3. kapitola
HARLEY POZOROVALA, JAK CAINOVI vzteky škublo ve tváři. Pak zatnul čelisti a varovně se na ni zadíval.
„Ty jsi už se Salvátorem mluvila?"
„Byla to jen krátká diskuze."
„A co ještě říkal?"
„Zmínil se o tom, že místo toho, aby toužil po mé smrti i smrti mých sester, snažil se nás ochránit." Úmyslně se odmlčela. „Před tebou."
Jeho falešný smích se rozezněl po celé hale. „Ten bastard! Na svou obranu by řekl cokoli. Nebyla jsi tak hloupá, abys těm lžím uvěřila, že ne?"
„Samozřejmě, že ne." Harley se usmála, z nich tří uměla lhát nejlépe.
A v tuhle chvíli nevěděla, čemu má věřit.
Cainovi nevěřila. A byla si setsakramentsky jistá, že nedůvěřuje ani Salvátorovi.
Jistá si byla jen tím, že chce odpovědi na své otázky.
„Dobře."
Hřbetem ruky jí pohladil po tváři, jeho prsty se zastavily u jejího krku.
„Je nebezpečný, Harley. Musíš od něj zůstat dál."
„Když je tak nebezpečný, proč ho jednoduše nezabiješ?"
„A nechat celou vlkodlačí smečku, aby mě přitloukla prdelí ke zdi? Ne, děkuji,"
odvětil klidně.
Ach jo, to byla pravda. Harley přimhouřila oči.
„Když ho budeš držet jako vězně, vlkodlaci nebudou o moc šťastnější."
„A kdo se dozví, že ho držím?"
Rukou ji chytil za krk. „Byl sám, nebo snad ne? Předpokládám, že bys mi to řekla, kdyby s sebou měl svou psí smečku."
Harley si najednou vzpomněla na malinkého chrliče.
Poté, co uvěznila Salvátora, na něj úplně zapomněla.
Ale Caine se o něm nedozví.
Odstrčila Cainovu ruku.
„Jo, byl úplně sám."
„Tak vidíš."
„Ten upír, co tě prve pronásledoval, tě ale bude ze Salvátorova zmizení podezřívat."
Viděla, jak zoufale hledá nějakou vhodnou odpověď.
„Ale jestli toho bídáka přinutím spojit se se svými psy, aby je ujistil, že je v pohodě a je mi na stopě, nic se dít nebude.
Až zjistí, jak to ve skutečnosti je, budeme dávno pryč."
Nad tou jeho drzou chloubou si jen odfrkla.
Caine možná byl hajzl, ale byl jen slabou imitací Salvátora Giulianiho.
„Ty si myslíš, že donutíš krále vlkodlaků, aby tancoval podle tvého?"
Bez varování vykročil vpřed, jeho pýcha byla její zře-telnou nedůvěrou viditelně zraněna.
Přitlačil ji ke zdi a sklopil k ní hlavu, takže mluvil přímo do její tváře.
„Nikdy nepodceňuj mé přesvědčovací schopnosti."
Zvedla ruce a zatlačila s nimi proti jeho holému hrud-níku.
„Jestli si chceš zachovat tu svou krásnou pusinku, měl by sis ji sundat a pokud možno někam uklidit."
Ustoupil a uštěpačně se pousmál.
„Až někdy jindy, sladká Harley."
„Nechtěl sis jít zavolat?"
„Chci tvůj slib, že nepůjdeš zpátky do sklepa."
Pevně se mu podívala do očí. Něco se tu dělo a ona si pomyslela, že je do toho zapletená, ať už chce, nebo nechce. A rozhodně chtěla přijít na to, co tohle všechno k sakru znamená.
„Dobrá."
„Chci slib."
Přejela si rukou přes prsa.
„Křižuji se a doufám, že zemřu."
„Bud na svá slova opatrná."
V jeho hlubokém hlase bylo slyšet varování. „Smrt může číhat na těch nejméně pravděpodobných místech."
Přimhouřila oči.
„To znělo jako hrozba, Caine."
„Bylo to spíš přátelské varování, mazlíčku."
„Takhle mne neoslovuj."
Prsty se dotkl její tváře, urážlivě se usmál a vykročil směrem do haly.
„Chovej se slušně."
„Polib mi," zamumlala.
Pak čekala, až Caine po schodech vystoupá ke své studovně ve druhém patře, otočila se ke dveřím do sklepa a otevřela je.
Nějaký slib jí byl naprosto ukradený.
Jestli má Salvátor odpovědi na její otázky, ona je chce.
Salvátor byl usazený na betonové podlaze přímo upro-střed cely, tak daleko od stříbrných mříží, jak jen to bylo možné.
Ne, že by to bylo něco platné.
Stříbro bylo otravné, ale mnohem horší byla slabost, kterou mu způsobovala Harley.
Prokrista! Chápal vědeckou logiku ohledně pravého vlkodlačího spojení.
Přestože se vždycky jednalo o oboustrannou přitažlivost, nakonec to byla samice, která rozhodovala, jestli se spojení uzavře či ne.
Mužská síla byla oslabena, aby se samci zabránilo vzít si samici silou.
Samozřejmě, po té, co spojení proběhlo a pouto se uzavřelo, se veškerá původní síla samcům vrátila. A říkalo se, že dokonce ještě větší.
Samec se stal mocnou ochranou pro celou svou rodinu.
Všechno to dávalo perfektní smysl.
A strašně mu to vrtalo hlavou.
Proč zrovna on? A proč Harley? A proč teď?
Pravé spojení se vyskytovalo čím dál tím méně, stejně jako ubývala schopnost vlkodlaků kontrolovat své pro-měny během úplňku.
A zřejmě mizela biologická nutnost žen spářit se s tolika samci, s kolika jen to bylo možné, a doufat ve zdravé těhotenství.
Salvátor pocítil, jak vzduch protnula vůně vanilky, a zasténal.
Ta vůně ho varovala, že se Harley vrací.
Jeho mozek nechápal tuhle nepatřičnou přitažlivost, ale tělo bylo dobře připravené na příjemný program.
Tělo měl pevné a napjaté už jen z toho, že spolu byli v jedné místnosti.
Postavil se na nohy a pozoroval, jak Harley vklouzla dovnitř a zavřela za sebou dveře.
Opřela se o ně, na tváři měla naštvaný výraz.
Salvátor se pomalu usmál.
Harley ho možná považovala za nepřítele, ale k té doutnající přitažlivosti, která mezi nimi praskala, byla stejně bezmocná jako on.
Její ostražitost naplnila vzduch jako ten nejlepší parfém.
„Věděl jsem, že se vrátíš," zachraptěl.
„Jasně."
Obrátila oči v sloup.
„Protože jsi tak strašně přitažlivý?"
„To jsem jen pro tebe."
Jeho úsměv se ještě rozšířil, když ji pozoroval, jak zatíná pěsti a nejraději by ho praštila do nosu. Nebezpečné ženy ho vzrušovaly.
„Ale kromě toho máš otázky, na které znám odpověď jen já."
„Copak tě ani trochu nenapadlo, že se vrátím, abych tě zabila?"
„Ne."
„Ty drzoune."
Pokrčil rameny.
„Kdybych se choval jako bačkora, netoužila bys po mne."
„Já po tobě netoužím, ty otravo."
Salvátor se nad tou nebetyčnou lží zamračil.
„Tys nikdy nepřišla do styku s jiným čistokrevným vlkodlakem, že ne?"
Přimhouřila oči.
„Proč se ptáš?"
„Protože kdybys přišla, věděla bys, že cítím pach tvé fyzické reakce." Hluboce se nadechl a jeho tělo se otřáslo.
„Vzduch je tím úplně nasycený."
Tváře jí okamžitě zrudly, pak se rychle odlepila ode dveří a přešla ke kleci.
„Proč tě Caine prostě nezabije?"
Na tuhle otázku odpověď neměl.
„Nevím."
„Myslela jsem si, že král vlkodlaků ví všechno."
Znechuceně se podíval na zamčené dveře své klece.
„Jak vidíš, tak ne."
Mimoděk si protřela ruce, jako kdyby se snažila zbavit elektrického napětí, které mezi nimi jiskřilo. Zkroutila rty.
Ach, kdyby to všechno bylo tak jednoduché.
„Říkal jsi, že jsme byly s mými sestrami uneseny z jeslí?" dožadovala se.
„Si." Salvátor se zamračil. Příliš pozdě zjistil, že v celé záležitosti byl za blázna.
„Nejdřív jsem si myslel, že to byli obyčejní obchodníci s lidmi, kteří se vás pokusí prodat na černém trhu. Ted' to beru tak, že to byl vypočítaný proces, jak zničit vlkodlaky."
„A ty si myslíš, že v tom má prsty Caine?"
„O tom není pochyb."
Přikývla, jako kdyby ji Cainův podvod nepřekvapoval.
„Co se přesně stalo v Hanibalu?"
„Chceš stručnou nebo podrobnou verzi?"
„Stručnou."
„Po letech hledání jsem se dostal na stopu tvé sestry Re-gan, kterou posledních třicet let věznil a mučil psychopatický skřet jménem Culligan."
Pokrčil rameny.
„Nebylo překvapením, že když jsem ji pak vysvobodil, dostala vražedné choutky a Culligena vystopovala až do Hanibalu, kde ji zajali Cainovi oblíbenci a pokusili se ji zabít."
„Kteří oblíbenci?"
Testovala ho.
Těžko hádal, jestli to bylo, protože se chtěla dozvědět, jestli lže on nebo Caine.
„Vedla je Sadie. Regan ji zabila. Pak tam byl Duncan, který ji chtěl dovést do tohohle brlohu." Zatnul čelisti. „Naneštěstí se do toho vložil Caine a jeho džinové a všechno pokazili."
Pootevřela ústa, bez pochyb na nich měla další otázku.
V tom se ozvalo cvaknutí a ona se zničehonic otočila na patě a utíkala zpátky ke dveřím.
Popadla kliku a marně s ní zalomcovala ve snaze dveře otevřít.
„Do prdele," zamumlala.
Salvátor se okamžitě dostal do střehu.
„Co je?"
Než stačila odpovědět jeho společnice, ozval se z re-produktoru umístěného v rohu místnosti Cainův hlas.
„Varoval jsem tě, sladká Harley," zachechtal se ten bídák „Chtěl jsem, abys zůstala od toho všeho stranou, ale tys mne neposlechla."
„Ne...!"
Zaťala ruce v pěst a zabušila na dveře.
„Caine!"
„Harley, co se tu k sakru děje?" dožadoval se Salvátor.
„K čertu s tebou."
Namířila na něj prstem.
„Všechno je to tvoje chyba."
Salvátor si odfrkl. Jeho chyba? On sám byl zamčený ve stříbrné kleci uprostřed pustiny a byla to jeho chyba?
Až když ucítil zápach plynu, pochopil Harleyin vztek.
Ovzduší ve sklepě se čímsi plnilo.
Cosi, po čem jeho kolena změkla a svět najednou potemněl.
Přestože se velká dřevěná chata nacházela méně než padesát mil od St. Louis, potřebovali byste k jejímu nalezení mnohem víc než jen GPS.
Nejenže okolo ní vyrůstaly husté keře a stromy, které měly pozemek chránit, chata byla navíc zahalená skrývacím kouzlem, jež na ni snesly místní čarodějnice.
A kdyby ani tohle nestačilo, byly tu tři smrtonosní vlkodlaci, kteří se neustále potulovali po okraji pozemku a sežrali každého, kdo se náhodou dostal moc blízko.
Caine si tuhle chatu úmyslně vybral jako vězení pro své přiotrávené vězně.
Bylo to dost blízko k jeho sídlu a nemusel se bát, že se Salvátor probere předčasně. Kromě toho, tahle chata byla jeho nejvíc střeženou nemovitostí.
Harleyinu chování už také nemohl důvěřovat. Ani tomu, co říkala.
Jestliže Salvátora předtím někdo doprovázel, Caine si teď musel být stoprocentně jistý, že ten někdo nenajde jeho stopu.
Nikdo, absolutně nikdo se sem nesměl ani přiblížit.
Samozřejmě, byl by daleko šťastnější, kdyby teď zrovna nestál v polorozpadlém tunelu, který se táhl pod celým pozemkem.
Byl unavený, maximálně vystresovaný a rozhodně neměl náladu na setkání s prastarým vlkodlakem, jež stál v temném stínu, oči se mu blýskaly a tělo měl zahalené ve starém, těžkém kabátu.
Prokrista, tenhle muž byl ohavný. Caine se otřásl. Poprvé si všiml, že na rozdíl od tepla, které vlkodlačí těla obvykle vydávala, bylo okolí naplněné nepříjemným mrazením.
Jako kdyby jeho společník byl mrtvý.
Nebo jako kdyby to byl upír.
Caine si odkašlal, pokusil se tak zbavit svého strachu a pak sklopil hlavu.
Tenhle vlkodlak se dožadoval setkání od první chvíle, kdy se mu Caine svěřil se Salvátorovým uvězněním.
Neměl ponětí, jak se sem ten vlkodlak mohl dostat tak rychle a popravdě to ani vědět nechtěl.
Ale od první chvíle, kdy sem dorazil, si ten arogantní pes jen stěžoval a všechno kritizoval.
Typické.
Ten bastard nebyl s Cainovou snahou nikdy spokojený.
A to byl hlavní důvod, proč se Caine v posledních dvou desetiletích setkáním s ním vyhýbal.
„Řekl jsem ti, že se o Salvátora postarám, a taky jsem to udělal," řekl.
Už ho nebavilo být obětí toho nechutného vlkodlaka.
„A taky jsi řekl, že zařídíš, aby nenašel tu vlkodlačici, dokud to nebudu chtít já sám," popíchl ho společník. Jeho hlas zněl podivně chraplavě, ostatně jako vždy.
„Nebyla to moje chyba."
„Nic nikdy není tvoje chyba."
Caine při diskuzi s tímhle tvorem cítil na své kůži ostré píchání.
Když byl pod tlakem, vždycky pro něj bylo mnohem složitější ovládat své proměny.
„Jestli myslíš, že bys to udělal lépe, klidně si ho vezmi."
„Ještě nenastal ten správný čas, ty hlupáku."
„Čas na co?"
„Osud musí být naplněn ve správnou chvíli."
„Dobrá, vykašli se na to.
Na ten takzvaný osud už čekám třicet let,"
vyštěkl Caine. „Už začínám být z těch prázdných slibů unavený."
Vlkodlak varovně zavrčel.
„Chceš snižovat moji autoritu?"
Caine raději spolkl svá rozzlobená slova.
Došlo mu, že zašel moc daleko.
Polkl svou pýchu a na znamení podřízenosti si klekl.
V tuhle chvíli toho otravného vlkodlaka potřeboval.
Ale jednou...
„Ne."
„Pamatuj si, ty opelichanče, jestli se Salvátorovi něco stane, než dokončím své plány, zaživa tě stáhnu z kůže a předhodím tě supům."
Tunelem projela vlna ledového vzduchu a mrazivý zápach zla, pak se vlkodlak jednoduše rozpustil ve stínu a zmizel.
Caine počítal do sta a pak pro jistotu ještě do padesáti.
Jakmile si byl jistý, že je sám, otočil se a odplivl si do hlíny.
„Jednou toho bastarda zabiju."
Harley se probudila s bolavou hlavou, vyschlými ústy a tělem příjemně omotaným okolo hřejivého, příjemného vlkodlaka.
V hloupou chvíli se k němu přitulila blíž, vábilo ji teplo a silná mužná vůně, která by každou ženu proměnila v bezduchou hlupačku.
Ale jakmile Salvátorovy ruce sjely níž, chytily její zadeček a přitiskly si ji k tělu, takže pocítila vzrůstající erekci, rychle a bolestivě se jí vrátil zdravý rozum.
Copak je úplně blbá?
Odstrčila Salvátora takovou silou, že se překulil na záda, vyškrábala se na nohy a zadívala se na jeho samolibý úsměv.
„To vždycky osaháváš ženy, které jsou v bezvědomí?"
Složil si ruce na prsou a překřížil nohy. Jak tam ležel na betonové podlaze s rozcuchanými vlasy a drahým, ale zmačkaným oblekem, měl by vypadat příšerně.
Ale nevypadal.
Vypadal... k nakousnutí.
Bronzové, čarovně krásné rysy. Plné, smyslné rty. Oči, které měly zlatavou barvu whisky.
Rozkošný muž, od konečků havraních vlasů až ke špičkám kožených italských bot.
„Jen ty, které mě ve spánku objímají," odvětil.
„Jestli je tu někdo obětí, pak jsem to já."
Nejhorší bylo, že si Harley vůbec nebyla jistá, jestli ho ona sama ve spánku neznásilnila.
Zdálo se, že její tělo ztratilo spojení s jejím mozkem.
„Bože,"
zamumlala. Zlobila se sama na sebe stejně jako na něj. „Vzpamatuj se,"
přikázala sama sobě.
V jediném okamžiku se zvedl na nohy a postavil se před ní.
„Nejraději bych ti k tomu vzpamatování se pomohl."
„Tak dost."
Odvrátila se od té žhavé pozvánky v jeho očích. Dlaně měla zpocené.
„Musím řešit důležitější věci než nějakého nažhaveného vlkodlaka."
Ucouvl před ní, jí to ale moc nepomohlo. Jeho síla tou malou místností vibrovala neuvěřitelnou silou.
„Víš, kde jsme?"
zeptal se jí.
Rozhlédla se okolo sebe. Byli zavřeni ve stříbrné kleci, místnost byla jinak prázdná. Kromě úzkých dveří a holé žárovky na stropě tu nebylo nic, podle čeho by to podělané vězení mohla identifikovat. Nebyla tu žádná okna, žádný nábytek, ale nakonec jí slabá vůně dřeva prozradila, kde se nacházejí.
„Je to Cainova chata nedaleko St. Louis."
Salvátor přimhouřil oči a začenichal.
„Přichází soumrak."
„A to něco znamená?"
„Z Leveta se během dne stává socha."
Otevřel oči a v jejich zlatavé hnědi se mihl záblesk zoufalství.
„Ale každým okamžikem by se měl zase probrat a sledovat naši stopu."
Harley zakroutila hlavou, Salvátorovo zoufalství ji zasáhlo. Caine ji šíleně vytočil, ale nebyla hloupá, aby ho nějak podceňovala.
„Žádná stopa, podle které by nás mohl vypátrat, není."
„Co tím chceš říct?"
„Jednou z Cainových milenek je čarodějnice. Nikdy se nepřesouvá z jednoho místa na druhé bez toho, aby ona kolem něj nevyřkla kouzlo na ztrátu pachové stopy.
Tohle kouzlo působí i na všechny kolem Caina." Zamračila se.
„Nikdo nás nenajde."
„Jedna z jeho milenek?"
Salvátor pozvedl obočí, nejdůležitější část jejího vysvětlení naprosto ignoroval.
„Kolik těch milenek má?"
Netrpělivě si povzdychla.
„Nikdy jsem se je neobtěžovala spočítat. Proč taky? Měl bys zájem stát se členem jeho harému?"
„Zajímá mě jedině to, jestli jsi v jeho posteli byla, nebo nebyla i ty."
„To tě ale vůbec zajímat nemusí."
Zkroutil rty a v očích se mu zableskla touha.
„Ach, kdyby to tak jen byla pravda."
Příjemné teplo jí podlomilo kolena a Harley ostře zatřásla hlavou.
Rozhodně se nechtěla nechat rozptýlit.
„Netuším, jestli jsi přišel k nějaké škodě, ale pokud sis tedy nevšiml, jsme tak trochu v háji. Můžeš se soustředit na něco jiného než na to, jak by ses mi dostal do kalhotek?"
Široce se usmál.
„Umím dělat víc věcí najednou."
Nesmysl.
„Výborně," zavrčela.
„Tak nás odsud dostaň."
