15. kapitola
HARLEY NEBYLA MOC PŘEKVAPENÁ, když se probudila na černozlaté posteli v ložnici o velikosti většiny apartmánů. Ne, to škrtněte. Ložnice byla velká asi jako rodinný dům se dvěma garážemi.
Vyskočila z postele povlečené do zlatého saténu a promnula si zadnici, která ji pořád bolela. Namířila se to přímo k podnosu s jídlem, který ležel poblíž masivního krbu. Bez zaváhání spořádala grilované kuře, hromadu hranolek a salát. Cítila kombinaci upíra a vlkodlaka, aniž by vystrčila nos z pokoje, což mohlo znamenat jedinou věc.
že je v chicagském sídle Anassa.
Jídlo tedy bylo bezpečné.
Harley v touze doplnit síly vyprázdnila celý tác, pře-hlédla láhev s vínem a místo toho do sebe nalila plný džbán vody.
Teprve potom měla čas prohlédnout si pokoj, kde se nacházela.
Ty blaho!
Kde asi ve velkém vyprodávali mramor? A křišťálové lustry? A nábytek ve stylu Ludvíka Čtrnáctého?
Počítala přeslazené andílky na klenutém stropu, když vtom ucítila blížícího se upíra. Otočila se, narovnala ramena a připravila se na setkání se svým švagrem.
Tedy to měla v plánu.
Nebyla si jistá, jestli by mohl být někdo připravený na dva metry vysokého aztéckého bojovníka, kterému po zádech splýval cop, oblečeného do černé kůže a mo- torkářských bot. Na okamžik jí došla slova. Prohlížela si hrdý, ostře řezaný obličej a tmavé, zlaté oči, ve kterých byl druh síly, jež se obvykle nalézá jen v nukleárních zbraních.
Byl neuvěřitelně krásný.
Pak se zamračila a zaťala ruce v pěst.
Do prčic! Několik hodin byla v bezvědomí a na míle vzdálená Salvátorově stopě.
Za to někdo pořádně zaplatí.
„šipka v prdeli?" zazubila se. „To jste mysleli vážně?"
Upíři král byl dost vytrénovaný na to, aby dokázal skrýt své pobavení a místo toho vypadal jednoduše domýšlivě.
„Nedala jsi Santiagovi na výběr."
Tohle mělo být kompenzací za její bolavou ránu?
„Trval na tom, abych se ti za něj omluvil."
„Dobrá, teď už je to lepší." Zaklonila hlavu a setkala se s jeho pichlavým pohledem.
„Ty určitě musíš být Styx."
„To tedy jsem."
„A má sestra se schovává někde poblíž?"
„Je o patro níž a netrpělivě čeká na příležitost promluvit si se svou sestrou." S neuvěřitelnou rychlostí se objevil přímo před ní a pokrčil nos, jako kdyby testoval její vůni. „Poprosil jsem ji, jestli bych se s tebou nemohl setkat jako první."
Harley ustoupila a při nenadálém narušení jejího osob-ního prostoru se naježila.
„Dávej pozor, upíre. Možná jsme trochu příbuzní, ale to ještě neznamená, že ti nemůžu nakopat prdel."
Složil si masivní ruce na hrudníku, její výhružka ho nijak neznepokojila.
„Chci se jen zeptat na pár věci."
„Jakých věcí?"
Ušklíbl se a najednou vypadal zvláštně nepříjemně. „Nevím, jak bych se zeptal ohleduplně."
„Už jsi mě nechal omámit a zajmout," suše poznamenala. „Je pozdě na to, abys projevil slušné způsoby."
„Tak dobrá. Proč je z tebe cítit Salvátorova pachová stopa?"
Jeho neomalená otázka jí přidusila. Určitě je nějaká etiketa, že se tvorové nesmí jen tak očuchávat?
„Nechápu, proč se o to tak zajímáš."
„Nesnažím se proniknout do tvého soukromí, Harley."
„Ne?"
Její suchý smích se ozval prostorným pokojem, který po vstupu upíra pulsoval chladnou silou. „Jen bůh ví, na co by ses asi tak zeptal, kdyby ses do něho snažil proniknout. K čemu ti to je, po čem jsem cítit?"
„Protože od doby, kdy se vlkodlaci plnohodnotně spojili, už uplynula celá staletí." Naklonil se nad ní, byl velký, tmavý a smrtelně vážný.
„Musíš mi prominout, když chci zjistit, jestli se stal zázrak, nebo je to podfuk."
Zamračila se.
„Proč bych tě měla chtít podfouknout?"
„Ty ne,"
opravil ji klidně.
„Podezírám, že někdo nebo něco se snaží podvést Salvátora."
Zkameněla a v žaludku se jí usadila nepříjemná obava.
Když Salvátor tvrdil, že je jeho partnerkou, naprosto ji to šokovalo. Koneckonců, skvělý sex byla jedna věc, ale věčné spojení bylo víc, než si chtěla připustit.
Tak proč když si myslela, že Salvátorovo spojení není nic víc než podvod, jí z vlkodlačího krále ztuhla krev v žilách?
Harley zatnula zuby a pokusila se skrýt, že se jí přímo v srdci usadila dutá bolest. Snažila se soustředit na jedinou důležitou věc.
Zachránit Salvátora před jeho vlastní hloupostí.
„Briggs," zavrčela.
Styx přikývl.
„Santiago se o tom vlkodlakovi zmínil. Řekni mi, co o něm víš ty."
Harley ignorovala instinktivní nechuť ke strohým pří-kazům a prozradila útržky a domněnky o zvráceném vlkodlakovi.
Styx tiše naslouchal a na tváři se mu usadil pevný výraz, který jí divně připomínal Salvátora.
Nebo možná na tom nic divného nebylo.
Oba byli vůdci, kteří na svých ramenou nesli dobro svého národa.
Tíživý pocit zodpovědnosti zanechal starostlivou stopu na jejich tváři.
„Jedině vládce démonů má takovou moc, aby mohl oživit mrtvého vlkodlaka."
„Vládce démonů?" ušklíbla se rozechvěle. „Skoro se bojím zeptat."
Bez varování se starověký upír otočil a přešel po mramorové podlaze. Plynulými pohyby připomínal ob-rovskou šelmu.
„Jsou to stoupenci Knížete Temnot, ale jen pár z nich projevilo zájem o tento svět od té doby, co z jeskyní
začali vycházet první smrtelní lidé." Ústa se mu zkřivila pohrdáním. Upír zjevně nebyl velkým příznivcem vládce démonů. „A těm, kteří lezli mezi nás, byl zablokovaný přístup v okamžiku, kdy Fénix vstoupil do Kalichu."
„Fénix? Kalich?"
Zakroutila hlavou. „Nemám ponětí, o čem to mluvíš."
„Fénix je esence bohyně, kterou do tohoto světa při-nesly před třemi sty lety čarodějnice při sabatu."
V očích se mu zableskly ustarané emoce.
„Její přítomnost blokuje Knížeti Temnot a jeho stoupencům vstup do této dimenze."
Harley opatrně ustoupila, neboť se ve svém přecházení dostal nebezpečně blízko.
„To zní dobře. A co nám tady chybí?"
„Esenci v sobě nosí lidská žena, která se stane Kalichem bohyně."
„Obyčejná smrtelnice?" Harley zmateně zamrkala. „Nejsou lidé pro podobný úkol příliš zranitelní?"
„Nad tou ženou drží ochranou ruku bohyně." Suše se usmál a odhalil tak nebezpečné tesáky. „Ale čarodějnice nebyly s kouzlem při sabatu moc spokojené. Takže se roz-hodly, že potřebují strážce, který Kalich nikdy nezklame, a k duši té smrtelnice připoutaly upíra."
„Ach."
Ušklíbla se. „Předpokládám, že ten upír jen tak nevyskočil z řad dobrovolníků?"
„V tu chvíli ne, ale se svou pozicí se smířil později, kdy se novým Kalichem stala Abby." Styxův výraz se uvolnil. „Nedávno se spojili."
Harley úplně nechápala celou záležitost okolo bohyně a Kalichu, ale zachytila ten nejdůležitější fakt.
„Jestliže Abby ochraňuje tuhle bohyni, Briggs se ne-může spojit s vládcem démonů, je to tak?"
„Odhodlaného Knížete Temnot jsem nikdy nepodce-ňoval. Zná způsoby, jak přinutit ostatní, aby mu sloužili, a vždycky okamžitě zneužije slabosti druhých." Styx se najednou zastavil, po chladném závanu vzduchu jí naskočila husí kůže. „Musím mluvit s Abby."
„Myslíš, že svou práci nedělá dobře?"
Pobaveně se zasmál. „I kdybych si to myslel, nikdy bych nebyl tak hloupý, abych to řekl. Abby dokáže démona jednoduše upražit."
„Doslova upražit?"
„Doslova."
Harley si zapamatovala, aby se téhle ženě vyhnula.
„Proč s ní chceš mluvit?"
„Doufám, že mne přesvědčí, že můj strach je jen výplodem mé fantazie."
Harley při té temné poznámce poskočilo srdce a vyschlo jí v ústech. To už něco znamenalo, když i král upírů měl strach.
„To jsou vládci démonů tak nebezpeční?"
„Spousta z nás se domnívá, že jsou to naši hlavní stvoři-telé. Což znamená, že nás také mohou jednoduše zničit."
Harley se bezmyšlenkovitě vrhla ke dveřím. Do prdele. Do prdele! Do prdele!! Tohle bylo mnohem horší než dementní vlkodlak, který odmítl zůstat mezi mrtvými.
„Musím varovat Salvátora."
Uslyšela nepatrné zacinkání bronzových medailonků, které měl Styx vpletené do copu, ale vůbec nepostřehla jeho pohyb až do chvíle, kdy jí stál v cestě a blokoval dveře.
„Vydrž, Harley."
Když se ho pokusila obejít, chytil ji za ruku. „Tohle není nic víc než prázdná domněnka. Unáhlit svůj závěr je horší než nedělat vůbec nic."
Silou se vytrhla z jeho sevřeni a vzteky vybuchla.
„Kdyby se dostal do nebezpečí některý z tvých vzácných upírů, vůbec bys nezaváhal," oponovala mu. „Hned bys mu spěchal na pomoc."
Styx pozvedl obočí.
„Nepatřím mezi upíry, kteří váhají. Jen se pokouším zjistit kdo nebo co ohrožuje Salvátora a jestli je to nebezpečné i pro další démony."
„Dobře. Dělej si, co považuješ za vhodné a já se také vydám na svou cestu."
„A kam chceš jít?"
„A není to jedno?"
„Ne, není to jedno." Vystrčil tesáky, spíš z rozčilení, než že by ji chtěl zastrašit. Nebo v to alespoň Harley doufala. „Salvátor chtěl můj slib, že tě ochráním. Splnění toho slibu je otázkou cti."
„To je mi jedno."
Vystrčila bradu. Díky svému strachu se nechala věznit posledních třicet let. Už měla dost skrývání se před tímto světem. Dokonce i když ten svět byl opravdu nebezpečný. „žádný muž mi nebude říkat, co mám nebo nemám dělat. Odted už ne."
Jeho výraz ztuhl, ale než mohl říct cokoli hloupého, dveře do její ložnice se rozletěly dokořán a dovnitř vešla její štíhlejší dvojnice.
Ne, nebyla to přesná dvojnice, všimla si Harley, když pohledem přejela blonďaté vlasy a jemný obličej, který tvarem ještě víc připomínal srdce, a oči, které byly spíše zelené než oříškové.
Ale podoba byla pořád ohromující.
Harley se dívala, jak se její sestra přibližuje, a žaludek se jí stáhl pod přívalem divných emocí.
Do prčic, co asi tak měla cítit?
Radost? Nedůvěru? Lítost?
Náhlou ztrátu identity?
Zatřásla hlavou a pomyslela si, že tohle bude řešit později. Ted bylo důležitější dostat se z tohohle mramo-rového mausolea a najít Salvátora.
Darcy se vysokého predátora, který jí snadno mohl natrhnout krk nebo ji jednoduše rozmáznout jednou ranou pěstí evidentně vůbec nebála. Přešla ke svému partnerovi a propíchla ho pohledem.
„Styxi, chci si promluvit se svou sestrou."
Sklopil hlavu a okamžitě souhlasil.
„Samozřejmě, má lásko."
„O samotě."
Upírovy ostře krásné rysy ztvrdly, ale překvapivě se poslušně otočil a namířil si to ke dveřím.
„Budu v přízemí. Potřebuji sehnat Danteho, aby k nám dopravil Abby."
Darcy překvapeně zvedla obočí.
„Abby?"
„Mám k ní pár otázek."
Harleyina sestra namířila na svého partnera prstem. „Nezapomeň ji slušně pozvat. Ne, že jí to jen královsky přikážeš."
Na upírových ústech se objevil úsměv, tvář přesto dostala arogantní výraz.
„K čemu mi je být Anassem, když nemohu rozdávat královské příkazy?"
Darcy se zachichotala. „Později ti několik benefitů připomenu."
„Myslíš, že můžeš nestydatě takových výhod zneužívat k tomu, abys mne ovládala?" zeptal se. Vycenil tesáky a hlas měl zastřený touhou.
„Ano."
„Máš pravdu, jako vždy, má paní."
Bez jakýchkoli rozpaků z přiznání síly své partnerky se Styx otočil k Harley a lehce se uklonil. „Vítej v našem domě, švagrová."
Darcy počkala, dokud strašidelný upír nepřejde práh a nezavře za sebou dveře, pak přešla k Harley, lehce jí stiskla ruku a omluvně se usmála.
„řekl mi, že se tě chce zeptat jen na pár věcí. Mohlo mě napadnout, že tě bude chtít zastrašit." Obrátila oči v sloup. „To jsou ti upíři."
Harleyinu ostražitost sestřino škádleni otupilo. Darcy měla na sobě vybledlé džiny, obyčejnou bílou košili a se svým sladkým úsměvem vůbec nevypadala jako královna upírů.
Spíš vypadala jako vysokoškolská roztleskávačka, která by měla studovat algebru a randit s třídním hezounem.
„Věř mi, vlkodlaci nejsou jiní," namítla Harley.
„Máš pravdu. Muži jsou všichni stejní."
„To je ten testosteron, který jim zamlžuje mozky."
Společně si povzdychly nad mužskými vrtochy svých partnerů.
„Tak já jsem Darcy." Sestra jí stiskla ruku. „A ty jsi náš nejvzácnější host v mém domě, sestřičko."
Harley vyprostila ruku, podivný pocit spojenectví v její krvi po dotyku Darcyiny ruky ji znejistil.
Byla opravdu ráda, že se setkala se svou sestrou, ale to neznamenalo, že bude méně opatrná. Koneckonců, Darcy byla spolčená s upíry. Bude loajální ke svému partnerovi a jeho lidem.
„Host nebo vězeň?" zeptala se.
„Nikdy vězeň, Harley. To ti slibuji."
Harley neměla odvahu dívat se do tváře, která byla tolik podobná té její, a tak přešla k vysokým oknům.
Před chvíli se setmělo a nedaleký park byl plný sameto-vých stínů, ale nedaleko Harley spatřovala linii svítících chicagských mrakodrapů.
Kdykoli jindy by ten nádherný výhled ocenila. Zříd-kakdy měla příležitost strávit čas ve velkém, pulzujícím městě, které nabízelo bezpočtu zábav. Ale dnes večer ne.
Ve středu její bytosti jí vibrovala zneklidňující prázd-nota. Potřebovala se dostat z tohohle elegantního sídla, potřebovala se vydat na lov.
Teď.
„Naše další sestra je tu taky?" zeptala se, aby zjistila, kdo další jí může stát v cestě, ale i z čisté zvědavosti.
„Ne, Regan dnes ráno odjela." Darcy si hlasitě oddychla. „Stejně jako ty, i ona věřila, že ji tady tajně držím proti její vůli. Já jsem ale opravdu hodná, jen chci své sestry dobře poznat."
Harley se k ní otočila a zamračila se.
„Myslela jsem si, že byla zamilovaná nebo měla za partnera upíra nebo tak něco?"
„Spojí se hned, jakmile přestane utíkat před osudem. Chudák Jagr." Zelené oči se přimhouřily, Darcy se na ni odvážně zadívala. „No a když už mluvíme o partnerství..."
Harley se zastyděla. Když se jí nahrnula do tváří krev, připadala si jako tupec.
Vyrostla bez sourozenců a blízkých přátel. Neměla zkušenosti s tím, aby se někomu svěřovala a společně chichotala zážitkům s kluky.
Její soukromé pocity byly vždycky takové. Prostě sou-kromé.
Nebyla připravená bavit se o tom, co se dělo mezi ní a Salvátorem.
„Já žádného partnera nemám."
„Ne, ale Salvátor tě označil." Darcy se na ni pořád upřeně dívala. „Chápeš, jak je to výjimečné, nebo snad ne?"
„Neměla jsem moc času nad tím přemýšlet.
Byli jsme — jak to říct? — dost zaneprázdněni," poznamenala suše Harley.
„Ano."
Darcy se sladce usmála. „Levet říkal, že jste unikli od psů, kteří vás věznili."
„Levet?" Harley byla ráda, že mohla změnit téma rozhovoru. „Dobrý bože, na toho ubožáka jsem úplně zapomněla. Je tady?"
„Ne, a abych byla upřímná, trochu mě to znepokojuje." O Darcyině zájmu nebylo pochyb. „Když se dostal z tunelu, kontaktoval Shaye, ale od té doby jsme o něm neslyšeli. že by jen tak zmizel, to by nebyl on."
Harley se zamračila. V srdci náhle pocítila, jak ji píchla vína. Nikdy neměli dopustit, aby ten maličký chrlič zůstal sám.
„Možná ho zajal Caine."
„A ti psi by mu neublížili?"
„U Caina je pravděpodobnější, že by ho držel jako za-jatce, neboť by si myslel, že tím získá vliv nad Salvátorem nebo upíry."
„A jestliže to jako past působit nebude?"
„Pak si můžeme jen domýšlet."
„Do prčic." Darcy se objala rukama kolem pasu. „Jestli se Levetovi něco stane, bude mě to moc mrzet."
Harley došlo, že se o Leveta také bála. Nezasloužil si chytit se do pasti vlkodlačí politiky.
„Udělám, co bude v mých silách, abych ho našla,"
slíbila.
Darcy si skousla spodní ret. Nevypadala, že by ji to moc ujistilo.
„Harley, chápu, že chceš odplatu po tolika letech věznění, ale nesnesla bych pomyšlení, že se dostaneš do nějakého nebezpečí. Pokud vydržíš, společně můžeme přijít na nějaký vhodný trest."
Trest? Harley svraštila obočí. Ona by nestrávila ani minutu přemýšlením o odplatě těm psům.
„Díky, ale Caine mě absolutně nezajímá."
„Tak proč se tolik snažíš odsud odejít?"
„Protože Salvátor je idiot a upíři jsou sráči."
„Ok," pomalu odvětila Darcy.
„Nemůžu říct, že bych nesouhlasila, ale mohla bys to trochu upřesnit? Proč je Salvátor idiot?"
Harleyiny rty se zkřivily ve smutném úsměvu.
Ach, nechte ji, aby ty důvody spočítala.
Vybrala si tu nejvýraznější hloupost.
„šel ven, aby zastavil zmutovaného šílence, který je možná loutkou vládce démonů."
„A upíři?"
„Nehnou ani prstem, aby překazili jeho sebevražednou misi."
Darcy byla dost chytrá na to, aby nepředstírala, že Styx má Salvátora nějak upřímně rád. Nebo že by upíři spěchali na jeho záchranu.
„A co chceš dělat?"
„Najít Salvátora."
„A potom?"
„Další plány zatím nemám."
Darcy popadla Harley za ruku a smutně se na ni podívala.
„Harley, budeš mi důvěřovat?"
Harley ztuhla. „Tahle slova jsem už někde slyšela." „Budeš?"
Darcy jí zmáčkla prsty.
„Prosím?"
Nastalo dlouhé, nepříjemné ticho, pak si Harley hlasitě oddechla.
„Zatraceně, tohohle budu litovat."
