Sága Stmívání a jiné upírské knihy

NA BLÁZNIVÝ, ÚCHVATNÝ OKAMŽIK se Harley rozpouštěla pod zkušenými Salvátorovými doteky. Nemohla popřít, že po tomhle vlkodlakovi toužila způsobem, který byl na špatné straně posedlosti. Dokonce i po třech prvotřídních, srdce zastavujících orgasmech, bylo její tělo připravené ke čtvrtému číslu.
Její mysl byla naprosto ohromená.
Bože všemohoucí!
Byl Salvátor naprostý šílenec?
Pouhá myšlenka, že by mohla být jeho partnerkou, byla naprosto šílená. Nejenže bylo spojení pouhou legendou, ale vždyť se sotva znali.
Ne, to absolutně nemohla být pravda. Ostrá touha mezi jejíma nohama jí připomněla, že intimně se znali dobře. Ale sebelepší sex se nerovnal splynutí duší.
Tak proč se nesmála, jako by šlo o hloupý vtip? Nebo neměla alespoň soucit s tím, že se zřejmě zbláznil?
Tahle bouřlivá panika znamenala emocionální reakci, kterou nebyla připravená přiznat.
Dokonce ani sama sobě.
Rychle vyskočila z postele, na těle si pořád přidržovala velký ručník. Tiše přecházela z jednoho konce černozlaté ložnice do druhého, na každém kroku intenzivně vnímala Salvátorův spalující pohled.
Nakonec se zvedl i on a vkročil jí přímo do cesty. Byl nahý a ve tváři měl temný výraz.
„Harley?"
Zvedla hlavu a setkala se s jeho napjatým pohledem. „Nemůžeš mě považovat za svou partnerku jen proto, že jsem označená tvým pižmem," zničehonic pronesla. „Chci říct, že posledních pár dní bylo dost bláznivých. Jiná tělesná vůně je určitě jen ze stresu."
„Vlkodlačí samci vytváří pižmo jen v přítomnosti své partnerky," řekl.
„Ale není to jen o změně mého pižma. Věděl jsem, že jsi má partnerka už v okamžiku, kdy jsme se prvně setkali."
„Jak?"
„Tady." Popadl ji za ruku a přitiskl si ji k hrudníku, přímo k místu, kde se ozýval tlukot jeho srdce. „Kradeš mi mou sílu. A taky schopnost rozumného uvažování."
Ostražitě se na něj podívala, jako kdyby to považovala za nějaký bizarní vtip.
„Chápu, že nedokážeš uvažovat, ale nevím, co to meleš za nesmysly ohledně tvých sil. Dokonce i kdybych chtěla, vůbec netuším, jak bych ti je mohla ukrást."
Na ústech se mu objevil smutný úsměv, ale zlaté oči zůstaly ostražité, pečlivě sledovaly každou její reakci.
„Nemusíš dělat vůbec nic, jen bud sama sebou, cara. Je to přirozená věc, že proces spojení samce oslabuje."
Harley si najednou vybavila Salvátorovy záchvaty sla-bosti během úniku od Caina. A jeho zřetelnou únavu po Briggsově útoku.
V ten okamžik to přičítala soubojům a stříbru, které měl zaryté do ramene...
Teď se jí srdce pomalu stahovalo při zjištění, že pokud Salvátor vlastně mluví pravdu, ona byla zodpovědná za trhliny v jeho jinak neprostupném krunýři. Proboha, mohla ho vlastně zabít, aniž by to tušila.
„Co je to za hloupou tradici?" kysele se ohradila.
„Copak vlkodlaci neslyšeli o Darwinově teorii? Když se muži setkají s partnerkou, měli by být silnější, a ne slabší."
Nebezpečně se usmál, chytil ji za cíp ručníku a přitáhl si ji k sobě.
„Je to kvůli tomu, aby nechtěli svého dosáhnout silou," zavrčel a v očích se mu odrazila žhavá pozvánka. „Samice musí být svolná, jinak se proces spojení nemůže uskutečnit."
Prohlížela si jeho úzký, překrásný obličej a hledala náznak nelibosti. Určitě musí být rozladěný, že mu někdo bere jeho sílu!
Pokud ano, tak to dokázal dobře skrýt. V tuhle chvíli z něj byla cítit jen ohromná touha, která do ní narazila s lahodnou chutí.
Najednou si uvědomila, že pod ručníkem cítí jeho prsty, kterými doputoval až k oblině jejích ňader. Ach, ty tvrdé, nemilosrdné linie jeho bronzového těla. Jeho omamné pižmo, které pronikalo její kůží a kolovalo jí v krvi.
S velkým úsilím se Harley vzpamatovala.
Zatraceně, Salvátora pronásledoval potřeštěný, psy- chopatický vlkodlak a smečka poblázněných psů, kteří
měli v hlavě jen královraždu. Měl by se soustředit spíš na to, aby zůstal naživu.
„A jakmile samice souhlasí se spojením, síly se mu vrátí?" zeptala se.
Snížil hlavu a přejel jí rty po spánku, na tváři pocítila saténovou záclonou jeho vlasů.
„Vrátí se, a to dokonce ještě větší." Ústy se dotkl linie jejího obočí.
„Také se traduje legenda, že starověké spářené páry mohly své síly spojit a byly absolutně nepřemožitelní."
Tělem jí projelo horko a z té možné nové síly se jí podlomila kolena. Instinktivně se ho chytla za ramena a zaryla se mu nehty do pevných svalů. Souhlasně zavrčel.
Sakra, nechtěl ji rozrušit.
Tohle bylo příliš důležité.
„A jak tedy může samice uzavřít proces spojení?"
Koutkem úst se usmál. „Nevím."
Odstrčila ho nevěřícně. „Jak to můžeš nevědět?"
„Zena nedělá žádný rituál. Netančí kolem ohně ani neobětuje malá zvířata." Na ústech se mu objevil dráždivý úsměv. „Ale samozřejmě, jestli chceš tančit kolem ohně nahá..."
„Salvátore!"
Povzdechl si a vzal její tvář do dlaní. Upřeně se jí zadíval do očí.
„Žena muže buď přijme, nebo odmítne. Je to mystické a nevysvětlitelné, jako když se do někoho zamiluješ."
„A co když ho odmítne?"
„Tak on se po zbytek věčnosti snaží, aby si to roz-myslela." Jedním rychlým pohybem ji vzal do náruče a namířil si to k posteli. Když Harley uviděla na jeho tváři nezaměnitelný záměr, stáhl se jí žaludek. „Asi takhle."
„Počkej," vydechla. V hlase už byla znát její pulsující touha. „Tvé síly..."
Zlato jeho očí proběhlo celým pokojem.
„Jsou nachystané, aby tě potěšily."
„Mluvím vážně, Salvátore. Nemůžeš bojovat proti Briggsovi, pokud jsi oslabený,"
zaprotestovala a když zády přistála na matraci, zakuckala se. Salvátor ji přikryl svým silně vzrušeným tělem.
„Harley, Briggs je tím posledním, o čem se teď chci bavit."
„Tahle konverzace ještě neskončila..."
Jedním plynulým pohybem do ní pronikl, a nejenže skončila tahle konverzace, skončilo i veškeré rozumné uvažování.
Harley ho objala nohama kolem boků, slastně přivřela oči a připravila se na komunikaci v mnohem primitivnějším jazyce.
Harley neměla v úmyslu usnout. V jednu chvíli plula na mráčku požehnání tělesného ukojení a v dalším už byla schoulená v Salvátorově náručí a nechala se unášet do sladkého nevědomí.
Nevěděla, jak dlouho ve skutečnosti spala, když ji Salvátor probudil šepotem do ucha.
„Harley."
„Hmmm?"
„Harley, potřebuju, abys vstala a rychle se oblékla."
V jeho hlase vibrovalo napětí, které ji přinutilo poplašeně otevřít oči.
„Upíři jsou tady?"
Salvátor vyskočil z postele a nasoukal se do džínů.
„Ne."
Harley ze sebe rázem setřásla ospalost, vykutálela se z postele a začala se oblékat. Prsty si pročísla vlasy, pak si je sponou sepnula do ohonu. Nikdo přece nechce potížím čelit nahatý.
„Tak co se děje?"
Salvátor si nepřítomně oblékl černou saténovou košili, nechal ji rozepnutou a posadil se na okraj postele, aby si mohl obout černé motorkářské boty.
Bylo to na hony daleko od jeho obleku od Gucciho, šitého na míru, ale přesto pekelně sexy.
Zvedl hlavu a hrozivě se zamračil. „Briggs."
Harley ztuhla krev v žilách. „Je tady?"
„Venku."
„Do prdele."
Salvátor se postavil, přešel místnost a objal ji kolem ramen.
„Najdi Santiaga a zůstaň s ním," přikázal jí. „Styx by tady měl být nejpozději do hodiny."
Nevěřícně otevřela ústa. Copak si opravdu myslel, že s ní bude zacházet jako s nějakou omdlívající paničkou, která potřebuje ochranu silného muže?
„Ne."
„Cara, nehádej se se mnou," zavrčel. „Teď ne!"
Tvrdohlavě si stála na svém. „Tomu šílenci se přece nepostavíš sám."
„Budu v pohodě, pokud budu vědět, že jsi v bezpečí. Udělej to pro mě." Zatnul čelisti a oči mu znepokojivě ztmavly. „Prosím."
„Salvátore..."
Salvátor ji chytil kolem pasu, přehodil si ji přes rameno a ukončil tak jejich hádku. Pak přešel pokoj, trhnutím otevřel dveře a postavil ji do chodby. „Běž!"
„Zpropadeně!"
Před nosem jí zavřel dveře a ozvalo se cvaknutí zámku.
Minutu tam stála a zvažovala potěšení z toho vykopnout dveře a dát tomu zatracenému vlkodlakovi potřebnou lekci o tom, že sekýrování místo toho, aby ji akceptoval, je ztráta času.
Salvátor byl dost velký idiot na to, aby se Briggsovi postavil sám, bez ohledu, že nemohl jet na plný plyn.
Tak šílené a typicky mužské.
Harley se otočila na patě, namířila si to ke schodům a směrem k široké hale. Bylo pozdě, ale ona stále slyšela vzdálený křik z nočního klubu pod nimi. Sex a krev byly zřejmě v démoním světě velké taháky.
Když došla ke schodům, které vedly do sklepení, z tmavého výklenku se vyloupla žena a vzduch se zavlnil švestkovou vůní.
Tonya, královská služebnice.
Tedy přesněji, královská děvka, přehodnotila Harley. Pohledem přejela červené miniaturní šatečky, které se leskly na plném těle, a silnou vrstvu make-upu na jejím bezvadném obličeji.
„Neměla by ses tu procházet jen tak sama," afektovaně prohodila žena. „Kolem je spousta všelijakých bestií, které ocení náhodný sex s neznámou ženou."
„Potřebuju Santiaga."
„Tak vlkodlačí král ti nestačí?"
Harley k ní přistoupila na několik centimetrů. „Ne- utahuj — si — ze — mě. Tak kde je?"
žena polkla a oči se jí najednou rozšířily. „Ve své kanceláři."
„Tak vidíš, že to nebylo tak těžké."
Poklepala skřítčici po tváři a vydala do haly. Ani se nezastavila, když za ní rozzlobená žena zvolala: „čubko!"
Harley došla ke kanceláři, otevřela dveře a překročila práh. Byla lhostejná k možnému nebezpečí, které vyplývalo z nečekaného vyrušení upíra.
„Potřebuji tvoji pomoc."
Santiago seděl za psacím stolem. Po její prosbě pozvedl obočí a postavil se.
„Samozřejmě. Jsem ti k službám."
„Salvátor se chce venku setkat s Briggsem."
„Kdo je to Briggs?"
„Psychopatická zombie čistokrevného vlkodlaka, která zneužívá černou magii a moc často neoplývá dobrou náladou." V jejím hlase byla jasně zřetelná netrpělivost. „Je přesvědčený, že patří na vlkodlačí trůn."
S explodující, závratnou rychlostí se Santiago dostal k protější stěně a prsty stiskl rám jednoho z obrazů. Se slabým zaševelením se rozevřela stěna a objevila se skrytá chodba.
„Počkej tady," přikázal jí upír a pak zmizel v temnotě.
„Kam jdeš?" rozhodila Harley rukama. Ale démon její dotaz ignoroval, vydal se do netopýří jeskyně a nechal ji, aby si kroutila palci. „Bože. Muži jsou tak šíleně protivní."
Zírala do otvoru ve zdi, ale nebyla hloupá, aby Santiaga následovala. Vstup do soukromého hnízda upíra se rovnalo rozsudku smrti. Jasné jako facka.
Místo toho vystrašeně přecházela po pokoji a proklínala ochranné kouzlo, jež jí znemožňovalo poznat, jestli už Salvátor opustil budovu.Jak je Briggs dokázal najít? A jak se mu podařilo obelstít kouzlo a kontaktovat Salvátora, aniž by si toho všiml Santiago?
Přecházela po pokoji a žaludek měla stažený strachem, který ji provokoval.
Zatnula ruce v pěst. Proč ji vůbec zajímalo, co se stane tomu arogantnímu vlkodlačímu králi? Ještě před týdnem pro ni představoval hrozbu, před kterou ji Caine držel pod zámkem. Dobrá, teď už si nemyslela, že ji chce zabít. A zcela jistě byl osvoboditelem, kterého by žádná normální žena nehodlala vykopnout z postele.
Ale neměl pro ni být víc než prostředníkem, aby se dostala za svými sestrami, je to tak? Prostě jí trochu poslouží jako dopravní prostředek.
A nic víc.
Začala počítat do sta. Jestli se do té doby Santiago nevrátí, vydá se hledat Salvátora bez něj.
Když se dostala ke dvaceti, tiše se objevil Santiago, dlouhé vlasy měl stažené do ohonu a v ruce držel koženou brašnu.
Upír připravený k akci.
„Odcházíme."
„Odcházíme?" zamračila se v reakci na jeho strohý příkaz. „Ani omylem."
Přešel k ní dlouhými kroky, chytil za ruku a táhl ke dveřím.
„Styx a jeho havrani jsou padesát mil severně od města. Pojedeme jim naproti."
Patami se zapřela o podlahu, a to doslova. Možná byla drobná, ale byla vlkodlačice.
Rozzlobená vlkodlačí žena, vytrénovaná k boji.
Jedna z nejnebezpečnějších bytostí tohoto světa.
„Nejedeme nikam, dokud nezabráníme Briggsovi, aby pronásledoval Salvátora," zasyčela.
Santiago se náhle zastavil a neoblomně se podíval do její rozzlobené tváře.
„Dostal jsem příkazem uhlídat tvé bezpečí."
„Je mi úplně jedno, cos dostal příkazem."
„Harley, v tuhle chvíli tě považuji za svého hosta, ale pokud trváš na tom, že se budeš vrhat do nebezpečí, stane se z tebe můj vězeň."
Neuniklo jí medové varování, které zaznělo v jeho hlase.
„A je jedno, že je v nebezpečí Salvátor?"
„Naprosto."
Zaťala ruce. Věděla, že toho upíra nepřinutí, aby šel Salvátorovi pomoct v boji proti Briggsovi.Když se nestaráš o Salvátorovu bezpečnost, proč jsi tak odhodlaný chránit mě?" vyštěkla na něj.
„Jsi sestra partnerky našeho Anassa. Naprosto jasně mi přikázal, abych tě k němu bez zdržování dopravil."
Perfektní.
Tenhle noční klub byl plný mocných démonů, ale ani jeden by nehnul prstem, aby jí pomohl, dokud jim to neřekne sám tenhle takzvaný upír.
„Ať už jsem sestra kohokoli, on není můj král. Já sama se rozhodnu, kdy odejdu." Vykročila vpřed, její nálada dosáhla bodu varu. Něco nebo někdo bude brzy na cucky. „Jdi mi z cesty."
Santiago si sáhl za záda a vytáhl z pouzdra na opasku zbraň.
„Omlouvám se, Harley."
„K tomuhle se neodvážíš," zavrčela, šťouchla ho do hrudníku a divoce se rozeběhla ke dveřím.
On po ní přece nevystřelí.
Tahle myšlenka jí projela hlavou přesně v tom oka-mžiku, kdy ucítila v zadní části těla ostrou bolest, a svět kolem ní zčernal.
Salvátor opustil skladiště a následoval Briggsův pach až do malého parku poblíž řeky. Bylo dost pozdě na to, aby tu nebyli žádní obyčejní smrtelníci. Pár ranních vil, které se tu zdržovaly, tančilo na malých obláčcích mlhy, zlehka halících vodní hladinu.
Salvátor byl na past připravený. Přešel okolo pik-nikových stolků stojících na betonovém plácku poblíž sestříhaných stromků a zastavil se u kamenné fontánky, kde se tetelil vzduch.
Ovládl se, aby neprozkoumal prostor svými smysly. Teď musel věřit, že Harley neudělá něco hloupého. Nemohl si dovolit nechat se čímkoli vyrušit.
Tlak vzduchu se změnil, ozvalo se puknutí a ve tmě se objevila známá postava Briggse.
Salvátor pocítil zápach shnilého masa a chtělo se mu zvracet.
„Vypadáš poněkud oškubaně, příteli," zamručel. Po-hledem přejel po vyčerpané tváři a příliš hubeném těle, které se skrývalo pod těžkým kabátem. I když to byla jen projekce, tenhle vlkodlak vypadal naprosto příšerně. „A smrdíš ještě hůř. Jak je to dlouho, co jsem tě pohřbil ?"
„Někteří z nás mají priority, ve kterých nejsou zahrnuté děvky." Briggsovy šarlatové oči se zaleskly. „Ale samo-zřejmě, jakmile se dostanu k trůnu, budu mít dost času
na píchání tvé partnerky. Jak poetické, že zrovna ona mi porodí první potomky."
Salvátorův vlkodlak se dral ven, krví mu koloval brutální vztek.
„Zkus dostat Harley do postele a ona sama ti vyrve tvoje černé srdce," zavrčel.
„Než to s ní skončím, ona sama mne bude prosit, aby mohla do mé postele. A jestli ne..." Při jeho dutém smíchu Salvátorovi přeběhl mráz po zádech. „Nevadí mi brát si ženu silou. Trocha boje sex příjemně okoření."
Parkem proběhla Salvátorova horká energie, jeho síla byla téměř hmatatelná.
„že jsi chodící mrtvola, určitě máš i shnilý mozek. Na mém trůně nikdy sedět nebudeš, ani nikdy nebudeš mít Harley. Jediná jistá věc ve tvé budoucnosti je hodně hluboký hrob."
„Tak to jsou odvážné řeči," zasyčel Briggs.
„Já nepatřím mezi ty, kteří by žili v představách."
„Buď rád, žes mne ještě nepotkal v plné síle. Už bys byl dávno mrtvý." Na tváři se mu objevil úšklebek. „Stejně jako ten bezcenný král, který tu byl před tebou."
Salvátor ztuhl.
Bože. Jeho podezření bylo pravdivé.
„Ty jsi zabil Mackenzieho?"
„A to ti došlo až teď?" vysmál se mu Briggs. „Bože, jak si osud mohl pomyslet, že se staneš králem vlkodlaků?"
Salvátor ignoroval urážku, v hlavě mu vířilo. Hrál hru o život, aniž by znal pravidla nebo podmínky vítězství.
„Proč jsi ho zabil?"
„Protože už mi k ničemu nebyl."
„A ani nebyl k ničemu tvému pánovi?" zkusil to Salvátor. Vycítil, že pravým nebezpečím byla síla ukrytá za
Briggsem. „Už jsi přemýšlel o tom, co se s tebou stane, jakmile posloužíš svému účelu?"
„Já už svůj osud znám."
„Sedět na trůně, který ti nepatří? Jsi blázen, Briggsi. Byl jsi podveden stejně jako Mackenzie."
Vzduch zamrzl, Briggs zvedl ruce a mrštil svou ledovou sílu na Salvátora.
„Nic nevíš."
Salvátor se po útoku zakymácel, ignoroval zlomené žebro a narovnal ramena. Dotkl se citlivého místa. Briggs se mohl vytahovat a nafukovat jak chtěl, ale hluboko uvnitř se obával, že sám není víc než bezcenná pleva.
„Dobře vím, že žádný démon nesdílí síly bez toho, aby čekal něco na oplátku,"
nemilosrdně zatlačil. „A že skutečná cena je často skrytá pod hromadou lží a objeví se, až když je příliš pozdě."
V jednom propadlém oku cukl tik, ale Briggs se usmíval s tou samolibou nadřazeností, která Salvátora vždycky dostávala do varu.
Ve smečce bylo místo jen pro jednoho arogantního bastarda.
A tím byl on.
„Neříkej mi, že máš o mne starost, Giuliani," vyštěkl Briggs. „To by se mne dotklo."
„Mám starost o to, že tvá zatracená chamtivost dovedla vlkodlaky k vyhynutí."
„Ty jsi ten, kdo je ničí. Mým osudem je být spasitelem."
„To je ušlechtilé, ale zlo nemůže zachraňovat, může jen ničit."
Parkem se znovu ozval znepokojivý smích, po kterém několik posledních vil se strachem prchlo. Salvátor si přál, aby se k nim mohl připojit.
S tím Briggsem bylo něco... špatně.
Za tím chladem, za tím příšerným smradem, za tím černým kouzlem byla znát jakási překroucená zvrhlost.
Jako kdyby si hrob neustále žádal jeho duši.
„To jsi četl v nějaké chytré knížce?" dloubl do něj Briggs.
Salvátor se otřásl. Zapřemýšlel, jestli v té rozložené tělesné schránce zbyl ještě kus vlkodlaka.
„Napadlo tě někdy, že naše trable začaly už za doby Mackenzieho?"
Přinutil se pohlédnout do znepokojujících šarlatových očí.
„Díky jeho podvodu jsme zatraceni a tvá hamižnost náš pád ještě urychlila. Jsi jako plíseň, kterou musíme zničit dřív, než se stačí rozrůst." Nenamáhal se skrýt svůj znechucený výraz.
„Bože, dokonce i smrdíš jako plíseň."
Znovu vyšlehla ledová síla a srazila Salvátora na kolena. Ponuře se zvedl. Měl zlomené další žebro a propíchnutou plíci, ale raději by se nechal zaživa stáhnout z kůže, než aby poklekl před tímhle hnusem.
„Bastarde," zasyčel Briggs. „Jediná plíseň mezi vlko-dlaky pochází z tvé zkažené krve. Mackenzie tě měl zabít hned, jak vycítil tvou touhu po trůnu."
Salvátor přimhouřil oči. Bylo zřejmé, že se ten záhadný démon nejdřív spolčil s Mackenziem a pak také s Brig-gsem, aby ho dostal z trůnu. Ale proč? Copak mohl tu kreaturu nějak ohrozit?
„A to je to, co tvůj loutkovodič požaduje?" zeptal se. „Mou smrt?"
Briggs si odfrkl. „A kdo by ji nechtěl?"
Dobrý postřeh. Salvátor se nikdy nenamáhal, aby si kupoval přátele a zkoušel si na svou stranu naklonit vlivné lidi. Nepochyboval, že je celá řada démonů, kteří
touží mít před sebou na talíři jeho hlavu. Ale tohle bylo víc než jen běžné, nenávistné přání. Tohle byl útok na celý vlkodlačí druh.
„A co mu má smrt přinese ?" Salvátor přistoupil blíž a jednou rukou si objal zraněný hrudník. „A proč si z tebe dělá sluhu, místo toho, aby mne zabil sám? Copak se mne bojí?"
„Bát se tě?" Briggs otráveně mávl rukou, ale nebylo po-chyb, že v sobě měl temnou nejistotu. Bylo to něco, co chtěl Salvátor využít ve svůj prospěch. Chtěl to užít přinejmenším v okamžiku, jakmile najde toho zatraceného zbabělce. „Nejsi nic víc než chyba, kterou za chvíli opravíme."
„Prázdné sliby," vysmál se. „To je všechno, co dokážeš."
Vlkodlak zavrčel. „Velmi rád svůj slib splním."
„Tak do toho."
„Jak si přeješ. Najdeš mne tady."
Když Salvátorovi Briggs do mysli promítl obraz prázdné jeskyně, zakymácel se. O tom triku už slyšel, ale netušil, že to pálí jako svině.
„Prokrista! Mohl jsi mi jen říct, jak se tam dostanu," zavrčel.
„Nerad bych, aby ses ztratil." Vlkodlak se usmál, zjevně potěšený z efektu svého jednoduchého triku.
„Teď už tě před setkáním se mnou nic neomluví."
„Neexistuje žádná omluva kromě toho, že tohle je zřetelná léčka,"
prohodil Salvátor. „Setkáme se na místě, které vyberu já."
„Ty tady neurčuješ pravidla, Giuliani! Určuji je já."
„Copak jsi zapomněl, kdo je králem vlkodlaků?"
Briggs útočně vykročil a pak se zjevně pokusil ovládnout.
„Přijdeš za mnou, jinak s každým dnem zabiju jednoho psa z tvé smečky," varoval ho a zlomyslně se usmál na Salvátorův šokovaný výraz. „Ach ano, zapomněl jsem se zmínit, že se ke mně brzy připojí tví ochránci!"
Při vzpomínce na marné volání Hesse se v Salvátorovi mísil bezmocný vztek a znepokojení. Zatraceně! Byl od svých psů moc daleko a nemohl je ochránit.
„Ubliž jim a přísahám, že tě roztrhám na tolik malič-kých kousků, že tě zpátky neposkládá ani tvůj kouzelný dědeček,"
hrozil mu temným hlasem s nenávistí, která mu jako kyselina kolovala v žilách.
Briggs couvl a výraz mu ztvrdl, když zjistil, že prozradil svůj instinktivní strach.
„Neváhej, Giuliani,"
vyštěkl.
„K našemu setkání dojde už brzy."