26.kapitola
9. 10. 2011
Bylo to jako jedna z nočních můr, která jí nedávala spát. Pokoušela se utéci od čarodějnic, ale nohy jí uvízly ve vysoké vrstvě bláta. Ať se pokoušela jakkoliv, pohybovala se pomaleji a pomaleji.
I teď viděla, jak se Damoklova dýka zaleskla ve světle svíček. Viděla, jak se Evor přikrčil. Viděla krátkou vzdálenost, kterou dýka potřebovala urazit, aby zasáhla svůj cíl.
I když se snažila sebevíc, nemohla skřítka zadržet. Nestihne to dřív, než se studený kov ponoří do trolova hrdla.
A potom zemře.
Z hrdla jí vyšel neartikulovaný výkřik.
Zemřou oba.
Po mnoho let brala svůj život jako samozřejmost, se kterou se může snadno rozloučit. Proklínala kruté podmínky, které jí připravil. Nikdy se neprobudila s pocitem, že musí vyskočit z postele, aby nepromeškala jediný okamžik drahocenného dne.
Ztratila lhostejnost ke svému osudu. Byl tu Viper. Nechtělo se jí umírat, teď ne. Zachvátilo ji nesnesitelné zoufalství.
Najednou ucítila, že se jí poct nohama zachvěla zem. Padla na kolena a přikryla si hlavu pažemi, když ze stropu začaly padat dost velké kusy skály. Neměla ponětí, co se stalo, ale rychle si protřela oči a snažila se proniknout oblakem prachu.
Uviděla obrovského, hrozivě vyhlížejícího skřeta. Skřeta, který natáhl mohutnou paži, uchopil Damokla pod krkem a mrštil s ním o zeď.
Skřítkovo tělo s tupým buchnutím dopadlo na stěnu a zhroutilo se na zem. 1 na velkou vzdálenost bylo z nepřirozeného úhlu krku a široce rozevřených očí zřejmé, že je na místě mrtvý.
Co se to děje?
Shay byla tak otřesená, že nedokázala domyslet důsledky Damoklovy smrti. Uskočila vzad, když se skřet sklonil a vzal do náruče vřeštícího Evora.
Zatím přežila, ale skřet, který měl tedv moci její kletbu, nevypadal, že by vyslyšel její prosby. Byl objemný, divoký a připravený je všechny spolknout zaživa.
Postoupil o krok vpřed a vypískl, jeho hlas nebyl děsivý, ale postava ano. Kupodivu se zastavil a natáhl volnou dlaň na důkaz přátelství.
"Shay, to jsem já," řekl. Když se na něj nepřestala dívat s děsem v očích, nespokojeně zamlaskal. "Já, Levet."
"Levet?" Shay se pomalu zvedla a prohlížela si hebká' křídla, nyní velká jako osobní auto, podle kterých ho poznala. "Co jsi to se sebou provedl?"
Jeho úsměv odhalil zuby, které by ji mohly snadno překousnout. "Zdá se, že jsem tě znovu zachránil."
Zachránil, díky bohu. Úleva jí zaplavila tělo, ale najednou ji píchlo u srdce. Viper.
Obrátila se k němu právě včas, aby byla svědkem, jak utíná hlavu Anassovi.
Nebezpečí bylo zažehnáno. Je po všem, úplně po všem.
Přiskočila k Viperovu boku. Nejraději by se mu schoulila do náruče a předla radostí. Chtěla ho líbat a čechrat mu vlasy, aby oba zapomněli na hrůzu předešlých hodin.
On však jen smutně klesl na kolena a v očích měl nevýslovný smutek. Právě byl donucen zabít vůdce všech upírů, kterého nepochybně celá století respektoval. Zasloužil si chvíli rozjímání, aby se vzpamatoval z bolestné ztráty.
Shay se s vypětím všech sil obrátila zpátky k Levetovi. Vůbec nevypadal jako její milovaný skřet. Snad kromě očí. Studánky do duše se nikdy nemění.
Maličko se usmála. "Netušila jsem, že můžeš měnit svou velikost."
Levet ledabyle pokrčil rameny. "Všichni máme svá malá tajemství."
"On to neudělal. To já," ozval se jasný ženský hlas. Za obrovitou postavou Leveta se objevila vnadná kráska, oblečená do průhledného nic.
"Vodní víla?" zvedla Shay obočí. "Levete, chlapče, zdá se, že jsi byl dost zaneprázdněn."
"Ani vy jste neměli času nazbyt. Co tenhle, ještě žije?" ukázal na podlahu, kde se maličko pohnul Styx. "Mám ho rozdrtit?"
Než mohla Shay odpovědět, ocitla se v objetí známých paží. Srdce jí radostně poskočilo, když se zahleděla do bledého obličeje milovaného upíra.
"Vipere?" zachvěl se jí hlas. Právě ztratil vůdce, určitě se nebude chtít rozloučit s bývalým přítelem.
"Ne," řekl pevně Viper. "Pouze dělal práci, o které si myslel, že je správná. Riskoval život, aby nás zachránil."
"To ano," souhlasila s ním Shay a upřela zrak na Leveta. "Nikdo se drtit nebude."'
"A co tohle zvíře?" zatřásl Levet Evorem ve svých pařátech. "Toho můžu zabít?"
Shay zvedla ruku. "Ještě ne. Ještě stále vlastní mé prokletí."
Skřet zhluboka vzdychl. "Sakra. Upíra zabít nesmím. Trola zabít nesmím. Nechce se mi promarnit tak dobré přání. Možná bych měl vydrancovat nejbližší vesnici. Místní děvy rozhodně ocení můj nový mužný vzhled."
Viper se přidušeně zasmál. Pro Shay to byl jeden z nejradostnějších zvuků, které v poslední době slyšela.
"Přece jsi už dost starý na to, abys věděl, že ženě na velikosti nezáleží," řekl.
"Chacha. To se snadno říká někomu, kdo měří přes šest stop," odsekl Levet.
Shay se odpoutala od Vipera a přistoupila ke skřetovi, aby si mohla položit jeho mohutnou dlaň na tvář. Pochopila, jak obtížné pro něj muselo být bojovat o záchranu jejího života.
"Levete, opravdu nezáleží na velikosti těla, ale na velikosti srdce. Na světě není Chrlic, který by měl tak velké srdce jako ty." Políbila mu hrubou kůži. "Zachránil jsi mi život."
"Oui, oui. Není důvod k slzám." Pronesl to spíš k sobě, protože mu na šedých tvářích vyrazil plachý ruměnec. Aby zakryl své rozpaky, znovu zatřásl trolem. "A co mám udělat s touhle kreaturou?"
"Postav ho sem," ukázal Viper na podlahu před sebou.
Levet ho raději pustil, takže se Evor rozplácl na zemi a čekal, dokud ho Viper nepopadne za krk a znovu nepostaví na nohy. Obličej mu zrudl a oči mu vyběhly z důlků, když mu upír pořádně zmáčkl krkavici.
"Nemůžeš mě zabít," zasípěl posměšně. "Se mnou zemře i Shalott."
Viper ho volnou ruku udeřil, až mu odlétla hlava na stranu.
"Ta Shalott má své jméno."
"Shay," zaskřehotal Evor. "Lady Shay."
Viper ho pozoroval jako odporné zvíře, které se dostalo do jeho boty. "Co s ním mám udělat, zlato? Můžeme ho vzít domů a přibít ho na zeď jako trofej."
Shay se otřásla. "A dívat se na jeho odporný obličej každý den?"
"Máš pravdu, to ne. V tom případě ho umístíme do některé z kobek pod mým domem. Jsou tématicky zaměřené. Tam by se mu mohlo líbit."
"Tématicky zaměřené?"
Viper lehce pokrčil rameny. "Tradiční mučidla, starověká mučidla, high-tech mučidla..."
"Ne! Prosím ne!" Evor se prosebně zadíval na Shay, v očích zoufalství. Takový výraz se jí líbil. "Udělám, co budete chtít."
Shay k němu přistoupila. "Chci odpovědi."
"Jistě." Nervózně si olízl rty. "Jaké jsou otázky?"
"Jak ses dostal k mé kletbě?"
"Já..."
Viperův stisk zmohutněl. "Ať tě ani nenapadne této mladé dámě lhát. To by znamenalo lístek na onen svět."
"Šel jsem za Morganou pro lektvar," vydechl Evor.
"Kdo je Morgana?" zeptala se Shay.
"Čarodějnice."
"Ach." Shay se zamračila. Nevěděla, že trolové používají kouzelné elixíry. "O jaký druh lektvaru šlo?"
"To je osobní." "Co to znamená?"
"Zlato, věř mi, tyto detaily ti k ničemu nebudou," přerušil ji Viper.
Ušklíbla se. Měl nepochybně pravdu. Nechtěla, aby ji privátní záležitosti tohoto ohavného trola strašily ve snech.
"Fajn. Šel jsi k čarodějnici pro lektvar. Jak ses dostal k mé kletbě?"
"Když jsem se tam dostal, obchod byl zavřený. Já... vnikl jsem do něj."
"Vloupal se," opravila ho Shay.
"Chtěl jsem elixír," řekl plačtivě Evor. Jeho morální kodex nebyl moc přísný. "Myslel jsem, že tam nikdo není, ale tajné dveře byly otevřené a vycházely z nich hlasy. Byla to Morgana, která promlouvala k mladší čarodějnici. Své chráněnce, předpokládám."
Shay se zamračila, když si v paměti vyvolala dveře, vedoucí do sklepa. "Jak to souvisí s mou kletbou?"
"Morgana dávala mladé čarodějnici instrukce, jak chránit Shalott v nebezpečí."
"Chystala se předat kletbu jiné čarodějnici?"
"Ano. Byla si zřejmě vědoma svého věku. Nemohla le už spolehlivě chránit."
"Ach." Shay do sebe pomalu vstřebávala význam jeho slov. Zahřála ji u srdce. Její otec jí zřejmě vybíral ochráiu c pečlivě. Musel ji velmi milovat. "Ona mě chtěla chránil ?"
Evor pokrčil rameny. "Předpokládám, že ano."
Viper mu trochu víc stiskl hrdlo. Viděl, že Shay je dojatá. Tolik jí záleželo na vědomí, že ji její nejbližší neopustili.
"A slyšel jsi slovo Shalott a hned jsi začal spekulovat, kolik by ti to vyneslo," obvinil Evora.
Evor vyjekl. "Jsem obchodník. Řídím se zákony trhu."
"Jsi jen ubohý plaz," opravila ho Shay. "Jak ses dostal k mé kletbě, ale rychle."
"Já... sešel jsem potichu po schodech a čekal na správnou chvíli. Při předání kletby jsem přiskočil a zabil mladou čarodějnici, aby vlastnictví kletby přešlo na mě."
"A potom jsi zabil Morganu?"
"Ano." Přes obličej mu přeběhlo zaváhání. "Chtěl jsem její tělo spálit, ale ona si jen tak zmizela."
Shay si vzpomněla na kostru a malou krabičku, ukrytou v kouzelném kruhu. Morgana musela s posledním dechem ještě zanechat vzkaz.
"Ty odporný, všivý bastarde," plivla mu do tváře, ale ruce držela zaťaté podél těla, aby ho na místě nezaškrtila. Co všechno musela kvůli němu vytrpět!
Udělal jí z života peklo. Připoutal ji k sobě, zneužil ji a prodal jako nějaké zvíře.
Kdyby ho nebylo...
Kdyby ho nebylo, nikdy by nepotkala Vipera, zašeptal jí v koutku srdce neznámý hlas.
Ochromující zuřivost pomalu vyšuměla. Shay klesla na kolena a zcela nepředvídatelně začala plakat. Nevěděla, proč vzlyká. Snad nad ztrátou otce. Bylo jí líto ztraceného dětství. Roků v otroctví.
Snad to byla úleva nad šťastným osudem, že se nikdy
neocitla v úplné moci Evora. Nebo jen prolévala slzy
hořkosti nad minulostí, kterou dnes může uzavřít.
Ať už její zármutek způsobilo cokoliv, netrval dlouho. S Viperem po boku to ani nebylo možné. Stíral jí slzy.
"Shay, lásko moje, neplač," šeptal jí do ucha. "Zlomíš mi srdce."
Lehce potáhla nosem a pokusila se o vyrovnaný tón. "Už je to za námi?"
Otřel se ústy o její tvář. "Ano. Opravdu už je všechno za námi. Můžeme jít domů."
"A co Evor?"
"Vezmeme ho s sebou. Mám dost styků na to, abychom našli čarodějnici, která zruší tvoji kletbu. Potom už bude všechno jen na tobě, zlato."
Zvedla k němu unavené oči. "Potom už nebudu tvoje otrokyně."
Zavlnily se mu rty. "Moje otrokyně ne, ale moje milovaná družka ano. Což znamená, že jsi ke mně připoutaná navěky."
"Ještě jsem neřekla ano," připomněla mu tiše.
"Dobrá." Políbil ji. "Čeká mě tedy potěšení z přesvědčování."
Zachvěla se. Určitě to bude znamenat velkou rozkoš. Pro oba.
Levet si diskrétně odkašlal a Shay vzhlédla. Zjistila, že se na dívá s jistou dávkou netrpělivosti.
"Ne že bych chtěl kazit zábavu, ale pokud se nedostaneme včas ven, přivede sem Dante bandu nažhavených upírů se zbraněmi v rukách," připomněl jim. "Čas běží."
Viper pomalu přikývl. "I když nerad, musím s tím skřetem souhlasit. Dante je na cestě. Je potřeba ho zastavit a zabránit dalšímu násilí." Otočil hlavu a sledoval Styxe, který tiše ukládal popel, co zbyl z jeho pána. "Krveprolití už bylo dost."
Shay se soucitně dotkla jeho tváře a znovu se zadívala na obrovského skřeta. Jeho svaly byly působivé, rysy v obličeji hrozivé. Chyběl jí maličký Levet.
"Nechci znevažovat tvoji novou image, Levete, ale už jsi pomyslel na to, jak se dostaneš odsud?" zeptala se.
Levet překvapeně zvedl obočí a prohlédl si své zvětšené tělo. "Cožpak nemohu jen tak... porazit si cestu?"
Viper se zvedl a přitáhl si Shay k boku. "Ne, aniž bys nás chtěl zasypat zaživa. Tvoje pomoc nás zachránila, příteli, ale ven půjdeme nejdřív my a ty až nakonec."
Levet na zkoušku dupl, aby viděl, jakou silou disponuje. Strop se otřásl a začaly z něj padat kameny. "Tyhle čáry," postěžoval si. "Konečně jsem dosáhl přiměřené velikosti a teď ji mám zase ztratit dřív, než si ji pořádně užiju."
"Ne!" Vodní žínka popadla Leveta za paži a žadonivě se na něj podívala. "Neposlouchej je. Chtějí tě podvést a vymámit z tebe třetí přání. Utečme odsud. Znám způsob, jak..."
"Proboha, sklapni už," osopil se na ni Levet. "Poslední přání mi stojí za to, abych se tě zbavil." Zhluboka se nadechl. "Přeji si, abych měl opět svou normální velikost."
Mžikem se Levet opět scvrkl na Chrlice vysokého pouhé i ii stopy a vůbec nejlepší bylo, že Bella navždy zmizela.
Shay svého drahého přítele uchopila do náručí. "Mám tě ráda, Levete," zašeptala mu.
Zachroptěl blahem. Znovu malou rukou ji poplácal po zádech.
,,Oui, oui. A teď už můžeme jít domů?"
Domů. Ano, šla domů. Se svou rodinou po boku.
Nikdo by si nemohl přát víc.
Viper splnil slib.
Našel čarodějnici, která byla ochotná zlomit kletbu, visící nad Shay.
Neměl velkou radost, když ho Shay požádala, aby ušetřil Evora a nechal ho zalézt mezi skaliska, kam od nepaměti patřil. Měl velmi přesný plán, jak s ním naložit. Pěkně dlouhé, pomalé mučení, zakončené několikahodinovým ukrajováním jednotlivých částí těla.
Shay však byla jiného názoru. Její touha po odplatě se vytratila. Její život získal nové priority - partnerství s upírem, kterého bude milovat celou věčnost.
Byla volná, a dokud bude Evor sledován upíry, aby neudělal nic nepřístojného, bude spokojená.
Pohádali se kvůli tomu, samozřejmě, ale nakonec Viper ustoupil. Smiřování bylo sladké a končilo dlouhými polibky a milováním.
Kletba byla zlomena a Shay si poprvé po dlouhých stoletích mohla plánovat, jak naloží se svým časem.
Nejprve ji čekal obřad spojení s milovaným upírem. Slavnost se odehrála na Viperově panství mezi tisící svícemi a růžemi, které svou vůní soupeřily s čerstvě upečeným jablečným koláčem.
Když se jí Viperovy tesáky zahryzly do masa a starobylé mocnosti zpečetily jejich svazek, Shay si pomyslela, že to byl nejkrásnější okamžik jejího života.
Mýlila se.
Další dny jí připravily ještě mnoho takových perfektních okamžiků.
Nakupování a společné obědy s Abby. Sledování Vipera, jak se snaží naučit Leveta šermovat. Pozdně noční večeře, při kterých si ji Viper dobíral, jak vždycky vyjí do posledního drobečku vše, co hospodyně připravila.
Slavnostní setkání celého klanu, kdy cítila, že je její druh vážen a respektován.
Takové chvíle by mnozí považovali za samozřejmost.
Ona ne. Nikdy.
Po návratu z nákupního dne, který strávila s Abby, tiše vklouzla do ložnice, kterou sdílela s Viperem, a odhodila na podlahu početné tašky. Než se zamilovala, módu považovala za velkou hloupost.
Teď však měla jediné přání: vypadat pro svého miláčka co nejlépe.
Uslyšela, že je Viper ve sprše, a oddychla si. Rychle se svlékla a sáhla do jedné tašky, odkud vytáhla bílou noční košilku.
Byla překrásná.
Heboučký satén s bruselskou krajkou na prsou a na břiše víc odhaloval než skrýval, aby uspokojil i tak náročného zákazníka, jakým byl její upír.
Jen tak tak vklouzla do té nádhery, když se otevřely dveře a do ložnice vstoupil Viper. Shay strnula. Byl tak krásný, až zapomněla dýchat. V těžkém brokátovém županu, s tváří orámovanou stříbrnými vlasy a chtivýma očima vypadal, jako kdyby právě vystoupil z dekadentního obrazu.
Jako kdyby si ho vysnila.
Zastavil se na prahu a doširoka rozevřenýma očima ji přejížděl od hlavy k patě.
Shay zvážněla, protože vzduch v pokoji ztěžkl vášní. To uměl Viper dokonale, stačil mu k tomu jen okamžik. I když už ležela v jeho náručí mnohokrát, stále nebyl jeho hlad ukojen. Zrak mu potemněl. Zdržel se jen chviličku, aby zapálil tucet svíček na prádelníku a zhasl křišťálový lustr. Potom k ní přistoupil, ale nekonečně dlouho se na ni díval, ve tváři nečitelný výraz.
"Nu?" ponoukla ho.
"Co myslíš tím svým nu?" opáčil.
Ani satén a krajka nezpůsobily, že by mu uvázl hlas v hrdle.
Úmyslně si přejela rukama po hladké látce. "Očekávám od tebe, že mi řekneš, jak krásná je moje nová košilka."
Tesáky se mu prodloužily, jak mocně bojoval s touhou nepovalit ji hned na postel a nevzít si ji. I pro upíra, který si potrpěl na eleganci, byly instinkty primární mužskou záležitostí.
"Cokoliv máš na sobě, je krásné," zamumlal.
"Myslela jsem si, že se ti bude líbit."
Srdce jí poskočilo, když jí ovinul paže kolem pasu a přitiskl k sobě. Krev jí vzkypěla v žilách, když se nadechla jeho mužné vůně. Zaplavilo ji očekávání.
"Moc se mi líbí, ale nejsem si jistý, jestli to stálo za tu cenu," poškádlil ji nosem na krku.
"Neříkej, že se z tebe na stará kolena stala držgrešle," zaprotestovala Shay.
Lehce ji kousl. "Na ceně nezáleží, nevím jen, jestli čas, který jsi strávila nakupováním stál za naše odloučení."
Shay ho objala kolem krku. Dobře věděla, jak si Viper cení jejího přátelství s Abby. Lépe než kdokoliv jiný rozuměl poutu, které je pojilo.
"Byla jsem pryč jenom pět hodin."
Putoval jazykem po její čelisti a rozněcoval jí slastné pocity v celém těle. Toužil po její slasti.
"To je dost dlouhá doba," oponoval jí.
Shay zapomínala myslet. Zvláštní, pomyslela si, při jiných příležitostech jí mozek fungoval docela dobře. Ne však, když jeho ruka začala prozkoumávat krajku kryjící poprsí.
"Přece víš, že nakupování je složitý rituál," vydechla.
Palcem jí podráždil bradavku, už tak nalitou k prasknutí. "Složitý rituál?" opakoval po ní.
Prohnula se vzad, aby vystavila svá prsa jeho hladovým rtům. Ze rtů jí unikl povzdech.
"Abby mne do toho umění zasvětila. Je velmi komplikované a velmi tajné."
"Hmmm." Jazykem jí objel bradavku. Začala klesat v kolenou. "Mně se spíš jeví jako velmi nudné ztrácet tím čas. Máš důležitější věci na práci."
Zaryla prsty do jeho ramen. "Jaké důležitější věci máš na mysli?"
"Hned to zjistím." Než pochopila jeho záměr, vzal ji do náruče a odnesl k posteli. Najednou ležela na matraci přikrytá jeho tělem. Ne, že by jí to vadilo. Přesně takhle si plánovala, že to dopadne, i když ne s Viperem nahoře. Potutelné se na ni podíval. "Nejdřív bys vždycky měla svého životního druha přivítat polibkem."
"Ach." Nic proti tomu, alespoň zmizí ten jeho provokativní úsměv.
Vzala jeho obličej do svých dlaní a zvedla hlavu. Nejprve byl dotyk jejích úst jemný jako jarní větřík a stejně tak zacházela i se svým jazykem. Viper zasténal, ale nechal ji, když ho hryzla do koutku úst.
Ucítila, jak mu ztvrdl penis a naléhavě jí zatlačil na stehno. Teprve tehdy pootevřela rty a dovolila mu, aby se do nich vnořil.
Znovu zasténal a rukama jí začal netrpělivě škubat drahou látkou.
"Takhle tě mám líbat na uvítanou?" zašeptala mu do úst.
"Ano, ano," vysvobozoval ji se saténu. "Děláš to přesně tak, jak máš."
"A co ještě?"
"Potom bys mi měla sundat župan." Usmál se, když překvapeně vyhrnula obočí. "Jen aby ses přesvědčila, že jsem si ve sprše poctivě smyl všechno mýdlo."
"Ach tak, chápu." Přidušeně se smála, když mu úslužně stahovala těžkou látku z ramen. Nedbale župan odhodila na podlahu a přejela mu po zádových svalech. "Nikde žádné mýdlové bubliny."
Oči měl jako půlnoční nebe. Zahalil jejich těla svými stříbrnými vlasy. S vyceněnými zuby vypadal nebezpečně, exoticky a velmi prostopášně.
"Měla bys být pečlivější, zlato."
"Opravdu?" Sklonila hlavu a olízla mu krk a klíční kost. Maličko zaváhala, než se odvážila sklouznout jazykem níž po chladné, hříšně hladké kůži, a podráždit mu místečko, které on laskal jí. "Asi takhle?"
"Perfektní," vyrazil ze sebe a zabořil jí ruce do vlasů, zatím pečlivě sčesaných do copu. "Shay."
Prudce ji vytáhl k sobě a přisál se k jejím ústům. Ve stejný okamžik jí začal naléhavě přejíždět rukama po těle.
Není nic krásnějšího než vzrušený upír.
Prudce se nadechoval její živočišné vůně a pokrýval jí polibky nejdříve obličej, potom linii krku. Shay zadržela dech, protože každým okamžikem očekávala slast, kterou vždy pocítila při zaboření jeho tesáků do kůže.
V posledních týdnech se naučila, že jí při tom nehrozí žádné nebezpečí. Viper po její krvi toužil, ale nezneužíval její povolnosti, protože pro oba to byl intimní zážitek a poskytoval jim nevýslovnou rozkoš.
Lehce jí zuby poškrábal na krku, ale směřoval dolů, přes ňadra, břicho a boky až k jemné kůži stehen. Jeho jazyk a rty za sebou zanechávaly vlhkou cestičku.
Shay zvrátila oči vzad a rozevřela nohy, aby se mezi ně mohl Viper pohodlně usadit. Tahle část se jí nejvíc líbila.
S trpělivostí, která je dána pouze nesmrtelným, ji Viper škádlil jazykem na vnitřní straně stehen až ke kotníkům, aby se posléze vrátil výš. Shay zvedla v tiché a úpěnlivé prosbě boky.
"Prosím...," zašeptala.
Vzhlédl k ní a jejich žhavé pohledy se setkaly. Opět mu dovolila zahryznout se, tentokrát na vnitřní straně stehna, protože přicházející rozkoš už nemohla dál snášet.
Nechtěl sát její krev bez souhlasu. Shay ho mohla kdykoliv odmítnout. A opět to neučinila.
"Jestli mě hryzneš, už to dlouho nevydržím," zašeptala.
"Já vím." Oči mu zazářily nad potěšením, které jí poskytne. Musela se usmát. Možná že je upír, ale v první řadě je muž, který je šťastný, když uspokojí ženu.
Pomalu přikývla a dlouze vzdychla, když Viperovy zuby pronikly její pokožkou. Necítila bolest, ale čistou rozkoš.
Sevřela prostěradlo mezi prsty, když ucítila, jak hluboko v jejím těle saje drahocennou tekutinu. S každou ubývající kapkou krve se její slast stupňovala. Dotýkal se jen její nohy, ale ona už začala dosahovat příjemně známého vrcholu.
Už nemohla zpátky.
"Vipere."
Zaplavila ji blažená vlna. Před očima jí začaly tančit hvězdy. Země se pohnula. Čas se zastavil.
Bylo to jako vždycky. Bez chybičky.
I kdyby žila celou věčnost, nikdy se jí neomrzí slast milování.
Zavrněla blahem, když se Viper zvedl a vnikl do její vlhké dutiny. Objala ho stehny i pažemi a přizpůsobila se svižnému rytmu jeho boků.
"Miluju tě, zlato," zašeptal jí. "Miluju každičký kousek tvého těla."
Shay se potěšené usmála. Kdo by si kdy pomyslel, že by se mohla oddávat upírovi? Nebo mu dokonce darovat své srdce, které se zdálo navěky chladné.
A kdo by si byl pomyslel, že být napůl člověkem a napůl Shalott může být tak fantastická existence?
Ještě pevněji se přitiskla k muži, který změnil její život, a slastně zasténala, když opět dosáhla vrcholu, tentokrát společně s ním.
Prudce oddychovali a těla jim zalévaly slábnoucí vlny rozkoše.
"Omlouvám se za tu novou noční košilku, lásko," zamumlal Viper.
Nezněl ani trochu provinile, pomyslela si smutně Shay, když viděla tu nenapravitelnou zkázu. Ve skutečnosti to vypadalo, že je spokojený sám se sebou.
"Nedělej si s tím starosti," uvelebila se v jeho náručí. "Zítra si můžu koupit novou."
"Zítra?" Přitiskl ji k sobě. "Víš něco o vynálezu moderní doby? Jmenuje se nakupování po internetu."
Viper počkal, až Shay spokojeně usne, a potom se opatrně vysoukal z postele. Oblékl si župan a podíval se na svou milovanou démonku, která se jaksi mimochodem stala nejdúležitější osobou v jeho životě. I po týdnech společně sdíleného lože se stále budil s radostí, že ji může svírat ve svých pažích. Za celý svůj dlouhý život nezažil takový klid a spokojenost, jakou zakoušel po jejím boku, ale v koutku duše mu stále hlodala neodbytná myšlenka. Nemohl si pomoci.
Přešel k oknu a zíral do dálky. Ve tmě cítil Santiaga a další mladé upíry, kteří střežili jeho pozemky. Hrozba smrti, která pronásledovala Shay, byla zažehnána, ale sídlo hlavy klanu si zasloužilo čtyřiadvacetihodinovou ostrahu.
Žádná ošklivá překvapení.
Ztracen v myšlenkách si Viper neuvědomil, že se Shay vzbudila, dokud ho neprobudil její hedvábný hlas. "Měl bys za ním zajít."
Otočil se k posteli a věnoval jí udivený pohled. "Myslel jsem si, že spíš."
Líně se protáhla a usmála se na něj. Vypadala tak vyzývavě. Nahá, snědá, oblečená jen do svatozáře vlasů.
"Vipere, běž za ním."
"A za kým?" zeptal se a přešel k posteli. Tělo už mu znovu zahořelo. Nahá žena v posteli byla příležitost, která se nedala odmítnout.
"Za Styxem."
V údivu strnul. "Jak to víš?"
"Nejsem jenom další hezká tvářička."
Přejel jí pohledem po těle. "Toho jsem si vědom," zahučel. "Stejně ale nevím, jak dokážeš číst myšlenky."
Shay se zarděla a stydlivě si přikryla tělo. Viper rozmr-zele vzdychl. Sakra, takový hřích ukrýt tak velkou krásu.
"Nemusím být jasnovidka, abych zjistila, že se trápíš od té doby, co jsme opustili jeskyně," řekla. "A že lituješ loho, co se tam tenkrát stalo."
Viper se ušklíbl. Ta žena ho snad prokoukla do morku kostí.
"Svou vlastní rukou jsem zabil pána všech upírů. Styx musí převzít velení, aby nevznikl chaos."
Zamračila se. "A je si toho vědom?"
Pomalu zavrtěl hlavou. Jako všichni ostatní upíři i Styx dokázal být paličatý, arogantní a odhodlaný se stáhnout do pozadí, když byl v potížích.
Kdyby se obviňoval z Anassovy smrti, či z nějakého důvodu nebyl schopen převzít vedení, zmizel by v mlze a nikdo by ho nenašel.
To se nesmí přihodit.
Ať už se stalo cokoliv, Styx byl nyní jejich vůdcem. "To je otázka," odpověděl Viper. Shay se na něj dlouho hloubavé dívala. "Běž za ním."
Nakonec se Viper ocitl v útesech vysoko nad řekou Mississippi. Zanedbal své panství, obchody i Shay, jen aby našel Styxe.
Vlastně až na její naléhání se ocitl na odlehlé farmě. Stále do něj hučela, posílala ho na pátrací výpravy a tvrdila, že ho vystěhuje z postele na pudu, jestli svého starého přítele nenajde.
Tak reálná hrozba ho zastrašila.
Opustil Chicago a po dlouhé noční jízdě zaparkoval své auto kousek od dálnice. Dal přednost chůzi úzkou silničkou, která se vinula řídkým lesem. Stále si nebyl jistý, co Styxovi řekne. Nebo jestli hrdý upír bude vůbec ochoten mluvit s ním.
Byl ještě na míle vzdálený od farmy, když se na cestě zformoval tmavý oblak a on se ocitl tváří v tvář vysokému černovlasému upírovi.
Z jeho bronzově zbarveného obličeje se nedalo nic vyčíst. Viper zvedl dlaně na znamení míru. Technicky vzato se nacházel na území jiného klanu a Styx měl právo ho za to potrestat.
"Je to uvítací výbor, nebo mě chceš zabít?" zeptal se místo pozdravu lehkým tónem, ale tělo měl napjaté jako tětivu luku.
Styx pokrčil rameny a nedbale si pohrával s medailonkem na svém krku.
"Na totéž bych se mohl zeptat já tebe. Máš určitě vážný důvod k návštěvě, když jsi opustil svou novomanželku."
"Jen pouhé přátelství a starost o tebe, starý brachu," odsekl Viper.
"Starost?" přimhouřil oči Styx. "Bál ses, že mohu jít ve šlépějích svého pána a přisvojit si jeho závislost na těch zvláštních lidských bytostech?"
Viper se o krok přiblížil. Noc byla chladná. Vítr jim nadouval pláště a sténal mezi větvemi stromů.
Naštěstí upíři necítili zimu.
"Bál jsem se pouze o to, abys nezůstal sám, sklíčený a obviňující se z tragédie, která se přihodila Anassovi." Dostal se tak blízko, aby mohl Styxovi položit ruku na rameno. "Mám tě rád jako bratra, ale máš dětinskou tendenci k neomylnosti."
"Nejsem neomylný, právě naopak," odpověděl provinile Styx. "Málem jsem zavinil smrt tvé životní družky."
"Shay je v pořádku a v manželství se jí líbí. Mně také," pokračoval Viper. Nemohl Styxovi dovolit, aby cítil vinu. Potřeboval, aby byl silný a připravený vládnout. "Minulost je pryč, Styxi. Nastal čas hledět do budoucnosti. Do budoucnosti nás všech."
"A proto jsi tady?" zeptal se Styx.
"Jsi teď náš vůdce. Chci, abys věděl, že můžeš počítat s mou oddaností a s podporou mého klanu."
Styx se zarazil. "Po této pozici jsem nikdy netoužil."
Viper se neubránil úsměvu. "Osud se neptá na naše vlastní touhy. Dělá si, co se mu zlíbí."
Styx nespokojeně mlaskl. "A filozofové mi vždycky šli na nervy."
"Tak mi dovol, abych mluvil přímo." Viper sevřel rameno svého přítele. "Potřebujeme tě, Styxi. K tvým rozhodnutím cítíme respekt, který nás odrazuje od rozmíšek, a co je důležitější, naši nepřátelé se potí strachem z tvého jména. Drží je zpátky. Jestli se nepostavíš do čela, oba víme, že všechno, za co jsme bojovali, bude ztraceno."
Styx zaťal pěsti. "Proč já? Ty jsi k vedení jako zrozený."
Viper potřásl hlavou. "Kdyby to měl být někdo jiný než ty, každičký ambiciózní upír by ho vyzval na souboj. Ne. Ty jsi logický následník a jen ty dokážeš udržet mír."
"Běž k čertu, Vipere," odsekl Styx.
"Říkám ti jen to, co už dávno víš."
"To neznamená, že se mi to líbí."
Viper se zasmál. "Nu, nemusí se ti to líbit."
Ovzduší se pročistilo. "Vrať se domů, Vipere. Splním svoji povinnost."
"A zavoláš mě, když budeš potřebovat?" naléhal na něj Viper.
"Zavolám," váhavě přislíbil Styx.
Viper, spokojený s vývojem situace, si neodpustil malý úšklebek. "Víš, že tvoje nové postavení s sebou přináší i jisté požitky?"
Styx se zamračil. "Požitky?"
"Žádná žena neodolá nabídce sdílet lůžko s novým Anassem."
Styx zvedl obočí. "Nemusím být Anasso, abych dostal do postele ženu."
Viper se rozesmál a vyhrnul si rukáv pláště, aby odhalil předloktí, kde se skvělo tetování. Byla to známka jeho spojení se Shay.
"Jen měj na paměti, že ženské pokolení představuje mnohem větší nebezpečí než všichni démoni dohromady."
Styx se na Vipera podíval, jako kdyby ztratil rozum. "Takový risk mi nikdy nepřijde na mysl, starý příteli. Někteří z nás jsou dost moudří na to, aby prohlédli takové průhledné pasti," řekl s absolutní přesvědčivostí.
Viper se jen usmál a vzpomněl si na svou neoblomnou víru.
"Víš, starý příteli, co se říká o myších a lidech."
