21.kapitola
SALVÁTOR NEPOTŘEBOVAL NIKOHO, aby mu řekl, že je idiot.
Který muž, obzvlášť vlkodlačí samec, by ochotně opustil teplou a vstřícnou náruč své partnerky? Bohužel byl zároveň i král, což znamenalo, že svým povinnostem neunikne. Bez ohledu na možná lákadla.
Připomínal si, že čím dřív bude hotový se svou zá-ležitostí, tím dřív se bude moci vrátit k Harley. Takže přinutil své váhavé nohy sejít dolů do kuchyně, aby si mohl promluvit s Darcy, a pak se vrátil do zadní části sídla, kde našel Styxe.
Když vstoupil do dlouhé, úzké místnosti, uznale po-zvedl obočí.
Stejně jako zbytek domu, i tenhle pokoj byl plný zlata a slonoviny a ze stropů visely mohutné lustry. Ale místo vybraného nábytku a drahých koberců tu stěny lemovaly skleněné police plné všelijakých zbraní. Pistole, šavle, kuše, mačety, dýky... chyběla tu snad
jen bazuka a Salvátora by nepřekvapilo, kdyby byla jedna či dvě schované v dřevěném kabinetu v zadní části pokoje.
Podlahu pokrývaly drahé parkety složené do vzoru slunečních paprsků. Na lesklém dřevě leželo několik polštářů k sezení, které dávaly kráse ruční práce nádech ležérnosti.
Salvátor měl ve svém římském sídle taky vlastní zbrojnici a tělocvičnu o velikosti olympijského stadionu. Který démon to neměl? Ale kontrast mezi zdobeným francouzským dekorem a brutálním arzenálem byl absurdní, až se musel smát.
Udělal krok vpřed a pohledem zachytil ve vzdáleném koutě místnosti Styxe.
Pradávný upír měl na sobě jen volné jogínské kalhoty, vlasy měl stažené do ohonu a vzduch protínal obrov-skou šavlí. Jeho pohyby byly téměř tekuté a naprosto promyšlené, jako u skutečného šermíře.
Predátor.
Vlkodlak v Salvátorovi se instinktivně připravil k boji.
Před několika týdny si se Styxem změřili síly.
Ten souboj vyhrál Styx, ale Salvátor věděl, že teď by to dopadlo jinak. Vládce démonů byl mrtvý a síla jeho spojení s Harley mu pulsovala krví. Určitě by dal pravěkému upírovi mnohem víc zabrat.
Jako kdyby Styx vycítil jeho myšlenky, otočil se k němu a místo pozdravu ho propíchl pohledem. Šavli jen volně držel v ruce. Pak se lehce usmál, natáhl se ke skleněné polici pro stejnou šavli a jen tak mimochodem ji hodil Salvátorovým směrem.
Salvátor chytil ozdobně vyřezávanou rukojeť a vykročil vpřed. V očekávání boje nadmul hrudník.
„Jsi připravený na invazi, Styxi?" zavrčel a ukázal na dlouhé regály se zbraněmi.
„Dobrý král je vždycky připravený." Po ústech mu přeběhl škádlivý úsměv.
„Kromě toho, nikdy nevím, kdy budu muset čelit arogantnímu vlkodlakovi, který neví, kde je jeho místo."
„Mé místo?"
Salvátor se zastavil a odhodil sako od Gucciho a bílou hedvábnou košili. Pak odkopl boty a vyzývavě zvedl šavli. „Mám ti ukázat, kde je mé místo?"
„Rád ti dovolím, abys to zkusil."
Styx máchl šavlí a zaútočil.
Salvátor byl připravený a rychlým pohybem útok od-vrátil. Jeho pravá síla byla ta vlkodlačí, ale se šavlí uměl zacházet dobře a útoky rychle vracel.
Styx vycítil, že od posledního setkání je na tom Salvátor mnohem lépe a ve smrtelném úsměvu vycenil své tesáky. šavlí začal máchat ještě rychleji. Salvátor zavrčel, když ho od nemilosrdného útoku zabolely svaly a vyšel rychlým útokům vstříc.
Bojovali tiše, uhýbali a útočili, ocel jen břinkala a od šavlí jim létaly roje jiskřiček.
Salvátor si překvapivě tuhle falešnou potyčku dost užíval. Pro krále vlkodlaků nebylo snadné najít partnera, který by byl stejně silný, natož pak zkušený. Pro boj bylo přínosné, když měl rovnocenného protivníka.
Dokonce i když tím protivníkem byla pijavice.
Odhodil stranou strach z Harleyina nezralého odmítání jejich spojení, stejně jako i hlodavou jistotu, že někde venku číhá Briggs, a ztratil se v čisté radosti z boje proti obrovskému upírovi.
Směs potu a krve z nepatrných ranek pokryla jejich kůži. Konečně na sebe kývli a hru skončili.
S divokým úsměvem Styx odložil šavli a přešel ke dveřím na opačném konci místnosti. Zmizel jen na oka-mžik a vrátil se s dvěma vlhkými ručníky. Jeden hodil Salvátorovým směrem.
Salvátor položil šavli do stojanu a nachystal ji na vyčištění a naolejování. Pak si vděčně setřel pot a krev. Ti hollywoodští režiséři, kteří vlkodlaky popisovali jako drsná, necivilizovaná zvířata, určitě žádného skutečného vlkodlaka nepotkali. žádné stvoření s tak dobře vyvinu-tým čichem by nic podobného jako pach potu nesneslo.
Ale samozřejmě, ne všichni vlkodlaci měli na věc podobný názor.
Styx se ležérně opřel o skleněnou vitrínu. Rány, které ještě před chvílí hyzdily jeho hrudník, už měl téměř zahojené.
„Spojení s Harley ti dodalo sílu."
„To ano."
Salvátor se ironicky usmál. Došlo mu, že pro upíra tohle nebyl jen tak ledajaký souboj. Byl Anassem a snadno mohl zjistit přesnou sílu krále vlkodlaků, se kterou mohl
počítat. Nikdo ho rozhodně nemohl považovat za hlupáka.
„Přispěla k tomu i smrt vládce démonů."
Styx přimhouřil oči a ve tváři se mu zračilo rozčarování.
„Jak se mohl k sakru před námi celá ta léta skrývat?"
Salvátor dobře chápal upírův vztek. Vládce démonů je všechny podvedl.
„Protože ve skutečnosti v tomhle světě vůbec nebyl." Salvátor pokrčil rameny.
„Bez Mackenzieho a toho bastarda Briggse by nikdy nebyl schopný vlkodlakům ublížit."
Styx se zamračil. „To oni ze sebe ochotně udělali most do tohohle světa?"
„Ano. Bezcenní zrádci."
„Bohužel, vždycky se najdou tací, kteří pro trochu moci rádi prodají svou duši. Jsi si jistý, že je vládce démonů po smrti?"
Salvátor si odpověď ještě promyslel.
Během zmateného boje s vládcem démonů, po kterém následoval zběsilý úprk před padajícími stropy, byl příliš rozrušený na to, aby si přesně uvědomoval, co se Balamovi stalo.
Byl si jistý akorát tím, že pominula ta příšerná bolest a že ten bastard byl přinejmenším opravdu vážně zraněný. Kdyby se mu nic nestalo, nikdy by se jim nepodařilo uprchnout.
A když se před několika hodinami probudil, svět mu připadal úplně jiný.
„Nejsem si jistý, jestli něco dokáže zabít vládce démonů, ale vím, že jeho spojení s tímto světem je porušené." Spokojeně se usmál.
„Už cítím, že se síla vrací i mé smečce."
„Taky to vnímám," souhlasil Styx a pevně se na něj po-díval.
„Už brzy nastane doba, kdy strašlivá síla vlkodlaků nebude patřit jen do minulosti."
Salvátorovi neunikl náznak varování a vzdorovitě vystrčil bradu.
Vlkodlaci strávili příliš dlouhý čas ve stínu upírů. A on se teď chtěl ujistit, že zase budou respektováni, tak jak si zaslouží.
„Budeme vládnout tak, jak se to od nás očekává," řekl bez omluvy.
Jejich pohledy se setkaly a chvilku to mezi nimi jiskřilo, ale pak se Styx pomalu usmál.
Respektoval sílu stejně jako všichni démoni.
„To zní zajímavě."
„Ano."
„Plánuješ zůstat v Americe?"
„Jakmile skončím svou záležitost, budu se muset vrátit ke svým královským povinnostem. Už uplynul dlouhý čas od chvíle, kdy jsem naposledy navštívil všechny své smečky." Když si Salvátor spočítal, kolik měsíců mu tenhle úkol zabere, a že teprve potom se bude moci vrátit do svého římského sídla, jen se zamračil. Ale spojenectví jeho smeček bylo něco, co musel hýčkat a podporovat. A jediný způsob, jak tohle mohl dělat, bylo to, že s nimi bude trávit čas.
„Doufám, že Harley ráda cestuje."
„Je připravená převzít svou roli královny?"
„Ona..."
Salvátor se natáhl pro košili a oblékl ji, ale nechal rozepnutou. Na hrudníku se mu pořád hojilo několik ran a on si nechtěl jemné hedvábí pošpinit krví.
„Zvyká si."
Místností se rozezněl Styxův smích. Upír přešel k malé skříňce a nalil oběma pořádného panáka whisky. Vrátil se a jednu sklenku podal Salvátorovi.
„Musíš mít trpělivost, příteli. čistokrevné ženy jsou možná tvrdohlavé bez příčiny, ale rozhodně stojí za to."
„Nemusíš mě přesvědčovat, že mi za to má partnerka stojí."
„Vlastně jsem ti chtěl spíš vyjádřit sympatie. Tvůj život se ted úplně změní."
Salvátor si odfrkl. Jako kdyby potřeboval, aby mu tohle někdo říkal. Už ted byl rozervaný mezi instinktem vrátit se nahoru k Harley a přesvědčovat ji, aby přijala své místo královny, a svou povinností ulovit a zničit poslední nebezpečí, které vlkodlakům hrozilo.
Spojení proběhlo... Jak je to dlouho? Několik dní?
Prokrista!
„Konečně spolu v něčem souhlasíme." Zvedl sklenici k přípitku a jedním polknutím do sebe whisky hodil. „Na zdraví."
Styx vyprázdnil svou sklenici a přimhouřil oči. „Ale tebe trápí ještě něco."
Salvátor vydechl a odložil prázdnou sklenici.
„Měl jsem za to, že to byl Viper, kdo se proslavil schopností číst ostatním v duši?"
„K vycítění tvé nepohody není zvláštní talent potřeba.
Týká se to Harley?"
„Jen částečně," přiznal Salvátor.
„Potřebuju, abys jí během příštích dní ochránil."
„Ale samozřejmě. Mezi mými lidmi je vítaná..."
Styx se úmyslně odmlčel a v očích se mu šibalsky zalesklo. „Švagře."
Salvátor se otřásl, ještě nebyl připravený na důsledek, že díky svazku s Harley bude příbuzný i s nebezpečnou pijavicí.
„Nech toho," zavrčel.
„Tohle mi nepřipomínej."
Styx se usmál, Salvátorovo utrpení si rád vychutnal.
„Předpokládám, že tvá žádost má něco společného s nedokončenou věcí, o které ses zmínil dříve?"
„Mí psi byli v jeskyni,"
řekl a zaťal čelisti při vzpomínce na umučeného Maxe a Hesse pod Briggsovou kontrolou. Ten zkurvysyn za to zaplatí, a to draze. „Musím se ujistit, že se jim podařilo uniknout dřív, než se propadly stropy."
„Mohl bych tam poslat své Havrany."
Salvátor překvapeně zamrkal, uvědomil si, jakou čest mu Styx prokazuje.
Havrani byli Anassovi osobní strážci a nejlépe vycvičení zabijáci, kteří kdy na zemi existovali. Jen tak někomu je nepůjčoval.
„Děkuji." Vděčně se mu uklonil. „
Ale oni potřebují mou přítomnost. Nejenže je Briggs fyzicky mučil, provedl jim ještě něco mnohem horšího. Pronikl do jejich mysli. Zachránit je můžu jen já."
Styx přikývl. Salvátorova schopnost sdílet hojící schop-nosti se svými vlkodlaky a psy nebyla žádným tajemstvím.
„A až své psy zachráníš?"
Salvátorovi projel krví šílený vztek, horký jako láva. „Mám v plánu dohnat a zabít Briggse, a to tak pomalu, jak to jen bude možné."
„Jsi si jistý, že je naživu?"
„Jistý?"
Salvátor pokrčil rameny.
„Ne. Ale mé instinkty mi napovídají, že je jako šváb, který odmítá zemřít. Dokud neuvidím jeho shnilé tělo, musím počítat s tím, že někde v koutě kuje další pikle."
„Chceš mu čelit sám?"
„Nikdo mi nemůže vzít tu radost zabít ho."
„Nepopírám tvé právo, jen se ptám, jestli je to rozumné." Styx se mu podíval do očí.
„Právě já, víc než ostatní, chápu tvou touhu po pomstě, ale nemůžeš se jí nechat zaslepit. Můžeš toho moc ztratit, takže bys neměl riskovat víc, než je nutné."
Sakra, to je pravda, mohl ztratit úplně všechno.
Překrásnou partnerku, která naplnila jeho srdce radostí, dokonce i když z ní občas šílel.
Příležitost vrátit vlkodlakům jejich dřívější slávu.
Nové Lamborghini, které na něj čekalo v St. Louis.
Ale to neznamenalo, že bude ignorovat své povinnosti.
„Tady velké riziko nehrozí. Když Briggs nemůže přivolat sílu svého pána, je bezmocný."
„Démon zahnaný do kouta patří mezi nejnebezpečnější kreatury tohoto světa. A ty si nemůžeš být jistý, jestli se
na podobnou změnu osudu nepřipravil. Může si pro tebe nachystat bezpočet nepříjemných překvapení."
Salvátor zkroutil rty.
„Briggs je příliš arogantní, aby počítal s možností, že bych vyhrál nad vládcem démonů."
„Ty jsi porazil vládce démonů?" ozval se Salvátorovi za zády nebezpečně vyrovnaný ženský hlas.
„Pamatujete si jen to, co se vám hodí, Vaše Veličenstvo."
Salvátor si hlasitě povzdychl a obrátil se, aby se střetl s rozčíleným výrazem své partnerky.
„Kristepane!"
Harley se uštěpačně usmála, když spatřila Salvátora, jak se s vážnou tváří pokouší skrýt svou vinu.
Ach, byl úplně zničený.
Ale místo toho, aby se radovala, že svého pána dostala do úzkých, Harley pocítila, jak jí vyschlo v ústech a tělem jí explodoval žhavý výbuch.
Zatraceně.
Stála před polonahým aztéckým válečníkem a rozkoš-ným římským bohem, takže opravdu bylo na co se koukat. Takový pohled by udělal z každého ženského mozku kaši. Obzvlášť, když bylo jasné, že ti dva právě skončili zápas, po kterém se Salvátorovi přilepily vlasy na vlhkou pokožku tváře a v očích se mu blýskaly zlatavé plamínky.
Nebezpečný válečník, kterého nikdo úplně nezkrotí.
Styx nejspíš vycítil její náhlý výpadek zdravého uvažo-vání a nenucené se k ní přiblížil.
„Harley, jsem rád, že už ses ze všeho dostala. Věřím, že máš všechno, co potřebuješ?"
Natáhl se a chtěl ji vzít za ruku, ale když Salvátor temně zavrčel, stáhl se.
„Styxi..."
Styx pozvedl obě ruce v mírumilovném gestu.
„Klídek, vlčáku."
Harley obrátila oči v sloup.
„Díky, Styxi. Na rozdíl od jiných tvou pohostinnost dokážu ocenit."
Upír lehce zkroutil rty. „Můžeš tady zůstat tak dlouho, jak budeš chtít. Darcy je moc ráda, že tě má nablízku."
Harley se otočila ke svému partnerovi a varovně se na něj podívala.
„Právě teď to vypadá, že jsou mé plány v trapu."
„Ach."
Styx se natáhl pro černou košili a oblékl se. „Omluvte mne, musím se vzdálit."
„Kam jdeš?" chtěl vědět Salvátor.
„Prostě jdu pryč."
Vlkodlačí král si odfrkl.
„Zrádče."
„Jen pud sebezáchovy, příteli."
Když upír opustil místnost, kolem zavládlo hutné ticho. Harley se nemohla rozhodnout, jestli má Salvátora praštit nebo ho stáhnout na podlahu a servat z něj šaty, takže jen netrpělivě přecházela a prsty přejížděla po rukojetích šavlí zasazených do stojanu.
Měla na toho vlkodlaka být rozčílená, a ne toužit po tom, aby mohla jazykem přejíždět po jeho vypracovaném hrudníku.
„Hráli jste si?" zeptala se.
„Styx potřeboval sparingpartnera."
„Jo, je mi to jasný."
Salvátor k ní přešel a prsty jí zastrčil za ucho neposlušný pramínek vlasů.
„Myslel jsem, žes chtěla strávit večer koukáním na filmy?"
Po jeho dotyku ucukla. Nemůže se nechat vyvést z koncentrace myšlenkami na sex.
Což byla smůla.
„A aby sis byl jistý, že plány nezměním, poslal jsi za mnou Darcy," obvinila ho přísným tónem.
„Poslal jsem ji, aby ti dělala společnost,"
klidně namítl.
„Jak už řekl Styx, Darcy je ráda, když tě může hostit, a sám bych řekl, že bys měla ocenit, že můžeš poznat svou sestru."
„Chtěl jsi mě zaměstnat, abych si nevšimla, že ses vypařil jako džin."
Složil si ruce na prsou a napjatě se na ni podíval.
„Tys byla tou, cara, která trvala na tom, že naše spojení není nic víc než biologie," připomněl jí.
„Tak proč ti vadí, jestli chci odejít nebo ne?"
Harley zatnula zuby. Nechtěla se nechat odradit logikou ani pádným důvodem. Nepotřebovala, aby jí to dávalo smysl. Jestli chce být naštvaná, tak prostě naštvaná bude.
„Chceš se vydat za Briggsem, že jo?"
„Moje hlavní priorita je zjistit, jestli jsou moji psi v bezpečí. Briggs je věznil v jeskyních."
Sakra. Srdce jí poskočilo žárlivostí. Samozřejmě, že měl starost o svou smečku. Mohla mu říct, že viděla psy v tu chvíli, kdy se jim podařilo dostat z jeskyně. Bohužel nebyla při zpáteční cestě do Chicaga schopná kloudně uvažovat.
Byl to jeden z důsledků souboje s vládcem démonů.
Natáhla se k němu a pohladila ho po předloktí.
„Když jsem tě hledala, narazila jsem na Hesse. Byl..." Odmlčela se, hledala správný výraz. Salvátor nepotřeboval připomenout, že toho chudáka serval až na kost.
„Dezorientovaný, ale jsem si jistá, že se dokázal dostat k ostatním psům a vyvést je z jeskyně."
Po jejím neobvyklém pokusu o taktnost se jen smutně usmál.
„Ale oni mě potřebují. A to i v případě, že neskončili pod spadnutým stropem."
Na tohle neměla argument. Salvátor dokázal zahojit jak fyzické, tak psychické rány, které jeho psi utrpěli.
Naštěstí bylo dost jiných námětů na hádku.
„Neodpověděl jsi na mou otázku. Chceš se vydat za Briggsem?"
„Je to má povinnost."
„Tohle nemá s povinností nic společného," zavrčela. „Chceš se mu pomstít."
Výraz ve tváři mu ztvrdl. „Možná mám několik motivů, ale pravdou je, že nemůžu nechat toho bastarda utéct." Zlaté oči se zaleskly a hlas měl zabarvený vztekem. „Skoro nás vlkodlaky zničil. Druhou šanci nedostane."
Jeho touhu po odplatě chápala. Naprosto a úplně. Ale to neznamenalo, že ho nechá, aby dobrovolně vešel do možné pasti. Teď byl prostě zaslepený zlostí.
„Co si asi tak počne, když už mu vládce démonů nemůže pomoct s černou magií?"
„Bez pochyby si najde jiný způsob, kterým pootevře portál."
Při té myšlence se ostře zamračila.
„Dobrý bože! Je to vůbec možné?"
„Nemám v úmyslu to nějak zjišťovat."
Harley stáhla rty.
„Takže se chceš nechat odepsat jako Lone Ranger, který loví padouchy?"
V očích se mu zalesklo pobavení.
„Lone Ranger?"
„Nebo máš radši Batmana? Hellboye? Nebo Neuvěři-telného Hulka?"
Vzal její tvář do dlaní a hluboce se jí zadíval do očí.
„A není snad jedno, jestli se chci nechat odepsat?"
„To teda vůbec jedno není."
„Proč?"
„Protože..." Olízla si suché rty. „Protože je hloupé, takhle riskovat. Ty jsi král. Máš bezpočet vlkodlaků a psů, kteří mohou Briggse zabít."
„To sotva."
„Ty víš, co chci říct."
Pohledem jí sjel na ústa a palcem jí přejel koutek rtů.
„Můžu tam poslat jiné, ale nebudu spokojený, dokud na vlastní oči neuvidím a vlastníma rukama nezařídím jeho smrt."
Srdce jí poskočilo. Ale nebylo to touhou, která se jí usadila v žaludku. Salvátorova blízkost v ní vždycky probouzela příjemné pocity. Ne, byl to ten neuvěřitelně něžný dotek, který způsoboval jejímu srdci ty nebezpečné věci.
„Fajn."
Zastavila se a pokusila se odstranit z hlasu vzrušující zastření. Bylo to skoro romantické. Sakra. Odhodlaně narovnala ramena. „Ale zapomeň na to, že tam půjdeš sám."
Palcem jí přejel po spodním rtu. „Chceš mi dávat příkazy, cara?"
„Jsem královna, nebo snad ne?"
Poněkud ztuhl a pevným pohledem jí přejel tvář.
„řekla jsi, že tu pozici nechceš. Rozmyslela sis to?"
„Já..." Najednou jí vyschlo v ústech.
Salvátor se s nejlepším úmyslem sklonil a lehce jí přejel rty po linii nosu.
„Harley?"
„Půjdu s tebou."
„Proč?"
„Protože."
Salvátor se odtáhl a pozvedl obočí.
„To je tvé vysvětlení? Protože?"
Pominula náznak samolibé radosti v jeho hlase. Nechtěla pitvat svou drsnou reakci na to, že ji Salvátor opustí.
Hlavní smysl byl v tom, že mu nedovolí, aby udělal nějakou hloupost.
„Mé vysvětlení je to, že nepůjdeš sám. A hotovo."
„To je sotva pádný argument," namítl.
„Fajn."
Vystrčila bradu.
„Ať už jsem tvou královnou, nebo ne, fakt je ten, že jestli se chceš vydat za Briggsem, půjdeme spolu."
Zastavil se, jako kdyby ho její slova zasáhla. Pak se pomalu usmál a sklonil se k ní.
„Ano."
Jeho polibek byl něžný a opatrný, jako kdyby líbal nejvzácnější poklad.
„Společně."