19. kapitola
9. 10. 2011
Shay se vyškrábala z kanálu a nadechla se čerstvého vzduchu. Tedy, relativně čerstvého vzduchu. Byla promrzlá, páchla a ke všemu byla napůl nahá. Naštěstí, jak předpokládala, ji nikdo nepronásledoval. Nebylo to tak překvapivé, pomyslela si, upíři ji mohou dostat prakticky kdykoliv. Vysoký bronzový Styx rozhodně nevypadal jako hlupák. Chladný, vypočítavý a bez skrupulí, ale ne hloupý.
Rozhlížela se jen tak dlouho, aby se ujistila, že nablízku nejsou pekelní psi, trolové ani upíři. Potom vklouzla do stínu budov a zamířila k Dantovu sídlu. Potřebovala pomoc a potřebovala ji rychle.
Najednou její citlivý nos zachytil známý pach. Zastavila se a rozhlédla, ale teprve když se podívala nahoru, zahlédla siluetu skřeta, ukrytého za komínem. Levet. Díky bohu.
Vyrazila přes ulici do úzkého průchodu. Žebřík vedoucí na střechu byl rezatý a nepříliš pevný, ale sotva si uvědomovala jeho opilecké kymácení. Za okamžik už přistála nahoře.
Levet byl na opačném konci, ale zvuk jejích kroků si okamžitě uvědomil. Obrátil se k ní s nataženýma rukama. Jeho rty mumlaly zaklínači formuli.
"Ne... Levete, to jsem já," zašeptala rychle.
"Shay?"
"Ano."
"Svatá matko boží. Málem mě ranila mrtvice," zalapal skřet po dechu a přiskočil k ní. Znechuceně pokrčil nos. "Fuj. Co je to za smrad? A kde máš tričko? Cožpak jsi...?"
Shay ho nenechala domluvit. "Pssst. Kde je Dante?"
"Dává dohromady vojsko." Levet si dal ruce v bok. "Jak jsi utekla? Myslel jsem, že jsi dozajista ve spárech upírů."
Otřásla se, ale ne pouze chladem. "Proplazila jsem se ze skladiště odpadovou šachtou, ale Viper tam zůstal."
"Už tam není."
Popadla ho za paži. "Jak to víš?"
"Viděl jsem, jak ho obrovský upír cpe do stejně obrovské černé limuzíny a odváží pryč."
Srdce se jí málem zastavilo. Sakra. Toho se nejvíc bála.
"Zatraceně." Olízla si suché rty a bojovala s panikou. Klid, hlavně zachovat klid. "Musíme ho najít."
Levet zavrtěl ocasem. "To jsem se právě pokoušel dělat, když jsi mi málem skočila na záda."
"Dobrá, tak jdeme."
"Shay?"
,,Co je?"
"Opravdu si myslíš, že je dobrý nápad, abys chodila se mnou? Jestli se dostaneš blízko..."
Shay ho popadla za rameno. Třásla se jako osika.
Sakra. Bude si muset najít nějaké šaty.
A kříž.
A několik dobře naostřených kůlů.
"Já jdu, Levete."
"Au, nemusíš mě štípat." Vykroutil se jí a zamával křídly. "Jestli se chceš vrhnout do záhuby a připravit nás všechny o život, tak jdeme na to."
Objala se pažemi kolem těla. "Já už jsem v nebezpečí."
"Ne, pokud se vrátíš k Phoenix. Žádný démon se neodváží do jejího příbytku."
"Ani Abby mě teď nemůže ochránit."
"Ale může. Je přece bohyně, cožpak jsi zapomněla?"
"Mysli, Levete," napomenula ho. "Mají Vipera."
"Jsi opilá? Já přece vím, že ho mají. Sám jsem ti to říkal."
Zaťala zuby, aby potlačila touhu s ním zatřást. "Mají Vipera a já jsem jeho otrokyně. Má můj amulet."
"Ach. Ne!" Šedý obličej rázem zbledl. "Nu. Opravdu musíš být opilá, když si myslíš, že by tě Viper dobrovolně vydal do rukou nepřátel. Můžu si o něm myslet, že je to nafoukaný blb, ale nikdy by nedovolil, aby ti někdo ublížil."
Shay se tentokrát zachvěla strachem, nikoliv chladem "Ne úmyslně."
Levet se zamračil. "Shay?"
Schoulila se, když jí na mysli vytanuly staré vzpomínky. "Levete, oba dva jsme byli v moci nepřátel. Víme, co znamená mučení," řekla hluše. "Všechny žvásty o cti a oddanosti jsou pohádky, ne realita. Ve skutečnosti může být každý donucen udělat cokoliv, dokonce i když to jde proti jeho nejdražším."
Levet se zavrtěl a dotkl se jizev, které přetínaly jeho hruď. Pro troly byla nekonečná zábava strefovat se do jeho malého tělíčka. Nakonec přišla Shay a pohrozila jim, že je zbaví mužství. Tato hrozba platila na všechny rasy, druhy a kultury stejně.
"Ne," zavrtěl hlavou. "Viper ne. Amulet musí být odevzdán dobrovolně a to on nikdy neudělá."
Toho se ve skutečnosti Shay obávala nejvíc. Nechá se mučit. Byl tak paličatý, že by raději zemřel, než by ji přivolal k sobě.
Taková oběť by jí zlomila srdce.
"Jestli ho zabijí, stále jim budu vydaná na milost i nemilost," odkašlala si.
Levet si přiložil ruce na spánky. "Začíná mě z tebe bolet hlava. Co tím chceš říct?"
"Jestli vězní Evora, Viperova smrt mě stejně zanechá i jejich spárech. Prokletí nemohu uniknout."
Levet zamumlal pár neslušných francouzských výrazů. Pochopil, že na Shay už čeká gilotina.
"Sacrebleu, když už šlamastyka, tak pořádná, že?"
Tak se to také dalo brát.
"Musíme ho zachránit, Levete. A rychle."
