18. kapitola
9. 10. 2011
Shay se ulevilo, když se Viper bez otázek odvrátil a opět s ní začal prchat ulicí. Doufala, že si nevšiml tmavé podlitiny na její tváři. Prvnímu trolovi se podařila jediná rána, kterou ji zasáhl. Urazil tím její pýchu, ale o to rychleji se ho zbavila.
Až to Viper zjistí, nepochybně si o ní bude myslet, že je amatérka, ne respektovaná bojovnice. Na tom však teď nezáleželo.
Zrychlila krok, aby mohla běžet po Viperově boku. Nebude nic skrývat. Nikdy.
Ignorovala jeho dlouhý pohled a v duchu se připravovala na to, co na ně mohlo vyrazit ze tmy.
V této čtvrti to mohlo být cokoliv, uvědomila si s trpkým úsměvem. Zchátralé domy a bloky zavřených obchodů vykazovaly známky dávného opuštění. I ulice byla plná výmolů a děr, které jim způsobovaly problémy s chůzí. Tahle část města pomalu umírala, zapomenuta většinou lidí, kromě těch, kteří byli donuceni žít na okraji společnosti.
Náhlý smutek, který ji zachvátil, podle ní způsobil zježení chloupků na krku, ale Viper se najednou zabavil, protože poznal skutečnost.
"Upíři," vydechl.
"Sakra." Shay se bezmyšlenkovitě zatahala za cop. "Předpokládám, že to nejsou tvoji upíři."
"Ne."
Samozřejmě že ne. Tato noc byla plná nepříjemných překvapení. Co pro ni mohlo být horšího než potkat neznámého upíra v temné ulici?
"Třeba jen tak procházejí."
Zavrtěl hlavou. Rysy v obličeji mu ztvrdly a najednou vypadal jako vůdce, kterým doopravdy byl.
"Nikdo se do ulic nočního Chicaga neodváží bez mého svolení, pokud mi nechce vyhlásit válku."
Namáhavě polkla. "Kolik jich je?"
"Šest." Zvedl hlavu a začichal. "Jeden z nich je jejich šéf."
"Takže jsme v prdeli."
Viper potichu zaklel a zkoumal očima okolní stíny, zda se v nich upíři neukrývají. Nechtěl, aby Shay viděla, že je znepokojený. Teď ne. Potřebovala arogantního sebevědomého a vznešeného muže, který ji vyvede ze všech nebezpečí.
"Byl jsem takový hlupák," zamumlal.
"Nechci se s tebou hádat, ale co se stalo?" zeptala se Shay potichu.
"Pekelní psi a trolové nás jen měli odvést od Danteho." Zasténal. "Nakráčeli jsme rovnou do pasti."
Shay ztuhla hrůzou. Měl pravdu, skutečně byli blázni. Kdyby si zachovali chladnou hlavu, počkali by, dokud by s jistotou nevěděli, že hrozba, která je za nimi, není horší než ta, která je čeká.
Kdo by však v panice neprchl poté, co zažil zkušenost s bojovníkem Lu? Ještě dnes se z toho chvěla po celém těle.
"Utečeme nebo budeme bojovat?" zeptala se.
"Znám toho upíra," odpověděl Viper. "Poběžíme."
Shay mu uvěřila. Nejlepší bojovníci moudře ustupují. Držela meč stranou, aby jí nepřekážel v běhu, a sledovala Vipera temnou uličkou. Nevěděla, kam spěchají, ale všude to bude bezpečnější než zde. Alespoň v to doufala.
Viper se plynule pohyboval vpřed. Když doběhli k plotu, uchopil Shay kolem pasu a plavně se přenesl přes překážku. Shay potlačila výkřik, když přistáli na pevné zemi, a rozhlédla se. Ocitli se před opuštěným skladištěm.
To bylo něco. Také ona dokázala běžet rychleji a skákat výš než člověk, ale... měla pocit, že letěla.
Při vstupu do skladiště Viper zpomalil a znovu zavětřil.
"Co to děláš?"
"Pssst." Přitiskl jí prst na ústa a táhl ji do zadní části budovy. "Tudy."
Oběhli hromadu zrezavělých sudů a přikrčili se za nimi.
"Proč jsme se tu zastavili?" zeptala se Shay.
"Nemůžeme jim všem utéct." Podíval se na ni se zasmušilým výrazem. "Už nás obklíčili."
Shay poskočilo srdce panikou. "Sakra."
"A když jim nemůžeme utéct, musíme na ně vyzrát," zašeptal jí do ucha.
"Máš plán?"
Pomalu přikývl. "Ano."
Shay si v matném světle prohlížela jeho obličej. Vypadal tak rozhodně, že ji zachvátilo podezření. "Proč mám takový pocit, že se mi tvůj plán nebude líbit?"
Viper se usmál.Protože jsi tvrdohlavá palice, proto."
Píchla ho prstem do hrudi. ,,Řekni mi to."
Vzal ji za ruku a maličko zaváhal. ,,Za tebou je průlez. Chci abys ho použila, já zatím odlákám pozornost upírů."
,,Ne, v žádném případě ne."
,,Snaž, poslouchej mě."
Zmlkl, když zaslechl přibližující se kroky.
,,Vipere! Měl by se vzdát. Skladiště je obklíčeno. Nemůžeš uprchnout."
Snaž při zvuku neznámého hlasu poskočila. Sklonila se a podívala se do škvíry mezi sudy, odkud hlas vycházel. Stíny se rozplynuly a objevil se upír.
Do prdele.
Byl vysoký. Stejně vysoký jako Viper, ale mnohem mohutnější v ramenou. Jeho velikost umocňoval dlouhý černý plášť, který ho zahaloval od krku až po špičky bot. Nebyla to však jen jeho výška, která omračovala. Jak se blížil, pleť v obličeji mu zářila jako bronz. První upír, kterého kdy viděla, bez alabastrové kůže.
Vlasy měl černé jako havraní peří a sahaly mu do půlky zad, byly však staženy několika bronzovými sponami, čímž vynikaly ostré rysy v jeho obličeji - vysoko postavené lícní kosti a orlí nos. Připomínal aztéckého prince.
Bože.
,,Svatá prostoto?" zašeptala. ,,Kdo je to?"
,,Styx."
Shay rozšířila oči a žaludek se jí sevřel do malé ruličky. Na tom upírovi bylo něco nesmiřitelného. Měla pocit, že se nenechá odradit od svého úkolu, ať už byl jakýkoliv.
,,Styx?"
,,Byl pojmenován po řece mrtvých," řekl Viper a pozoroval ho, jak se k nim blíží. ,,Je to největší válečník."
"To je roztomilé," přinutila se Shay polknout knedlík, který se jí vytvořil v krku. "Tvůj přítel?"
"Kdysi."
"Proč nás pronásleduje? Chce moji krev?"
"To mám v úmyslu zjistit." Viper se k ní obrátil a ostře se na ni podíval. "Ale ne, dokud jsi tady."
"Vipere."
"Ne. Teď ne." Sevřel prsty kolem jejího zápěstí, až to zabolelo, a táhl ji dozadu k železnému poklopu na podlaze. Pustil ji a lehce mříž zvedl. Potom vzal Shayin obličej do dlaní. "Styx je většinou k upírům loajální. Nezraní mě bezdůvodně. Ty jsi však ve velkém nebezpečí. Musíš co nejrychleji zmizet, pokud chceš sobě i mně zachránit kůži."
Shay zaťala zuby. Pokořil její pýchu, když ji žádal, aby utekla jako nějaký zbabělec, zatímco on zůstane a bude si hrát na hrdinu. Kromě toho se měla plazit rourou, která smrděla jako skládka toxických odpadů.
Bohužel zřejmě neměla na výběr. Kdyby zůstala, Viper by raději zahynul, aby ji ubránil. I když byl hlavou klanu, proti přesile šesti upírů, kteří prahli po její krvi, by neměl šanci. Kdyby utekl s ní, zase by byli dopadeni. Musela doufat, že se jí podaří uprchnout a najít pomoc dřív, než Viper udělá nějakou hloupost.
Drtila kletby mezi zuby a pomalu k němu přibližovala obličej, až se dotýkali nosy. "Jestli se tady necháš zabít, tak já..."
Zabránil jí v dalších slovech polibkem. "Nikdy se mě nezbavíš, zlato. A teď už běž."
Něžně se dotkla prsty jeho tváře a srdce se jí sevřelo. Strčila meč do kanálu a chtěla vklouznout na ním, když ji zastavila Viperova paže.
"Nech mi tu své tričko," zašeptal tak potichu, že ho sotva zaslechla.
"Cože?" zadívala se na něj nevěřícně.
Naklonil se k jejímu uchu. "Musí tu zůstat tvůj pach, aby si Styx myslel, že tu pořád jsi. Neudrží ho tu věčné, ale zdrží se a ty budeš mít čas k útěku."
Sakra.
Kromě toho, že se bude plazit sračkami, bude ke všemu nahá a zmrzlá. Ale čím dřív odejde, tím dřív najde Danteho a vrátí se vysvobodit Vipera. Přetáhla tričko přes hlavu, hodila na zem a s nosem zacpaným dvěma prsty skočila do díry. Přistála na mazlavé hromadě, o které mohla pouze doufat, že je to bláto, a škrábala se pryč. Perfektní. Prostě perfektní. Nejraději by Viperovi osobně proklála srdce kůlem.
"Nemám náladu hrát si na schovávanou, Vipere," ozval se Styx. "Ukaž se."
Viper potichu položil kovovou mříž na místo a zvedl se. Věděl, že se Shay vzdaluje, ale její pach stále zřetelně visel ve vzduchu. Snad je dostatečně silný, aby zmátl okolní upíry.
Narovnal se a studeným pohledem se zadíval na toho, kterého kdysi nazýval svým přítelem.
"A já nemám náladu, abych se nechal komandovat jako nějaký sluha, starý brachu. Zdá se, že jsi zapomněl, že jsem šéfem klanu."
Styx ho ponuře pozoroval. "Nezapomněl jsem na tvou moc, ani na tvé postavení, Vipere."
"Takže jsi nechal doma své dobré způsoby?"
Tmavá hlava se maličko sklonila. "Máš pravdu, že mě káráš. Takhle jsem si naše setkání nepředstavoval. Bohužel má potřeba potlačila veškeré uvažování."
Viper ztuhl hněvem. Stále ještě nerozuměl, proč jeho bývalý přítel a společník pronásleduje Shay, ale jeho přítomnost zde nemohla být náhodná. Jeho Shalott lákala upíry jako med vosy.
"Co je to za potřebu?"
"Všechny tvé otázky budou zodpovězeny v pravý čas. Teď tě pouze žádám, abys mi vydal svou společnici. Odejdeme všichni společně."
Viper vyzývavě překřížil ruce na hrudi. "Jsem trochu nechápavý, obávám se. Odpusť mi, že po tobě chci jisté záruky, že se nám nic nestane."
Styx nezměnil výraz v obličeji. "Známe se už po staletí. Jaké záruky máš na mysli?"
"Můžeš začít tím, že mi řekneš, proč jsi v tomhle opuštěném skladišti v tak chladnou noc."
"To je jasné. Hledám tě."
"Proč?"
"Tohle není místo na zdvořilostní konverzaci, Vipere. Pokud ty a tvoje společnice půjdete se mnou..."
"A pokud odmítnu?" přehnaně klidně se zeptal Viper.
"To by bylo... nanejvýš nepříjemné."
Viperovy tesáky se prodloužily hněvem. "Odvedl bys mě proti mé vůli? Proti zákonům, které nás řídí? Řekni mi: kde je ten upír, kterého jsem obdivoval víc než kohokoliv jiného? Proč se z něj stal pouhý pěšák, se kterým musím bojovat?"
"Dost." Styx nezvýšil hlas, ale Viper z něj cítil sílu biče. "Nevíš nic o problémech, kterým čelíme."
"Vím, že na území cizího klanu se nevstupuje, pokud nemáte povolení od hlavy klanu," odsekl Viper tak prudce, že Styx zamrkal. "Nebo jsi někoho uplatil? Nebo jsi někoho zabil? Řekni mi, proč tu jsi."
Styx se nesouhlasně zamračil. "Tohle nebudeme řešit na veřejnosti jako hašteřiví trolové. Měl jsem větší očekávání, příteli."
Viper výhružně postoupil vpřed. "Kdybys mi nemířil kudlou do zad, choval bych se lépe. Porušil jsi dohodu a pasoval ses na nepřítele mého klanu."
Ve vzduchu mrazivě zaválo a za Styxem se objevilo pět dalších upírů. Všichni měli na sobě černé róby a s kapucami na hlavě vypadali hrozivě.
Byli obrovští.
Viperovi se paradoxně ulevilo, i když bude muset bojovat s velkou přesilou. Havrani byli zde, což znamenalo, že leště nezjistili nepřítomnost Shay. Vytáhl dýky a připravil se na útok. Jestli zemře, vezme si s sebou někoho do hrobu.
Upíři však byli zastaveni zvednutím ruky svého pána.
"Zadržte," zavelel a díval se do Viperova rozzuřeného obličeje. "Jsem zde na příkaz svého pána. Žádné dohody tedy neplatí. Přesto si myslím, že bychom se mohli rozumně dohodnout."
"Rozumně?" usmál se jízlivě Viper. "Jediným rozumným jsem tady já. Jestli chceš dohodu, vrátíme se do Dantova domu a učiníme všemu konec."
V bronzových rysech se objevilo cosi jako úsměv.
"Danteho partnerka je možná šarmantní žena, ale nemám nejmenší chuť nechat se k ní pozvat na čaj." Úsměv zmizel tak rychle, jak se objevil. Styx dal pokynem ruky znamení Havranům, aby je obkroužili. "Odpusť mi, starý příteli, ale čas se krátí. Zavolej svou společnici, jinak padne do rukou Havranů sama."
Viper sevřel ruku kolem rukojeti dýky. Byl to jen neznatelný pohyb, který by každému unikl. Styx byl však dobrý pozorovatel. Kývl na jednoho z upírů.
"DeAngelo, přived mi Shalott," nařídil.
S lehkým zašustěním róby se upír vznesl do vzduchu a přistál za rezatými sudy. Poté se ozvalo zarachocení, jak odsunoval železný poklop kanálu. Okem zachytil tričko, které Shay hodila na zem.
"Démonka zmizela tunelem," zavolal. "Mám ji do něj sledovat?"
Styx se na Vipera hrozivě podíval. "Ne. Nedostane se daleko. Viper vlastní amulet, kterým ji kdykoliv může zavolat zpátky."
Viper přimhouřil zrak. "Nikdy ji nezavolám."
"Zavoláš, nebo zemřeš. Výběr je na tobě."
Levet měl dost chytrosti, aby se nad ulicemi Chicaga raději vznášel. Všude bylo zkažené jídlo, rozpadající se hadry, páchnoucí skládky a odporné věci, které nechtěl vidět ani se jich dotýkat. Nebyl to první slum, ve kterém se ocitl. Byl malý Chrlič, malý skřet. Většinu života se ukrýval ve špíně a odpadcích.
Do Ameriky přišel za lepším životem. Bylo tu méně skřetů, kteří ho pronásledovali, a dost místa, aby si mohl najít nový domov a žít v klidu.
Takové byly jeho úmysly. Bohužel, povzdechl si, pro dobrotu na žebrotu. Všechno se nějak zvrtlo.
Vznášel se za Dantem a přikrčil nos, když se k němu vznesl strašlivý puch.
"Bože, kdo to má vydržet?" zamumlal zhnuseně. "Jak v tom lidé mohou žít?"
Upír po něm střelil netrpělivým pohledem. Mocně protestoval, když ho chtěl Levet doprovázet a pomoci Viperovi a Shay. Nějakým způsobem se skřetovi podařilo přesvědčit ho, že mu bude nápomocen, ne na obtíž.
Jak byl hloupý.
Souhlasil, až když mu Levet pohrozil, že se vydá Shay na pomoc na vlastní pěst, čímž vyhrál tuto malou válku.
"Zoufalství s sebou vždy přináší zápach, ať už jde o člověka nebo démona," poučil Leveta nakonec.
Skřet se na něj překvapeně podíval. Dante byl celý v černém, jen po stranách se mu blýskaly dva meče. Za pasem měl zastrčenou pistoli a nejméně jednu dýku ukrytou v záhybech pláště. Vypadal bojovně, jako kdyby se chtěl postavit celé armádě.
"Měl jsem zato, že Viper je filozof a ty válečník."
Dante se sehnul a zavětřil jako honicí pes.
"Tři sta let jsem byl vězněn čarodějnicemi. V otroctví lehce upadneš do stavu zoufalství."
"To ano," otřásl se Levet. Na Evora nikdy nezapomene. "Máš pravdu."
K jeho vlastnímu překvapení se Dante narovnal a poklepal mu po paži. "Už nikdy více otroky."
Levet mu přitakal s upřeným pohledem. "Nikdy, nikdy více."
Chvilku sdíleli vzpomínku na nepříjemné okamžiky. I potom se Dante znovu vydal za pachem, který se vinul úzkými uličkami.
Smrdutými uličkami.
Strach o Shay v Levetovi narůstal každým okamžikem. Cožpak Viper ztratil všechen rozum? Už boj s troly a pekelnými psy je musel vyčerpat. Musel Shay zatáhnout až do samého srdce světa upírů a démonů? Ztratil se ve svých myšlenkách na stříbrovlasého upíra natolik, že ho Dante musel zastavit vlastní rukou.
"Počkej," zasyčel na něj.
Levet hněvivě mávl ocasem. "Sacrebleu, proč bychom měli čekat? Konečně jsme jim přišli na stopu."
Dante ironicky zvedl obočí. "Jako kdyby z tvého hlasu zazněly obavy, skřete. Nevěděl jsem, že se o něj bojíš."
"Ten upír mě předhodil vlkům, přesněji řečeno pekelným psům," dal si Levet ruce v bok. "Nikdo ho nesmí zabít, jen já."
Dante se na něj zadíval vědoucím pohledem. "A to je všechno?"
Ať jde ten upír do háje! Kdyby ho tolik nepotřeboval, aby pomohl Shay, zadupal by ho na místě do země.
"Možná chci maličko pomoci při záchraně Shalott," přiznal váhavě. "Mám ji rád. Trochu ti pomohu."
"Ano, teď tomu rozumím."
"Tak proč jsme se zastavili?"
"Protože tady prošli trolové."
Levet si odfrkl. "Přece se trolů nebojíš?"
"Těchto vůbec ne. Jsou mrtví."
"To byla Shay," prohlásil pyšně Levet.
"A nebyla sama, Chrliči," vpálil mu Dante odpověď. "Po boku jí stál Viper."
Levet pokrčil rameny. "Jestli jsou ty potvory po smrti, jdeme dál."
Dante zavrtěl hlavou. "Nebyli tu jenom trolové. Také upíři."
Levet vydal přidušený zvuk. Kdo jiný než upíři. Zdálo se mu, že se v poslední době kolem něj hromadí. "Kolik jich bylo?"
"Šest. Žádný z nich nebyl z našeho klanu," dodal váhavě.
"Nikdo z vašeho klanu?" Levetovi se sevřelo srdce. "To může znamenat jen jediné."
Dantův obličej ztuhl v masku. "Jsou zde, aby zabili Vipera."
Leveta to nezajímalo. Chtěl pouze, aby byla v bezpečí Shay, úmysly cizích upírů ho nechávaly chladným.
"Nemůžeme čekat. Musíme jít na pomoc."
"A chytit se do pasti?" Dante se na něj pohrdavě zadíval. "To by nepomohlo nikomu."
"A jak pomůže, když se budeme schovávat ve stínu, zatímco oni budou masakrováni?"
Stříbrné oči se nebezpečně zablýskaly. "Bud chvíli zticha a nech mě přemýšlet, nebo ti přistřihnu křídla."
Levet mávl křídly a vznesl se výš než byl. "Ty se klidně schovávej. Já zjistím, co se děje."
"Sakra, Levete..."
Hmátl po něm příliš pozdě.
Levet se škodolibě zasmál a ignoroval tiché kletby, které za ním Dante vyslal. Vznesl se nad střechy a snažil se držet v jejich stínu, aby na sebe zbytečně neupozornil. V jedné věci byl mistr. Dokázal se dobře skrývat před slídivým zrakem.
Přistál na jedné ze střech, potichu složil křídla a zadíval se přes okraj dolů. Zápach a špínu si už vůbec neuvědomoval, dokonce ani hluboké ticho, které tam vládlo. Jeho pozornost se upřela na Vipera se stříbrnými vlasy, který byl po krátkém boji nacpán velkým, ale opravdu velmi velkým upírem do dlouhé černé limuzíny.
I na velkou vzdálenost byla ve vzduchu cítit zuřivost. Ve chvíli, kdy chtěl zavolat Danteho, aby přišel na pomoc, limuzína se hladce rozjela, následována druhým vozem.
Byla uvnitř také Shay? Určitě ano. í když Vipera považoval za nafoukaného hnidopicha, věděl, že by položil život za Shayino bezpečí. Pokud se stal rukojmím, tak pouze z jediného důvodu: že Shay už dostali.
Díval se za autem a potom mávl křídly, aby se co nejrychleji dostal zpátky za Dantem. Přistál vedle něj s tlumeným žuchnutím. Dante vyskočil.
"Ještě jednou mě takhle vyděsíš, Chrliči, a udělám si tě k večeři," popadl ho pod krkem.
Levet zápasil o dech. Když se vy kroutil ze sevření, zasyčel: "Nemáme čas na popichování. Právě jsme viděl obrovského upíra, jak přinutil Vipera nastoupit do auta. Odjíždějí neznámo kam."
"A Shay?"
"Musíme předpokládat, že ji také mají."
"A Viper dovolil, aby ho zajali."
"Nevypadal moc šťastně, ale asi je to tak."
Dante přikývl a bezmyšlenkovitě pohladil jílec své dýky. Uvažoval o Levetových slovech.
"Určitě poznal, že je nemožné bojovat," mumlal. "Nebo mu pohrozili, že ublíží Shay. V každém případě, jestli budeme zasahovat, můžeme celou situaci jen zhoršit."
"Bohužel s tebou musím souhlasit."
Dante si dovolil přehnaně zamžikat. "Zdá se, že zázraky se dějí."
Levet nereagoval. Upíři mají divný smysl pro humor, pomyslel si.
"Limuzíny míří na jih. Jsou obrovské a velmi, velmi černé." Ušklíbl se. "Co to mají upíři s černou barvou?"
Dante na něj nehnuté zíral. "Napadá tě něco?"
"Budu je sledovat a až dorazí na místo, vrátím se a řeknu ti, kde jsou."
Byl připraven na námitky, ale chtěl tento souboj vyhrát. Nikdo ho nemůže zastavit, když jde o pomoc Shay.
Dante však pouze přikývl. "Dej pozor. Upíři budou na stráži. Jediná chybička a je s tebou amen."
Levet se suše zasmál a roztáhl doširoka paže. "Podívej se na mě. Měřím sotva tři stopy. Mám se vždycky na pozoru, blázne."
Další přikývnutí. "Zalarmuji ostatní členy klanu. Budeme připraveni, až se vrátíš."
"A vezměte si velké, hodně ostré zbraně."
S těmito slovy se Levet ladně vznesl.
"Bon chance, mon ami" zavolal za ním Dante.
Levet se pousmál. Upír, který hovoří francouzsky. Možná to nebude tak špatný chlapík.
