12. kapitola
SOTVA SALVÁTOR NAŠEL JEJÍ RTY a vtiskl na ně dlouhý, lé-čivý polibek, Harley úplně zapomněla dýchat.
Ne, že by to bylo nějak překvapující.
Jeho doteky byly magické.
Slabě zasténal a jazykem pronikl do jejích úst, zatímco jeho prsty ji pohladily po krku. Chutnal po whisky a taky vlkodlakem a divokou silou. Kombinace, která hluboko v jejím nitru dráždila cosi krotkého.
Přesvědčivé a zároveň kruté horko rozpálilo její krev a způsobilo, že rukama vjela pod okraj jeho košile a vy-hledala jeho hebký a ocelově pevný hrudník.
Tak jo, možná byla zodpovědná za své ruce, které teď zkoumaly její tělo, ale on byl zcela jistě zodpovědný za to, že utlumil výstražné funkce jejího mozku. Pokud by byla schopná jasně přemýšlet, drsně by ho odstrčila až na druhý konec místnosti a nezkoumala by intimní terén jeho prsou.
Zvedl ruce, vzal do nich její ňadra a palci kroužil kolem tvrdých bradavek, dokud se k němu pevně nepřitiskla.
„Harley..."
Větu ani nedokončil, rychle zvedl hlavu a podíval se směrem ke dveřím. Harley pocítila záblesk energie a klika cvakla přesně v tom okamžiku, kdy ucítila Santiagňv příchod.
„Vypadni," zavrčel Salvátor, svaly mu ztuhly a připravily se k akci.
Poblíž dveří se ozval tichý smích, ale ten další démon byl natolik chytrý, aby se neopovažoval vstoupit do místnosti.
Díky bohu.
„Zábava začne za chvilku," řekl podmanivým a vy-zývavým tónem. „Jsem si jistý, že Harley se bude naše skromná show líbit."
Salvátorovy oči se zlatě zaleskly a vzduch v místnosti se naplnil jeho pachem.
„Santiago, příkaz vypadni! je celkem srozumitelný. Samozřejmě, mohu vstát a jít ti to osobně vysvětlit."
„Byl bych raději, kdybys poslal Harley."
„Pijavice, která si přeje zemřít," zavrčel Salvátor. „Ta-kové mám nejraději."
Harley si těžce povzdychla jako žena, která se ocitne v hádce dvou hlupáků.
„Je tohle opravdu nutné?"
Salvátor na ní vrhl zlomyslně nakažlivý úsměv. „Ne, ale vždycky je to sranda."
„Harley, jestli se chceš utrhnout ze svého chlupatého řemínku, budu rád, když se ke mně připojíš. Pití...," Santiago se významně odmlčel, „a cokoli, po čem bys mohla zatoužit, je k dispozici."
„Budu si tvou nabídku pamatovat, Santiago," odvětila Harley a pohledem varovala Salvátora, aby ani necekl. Neměla náladu na další hloupou hádku. „Děkuji ti."
„Potěšení je na mé straně."
Když vybledl Santiagův pach, Salvátorovo napětí se zmírnilo. „Upíry nesnáším. A teď..." Prsty lehce přejel po linii jejího topu. Horko jeho ruky jí dělalo na kůži dobře. „Kde jsme to skončili?"
Harley si uvědomila, že skončili jen jeden krok od naprostého šílenství.
Opřela se mu rukama o hrudník a získala tak dostatek prostoru, aby se mohla vymanit z jeho sevření a tolik vzrušujících dotyků.
„O jaké zábavě to Santiago mluvil?"
Salvátor jakoby v bolesti pevně zavřel oči. Pak se hluboce nadechl, opřel se o stůl a složil si ruce na prsou.
„Byla jsi někdy v nočním klubu démonů?"
Nad tou směšnou otázkou si jen odfrkla. „Děláš si srandu? Caine mne nikdy nepustil nikam, kde by mne mohl spatřit nějaký vlkodlak. Tvrdil, že je to pro mou bezpečnost, sráč jeden."
„Pak bych navrhoval, že tvé uvedení do společnosti může počkat." Znovu vrhl pohled na její tělo a nenamáhal se skrýt svůj hlad. „Viperovy podniky nejsou nic moc."
„Nech mě hádat— máš pro mne připravenou vlastní zábavu."
„Ted, když jsi to sama řekla nahlas..."
Zlaté oči se zaleskly a síla jeho touhy do ní narazila takovým způsobem, až málem spadla na kolena. Zatra-ceně. Při živé představě Salvátora, jak ji ohýbá přes stůl a proniká do ní zezadu, se jí sevřel žaludek.
Rychle přeběhla ke dveřím. „Chci se napít."
„Mám právo veta?" zamumlal Salvátor, a když Harley zmáčkla kliku a otevřela dveře, spěchal k ní a majetnicky ji chytil za ruku. „No tak, počkej na mě."
Když ji vedl vstupní halou, otřásla se. Jeho hypnoti-zující, mužný pach jí pronikal pod kůži, jako kdyby se ji Salvátor snažil označit.
„Není potřeba, abys se mnou někam chodil."
„Je to potřeba, věř mi," namítl temným tónem a když si nepřítomně přejela svrbící paže, pozvedl obočí. „Děje se něco?"
„Natřel ses kolínskou?"
Na ústech se mu objevil zvláštně smutný úsměv. „Dolce & Gabana. Voní ti to?"
„Je to... nezapomenutelná vůně."
„Je víc než věčná."
Zamračila se. „Cože?"
„Tudy." Ignoroval její otázku a ukázal směrem k dvo-jitým dveřím, které hlídal pár stejně oblečených upírů.
A ti upíři tedy stáli za to.
Mňam.
Měli perfektní ostré rysy a lesklou, zlatou kůže pravě-kých Egypťanů. Ebenově černé vlasy měli svázané do dlouhých ohonů. Jejich tváře byly mistrovsky vyřezávané kousky s vysokými lícními kostmi, jestřábími nosy a elegantně klenutým obočím. Když se k nim dostala blíž, zjistila, že jsou nalíčeni černou tužkou, aby se zvýraznily jejich mandlové černé oči. Plné rty byly lehce přetřené leskem.
Oblečeni byli jen do úzkých bederních pásů. Dávali tak na odiv stavbu těla, jíž se musela klanět sama Kleopatra.
Když se Harley se Salvátorem přiblížili, ti dva otevřeli těžké dveře a jejich pohledy utkvěly na Harley. V očích měli tichou pozvánku k vášnivé zábavě.
Salvátor proklouzl kolem démonů, jako kdyby byli neviditelní. Profil měl tvrdý stejně jako široké kamenné schody, které vedly do nitra budovy.
„Jsi si jistá, že tam chceš jít?" zeptal se nevěřícně a pevně ji sevřel paži. Vzduch kolem nich zhoustl pachem různých démonů a bylo slyšet hlučící dav.
„Třicet let jsem žila se smečkou psů. Neexistuje nic, co by mne mohlo šokovat." Její planá statečnost přetrvala jen do chvíle, kdy sešli schody a Salvátor otevřel další dveře, tentokrát ocelové, a ona pocítila energii přítomných démonů v plné síle. „Oukej, možná jsem se trochu ukvapila."
„Chceš odejít?"
Harley jeho otázku sotva slyšela, pozornost měla upře-nou na scénu, která se před nimi otevírala.
Tahle hala ostře kontrastovala se vzdušnou elegancí horních pokojů. Byla ohromná, kruhová, vystavěná z čer-ného mramoru a směrem ke středu se ještě víc snižovala dolů. V každém stupni hlediště byly ocelové stolky se židličkami zasazenými do mramorové podlahy. Do centra místnosti vedlo několik schodišť. Ve středu místnosti se pak nacházelo několik obrovských, železných klecí.
Nad hlavami přítomných problikávaly těžké lustry. Světlo se chvílemi dostávalo i do temných koutů a odha-lovalo tak hosty, kteří raději zůstávali v temnotě.
Celé to působilo spíše jako dům hrůzy než coby noční klub.
Salvátor se k ní sklonil a pokusil se překřičet hlučící dav.
„Chceš odejít?"
Při pohledu na démony různých tvarů a velikostí jí vyschlo v ústech. Jedinou věc měli všichni společnou, a sice hmatatelný pocit násilí, který je obklopoval.
Krátce zaváhala, nemohla se rozhodnout mezi staro- módní opatrností a touhou zaflirtovat si s nebezpečím.
Vždycky chtěla prozkoumat svět za zdmi Cainova pelechu, nebo snad ne? Dobrá, tady ho měla. Ve vší parádě.
Nebo spíš bez jakýchkoli okras.
„Ani náhodou," odpověděla s třesoucí se bradou a sna-žila se dát najevo kuráž, kterou vůbec necítila.
„Jak si přeješ," zamumlal Salvátor a pohlédl na dva mohutné troly, kteří Harley pozorovali, jako kdyby byla chutný předkrm.
Přímo proti nim se objevila krásná trpasličí žena a jemným pohybem ruky k sobě zvala Salvátora. Měla temně rudé vlasy, slonovinově bílou kůži, a byla oblečená do vyzývavého, přiléhavého trikotu. V úsměvu měla naději, že z ní Salvátor ten trikot strhne.
Harley zaskřípala zuby, ale Salvátor vypadal, jako že si té ženy vůbec nevšímá.
„Chceme lóži," přikázal jí. „Co nejdál od arény."
„Samozřejmě." Zena vrhla na Harley nenávistný po-hled a vydala se chodbičkou mezi stolky směrem k nej- vyššímu patru až do tmavého podkroví, kde se nacházela malá lóže.
Harley se usadila na malé ocelové lavičce a Salvátor si sedl naproti ní, pohledem přejížděl dav a ignoroval trpasličí ženu, která mu strkala svá ňadra prakticky až pod nos. „Dáš si něco k pití, miláčku?"
Harley si odkašlala. „Bloody Mary," objednala si a v hlase měla varování, že drink nebude jedinou krvavou věcí, pokud ji ta čubka nepřestane dráždit.
Jako kdyby Salvátor ve vzduchu vycítil napětí, podíval se na ni se samolibým úsměvem.
„Já si dám Hennessy," objednal si nepřítomně.
Trpaslice se zakroutila, otočila a vydala se zpět do davu, pravděpodobně k baru pro jejich drinky. Harley si byla vědoma Salvátorova upřeného pohledu a usadila se zpátky na lavičku.
„Není Hennessy trochu snobské pro pajzl jako je tenhle?"
Natáhl se a prstem lehce přejel ruku, kterou se opírala o stoleček.
„Co na to říct? Jsem vlkodlak s vytříbeným vkusem."
Na ústech jí zůstala viset chytrá odpověď, neboť u stropu se rozzářily reflektory a rozvášněný dav začal hlasitě povykovat.
Harley pohlédla nahoru a viděla, jak se doprostřed haly ze skrytých otvorů snášejí čtyři malé zlaté klece. Zůstaly viset několik stop nad podlahou a kymácely se ve světlech reflektorů.
„Ty bláho," vydechla a pohledem přejížděla od jedné klece ke druhé. „Uvnitř jsou skřítci?"
Salvátor se ušklíbl. „Jsou jen součástí show."
To ji moc neuklidnilo. V každé kleci byl jeden skřítek, byli tu dva muži a dvě ženy, a krom těžkých ocelových řetězů, které jim visely okolo krku, na sobě neměli zhola nic.
„Co je to za show?"
„Démoni verze Seznamky."
Harley potřásla hlavou. Na seznamovací pořady v te-levizi se dívala opravdu často, ale nikdy neviděla nic podobného jako nahé skřety ve visících klecích.
„Nějak si myslím, že lidská verze je z úplně jiné planety. Ale předpokládám, že i ta démoni má nějaká pravidla?"
„Jen pár základních. Zaplatíš neuvěřitelný obnos za to, aby ses mohla připojit k tuctu jiných démonů dole v té díře." Ukázal na obrovskou klec na podlaze, do které by se vešla mužstva celé fotbalové soutěže. „Poslední démon, který přemůže všechny, dostane za odměnu klíč."
„Klíč?"
Zvedl ruku a ukázal k visícím klecím, které byly uzamčené obrovskými zámky.
„Jakmile si vítěz vybere, do velké klece se nahrne další skupina, která bude bojovat o další klíč."
Harley pocítila nával pobouření. Ať už měl Caine na svědomí cokoli, všichni muži v jeho smečce dobře znali trest za znásilnění.
Smrt.
Pomalá, mučivá, bolestivá smrt.
„A tamti jsou sexuální otroci?"
„Ne." Salvátor ji stiskl ruku, bál se, aby neprovedla něco hloupého. „Přiznám, že bych neuronil slzu, kdyby Viperovi někdo vrazil do srdce kůl, ale ve svém klubu otroky nikdy nepovolil."
„Jak to víš?"
Naklonil se blíž a promluvil tak tiše, že ho nemohl zaslechnout ani ten nejtalentovanější démon.
„Viper sám byl několik staletí držen v otroctví. Jaké-hokoli otrokáře by nemilosrdně zabil."
Jeho vysvětlení podporovali sami skřeti, kteří se po-hodlně opírali o stěny klece a provokovali dav pod sebou téměř k šílenství.
„A jak jsi na tom ty?"
Usmál se a přitiskl si její ruku ke svým rtům. Jazykem jí lehce přejel po kloubech.
„Podobně kruté metody nemám za potřebí. Stačí mi můj šarm, kterým zotročím, koho chci."
Jeho šarm byl bez diskuze a dotyk jeho rtů tak příjemný, že málem vyslovila přání, aby pokračoval.
„A to Caina považuješ za podvodníka," řekla, ale její slova zněla nepřesvědčivě. Kolem břicha pocítila závan horké energie.
Naštěstí se v tu chvíli vrátila ta skřeti žena s jejich objednanými nápoji. Svými sotva zahalenými ňadry Salvátora vyrušila natolik, že pustil Harleyinu ruku.
Ne, že by to bylo k něčemu dobré.
V krvi jí bublalo vzrušení, byla napjatá a ostražitá. Neohrabaně se zvedla ze stoličky, z ničeho nic vlhké a nepohodlné.
Co se to k sakru děje?
Salvátor máchnutím ruky odehnal neodbytnou skřeti ženu a významně se na Harley usmál. Snadno vycítil její vzrůstající touhu.
„Měla bys zůstat alespoň na zahřívací kolo."
Než se stačila zeptat, v čem to zahřívací kolo spočívá, spatřila několik nahých mužů oděných pouze do tetování v čínském stylu, kteří se vydali na pochod mezi stolky. Zdálo se, že jsou to obyčejní smrtelníci — až na to, že ti by nikdy nemohli dosáhnout tak perfektně tvarovaného těla, ať cvičili, jak chtěli, a jejích kůže se nikdy nemohla tak zvláštně, kovově lesknout.
„Tak ti jsou hustí." Když se jeden z démonů zastavil před jejich stolem a předvedl cosi jako erotický tanec, který by v normální mravů dbalé společnosti určitě za-kázali, Harley jen do sebe obrátila Bloody Mary. Nebyla schopná odtrhnout zrak od nadzemské krásy orlích rysů a černých, šikmých očí. Málem zapomněla i dýchat. „Co jsou zač?"
„Jsou to démoni Nozama," odvětil Salvátor. „V jejich kultuře jsou ženy válečnicemi, zatímco muži jsou hodnoceni podle jejich sexuální obratnosti."
„Tak to je dobrá kultura," schválila to zastřeným hlasem. Rukama svírala okraj stolu, snažila se zabránit, aby jí nesklouzly na místa, kde teď neměly co dělat.
Salvátor hluboce zavrčel a poslal tak démona k dalšímu stolu.
„Ženské bojovnice jsou ve vlkodlačí společnosti re-spektované a naše sexuální dovednosti jsou proslulé v celém démonském světě," vysvětlil jí. Pak k ní natáhl ruku a pevně ji chytil.
„Jsou proslulé skoro stejně jako tvoje arogance."
„Naše arogance," opravil ji. Naklonil se k ní přes stůl tak blízko, že na tváři ucítila jeho dech. „Jsi čistokrevná vlkodlačice, Harley. Je jen otázkou času, kdy se vrátíš ke své smečce."
Přímo v srdci pocítila ostrou bolest. Nepříjemné při-pomenutí osamění, v jakém dosud žila.
Jako vlkodlačice přirozeně toužila po smečce. Ne kvůli ochraně, ale kvůli společnosti svých druhů, která byla pro čistokrevné vlkodlaky stejně důležitá jako jídlo a sex.
Vždycky měla pocit, že jí chybí kus osobnosti.
Přesto zatím nebyla připravená komukoli se svěřovat. Ani Salvátorovi. Ani svým sestrám.
„Já sama se rozhodnu kdy a jestli vůbec se vrátím ke smečce," varovala ho.
Zvedla paži a Salvátor jí nahmatal zběsilý tep na vnitřní straně zápěstí.
„Můžu ti v tom rozhodování pomoct, když dovolíš."
„Ne každý se nechá ovládat hormony."
Ve zlatých očích se mu zaleskl žár. „Ach, kdyby tohle jen byla pravda."
Harley pocítila takový nával chtíče, až překvapením pootevřela rty.
Nebylo to obvyklé škubání, které cítila v Salvátorově blízkosti. Ani intenzivní touha, kterou dokázaly vyvolat jeho polibky.
Tohle byl nepříjemný, ohromující chtíč, který ji téměř dusil.
„Giuliani?" zachraptěla.
„Klid, cara." Něžně jí pohladil po ruce.
„Co je to?"
„Tanečníci vylučují feromon. Pomáhá to přesvědčit víc účastníků, aby si zaplatili vstup do prostoru pod klecí."
„Zatraceně." Zvedla se z kovové lavičky, kůži měla pokrytou potem. „Brzy si to budu chtít zaplatit taky."
Salvátor bez varování vyskočil a přitiskl si ji ke svému pevnému tělu.
„Nemusíš proti tomu bojovat, cara", zašeptal. „Tedy pokud tě to nevzrušuje."
V tuhle chvíli ji vzrušovalo úplně všechno.
Dotek jeho mužného těla, ta jeho pitomá, pižmová vůně, puls jeho nesmírné síly...
Bez varování jí na rameni přistála ruka a když se otočila, spatřila za sebou obrovského démona Pecoste, který na ni zíral žlutýma očima a z obrovských klů mu odkapávala žluč.
Salvátor okamžitě vycenil tesáky, v očích se mu zle zalesklo. Byl jen chlup od toho, aby se proměnil ve vlkodlaka.
„Dej tu ruku pryč, než..."
Harley nechtěla čekat, až si ti dva samci začnou bušit na hrudník a vypouštět oblaka horkého vzduchu.
Jedním plynulým pohybem skopla Pecosteho na kolena, počkala, až se instinktivně sehne a vrazila mu pěst pod bradu. Démon odlétl dozadu a přistál na stole o dvě patra níž. Ozvalo se zlostné zavrčení od ostatních démonů a spustila se drsná rvačka, ale Harley nečekala, až někdo ocení její šikovnost.
Místo toho si otřela ruce o kalhoty a setkala se se Salvátorovým pobaveným pohledem.
„Až budu potřebovat, abys mne zachránil, dám ti vědět."
„Budu si to pamatovat."
Rvačka byla zábavná, ale bolestivá touha přetrvávala a projížděla jí celým tělem. Bože na nebesích! Jestli si brzy neuleví, asi vybuchne.
„Už jsem viděla dost," zamumlala a namířila si to k východu. Z obočí si setřela kapky potu.
Salvátor se jí okamžitě objevil po boku. „Kampak jdeš?"
„Do svého pokoje."
Beze slova se prodrali davem, konečně se dostali ke dveřím a vystoupali schody. S každým krokem účinek feromonu slábl, zklidňoval palčivou touhu, ale Harley nezpomalila. Umělá touha se možná se změnou místa vytratí, ale znepokojivý hlad, který ji mučil, jen tak snadno nezažene.
Netušila, co jí přinese budoucnost, ale věděla, že Sal-vátor nebude čekat moc dlouho, aby se vydal na souboj s Briggsem. Posledních pár hodin možná budou poslední, které stráví společně.
Prošli hlavní halu a Harley si to namířila přímo ke svému pokoji do horního patra, vytáhla klíč a odemkla si dveře. Poté, než stačila sama sobě připomenout všechny důvody proti podobnému jednání, popadla Salvátora za ruku, vtáhla ho do místnosti a třískla dveřmi.
Salvátor překvapeně pozvedl obočí. „Harley?"
„Copak tohle není to, po čem toužíš?" zeptala se, přitla-čila ho ke stěně a rukama mu přejela po pevném hrudníku.
Salvátor ji bez varování chytil za zápěstí a zastavil tak její netrpělivé doteky.
„Počkej, cara"
Rozčarovaně se zamračila. „To si děláš srandu?"
Přimhouřil oči. „Nechci být obviněný z toho, že jsem tě zneužil, když jsi byla pod vlivem cizích hormonů."
„Dobrá." Naklonila se a jazykem mu přejela od hrudní kostí až po krční jamku. „Tak pak si tuhle výhodu vezmu na sebe."
Oklepal se a jeho energie prolétla místností jako ato-mová reakce.
„Tak to mi vůbec nevadí," zachraptěl a pustil jí zápěstí. Uvolnil sponu z vlasů a rukama prohrábl husté prameny.
Harley zvrátila hlavu a pohlédla do jeho zlatavých očí skrytých pod hustými řasami.
„Nedělej si se mnou žádné plány, Giuliani. Tohle je..."
„Výjimečné," přerušil ji, chytil ji kolem boků a přitiskl si ji k tvrdému penisu.
„Dočasné šílenství."
„Souhlasím s tím, že je to šílenství." Popadl jí za triko, přetáhl jí je přes hlavu a zahodil na podlahu. Následo-vala podprsenka a její ňadra teď měl přímo před sebou připravená k dalšímu zkoumání. „Ohromující šílenství, při kterém se zastavuje srdce."
Když našel její ztvrdlé bradavky, zasténala rozkoší. Přimkl se k ní v polibku, že se okamžitě musela vzdát.
Chutnal po uzrálém koňaku, jeho jazyk se proplétal s jejím a prsty jí laskal ňadra takovým způsobem, že tu drsnou rozkoš cítila až v žaludku. Harley pod jeho zvířecí touhou pootevřela rty a rukama našla jeho kožený opasek.
Krev jí hořela divokým ohněm a ona jen čekala, kdy ji sežehne celou.
Harley přemohla sponu na opasku, rozepnula knoflík u jeho poklopce a rozevřela zip. Když se dotkla jeho silného vzrušení, srdce jí málem vyskočilo z hrudníku.
Salvátor tiše zaklel a přitiskl k ní své boky. Na obličeji se mu leskly krůpěje potu.
„Buď opatrná, drahoušku," upozornil ji. „Snažím se soustředit se na to, abych byl něžný."
Harley mu odpověděla tím, že se postavila na špičky a zakousla se mu do krku takovou silou, že mu málem začala téct krev.
„Velkého zlého vlka se nebojím."
Salvátor tiše zavrčel, otočil se a teď přitiskl ke stěně on ji. Pak před ní padl na kolena.
„Měla bys ses bát," varoval ji, když z ní strhával džíny a maličký kousek krajky, která se schovávala pod nimi.
„Salvátore..."
Když se jeho jazyk vydal po cestičce mezi jejími stehny, málem se jí zastavil dech. Rukama jí roztáhl nohy, aby k ní lépe mohl.
Zabořila mu prsty do vlasů a otřásla se čistou rozkoší.
„Ach... bože."
„Na modlitby je pozdě," zachrčel rouhavě a ještě trochu jí rozevřel stehna, takže našel vlhkou jeskyňku, kterou hledal.
Harley polkla výkřik a tělo se jí souhlasně otřáslo. Líbilo se jí,
když před ní Salvátor klečel na kolenou a působil jí rozkoš
jazykem a zuby.
Zavřela oči a rukama mu něžně projížděla skrz vlasy, zatímco hluboko ve svém nitru cítila sladké trnutí. Krátce si vzpomenula na to, že se z nějakého nerozumného důvodu chtěla vyhnout Salvátorovým magickým dotekům, ale v tuhle chvíli bylo všechno jinak.
Jazykem jí znovu a znovu přejížděl po poštěváčku, občas zajel i do její komůrky a neochvějně ji tak přiváděl k vyvrcholení.
Když začala zrychlovat dech, Salvátor se najednou narovnal, odkopl boty, stáhl kalhoty a postavil se před ní v celé své kráse.
Harley neplýtvala časem, chytla jeho hedvábné trenky a jedním pohybem je z něj strhla. Salvátor se potěšené zasmál. „Děvče! Připomeň mi, abych si doplnil zásobu spodního prádla."
Byl krásný. Měl štíhlé, perfektní rysy. Oči se mu zlatě leskly. Ostře tvarované bronzové tělo se lesklo. A jeho penis byl v plné pohotovosti a připravený působit jí potěšení. Dovolil jí, aby se několik okamžiků kochala pohledem na jeho nahotu. Pak ji popadl za boky a otočil ji k sobě zády.
„Polož si ruce na zeď a pevně se opři," zašeptal jí do ucha. Přehodil si její nohu přes své stehno. Cítila se přitom trochu zranitelně.
Harley se zmateně ohlédla přes rameno a srdce jí při pohledu na jeho bronzovou krásu poskočilo.
„Co to k sakru děláš?"
„Věr mi," řekl, rukou ji chytil za vnitřní stranu stehna a ve stejném okamžiku do ní zezadu pronikl.
„Ano." Hlavu si opřela o jeho rameno. Připadalo jí, jakoby díky neuvěřitelné slasti neměla žádnou páteř. Byl velký a každý pohyb měl v sobě kus intenzivního požehnání a bolesti zároveň.
Pevně se opřela o stěnu a zasténala, když do její vlhké mezírky pronikl navíc i prsty. Neustával ve zběsilém tempu a tvrdě přirážel k jejím bokům.
Někde v temnotě je hledala smečka psů, Briggs spřádal své plány a jejich směrem spěchal samotný král upírů. Ale nebezpečí pro Harley nic neznamenalo, v tuhle chvíli se její tělo otřásalo pod návaly nesnesitelného vzrušení.
Se zavrčením, které bylo víc zvířecí než lidské, zabořil Salvátor tvář do jejího ramene a ústy polaskal citlivou kůži na krku.
„Jsi má," řekl a zdálo se, že jeho slova označila její duši. „Ted i na věčnost."
„Ne."
„Ano, Harley." Pronikl hlouběji a každým dotykem jakoby si ji přivlastňoval. „Už není cesty zpět."
„S tím jdi k čertu, Salvátore."
Její slova uťalo Salvátorovo zakousnutí do jejího krku. Ten rozkošný útok ji šokoval, prohnula se a z hrdla vypustila výkřik, neboť se její tělo otřáslo vyvrcholením...
