10. kapitola
9. 10. 2011
Shay už kdysi řídila auto. Ne často a vůbec ne dobře. Znala však základní způsoby, jak se dostat z jednoho místa na druhé.
Nikdy však neměla v rukách něco tak elegantního, jako bylo Viperovo Porsche. Stačilo jen maličké zmáčknutí pedálu a už si to svištěla rychlostí, o jaké neměla ani tušení.
Měla velké štěstí, že se na své cestě dostala do kolize jen s pár protijedoucími auty a vůz to odnesl pouze pár škrábanci a vyraženým světlometem. Když se dostala do aukční síně a nabrala si tam malé množství zázračného elixíru, otočila vůz a jela zpátky.
Žádný démon by ji nepronásledoval sto mil, aniž by ji dostal, ujišťovala se, a mířila zpátky do Viperova domu. Kromě toho ten stříbrovlasý upír bude vzteky bez sebe, když se vrátí zpátky, že si ani nevšimne, že mu téměř zničila luxusní vůz.
Po několika dalších promáčklinách, rozbitém okénku a propíchnuté pneumatice, jak si zkrátila cestu přes pole plné výmolů, prudce zabrzdila zpátky v garáži. Nebyl to špatný výlet, ale žaludek měla stále stažený strachy z neznáma. Protáhla se padacími dvířky a nahlédla do komory. Na první pohled uviděla, že dveře do podzemí jsou vyrvané z pantů a sluneční světlo padá tam, kde byl předtím hluboký tunel.
Nevěděla, proč se jí zastavil dech a srdce začalo bít jako o závod. Nemohla se přece tolik bát o Viperův život. To by bylo šílené, nemožné. Nebo ne?
Pečlivě si přitiskla k tělu malou taštičku a začala se protahovat úzkým otvorem. Nevěděla, co může očekávat, ale hned se dostala do tmavého mraku, který obklopoval tunel.
"Levete? Vipere?" zavolala tiše.
Ozvalo se zaškrábání a ve tmě se objevil paprsek světla. Nejdřív si myslela, že se někomu podařilo zapálit svíčku, ale když obrátila hlavu oním směrem, zjistila, jak velmi se mýlila.
Nebyla to svíčka.
V hrůze zírala do tváře obrovského démona se šupinatou kůží a rudýma očima. Nic podobného v životě neviděla. A víckrát nechtěla vidět.
Jeho zakrváceny rypák se zkroutil, zřejmě v náznaku triumfálního úsměvu.
Sakra, sakra, sakra.
"Shalott," zasyčela příšera.
Hypnotizována ostrým pohledem nejdřív Shay ani nezaslechla studený tón rozzuřeného Viperova hlasu. "Proboha živého, Shay, říkal jsem ti přece, abys vypadla. Zmiz odsud."
Ušklíbla se. Jsou všichni upíři tak nevděční protivové, nebo je Viper jen jediný svého druhu?
Démon stojící před ní se hlasité zachechtal a jeho hromový smích se nesl do dáli, kde kdysi býval tunel. To je nemilé, velmi nemilé.
"Neutečeš nikam, kde bych tě nenašel, Shalott, ale jestli se mi okamžitě vzdáš, ušetřím životy tvých nepovedených ochránců," sliboval skřehotavým hlasem. Shay se zhluboka nadechla a polapím sáhla do své taštičky, kde nahmatala keramickou nádobku. "Pojď ke mně," zařval netrpělivě Lu.
"Vždyť už jdu, už jdu," mumlala Shay. "Shay." Ve Viperově hlase zaznamenala záchvěv paniky. "Lu je na chvíli uvězněn, ale nemohu ho tu udržet moc dlouho. Zmiz odsud!"
"Udělej, co ti říká, Shay," přidal se k němu Levet. "S touhle potvorou nemůžeš bojovat."
Lu zasyčel směrem ke skřetovi, ale jinak se snažil tvářit mírumilovně. Moc se mu to nedařilo. Nebylo divu, s takovým obličejem.
"Nejsem tvůj nepřítel, má drahá. Jen tě musím předat svému pánovi. A můj pán bývá nerad zklamán."
"Kdo je tvůj záhadný pán?" zeptala se Shay, ale spíš než aby se dozvěděla pravdu, usilovala od odvrácení démonovy pozornosti. Priority, priority.
Nejdřív se odsud dostat živá a potom pátrat po identitě toho, kdo po ní tak zoufale toužil.
"Mocný přítel a smrtelný nepřítel. Výběr je na tobě."
"Ještě jsi mi neřekl jeho jméno."
"Jeho jméno je zakázáno vyslovit, ale ujišťuji tě, že ti vůbec neublíží."
Shay nedůvěřivě pokrčila nos nad tak nehoráznou lží. "Nějak ti nemohu uvěřit."
"Přísahám, že se ti cestou k mému pánovi nic nestane. Jsi spokojená?"
"To záleží na tom, co se mi stane, až k němu dorazíme."
O pár centimetrů se přiblížila. "Co se mnou tvůj pán zamýšlí udělat?"
"Na tuto otázku nemohu odpovědět."
"Tím si moji důvěru nezískáš."
Rudé oči se zablýskaly hněvem, respektive jedno rudé oko. Druhé bylo zakalené krví a trčela z něj dýka. Nechutné.
"To ani nepotřebuji. Buď se mnou půjdeš dobrovolně, nebo tě odvedu násilím. Jsou jen dvě možnosti.'
Shay ucítila, že se za zády démona pomalu plíží Viper, ale neodvážila se spustit zrak z té brovské hlavy, která byla až příliš blízko. Neměla ponětí, jestli její zbrklý plán vyjde, a zdálo se jí moudřejší být připravena i na nepříjemnou eventualitu, že selže.
Nechtěla si nechat ukousnout hlavu.
"Ve skutečnosti…," zamumlala a vytahovala keramickou nádobku "Nemám jinou možnost."
"Shay, ne!"
Viperova slova přišla příliš pozdě. Rychle otevřela nádobku a hodila ji směrem na démonův rypák. Ozval se hrozný řev plný bolesti. Na chvíli byla Shay téměř oslepena blýskáním lesklých šupin. Nečekala takovou zář a na chvíli přestala dávat pozor na své bezpečí. Lu se vyřítil vpřed a hlavou bušil do zdí.
Nechtěla ho zabít, pouze zranit. Rychle potřásla hlavou a s hrůzou spatřila Vipera, jak se staví mezi ni a ostré démonovy zuby. Rychle zarazil svůj meč do otevřeného chřtánu příšery, odkud se ozývalo táhlé vytí. Shay sáhla rychle do tašky pro další nádobku. Musela něco rychle udělat dřív, než Lu dosáhne na Vipera.
Uslyšela však jen dlouhé syčení. Viper znovu a znovu zasunoval svůj meč do šupinatého těla, stále hlouběji a hlouběji.
"Co se stalo?" zeptala se.
Viperovy svaly byly napjaté námahou. "Elixír, kterým jsi ho polila, oslabil jeho krunýř."
Lu zařval hněvem. Shay zvedla ruku a nalila obsah druhé nádobky do jeho živé rány. Tentokrát už byla připravená na oslnivé blýskání a pro jistotu zavřela oči. Nejraději by si zacpala i uši, aby neslyšela sténání, které ze sebe v agónii vyrážel Lu. Byla sice Shalott a vycvičená bojovnice, bylo v ní však mnoho lidského, proto soucítila s umírajícím démonem. Chtěl je sice všechny zabít bez nejmenších výčitek svědomí, ale zvuky jeho konce se nedaly dlouho snášet.
Sáhla po poslední lahvičce a chtěla ukončit to utrpění.
"Zadrž, má milá," zastavil ji Viper a zabodl meč do démonovy lebky. Lu se zhroutil k zemi.
"Přece ho tady takhle nenecháš?" ujišťovala se Shay.
"My spolu máme jistou dohodu, není-liž pravda, Lu?"
Jedno rudé oko se otevřelo. "S upíry nevyjednávám."
Viper přiložil špičku meče k démonově hlavě. Šupiny začínaly pomalu blednout.
"Říkal jsi, že když tě porazím, odpovíš na mé otázky. |si poražen. Nastal čas splnit svůj slib."
Na chvíli se vzduch zaplnil hněvivým odporem, ale potom překvapivě umírající Lu vzdychl.
"Ptej se."
"Proč chce tvůj pán Shalott?"
"Kvůli její krvi."
Shay se schoulila. Vem její krev čert. Mohla si domyslet, že démonův pán baží po její krvi. Každá příšera na světě ji chtěla ochutnat, ať už pro to měla jakýkoliv důvod.
"Kdo je to?"
"Už jsem řekl, jeho jméno nesmím vyslovit."
"Kde ho mohu najít?"
"Byl v Chicagu, ale cítím, že se vzdaluje. Nevím, kam míří."
Viper nespokojeně zavyl. "Vždyť pro mě nemáš žádné odpovědi."
Lu se klokotavě zasmál. "Protože nepokládáš správné otázky, upíre."
"A jaké jsou správné otázky?"
"Chacha, tolik ti to neulehčím."
Shay přistoupila blíž. Viděla, že Viperovi pomalu dochází trpělivost, ale jakmile bude démonovi mečem proražena lebka, neřekne jim vůbec nic.
"Říkal jsi, že tvůj pán chce moji krev," zeptala se přímo. "Má v úmyslu ji prodat nebo ji chce pro sebe?"
Krvavé oko se k ní otočilo. Shay se otřásla, když v tom pohledu zahlédla inteligenci. Pokud bude démon chtít zatajit odpovědi, nic se od něj stejně nedozvědí.
"Můj pán pro tvoji krev osobně nemá žádné využití," zasyčel Lu.
"Takže má v úmyslu mě prodat?"
"V tvém případě... účel světí prostředky."
I jí pomalu docházela trpělivost. Není divu, že Lu přistoupil na odpovídání otázek. Neodhalil jim vůbec nic.
"Drží tvůj pán Evora?"
Démon z ní ucítil netrpělivost a uspokojeně se usmál. "Trol je živý a zatím zdravý."
Shay zmateně zamrkala. "Co tím chceš říct?"
"Jestli chceš odpovědna své otázky, vzpomeň si na své prokletí." Z obludné tlamy mu náhle vyšlo zachroptění. Otřásl se. "Splnil jsem svůj slib, upíre. Skonči to."
Viper se otočil na Shay. "Mohu?"
Toužila mu položit ještě nejméně tucet otázek. Některé by démon jistě zodpověděl. Nemohla však. Pohled na jeho utrpení byl příliš nesnesitelný pro její soucitnou povahu.
"Ano."
Chtěla se odvrátit, ale přinutila se dívat na smrtící ránu. Démon šel jen a jen po ní, Viper a Levet byli napadeni kvůli ní. Musela stát po jejich boku, když se s démonem vypořádali. Viper se napřáhl a zasadil poslední úder, kterým ukončil utrpení bojovníka Lu. Neozval se žádný zvuk, který by jim řekl, že je Lu mrtev, ale jeho šupiny ztratily veškerý lesk. Shay se v duchu modlila. Nevěděla, jaké božstvo Lu vzýval, ale její slova si jistě našla správnou cestu.
Nastalo hluboké ticho. Démon byl mrtvý, ale Shay necítila žádnou úlevu.
Stále existoval někdo, kdo šel po její krvi.
Otázkou bylo, koho na ni pošle příště.
Ztracena v neveselých myšlenkách si málem nevšimla, že ji za šaty tahá malá ruka. "Levete?"
"Ach, takže si pamatuješ ubohého skřeta, který za tebe bojoval proti pekelným psům a proti démonovi, a který přivolal temnotu, aby zachránila tvého upíra před porážkou," zabrblal znechuceně Levet.
Při známém nerudném hlasu malého tvora se Shay uvolnila. "Udělal jsi skvělé kouzlo, Levete, ale jistě sis všiml, že jsem byla velmi zaneprázdněna."
"Oui, oui" odsekl s obvyklou dávkou předstírané bázně. "Zazvonil zvonec a démona je konec. Co kdybychom zašli někam dovnitř, kde je to více obyvatelné, aby se z tvého krasavce nestal zaprášený bezdomovec?"
Dobrý nápad.
Oblečeny jen do černých hedvábných trenýrek, převaloval se Vipei neklidně na veliké posteli, která mu poskytovala tajné útočiště. Vedle něj tiše odpočívala Shay, tmavé vlny vlasů rozhozené na saténových polštářích.
Nemohl odolat pokušení a začal ji pomalu hladit po hustých pramenech.
Věděl, že by měl odpočívat. Po smrti démona mu trvalo několik hodin, než shromáždil své lidské služebnictvo a zajistil bezpečnost pozemku. Také kontaktoval svůj klan, aby se měli všichni na pozoru. Nevěřil, že by tajemný démonův pán zaútočil tak brzy, ale chtěl být připraven. Teprve když měl jistotu, že je Shay v bezpečí, ulehl k ní do postele a dopřál si luxus spánku. Spánku, který byl přerušen příliš brzy, než aby mu poskytl kýžený odpočinek. Teplé ženské tělo dráždilo jeho smysly a jemná vůně, která Shay obklopovala, ho vzrušovala na nejvyšší míru.
Zvedl se na loket a pozoroval spící Shay. Poprvé po mnoha letech se probudil v posteli se ženou v náručí. Upíři se neoddávali sexu s příbuznými, pokud tedy žili v klanu, čekali na tu pravou partnerku, kterou si přivedou do ložnice. Viper se usmál, když se Shay pod jeho jemným hlazením zatřepala víčka.
Byla tak krásná.
Protivná jako noc, ale krásná.
Ospalý pohled zlatých očí mu přejel po obličeji, jako kdyby se pokoušela upamatovat jeho rysy. Potom ztuhla. "Vipere. Děje se něco?"
"Ne." Jemně se usmál. "Jen se na tebe rád dívám."
Neklidně se zavrtěla na saténových prostěradlech. Všiml si, že byla zvláštně stydlivá, kdykoliv přešel na důvěrnosti. Měla asi málo zkušeností.
"Kolik je hodin?"
"Ještě nejsou čtyři." Křečovitě si přitáhla přikrývku, kterou předtím odhodil, aby mohl pozorovat křivky jejího těla v noční košili. "Bolí tě tvá zranění?"
"Ne. Jsem jen ztuhlá." Zastavil se jí dech, když prsty něžně přejížděl po růžových rankách, které byly stále viditelné na její bronzové pleti. "Co to děláš?"
"Chci se jen ujistit, že jsi uzdravená."
"Nemusíš se přece dotýkat mé nohy, můžeš se přesvědčit pohledem."
Viper se přidušeně zasmál a přesunul svou ruku na její koleno. "Tohle je zábavnější než se jen dívat."
Shay nesouhlasně sevřela rty, ale Viperovi neušel slabý záchvěv jejího těla. Nedokázala ho zcela skrýt.
"Kde je Levet?"
"Ještě stále zkamenělý, díky bohu."
Shay se opřela o lokty a popuzeně se na něj podívala. "Ty jsi ale nevděčný darebák. Levet ti zachránil život."
Viper pokrčil rameny a obdivoval hedvábně jemnou pokožku pod svými prsty. "To neznamená, že by měl pokoušet mou svatou trpělivost. Potkal jsem hodně opilých pirátů, z nichž ani jeden neměl tak ostrý jazyk jako on."
V očích se jí pobaveně zajiskřilo. "Na to si budeš muset zvyknout."
"Na arsenik si nikdy nikdo nezvykne."
"Měla jsem tě nechat škvařit se ve vlastní šťávě," zamumlala.
"Možná měla, ale rozhodně ses neměla vracet." Naléhavě se na ni zadíval. "Proč?"
"Co proč:"
Sevřel prsty kolem jejího kolena. "Nepředstírej, že mi nerozumíš. Vím, že jsi inteligentní, alespoň když chceš. Proč ses vrýtila?"
Sklopila zrak a ukryla pohled za husté řasy. "Nemohla jsem tu Leveta nechat."
"Lu by skřetovi nic neudělal."
"To nemůžeš vědět jistě."
Naklonil se k ní blíž. Tak blízko, že cítil žár její kůže a prudké bušení srdce.
Teď byla řada na něm, aby se zachvěl.
Byl predátor. Pronásledoval svou kořist a bez milosti si ji podmanil. Chtěl ji. Chtěl být hluboko v této ženě. Ukojit svůj chtíč, jako kdyby se napil její krve.
Za staletí se však naučil svou vášeň držet na uzdě. Naučil se, že samotný lov je stejně uspokojující jako dobytí. "Zkus to znovu, lásko," zamumlal přerývaným hlasem.
Shay vystrčila špičku jazyka, aby se dotkla rtu. "Nelíbila se mi myšlenka, že mě pronásleduje démon. Zdálo se mi moudřejší postavit se mu přímo, než ho nechat sledovat mě donekonečna."
Viper se nad ní naklonil a prsty zajel pod okraj její noční košilky. "To zní velmi logicky."
"Myslím, že už ses víc než dostatečně přesvědčil, že moje noha je zahojená," řekla napjatým hlasem.
"Mám rád důkladnost."
Shay se náhle odevzdaně opřela do polštářů. Srdce jí bilo o sto šest. "Vipere."
Naklonil se těsně k jejím ústům. "Vrátila ses, abys mě zachránila, přiznej se."
"Ne."
"Proč je pro tebe takové utrpení přiznat, že bys mě nerada viděla mrtvého?"
Hlasitě polkla, když jí jeho ruka začala rozvazovat pásek na košilce, aby odhalila, co bylo skryto pod ní. "Nech toho."
Viper jí přejel dlaní po břiše. "Ještě nikdy jsem nehladil tak jemnou pokožku. Tak hladkou a... horkou. Zapomněl jsem na krásu Shalott."
I když měla Shay dost síly na to, aby ho odstrčila, možná i odkopla na druhý konec místnosti, zůstala nehybně ležet. Na obličeji s jí zračila lítost smíšená se vzdorem.
"Jsem kříženec, pamatuješ?"
"Nic o tobě jsem nezapomněl a přísahám na svou vlastní čest, že tvá lidská krev tě dělá ještě přitažlivější." Pomaličku se pásl pohledem po jejím těle. "Dodává tvému tělu náznak křehkosti."
"Nejsem k pomilování."
Viperovo srdce zachvátila neznámá něžnost. U všech svatých a rohatých, cožpak si tato žena neuvědomuje, že svou krásou předčí anděly?
"Podívej se na mě," nařídil jí a čekal, dokud neochotně zvedla zrak. "Myslíš si, že je to jen krev Shalott, co si upíry podmaňuje? Dříve než krev nás omráčila neskutečná krása vašich tváří a těl."
Shay zavrtěla hlavou. Nevěřila mu. "Co po mně doopravdy chceš?"
Nu, na to byla snadná odpověď.
Opřel své čelo o její a nasál její dráždivou vůni.
"Dotýkej se mě," zašeptal přiškrceným hlasem. "Chci na sobě cítit tvoje ruce."
Zachvěla se. "Vipere, měli bychom..."
Dotkl se jemně jejích úst a rukou jí sevřel ňadro. "Prosím, Shay, jen se mě dotýkej. Pouze o to tě žádám."
Na dloubou chvíli se bál, že jeho žádosti nevyhoví. Možná po něm hodně toužila, ale bránila se, seč jí síly stačily. Nechtěla po něm toužit. Bála se po něm toužit.
Nakonec pomalu zvedla ruku a špičky jejích prstů se dotkly kůže na jeho hrudi.
Viper zasténal při reakci svého těla. Bože! Sotva mu přejela bříšky prstů po kůži a už byl připraven do ní vstoupit. Penis mu naběhl a začal bolestivě pulsovat.
A bolel víc a víc.
Přitiskl své rty na její spánek. "Nepřestávej," požádal tiše.
On. Viper. Nesmrtelný upír. Hlava klanu. Obávaný predátor. A teď žebrá o dotek ženy.
Neuvěřitelné.
Co vak může zoufalý muž udělat?
Lehce hryzl Shay do ušního lalůčku, zatímco ona mu prozkoumávala hrud, až se zastavila u citlivých bradavek. Ucítil její vzrušení, když obkroužila dvorce prsty a pozorovala, jak tvrdnou.
"Nevěděla jsem, že se mužům líbí takové věci," zamumlala.
"Nevím, jak ostatní muži, ale pro mě je to velká slast," zavzdychal.
"A líbí se ti tohle?"
A s těmi slovy se rychle ústy přesunula nad jeho hrud a jazykem mu olízla bradavku. Viper přidušeně zasténal rozkoší. Tělem mu projelo vzrušení, penis ještě víc ztvrdl a už už s začal obávat, že poprvé po dlouhých stoletích vyvrcholí při pouhém dotyku.
Zabořil prsty do jejích vlasů a tlačil na její ústa, aby ho nepřestávala dráždit.
A ona nepřestávala.
Líbala ho na hrudi, zatímco její prsty sjížděly pomalu dolů. Začala si pohrávat s lemem jeho trenýrek. Viper zasténal slastí.
"Ach, ano."
"Co ano?" zašeptala. Vydráždila tak jeho očekávání k nepříčetnosti. Zasypal její obličej polibky a snažil se přitom zbavit se nepohodlných trenýrek.
"Chceš mě ještě dlouho mučit?" zamumlal a vzal ji za ruce, aby je přivedl na svůj ztopořený úd. "Chceš, abych ti klečel u nohou?"
"Mučení a klečení? Líbilo by se mi obojí," maličko se zasmála a podráždila jeho penis po celé délce nesmělými prsty.
"Pane bože," zavzdychal a prohnul se v zádech, když ho uchopila pevněji a klouzavě začala pohybovat prsty nahoru a dolů. V jejích dotycích nebyla žádná zkušenost, jako kdyby sama pro sebe objevovala neznámé mužské tělo, ale nechtěla ho uspokojit moc rychle.
Viper jí zabořil hlavu do vlasů, ale dával si pozor, aby ji nevyděsil svými příliš protáhlými tesáky. Nechtěl jí v žádném případě připomenout, že je v první řadě upír.
Teď ne.
Chtěl se rozplynout ve slasti, nic mu to nemohlo pokazit.
Nic, kromě vytrvalého bušení na dubové dveře.
"Shay!" Ostrý, popuzený a nevítaný hlas Leveta pronikl do ložnice. "Chceš snad ležet v posteli celý den? Mám hrozný hlad."
Viper ztuhl, ale Shay vystřelila z postele jako blesk. Chvějícíma rukama nahmatala košilku a hned si zavazovala pásek na županu.
Intimní nálada byla ta tam a podle strnulého výrazu v jejím obličeji mohl Viper usuzovat, že podobná chvilka se jim dlouho, ale opravdu dlouho nenaskytne.
S pocitem marnosti zabořil hlavu do polštářů a zabušil pěstmi do matrace.
"Já... ho… zabiju!"
