20. kapitola
9. 10. 2011
Viper zjistil, že tato černá limuzína se jen stěží vyrovná jeho. I když byla přiměřeně veliká a měla měkké kožené sedačky, postrádala ostatní vymoženosti. Žádná tichá hudba z reproduktorů, žádná plazmová obrazovka, dokonce ani šampaňské chladící se ve kbelíku s ledem.
Jistě, musel uznat, že v jeho voze nebyly stříbrné okovy, visící ze stropu, které udržely na místě i nejrozzuřenějšího upíra. Jen co se z. téhle kaše dostane, hned to napraví.
Pokusil se ignorovat kov, který se mu zařezával do zápěstí. Zkusil zahýbat řetězy, kterými byl svázaný, ale nebylo mu to nic platné. Hlavně se nechtěl podívat do očí zrádci, který seděl naproti němu, nebo myslet na Shay, která je někde ve tmě úplně sama.
Jediným trhnutím si Styx sňal pláštěnku a odhalil černi kalhoty a tlustý svetr, pokrývající jeho obrovské tělo. "Marně se namáháš a ubližuješ si tím, Vipere," řekl
Viper se na něj zadíval. Tento upír byl kdysi jeho přítelem. Tohle mu však nikdy nezapomene.
Nikdy byla velmi dlouhá doba pro nesmrtelné.
"Myslíš si snad, že se vzdám bez boje, i kdyby byl jakkoliv zbytečný?" zeptal se.
Studené rysy se ani nepohnuly. "Pokouším se tě znovu a znovu přesvědčit, že tě nečeká smrt."
"Ne?" zasmál se Viper. Byl rozzlobený na sebe i na Styxe. Zachoval se jako idiot. "Po Chicagu mě honili čarodějové, pekelní psi i trolové."
"To bylo jen rozptýlení."
"A co Lu?" otázal se. "Ujišťuji tě, že to nebyla žádná zábava. Málem mi urazil hlavu."
K Viperovu překvapení se na bronzových rysech objevil záblesk neklidu. Nebylo to mnoho, ale dávalo to šanci na jakousi lítost i u tohoto muže.
"To... to jsem nezavinil já."
"Tvůj pán?" zkoušel ho opatrně Viper.
"Na to nemám co říct," odrazil ho Styx. "Raději mi povídej o Shalott."
Viper zaskřípal zuby. "Je asi pět stop a sedm palců vysoká, váží něco přes padesát kilo, což je velmi nízká váha vzhledem k tomu, že jí jako kůň..."
Styx netrpělivě zasyčel. "Srandičky stranou, na to není čas. Jestli tě mám zachránit, potřebuji, abys spolupracoval."
Viper mu chtěl pěkně jadrně říct, kam si může tu svou pomoc strčit. Kdyby měl po ruce pořádný kůl, vrazil by mu ho bez váhání přímo do srdce, aby už se nikdy nepokusil Shay ublížit.
Naštěstí měl dost rozumu, aby si dal dvě a dvě dohromady. V tomto okamžiku neměl naději na únik. Pokud by se mu podařilo přimět Styxe k rozhovoru, mohl by zjistit, co ho čeká.
"A jak si takovou spolupráci představuješ?"
"Pro začátek mi bude stačit, když mi popíšeš svůj vztah k oné démonce."
Viper se na něj chladně zadíval. "Je mojí otrokyní."
"A víc než to, není-liž pravda? Riskoval jsi život, abys ji zachránil. Proč?"
"Ty víš proč."
Tmavé oči ho pozorně studovaly. "Cítíš k ní něco?"
Viper se neklidně zavrtěl. K ničemu by nevedlo, kdyby své city k Shay tajil. Byly tak očividné, že si jich musel všimnout i naivka.
"Ano."
"To je pro upíra nebezpečný luxus," zamumlal Styx. "A ještě nebezpečnější pro hlavu klanu."
Viper bezděčně zatřásl řetězy. "Proč se o můj vztah k Shay zajímáš?"
Styx se nadlouho odmlčel, až si Viper začínal myslet, že na jeho otázku neodpoví. Potom se však k němu starší upír naklonil a ostře se na něj zahleděl.
"Bylo by pro tebe nejlepší, kdybys zpřetrhal všechna pouta, která tě k té démonce vážou, a zmizel. Dej mi její amulet, já zastavím auto a už se nikdy nedostaneš do podobných potíží."
Byl to směšný návrh, ale Viper se udržel, aby se nezasmál.
"A jestli ti ho nedám?"
"Nakonec budeš přesvědčen, abys to udělal, a ujišťuji tě, že se ti ten proces nebude líbit."
Viper přimhouřil oči. "Mučení je zakázáno, dokonce i pro Anassa," zmínil hlavu všech upírů, které Styx a Havrani sloužili jako osobní strážci.
"Občas je třeba vykonat nepříjemné oběti."
"Já mám být tou obětí?" zeptal se Viper.
"Velmi doufám, že ne."
Viper pomalu potřásl hlavou. "Tohle nejsi ty, Styxi. Ve všech střetech ses vždy zachoval čestně."
Styx se lehce opřel zpátky o sedadlo, ale Viperovi neušlo, že ho obvinění ranilo.
"Nade vše si cením povinnosti," odpověděl dutým hlasem, jako kdyby se bál, že o sobě prozradí víc, než je zdrávo.
Viper si prohlížel tvář, co mu kdysi byla tak blízká. Nezestárla. Ve skutečnosti byly ty rysy stejné jako před staletími. Neušlo mu však napětí, které se Styx marně pokusil skrývat. Bylo v očích, v držení celého těla. Jako kdyby mu ona století ukradla něco velmi vzácného.
"Povinnosti vůči Anassovi?" zeptal se.
"Povinnosti vůči všem upírům. Naše samotná existence závisí na tobě."
Viper zvedl obočí. "Mluvíš velmi přehnaně na upíra, který si vybral osud mnicha. Co se může stát tak strašlivého?"
"Nemůžeš mi uvěřit?"
"Ne."
Styx zvedl ruku a dotkl se medailonku, který měl pověšený na krku. Byl to starodávný aztécký symbol, bez kterého neudělal ani krok.
"Děláš mi to těžší, než to je."
Viper si pohrdlivě od frkl. "Já sotva. Byl jsem spokojený ve svém brlohu. Měl jsem Shay. Nikomu jsem nezkřivil ani vlásek. To ty jsi mě dostal do těchhle sraček."
Styx nevzrušeně řekl. "Tak nařídil Anasso. Na ničem jiném nezáleží."
Ať jde k čertu.
Viper se neklidně zavrtěl a spolkl kletbu, která se mu drala na jazyk. Pouta mu začínala způsobovat bolest, která nešla ignorovat.
"Zajali jste trola, který má v rukou Shayinu kletbu?"
"Ne, podařilo se mu uniknout."
Viper se zamračil. Styx se mohl odpovědi vyhnout nebo ji odmítnout, ale nelhal by. Kde je tedy sakra Evor? Procházel si události posledních dnů. Teď už věděl, že je to Anasso, kdo od začátku usiloval o Shay.
"Co po Shay chceš? Její krev?"
Styx se díval z okna. "Její krev znamená život."
Viper se zachvěl. "Život? A čí život?"
"Dost, Vipere. Už jsem toho řekl víc, než jsem chtěl."
V tónu hlasu zazněla tečka. Vipera zachvátilo zoufalství. Nebyl v postavení, kdy by mohl naléhat. Změnil tedy taktiku a zaměřil se na chvilkovou slabost, kterou předtím zahlédl ve Styxově obličeji.
"Nikdy jsem nepochopil, proč jsi zasvětil svůj život Anassovi," řekl nakonec zdánlivě bez rozmýšlení, jako kdyby chtěl jen zabít čas. "Vždycky sis zakládal na své nezávislosti."
Styx pokrčil rameny. "Pochopil jsem, že jak léta a staletí míjejí, potřebuji víc než pouhou existenci, abych byl spokojený."
"To nebylo jen pouhé přežívání," namítl Viper. "Byl jsi obávaný válečník, dokonce jsi jednu dobu byl hlavou klanu. Největšího klanu. Takový osud by ti mohli mnozí závidět."
Tmavé oči zablýskaly hněvem.
Viperovi se paradoxně ulevilo. Jakýkoliv cit dokazoval, že starý Styx, tak jak ho měl kdysi rád, pořád existoval.
"Ó ano, záviděli mi tak moc, že každý průměrný upír klepal na mé dveře a vyzýval mě na souboj," řekl hořce. ,,Téměř každý rok jsem se musel pouštět do nějaké bitvy."
"To je cena za vedoucí postavení," namítl Viper. ,,Nikde není psáno, že to má být snadné."
"Nenamítám nic proti obtížím, ve skutečnosti je vítám. Netoužím však po prolévání krve. Zhnusilo se mi zabíjet bratry."
Viper pocítil náhlý záchvěv soucitu. Lépe než kdokoliv jiný rozuměl té lítosti. Není nic příjemného prolévat krev vlastního rodu. Velké množství krve. Styx byl kdysi outsider jako on. Upír bez příslušnosti ke klanu, snadná kořist. Potom se stal natolik silným, že se dokázal ubránit. Jak se jen mohl vydat napospas někomu jinému?
"I mně. To však nevysvětluje, proč ses připoutal k ně komu jinému."
"Všichni sloužíme Anassovi. Je náš pán."
Viper potřásl hlavou. "Ale ne jako jeho osobní stráž Zaprodal jsi svou duši."
"Ne!" Místo výkřiku Styx pouze zašeptal. "Vždycky ji mohu dostat zpátky."
"Duši?" zapochyboval Viper.
"Říkej si tomu, jak chceš." Styx mávl netrpělivě rukou. "Smysl života. Důvod existence."
Viper se na něj dlouze zadíval. Poslední věc, kterou by v tento okamžik očekával, byla filozofická debata. Byl vězněn. Neměl by být. Takový však byl Styx.
"Zníš téměř jako člověk," řekl posléze. "Nehledají snad lidé stále jen osud, který je jim předurčen?"
"A co je na tom zlého?" opáčil Styx. "Cožpak my neusilujeme o to, abychom věděli, že naši bratři se budou mít lépe než my?"
Viper se významně podíval na svá želízka. "Opravdu věříš, že tohle děláš? Mám se snad lépe?"
Starší upír se ušklíbl. "Zapomněl jsi, že to byl Anasso, kdo vedl všechny bitvy, aby zcivilizoval náš klan. Jeho síla nám umožnila porazit ty, kteří lpěli na zpátečnickém řešení. Jeho moc brání anarchii, aby opět převzala vládu. Řekl bych, že tento cíl stojí za to."
Viper na minulost nezapomněl. Na kruté, brutální války, které se vedly. Na Anassa, který je dokázal vyhrát. Bez jeho úsilí by stále upíři žili jako neandrtálci. Viper si také pamatoval války, ve kterých byli zabiti ti nejstarší, aby Anasso byl jediný a nejmocnější ze všech.
"Účel světí prostředky, že?"
"Chceš se mi vysmívat, Vipere?"
Viper se jen pousmál. "Ne. Ve skutečnosti ti rozumím. Já jsem našel uspokojení ve vedoucím postavení klanu, ale jak říkáš, existuje víc věcí, pro které se dá žít. Není to pouze moc. Já sám jsem v poslední době našel smysl svého života."
Styx se na něj zvědavě podíval. "A co to je?"
"Shay," odpověděl prostě. "A je jedno, co mi uděláš. Ona musí být v bezpečí." Naklonil se a ukázal své lišáky. "Klidně zavrhnu celou upírskou rasu, jestli to bude nutné."
Styx sevřel prsty kolem medailonku. "Raději bys měl vzít rozum do hrsti a zavolat svou Shalott. Jinak budeš možná muset svou hrozbu splnit."
Nebylo divu, že tím jejich rozhovor skončil.
Jeskyně vypadaly spíš jako komnaty ve středověkém hradě, než jako díry vykopané v zemi. Stěny, dokonce i stropy byly pokryté těžkými tapisériemi, na podlahách se skvěly huňaté koberce a tma byla potlačena bronzovými lustry, obtíženými tucty zářících svíček.
Kusy nábytku byly složitě vyřezávané z tvrdého dřeva. I takové zařízení ve Styxovi vyvolávalo potřebu vytáhnout sirky a kanystr s benzínem. Bylo nemožné bránit takové útočiště a Styx byl válečník každým coulem. Tady by jen zakopl o otoman a zlomil by si vaz, čímž by se protivníkovi vzdal bez boje.
Anasso se nikdy neptal na jeho názor, pokud šlo o zařízení jeho brlohu, a on byl dost chytrý na to, aby nic nekomentoval. V posledních sto letech byl jeho pán ve svých náladách nevyzpytatelný. Vyhodil víc zaměstnanců než kdy předtím.
Styx zpomalil krok, když se blížil k velkému lůžku, kolik se toho v posledním století změnilo. Hodně.
Jeho pán podléhal těžké chorobě. Všudypřítomný Damokles zamořoval vzduch. Podvodné jednání prodlužovalo agónii.
Nebylo to poprvé, co si položil otázku, zda bylo jeho rozhodnutí správné. Učinil však slib. Jeho slovo platí. V těchto dnech jako kdyby byla jeho čest pošlapána.
"To je Styx?"
Tichý křaplavý hlas, který se ozval, ho donutil sklonit se k posteli s nebesy. V horku, které vydávala polena praskající v krbu, se jeho pleť orosila, ale ještě hůř na něj působil zápach rozkládajícího se těla. Polkl a podíval se na lůžko, kde ležel pán, kterému kdysi přísahal svou věrnost.
Teď už nevypadal jako vládce.
Už ne.
Kdysi dominantní postava, vysoko všechny převyšující, se choulila v přikrývkách a vypadala jako stařec, ne jako nejmocnější upír, který kdy kráčel po zemi. I vlasy mu vypadaly a odhalily léze, které hyzdily kůži. V očích měl výraz smrtihlava, ale jen blázen by věřil, že je bezmocný. Černé lesknoucí se oči odhalovaly bystrou inteligenci a nebezpečnou sílu, která se skrývala hluboko uvnitř.
Styx se hluboce uklonil "Volal jsi mne, pane?"
Na vychrtlém obličeji se objevil náznak úsměvu. "Ano, Styxi. Slyšel jsem, že jsi přivedl Vipera, což znamená, že brzy dostanu svou Shalott."
"Ano, pane."
"Dal bych přednost tomu, abych mohl tu démonku už mít u sebe, ale stejně jsi pořídil dobře. Jako vždycky."
"I když se snažím, není to vždy dostatečné." Věděl, že má sevřený hlas, ale nemohl s tím nic dělat.
"Nač taková skromnost? Co jsem to ještě slyšel z tvého hlasu?" Žhnoucí oči si ho pátravě prohlížely. "Doufám, že ne lítost?"
"Nerad ubližuji příteli."
"Předpokládám, že hovoříš o Viperovi," řekl Anasso.
Styx sevřel pěsti. Když dostal příkaz, aby přivedl Vipera a Shay, dlouze proti tomu protestoval. "Ano. Je to čestný muž. Nezaslouží si, aby s ním bylo zacházeno takovým způsobem."
Anasso zhluboka vzdychl. "Můj starý příteli, ty víš, že bych ho nejraději přivítal jako svého bratra, jen kdyby mi dal amulet, který by nám přivolal jeho otrokyni. Už to udělal?"
"Ne," ušklíbl se Styx. "Zdá se, že je... že k oné Shalott něco cítí."
"Škoda." Starý upír si uhladil purpurový samet na své róbě, jako kdyby se hluboce zamyslel, ale Styx dobře věděl, že pouze skrývá své myšlenky. "Stejně jako ty ne mám žádnou zálibu v ubližování svým bratrům. Bohužel si nemůžeme dovolit žádné zaváhání. Už už máme Shalott v rukou. Viper musí použít svůj amulet."
"A jestli odmítne?"
"Pevně věřím, že Havrani ho přesvědčí, aby tak učinil." "Dal jsi příkaz k jeho mučení?"
"To bylo tvoje rozhodnutí, Styxi, ne moje," připomněl mu Anasso mírně. "Já dávám přednost řešením, která nejsou tak komplikovaná."
Styx ztuhl. Obrátil se mu žaludek. "Chceš Vipera zavraždit a Shalott si vzít násilím?"
Starý upír po něm šlehl pohledem, ale odpověděl s nekonečnou trpělivostí. "To je nelítostné obvinění."
"A jak bys to nazval ty?"
Anasso mdle mávl rukou. "Nevyhnutelná oběť za lepší zítřky."
Styx zavrtěl hlavou. "Krásná slova z tohoto činu neudělají menší ohavnost."
"Myslíš si, že netrpím výčitkami svědomí, milý synu? Ze bych nezměnil minulost, kdybych mohl? Sebe nejvíc obviňuji z nepříjemné situace, ve které se teď nacházíme."
Styx věděl, že je to tak. Jen vůdcova slabost je dovedla do takových problémů. Touha po zakázaném ovoci dokázala zahubit i mocného velitele klanu.
"Jsem si toho vědom, pane."
Anasso v jeho hlase zaslechl znechucení a lehce zvedl obočí.
"Možná bys chtěl navrhnout, abych nechal Vipera i jeho Shalott jít. Bez ní však zcela určitě zemřu."
"Musí existovat i jiné prostředky."
"Už jsem zkoušel všechny možnosti, dokonce i ohavné lektvary, které mi nosil ten proklatý zmetek. Nic nemůže zastavit moji nemoc, pouze krev Shalott."
"Shay," řekl Styx mírně.
"Cože?"
"Její jméno je Shay."
"Ano, jistě." Starý upír se nadlouho odmlčel. "Styxi?" "Ano?"
"Pokud jsi změnil názor, pochopím to. Dostal jsem tě do nezáviděníhodné situace a hluboce toho lituji." Zvedl ruku, aby se dotkl jeho paže. "Musíš vědět, že tvoje víra a oddanost pro mě znamenají víc než život sám."
Styxovi se sevřelo srdce. "Jsi velmi laskavý, pane."
"Nejsem." Na okoralých rtech se usadil úsměv. "Víš vůbec, kdy jsme se poprvé setkali?"
"Pokud si vzpomínám, právě jsem si vyřizoval účty s hordou vlkodlaků."
Ozval se přidušený smích. "Řekl jsi mi, že musím počkat, až přijdu na řadu."
Styx se ušklíbl. "Byl jsem mladý a drzý."
"A vzpomínáš si, co jsem ti odpověděl?"
Styx zíral do plamenů ohně v mramorovém krbu. Nebyl hloupý. Viděl, že po něm Anasso chce, aby si připomněl den, kdy mu složil přísahu. A aby si připomněl důvod, proč se uvázal na celou věčnost.
Důvod, který přetrvá oba.
"Řekl jsi, že máš v úmyslu zastavit ten příval krve," řekl prázdným tónem. "Abys začal psát dějiny upírů od samého počátku. Abys nás spojil a uvedl chaos znovu do pořádku. A potom jsi mě požádal, abych stál po tvém boku."
"Po mém boku. Nikdy ne za mnou, Styxi." Anasso strategicky odmlčel. "Chci, aby ses rozhodl sám , můj synu. Pokud si myslíš, že nám prospěje propustit Vipre a Shalott, udělej to."
,,Ne, pane." Styx hleděl na ubohého tvora s hrůzou v očích. ,,To by znamenalo…"
Anasso zvedl dlaň a zastavil příval jeho slov., Promysli si to, ale mysli rychle. Nezbývá nám mnoho času."
