevření a podívala se na něj s netrpělivostí, která prozrazovala její napětí.
„Mimochodem, ještě jsi nepřišel na to, jak se dosta-neme ven. Mohl by ses prosím soustředit?"
„To jsi vždycky tak panovačná?"
„A ty si myslíš, že si před tebou kleknu a budu ti líbat nohy?"
Nenucené se usmál a přistoupil k ní blíž. Chytil ji kolem pasu a lehce ji políbil.
„Klekat si můžeš, ale na líbání mám něco lepšího."
„Přestaň s tím,"
zamumlala nerozhodně a zachvěla se, když jí s hladovou důvěrností přejel rty po bradě až k záhybu krku. Chytla ho za klopy kabátu.
„No tak, Salvátore, určitě nás někdo sleduje."
Salvátor zvedl hlavu a zadíval se na malou dírku, která byla vyvrtaná nade dveřmi.
Vyslal k ní silný energetický paprsek a když se ozvalo slabé třesknutí a do vzduchu se vznesl obláček kouře, usmál se.
„Teď už ne."
Mise byla dokončena a on vrátil svou pozornost k důležitějším věcem. Lehce se zakousl do hebké kůže jejího krku a při vlně vášně, která jím projela, se oklepal. „Z té vůně zešílím."
„Mohl bys..." Cokoli chtěla říct, zapomněla v okamžiku, kdy se jí Salvátor zakousl do místa mezi ramenem a krkem.
Své tesáky nechal zatnuté tak dlouho, až Harley na kůži ponechaly otisk. Zachvěla se a vanilková vůně zaplnila místnost.
„Bože."
„Chutnáš výborně," zamumlal.
Popadla ho za kabát a zvrátila hlavu, aby mohl lépe k jejímu krku. Salvátor nezaváhal.
Králem se stal právě proto, že dokázal využít každé příležitosti.
Sevřel své objetí, takže cítila jeho narůstající vzrušení. Salvátor přejel po linii její sportovní podprsenky a když dosáhl měkkého záhybu jejích ňader, zpomalil.
„Cos udělal s tou kamerou?" zašeptala, jako kdyby ho tím chtěla vyrušit.
A povedlo se jí to.
Když říkal, že zvládá víc věcí najednou, nelhal. Zod-povědnost, která ležela na jeho bedrech, znamenala, že nikdy nesměl zapomenout na své povinnosti. Ani když si zrovna užíval trochu volnočasových aktivit.
V tuhle chvíli ale na všechny své povinnosti naprosto kašlal.
Tahle aktivita totiž nebyla volnočasová.
Byla ze všech nejdůležitější.
Před ním stála žena, kterou tolik let hledal a která měla změnit jeho život.
„Malé elektrické zařízení dokážu zničit na dálku," řekl a rty přejel po její sametové kůži.
„Výborně,"
prohodila rozladěným tónem, ale prsty mu propletla do vlasů a srdce jí bušilo tak hlasitě, že by to slyšel i bez svých nadlidských schopností.
„Dokážeš vypnout topinkovač, ale nedokážeš nás odsud dostat. To jsou schopnosti jako hrom."
Usmál se a přejel jí prsty po zádech.
„Ale umím spoustu dalších věcí."
„Jestli to není odemykání zámku, nezajímají mě."
„Ale ano, zajímají."
Přes pružnou látku podprsenky jí něžně skousl bra-davku, Harley prudce a slastně vydechla.
„Hrome, jakmile Caine zjistí, že kamera nefunguje, okamžitě sejde dolů."
„Dobrá."
Zmáčkl její pevnou bradavku a slastně zasténal, neboť se k němu vášnivě přitiskla. „Už jsem si s ním chtěl dlouho promluvit."
Bez varování ho odstrčila a jakoby v sebeobraně si objala břicho. Tváře jí hořely.
„Pochybuji, že bude mít náladu na pokec," zavrčela.
Salvátor zkroutil rty. Za normálních okolností by z jeho sevření žádný vlkodlak neuniknul. Být králem mělo své výhody. Tahle seznamovací část ho štvala.
Dobrá, štval ho úbytek jeho sil.
To ostatní...
To ostatní definitivně stálo za to.
„Uvidíme."
Zhluboka se nadechl a pokusil se utlumit své vzrušení. Tentokrát se o rozptýlení pokusil on.
„A co ta čarodějnice se silou džina?"
V očích se jí blýsklo nefalšované překvapení.
„Jak jsi...?" zakroutila hlavou.
„Ne, to je jedno. Proč se na ni ptáš?"
„Co má s Cainem společného?"
„O tom moc nevím."
Její oříškové oči na okamžik přelétly ke dveřím, pak se pohledem vrátila k Salvátorovi. Bylo jasné, že Caine tohohle zakázaného démona držel pevně na uzdě. „Prohlašoval, že ji zachránil před mágem, jež ji věznil po celá staletí. Nevím, jestli je to pravda, protože ona přebývala v jiné budově. Viděla jsem ji jen párkrát a obvykle to ještě bylo jen na dálku."
Salvátor nepřítomně přikývl. „Musí pro něj mít nějaký význam, že ji skrývá, neboť Věštírna by ji už dávno nechala ulovit."
Harley se zamračila.
„A proč se o ni zajímáš ty?"
Na ústech se mu rozlil nehorázný úsměv.
„Snad bys nežárlila, Harley!"
Otočila se, aby se vyhnula jeho škádlivému pohledu. „Proboha, vzpamatuj se!"
Nepřestával se usmívat.
„Netrap se. Zajímá mě jen z hlediska sebeobrany. Psy dokážu srovnat, ale s džinem bych si zahrával nerad."
„To jsou tak nebezpeční?"
„Smrtelně."
Otočila se k němu zpátky, ve tváři měla vystrašený výraz.
„Caine říkal, že se ztratila někde v tunelu. Co vím, ještě se nevrátila."
„Pak můžeme jen doufat, že se nic nestane."
„Jo, tak jako se nestalo nic dosud," poškádlila ho.
„Víš, cara, až se odsud dostaneme, budeme muset na tvém postoji k mým názorům trochu zapracovat."
„Až se odsud dostaneme, nebudeš se o můj postoj vůbec zajímat. Budu dávno pryč."
Pohledem přejel její štíhlé tělo.
„Můžeš utéct, ale přede mnou se nikdy doopravdy neschováš." Zvedl hlavu a pevně se jí zadíval do očí. „Nikdy."
Zatnula zuby.
„Doteď se mi to docela dařilo."
Salvátor ztuhl. Stříbro, které je obklopovalo, tlumilo varovné jiskření, které mu obvykle v nebezpečných si-tuacích přejíždělo po kůži.
„Zůstaň za mnou."
„Sexistické prase." Praštila ho do zad, až málem spadl na kolena. Kriste.
„Nepotřebuju muže, aby mě ochránil."
Otočil se na patě a setkal se s jejím bojechtivým pohledem.
„Tohle nemá s ochranou nic společného. Jen nechci, abys náhodně nevkročila mezi mne a Caina."
„Proč? Co chceš dělat?"
„To jsou královské záležitosti."
Nemohl si pomoci, aby ji hrubě nechytil za tváře a drsně nepolíbil.
„Vůbec se nehýbej."
Otočil se, ale poznal, že se Harley narovnala, aby viděla na dveře. Možná byla ochotná pozorovat jeho souboj s Cainem, ale rozhodně se za něj nehodlala schovávat.
Harley nepatřila zrovna mezi zbabělce.
Než se dveře otevřely, uplynula ještě chvíle.
Pak do místnosti vstoupil Caine.
Vlkodlak uvnitř Salvátora byl v pozoru, instinktivně tak reagoval na přítomnost cizího muže v blízkosti jeho partnerky.
Přesto to byla hlavně jeho lidská část, kterou vypro-vokovala Cainova blondatá krása a zarputilý výraz.
Nebyl si jistý, co má vlastně očekávat, když se měl setkat se psem, který byl třískou v jeho královském zadku.
Ale rozhodně nečekal tohohle štíhlého muže v sepraných džínách a černé košili, který by se spíš hodil někam na kalifornskou pláž a ne, aby vedl vlkodlačí revoltu.
Nejradši by ten příliš hezký obličej rozbil.
Nebo by mu prostě jen utrhl hlavu a bylo by to vyřízené.
Trhání hlavy bylo pravděpodobnější, když viděl, jak si ten bastard prohlížel Harley jako oblíbenou kost.
„Harley, miláčku, ty jsi ale zlobivá holka," popíchl ji Caine.
„ Polib mi prdel!" zasyčela Harley.
V jeho modrých očích se leskl hlad a Salvátorovi to příšerně šlo na nervy.
„Až později," zavrčel ten pes. „A jedině, když budeš hodná."
Salvátor přistoupil k mřížím a pocítil rozpálené stříbro.
„Buď opatrný, čokle," varoval ho hlubokým hlasem.
Caine byl hloupě sebevědomý, že je Salvátor za mří-žemi, a zkřížil si ruce na prsou.
„Dobrá, dobrá," ušklíbl se.
„Jestlipak tohle není ten věhlasný král všech vlkodlaků?"
Salvátor se ohlédl na Harley.
„Mám rád, když mě někdo považuje za věhlasného."
Harley obrátila oči v sloup.
„Budu si to pamatovat."
„Samozřejmě v tuhle chvíli zas až tak věhlasný nejsi," vyštěkl Caine.
Zjevně ho podráždilo, že mu přerušili jeho sebevědomou řeč.
„Už jsem viděl působivější démony."
Salvátor upřel svůj otrávený pohled na toho psa.
„Je snadné hrát si na statečného, když jsem zamčený v kleci. Bylo by mnohem působivější, kdybys mě pustil ven a jednal se mnou jako muž s mužem."
Caine se zasmál.
„Máš mě za idiota?"
„Beru tě jako psa, který chce zemřít."
„Tak to je přesně naopak. Mám v úmyslu stát se nesmrtelným."
„Až ti rozsekám hlavu na tisíc kousků a nakrmím s nimi krysy, těžko se staneš nesmrtelným."
Salvátor se odmlčel a přimhouřil oči.
„Ale stejně by mě zajímalo, jak té nesmrtelnosti chceš dosáhnout."
Caine pokrčil rameny.
„Nejsi jediný, komu se daří pokusy v laboratoři."
„Zručnost a slepá naděje jsou dvě rozdílné věci. Ve zkumavce nenajdeš nic, co by tě proměnilo v čistokrev-ného vlkodlaka."
Caine vysunul bradu a v očích se mu zablesklo nefal-šované šílenství.
„Ano, samozřejmě, že je. Spatřil jsem to ve své vizi."
„A ta tvá vize tě překvapila ve chvíli, kdy jsi podnikal nějaký svůj vědecký experiment?"
„To vůbec není vtipné," zavrčel Caine.
„Dobrá. Nesměju se. Odkud ta tvá vize přišla?"
„To vůbec není tvoje starost, Giuliani."
Dost. Salvátor nebyl trpělivý ani za běžných okolností a tenhle moment se běžným okolnostem vymykal. Byl podrážděný, špinavý a uvězněný ve stříbrné kleci. Tecf postrádal sebemenší trpělivost.
Jeho síla vystřelila bez varování a přimáčkla Caina ke zdi a držela ho tam neviditelně, ale dost pevně.
„Chtěl jsi říct Vaše Veličenstvo,"
opravil ho s ledovým tónem v hlase.
Caine se pokusil zabojovat, ale i v situaci, kdy byl Salvátor oslabený, nemohl pro něj představovat soupeře.
„Do prdele!"
Salvátor se usmál s krutým sebeuspokojením.
„Tak jak jsi přišel k té vizi?"
„Díky vlkodlakovi."
„Zkus to ještě upřesnit."
„Nevím."
Caine mohl sotva dýchat, jeho bezchybný obličej byl zkroucený bolestí.
„Zpropadeně, neřekl mi své jméno."
„Tak ho popiš."
Caine sklopil hlavu. Na krku měl vystoupené žíly, jak ho Salvátor svou brutální silou tlačil ke zdi.
„Byl malý," vysoukal ze sebe.
„Hnědé vlasy, anglický přízvuk."
„Něco přede mnou skrýváš."
Salvátor zaklel, stříbrné mříže mu bránily, aby toho psa dostal do ruky. Mučení na dálku si začalo vybírat svou daň.
„Co je to?"
Cainovi se zablýskly oči, snažil se proměnit. Jelikož ho Salvátor tak dlouho držel pod svou silou, byl to nemožný úkol.
„Zabiju tě,"
zasyčel ten čokl.
Salvátor zesílil sevření.
„Chybná odpověď."
Jeho přerývaný dech se ozýval místností, Caine se na Salvátora díval s naprostou nenávistí.
Bylo to rozhodně lepší než samolibý škleb.
„Jeho oči byly červené ,dokonce i když měl svou člověčí podobu," konečně ze sebe dostal.
Salvátorem projel čistý šok. Hergot!
To nemohla být pravda.
Toho bastarda zabil už více než před sto lety.
Ale ten popis mluvil za vše.
„Briggs," vydechl.
Harley přešla k němu.
„Ty ho znáš?"
„Zřejmě ne tak dobře, jak jsem si myslel."
Na druhé straně místnosti zakňoural Caine bolestí.
„Pusť mě."
Salvátor se zazubil a tiše zaklel, neboť mu síly ubývaly. Teď už držel Caina jen jako na vlásku.
S poslední silou se soustředil.
„Jedině něco za něco. Vezmi klíče a odemkni klec."
„To dřív shniješ v pekle."
„Nechtěj, abych ti to říkal znova," zavrčel Salvátor, ale síla v jeho slovech polevila a s tichým zavrčením se Caine svezl k zemi. Přemohl neviditelná pouta, která ho do té chvíle držela.
„Bastarde," zasyčel na něj ten čokl, sáhl si za záda a vytáhl zbraň, která mu tam v pouzdře visela.
Salvátor se počínání šíleného Caina ani nepokusil komentovat. Místo toho se instinktivně otočil k Harley a chytil ji do náručí, strhl ji k zemi a přikryl svým tělem.
