13. kapitola
9. 10. 2011
Viper neskrýval svou netrpělivost. Přecházel z jednoho konce přijímací haly do druhého a pohledem neopouštěl elegantní mramorové schodiště. Nebál se o Shayinu bezpečnost, jen málo míst bylo bezpečnějších než sídlo Phoenix. Který démon by se odvážil přes práh jejího domu?
Ne, jeho neklid byl osobnějšího rázu. Jen necelou hodinku byli od sebe a on byl nervózní jako pes. Nemohl se jí dotýkat.
To bylo špatné znamení. Velmi špatné pro upíra, který si na žádnou ženu podruhé nevzpomněl, pokud nebyla pod ochranou jeho klanu.
Nedokázal se uklidnit natolik, aby se nestrachoval. Kroky uslyšel dříve, než se v jeho zorném poli objevil Dante s Abby a Shay. Vyrazil jim naproti, minul své přátele a objal Shay, jako kdyby ji neviděl věky. Na rty jí vtiskl horoucí polibek.
Odtáhla se od něj a varovně zašeptala. "Vipere."
Nepřestával ji svírat. "Co se děje?"
"Nejsme tu sami," zasyčela na něj.
Zasypal jí tvář polibky a nadechoval se její vůně. "To se dá zařídit, jestli si to přeješ," zašeptal vroucně.
"Ne," vydechla, ale Viperovi neušlo náhlé ztvrdnutí bradavek.
Těžko přehlédnutelné.
Jak půvabná byla.
"Jsi si jistá?" zesílil svůj stisk. "Mohu ti hned dokázat, jak moc jsi mi scházela."
"Vždyť jsme od sebe byli sotva hodinku."
"Co na to říci? Očarovala jsi mě."
Shay se kradmo ohlédla, na tvářích růžové skvrny. "Pokud hovoříme o očarování, myslím, že tvoje společnice se cítí opomíjeně."
Viper váhavě postavil Shay na zem a trochu pokrčil rameny.
"Nataša nikdy nebyla mojí milenkou."
"A chtěla?"
Usmál se nad jejím ostrým tónem. "Naznačila, že by nebyla proti tomu sdílet se mnou lůžko. Žárlíš?"
"To bys chtěl, že ano?" Založila si ruce na hrudi. "Dvě ženy v boji o jednoho muže."
"Nikdy se mi nelíbily rozezlené ženy, ale moc rád bych si přál vidět, jak žárlíš na jinou, která se chce stát mou milenkou."
Shay skousla spodní ret, jako kdyby si uvědomila, že na sebe prozradila víc, než chtěla. "Proč je tady?"
Viper pohlédl ke dveřím. Mladá čarodějnice byla velmi hezká. Měla dlouhé černé vlasy a bílou pleť, ale nemohla se rovnat omračující kráse Shay. Určitě si toho byla dobře vědoma.
"Slíbila, že se pokusí odhalit tvé prokletí."
"Děláš si legraci?"
Znovu pokrčil rameny. "Za pokus to stojí. Pojď, Nataša ti to vysvětlí."
Odvedl váhající Shay k čekající čarodějce a potutelně se usmál, když viděl, jak se ty dvě prohlížejí s otevřeným nepřátelstvím.
"Ukaž mi své znamení," požádala ji Nataša.
Jako vždycky paličatá Shay vzdorovitě zvedla bradu. "A proč?"
Viper do ní dloubl a ona odevzdaně vzdychla. "Dobrá." Otočila se a stáhla si svetr z ramene. "Tady."
Nataša se změnila z nepřátelské ženy na profesionálku. Soustředila se na znamení, držela nad ním ruku a něco si mumlala. Teprve za dlouhou chvíli se náhle otřásla a stáhla ruku zpět.
"Je to mocná kletba, ale ne ďábelské zlo. Spíš tě spoutala než proklela."
"Může být zlomena?"
"Ne bez osoby, která kletbu drží. Musí být spolu na stejném místě."
Viper se zamračil. "Můžeš nám pomoci zjistit, kdo byl za prokletí zodpovědný?"
Nataša chvíli uvažovala a potom pokrčila rameny. "Můžu použít kouzelnou formuli, která vás dovede k té čarodějnici, pokud jí se nepodaří zareagovat protikouzlem."
Shay se k ní obrátila s ostražitým výrazem ve tváři. "Jak to bude probíhat?"
"Hrála jsi někdy zima-přihořívá-hoří?" zeptala se jí Nataša.
"Ne."
"Když tě začaruji, tvé znamení bude teplejší, když se přiblížíš k čarodějnici, která tě proklela, a chladnější, čím víc se od ní budeš vzdaloval."
Shay si olízla rty. "A jak dlouho to potrvá?"
"Den, možná dva."
Viper ji ochranitelsky objal kolem ramen. "Chceš to riskovat?"
Shay k němu vzhledl.i a tvářila se jako poraněná laň. "Nemáme na výběr, myslím."
Chtěl jí zalhal. Chtěl ji ujistit, že ji unese tak daleko, že se až do konce života nebude musel bát, že by ji někdo našel. Oba dva však věděli, že dokud je její kletba svázaná s Evo-rem, nikdy nebudou v bezpečí, ať budou utíkat seberychleji.
Zavrtěl hlavou. "Myslím, že nemáme."
Zhluboka se nadechla. "Tak jdeme na to."
Viper se otočil k čarodějnici. "Co k tomu potřebuješ?"
Nataša se usmála. "Všechno potřebné jsem si přinesla s sebou."
Nebyl to jednoduchý proces. Nataša prošla celý dům, než usoudila, že v kuchyni je nejlepší aura na čarování. Posadila Shay na židli a z tašky vytáhla černou svíčku. Potom kolem ní chodila v kruzích tak dlouho, dokud si nebyla jistá, že je Shay dokonale obkroužena. Zapálila svíčku a podala ji Shay, načež začala mumlat nesrozumitelná slova.
Viper všechno bezmocně sledoval z. kouta a proklínal se, že nechal Shay uvěznit ve spárech oné ženy. Žádný upír neměl rád čarování.
Jak by mohl bojovat proti něčemu, co není vidět a cítit? Nataša sáhla do kapsy a vyndala bílé peříčko, kterým se dotkla plamene svíčky. Kuchyň se ocitla v oblaku nesnesitelného zápachu. Čarodějnice zvýšila hlas a dokončila svou formuli. Shay se náhle prudce zhroutila na židli.
Viper přiskočil. "Shay, jsi v pořádku?"
Se zavrtěním hlavy se narovnala a podala hořící svíčku Nataše. "Jen se mi trochu točí hlava."
"Co jsi jí udělala?" podrážděně se zeptal čarodějky, v hlase starost, že se Shay něco přihodilo.
"Neboj se, dostane se z toho," chlácholila ho Nataša, odložila svíčku a poklekla u Shay. "Cítíš svoje znamení?"
Shay se zarazila. "Pálí to."
Nataša se postavila s triumfálním výrazem na tváři. "Funguje to. Teď ho můžeš použít jako kompas."
Viper s úlevou vydechl a vděčně se Nataše uklonil. "Děkuji ti. Dobrá práce."
Čarodějka si obdivné prohlížela jeho tělo. "Jsem vždycky připravená... pomoci ti."
Shay už se vzpamatovala natolik, že mohla na Vipera vrhnout výhružný pohled. Skryl svůj úsměv. "Doprovodím tě domů," řekl Nataše.
Shay vyskočila s odhodlaným výrazem na tváři. "Můžeme ji doprovodit oba a začít své pátrání po čarodějnici, která mě proklela."
"Jak si přeješ," zamumlal Viper.
Nataša otevřela ústa k protestu, ale do kuchyně vstoupil Dante a celou situaci vyřešil. "Doprovodím Natašu sám, Vipere. Máte jen pár hodin, abyste čarodějnici našli."
Viper poděkoval příteli pohledem. I když se mu líbilo dráždit Shay k žárlivosti, víc ho zajímalo, kdo je původcem její kletby. Jakmile bude kouzlo zrušeno, bude si moci své Shalott užívat do libosti.
"Děkuji."
Náhle se ve dveřích objevila Abby a zamračila se na Vipera. "Před úsvitem se vraťte zpátky sem."
"Laskavá nabídka," řekl, "ale jen bychom tě ohrozili."
Bohyně se povýšeně usmála. "Jen málo démonů se odváží přiblížit k mému pozemku. Postavit se proti Phoenix má svá úskalí."
Na to se nedalo nic říct. Sakra, jak se z toho vykroutit?
"Stejně si myslím, že..."
"Trvám na tom."
Dante se přidušeně zasmál a zahrozil mu. "Nehádej se s ní, příteli, ujišťuji tě, že jen plýtváš časem."
Viper se usmál. "V tom případě děkuji za nabídku."
"To my jsme dlužníci," řekla Abby prostě a vzala svého manžela za ruku. "My oba."
Shay se bezmyšlenkovitě podrbala na rameni. Proplétali se uličkami jižního Chicaga, které se velmi lišily od elegantní čtvrti, kterou nechali za svými zády.
Potichu Natašu proklínala, když jí ze znaménka šlehaly ohnivé plameny bolesti.
Můžeš ho použít jako kompas.
To se Nataše snadno řeklo. Jí rameno nepálilo jako ďas.
"Tady zahneme," nařídila Viperovi a pevně se chytila, když Viper prudce zatočil černým jaguárem do ještě užší uličky.
"Cítíš něco?" zeptal se.
"Rameno zcela určitě." Dívala se z okna a prohlížela obchody, které míjeli. Mnoho z nich bylo opuštěných, jen sem tam krámek s lihovinami a pornem. Jak toužila po sprše a spoustě, spoustě mýdla. Najednou ztuhla překvapením. "Zastav."
Ocitli se před chátrající cihlovou budovou. "Tady.''"
"Ano."
"Máš jistotu?"
Shay vystoupila ze sportovního vozu a objala se koleni pasu. Počkala, až se k ní Viper připojí.
"Znám tohle místo. Bydlívali jsme za rohem."
"Vypadá to jako starý obchod."
Shay se pokoušela upamatovat. Bylo to už tak dávno a všechno se tu změnilo, ale byla si jistá, že se nemýlí.
"Ano, knihkupectví. Brával mě sem otec." Otřásla se. "Bože, jak mě jen pálí rameno."
"Myslím, že bychom se tu měli porozhlédnout." Viper ji vzal za ruce a přitiskl si je ke rtům. "Shay..."
"Copak?"
"Slib mi, že neuděláš žádnou hloupost."
Vytrhla se mu. Co zase má? Copak mu nezařídila vítězství nad bojovníkem Lu? Bude jí snad stále připomínat těch pár škrábanců na autě?
Hloupost, jistě.
"Nerozumím ti."
Usmál se nad jejím chladným tónem. "Možná jsem se měl vyjádřit lépe."
"A jak?"
"Chtěl jsem říct, že nechci, abys zbytečně riskovala. Nevíme, co tam uvnitř číhá."
"Cítíš něco?"
Pohlédl na potemnělý obchod. "Ne, a to mě právě zneklidňuje."
Shay povzdechla. Měl pravdu. Ať už ji pronásledovalo cokoliv, mohlo to být klidně tady. Čekat na svůj čas.
Dala by přednost přímému útoku před nejistotou, která je čekala.
"Mě taky," řekla smířlivě.
Na chvilku ji k sobě přivinul a políbil ji do vlasů. Zdálky se ozval křik pouličních prodejců drog a nadávky šlapek, ale Shay je neslyšela. Byla v náručí upíra. Gangy, lupiči a násilníci nepředstavovali problém.
"Můžeme se vrátit k Abby," zašeptal jí do ucha. "Nemusíme chodit dovnitř."
Na chvilku si s tou myšlenkou pohrávala. Bylo by snadné nechat se chránit a předstírat, že je v bezpečí. Už tak dávno se spoléhala jen sama na sebe, že zapomněla, jaké to je. Odhodlaně se však odtáhla.
Ne. Nebyla tak slabá, aby závisela na někom jiném. V den, kdy se tak stane, skočí z nejbližšího mostu.
"Ale musíme." Zvedla bradu. "Někdy to přece musíme vyřešit, tak proč ne dnes."
Viper studoval její obličej, jako kdyby cítil, že se od něj odvrací a schovává se za svoji masku. Potom se usmál a přistoupil k železným vratům. Bez sebemenší námahy si poradil s těžkou kovovou petlicí.
Vejtaha.
"Prosím, račte dovnitř, má milá."
"Někdy se může takový upír hodit," zamumlala Shay, když kolem něj proklouzla do obchodu, ale chytil ji za rameno.
"Zlato, jestli mi to dovolíš, ukážu ti, k čemu ještě se takový upír může hodit."
Stáhl se jí žaludek. Dobrá. Příště už žádného upíra nedráždi.
Zastavila se uprostřed místnosti na nerovné podlaze a pokrčila nos. Kolem zdí se táhly poličky, na některých ještě ležely rozpadající se knihy. Pár stoliček obklopovalo dlouhý pult, za nímž byly ve vitríně shromážděny malé keramické nádobky. Vypadaly tady nepatřičně. Shay se zachvěla. Nevěřila těm kalíškům. V zajetí u čarodějnic jich viděla víc než dost.
"Zdá se, že je to tu už pěknou řádku let opuštěné."
Viper se zastavil po jejím boku. "Ano."
Nechápavě zavrtěla hlavou. "Proč mě znamení dovedlo sem?"
"Nejsem si jistý. Ještě se porozhlédneme. Může tady být něco, co nám pomůže."
Shay potlačila vzdech. Vůbec se jí nechtělo to tu prohledávat. Všechno bylo špinavé a děsilo ji. Vzpomínky na otce, když byl ještě naživu. Vzpomínky, které bolely. Viper měl však pravdu. Bolest v rameni je zavedla přímo sem. Něco tu musí být.
Jen poznat, co to je.
Procházela kolem polic a prsty se dotýkala zbytků knih. Klasické dětské pohádky a pár filozofických svazků. Žádná kniha kouzel. Sáhla dozadu, kde nahmatala tvar podobný křišťálové kouli, když tu náhle vykřikla.
Rychlostí blesku se vedle ní objevil Viper a chytil ji za ramena.
"Co se stalo? Mluv!"
Namáhavě polkla, aby potlačila odpor. "Pavouk." "Pavouk?"
"Nevysmívej se mi, nesnáším pavouky. Nahánějí mi husí kůži."
V koutcích úst mu zacukalo. "Tu cítím."
Setřásla mu ruce. Byl to opravdu velký pavouk. Chlupatý. Kdo by nezaječel?
"Fajn. Vrať se zpátky ke své práci."
Opřel se o zaprášené poličky. "Proč mi raději neřekneš, co si o tomhle místě pamatuješ?"
Zaváhala a zrak jí padl na pult. Jako kdyby viděla duchy.
"Moc toho není. Vzpomínám si, jak jsem sedávala u pultu a četla si, zatímco otec mluvil s ženou, které ten obchod patřil." Výraz v jejím obličeji zvroucněl. Téměř ucítila otcovy silné teplé ruce, když ji zvedal na jednu z těch vysokých stoliček. "Knihy byly tehdy velkou vzácností a každá z nich pro mě představovala úplný poklátí."
"Mluvila jsi někdy s tou ženou?"
Shay si vybavovala jen kulatý obličej a laskavý úsměv. "Někdy mi dala bonbón, ale žádný specifický rozhovor si nevybavuji."
Viper ukázal na keramické nádobky. "Mohla být čarodějnice?"
"Je to možné." Shay marně pátrala v paměti. "Nikdy se nevyptávala, čím jsme jiní. A vždycky tu byli i jiní zákazníci, kteří nakupovali nádobky. Tenkrát jsem je považovala za pěknou hrnčířskou práci."
"Lektvary," zamumlal Viper a obezřetně se k vitríně přiblížil.
"Alespoň si to myslím."
"Hmmm."
Viper odsunul nádobky stranou a začal proklepávat zeď za nimi. Shay se zamračila. "Co to děláš?"
Pokračoval ve své podivné činnosti. "Pokud byla čarodějnice, musela mít tajnou místnost, kde mohla čarovat. Kruh, ve kterém ji nikdo nerušil." Poklepal několikrát na stejné místo. "Tady je to."
"Vipere."
Nevšímal si jí a místo toho něco kutil s mosaznou kleštičkou na zdi. Potom se k ní vítězoslavně obrátil. ,,Mám to."
Shay se k němu přiblížila a uviděla úzký otvor ve zdi, který odhaloval točité schodiště. "Pane bože."
"Podíváme se tam?"
Polkla a váhavě přikývla. Tentokrát chtěla, aby šel Viper první. Z otvoru se řinul neznámý puch a ona nechtěla být ta, která objeví jeho původ.
Pohybovali se tiše. tedy, Viper se pohyboval tiše. Ona neměla dar vidět ve tmě a čas od času klopýtla, což vždy doprovodila potichu mumlanými kletbami. Na úpatí schodiště našel Viper vypínač, kterým rozsvítil jedinou holou žárovku, visící na trámu u stropu. Shay zamrkala, aby si oči zvykly na světlo, a potom strnula.
"Vipere."
Nahmatal její ruku a pevně ji sevřel. Pocit bezpečí jí dovolil znovu dýchat.
"Jeskyně," zamumlal a prohlížel si špinavé zdi a kruh, namalovaný na zemi. "Tady jsi byla prokleta."
"Ano. Pamatuji si ty značky." zachvěla se. "To je to místo."
"A kde je čarodějnice?" zeptal se.
Shay se vymanila z jeho sevření a přistoupila ke kruhu. Vzpomínky byly zahaleny mlhou, ale byla si zcela jistá, že přesně tady jí bylo do ramene vypáleno znamení, které ji sem dnes přivedlo zpátky.
Bezděčně vztáhla ruku a narazila do neviditelné zdi, která obklopovala kruh. Otřásla se chladem a náhle se země pod jejíma nohama začala chvět. Klesla na kolena. Kouzlo neviditelné zdi bylo zrušeno a ona uviděla hromádku kostí uvnitř kruhu.
,,Myslím, že jsem ji našla," zhrozila se.
Viperovy oči se upřely na kostru. "Jestli je to čarodějnice, musí být mrtvá už dlouhou dobu."
Shay si olízla suché rty a naklonila se, aby si hromádku lépe prohlédla. Uviděla dlouhý nůž, zachycený mezi dvěma žebry.
"Zavražděná."
"Ano."
Vzhlédla k Viperovi. "Byl to Evor."
V jeho obličeji se zračilo překvapení. "Odkud bereš tu jistotu?"
"Poznám jeho nože."
Viper vztáhl ruku a vytáhl nůž. "To vysvětluje, kde přišel k moci nad tvou kletbou."
Stáhl se jí žaludek, když si vybavila ošklivého zakrslého trola, který jí udělal ze života peklo. Chladnokrevná vražda by přesně odpovídala jeho naturelu. Měl takového koníčka. Stále však zůstávalo mnoho otázek nezodpovězených.
"Nedává to smysl."
"Co?"
Neklidně se zavrtěla. "Když jsem byla malá, to znaménko na rameni byla jen mrzutost. Nevěděla jsem, že se jedná o kletbu, dokud jsem se neocitla v moci Evora. Pokud mě proklela čarodějnice, proč mi to nedala pocítit ona?" Ukázala na hromádku kostí. "A proč jsem nezemřela, když zahynula ona?"
Viper si prohlížel dýku ve své ruce. "Jediným vysvětlením může být, že Evor donutil čarodějnici, aby tvou kletbu svázala s ním, a pak ji zabil. Proč však nikdy tvé prokletí nepoužila... To je záhada."
"Do prdele." Vzdychla. "Co teď?"
Viper vstal a rozhlédl se po sklepení. "Blíži se svítání. Pokud se tu nechci nechat uvěznit, musím se vrátit. Můžeme sem znovu zajít zítra, jestli budeš chtít."
Ušklíbla se a chtěla také vstát, když pod kostmi zahlédla malou krabičku. "Co je to?"
"Shay!" vykřikl varovně Viper, když vztáhla ruku a krabičku vyprostila.
"Já vím, neudělat nic nepředloženého," zamumlala a pro sebe.
"Dotýkat se věcí, které patřily čarodějnici, je učiněná hloupost. Může to být past, která čeká na tvůj dotyk."
Vrhla na něj nasupený pohled. "Nemůžeme odejít a nechat to tu. Uvnitř může být něco, co nám pomůže."
"Dobrá." Zvedl ji k sobě a varovně se na ni podíval. "Ale jestli se pokusíš ji otevřít dřív, než budeš mít jistotu, že je to bezpečné, pak..."
"Pak co?"
Výraz v jeho obličeji zůstal tvrdý, ale v očích se mu zablesklo pobavením.
"Pak ti připravím opravdu ošklivé překvapení."
