25. kapitola
9. 10. 2011
Shay málem zařvala úlevou, když se zbavila ochromu-jící bolesti.
Sakra. Přece nebyla žádným nováčkem. Bili ji, pálili, přivazovali za vlasy a zkoušeli na ní nižné čáry. Nic ji však nedostalo do takové agónie, jako kdyby byla opékána na pekelném rožni nebo jí bylo srdce svíráno železnými obručemi.
Nevěděla, jak mohla takové utrpení přežít. Raději by byla mrtvá.
Podařilo se jí pootevřít oči a zjistila, že neleží na tvrdé zemi ve vlhkém tunelu. Měkký perský koberec, na kterém spočívala, perfektně ladil se zbytkem zařízení v místnosti.
Ocitla se v pohádce z tisíce a jedné noci.
Druhá věc, které si povšimla, byl Viper, klečící zhroucený vedle ní, viditelně otřesený strašlivým útokem. Dech se jí zúžil. Začala bojovat s vlastním tělem, aby jí dovolilo pohnout se. Nevěděla, jak Viperovi pomůže, ale strašlivě toužila se ho alespoň dotknout.
Po velké námaze zvedla ruku z podlahy, ale než mohla Vipera pohladit, padl na ni hrozivý stín.
Temné zlo, které se chvělo ve vzduchu, se přiblížilo na dosah. Ucítila stejného ďábla, jehož přítomnost zaznamenala už v aukční síni při dražbě, a později, když je Styx a Havrani pronásledovali ulicemi Chicaga.
Anasso.
Nemohl to být nikdo jiný.
Pomalu otočila hlavu a neubránila se děsu při pohledu na vyhublý, zpustošený obličej, který se nad ní skláněl. Vypadal jako příšera z nejstrašidelnějšího hororového filmu, ne jako nejmocnější upír na světě.
Shay však nedala na první pohled. Nebyla tak hloupá, aby podcenila protivníka, který jí způsobil tak pronikavou bolest pouhou myšlenkou.
Stáhla se a připravila na nevyhnutelný útok, ale on vedle ní poklekl a jemně se dotkl její tváře.
"Moje Shalott," zašeptal. Hlas se mu třásl, přesto byl plný síly, která děsila všechny kolem. "Věděl jsem, že za mnou přijdeš."
Shay se zhluboka nadechla. "Pověz, co jsi udělal Viperovi?"
V kostnatém obličeji se objevil stín žalu, ale oči zůstaly studené jako led.
"Neměl jsem na výběr. Odmítl mě pochopit."
"Pochopit co?"
"Že musím přežít. Že beze mne se upíři vrátí o tisíce let zpátky." Tesáky se mu zaleskly v záři ohně. "Jsem Anasso. Musím být nesmrtelný."
"Bez ohledu na to, kolik jiných zemře?"
Jeho prsty ji štíply do tváře, až zasténala bolestí. "Stojím vysoko nade všemi."
Shay zachvátila zuřivost. Tento upír už připravil o život jejího otce a nyní vyhrožuje muži, kterého miluje. Všechno proto, aby ostatní nepřestali věřit legendě, kterou si o sobě stvořil.
"Jsi jen šílenec, nic víc," zasyčela mu do tváře.
Prudce jí přitáhl hlavu k sobě. Jeho obličej byl tak blízko, že cítila zkažený dech z jeho úst.
"Paličatá jako otec, co?"
"Ty bastarde!" I když věděla, že její boj je marný, pokusila se vykroutit. "Zavraždil jsi mého otce."
"Jen naplnil smysl svého života, drahé dítě. Jeho krev byla míněna jako dar. Dar, který mě uzdravil. Teď jsi na řadě ty, abys dovršila svůj osud."
Popadla ho za tenká zápěstí a celou silou je zmáčkla.
"Mým osudem bude sledovat, jak umíráš."
Hrozivě se zasmál. "Toho se nebojím."
"Ta mladá dáma má ve skutečnosti pravdu," ozval se mladý hlas. "Zemřeš, starý upíre, a ona bude při tom. Bohužel nevím, jak dlouho se bude moci z tvé smrti radovat."
Shay byla náhle volná. Objala se rukama kolem pasu a pozorovala Anassa, jak se namáhavě zvedá. Jak moc se jí chtělo plakat, ale to by nemělo smysl. Raději se zaměřila na nového nepřítele.
Byl to zlatovlasý démon. Skřítek? Tady?
Co proboha dělá skřítek v jeskyních upírů ? Co to táhne za sebou na řetěze?
Anasso byl rozezlen na nejvyšší míru. Místo přivítání jen zasyčel.
"Damokle. Nevolal jsem tě."
"Ano, já vím, a musím říct, že jsem zhrzený." Pohodil zlatými kadeřemi. "Pořádáš večírek a svého nejoblíbenějšího služebníka nepozveš?"
"Nejoblíbenějšího?" zasyčel Anasso znovu. "To sotva."
Damokles se usmál a Shay se instinktivně přitiskla k Viperovi. Na tom úsměvu nebylo nic příjemného.
"No, no. Potom, co všechno jsem pro tebe udělal, pane ?"
Upír na chvíli zapomněl na ženu, ležící na koberci. Zne-hybněl hněvem, což se Shay docela hodilo. Nevšiml si totiž, že Viper se trochu probral a ovinul jí paži kolem pasu.
S úlevou se na něj zahleděla, ale strnulým výrazem ji varoval, aby k nim nepoutala pozornost.
Znovu tvořili pár.
"A co jsi pro mě udělal, Damokle? Díky tobě jsem zeslábl. Zpočátku jsem neprohlédl tvé lži, ale teď je to jinak. S tvým příchodem se objevila zrada a nenávist."
Skřítek se spokojeně zachechtal. "Ano, to jsem zvládl velmi dobře."
Anasso se na něj nevěřícně podíval. "Přiznáváš se ke svým skutkům?"
"Samozřejmě. Chci, abys věděl, jak snadné bylo dostat tě na kolena." Jeho falešný úsměv se vytratil a na tváři se objevila nenávist. "Klidně si říkej Anasso. Byl jsi pro upíry někdo jako bůh. Teď už jsi jen žalostná, zbabělá troska, která by klidně zavrhla celou svou rasu, jen aby zachránila svoji tělesnou schránku."
Anasso bojovně postoupil kupředu. "Přišel jsi mě snad zničit?"
"Ano."
"Proč?"
Skřítek se dotkl malého medailonku, který mu visel na krku. "Říkal jsem ti, že nejsi první démon, kterému jsem sloužil. Kdysi jsem měl tu čest pracovat pro opravdovou osobnost."
"Kdo to byl?"
"Jeho jméno se nesmí vyslovit. Lhal jsi mu a podváděl ho, až jsi ho nakonec zahnal do pasti, ze které nebylo úniku."
Oba dva se mlčenlivě poměřovali. Shay ucítila, že ji k sobě Viper přitáhl, jak vzduch zhoustl napětím. Byl plný násilí, záleželo pouze na tom, kdy vypukne.
Anasso se napřímil do arogantní pózy. "Já jsem sjednotil klany. Já jsem ukončil krveprolití. Já jsem přinesl mír těm, kteří znali jen válku. Já jsem dosáhl toho, co jiní nedokázali."
Damokles si jen odfrkl. "Ne, jen jsi vymyslel způsob, jak shromáždit upíry, aby ti posloužili. Potom jsi mohl bez obav zabít starší a slovutnější a převzít jejich moc. Chytrý plán, to musím přiznat. Přede mnou však nepředstírej, že to mělo jiný význam než mocenský. Jsi nenasytný. Lačníš po moci."
Viper při takovém obvinění svého pána ostře zasykl, ale Shay se neodvážila na něj pohlédnout. Očima visela na zuboženém upírovi.
Zdál se z hloubi duše uražen.
Dost uražen na to, aby je všechny zabil.
"Nemáš žádné právo mě soudit, skřítku," osočil Damokla.
"Přece nejsem jediný, nebo snad ano?" ukázal Damokles dramaticky na ležícího Styxe. "Tvůj oddaný služebník, který pouze ucítil náznak nekalého jednání. Uviděl kreaturu, jaká se v tobě skrývá. Tvé pravé já."
Se zuřivým výkřikem zvedl Anasso své pařáty a namířil je na skřítka. Viper zaklel a odstrčil Shay. Napětí hrozilo výbuchem.
"Příliš odvážná slova na tak podřadného démona. Naučím tě, jak se máš chovat, jsi-li v podřízeném postavení!" pohrozil Anasso.
K překvapení všech se Damokles jen zasmál. "Nejsem tvůj podřízený. Zařídil jsem tvůj pád."
"Lži a pomluvy," odsekl starý upír. "Chceš se mi snad postavit?"
"Ach, to nebude nutné. Mám jiné prostředky, jak tě zabít."
Zelené oči se mu zablýskaly škodolibou radostí, když zatáhl za řetěz. Shay, ukrývající se za Viperovými zády, vykoukla ven. Ucítila známý nepříjemný pach.
Znala ho až příliš dobře.
"Evor," zalapala po dechu, když do místnosti dovrá-voral trol a padl na kolena. Viper ztuhl. "Zatraceně."
O Shay se pokoušely mrákoty. I když pach ucítila už dřív, vidět Evora na vlastní oči znamenalo horší zážitek. Vypadal příšerně.
Mastné vlasy se mu lepily na lebku. V obličeji byl bledý a špinavý bůh jen ví od čeho. Tisícidolarový oblek vypadal jako vytažený z popelnice. Nezbylo z něj nic, co dřív tak nenáviděla na elegantním a vyšňořeném trolovi.
"Jak by mně mohla tato žalostně vyhlížející kreatura ublížit?" zasmál se nevěřícně Anasso.
Damokles si Evora přitáhl jako psa na vodítku a ma-jetnicky mu položil ruku na hlavu.
"Tohle je velmi specifický trol. Víš, je majitelem kletby. Kletby, která může zabít tvou Shalott."
Konečně si Anasso uvědomil, o jaké nebezpečí se jedná. Potřeboval krev živé Shalott, žádný upír nemohl pít krev zemřelých. Shay musela žít, aby ho mohla spasit.
Kdo by čekal, že se Anasso vrhne na Damokla, mýlil by se. Rychle přiskočil k Shay, snad aby se z ní co nejrychleji napil. Než bude pozdě. Shay vykřikla.
Nebyl to zase tak špatný nápad, ale Anasso podcenil upíra, který spočíval vedle ní.
Hned se vyhoupl na nohy a hbitě vytasil meč, aby zahnal starého upíra zpátky.
"Shay... vezmi si na starost toho trola," nařídil jí a vyrazil vpřed, aby využil výhody náhlého překvapení.
Zaváhala, když Anasso zvedl ruce a soustředil svou sílu na Vipera. Věděla, že s takovou bolestí se dá těžko vést rovnocenný boj. Její Viper bude zcela v moci svého pána.
Jako kdyby vycítil její zakolísání, Viper mávl mečem, aby znovu Anassa odradil. "Shay, pohni se, nebo oba dva zemřeme," křikl na ni, ale oči měl stále upřené na postavu před sebou.
Vyjádřil se velmi neomaleně.
A pravděpodobně správně.
Její přítomnost ho víc rozptylovala, než aby mu pomáhala.
Odvrátila se od něj, aby pomohla Evorovi, ale na místě se zarazila.
Ani Damokles neztrácel čas. Držel Evora pod krkem a mířil mu nožem na srdce. Sakra.
Vrhla se vpřed, ale mozek ji varoval, že to nestihne.
Evor zemře.
A ona zemře s ním.
Viper ucítil okamžik, kdy se od něj Shay odpoutala, ale nemohl ji zkontrolovat pohledem. Neodvážil se.
Anasso mohl být oslaben, ale jeho síla byla stále větší než Viperova. Jediná naděje na vítězství spočívala v udolání starého mistra. Nebyl to nejlepší plán, ale v tom okamžiku ho nic lepšího nenapadlo.
Držel meč ve stále stejné poloze a pomaličku dorážel. Anasso na něj znechuceně syčel a pokoušel se proklouznout kolem něj. Ještě jednou se pokusil napřáhnout své paže na Vipera, ale ten hned zaútočil a roztál útlé zápěstí Anassovy ruky vedví.
Upír bolestivě zaúpěl, když mu ruka upadla na zem, a přitiskl si krvácející pahýl na hrud.
"Jsem tvůj pán," sípal. "Nemůžeš mne nechat zemřít."
Viper ho ignoroval. Nemohl polevit ve svém soustředění.
Jak se později ukázalo, bylo to správné rozhodnutí.
Anasso zvedl zrak a přivolal všechny zlé mocnosti světa, aby mu přišly na pomoc. Kolem jeho těla se začal formovat tmavý oblak.
Viper opět nezaváhal. S válečnickým pokřikem vyrazil vpřed, i když věděl, že v temnotě nemůže přežít. Jeho cílem bylo zabít Anassa.
Teď.
Uskočil stranou a předstíral výpad na Anassovo srdce. Starý upír ho snadno odrazil, dokonce i další útok, který Viper směřoval na poraněnou paži. Tma zhoustla a Viper pocítil první bolestivé šlehy.
Prorazil temný oblak mečem a šermoval podle pravidel, která se upíři učili po staletí. Jak předpokládal, Anasso se instinktivně prohnul vzad, aby uhnul před zbraní. V tom okamžiku Viper obrátil meč a zamířil na nepřítelovy nechráněné nohy. Výpad nebyl smrtelný, ale přinutil Anassa zakolísat. Vyjekl, když mu začal stříkat krev z pravého stehna.
Temnota se na malý okamžik rozplynula a Viper toho okamžiku využil k přímému výpadu. Otočil svůj meč a bez váhání ho vrazil do Anassových zad.
Tentokrát upír padl na kolena.
Viper vyrazil, aby ho zabil.
S pocitem blízkého konce k němu Anasso obrátil hlavu a zoufale se na něj podíval.
"Jsem Anasso. Upíři beze mne nepřežijí," zaprosil. "Všechny je odsoudíš k zániku."
Viper se s mečem připraveným k poslední ráně zarazil. Překvapivě nic necítil. Nic. Žádná lítost nad nadcházejícím koncem života pro něj kdysi milovaného vůdce. Ať už byl čímkoliv, dnes byl Anasso jen vzteklinou nemocným zvířetem.
"K zániku odsuzuji jen tebe."
Meč se zábleskem na ostří dopadl. Anasso zvedl zbývající ruku, jako kdyby chtěl ještě přivolat svou moc, ale už bylo pozdě.
Léta nemoci mu způsobila zranitelnost a smrtelnost.
Ocel mu projela krkem a starověký vůdce byl mrtev.
Levet měl nervy napjaté k prasknutí.
Žádné překvapení.
Cožpak by malý, sotva tři stopy měřící Chrlic, plazící se podzemními tunely vstříc bandě hladových upírů, nemohl mít nárok na trochu rozladěnosti?
Poprvé ve svém předlouhém životě však nedovolil zbabělému srdci, aby poroučelo křehce odvážné mysli.
S každým krůčkem se přibližoval k Shay, a proto nezakolísal. Ať si na něj číhá běsnících upírů kolik chce. Jejich pach ho sice vždycky vystrašil, ale při svém postupu zatím nenarazil ani na jednoho.
Nově nabytou odvahu může otestovat až později.
Pátravě se zahleděl do nového tunelu, bohatě vystlaného koberci. Cítil, že se blíží do doupěte královského majestátu. Všechny buňky těla ho varovaly, že by se mu měl vyhnout, ale zachytil vůni Shay, tudíž nebylo pochyb, že tudy prošla. A to zcela nedávno.
Vplížil se až k samotnému otvoru do jeskyně. Tam se zastavil a zhluboka se nadechl.
Ta ženská za jeho zády z nepochopitelných důvodů narazila na jeho složená křídla a dupla mu na ocas, než zjistila, že už nepostupuje kupředu.
S tichým varovným zasyčením se k ní obrátil.
"Moje křídla nejsou žádné provizorní airbagy," procedil mezi zuby. "Mohla by sis to laskavě zapamatovat?"
Jen se ušklíbla, zcela netečná k jeho urážce. "Proč ses zastavil?"
"Protože je tady Shay."
"Co pořád máš s tou Shay? Je snad tvoje milenka?"
"Říkal jsem ti, že je moje přítelkyně."
"Pchá." Bella si sugestivně přejela rukama po zaoblených křivkách. "Mohla bych ti být lepší přítelkyní, kdybys zatoužil mít mě navždy po svém boku."
Navždy? Mon dieu! Při takovém pomyšlení se Levet otřásl. Jako muž dokázal ocenit krásnou ženu, ale nebude strkat hlavu do oprátky na celou věčnost. Natož s vodní žínkou.
"Co ty víš o přátelství?" zeptal se a odvrátil se od ní, aby prozkoumal vstup do jeskyně.
Ucítil, jak se mu prsty dotkla křídel. "Udělám, co budeš chtít. Splním ti i nejtajnější přání."
Levet zatřepal křídly, aby se zbavil jejího dotyku. "Na to nepotřebuji přítelkyni. Stačí mi dost peněz a místní bordel."
"Udělám cokoliv. Ať je to jakkoliv obtížné. Cokoliv."
"To není přesně to, co se očekává od přítele."
"A kdo je tedy přítel?"
Netrpělivě se na ni podíval. "Někdo, kdo má o tebe starost, i když si nezasloužíš, aby se o tebe někdo zajímal."
"To nedává žádný smysl," zaprotestovala Bella.
Leveta zaplavily vzpomínky na Shay. Jak zabránila trolům, aby ho mučili. Jak pohrozila Evorovi kastrací. Jak se vrátila do aukční síně, aby ho zachránila.
"Nedává," přiznal tiše. "A v tom je právě kouzlo přátelství."
Otevřela ústa k odpovědi, ale prudkým pohybem ruky ji zastavil a obrátil svou pozornost zpět k jeskyni.
Určitě tam byla Shay. Ale ucítil ještě tři upíry, skřítka, před kterým ho Bella varovala, a... Evora.
"Sakra." To bylo zlé. Prekérní situace. Přitáhl si Bellu k sobě. "Za jak dlouho se mi splní přání?" zeptal se.
"Přej si něco a vyplní se to hned."
"Dobře."
Levet zadržel dech, když mu Bella přitiskla prst na ústa. "Nedělej to. Přej si, abych zůstala s tebou. Zachráním tvou hloupou přítelkyni..."
"Přeji si, abych byl velký jako král skřetů," zahlaholil a nebyl si jistý, co má očekávat. Snad nějaké štípání a brnění. Záblesk, kouř.
Ohňostroj a dechový orchestr.
Místo toho dostal prudkou ránu do hlavy, jak byl náhle vyšší než strop tunelu.
"Au!" Zatlačil si bouli na hlavě a prohlédl si tělo, třikrát větší než předtím.
Přání zafungovalo. Teď byl dost velký, aby mohl zachránit Shay přede všemi, kteří by mu stáli v cestě.
V poslední chvíli. Skrz úzkou štěrbinu uslyšel kvílivý výkřik, který se odrážel od nízkého stropu.
"Sacrebleu, Shay, už jdu."