6. kapitola
8. 10. 2011
Viper nemohl potlačit vzrušení, které ho zachvátilo, když objímal překrásnou Shalott. Určitě by mohl být bez sebe zuřivostí, že se ho pokusila obelstít, vždyť přece dělal, co mohl, aby se cítila co nejpohodlněji. Od jídla, přes vybavení jejího pokoje, až po naplněni šatníku mu trvalo týdny, než byl spokojený s výsledkem, a to ještě zaplatil jmění, aby ji získal.
Ke všemu se musel chovat jako dokonalý gentleman a ukázněný muž, i když hladověl po jejím těle i krvi.
Cožpak by ji jiní majitelé opečovávali se stejnou ohleduplností?
Zvláštní bylo, že žádný vztek na Shay necítil, spíš vzrušení, do kterého jej odjakživa přiváděly nebezpečné ženy. A tahle byla obzvlášť krásná.
Odevzdaně mu ležela v náručí a on se na ni usmíval. "Chceš v tom pokračovat, zlato, nebo už si přestaneme hrát na kočku a na myš?"
Shay se ani nehnula, jen ho probodávala pohledem. "Chci jen, abys mě pustil."
"Ne, dokud si trochu nepopovídáme."
Rozhněvaně do něj zabušila pěstmi. Viper slabě zaskučel. Jeho poslední milenky byly všechny upírky a on už skoro zapomněl, jaké to je cítit tak spalující žár od démonky.
"Zatraceně, Vipere, pusť mě."
"Ne. Dnes večer už ses jednou pokusila uprchnout." Ještě víc ji stiskl. "Víc šancí nedostaneš."
Přes obličej jí přelétl mrak nevole. "Neutíkala jsem pryč."
"Čekala jsi, až tě nebudu moct zastavit, a vyklouzla jsi z domu. Jak tomu tedy říkáš?"
Rozmrzele stiskla rty. Rozhodně se jí nelíbilo obvinění, že se tajně vyplížila z domu jako zloděj.
Měla přece smysl pro čest.
"Měla jsem pár pochůzek. Mám přece jistou dávku svobody, ne?"
"To záleží na okolnostech. Co jsi dělala tady?"
"Něco jsem tu nechala."
"Něco?"
Kdyby měla volné ruce, určitě by ho praštila do nosu, o tom Viper nepochyboval. Právě proto ji držel v kleštích.
"Přítele," procedila Shay mezi zuby.
Viper otočil hlavu k malému, třesoucímu se skřetovi, který se pokoušel ukrýt ve větvích blízkého stromu. Všiml si ho, když vylézal z díry, ale v tu chvíli ho spíš zajímalo, kdy se objeví Shay. Když byla poblíž, neměl myšlenky na nic jiného.
Nebezpečné zjištění.
"Myslíš toho Chrliče?" zeptal se překvapeně.
"Ano."
"Patří Evorovi?"
"Ano."
Pomalu zvedl obočí. "Kdybys mě o to požádala, byl bych ho včera večer koupil. Nemusela ses vydávat na tak nebezpečnou výpravu."
Zamrkala nedůvěrou nad jeho vyrovnanými slovy, dokonce i svaly se jí uvolnily, jak na chvíli zapomněla, že je v rukou nepřítele.
Viper si tu příjemnou chvilku velmi užíval.
"Evor nikdy Leveta nechtěl prodat v aukci." Ucítila bolest v srdci. "Nechával si ho pro svoji ochranku pro zábavu jako objekt mučení."
Jeho objetí se uvolnilo jen natolik, aby jí mohl prsty přejíždět po páteři. Pokusil se ji uvolnit, nechtěl v jejích očích vidět tolik smutku. Nejraději by se pomstil a někoho vysál.
A začít by mohl s tím hnusným trolem.
"Při aukci jde jen o správnou nabídku. Evor by byl schopen prodat i vlastní matku," zahudral.
Shay k němu zvedla oči. "Těžko jsem mohla předpokládat, že budeš ochotný prokázat své nové otrokyni rakovou laskavost."
Vzal její obličej do dlaní. "Proč tak tvrdošíjně trváš na tom, abych tě považoval za svou otrokyni, když já sám jsem se k tomu ještě nerozhodl?"
Nerozhodně se na něj zahleděla. "A čím jiným bych asi tak mohla být? Koupil sis mě na trhu s otroky. Vlastníš amulet, který mě hlídá na každém kroku, i když toužím po svobodě."
"Dala bys přednost tomu, abych tě vrátil Evorovi? Možná bys dala přednost jinému majiteli."
"Záleží na tom, co chci?"
"Odpověz na otázku."
Navzdory temnotě si mohl Viper v jejích očích jasně odpověď na svou otázku přečíst.
Cítila zmatek. Zahanbení. A váhavé podřízení.
"Ne," zašeptala tak tichým hlasem, že kdyby nebyl upír, neslyšel by ji. Ale on byl. A slyšel ji. Rukama ji sevřel kolem pasu a naklonil se nad její tvář.
Podmanil si její ústa, zahřál se teplem, které z nich proudilo, a dostalo se mu do žil. Chutnala po medu a životě. Pro upíry to byla tak sladká kombinace, že by za ni dali cokoli.
Zabořil prsty jedné ruky do jejích vlasů a druhou jí sjel na bok. Chtěl ji tady a teď. Chtěl si ji vzít prudce, s naléhavostí, která mu už týdny nedávala spát.
Shay pootevřela ústa a nechala ho vklouznout jazykem do své vlhké dutiny. Zasténal, když mu vášnivě polibek oplatila a rukama ho pevně chytla za paže. Bylo to však jen proto, aby se od něj maličko odtáhla.
"Vipere."
Potlačil zaklení, protože jeho tělo toužilo po její blízkosti. Co se to s ním dělo? Byl už přece dost starý, nemusel provozovat orgie na veřejnosti, i když bylo pokušení sebevětší.
"Máš pravdu, tohle není nejlepší místo pro romantické dobrodružství," zamumlal. "A načasoval jsem to také špatně, kdykoliv můžeme být vyrušeni."
Shay se zhluboka nadechla a tím přitiskla svá malá, pevná prsa na jeho hrud.
Pane bože!
"Jak jsi mě našel?" zeptala se.
"Říkal jsem ti, že můj pozemek je střežen."
Zvedla obočí. "Byla jsem sledována?"
"Ano." Viper se otočil k vysokému upírovi, který tiše stál ve stínu vzdáleného stromu. Shay ztuhla.
Na Santiaga byl ohromující pohled. Měl na sobě kožené kalhoty a černé tričko, které odhalovalo jeho mohutné bicepsy. Vysoko posazené lícní kosti a neproniknutelný pohled dávaly tušit španělské předky. Na první pohled bylo jasné, kým je.
Trénovaný bojovník, který zabije každého, kdo by chtěl poškodit jeho klan.
Namáhavě polkla. "Je přece upír, nemohl být na stráži, když jsem odcházela z tvého domu."
"Nežijeme v době kamenné, má drahá," odpověděl unyle Viper. "Pozemek je chráněn drahým elektronickým zařízením, které monitoruje pohyb a zvuk. Všude jsou kamery. Santiago byl hluboko v podzemí, když zjistil, že odcházíš."
"Proč tedy někoho nevyslal, aby mě zastavil?"
"Instruoval jsem ho, aby to nedělal."
Podezřívavě se na něj zadívala. "Proč?"
"Věděl jsem, že tě snadno vystopuji."
"Chtěl jsi mě špehovat?"
"Přiznávám se k jisté zvědavosti, ale spíš jsem ti chtěl dokázat, jaký jsi blázínek, když si myslíš, že se přede mnou dá uprchnout."
Rysy obličeje jí ztvrdly. "Vím, že ti neuteču, na to nepotřebuješ stráže. Stačí ti amulet, který mě přinutí vrátit se k tobě."
"O tom jsem nehovořil."
"A o čem tedy?"
Pohladil ji po tváři. "Usiluje o tebe nějaká tajemná mocná síla. Dokud nezjistíme, co to je, nebudeš moci volně cestovat."
Byl připraven na její hněv. I když se považovala za otrokyni, byla z rodů démonů a ti nikdy neakceptují omezení, dokonce ani když jim mají pomáhat přežít.
V jejích očích však mohl číst jen zvědavost.
"Věříš tomu, že jsem stále v nebezpečí?"
"A ty ne?"
Zahryzla se do spodního rtu a vzdychla. "Dobrá, bod pro tebe. Zachovala jsem se jako idiot, když jsem se vypravila na vlastní pěst tak daleko. A teď už mě snad můžeš pustit."
Viper se usmál, když uslyšel její přiznání, ve kterém zvítězila logika nad nezávislou tvrdošíjností. "To je škoda," pohladil ji po štíhlém hrdle. "Doufal jsem, že tě takhle budu držet celou věčnost. Moje fantazie ovšem zašla mnohem dál. Neměli bychom na sobě žádné oblečení a nepotuloval by se tu žádný skřet."
"Říkala jsem ti, že..."
Rozhořčená slova jí zamrzla na rtech, když nehybný vzduch rozčeřil lehounký závan. Viper byl hned na nohou. Přitiskl Shay za sebe.
"Pane?" zavolal na něj Santiago ze stínu.
"Ano, Santiago, cítím to."
Shay do popadla za košili. "Co cítíte?"
"Krev. Čerstvou krev."
"Zatraceně."
Shay se otřásla. Viper se k ní pomalu otočil. Kromě několika posledních chvil si kvůli osvobozování Leveta neuvědomovala, že jí hrozí opravdové nebezpečí. Kromě Evora má i jiného nepřítele.
Byla hloupá, hloupá, hloupá.
Zahanbilo ji, že Viper na to pamatoval, zatímco ona ne.
"Zabila jsi Evora a jeho troly?" zeptal se jí.
Jeho tón byl čistě zvědavý, jako kdyby sám se sebou uzavřel sázku, jestli to udělala, nebo ne.
"Vůbec jsem je nezahlédla."
"Takže jsi nikoho neviděla? Ani neslyšela?"
"Ne."
Naklonil hlavu na stranu. "A nezdá se ti to divné?"
Shay pokrčila rameny a vzpomínala, jak bez problémů procházela aukční síní. "Jen zřídkakdy přicházejí před soumrakem. Kromě toho jsem použila zadní vchod a šla přímo ke kobkám. Myslíš, že byli napadeni?"
"Něco se stalo." Pohlédl k temné budově. "Počkej tady."
Shay ho sledovala, jak se se Santiagem vzdaluje. Za okamžik je pozřela tma, neviděla ani jejich siluety.
Přitáhla si kabát k tělu, které náhle zachvátil chlad. Levet zatřepotal křídly a přistál vedle ní.
"Možná bychom měli odejít," zamumlala si pro sebe.
"Myslíš?" Levet si dal ruce v bok a pozoroval ji přimhouřenýma očima. "Raději počkejme. Proč bychom měli zmizet, když všude kolem nás číhají nepřátelé. Až se tvůj upír vrátí, můžeš se s ním zase olizovat. Když nebude vyhnutí, vždycky se můžeme polít naftou a škrtnout sirkou. Show musí pokračovat."
Shay ucítila, že se začervenala, že ji Levet viděl při milostné scéně s Viperem. "Nech toho, Levete."
"Nebo co? Přitiskneš mě k sobě a ulíbáš mě k smrti?"
"Můžu tě vrátit do tvé cely," pohrozila mu.
"Jen přes mou mrtvolu."
Shay zvedla obočí. "To se dá snadno zařídit."
Levet vycítil, že zašel příliš daleko. Zvedl dlaně ve smířlivém gestu. "Dobrá, dobrá, ma chére. Nemusíš být tak podrážděná."
Shay sklouzla pohledem k místu, kde před malou chvílí zmizel Viper. "Existuje mnoho důvodů, proč být nedůtklivá."
"A jeden z nich je upír," zamumlal Levet. "Kterého takzvaně nenávidíš."
"Zdá se, že ano."
"A je dokonce hlavou klanu."
Shay se k němu rychle otočila. "Jak to víš?"
"Čiší z něj síla Culannova psa. "
Shay si olízla náhle suché rty. Ještě nikdy neviděla zápas gladiátorů, tuto výsadu mělo pouze pár démonů, a ještě méně se jich smělo účastnit. Ti, co vyšli ze souboje jako vítězové, získali nehynoucí slávu. Zasloužili si mistrovský titul.
"Jeden by měl mít dost rozumu, aby takového šampióna nepopudil."
Shay se zamračila, protože Levet měl pravdu. I když byla její krev drahocenná a měla nevyčíslitelnou cenu, nikdy nebude lepší bojovník než šéf klanu.
Znepokojilo ji to.
"Díky, Levete."
Poslal jí vzdušný polibek. "Vždy k vašim službám, má paní."
Pozn. překl.: Culannův pes (jinak také Cuchulainn) byl irský mytologický hrdina, známý pro svou zuřivou bojovnost.
Obrátila oči v sloup. "Řekni mi: nevíš, proč jsem ti zachránila život?"
Jeho malý obličej se zasmušil. "Protože nemůžeš vidět, jak je druhým ubližováno. I kdyby to mělo znamenat obětovat sama sebe."
Shay se neklidně zavrtěla. Nebyla svatá, toho byla daleka. Pravdou bylo, že měla jen málo přátel. Démoni považovali její krev za poskvrněnou a lidé ji měli za samotářku. Když našla někoho, kdo si jí vážil takové, jaká byla, udělala by všechno na světě, aby ho vyrvala z Evorových spárů.
Odmlčela se, protože nevěděla, co říct, a ulevilo se jí, když proud chladného vzduchu zvěstoval Viperův příchod.
Jak byl krásný. Srdce jí poskočilo, když uviděla proud jeho stříbrných vlasů a elegantní postavu. Zavrtěla hlavou, jako kdyby se chtěla zbavit pubertálních myšlenek.
"Našel jsi Evora?"
Jeho výraz byl podivně neproniknutelný. "Těžko říct."
"Co tím myslíš?"
"Myslím, že by ses měla jít podívat. Možná bys mi mohla osvětlit, co se vlastně stalo."
Shay zaváhala jen na chviličku a následovala ho do domu. Nepochybovala, že tam na ni čeká něco hrozného. Něco, co jí způsobí další noční můry.
I když se nutila do každého kroku, Viperova přítomnost ji hřála na duchu. Sakra, byla přece jeho otrokyní, přesto kdykoliv se na ni obrátil, cítila se něčím víc... jakoby hodnotnější. To byl mnohem nebezpečnější pocit než nenávist, kterou by k němu cítila, kdyby ji zamkl do cely a bil ji každý den.
Zkontrolovala, jestli jde Levet v bezpečné vzdálenosti za nimi, a prošla za Viperem po schodech do Evorova soukromého apartmá. Když otevřel dveře, málem se zalkla silným zápachem krve, který se vyvalil ven.
Očekávala něco strašlivého, ale její představy byly dalece překonány.
Přitiskla si dlaň na ústa, aby nezvrátila zbytky potravy v žaludku.
Dřivé elegantní místnost byla plná kusů roztrhaných trolů. Krev, končetiny a části těl byly úplně všude a byly tak pomíchané, že bylo těžko říct, kolik jich vlastně zemřelo. Těkající pohled se jí nakonec zastavil na černé krbové římse a hlavě největšího trola, která tam seděla jako trofej.
Jeho červené oči byly otevřené a ústa měl dokořán, jako kdyby chtěl zavrčet na svého zabijáka. Viditelně mu to však život nezachránilo. On i jeho druzi byli zmasakrováni bez sebemenšího slitování.
Znovu se jí zvedl žaludek.
"U všech svatých. To je strašné."
Viper ji vzal za ruku a pomalu ji vyvedl z místnosti. Zavřel dveře, a jako kdyby vycítil její slabost, posadil ji na židli a poklekl u jejích nohou.
"Jen málo věcí dokáže zabít trola s takovou krutostí, tato scéna však svědčí o opravdovém masakru." Pátral očima v její tváři. "Necítíš něco, co by nám mohlo naznačit, co či kdo je zodpovědný?"
Shay namáhavě potlačila nevolnost a snažila se myslet logicky. "Nebyl to člověk. Neměl by sílu roztrhat troly na kusy holýma rukama."
"Mohlo to být zaklínadlo?"
"Ne." Zhluboka se nadechla. "Ve vzduchu není žádné kouzlo."
Viper krátce přikývl. Jako upír nemohl cítit kouzla, což byl nepochybně jeden z důvodů, proč chtěl mít Shalott u sebe.
"Takže to byl démon, který disponuje neuvěřitelnou silou a schopností zamaskovat svou přítomnost před upíry," zamumlal. "Seznam je krátký, ale je v něm mnoho nejasností."
Shay se otřásla a obtočila si paže kolem pasu. Účinky šoku začaly odeznívat a plnou vahou na ni dopadlo vědomí událostí, jejichž výsledek právě viděla.
"Bože můj," zašeptala.
Viper ji uchopil za ramena. Jeho dotyk byl chladný, ale překvapivě uklidňující. Možná to bylo proto, že už se ji dlouhou dobu nepokoušel nikdo ukonejšit.
"Neměl jsem tě sem vodit. Promiň mi to."
Zavrtěla hlavou. "Tím to není. Myslím na Evora."
"Na Evora? Proč? Aha, není mezi mrtvými," přikývl s pochopením Viper.
Shay se nevesele zasmála. "Očividně ne. Určitě bys poznal, kdyby se ze mě stal kus studeného masa."
"Ano, to by mi opravdu neuniklo," poznamenal suše.
Ušklíbla se a pokusila se ovládnout zjitřené nervy. Mohla přece zemřít. Bylo to tak blízko.
Zatraceně blízko.
"Kdyby byl Evor v této místnosti...," vydechla.
Sevřel jí dlaň. "Je naživu, má drahá, a ty taky."
"Ano, ale bylo to o fous," zadrhl se jí hlas. "O fous."
"Na tom se shodneme." Viper pohlédl na dveře, za kterými se odehrál masakr. "Musíme zjistit, kdo to udělal, a kromě toho také kam zmizel Evor."
Shay se ušklíbla. "Nepochybně se schoval za nějaký kámen, když to celé začalo. Na nic jiného ochranku neměl, než aby si spasil život, když byl v ohrožení."
"Byl tady," namítl Viper. "Jeho krev je smíchána s krví ostatních."
"Jeho krev?"
Viper přikývl. "Jen malé množství, ale dostatečné na to, aby odhalilo jeho přítomnost."
Shay se vymanila z jeho sevření. Nepochybovala, že mohl ucítit Evorovu krev. Byl přece upír. Na krev byl specialista.
"Takže něco nebo někdo dnes večer přišel, zabil troly z ochranky a zranil Evora?" nedůvěřivě zavrtěla hlavou. "Proč to všechno?"
"Mohl to být démon, který hledal cennosti a byl překvapen strážemi. Možná prahl po odplatě. Evor je vhodným cílem. Existuje mnoho démonů, kteří považují trh s otroky za nelegální."
Podívala se mu přímo do očí. "Možné to je, ale ty si to nemyslíš."
"Ne." Ve světle měsíce bylo vidět vážnost jeho tváře. "Načasování akce nemohla být náhoda. Myslím, že to byl ten, který usiluje o tebe."
Vyschlo jí v hrdle. "A chce zabít Evora?"
Viper se zamyšleně zamračil. "Kdyby ho chtěli zabít, už by to udělali. Buď se mu podařilo utéct, nebo ho unesli živého."
"Ale proč?"
"Aby ho použili jako návnadu," ozval se nečekaně Levet. Oba dva se na něj překvapeně podívali.
"Cože?"
Skřet nervózně zamával křídly. "Pokud budou držet trola, mohou hrozit, že mu podříznou hrdlo a tím zabijí dvě mouchy jednou ranou. Shay nebude mít jinou možnost než udělat to, co po ní budou chtít."
Shay se zastavilo srdce. Do prdele, jako by nestačilo, že byla v moci Evora, teď si ještě bude muset dělat starosti s neznámým nepřítelem, který dokáže trhat těla na kusy holýma rukama.
To není dobré. To vůbec není dobré.
"Myslím, že nebudeme dělat předčasné závěry, dokud nezjistíme víc fakt," ukončil debatu Viper a vzal Snaž do náruče. "Pojďme odsud."
Tentokrát se Shay z jeho paží nepokusila vymanit. Žádné kopance, vrtění a vražedné pohledy. Žádné proklínání.
"Než odejdeme, je tu ještě nějaký jiný majetek, který by sis chtěla odnést?" zeptal se tiše.
Ne tolik tiše, aby ho nezaslechly tenké skřeti uši. "Majetek? Jsem skřet. Démon, kterého se mají všichni obávat a respektovat ho. Budu..."
"Dost, Levete," přerušila ho Shay, ale oči se jí vpily do Viperova zraku. "V podzemí jsou v kobkách uvězněni další démoni."
Viper zvedl obočí. "Jsou také tvoji přátelé?"
"Ve skutečnosti nevím, kdo je za těmi dveřmi zamčený. Vím jen, že když jsou trolové mrtví a Evor pryč, budou tam navěky. To je horší než smrt."
"Mohou být nebezpeční."
Nepochybovala ani na moment, že jsou extrémně nebezpeční, ale to nezměnilo odhodlání je osvobodit.
"Nemůžeme je tu nechat."
"Santiago!"
Pohledem zůstal přisátý na její tvář, ale pokynul rukou a ze stínu vystoupil obr.
"Ano, pane?"
"Běž do podzemí a osvoboď démony."
"Jak si přejete."
V odpovědi se neozval ani náznak zaváhání a služebník zmizel ve tmě. Shay se ušklíbla tak bezvýhradné poslušnosti. Jestli to samé očekává Viper i od ní, bude velmi zklamán.
Hrdost byla jednou z jejích silných charakterových vlastností.
"Myslíš, že je bezpečné, aby tam šel sám?" zeptala se.
Viper pokrčil rameny. "Je přece upír."
Ta jejich arogance. Zaťala zuby.
"Fajn, takže můžeme jít."
Viper otevřel ústa k odpovědi, ale náhle zazněl Levetův hlas. "Shay?"
Otočila se ke skřetovi, který stál v bezpečné vzdálenosti od upíra. "Copak je?"
"A co já?"
"Ach... já..." Váhavě pohlédla na Vipera.
"Co se děje, zlato?"
Chtěla skřetovi říct, aby se vrátil. Od Evora už mu nehrozilo žádné nebezpečí a pro ni byla jeho přítomnost poněkud rušivá. Udržela však jazyk za zuby. Znovu musela požádat Vipera o laskavost, a to nebylo příjemné za žádných okolností.
"Nemůžeme tady Leveta nechat. Byl ostatními skřety vyobcován."
Viper se pomalu protáhl, až rukama dosáhl na větev stromu, u kterého stál. "Chceš mne snad požádat, abych si ho vzal pod svou ochranu? Abych mu poskytl přístřeší?"
Shay ignorovala prudké bušení srdce. "Ano."
Přes tvář mu přeběhl vítězný úsměv. "A jakou odměnu dostanu za svou velkorysost?"
"Shay, nedoprošuj se," zasyčel na ni Levet.
Nevšímala si jeho varování a nepřestávala hledět do upírových temných očí. "A co bys ode mne chtěl?"
"Na to se nedá odpovědět takhle ve spěchu, potřebuji si to promyslet. Je toho hodně, co bych od tebe mohl žádat," zamumlal a naklonil se k ní. "Možná by to mohl i být laskavost, kterou mi budeš muset prokázat."
Shay si olízla rty. "Myslíš tím, že ti budu dlužit laskavost?"
"Budeš mou dlužnicí. A dluh bude splacen, až já rozhodnu, že situace už dozrála."
"Nedělej to, Shay," varoval ji znovu Levet. "Nikdy nesmlouvej s upírem."
Jak dobře si byla vědoma riskantní situace. Každý démon věděl, že upír dokáže převrátit význam slov tak, aby byl pro něj za každých okolností výhodný.
Ale co by mohla ztratit?
Už byla Viperovou otrokyní, vydaná na milost a nemilost. Pokud ji bude chtít k něčemu donutit, nebude mít na výběr. A amulet mu byl zárukou, že mu neuteče.
Proč se tedy nepokusit uzavřít výhodný obchod a zachránit Levetovi život?
"Může mít naše dohoda jisté dodatky?"
"Dodatky? Záleží na tom, co máš na mysli."
"Můj dluh nebude splacen krví ani sexem."
Zhluboka se zasmál, sklonil se k ní a zabořil jí tvář do krku. Kdy mluvil, rty ji lechtaly na jemné kůži a vysílaly vzrušivé signály do jejího těla.
"Mé dvě největší touhy. Co jiného bys mi mohla nabídnout?"
"Jsem vycvičená bojovnice."
"Mám mnoho vojáků."
"I takové, kteří mohou bojovat ve dne?"
"Jen pár," připustil a olízl jí klíční kost. "Co ještě nabízíš?"
Pocítila slabost v kolenou. "Když jsem byla u čarodějnic, naučila jsem se připravovat elixíry."
Jazykem ji polechtal na pulzující žilce pod uchem. "Zajímavé, ale to nestojí za řeč."
Na chvíli se odmlčela a váhala. Levet znovu zasyčel. "Shay, ne."
Viper se odtáhl, aby se jí mohl podívat do očí. "O co jde, drahá?"
"Já..." Nejistě polkla. "Můj otec byl Lumos, léčitel svého kmene. Jeho krev vyléčila všechny rány, kromě smrtelných."
Pomalu se mu rozšířily oči. "A ty?"
"Jeho požehnání přešlo i na mě."
"Vzácný dar." V očích mu zablesklo. Byla to zvědavost? "Velmi vzácný, ale pro nesmrtelné jen těžko využitelný."
Prsty se dotkla jeho tváře, která ještě nebyla od včerejšího boje zcela zhojena. "I nesmrtelní mohou být poraněni. Moje matka tvrdila, že právě kvůli tomuto daru byl otec zabit. Jeho krev byla použita na záchranu života jednoho upíra."
"Upíra?" Viperova zvědavost vzrostla. "Jsi si jistá?"
"Ano."
"Zvláštní, že jsem o něčem takovém ještě neslyšel." Chviličku se zamyslel, ale potom se zdálo, že to pustil z hlavy. "Takže, co přesně nabízíš?"
"Jestli... jestli budeš zraněn, dobrovolně ti dám svou krev, ale pouze kvůli uzdravení. Žádné příležitostné ochutnávání." Zvedla vzdorně bradu. "Uděláme dohodu?"
Viper se pobaveně usmál. "Výhodný obchod."
"Žádná krev, pokud to nebude nezbytně nutné, a žádný sex."
"Kvůli tomu nemusím uzavírat žádné dohody. Oboje mi brzy poskytneš dobrovolně."
Naklonil se a přejel jí ústa svými rty, tam a zpátky, s velkou něžností a zároveň žádostivostí. Aniž by si Shay uvědomila, co dělá, přitiskla se k němu a pootevřela ústa. Teprve potom se k ní přisál s takovou náruživostí, že si uvědomila ten nenasytný hlad, který v něm dřímá.
O takovém polibku sníženy na celém světě. Spalující, dobyvačný a vše pohlcující. Začala zvedat ruce, aby si ho přitáhla k sobě, když Viper náhle ustoupil a pohlédl do šera.
"A, zdá se, že Santiago splnil úkol. Měli bychom jít, než nás někdo z propuštěných bude chtít sníst zaživa." Takové logice se nedalo odporovat.
