20.kapitola
SALVÁTOR ZŮSTÁVAL OPATRNÝ. škádlivě se usmál, ale majetnické instinkty raději skrýval.
Tahle žena byla jeho partnerka.
A nikdo, dokonce ani Harley samotná, už to nemůže zvrátit.
Ale on nebyl včerejší.
Už tady přebýval několik staletí.
Možná úplně nechápal Harleyinu neustávající paniku, ale dobře věděl, že kdyby dal najevo svou mužnou sílu, rozčílilo by ji to.
Teď byla chvíle pro jemné způsoby, ne pro sílu.
„Znáš mě."
Položil jí ruku těsně nad ňadro a vychutnal si, jak jí po jeho intimním dotyku poskočilo srdce.
„Tady."
Oči jí ztmavly při vědomí pouta, které se mezi nimi vytvořilo, ale tvrdohlavě zakroutila hlavou.
„Všechno se to děje moc rychle."Salvátor upřel svůj pohled na bezchybnou oblinu jejího ňadra. Hádky neměly smysl. Rozhodně ne ve chvíli, kdy byla ve zjevné náladě stát si za svojí nezávislostí.
časem to spojení přijme.
A věděl, že do té doby jim čas uplyne příjemně.
„Tak dobře, cara, půjdu na to pomalu,"
slíbil jí a objal její prsa. Bradavky jí okamžitě ztvrdly a vzduch zavoněl jejím vzrušením. Hluboce zavrčel. „Půjdu na to tak pomalu, jak si to jen budeš přát."
Oči jí potemněly vášní, ale podle výrazu zůstávala ve střehu. Nedalo se pochybovat o tom, že to vnímá jako úkrok od tématu.
„Salvátore..."
„Harley, právě jsme unikli vládci démonů,"
zaprotestoval a prsty jí jemně kroužil kolem bradavek. „Jistě si zasloužíme pár hodin klidu, než se vydáme hledat další trable."
Otřásla se a pod jeho doteky se slastně prohnula.
„Když jsi v dosahu ty, žádné další trable hledat nemusím."
„Jsi krutá," pozlobil ji a zvedl hlavu, aby mohl vzít její bradavku do úst.
„A ty si myslíš, že jsi tak strašně neodolatelný,"
postěžovala si, ale zároveň mu vjela prsty do vlasů a navedla jeho ústa k druhému ňadru.
Jemně se zakousl do krémové pokožky.
„Spíš mě zajímá to, jestli si i ty myslíš, že jsem neodolatelný."
„Jsi..." Jakmile jí jazykem obkroužil bradavku, zasténala. „Ucházející, řekla bych."
Na tu výzvu musel jeho vlkodlak zareagovat. Bez varování jí překulil na záda, přikryl jí svým mohutným tělem a zatlačil ji do matrace.
„Ucházející?"
„Hej!"
„Teď jsem nahoře já."
Se svými zlatými vlasy rozprostřenými po polštáři byla neuvěřitelně krásná. Tváře jí zrůžověly, ale to, co
svíralo jeho svaly v bolestivé touze, bylo smyslné očekávání v jejích očích.
„Moc si na to nezvykej," vydechla.
„Uvidíme."
Námitka už z jejích rtů nevyšla. Salvátor zasunul svůj penis hluboko do její vlhké a horké štěrbiny a vzduch se zachvěl jejím slastným zasténáním.
„Existuje nekonečné množství variant," zašeptal, „a taky poloh."
Zaťala nehty hluboko do jeho zad. Jak se pomalu pohyboval sem a tam, z ranek mu začala vytékat krev. Bolestivé píchání ještě zesilovalo jeho požitek. Pokračoval v pumpování boky nahoru a dolů v pomalém rytmu. Sklonil se a vzal do úst bradavku.
„Ano," vydechla Harley a omotala mu nohy kolem pasu.
„Nepřestávej."
Přestat?
Matko na nebesích! Na zemi ani na nebi neexistovala síla, která by ho přinutila zastavit. Teď, když se potápěl v její žhavé touze a když svými boky přirážela s hladovou touhou vlkodlačí samice.
Salvátor tiše zašeptal pár slov na povzbuzení a schoval si tvář do oblouku mezi jejím krkem a ramenem. Hluboko v sobě cítil připoutání. Harley nevnímal jen po fyzické stránce, ale byla spojená s každou jeho emocí.
Byla jeho součástí.
Na věčnost.
Salvátor cítil nahromaděnou sílu orgasmu, jemně se zakousl do její hebké kůže, popadl ji za boky a zrychlil tempo.
Celé jeho tělo cítilo divokou radost.
Ano. Tohle byl sex, jaký spolu mají zažívat partneři.
Intenzivní, vzrušující a divoký.
Když Harley dosáhla vyvrcholení, prudce vykřikla. Zaťala mu nehty do zad a zmítala se.
Ten pocit stačil na to, aby ho vystřelil do nebes. Salvátor zvrátil hlavu, slastně zavrčel a hluboko do ní vstříkl své semeno.
Na krátkou chvilku se zastavil, pak se s výdechem svalil vedle ní a vzal jí do náruče.
„Přiznej to,"
zašeptal a něžně jí zastrčil neposlušný pramen vlasů za ucho.
„Co mám přiznat?"
„že jsem pro tebe neodolatelný."
Odfrkla si a zvedla se, aby mohla čelit jeho škádlivému pohledu. „Neodolatelný je pro mě tvarohový koláč, ale to neznamená, že je pro mě i dobrý."
„Tvarohový koláč." šibalsky se na ní podíval. „Hmmm."
„Proč se na mě tak díváš?"
„Jen jsem si představil, jak by takový lahodný koláč chutnal servírovaný na tvé kůži." Prsty přejel po linii její páteře.
„A co ještě považuješ za neodolatelné?"
Usmála se s hranou roztomilostí.
„Nabitý Smith & Wesson ráže 357."
„Sexy."
Oči se jí rozšířily a pak se bez varování divoce roze-smála.
„Proboha, existuje něco, co ti nepřipadá sexy?"
Když v jejích očích spatřil opravdické pobavení, hlu-boce a naprosto bez důvodu ho to zahřálo u srdce.
„Když jsi blízko, tak nic."
„Tak předvídatelně mužské."
Přitiskl si ji k sobě, penis už zase hořel touhou. „Vlkodlak nikdy není předvídatelný..." Jeho slova přerušila studená síla, která zničehonic zaplnila pokoj.
„Co je to?" zeptala se Harley.
„Poletují tu pijavice."
„Je to nějaký problém?" „Potřebuji mluvit se Styxem."
„O čem?"
Pokrčil rameny. Jeho hovory s Anassem byly něco, s čím se nechtěl svěřovat.
Tedy přinejmenším Harley ne.
„Máme spolu nějaký nedokončený byznys."
Podezíravě se zamračila. Nadešel čas na změnu tématu.
„A co ty, cara?"
„Já?"
„Jaké máš plány?"
Ztuhla mu v náručí a do tváře se jí vrátil podezíravý výraz. Což se ostatně dalo předpokládat. Tohle bylo opravdu ironické.
Nebyla to snad tradiční mužská role, panikařit při zmínce „šťastně navěky"?
„Myslíš dnes večer?"
Úmyslně dělala, že jeho dotaz nechápe.¨
„Vlezu si do postele, pustím nějaký DVD a budu chroupat popcorn. To zní celkem dobře, ne?" Znělo to lépe než dobře. Znělo to přímo božsky. Škoda, že on sám musel řešit jiné věci. Což znamenalo, že se teď nebude moci Harley věnovat. Přinejmenším několik dní.
Musel zajistit, aby do jeho návratu byla v bezpečí.
„Harley, ty dobře víš, na co se ptám."
„Ale já na to nemám odpověď."
„Máš v plánu zůstat tady, se svou sestrou?"
„Možná na několik dní."
„A pak?"
Výraz jí ztvrdl a rukama se opřela o jeho hrudník.
„To je moje věc."
Salvátorovi stačilo vědět, že s upíry zůstane alespoň pár dní. Usmál se. Nepočítal, že mu jeho záležitosti zaberou víc jak dva dny, pak se zase bude moci soustředit na svou tvrdohlavou partnerku.
„Nemusíš na mě hned vystrkovat bradičku,"
políbil ji na ni a pak na špičku nosu.
„Nemám v úmyslu zamknout tě ve svém brlohu. Tedy rozhodně ne v dohledné budoucnosti."
Zmateně se zamračila.
„Chceš říct, že mě klidně necháš jít?"
Nechat ji jít? To by dřív zamrzlo peklo!
Jen se usmál.
„Nejsi můj vězeň."
Nebyla hloupá. Podezíravě na něj přimhouřila oči.
„To je nějaký trik, že jo?"
„Není to trik."
„Tobě je jedno, že nebudeš mít partnerku nablízku?"
„Jak jsem řekl, tohle ještě včas vyřešíme." Salvátor vyklouzl z postele, vzal Harley do náručí a namířil si to ke koupelně.
„Teď potřebuju sprchu."
Když překročil práh a vešel do obrovské mramorové koupelny, kam by se vešel celý regiment, překvapeně vykulila oči.
„Co to děláš?"
Salvátor ji postavil na nohy a vychutnal si vůni jejího náhlého vzrušení, která osladila vzduch.
Mohla se vztekat a hádat a předstírat, že s ním nehodlá zůstat do konce života, ale tohle...
Tohle nikdy nemohla skrýt.
Otočil kohoutkem teplé vody, polaskal ji svými rty na tváři a do rukou vzal její ňadra.
„Nemůžeš čekat, že si sám umyju záda, ženo," poškádlil ji.
„To je to, od čeho máme partnerky."
„Syčáku," zašeptala a usmála se. Prsty mu vjela do vlasů a políbila ho tak hladově, až ji musel přitisknout ke slonovinovým obkladům a roztáhnout jí nohy.
„A tohle...," pomalu do ní vsunul svůj penis, „je to, proč máte vy ženy nás."
Zasténala a omotala mu nohy kolem boků.
„To není špatný, Giuliani," zašeptala. „To vůbec není špatný."
O hodinu později seděla Harley zabalená do froté županu na posteli a bezcílně přepínala programy na plasmové televizi. Ta byla ukrytá ve stěně ložnice a vyjela po stisku knoflíku.
Kůži měla z hodinové sprchy se Salvátorem zrůžovělou, byla příjemně usazená, ale cítila podivný neklid. Musela vstát z hedvábného povlečení a urovnat si polštáře za zády.
Bylo by snadné obvinit z jejího neklidu všechno to pronásledování, běhání po jeskyních a několik doteků smrti, kterým čelila v posledních dnech. Která žena by z toho nebyla nervózní?
Nebo fakt, že pobývala v neznámém domě plném nebezpečných démonů, kteří si říkali rodina, ale pro ni nebyli víc než cizinci.
Ale dobře věděla, že tohle nebyly důvody, proč neměla v duši klid.
Ne.
Její neschopnost relaxovat byla přímo spojená se Sal-vátorem.
Nebo přesněji, Salvátorova nepřítomnost.
K čertu s tím mužem.
Po jejich prodloužené a delikátně erotické sprše si Salvátor vybral jeden ze špičkových obleků, které byly v šatně k dispozici, a stáhl si vlasy do kožené spony. Pak ji dlouze políbil a vydal se za Styxem. Ji nechal, aby si užila klidný večer o samotě.
To bylo přesně to, po čem toužila.
Tak proč jí ted ta obrovská postel připadala prázdná a noc měla příchuť nudy?
Zatnula zuby a prstem zmáčkla knoflík na dálkovém ovladači. Projela všechny komerční kanály, reprízy všech možných seriálů a několik filmů, jejichž hlavním motivem byla nahá těla a puberťácký humor. Bylo tu na tisíc kanálů. Snad budou vysílat něco, co bude stát za zhlédnutí.
Zrovna začala potřetí přepínat kanály, když vtom se ozvalo lehké zaklepání na dveře, což znamenalo vítané vyrušení.
Odhodila ovladač a rychle se nadechla, neboť ucítila pach své sestry.
„Darcy?"
„Něco jsem ti přinesla,"
zavolala skrz masivní dřevěné dveře.
„Můžu dál?"
„Jasně."
Harley vyskočila z postele a překvapeně vykulila oči. Darcy vešla s vozíkem, který byl přeplněný filmy, mísami s popcornem a stály tu dva obrovské hrnky.
„Jak jsi věděla...? Salvátor..."
„Zmínil se, že bys ráda popcorn a pár filmů. Myslela jsem si, že bychom se mohly dívat spolu, pokud ti to nevadí." Darcy se kouzelně usmála. V šortkách a přiléhavém tričku a s rozcuchanými vlasy vypadala jako uličnice. „Přinesla jsem všechno, od Smrtonosné pasti až po Lásku přes internet."
„Definitivně Smrtonosnou past"
řekla Harley, nestačila skrýt rozhodný tón. V naději, že změní téma a nedojde na její odpor k romancím, se nahnula nad keramické hrnky.
„Horká čokoláda?"
„Jo, to je moje slabost." Darcy se usadila na okraj postele a rukou mávla ke zdobené skříňce.
„V tom kabinetu je whisky, jestli máš chuť."
Harley se ušklíbla a posadila se na postel vedle sestry. „Raději si nebudu kalit smysly, dokud je Salvátor nablízku."
„Ach ano."
Darcy zaklonila hlavu a zkoumavě se na ni zahleděla. „To je moudré."
Harley si rukou projela vlhké vlasy.
„Proč se na mě takhle díváš?"
Darcy se usmála.
„Promiň. Ve světě démonů se nic neutají."
„Co by se mělo utajit?"
„že jsi našla partnera a spojili jste se."
Harley si přitiskla dlaně na obličej. Co to bylo za žár, který jí spaloval tváře? Zatraceně. Chovala se jak idiot.
„Ano."
„Takže ty jsi teď královnou vlkodlaků. Blahopřeju."
Nevěřícně se zajíkla. Královna vlkodlaků. Byla tak vyklepaná ze spojení se Salvátorem, že jí veškeré důsledky úplně unikly.
Došlo jí to až teď.
Zasténala a svalila se do matrací.
„Achich, můj bože!" zabědovala. „Kam jsem se to dostala?"
„Harley?"
Darcy se na ni lítostivě podívala.
„Promiň, mám ve zvyku dřív mluvit a pak teprve přemýšlet."
Harley si těžce vydechla, až se jí zkroutily prsty u nohou. „To není kvůli tobě, Darcy. Je to kvůli Salvátorovi Giulianimu."
„Typické."
Darcy se sklonila a Harley se opřela o lokty.
„řekneš mi, co je špatně?"
„Všechno je špatně," zamumlala Harley.
„Mohla bys to trochu upřesnit?"
Harley se otřásla a na malý okamžik zavřela oči. Do-konce i přes vzdálenost jiných pokojů Salvátora vnímala. Byl v místnosti přímo pod ní, přecházel sem a tam a ze všech sil se snažil ovládat se. Cítila to tak silně, jako kdyby to byly její vlastní emoce.
Zvedla hlavu a podívala se Darcy do očí.
„Nejsem si jistá, jestli chci být něčí partnerka, natož pak pitomá královna vlkodlaků."
Darcy zkroutila rty v teskném, až pošetilém úsměvu.
„S tím se smíříš," řekla neomaleně.
„Promiň?"
„Připadá mi, že jsem podobnou konverzaci vedla v minulých dnech několikrát," řekla a smutně zakroutila hlavou. „Harley, nejsi první žena, která..."
„Je rozrušená?"
zkusila jí Harley pomoci.
Darcy se zachichotala.
„Oukej, rozrušená z myšlenky na neodvolatelné spojení s mužem. Obzvlášť, když je ten muž arogantní, neomalený a libuje si v buzerování démonů."
„Ty?"
„Jestli sis ještě nevšimla, Styx dotáhl svou aroganci až na vrchol. Je naprosto přesvědčený, že může vládnout celému světu. Včetně mne."
„A proč od něj neodejdeš?"
„Už jsem od něj odešla."
Harley ohromeně vyjekla. Ani ten necyničtější démon by nemohl popřít vzájemnou oddanost Darcy a jejího upíra.
„Fakt?"
Darcy nakrčila nos a přivolala si vzpomínku, které se ted už jen smála.
„Styx a já už jsme si spolu něco prožili."
„A ty ses k němu vrátila."
„Protože vzdálenost vůbec nic nezmění." Darcy pokrčila rameny.
„Mé spojení se Styxem není jen nějaký pravěký obřad nebo šťavnatá výměna povzdechů. On je mou součástí." Přitiskla si ruku k srdci.
„Ať jsem, kde jsem."
Tahle slova Harley nijak neuklidnila.
„Takže jsi to vzdala a nechala Styxe, aby ti řídil život?" zeptala se.
Darcy doširoka rozevřela oči, pak padla do postele a začala se smát tak, až se otřásal strop i nesmírně drahý křišťálový lustr.
„Jen v jeho snech,"
konečně z ní vypadlo. Posadila se a setřela si z tváří slzy.
„Vlastně je to tak, že kdyby ses zeptala Styxe, řekne ti, že ovládám já jeho a že bez mého svolení nesmí ani opustit dům."
Harley se zamračila. Ten velký, hrůzný král upírů potřebuje něčí svolení?
„Tomu nevěřím."
„Pravda je, že jsme se oba naučili kompromisu," řekla. „Styx se neohrabaně naučil, že jsem schopná se za sebe rozhodovat, a já jsem neohrabaně přijala, že jeho pozice Anassa znamená, že se víc než často vrhá do nebezpečí." Natáhla se a chytla Harley za ruku.
„To sice neznamená,že se občas nepohádáme, ale naučili jsme se, že si o všem můžeme promluvit a najít řešení, které vyhovuje oběma."
„Kompromis? A Salvátor? Jasně, to tak!" Harley si při pouhém pomyšlení odfrkla. To se dřív prasata naučí létat, než Salvátor dojde k nějakému kompromisu. „To si nemyslím."
„Věř mi, Harley. Naučí se dělat kompromisy, protože nebude mít na výběr."
„Zjevně toho příšerného vlkodlaka neznáš tak dobře, jak si myslíš."
Darcy se k ní s vážným výrazem naklonila.
„Vím, že mužský démon může být posedlý touhou ochránit svou partnerku, ale stejně tak je posedlý tím, aby ji udělal šťastnou." Pevně se jí podívala do očí.
„Ve chvíli, kdy Styxovi dojde, že mě jeho ochranitelské chování dusí, nemá na výběr a stáhne se."
Nedalo se pochybovat o tom, že Darcy mluví pravdu. Skutečně věřila, že i démon jako byl Salvátor, se dá zkrotit.
Tedy ne, že by Harley chtěla Salvátora zkrotit.
Ne. Samozřejmě, že ne.
Chtěla...
Co?
V srdci jí nepříjemně zabolelo. Byla to bolest, která byla napřímo spojená se Salvátorem Giulianim.
Zatraceně.
Úplně jí tou myšlenkou na spojení pobláznil. A ve stejnou chvíli by se zbláznila z toho, že by ho měla navždy opustit.
Jinými slovy, prostě z něho šílela.
Harley se neohrabaně zvedla a nasměrovala svou po-zornost k hromadě filmů na vozíku.
„No, vlastně bych na Salvátora a to naše... spojení ráda na pár hodin zapomněla."
Darcy se na ní podívala, jako kdyby chtěla dál předná-šet o benefitech spojení s démonem sedícím na trůnu, ale z Harleyina výrazu snadno poznala, že ta nic podobného slyšet nechce, tak si jen tiše povzdychla.
„To by mohlo jít jednoduše." Popadla jeden z hrnků s horkou čokoládou.
Jednoduše?
Harley zvedla obočí. Nejspíš jí něco nedošlo.
„Proč to říkáš?"
„Když jsem se Salvátorem před chvíli mluvila, zmínil se o tom, že dnes večer odjede a pravděpodobně bude pryč několik dní. My dvě budeme mít pro sebe dost času, abychom se dobře poznaly a na vlkodlačího krále můžeme zapomenout."
„Salvátor odjíždí?"
Harley poplašeně vyskočila a hrnula se ke dveřím.
Jí tedy Salvátor o žádné cestě nic neříkal.
Takže i on dělal plány bez toho, aby se s ní poradil.
Nebo na ni chtěl zapomenout.
Tak nebo tak, prostě mu nakope prdel.
