Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola

KDYŽ SALVÁTOR VIDĚL HARLEYIN varovný pohled, rty se mu zkřivily a krev mu ztuhla. Zatraceně, byla tak sexy.
„Slyšel jsem, že vlkodlačice bývají mnohem nebezpeč-nější než vlkodlaci," zamumlal Santiago.
Salvátor přikývl. „Měl bys být poblíž, až bude měsíc v úplňku."
„Nechcete vy dva zůstat o samotě, abyste si to mohli v klidu probrat?"
Santiago se usmál a vykročil ke dveřím. „Potřebuji zkontrolovat svůj tým, než otevřeme klub. Pokud zůsta-nete v téhle budově, budete v bezpečí. V kuchyni je jídlo a na baru pití. Zábava začne za hodinu."
Upír zmizel a zavřel za sebou dveře.
„Zábava?" zeptala se Harley, a když ji Salvátor hrubě objal a přitlačil ke zdi, doširoka rozevřela oči. „Co to děláš?"
Salvátor ji popadl za ruce a zvedl jí je nad hlavu. Na břiše ucítila jeho erekci.
„Jsi tak zatraceně sexy."
„A to ti dává právo skočit na mě jako..."
„Roztoužený pes?" dokončil její větu a zabořil tvář do linie jejího krku.
„Ano."
„Já jsem roztoužený pes."
Otřásla se, vůně jejího vzrušení zaplnila vzduch v míst-nosti. „Ale taky jsi král. Nemohl by ses alespoň pokusit o to, chovat se civilizovaně?"
Usmál se a rty jí přejel po rameni. Voněla mýdlem, ženskou podstatou a stoupající touhou.
„Pořád máš na sobě oblečení, že ano?"
V jeho objetí ztuhla a pocítil, jak je nažhavená. „Salvá-tore, nehodlám se s tebou milovat v místnosti, kam může kdokoli kdykoli vejít."
„Tak pojď do mého pokoje."
„Ani náhodou."
Rty přejel po okraji jejího trička a zastavil se na něžném oblouku jejího ňadra.
„Tak můžeme jít k tobě."
Pokusila se polknout toužebné zasténání. „Ne-nechci."
„Ach, tak to můžeme udělat úplně jinak," slíbil ji hlubokým, drsným tónem. „Existuje bezpočet způsobů. Už jsme jich několik úspěšně vyzkoušeli. Potřebujeme jen trochu místa."
Zamítavě zakroutila hlavou, ale bradavky jí ztuhly v nevyřčené pozvánce.
„Ovládej se, Giuliani."
Odtáhl se a napjatě ji sledoval. Slyšel, jak rychle jí tluče srdce a jak lapá po dechu.
„Harley, tvé smysly jsou stejně citlivé, jako ty mé. Tahle vzájemná touha je jednou z věcí, kterou před sebou neskryjeme."
„Chtění a dělání jsou dvě naprosto rozdílné věci."
Znovu k ní přitiskl svůj tvrdý penis. „Toho rozdílu jsem si maximálně vědom, cara."
Na jeden slibný okamžik Harley povolila a zamrkala údivem nad tou vytrvalou touhou, která mezi nimi pul-sovala. Bohužel ji nestačil svléct, neboť se mu vytrhla a rychle přešla ke dveřím.
„Řekni mi, co ti řekl ten zombie vlkodlak," naléhala.
Salvátor zasténal a opřel se o stěnu. Tělo ho zklamáním bolelo.
„Zombie?"
„Zombie. Blázen." Pokrčila rameny. „Vzrušující sen preparátora mrtvol."
S šíleným úsilím Salvátor přenesl své myšlenky od svádění partnerky k setkání s Briggsem.
Bylo to horší než ledová sprcha.
„Neřekl mi nic, co by dávalo smysl," zachraptěl.
„Zapálení psychopatici zřídkakdy říkají něco smyslu-plného."
„To je pravda."
Sklopila hlavu stranou, snadno vycítila mučivý neklid, který ho trápil.
„Něco tě trápí. Co je to?"
Salvátor ztuhl a bojoval s instinktem ustoupit od její zkoušky. Harley nebyla jen tak někdo, koho by se snadno zbavil, ani když nebyla v jeho posteli. Byla to žena, která byla určena k vládnutí po jeho boku.
„Tvrdí, že zná způsob, jak vlkodlakům vrátit schopnost plodit potomstvo."
Harley plně došla vážnost jeho slov, proto jen zmateně mlčela.
„To se snadno řekne," konečně odvětila. „Má nějaký důkaz?"
„Mně to zní jako naprostý nesmysl. Stejně jako ty hovadiny, které neustále žvaní Caine."
Salvátor si mimoděk pohrával se svým těžkým pečet- ním prstenem. V žaludku se mu usadil nepříjemný pocit.
„Nejspíš popíjejí stejný Vitacit."
„Tak proč si ho pouštíš tak blízko k tělu?"
„Dokud nezjistím původ jeho síly, nedokážu odhadnout, čeho všeho je schopný. Nepochybuji o tom, že sám sebe považuje za krále vlkodlaků."
„Pokud by byl pravým králem on, neseděl by snad ted na trůnu?"
„Tohle jsem si vždycky myslel."
Zamračila se a přešla k němu, jako kdyby měla dojem, že pokud u sebe nebudou stát nos u nosu, jejího znepokojení si nevšimne.
„Posloucháš se, co říkáš? Necháváš toho shnilého psa, aby ti ukroutil hlavu."
Salvátor pozvedl obočí, síla její reakce ho překvapila. Bylo to snad kvůli tomu, že by se Briggse bála? Nebo to bylo něco osobnějšího?
Bože, on chtěl, aby to bylo osobnější.
Intimně, hluboce osobní.
Ani by mu nevadilo, kdyby přitom byla nahá.
Tomu vábení nedokázal odolat a tak se natáhl a chytil ji za ruku. Nedokončené spojení mu ukradlo schopnost uvědomit si svou sílu, ale dotek mu nabídl něco stejně důležitého.
Mír.
Byl to další z pro něj vzácných pocitů.
„Položil otázky, které by měly být zodpovězeny."
„Jaké otázky?"
Salvátor vedl Harley k široké kožené pohovce na druhé straně místnosti. Usadil se a přitáhl si ji k sobě.
Jedna jeho část byla neklidná, toužila po ulovení Briggse a toho bastarda, který do něj pumpoval nad-přirozenou sílu. Tuhle část jeho osobnosti ale snadno překonala touha ochraňovat tuhle ženu.
Dokud nevěděl, že je Harley v bezpečných rukách Styxe a jeho havranů, nenechá ji samotnou.
„Potřebuju vědět, jestli i předchozí král měl do činění s démonem, který kontroluje Briggse."
Utrápeně si povzdychla, ale neodtáhla se od něj. To byl pokrok.
„A to je to, co ti ten vlkodlak řekl?"
„Ano."
„A ty mu věříš?"
Salvátor se ušklíbl. „Nechci mu věřit."
„Ale?"
Zvedl ruku a promasíroval si bolavé svaly na krku. „Nemůžu zapomenout na podivné chování Mackenzieho v posledním století jeho vlády."
Suše se usmála. „Musíš být víc konkrétní. Myslela jsem si, že být podezíravý se u krále předpokládá."
„To není moc vtipná poznámka."
Její úsměv vybledl. „V té době, o které mluvíš, tě nic podobného nenapadlo?"
Nevěděl.
Na tuhle otázku Salvátor neznal odpověd.
Minulost byla z mnoha pohledů zahalená temným stí-nem. Poté, co se stal králem, musel řešit příliš problémů,
než aby měl čas ohlížet se zpátky. Budoucnost pohltila veškeré jeho myšlenky.
Teď bylo příliš složité vyvolat vzpomínky bez toho, aby se na ně lepilo jeho současné podezření.
„Byl příliš tajnůstkářský. Náladový. Nebezpečně vý-bušný," přiznal, když si vybavil, jak Mackenzie ignoroval své královské povinnosti a raději zůstával zalezlý ve svém pelechu. „Myslel jsem si, že bojuje s Telosem."
„Kdo to je?"
Svou odpověďsi pečlivě rozmyslel. „Stejně jako ostatní nesmrtelníky, i vlkodlaky lze potrestat uvíznutím ve věčnosti," řekl konečně. „Z nekonečných dní se stávají dekády, z nich století a pak tisíciletí. Zoufalství může být stejně zničující jako jakákoli nemoc."
Její oříškové oči potemněly. Možná si poprvé uvědo-mila, že i za nesmrtelnost se platí.
„A co se stane?"
„To je různé, na každého to působí jinak." Pohladil ji po hřbetu ruky, dotek její saténové kůže ho uklidnil. Ří-kalo se, že vlkodlak, který najde svou pravou partnerku, nebude s Telosem nikdy bojovat. „Většina si stěžuje, že je ochromí apatie nebo temnota, ze které nemohou uniknout. Nakonec přivolají Vekpose, mystický oheň, jež vlkodlaky cele pohltí."
„Sakra," zamračila se Harley. „Tohle nemůžeme při-volat omylem, že ne?"
„Ne. A vlkodlak musí bojovat s Telosem, aby v sobě našel sílu přivolat Vekpose, a to se stává velmi zřídka. Většina vlkodlaků je příliš divoká, než aby je dokázala spolknout nuda."
Drsně se zasmála. „Tak to je fantastické. Naprosto jsi mne uklidnil."
„Sama ses na to zeptala."
„A ten předchozí král měl co do činění s tímhle...," odmlčela se, jak hledala neznámý výraz, „Telosem?"
Zakroutil hlavou a nepřítomně se otočil k obrazu visícímu na stěně.
„To byl jen můj předpoklad. Ale když jsme v jeho pelechu našli jen popel, dost to mou teorii potvrdilo."
„Zní to celkem logicky," poznamenala. „Jen proto, že Briggs někoho obvinil, neznamená, že jsou jeho obvinění pravdivá."
S tím musel Salvátor souhlasit.
Briggs byl dokonalý lhář dávno před tím, než prodal svou duši za sílu. Zatraceně, málem přesvědčil svou řím-skou smečku, aby se zase navrátila k pravěkým tradicím lidských obětí k uklidnění bohů, než zasáhl Salvátor a ten nesmysl jim rozmluvil.
Jeho instinkt s touhle divokou myšlenkou ale souhlasil.
Nemohl vyloučit žádnou z možností.
Bůh věděl, že slepé předpoklady nevedly k ničemu dobrému.
„Ne, ale v tu dobu jsem věděl, že ani Telos nedokázal objasnit všechny Mackenziovy podivné zvyky," hlas mu znechuceně zhrubl. Možná kdyby celá ta staletí neigno- roval všechny ty nejasné pochybnosti o Mackenziem, mohl by zastavit Briggse ještě před tím, než se dostal k temným silám. Pak zakroutil hlavou. Cesta zpět ne-existovala, mohl jít jen dopředu. „Ti, kteří jsou určeni ke smrti, obětují poslední roky svého života malým rituálům, které pomohou pozůstalým zmírnit bolest ze smrti blízkého."
Stiskla mu ruku, jako kdyby vycítila jeho vnitřní trá-pení. „Co je to za rituály?"
„Vzdají se svého majetku, navštěvují pohřební místa svých předků a zůstávají obklopeni svou smečkou."
„To je neradostné, ale dá se to pochopit, řekla bych." Pokrčila nos. „A co udělal Mackenzie?"
„Schoval se ve svém brlohu, odmítl mé prosby, aby se vrátil na trůn, dokonce i když se smečka rozpadla a vlkodlaci se k sobě otočili zády."
Na dlouhou chvíli o jeho slovech zapřemýšlela a pak se překvapivě strefila přímo do jádra věci.
„Začali vlkodlaci ztrácet sílu už pod vládou předcho-zího krále?"
Salvátor vyskočil na nohy. Nenáviděl tu myšlenku, o kterou zakopával v temnotě, a která byla vždycky o krok napřed.
Bože. Osud všech vlkodlaků závisel přímo na něm.
Jestli selže, selžou všichni.
„Je složité určit přesný okamžik nebo alespoň dekádu, ale šeptá se, že ústup sil začal těsně poté, co začal vlád-nout Mackenzie." Pod kůží mu zavrčel vlkodlak, který toužil po tom, aby mohl hmatatelného nepřítele roztrhat na kusy. „Možná pocítil, jak slábneme, a odhodlal se k zoufalému kroku."
Harley přistoupila k němu a zamračila se. „Nebo možná zneužil temné síly k tomu, aby se dostal na trůn, a trable začaly už tady."
Salvátor sevřel čelisti. Chtěl odmítnout myšlenku, že nějaký král by upřednostnil své vlastní ambice před blahem svého lidstva, ale tahle lež z jeho úst nevyšla.
Kouzlo způsobovalo, že si na trůn nemohl sednout jiný než pravý vlkodlačí král. Na druhou stranu mohl nějaký prohnilý vlkodlak využít černé magie k tomu, aby se zbavil protivníků.
„Je možné, že Mackenzie použil černé kouzlo, aby ukázal na své pravé dědice."
„Počkej." Očí se jí rozšířily, jako kdyby jí napadla nějaká závratná myšlenka. „Jestliže prodal svou duši ďáblu, proč nevstal z mrtvých stejně jako Briggs?"
Salvátor pokrčil rameny. „Možná že se Briggs do-mluvil se stejným ďáblem, že právě Mackenzie znovu nepovstane."
„I mezi zloději najdeme čest, a dál?"
„Briggs je posedlý touhou dostat se na trůn."
Harley se otřásla a složila si ruce na prsou. Salvátor ji chápal. Z Briggse běhal po zádech mráz každému.
„A jak do toho všeho zapadá Caine?"
Salvátor pocítil další vlnu znechucení. Celá léta sledo-val falešnou Briggsovu stopu. Stejně jako když lovecký pes honí kuřata a nechá uniknout lišku.
„Měl mě navést na špatnou stopu," přiznal.
Odfrkla si. „Vzhledem k tomu, že většinu času tráví ve svém pelechu, tě nikam moc nenavedl."
„Popravdě, tou špatnou stopou jsi byla ty a tvé sestry," opravil ji. „Briggs věděl, že vaši stopu budu sledovat kamkoli a že se nezastavím, dokud vás nenajdu."
Pohlédl na její nádhernou tvář. Srdce mu šeptalo, že to všechno stálo za to, neboť našel svou pravou partnerku, i když jeho smysl pro povinnost protestoval, neboť do toho zatáhl své lidi. „Když vás čtyři rozdělil a neustále měnil místa vašeho pobytu, dobře mě tím zabavil a já si jen honil špičku svého ocasu."
„A co byla ta správná stopa?" zeptala se.
Když se Harley vrátila k tomu nejdůležitějšímu bodu, zkroutil rty.
Kdyby se pokusil tuhle ženu obelstít, byl by hlupák.
„Nevím," přiznal.
„A co si myslíš?"
„Myslím si, že mě do Ameriky z Itálie vylákali kvůli něčemu důležitému." Když se jí na rtech objevila další otázka, zvedl ruku. „A než se zeptáš, řeknu ti to rovnou. Nemám ponětí, co to může být."
„To je nepříjemné."
Po její odpovědi se smutně zasmál.
„Je to o něco horší, než jen nepříjemné." Zakroutil hlavou a začal netrpělivě přecházet po pokoji. Dnes večer na sobě pocítil veškerou tíhu. „Bože, vím jen to, že v části svých úvah se nemýlím. V minulosti jsem vinil z vlkodlačího neúspěchu bohy, měnící se společnost a dokonce i upíry. Možná teď jen hledám další zlou sílu, kterou bych mohl obvinit, a nechci přiznat, že osudem mého lidu je vyhynutí."
Místnost naplnilo ticho, ozýval se jen hluk, který za těžkými dveřmi způsobovali Santiagovi neposlušní hosté.
Konečně se Salvátor zastavil. Cítil, že Harley stojí přímo za ním. Nepokusila se vyklouznout pryč, zatímco byl zamyšlený. A dosud mu ani nevrazila nic do zad.
Což znamenalo, že přemýšlela.
A to je nebezpečná aktivita.
Otočil se a setkal se s obezřetným pohledem.
„Harley?"
„Pokud jsou tvé úvahy alespoň z části pravdivé, neměl by ses vrátit do Itálie?"
Její slova ho zasáhla. „Snažíš se mě zbavit, drahoušku?"
„Nepotřebuju být Sherlock Holmes, abych si vyvodila, že když tě ti lumpové chtějí tady, měl bys být raději tam."
Zajímalo ji jeho bezpečí?
Jestli ano, pak ať spadne nebe.
Salvátor vykročil vpřed a když instinktivně couvla, ještě víc ho to rozpálilo. Navedl ji, až stála zády ke stolu a objal ji svými stehny.
„Brzy se do Říma vrátíme," slíbil jí. Při představě Harley v jeho elegantním, renezančním domě mu poskočilo srdce.
Dodala by mu zlaté teplo, které hromady mramoru a zlata potřebovaly. „Ale nebude to dřív, než se vypořádám s Briggsem a tím démonem, který tahá za provázky."
Opřela mu ruce o hrudník. „Nehraj si na frajera."
Majetnicky si z jejích rtů ukradl polibek. „Umím být opravdový frajer, jen když mě necháš, abych se předvedl," zamumlal.
„Přestaň." Odtáhla se a propíchla ho pohledem. „Myslím to vážně. Jsi král a měl by ses podle toho chovat."
Pohledem sjel k jejímu napjatému výstřihu. „Snažím se."
„Salvátore."
Povzdechl si a zvedl k ní oči. „Jaký královský počin si ode mne žádáš?"
„Řekni mi, co se stane, pokud tě Briggs zabije a zmocní se vlkodlačího trůnu?"
Pevně sevřel čelisti. „To se nestane."
„Dokud si nevypěstuješ zvláštní schopnost pro čtení budoucnosti, nemůžeš tohle s určitostí říct." Řekla to s pevným a neochvějným výrazem. „Budeš svou pýchou riskovat budoucnost svých lidí?"
Salvátor se znovu setkal s jejím neochvějným pohledem. To on byl dominantní. On byl alfa samec a jeho rozhodnutí nikdo nikdy nezpochybňoval.
Dal tuhle bolestivou lekci více než jednomu vlkodlakovi.
Ale teď nějak neměl náladu na to, aby zavrčel. Harley nebyla jeho podřízená. Jeho vlkodlačí část ji akceptovala jako družku. Byla jeho partnerkou, ne jednou z jeho smečky.
„Harley, Briggs je příliš nebezpečný na to, aby ho někdo ignoroval." Pohladil ji a objal kolem ramen. „Nemůžu se vrátit do Itálie, dokud ho nezničím."
„Copak ty nemáš královské bojovníky, kteří by za tebe odvedli špinavou práci?"
„Mám jich bezpočet, ale nikdo z nich není imunní vůči Briggsově schopnosti kontrolovat jejich mysl."
Jeho logiku nemohla popřít, ale nezabránilo jí to v tom, aby nenašla nový argument.
Zeny byly pořád ženami, bez ohledu na živočišný druh.
„A když vezmeme v úvahu, že ho opravdu zabiješ..."
„Tomu musíme věřit."
„Tak jak dlouho ho udržíš mrtvého?"
Na to neměl Salvátor odpověď.
A v tuhle chvíli byly jeho myšlenky úplně někde jinde.
Vzal její tvář do dlaní, sklonil se a políbil ji na tvář.
„Tím se budeme zabývat zítra."