1. kapitola
Budova aukční síně na chudé periférii Chicaga vůbec nevypadala zchátrale a opuštěně. Za kovaným plotem se pyšně vypínala elegantní uhlová stavba, obklopená rozsáhlými pozemky. Její velké místnosti měly klenuté stropy, chlubící se krásnými nástěnnými malbami a křišťálovými lustry. Na radu architekta byly podlahy pokryty tlustými slonovinovými koberci, na zdech se lesklo dubové táflování a hostům sloužil vyřezávaný nábytek.
Taková atmosféra přímo dýchala nádherou, která se dá pořídit pouze za peníze. Za hodně a hodně peněz.
Luxusní vybavení vzbuzovalo očekávání, že zde bude někde nenápadně probíhat pokoutní prodej výjimečných obrazů, muzejních artefaktů a šperků nedozírné hodnoty.
Místo toho tu vládlo živé hemžení jako na bleším trhu. Tady jste si mohli v dražbě koupit démony a běsy pro svou osobní potřebu.
Na trhu s otroky není nic pěkného, dokonce ani když se místo s lidmi kupčí se zlými duchy. Tato nechutná i odporná podívaná však přilákala nečisté a padlé zákazníky z celé země. Přijeli z nejrůznějších důvodů.
Byli tu tací, co kupovali démony jako námezdní vojáky nebo osobní strážce, jiní chlípně toužili uspokojit své sexuální choutky. Ti, kteří věřili, že jim krev těchto stvoření přinese magickou moc a nesmrtelný život. A také ti, kteří je po nákupu chtěli vypustit na své pozemky, aby je mohli honit jako divou zvěř. Muži a ženy bez rozdílu přihazovali a morálka šla stranou. Jen dostatek peněz mohl uspokojit jejich zvrácené potěšení.
Majitelem aukční síně byl Evor, malý trol, který si vydělával na živobytí ubohostí ostatních, a ještě se jim vysmíval.
Jednoho dne ho Shay měla v úmyslu zabít. Bohužel, dnešní den nebyl tím správným okamžikem. Nebo spíš dnešní noc.
Oblečená ve směšných harémových kalhotách a malé podprsence pošité lesklými penízky, která více odhalovala než skrývala, přecházela podrážděně ve své maličké cele za aukční síní. Dlouhé havraní vlasy měla spletené do copu, který jí sahal téměř až k pasu. Na její bronzově zbarvené pleti, exotických rysech obličeje a šikmých očích se zlatými tečkami bylo vidět, že je jiná než obyčejné lidské bytosti.
Před méně než dvěma měsíci byla otrokyní na sletu čarodějnic, které měly v úmyslu připravit konec světa pro všechny démony. Tehdy si myslela, že ji horší osud nemůže potkat. Dnes by dala cokoliv za to, aby mohla těm ropuchám pomáhat v jejich ďábelských pletichách.
Sakra, tohle je přeci vrcholná genocida.
Teď se znovu dostala do moci Evora a pochopila, že smrt není vždycky nejhorším osudem a hrob není nejhorší alternativou toho, co čeká za dveřmi.
Bezmyšlenkovitě kopla do stolu a poslala ho bez nejmenší známky námahy proti ocelovým mřížím své kobky. Za sebou zaslechla hluboký povzdech, který pocházel od zakrslého šeredy, sedícího v rohu na židli.
Ve skutečnosti nebyl Levet zas takový ošklivec. Patřil do rodu Chrličů, jejichž sošky zdobily nejeden chrám Páně. I živí Chrliči na sebe uměli vzít podobu kamene a mnohý z nich takto strnule odpočíval mnohá staletí.
Vykazoval všechny groteskní skřítkovské rysy: tlustou šedou kůži, hadí oči, rohy a rozštípnutá kopýtka. Dokonce měl dlouhý ocas, který si neustále olizoval a nosil ho s velkou pýchou. Navzdory svému hrozivému zjevu byl však velmi malého vzrůstu a ke všemu byl ještě majitelem páru křehkých, pavučinkových křídel, který by se spíš hodil k víle než ke smrtonosné příšeře. Největší jeho slabinou však byly nepředvídatelné ztráty nadpřirozené síly a odvahy, která v rozhodujících situacích kamsi mizela.
Zdálo se, že nebyl ostatními členy organizace skřetů zlikvidován, ale pouze vyobcován, a musel se teď o sebe starat sám. Žádný z jeho bývalých přátel neměl nic proti tomu, aby se stal osobním otrokem samotného Evora.
Shay si vzala tu ubohou příšerku pod svou ochranu, hned jak se dostala do aukční síně k prodeji. Vždycky měla tendenci přispěchat na pomoc slabším, než byla ona, ale také věděla, že Evora popudí, když si ochočí jeho oblíbence.
Ten trol je možná majitelem prokletí, které ji svazuje, ale jestli jí půjde po krku ještě víc, zabije ho, i kdyby ji to mělo stát vlastní život.
,,Drahoušku, udělal ti ten stůl něco, nebo jsi mu chtěla dát pouze lekci?" zeptal se Levet hlubokým hlasem, zastřeným francouzským, přízvukem.
Ten tón by mu mezi ostatními skřety jen tak neprošel.
Shay se ironicky pousmála. "Představovala jsem si, že je to Evor."
"Zvláštní, podle mě se jeden druhému vůbec nepodobají."
"Mám dobrou představivost."
"Ach tak." Směšně zakroutil obočím. "V tom případě si mě lehce můžeš splést s Bradem Pittem."
Shay se zase usmála. "Tak dobrá zase nejsem."
"Jaká škoda."
Její krátké pobavení zmizelo. "Škoda byla, že šlo jen o stůl, a ne o Evora, roztříštěného na kousky."
"Pěkná představa, ale ve skutečnosti pouhý sen." Levet přimhouřil oči. "Nechceš se snad zachovat pošetile."
Shay přehnaně vykulila oči. "Kdo, já?"
,,Mon dieu" zaúpěl skřet, "ty s ním chceš bojovat."
"Nemůžu ho porazit. Ne, dokud existuje kletba, kvůli které má nade mnou moc."
"Jako kdyby tě někdy něco zastavilo." Levet odhodil polštář, na kterém seděl, a odhalil ocas, rozčíleně se mrskající mezi nohama. Byl viditelně neklidný. "Nemůžeš nad ním zvítězit, ale to tě neodrazuje od myšlenky nakopat mu prdel, kdykoliv k tomu budeš mít příležitost."
"Krátím si tak čas."
"A hodiny pak trávíš v agónii, když se ti to nepodaří." Náhle se zachvěl. ,,Ma chére, nesnesu ten pohled, když tě tak vidím. Už ne. Je šílené bojovat proti osudu."
Shay se ušklíbla. Část její kletby spočívala v tom, že byla vždycky potrestána za vzpouru proti pánovi. Pronikavá bolest, která vystřelovala do celého těla, jí dlouhé hodiny nedovolovala vstát ze země, na které ležela. V poslední době byl však její trest vždy tak brutální, že pokaždé obávala, zda to není naposledy, co pokouší své štěstí.
Bezradně se zatahala za cop gestem, které prozrazovalo frustraci, proudící v jejích žilách.
"Myslíš si, že bych se měla vzdát? Smířit se s porážkou?"
"A máš jinou možnost? Co máme všichni na výběr? Žádná válka na světě nezmění fakt, že jsme..." Levet se bezradně podrbal na jednom rohu. "Jak jen to říkáš? Sakumprásk?"
"Ano, sakumprásk."
"Že patříme Evorovi se vším všudy. Může si s námi dělat, co se mu zlíbí."
Shay zaťala zuby, když se zahleděla přes ocelové mříže svého vězení. "To je v hajzlu. Nesnáším to. Nenávidím Evora. Hnusí se mi tahle kobka. Chce se mi zvracet z těch démonů, kteří si na mě dnes přišli přisadit. Kéž by ty zatracené čarodějnice dosáhly svého a přivodily konec světa."
"V tom s tebou musím úplně souhlasit, moje milá Shay," pokýval Levet hlavou.
Shay zavřela oči. Zatraceně. Nemyslela svá slova vážně. Byla jen unavená a zoufalá, ne však zbabělá. Nepřežila přece několik minulých století pro nic za nic.
"Raději ne," zamumlala. "Ne."
Levet mávnul křídly. "A proč ne? Jsme tady chyceni jako krysy v pasti, dokud nebudeme koupeni někým, kdo má peníze na rozhazování. Co ještě může být horšího?"
Shay se trpce pousmála. "Dovolit osudu, aby nad námi zvítězil."
,,Cože?"
"Zatím s námi osud dost vyjebával. Nechci se jen tak vzdát a dát mu šanci, aby si zatančil na mém hrobě. Chci mít příležitost mu plivnout do tváře. To mě drží při životě."
Chrlič dlouho mlčel, potom vstal a otíral si hlavu o její nohu, aby ulevil svědění ve vlasovém porostu. Bylo to bezděčné gesto, hledání jistoty v jejich osiřelém světě.
"Nejsem si jistý, jestli jsem někdy slyšel tak neelegantní projev, ale věřím ti. Jestli se někomu může podařit obelstít Evora a dostat se z jeho spárů, pak jsi to jedině ty."
Shay ho nevědomky chytila za jeden roh. "Vrátím se pro tebe, Levete, to ti můžu slíbit."
"Nu, to je velmi dojemná scéna." Za mřížemi jejich cely se objevil Evor a cenil na ně své obnažené tesáky. "Kráska a zvíře."
Shay lehce odstrčila skřeta a na obranu se postavila před něj.
Trol vstoupil do kobky a s hranou jízlivostí zamkl dveře. Lehko byste si ho mohli splést s člověkem. S hrozně ošklivým člověkem.
Byl to malý, zavalitý mužíček s kulatým rozplácnutým obličejem a hranatými čelistmi. Vlasy se mu v chomáčích ježily kolem uší a on se je pokoušel sčesávat přes lebku. Černé pichlavé oči měly tendenci zaplát, když se rozzuřil.
Teď je skrýval za tmavými brýlemi a sádelnatou postavu obepínal drahý, na míru šitý oblek. Jen zuby dávaly tušit, že je trolem.
Ty a nedostatek morálních zásad.
"Polib si, Evore," zamumlala Shay.
Jeho hrozný úsměv se rozšířil. "Jak si přeješ."
Shay přimhouřila oči. Ten prevít se ji snažil dostat do postele od té doby, co získal její kletbu. Jediná věc, která mu v tom zatím dokázala úspěšně zabránu, bylo vědomí, že ona je ochotná oba dva zabít, než aby se nechala zneuctít.
"Raději se budu škvařit v pekle, než abych ti dovolila na mě sáhnout."
Zuřivost mu změnila rysy k nepoznání, ale zakrátko se ovládl. "Jednoho dne, moje milá krásko, budeš šťastna, že tě ojedu. Každý má svůj kritický bod. Nakonec tě zlomím."
"Ne v tomto životě."
Obscénně si přejel rty jazykem. "Jsi tak pyšná. Tak mocná. Bude mi potěšením dát ti své semeno. Ještě však nenadešel správný čas. Ještě mi musíš vydělat peníze. Peníze jsou důležitější." Zvedl ruku, kterou držel za zády, a odhalil těžká želízka. "Dovolíš mi, abych tě spoutal, nebo mám zavolat své chlapce?"
Shay si zkřížila paže na hrudi. I když byla jen napůl Shalott, vlastnila sílu a hbitost svých předků. Nevraždili své nepřátele démony jen tak bez příčiny.
"Po tolika promarněných letech si stále myslíš, že mně tví zabijáci mohou ublížit?"
"Ach, vůbec jsem neměl v úmyslu jim dovolit, aby zranili tebe. Před aukcí bych tě nechtěl mít poškozenou." Významně se zadíval na Leveta, který se jí skrýval za širokými nohavicemi. "Jen jsem si přál, aby tě přiměli k slušnému chování."
Skřet zoufale zavyl. "Shay!"
Sakra.
Potlačila neodbytnou touhu zabořit své ostré zuby do Evorova hrdla. Zbytečně by se zhroutila v křečích na podlahu a nechala by Leveta na pospas osudu. S jakým potěšením by si na jeho mučení ti rváči smlsli. Pokud věděla, jejich jediným potěšením bylo týrání ostatních.
Zpropadení trolové.
"Dobrá," vzdala se a natáhla paže.
"Rozumná volba," pochválil ji Evor a s varovným pohledem jí zamkl želízka na rukou. "Věděl jsem, že jakmile pochopíš situaci, hned mi porozumíš."
Shay bolestivě zaskučela, když se jí chladný kov zařízl do kůže. Cítila, jak z ní vyprchává síla a svaly slábnou. Pouta byla její Achillovou patou.
"Vím jedině, že jednou přijde den, kdy tě zabiju."
Evor zatáhl za řetěz, který spojoval želízka. "Chovej se slušně, ty děvko, nebo tvůj malý přítel pocítí následky. Rozumíš?"
Shay silou vůle potlačila žluč, která jí stoupala ze žaludku.
Už opět měla být postavena na pódium a prodána zájemci s nejvyšší nabídkou. Měl a být vydána na milost a nemilost cizinci, který si s ní bude moci dělat, co se mu zlíbí. A neexistovalo nic, co by mohlo její osud zvrátit.
"Jo, rozumím. Tak jdeme na to."
Evor otevřel ústa, aby pronesl nějakou debilní poznámku, ale uvědomil si, že situace je napjatá k prasknutí, a raději se odmlčel. Bohužel to dokazovalo, že není tak hloupý, jak vypadá.
V tichosti opustili celu a po úzkém schodišti vyšplhali do zákulisí pódia. Tady se Evor zastavil jen proto, aby zamkl její pouta k těžkému sloupu, ukotvenému v podlaze hned za oponou. Potom vyklouzl na jeviště.
Sama v temnotě se Shay zhluboka nadechla a pokoušela se ignorovat vzrušené burácení davu nedaleko od ní.
I když potenciální kupce neviděla, cítila spoustu démonů a lidských bytostí. Čichala jejich pach. Poznávala jejich chtíč ve vzduchu.
Náhle se zamračila. Bylo tam i něco jiného. Něco co se proplétalo mezi všemi.
Ucítila ďábla a na kůži jí vyrazil studený pot. Byla to jen mlhavá představa, ozvěna jeho přítomnosti, ale i tak se jí útroby sevřely strachem a žaludek stáhl do tvrdého uzlíčku.
Potlačila instinktivní touhu vykřiknout a zavřela oči Přinutila se zhluboka dýchat. Evorův hlas slyšela, jako kdyby přicházel z velké dálky.
"A nyní, dámy a pánové, démoni a víly, mrtví i ne mrtví... Nadešel čas pro vrcholné číslo dnešního večera. Zlatý hřeb. Položku tak vzácnou, že zde může zůstat jen ten, kdo je ochoten platit zlatem. Ostatní prosím, aby si odpočinuli v našich saloncích, kde je připraveno bohaté občerstvení."
I když si Shay uvědomovala, že by ji mohlo zahlédnout oko budoucího kupce, znechuceně se ušklíbla. Evor byl odjakživa velký chvástal, ale dneska večer hrál jednu ze svých životních rolí. Bohužel pro ni.
"Přistupte blíž, přátelé," komandoval zbylé účastníky dražby. Na zlatý kupon museli účastníci mít padesát tisíc dolarů v hotovosti. Trh s otroky zřídkakdy akceptoval šeky nebo kreditní karty. Pěkně zaplať a odvez. "Určitě si nebudete přát zmeškat první pohled na můj nejvzácnější poklad. Nebojte se, je přivázaná, nepředstavuje žádné nebezpečí. Žádné nebezpečí kromě svého neodolatelného šarmu. Vyrve vám srdce z těla, ale mohu vám slíbit, že si ho podmaní svou krásou."
"Zavři už klapačku a roztáhni oponu," zaječel někdo.
,,Jsi netrpělivý?" obořil se na něj Evor se zlobou v hlase. Nelíbilo se mu, že jeho precizně připravené vystoupení bylo narušeno.
"Nemám času nazbyt. Ukaž nám ji."
"Ach, jsi ještě nezkušený... Jaká škoda. Doufám, že pouze v oblasti aukcí," pohrdavě se ušklíbl Evor a vysloužil tak své oběti posměšný smích. Když odumřel, pokračoval dál. "Kde jsem to skončil? Ach, už vím. Moje prvotřídní zboží. Nejkrásnější otrokyně. Démoni i zlí duchové, dovolte mi představit lady Shay... Poslední žijící z rodu Shalott."
Dramatickým pohybem zatáhl za oponu a potom se v oblaku umělého kouře před zraky nadržených kupců objevila Shay.
Sklopila zrak, když uslyšela obdivné povzdechy. Místnost byla naplněna téměř zvířecí touhou. Stačilo jí, že to cítila, nemusela to vidět vepsané v jejich tvářích.
"Co je to za trik?" ozval se nevěřícný hlas. Nebylo divu. Shay věděla, že je opravdu poslední Shalott, co chodí po světě.
"Žádný trik, žádný klam."
"Proč bych ti měl věřit, trole? Dej nám důkaz."
"Důkaz? Dobrá." Evor si chviličku prohlížel dav. "Ty tam, pojď sem," poručil neznámému.
Shay se napjala. Tělo ji varovalo, že se blíží upír. Její krev byla pro nemrtvé drahocennější než zlato. Afrodisiakum, pro které byli ochotni zabíjet, aby si je opatřili.
Upřela svou pozornost na vysokého upíra, který vypadal jako kost a kůže. Sotva si povšimla, že Evor popadl nůž a lehce jí řízl do paže. Se sotva slyšitelným zasyčením se upír sklonil a lízl si její krve. Tělo se mu otřáslo, když zvedl hlavu a podíval se na ni lačnýma očima.
"Opravdová Shalott, s lidskou krví," zaskřehotal.
Evor se vklínil mezi ně a odkázal chamtivce na své místo. Ten se váhavě vracel, připraven přinaskytnuvší se příležitosti okamžitě zabořit své zuby do Shayina krku a vysát ji. Trol počkal, až se dav uklidní, a potom se vrátil na své místo za pultíkem. Dramaticky zvedl kladívko nad hladu. Směšný pitomec.
"Spokojeni? Dobrá." Udeřil kladívkem do pultíku. "Zahajuji dražbu na padesáti tisících dolarech a pamatujte, gentlemani, pouze v hotovosti."
"Padesát pět tisíc."
"Šedesát tisíc."
"Šedesát jeden tisíc."
Shay měla při vyvolávání nabídek sklopené oči. Už brzy bude stát tváří v tvář svému novému pánovi, ale nechtěla sledovat handrkování o svou osobu. Jako kdyby se psi přetahovali o kost.
"Sto tisíc dolarů," ozval se rezavý hlas zezadu místnosti.
Na Evorově tváři se objevil prohnaný úšklebek. "To je velmi velkorysá nabídka, pane. Ještě někdo jiný? Sto tisíc poprvé... sto tisíc podruhé..."
"Pět set tisíc dolarů."
V místnosti se rozhostilo ticho. Shay bezděčně zvedla oči a zírala do davu. Na tom nebezpečně hedvábném hlasu bylo něco známého.
"Vystupte," vyzval neznámého Evor a oči mu zaplály. "Pojďte blíž a řekněte své jméno."
Dav se rozlil do stran a ze stínu vystoupila vysoká elegantní postava. Vzrušený šepot doprovázel kroky muže s neobyčejně krásným obličejem, orámovaným proudem stříbrných vlasů padajících na záda.
Na první pohled bylo poznat, že jde o upíra.
Žýdný člověk se nemohl tolik podobat z nebe spadlému andělovi. A spadl zcela nedávno. Pohyboval se s takovou grácií. Všichni démoni s bázlivou úctou ustupovali vzad.
Shay uvízl dech v hrdle. Nepřekvapila ji jeho bezmezná krása ani vyzařující síla, natož pak sametový plášť, který zdůrazňoval jeho štíhlou postavu.
Znala toho upíra.
Stál po jejím boku, když bojovala proti čarodějnickému reji před několika týdny. Co bylo důležitější, zachránil jí život.
A teď na ni přisazuje, protože ji chce získat do osobního vlastnictví jako svůj majetek.
Ať se smaží v ohni pekelném.
Viper už žil na světě hodně století a viděl vzestupy a pády mnoha říší. Svedl nejkrásnější ženy světa a vysál krev králům, carům a faraónům. Tím změnil běh historie celého světa, ale teď byl přesycený, otupělý a nesmírně se nudil.
Už nebojoval, aby rozšířil své pole působnosti. Ne vrhal se do bitev s démony a lidmi. Nevytvářel aliance a nevměšoval se do politiky.
Zajímal se jen o bezpečnost svého klanu a dostatečný profit ze svých obchodních aktivit, který mu umožňoval luxusní život, na který byl zvyklý.
Démonická Shalott mu však jednoduchou rutinu zne-příjemňovala. Nemohl ji dostat ze svých myšlenek od té doby, co ji potkal. Už týdny pronásledovala jeho vzpomínky, dokonce se mu zjevovala ve snech. Byla jako trn, hluboko zabodnutý pod kůží, který nelze vyjmout
Nebyl si jistý, jestli mu to přináší potěšení nebo trápení, ale přesto ji hledal po celém Chicagu, až ji konečně našel.
V jejích očích však vůbec neviděl potěšení z toho, že ji koupil. I ve zšeřelém sále mu bylo jasné, že pohled, který k němu vysílá, sálá zuřivostí. Zřejmě nepochopila, jak a čest ji potkala, že patří právě jemu.
Maličko se usmál a znovu upřel svou pozornost na odporného trola, který stál za pultíkem.
"Jmenuji se Viper," informoval ho chladně.
Rudé oči se rozšířily překvapením. To jméno bylo známé po celém městě. "Jistě. Promiňte mi, že jsem vás hned nepoznal, pane. Máte... máte u sebe dost peněz?" polkl hlasitě Evor.
Viper sáhl do kapsy svého pláště pohybem tak rychlým, že některým přihlížejícím unikl, a vytáhl velký balíček, který odevzdal trolovi.
"Mám."
Evor s úlevou bouchl kladívkem do desku pultu. "Prodáno."
Shay slyšitelně zasyčela zlobou, ale než se jí Viper mohl plně věnovat, z davu vystoupil malý ježatý mužík a hřímal hlasem plným vzrušení: "Počkejte! Aukce ještě nemůže být ukončena."
Viper přimhouřil oči. Ze své pozice se mohl tomu ubožákovi vysmát, ale cítil z něj zoufalý strach, který ho obklopoval jako mrak, utiskující jeho duši.
Tento muž byl v kontaktu se zlem.
Evor se na něj zamračil. Obnošený pytlovitý oblek i boty z druhé ruky, které měl muž na sobě, na něj vůbec neudělaly dojem. "Vy si přejete pokračovat v aukci?"
"Ano."
"Máte u sebe dostatečnou hotovost?"
Muž si osušil čelo, na kterém se perlil pot. "Ne u sebe, ale snadno ji mohu převést..."
"Zaplatit a odnést, to je pravidlo," zvýšil hlas Evor a na zdůraznění svých slov znovu udeřil kladívkem do pultu.
"Ne. Já vám ty peníze dám."
"Aukce je ukončena."
"Počkejte. Musíte počkat. Já..."
"Zmiz odsud, nebo tě dám vyhodit."
"Ne!" Muž bez varování vběhl na pódium a v rukou náhle svíral nůž. "Tato démonka patří mně."
Stejně rychle se ale na pódium dostal Viper a postavil se mezi Shay a onoho muže. Ten hrozivě zavyl a vrhl se na trola, který se mu zdál snadnější kořistí než odhodlaný upír.
"Tak moment, prrr, není důvod k nerozvážnostem," mírnil ho Evor a zároveň k sobě volal ochranku. "Pravidla jsi znal." Ukryl se za své strážce, jejichž tlustá pokožka je chránila před jakýmkoliv poraněním.
Viper překřížil paže na hrudi a ostražitě pozoroval pomateného muže, zároveň však byla jeho pozornost soustavně odpoutávána jiným směrem. To dělala Shalott, stojící za ním.
Její krev sladce voněla, kůže vyzařovala teplo a energie z jejích pórů přímo čišela.
Okamžitě na její blízkost reagoval. Bylo mu, jako kdyby se přiblížil k ohni, od kterého si sliboval zahřátí, na jaké už dávno zapomněl.
Bohužel se musel víc věnovat bláznivému muži s nožem, na jehož rozhodnosti bylo něco podivného. Taková panika přece nebyla namístě. Musel by být idiot, aby nepoznal, že nemůže vyhrát.
"Držte se zpátky," zavyl mužík.
Trolové se však stále blížili, dokud Viper nezvedl elegantní paži. "Nechodil bych blíž než na dosah nože. Je očarován."
"Očarován?" Evorův výraz ztvrdl. "Magické předměty jsou na aukci zakázány pod trestem smrti."
"Myslíte si, že mě nějaký trol a jeho poskoci můžou dojmout?" Útočník zvedl nůž a namířil jej na Evorovu tvář. "Přišel jsem si pro poslední z rodu Shalott a bez ni neodejdu. Všechny vás zabiju, jestli budu muset."
"Můžeš to zkusit," poradil mu unylým hlasem Viper.
Muž se otočil na novou hrozbu. "S tebou nemám co bojovat, upíre."
"Chceš ukradnout démonku, kterou jsem právě koupil."
"Zaplatím ti, cokoliv budeš chtít."
"Cokoliv?" zvedl Viper obočí. "To je velkorysá až hazardní nabídka."
"Jaká je tedy cena?"
Viper předstíral, že přemýšlí. "Nic, co by sis mohl dovolit."
Ovzduší začalo houstnout. "Jak to víš? Můj zaměstnavatel je velmi bohatý... a velmi mocný." Aha, konečně něco.
"Zaměstnavatel. Ty jsi tedy jen nastrčená figurka?"
Mužík přikývl a oči mu plály jako uhlíky. "Ano."
"A tvůj zaměstnavatel bude jistě rozzuřený, když mu nepřivedeš Shalott."
Útočník zesinal. Viperovi se zdálo, že už si představuje svůj budoucí osud. "Zabije mě."
"Tak to máš dilema, milý příteli, protože já nemám v nejmenším úmyslu ti dovolit, abys opustil tuto místnost s mou otrokyní."
,,Proč vám o ni tolik jde?"
Viperův úsměv byl studený jako led. "Přece víš, že krev Shalottů je pro upíry afrodisiakum. Tak dlouho jsme si ho museli odpírat."
"Máš v úmyslu ji vysát?"
"To není tvoje věc. Je moje. Koupil jsem ji a zaplatil za ni."
Uslyšel za sebou přiškrcené zaklení a zařinčení řetězy. Jeho kráska byla zjevně nespokojená s odpovědí, kterou muži podal, a chtěla mu dát jasně najevo, že mu udělá peklo na zemi.
Tělem mu proběhl záchvěv vzrušení.
Miloval nebezpečné ženy.
