12. kapitola
9. 10. 2011
Styx čekal v nejhloubší jeskyni, dokud se nevynořil Damokles a nepředstoupil před něj. Z duše si protivil tohoto naparáděného hejska, který byl navzdory zaprášené podlaze a holým stěnám oblečen do sametové róby, umně vyšívané zlatými nitěmi. Dokonce i vlasy měl propletené zlatými lístečky, které při sebemenším pohybu slabě zvonily. Skřípal však zuby hlavně kvůli něčemu jinému. Ten démon mu po probuzení nepřinesl nic než mizérii a žal.
Kdyby byl dostatečně moudrý, byl by ho zahnal hned, když se poprvé objevil. Jak mohl věřit bytosti, která byla kdysi věrným sluhou upíra, ale Havrani ji přinutili pána zabít?
Bohužel byl hluchý a slepý k nebezpečí, dokud nebylo příliš pozdě. Teď bude muset improvizovat, jak nejlépe bude umět.
Když se k němu Damokles přiblížil, vystoupil ze stínu.
"Znovu jsi chyboval, skřete," řekl mu chladně. "Nemáme Shalott a dokonce z tvých spárů unikl i ten malý trol."
Přes prvotní úlek se Damokles uklonil a pozoroval ho se zdviženým obočím. "Chyboval? To je silné slovo, zejména pro člověka, který právě ztratil své oblíbené zvířátko." Pohladil si rukávy černého pláště. "Nevidíte snad, že truchlím?"
Styx vycenil zuby. Zuřil, když se dozvěděl, že Damokles probudil bojovníka Lu a poslal ho přes celé Chicago do Viperova domu. Všichni jeho nepřátelé tak mohli zjistit, že jde po něčem velikém.
"Vidím jen naparáděného zmetka, který se víc stará o své hnízdečko, než aby sloužil svému pánovi."
Damokles si přitiskl ruku na hrud a nevinně se na Styxe zadíval. "Jak to myslíte?"
"Přece jsem si musel všimnout pohárů, které pašuješ do ložnice svého pána každou noc."
"Pravdou je, že mu posílám vzácnou směs lektvarů, které mu pomáhají od bolesti." Skřet pokrčil rameny. "Měl bych se snad raději dívat, jak trpí, nebo od něj odejít?"
"Byla to tvoje vina, že padl tak hluboko."
V zelených očích zablesklo. Hrozba a nebezpečí. Styx bezděčně sáhl rukou do pláště a nahmatal dýku.
"To je vážné obvinění. Máte pro ně důkaz?"
"Vím, že tvůj pán se začal zázračně uzdravovat po..." Styx zaváhal.
"Poté, co jste zničil otce Shalott a nabídl ho mému pánovi jako obětního beránka?" dořekl za něj Damokles myšlenku. Styx se i po tolika letech otřásl. Nerad vzpomínal.
"Ano," procedil skrz zuby.
"Slyšel jsem, že zabil tři vaše Havrany, než jste ho ubili a dostali do jeskyní."
Touha zabořit zuby do zženštilého skřítkova hrdla málem zvítězila nad diplomacií, ale měl své příkazy.
"Krev Shalott mu udělala podivuhodně dobře do té doby, než ses objevil ty se svými... lektvary," obvinil Damokla a sevřel ruku kolem nože.
Bytůska pohodila zlatými kučerami. "Udělal jsem pouze to, co mi bylo mým panem nařízeno. Pochybujete snad o jeho zdravém rozumu?"
"Měl jsem li urazil hlavu hned, když ses tu objevil."
"Aha, tak vy chcete svalovat hříchy pána na jeho ubohého služebníka. To je vaše představa spravedlnosti?"
Styx zasyčel. "Kdyby existovala spravedlnost, pošel bys vedle svého bývalého pána."
"Tak byste to udělal vy."
"Kdyby to bylo nutné."
Damokles se pousmál. "Uvidíme."
"Tak dost." Styx si uvědomil, jak snadno se nechal vyprovokovat. Minulost je minulostí, tady jde o budoucnost. "Nepřišel jsem tlachat, v tom si libuješ ty. Přesvědčil jsem pána, aby mi dovolil znovu najít Shalott. Už jsi mi odhalil místo, kde bydlí onen upír, tvé služby nejsou dále třeba."
Jak očekával, Damokles zůstal k jeho skryté hrozbě netečný. Malátně Styxe obešel a zůstal stát před jasno-vidnou tůňkou.
"Musím říct, že jsem překvapený, že jste si na svá bedra naložil takový úkol," řekl pomalu.
Styx ho podezíravě pozoroval. "Proč?"
"Přece vám pán musel říct, kde je Shalott ukrytá."
"Jestli chceš něco říct, skřítku, řekni to přímo."
"Jen se mi zdá divné, že při tolika průtazích s ochranou vzácné krve byste ji chtěl teď prolít." Pokynul Styxovi rukou. "Pojďte blíž."
Styx se s obavami naklonil nad tmavou hladinu.
V první chvíli viděl jen krásné rysy v obličeji Shalott. Vypadala jako její otec. Zatvrdil své srdce, aby mu nebylo líto jejího osudu. Její krev byla příčinou, proč nevládl mír, ale chaos.
Voda se pohnula a ukázala muže po jejím boku. Styx se otřásl děsem, když uviděl známé stříbrné vlasy a panovačnou tvář.
"Viper," zaskřehotal.
"Váš přítel?"
"Kde teď jsou?"
S potutelným úsměvem znovu mávl Damokles rukou a na hladině se objevil obraz elegantního sídla, které Styx okamžitě poznal.
Každý upír znal adresu Danteho a Abby.
A žádný upír nechtěl překřížit cestu bohyni.
"Řekl bych, že Shalott ví, jak si vybírat přátele. Dva upíři, zakrnělý Chrlič a bohyně Phoenix."
Styx se vztyčil. "A co trol Evor?"
"Obávám se, že moje nedostatečné schopnosti mi nedovolují odhalit nic o jeho pobytu." Přidušeně se zasmál. "Možná se vypařil."
"Co je na tom legračního?"
"Je to spíš ironie osudu."
Styx výhružně přimhouřil oči. "Dej si pozor, aby tě tvá ironie nezadusila."
"Budu se snažit."
Styx už toho měl plné zuby. Věděl, kde je Shalott, a teď se musel zbavit toho protivného démonka. "Sbal si svých pár švestek, až budu pryč, Damokle. Až se vrátím, dohlédnu na to, abys byl vyhoštěn z tohoto pozemku."
"Jak si přejete."
Styx ignoroval ironickou úklonu, které se mu dostalo s odpovědí. Už brzy se toho slizouna zbaví. Může ho i vlastníma rukama zabít, aby už nemohl rozsévat zlo.
Teď však bude konfrontovat Vipera a přesvědčí ho, aby mu vydal svou otrokyni.
Damokles počkal, dokud se Styx nevzdálil, a potichu se zasmál. V nejtemnějším koutě jeskyně, za jasnovidnou tůňkou, se po mávnutí jeho ruky rozevřela skála a odhalila tajnou celu.
Vklouzl dovnitř a opatrně sestupoval po kluzkých schodech. Pokrčil nos, když ho udeřil do nosu zápach. Zápach nemytého těla a výkalů. Starat se o vězně není příjemný úkol. Stále však převažovala pozitiva.
Na posledním schodu se zastavil a pozoroval zavalitého trola, přivázaného v rohu, jak na něj zírá s nenávistí v rudých očích.
"Nu, Evore, vidím, že věznění ti neubralo chuť k jídlu," rozhlédl se po podlaze, kde ležely dočista ohlodané kosti.
Evor zachřestil řetězy. "Co jiného se dá v tomhle prasečím chlívku dělat než žrát?"
Damokles se zasmál. "Takhle neuctivě mluvíš o svých komnatách?"
"Jdi do prdele."
"No, no. Nač tak silná slova?"
Rudá očka se mazaně přimhouřila. "Co po mně chceš? Peníze? Otroky?"
"Nic tak cenného." Damokles se letmo dotkl svých kadeří. "Pouze tvůj život, můj drahý Evore."
