3. kapitola
8. 10. 2011
Shay vůbec nebyla hloupá.
Věděla, že dobírat si upíra se může stát nebezpečnou hrou, stejně jako hrát ruskou ruletu s nabitou pistolí. A ona mu byla vydána na milost a nemilost.
I když ji všechny smysly varovaly, aby držela jazyk za zuby a přikrčila se v měkkém koženém sedadle, aby nebyla vidět, její pýcha byla silnější.
Viper představoval všechno, co neměla ráda.
Byl příliš hezký, nechutně bohatý a navíc si byl velmi dobře vědom své hodnoty. To jí vadilo strašně moc.
Hluboko uvnitř mu záviděla tu sebejistotu. I kdyby žila celých tisíc let, nikdy by si nedokázala osvojit takovou víru v sebe sama.
Ona byla míšenka, napůl démon a napůl člověk. Nepatřila nikam a nikdy nebude.
Upír se zavrtěl na sedadle, aby se mu sedělo pohodlněji, a zíral na ni.
"To je fascinující rozhovor, moje milá, určitě nepostrádá jistou hloubku. V tuto chvíli se však musím soustředit na toho, respektive co nás pronásleduje a chce tě získat."
"Já nevím," prohlásila Shay upřímně. Neměla tušení, kdo po ní jde. Trávila svůj život v ústraní, pokud to jen bylo trochu možné, a nepřipoutávala zbytečně pozornost. To jí pomáhalo přežít.
"Žádný zhrzený majitel z minulosti?" zeptal se Viper.
"Kromě Evora, který vlastnil moji kletbu, jsem patřila pouze Edře." Zaťala zuby. "A teď tobě."
"A co bývalý milenec, který může cítit zášť?"
Shay cítila, jak bezdůvodně rudne. "Ne."
"Opravdu ne?"
"Nic, co by tě mělo zajímat."
"Začalo mě to zajímat, když se nás někdo pokusil zabít."
Shay si zuřivě zatahala za cop a podívala se do Viperova krásného obličeje. "Tak mě vrať zpátky Evorovi."
"To nikdy." Bez varování se naklonil a uvěznil ji v rohu sedadla svými pažemi. "Jsi moje."
Jeho obličej byl tak blízko, že jasně viděla zlaté záblesky v jeho roztoužených očích. Srdce se jí rozbušilo tak, že hrozilo vyskočit z hrudi.
Částečně cítila strach, ale nemohla se vymlouvat. Ta druhá polovina pocitů patřila touze. Nemusela ho přece milovat, aby mohla cítit neodbytné nutkání servat mu z těla oblečení a nechat ho, aby ulehl na její tělo. Od hlavy až k patě pro ni představoval chutné sexuální sousto, které ji velmi vzrušovalo. Jen smrt by jí mohla zabránit, aby se nechtěla oddat jeho kráse a utišit vzrušení, které podvědomě cítila už po staletí, jen si je nechtěla přiznat.
Viper nad ní ztuhl, protože ucítil záchvěv žádostivosti. Tesáky se mu prodloužily, jak jeho tělo zareagovalo.
Shay se náhle vzepřela. "Ne."
"Bojíš se, že se ti zakousnu do krku a napiju se tvé vzácné krve?"
"Jen se nechci stát chodem na čtyřech kolech."
Viper jí jemně přejel rty po ústech a po tváři. "Pro upíry existuje mnoho důvodů, proč sdílet svou krev. Víra, přátelství, láska... a chtíč."
Srdce jí zabušilo v hrudi, když ji pohltil neznámý temný žár. Dotýkal se jí pouze svými rty, ale v podbřišku jí žhnulo vzrušením a bradavky se jí nalily k prasknutí.
Bože, už tak dlouho neměla muže.
Jeho jemné vlasy ji pošimraly na nose, když jí sklouzl ústy na krk. Byl cítit drahou kolínskou a něčím téměř zvířecím, mužským. Na chvíli se zastavil na žilce, která prudce tepala, a potom sklouzl jazykem, který zanechával vlhkou stopu, zpátky na hrdlo.
Zachvátila ji panika a prudce se vzepřela rukama proti jeho hrudi.
"Vipere."
"Teď netoužím po tvé krvi, lásko." Něžně se jí dotýkal rty a vysílal tím slastné signály do její páteře.
"A co tedy chceš?"
"Všechno ostatní." Zvedl hlavu a políbil ji tak, že málem ztratila vědomí.
Ach, Shay, nemysli na chlípné rty tohoto muže, ani na jeho dokonalé tělo, ani na horkost, která tě zachvátí pokaždé, když se k tobě přiblíží.
Jak směšné varování, které bylo nemožné splnit. Oddala se polibku.
Jeho ústa na ni neútočila, ale přesto z nich cítila takovou vášnivost, že pootevřela rty, aby se jim přizpůsobil. Uniklo jí slastné zasténání, když vzal její obličej do dlaní.
Zatraceně. Její tělo přímo volalo po dalších hebkých a zkoumavých dotycích.
S naléhavou lačností jí vnikl do úst jazykem a potýkal se s jejím. Shay s úděsem zjistila, že její ruce, kterými ho původně odtlačovala, se ho chytily za klopy kabátu a přitahovaly ho blíž a blíž.
Od chvíle, kdy tohoto upíra před mnoha týdny poprvé potkala, často se zjevoval v jejích snech a nedovolil jí zapomenout na pocity, které s ním poznala. Teď za to pykala tím, že nebyla schopná potlačit primitivní žádostivost.
Jeho ruce sjely z obličeje na krk tak lehounce, že je cítila spíš jako křídla motýla. Uvědomila si je, až když se objevily na jejích ňadrech a palce začaly jemně hníst už tak ztuhlé bradavky.
"Vipere?"
Sklonil se k jejímu uchu a zašeptal: "Pssst, neublížím ti." "Chceš mě kousnout?"
"Mám teď v hlavě něco úplně jiného," zahučel.
Otřásla se. Viper ji zatlačil do sedadla a vklínil své koleno mezi její nohy, aby mezi jejich těly nezůstala žádná mezírka. Ucítila jeho erekci, jak ji tlačí na břicho, a rozkoš, kterou jí to přineslo, ji zároveň varovala.
Co to u všech čertů dělá?
Byla Viperovou otrokyní sotva hodinu a už málem podlehla touze servat mu oblečení z těla. Možná je v jeho moci, ale to neznamená, že se stane snadnou kořistí.
Cožpak nemá žádnou sebeúctu?
Zhluboka se nadechla a pokusila se najít ztracené smysly.
"Ne," vyrazila ze sebe.
Sotva slyšitelný hlas přiměl Vipera, aby zvedl nevěřícně hlavu. Ztuhl. "Co jsi říkala?" zeptal se.
Tělo se jí chvělo zklamáním, když se její ruce začaly bránit jeho dotykům. "Řekla jsem ne."
Byla připravena, že se jí vysměje nebo ji bude ignoroval. Byla přece jeho otrokyní a on měl moc nakládat s ní tak, jak uzná za vhodné. Kromě toho nikdy nepotkala muže, který by si nemyslel, že ne znamená ve skutečnosti ano.
Viper se od ní nečekaně odtáhl. Shay překvapeně zamrkala, když viděla, že se znovu usadil na sedadle naproti ní. Tvářil se zcela neutrálně, prsty se mu nechvěly zlobou ani přerušeným vzrušením. Zvedl ke rtům sklenici s vínem a nezúčastněně se napil.
"Ty..." Shay si nerozhodně zastrčila uvolněné prameny vlasů za uši. "Proč jsi přestal?"
Pozoroval ji přes okraj sklenice. "Řekla jsi ne. Myslel jsem si, že to znamená ne ve významu tohoto slova."
"To ano, ale..."
"Jsem upír, ne monstrum."
"Když dva říkají totéž, není to totéž," zamumlala.
"Cože?"
"Cožpak záleží na tom, co chci já? Jsem přece tvoje otrokyně."
Prudce odložil sklenici stranou. "Ale ne moje děvka."
Podezřívavě přimhouřila oči. Zněl velmi upřímně, ale stejně byl upír. Jeho největší dovedností bylo klamat. Pokud si vás nepodmanili zjevem, dokážou to hezkými slůvky.
"Takže mi stačí říct ne?"
"To je vše, co musíš udělat."
"Nevěřím ti."
Oči se mu zablýskly hněvem, ale rysy jeho tváře se ani nepohnuly.
"Ty máš na výběr."
Shay si začala nedůvěřivě pohrávat se svým copem. Byla to past. Určitě to byla past.
"Když nemáš v úmyslu přinutit mě násilím, proč jsi mě vůbec kupoval?"
Jeho rty se prohnuly v sardonickém úsměvu. "To je otázka za sto tisíc dolarů." Shay se zamračila, ale než se ho mohla vyptávat dál, auto se zastavilo. "Jsme doma," zvedl ruku Viper. "Mohu ti pomoci z vozu?"
Viper skrýval své pobavení, když pozoroval Shay, jak pomalu prochází kuchyní a obdivuje blýskající se spotřebiče a dřevěnou podlahu. Zrak jí běhal z prostých závěsů přes ručně tkané koberečky až k měděným pánvím a hrncům, zavěšeným nad velkým řeznickým špalkem.
Dvoupatrové sídlo venkovského typu bylo krásné. Realitní agent tvrdil, že vzbuzuje dojem útulnosti, ale jen těžko se mohlo měřit s ostatními Viperovými příbytky. Když si ho koupil, jeho jediným zájmem bylo, aby se nacházelo v ústraní a dalo se bránit. Každý upír po určité době, většinou čítající staletí, potřebuje domov, kde se cítí v bezpečí a může odložit hrozivý výraz.
Nebo i své tesáky.
Shay se k němu pomalu otočila s nevěřícným výrazem v očích. "Tohle je tvůj domov?"
Viper odhodil na židli těžký plášť a hned k němu přidal i sako. Stál před ní jen v bílé lněné košili a kožených kalhotách. Znovu se pousmál, když viděl, že Shay si stejně obdivným pohledem prohlíží i jeho tělo. V limuzíně už zjistil, že na jeho dotyky ochotně reaguje. Líbilo se mu, že je vroucí a vášnivá, přesně tak, jak by si přál každý muž. Už brzo mu svou náruživost předvede v posteli.
Pod ním, nahoře...
"Jen jeden z nich."
"A kolik jich máš?"
Pokrčil rameny. "Záleží na tom?"
"Myslím, že ne."
Pomalu k ní přistoupil, ale nepřekvapilo ho, když začala couvat. Snad ji okouzlil, ale nechtěla se nechat lehce dobýt. Pro přepracovaného upíra však její okolky neznamenaly žádnou zábavu.
"Doufala jsi v grandióznější sídlo?"
Při té myšlence se ušklíbla. "Proboha, jen to ne."
Pokračoval směrem k ní, až zjistila, že se zády opírá o ledničku. "Mám několik domů, které také využívám, zejména když se chci bavit, ale tento je mým soukromým rájem. Občas dávám přednost samotě."
"Jsme tu sami?"
Jeho pohled nedobrovolně sklouzl z napjaté tváře ke spoře oděnému tělu. Když ji spatřil takto oblečenou poprvé, chtěl vyrvat Evorovi srdce z těla, ale teď nemohl popřít, že harémové hadříky mají svůj půvab.
"Pozemek hlídají strážci a mám hospodyni z řad lidí, která přichází během dne. Jinak máme dům sami pro sebe." Zaměřil svou pozornost na křivku jejích úst. "Chutná představa, že?"
"Chutná není právě slovo, které bych použila."
Přitiskl se na její tělo. "Raději bys byla obklopena hladovými upíry? To mohu snadno zařídit."
Dech jí uvázl v hrdle a srdce začalo prudčeji bít. "Nech toho."
Dotkl se její tváře. "Budeš mě muset pustit, zlato."
,,Cože?"
"Opíráš se o ledničku. Nemohu se dostat ke své krvi." "Ach."
Rychle mu vyklouzla z náručí a zapýřila se.
Viper vytáhl z ledničky nádobu s krví a rychle ji vypil. Potom vyndal sáčky s jídlem, položil je na kuchyňskou linku a začal je rozbalovat.
"Nevěděl jsem, co ráda jíš, tak hospodyně připravila spoustu věcí. Je tu něco z čínské, italské a mexické kuchyně a taky pečené kuře. Dej si, na co máš chuť."
"Tohle všechno jsi objednal ?" Shay překvapeně rozevřela oči a prohlížela si pochoutky rozložené na pultě. "Jak jsi mohl vědět, že při aukci přeplatíš všechny ostatní?"
Viper si pomalu prohlédl její štíhlé tělo a v útrobách se mu začalo šířit teplo. "Vždycky dostanu to, co chci, dříve či později."
Oči jí zasvítily. "Teď z tebe promluvil pravý upír."
Opřel se o příborník. "Co máš proti upírům, že mluvíš, jako kdyby ti byli stále v patách?"
Shay natáhla ruku a vzala si žloutkovou rol ku s nejbližší kartónové krabičky. "Nic moc, až na to, že mě od narození pronásledují a chtějí vysát."
"Upíři nejsou jedinými démony, kteří touží po tvé krvi. Tvá nenávist se mi zdá osobnějšího charakteru."
Neodpověděla, protože si posloužila další rolkou a ještě plněnou taštičkou. Viper také mlčel a čekal, až dožvýká a přizná pravdu. Teprve když naplnila žaludek, zhluboka povzdechla a trochu se na něj zamračila.
"Upíři zabili mého otce."
U všech svatých! To pochopitelně vysvětlovalo její agresivní chování vůči němu a také znamenalo další překážku na cestě k dobývání jejího těla.
"To je mi líto."
"Stalo se to už dávno," pokrčila Shay netrpělivě rameny.
"Vychovávala tě matka?"
"Ano."
"Byla člověk?"
"Ano."
Skrývala své emoce, ale Viper uměl číst řeč těla, protože se v tomto oboru staletí cvičil. Predátoři dělali vše, aby dobyli svou kořist.
"Ona tě ukrývala před světem démonů?"
"Jak nejlépe to svedla."
"Prošla jsi člověčími testy?"
Hněv jí zalomcoval tělem, takže nemusel vynaložit velké úsilí, aby si přečetl její myšlenky. "Už ses mě ptal, proč nenávidím upíry, a já ti odpověděla. Můžeme změnit téma?"
Viper se usmál a narovnal se. Měl celou věčnost na kladení otázek. Zjistí Shayino tajemství, stejně jako vše ostatní, co ho na ní zajímalo.
"Najez se. Musím si před svítáním vyřídit pár telefonátů."
Zastavil se u ní jen na okamžik, aby jí lehce přejel bříšky prstů po tváři, a potom se odebral do své pracovny. Nezapomínal, že něco mu touží ukrást jeho Shalott.
To nepřipustí.
Měl v úmyslu provést taková opatření, aby záhadného nepřítele vystopoval a zatočil s ním.
