14. kapitola
9. 10. 2011
Viper očekával kradmé kroky, které míjely dveře jeho ložnice. Usmál se, zahalil se do těžkého županu a sepnul si vlasy dozadu zlatou sponou. Vrátili se do Dantova domu před dvěma hodinami, ale ani na chvíli nepochyboval, že by se Shay snad chtěla zavrtat do peřin a usnout.
To by bylo až příliš rozumné.
I když Shay oplývala mnoha pozoruhodnými vlastnostmi, rozumnost mezi ně nepatřila.
Nechal jí dostatek času, aby se dostala, kam potřebovala, a potom pomalu vyklouzl ze svého pokoje a namířil si to do knihovny. Nebál se, že by někoho potkal. Dante s Abby spokojeně spali v manželském loži a Levet - pro kterého nechali dříve poslat - se za úsvitu proměnil v sochu. Jen on a Shay byli v celém sídle vzhůru.
To vědomí mu probudilo krev. Vzrušení a nebezpečí měly hodně společného.
Při vstupu do knihovny uviděl Shay, jak zkoumá skříňku, kterou nad ránem přinesli. Měla na sobě jen tenký župánek, který jen málo zakrýval nahé štíhlé nohy a prozrazoval vnadné křivky pod hedvábnou látkou. Vlasy měla ve známém copu, což byla trochu škoda, ale zato mohl pozorovat zranitelný sklon její šíje.
Tesáky se mu prodloužily a penis ztvrdl.
Sakra.
Část jeho těla věděla, že by se měl vrátit zpátky do ložnice. Nedokázal potlačit své sexuální vzrušení a kontrolovat své chování. Na druhou stranu však věděl, že není cesty zpět. Mezi ním a Shay byl nedokončený obchod a on ho chtěl za každou cenu ukončit.
Ke spokojenosti obou.
Potichu přešel až za její záda a přejel jí prstem po krku. "Zase utíkáš, zlato?"
Shay vyděšeně vyjekla a upustila krabičku na stůl. Obrátila se k němu.
"Do háje!" Zrudla v obličeji a v rozpacích se zatahala za cop. "Kradeš se tu jako nějaký zloděj."
Viper se podíval do jejího vnadného výstřihu. "A jak by sis přála, abych se k tobě přikrádal?"
"Vůbec nijak."
"Nevšiml jsem si, že jdu tak potichu. Měl jsem asi dusat, abych tě upozornil."
Zamračila se a zkřížila paže na hrudi. Viditelně se jí nelíbilo, že byla chycena tam, kde neměla být.
"Měl by sis na krk pověsit kravský zvonec."
"Kravský zvonec? To není zrovna móda, kterou obdivuji." Usmál se a rukou si uhladil záhyby sametového županu. "A co ty tady děláš?"
"Já... šla jsem si pro sklenici vody."
"Do knihovny?"
"Vždycky si čtu, než jdu do postele. To tě však nemusí zajímat."
"Lhářko." Přistoupil k ní blíž a přejížděl jí rukama po nahých pažích. "Snažila ses otevřít krabičku."
Ucítil její zachvění, i když se na něj tvářila co nejzlostněji. "Neměl bys spát ve své rakvi?"
"Bod pro tebe, má drahá. Určitě bych tam měl být, stejně jako ty bys měla být ve své posteli." A rychlým pohybem, kterému neměla šanci zabránit, ji zvedl ze země a přitiskl si ji na hrud. Otočil se na patách a nesl ji ke dveřím knihovny, přičemž zcela ignoroval její kopání a jiné pokusy o osvobození.
"Vipere." Udeřila ho tak drsně, že kdyby byl člověk, zlomila by mu žebra. U něj to však vyvolalo jen pobavený úsměv. Zachrčela. "Do prdele."
"No tohle. Taková slova v ústech něžné dámy."
"Nejsem dáma. Jsem démonka."
Viper s ní rychle uháněl chodbami ztichlého sídla s jedinou touhou: být co nejrychleji za zamčenými dveřmi své ložnice.
"Ale velmi krásná démonka," mumlal a vstoupil do hostinského pokoje, který nechal Dante prozíravě vybudovat pro potřeby svých známých upírů. Po bílém koberci dokráčel až k obrovské posteli a složil na ni svůj náklad.
"Tak jsi tady. Spokojená?"
Shay se pokusila vstát. "Ne."
"Promiň," řekl s úsměvem a zalehl ji svým tělem. "A teď?"
Pleť jí zářila ve světle křišťálového lustru a zlaté oči se vyzývavě leskly. Viper se zajíkl. Nikdy nic podobně krásného za celý svůj nesmrtelný život neviděl.
Byla překrásná, jako představa ve snu, kterému nemohl uvěřit, že se stal realitou.
Držel ji v kleštích a přitom si rozepnul sponu, která držela jeho vlasy v ohonu. Stříbrné vlny se rozlily po polštáři jako opona nad jejich touhou hořícími obličeji.
Shay na něj ostražitě pohlédla. "Co to děláš?"
Jeho prsty se nezastavily, když se okoušel rozplést i její cop. "Varoval jsem tě, že tě potrestám, jestli budeš chtít otevřít tu krabičku."
"Jen jsem se na ni dívala."
Zasmál se. "Mám pro tebe mnohem zajímavější věc na pohled."
Jak očekával, krvavě se zarděla. "To říkáš ty," zamumlala v odpověď.
Zhluboka se nadechl vůně jejích vlasů. "Před pár hodinami jsi mě shledávala docela zajímavým."
"Prožívala jsem trauma po bitvě s Lu. Nemyslelo mi to jasně."
"Trauma?"
"Ano."
Viper se sklonil těsně nad její rty a políbil ji. "A teď?"
"Co teď?"
"Cítíš trauma?"
Oči jí zazářily nezaměnitelnou touhou. "Určitě ano."
"Proč? Kvůli mně?"
"Ano."
Jakákoliv naděje na ústup byla zmařena, když vzal Viper její obličej do dlaní a mocně ji políbil. Nemohl couvnout vlastně už od okamžiku, kdy Shalott poprvé spatřil.
"Jsi jako hedvábná měsíční záře," zašeptal jí. "Není divu, že jsem jako očarován."
"Očarován?" Shay mu dýchala do úst. "Myslela jsem, že nemáš rád kouzla."
Poškádlil ji jazykem. "Proti tomuto kouzlu nic nemám. Líbí se mi velmi, velmi moc."
"Vipere?"
Zvedla ruce, jako kdyby ho od sebe chtěla odstrčit, a Viper potlačil kletbu. Sakra, vždyť přece pozná, když po něm žena touží. A tahle byla opravdu velmi roztoužená, vášnivost z ní přímo tryskala.
Tak proč s ním chce pořád válčit?
Připravil se na odpor, ale její dlaně najednou zaváhaly a pomalu vklouzly pod sametový župan, kde nahmataly pevné svaly jeho těla. Srdce se mu málem zastavilo.
Byl to tak nesmělý, lehoučký dotyk, přesto mu vyslal slastný signál do celého těla.
"Ano," zašeptal a políbil ji tak hladově, že téměř ztratila dech.
Dával si však pozor, aby ji nezranil svými zuby. Stačila mu její fyzická přitažlivost, ale nebyl si jistý, co by se přihodilo, kdyby ochutnal její krev.
Možná by na místě vybuchl.
Netrpělivě si strhnul župan a přitáhl si ji za hlavu. Chtěl cítit horkost její teplé kůže, zahřát se jejím dechem. Zatahal ji zuby za ušní lalůček a mumlal si pro sebe toužebná slovíčka ve staroslověnštině. Rukou vysunoval lem její košilky nahoru.
"Shay, potřebuji tě cítit u sebe," mručel. "Chci cítit tvou kůži na svém těle."
"Co to děláme?" zašeptala, ale přetáhla si košilku přes hlavu a odhodila ji na podlahu.
Na chvíli zastavil své počínání a podíval se na ni touhou zastřenýma očima. "Jestli sis toho nevšimla, pácháme tu docela slušné nepravosti." Potom jí sevřel prsa. Shay zasykla, když se jí vztyčily bradavky.
"To je šílenství."
"Nenapadá mě krásnější šílenství," zašeptal Viper a sklonil se, aby jí jazykem bradavky obkroužil.
Shay zasténala, pevněji mu sevřela ramena a instinktivně roztáhla stehna v tichém pozvání. Viper ji dráždil zuby i jazykem na kůži a držel ji přitom za boky, aby se mu nepřestávala třít pánví o vztyčený penis. Strašně moc ji chtěl.
Musel se výjimečně ovládat, aby si ji nevzal hned.
Přesunul se k druhé bradavce.
"Vipere."
"Líbí se ti to?" zeptal se a nepřestával ji lízat.
"Panebože, ano."
"A tohle?"
Nesnesitelně pomalu se přesouval z jejích ňader přes bříško až k jemným chloupkům, zakrývajícím její ženství. Mírně jí roztáhl stehna a přejel jí rukou po vnitřní straně stehna. Bylo stejně hladné jako saténové prostěradlo, na kterém ležela.
Shay zvedla hlavu z polštáře a zahleděla se na něj zlatýma očima, zastřenýma touhou. "Vipere?"
"Jsi tak krásná," řekl a jazykem jí polaskal po noze. Chtěl ochutnat každý kousek její kůže. Každou skulinu.
Pronikl do podkolenní jamky, olízl jí lýtko a pošimral na kotníku. Shay zalapala po dechu, když jí začal cucat palec u nohy, a vzepjala se v bocích.
"To lechtá," zasténala, ale dotykům se nebránila.
"Jsi lechtivá?" dráždil ji jazykem na patě.
Vykřikla. "Vipere, nech toho."
"Chci ochutnat každý kousek tvého já," řekl.
Zaťala ruce do prostěradla. "Nejsem si jistá, jestli to vydržím."
"Pojďme se přesvědčit, kolik toho sneseš."
Vzal ji za druhou nohu a pomalu se vracel stejnou cestou zpátky. Oba zvážněli.
Zastavil se na hebkém stehně a přejel nosem po voňavé pokožce. Cítil, jak Shay pulsuje krev v žilách. Líbal ty něžné modré stezky a bojoval s pokušením prokousnout je.
Dnes večer ne.
Ne, dokud nebude připravena odevzdat se mu úplně celá.
Shay si nebyla vědoma jeho temných myšlenek. Prohýbala se pod vzrušujícími dotyky.
"Vipere, prosím."
Usmál se, usadil se mezi jejími stehny a konečně našel to místečko, po kterém pátral a jehož nalezení tak dlouho oddaloval.
"Tohle chceš, zlato moje?" zeptal se a jazykem se dotkl jejího poštěváčku.
"Bože... do prdele!" vykřikla Shay a přitáhla si jeho hlavu za vlasy do klína.
Přidušeně se zasmál. "Budu to považovat za souhlas."
Rozevřel záhyby její sliznice, aby se dostal až k místu její nejskrytější slasti, a zhluboka se nadechoval pižma, které vydávala. Všechny smysly měl napjaté k prasknutí. Tlačil svůj naběhlý a bolavý penis do matrace, i když zoufale toužil vniknout do Shayiny vagíny. Nejdřív však chtěl na rtech ucítit její orgasmus.
Vztáhl ruce na její bradavky a jemně je hnětl mezi prsty, zatímco jazykem pokračoval v dobývání její pevnosti. Shay dýchala velmi mělce a bez ustání mu přejížděla rukama ve vlasech. Stehny ho objala kolem krku.
"Vipere," zasténala.
Už byla blízko. Cítil, jak se jí stahují svaly, a přitlačil jazyk na místo Shayiny největší slasti, aby ucítil vlnu jejího orgasmu, která vzápětí následovala.
Hned se přesunul nad ni, a zatímco se stále otřásala rozkoší, vzal si nenasytně její ústa. Unikl mu slastný sten, když přesunula své ruce na jeho boky a přitiskla si je ke klínu. Jak krásně se její tělo hodilo k jeho a jak mocně upíra vzrušovala vůně Shalott.
Nastal čas k dílu.
Pomalu se zabořil do její štěrbiny. Byla horká a úzká a obemkla ho tak, jako kdyby ho už nikdy nechtěla pustit.
Líbal ji na obličej a přirážel co nejpomaleji, aby mu rozkoš vydržela co nejdéle. Shay zaťala své nehty do jeho kůže, až mu vytryskla krev, ale ostrá bolest jen znásobila jeho vášnivost a rychlost. Zabořil jí obličej do krku, ale nekousl ji. Cítil, jak se pod ním chvěje novou vlnou rozkoše.
"Shay, udělej se se mnou," vyrazil ze sebe.
Oči měla zavřené a hlavou bezmocně vrtěla na polštáři. "Asi nebudu mít na výběr," zasupěla.
"O ano!"
Zavřel jí ústa polibkem. Ucítil, jak se pod ním vzepjala, a potom sám vybuchl. Ztratil se v mocném orgasmu, který ho unesl až za horizont věčného poznání.
Pane jo!
Pane jo!
Zvláštní výraz pro takovou chvíli.
Oba dva zápasili o vyrovnaný dech a oběma jim vytanula na mysli stejná slova. Koupali se v potu a byli příliš slabí na jakékoliv pohyby, ale Shay se přesto hlavou uvelebila na Viperově hrudi. Nebylo to pro ni poprvé, kdy našla potěšení v mužské náruči, ale byla nucena si přiznat, že ještě nikdy nepocítila tak naléhavou touhu a potřebu být ukojena.
A její tělo ještě nikdy nereagovalo s lakovou radostí na mužský dotyk.
Sakra, sakra, sakra.Proč musí být, sakra, ten nejlepší sex, jaký kdy zažila, zrovna s upíremJako kdyby Viper rozuměl jejím tajným myšlenkám, přejel jí prstem po bradě a zvedl jí hlavu, aby se jí podíval do očí.
"Nějak jsi ztichla. Jsi v pořádku?"
Byla?
S jistotou věděla, že je zpocená, nasycená a naplněná úžasem.
Ale v pořádku? To se musela teprve rozhodnout.
"Myslela jsem si, že upíři vždycky sají krev, když..." Zvedl významně obočí. "Když se milují?"
"Ano."
Dlouho se na ni díval. Očividně ji trápilo něco jiného než dárcovství krve.
"Není to pravidlem, ale pravda je, že s vášní přichází i chuť na krev. Trápí tě, že jsem tě mohl kousnout?"
"Byla bych blázen, kdybych na to nepomyslela."
Jeho výraz se nezměnil, ale protože ležela tak blízko, ucítila, že ztuhl.
"Jestli si vzpomínáš, má drahá, dal jsem ti své slovo."
Vyvinula se mu z náručí, opřela si hlavu o čelo postele a přitáhla si přikrývku až k bradě. Nevedla ji k tomu cudnost, ale strach, že kdyby se jí Viper ještě dotýkal, opět by nad sebou ztratila kontrolu.
Bože... byl tak nádherný. Ležel na černých saténových prostěradlech a stříbrné vlasy mu zářily tak, jako kdyby byly utkány z měsíčních paprsků. Namáhavě polkla a od vrátila zrak.
"Zlobíš se?" zeptala se nakonec.
Pohlédl na ni se zbytky hněvivosti v očích. "Nestává se mi často, že by byla zpochybňována moje čest. Začínám mít obavy, jestli si vůbec někdy získám tvoji důvěru."
Pokrčila rameny, příliš ztracená ve svých vlastních myšlenkách, než aby postřehla napětí, kulminující ve vzduchu.
"Co na tom záleží? Jsem tvá otrokyně. Jsem přinucena tě poslechnout, i když se mi to příčí. Proč bys měl toužit po mé důvěře?"
Viper vyskočil z postele a chladně si ji přeměřil. Bylo mu úplně jedno, že je nahý jako nemluvně.
Shay k jeho tělu nebyla tak lhostejná. Se zatajeným dechem se popásala na jeho sošné kráse. Zaplavilo ji nové vzrušení.
Dobrotivé nebe!
"Přinucena mě poslechnout?" opakoval Viper její slova. "Proto jsi v mé posteli? Protože jsem tě donutil?"
"Já... ne, samozřejmě, že ne."
Jeho zrak byl chladný a neúprosný. "Nevím, co tím myslíš."
Shay se pod přikrývkou zachvěla zimou. Tuhle stránku Vipera ještě nepoznala. "Proč se tak rozčiluješ?"
"Bože, já nevím." Rty se mu roztáhly v ironickém úšklebku. "Možná jsi mi provedla něco, co se žádné jiné ženě nepodařilo už přes tisíc let?"
"A co je to?"
"Přivedla jsi mě k závěru, že jsem tě znásilnil."
Vyděšeně vydechla. "To jsem nechtěla naznačit."
"Ne? Ležela jsi mi v náručí a mluvila o otroctví, čímž ses pokoušela přesvědčit sama sebe, že jsi po mně vůbec netoužila." Hrubým hlasem ji trestal za výřečnost. "Raději bys uvěřila, že jsem tě donutil, než aby sis přiznala, že to byla tvoje vášnivost, která nás přivedla do této situace."
Shay sklopila zrak. Měl pravdu, to bylo nade vší pochybnost. Její tělo reagovalo jasně. Chtěla Vipera. Chtěla ho tak moc, že ji jeho signály znepokojily.
Ale její mysl... její mysl měla moc dobře na paměti, že to byl právě upír, kdo zavraždil jejího otce. Upír, který pronásledoval Shalott jako štvanou zvěř.
"Co ode mě chceš?"
"Pravdu."
Znovu se na něj podívala. "A jakou pravdu?"
Přimhouřil oči. "Přiznej, že jsi to chtěla. Nic víc, jen tohle."
Shay si olízla rty. "Připouštím, že jsi nebezpečně hezký a očividně zkušený..."
Zachroptěl, popadl župan a začal se soukat do rukávů. "Tak dost."
Shay ho užasle pozorovala, jak kráčí ke dveřím. "Kam jdeš?"
Zastavil se, ale neohlédl se. "Kamkoliv, hlavně abych odsud vypadl. Jestli na mě stále pohlížíš jako na monstrum poté, co jsme spolu právě zažili, nemáme žádnou budoucnost."
Shay ucítila výčitky svědomí. I když se jí to nelíbilo, musela si přiznat, že Viper má pravdu. Zachovala se k němu nefér. Chtěla ho každou buňkou svého těla, stejně jako i on toužil po ní. A stále po něm prahla.
Hluboko v srdci věděla, že jestli od ní teď odejde, hrdost mu nedovolí, aby se jí znovu otevřel.
Vyklouzla z postele a rychle se postavila před dveře, aby mu zabránila v odchodu. "Počkej."
"A proč?" Opovržlivě se na ni podíval. "Urazila jsi mou pýchu, mé mužství. Co ještě chceš zničit?"
Musela se maličko usmát. Ještě nikdy neviděla tak mrzutého upíra. A Viper překonal veškerá její očekávání.
"Pochybuji, že někdo může pokořit tvou pýchu, Vipere." Přitáhla si ho za klopy županu a záměrně přitiskla své nahé tělo k jeho. "Máš jí dost pro celé Chicago."
Ztuhl a varovně se na ni podíval. "A co moje mužnost?"
Usmála se a přitlačila pánev k jeho penisu. "I ta odpovídá průměru."
Na chvíli bojoval s ješitností a touhou zmocnit se jí. "Průměru?"
Erekce jí zatlačila na břicho. "Možná víc než průměru." Potřásl hlavou a objal ji kolem pasu, aby hned automaticky sklouzl rukama na její nahý zadek. "Pokoušíš mě? Chceš, abych z tebe zešílel? Je to snad můj trest za to, že jsem tě vykoupil od Evora?"
Ušklíbla se a nepřestávala na něj hledět. Mohla by mu přiznat, že už s ním nechce bojovat. Byla by to však lež. Stále byl pro ni v první řadě upírem a ona jeho otrokyni. Stále o ni někdo tajemný usiloval, protože chtěl její krev. Boj byl součástí jejího života.
"Nemám moc velké zkušenosti," přiznala.
Zvedl obočí. "V čem?"
"Ve vztazích s muži."
"A my máme vztah?" zeptal se.
Shay vklouzla bezděčně rukama pod sametovou látku jeho županu a polaskala ho na hrudi. Líbila se jí jeho kůže. Nikdy necítila nic tak hladkého. Jako kdyby jí mezi prsty protékalo hedvábí.
"Na to jsi odborník ty. Odpověz mi."
"Pokračuj v tom, co děláš, a neodpovím ti, ale ukážu ti to," zachraptěl, oči mu potemněly a zuby se prodloužily.
Zachvěla se očekáváním. Nevěděla, jaký druh vztahu s Viperem má nebo nemá mít. Už to samotné slovo by nejraději ignorovala. Pro ni byl milenec a vůbec nebyl špatný. Zhluboka se nadechla jeho exotické vůně.
"Vždycky jsem dávala přednost akci před slovy," zamumlala.
"Ty jsi ale...," zakuckal se Viper smíchy.
"Co?"
"To se teprve budu muset rozhodnout," přejel jí ústy po obočí. "Vím jen, že jsem se musel zbláznit, když jsem šel na aukci. Teď mě budeš trápit už navěky."
Shay ho začala hladit na dolní polovině těla, až zasténal a nadzvedl ji za obě půlky. Ovinula se mu nohama kolem pasu.
"Vipere," začalo jí bušit srdce prudčeji.
"Říkala jsi, že dáváš přednost činům před slovy," zašeptal jí do ucha, přitlačil ji ke zdi a jedním pohybem do ní hladce vnikl.
Zvrátila hlavu, když její tělo prostoupila rozkoš.
"Ano... ach bože, ano."
