19. kapitola
Zrovna se mi zdálo, že sněží vločky ve tvaru koček, když někdo začal bušit na dveře a vzbudil mě.
„Zoey! Stevie Rae! Přijdete pozdě!“ Hlas Shaunee sice zněl tlumeně, ale byl neodbytný. Něco jako budík zakrytý ručníkem.
„Fajn, dobře, už jdu!“ zavolala jsem a vyhrabala se z postele. Nala hlasitě zaprotestovala. Koukla jsem na budík. Ani jsem ho večer nenastavila, vždyť není škola a málokdy vydržím spát v kuse víc než osm nebo devět hodin, takže…
„Zatraceně!“ Zamrkala jsem, ale údaj na displeji se nezměnil. 21:59. Spala jsem přes dvanáct hodin? Odklopýtala jsem ke dveřím a cestou zatahala Stevie Rae za nohu.
„Mmpff,“ zamumlala ze spaní.
Otevřela jsem. Shaunee mě provrtala přísným pohledem.
„Prosím vás, to chcete prospat celý den? Nemáte ponocovat, když se pak neumíte vykopat z pelechu. Erik má vystoupit už za půl hodiny.“
„Sakra!“ Protřela jsem si oči a snažila se vší silou probrat. „Úplně mi to vypadlo.“
Shaunee obrátila oči v sloup. „Měla bys pohnout a něco na sebe hodit. A pořádně se namaluj, jsi nějaká zelená, a s vlasy by sis taky měla něco udělat. Tvůj kluk tě všude hledá.“
„Jasně, jasně. Sakra! Už jdu. Mohly byste s Erin…“
Zvedla ruku a přerušila mě. „Klídek. Kryjeme ti záda. Erin je v aule a drží nám místa v první řadě.“
„To jseš ty, mamko? Mně se dneska nechce do školy…“ zamumlala Stevie Rae. Evidentně se ještě neprobudila.
Shaunee si odfrkla.
„Hned tam budeme. Držte nám zatím ta místa.“ Zabouchla jsem dveře a vrhla se ke spolubydlící. „Vstávej!“ Zacloumala jsem s ní. Pootevřela jedno oko a zamračila se na mě.
„Hmm?“
„Stevie Rae, je deset. Jako že večer. Zaspaly jsme a absolutně nestíháme.“
„Hmm?“
„Prostě padej z postele, do háje!“ vyjela jsem na ni, protože jsem na sebe byla naštvaná a potřebovala si to na někom vybít.
„Co…“ Zamžourala na hodiny a konečně jí všechno secvaklo. „Ježkovy voči! Zaspaly jsme.“
„To ti tady právě říkám. Hodím na sebe věci, učešu se a namaluju. Ty běž zatím do sprchy, vypadáš děsně.“
„Fajn.“ Odpotácela se do koupelny.
Bleskově jsem si natáhla džíny, černý svetr a pustila se do zkrášlování. Jak jsem mohla zapomenout, že Erik má hned po příjezdu vystoupit se svým soutěžním monologem? Ani jsem mu nedržela palce a nestrachovala se, jak dopadne. Takhle se teda správná přítelkyně nechová, měla bych se stydět. Ano, měla jsem jiné starosti, ale stejně. Všichni mi tiše závidí, že mě potkalo takové neskutečné štěstí a ulovila jsem Erika hned potom, co unikl z Afroditiny vražedné pavučiny (jmenovitě té, co má mezi nohama). Sakra, vlastně závidím sama sobě, že se mnou chce být! Nějak jsem na to mezi chlemtáním Heathovy krve a flirtováním s Lorenem pozapomněla.
„Promiň, že jsem zaspala, Červenko.“ Spolubydlící vyrazila z koupelny v oblaku páry a zuřivě si sušila krátké blonďaté kudrny ručníkem. Byla oblečená skoro stejně jako já, ale asi se ještě úplně nevzpamatovala, protože byla bledá a vypadala unaveně. Zívla na celé kolo a protáhla se jako kočka.
„Ne, za to můžu já.“ Mrzelo mě, jak jsem na ni před chvílí vyjela. „Měla jsem si nastavit budík, když jsem toho v poslední době naspala tak málo.“ Došlo mi, že Stevie Rae na tom asi byla podobně. Jsme nejlepší kámošky, takže rozhodně pozná, kdy jsem přetažená. Obě jsme ten dlouhý hluboký komatózní spánek potřebovaly jako sůl.
„Za vteřinku jsem hotová, namaluju si jen řasy a dám si na pusu lesk. Vlasy mi uschnou jedna dvě, znáš to,“ zašvitořila.
Za pět minut už jsme vyrážely z pokoje. Na snídani nebyl čas, vystřelily jsme z koleje a vzaly to do auly sprintem. Na místa, která nám hlídala Erin, jsme dosedly přesně v okamžiku, kdy blikla světla na znamení, že představení začne za dvě minuty.
„Erik tady na tebe ještě před chvilkou čekal,“ řekl Damien. Potěšilo mě, že sedí vedle Jacka. Hrozně jim to spolu slušelo.
„Je naštvaný?“ zeptala jsem se.
„Spíš bych řekla, že zmatený,“ ozvala se Shaunee.
„Dělal si o tebe starosti,“ dodala Erin.
Povzdychla jsem si. „Vy jste mu neřekly, že jsem zaspala?“
„Právě proto si dělal starosti, jak výstižně pravila tady ségra,“ řekla Shaunee.
„Kdybyste nekecaly. Pověděl jsem mu, že ti umřeli dva kamarádi, a on samozřejmě chápe, jak je to pro tebe těžké,“ vysvětlil Damien a přísně se na dvojčata zamračil.
„Nic ve zlém, Zoey, jen chci naznačit, že Erik je kus a byla by hanba na něj kašlat,“ podotkla Erin.
„Moje slova, ségra,“ zapěla Shaunee.
„Já na něj ne…“ vykoktala jsem, ale vtom zhasla světla.
Na jeviště přišla učitelka dramatické výchovy Nolanová a na úvod vysvětlila, jak je pro každého herce důležité zvládnout klasické drama a že soutěž v Shakespearových monolozích je pro upíry celého světa velice prestižní záležitost. Připomněla nám, že každá z pětadvaceti Škol noci na světě poslala pět svých nejlepších kandidátů, a v soutěži se tudíž utkalo celkem sto dvacet pět talentovaných mláďat.
„Páni, vůbec jsem netušila, že Erik měl tolik soupeřů,“ pošeptala jsem Stevie Rae.
„Určitě je převálcoval. Je fantastický,“ odpověděla taky šeptem. Potom zase zívla a rozkašlala se.
Ustaraně jsem na ni pohlédla. Vypadala mizerně. Jak může být pořád ještě nedospalá?
„Sorry.“ Omluvně se usmála. „Škrábe mě v krku.“
„Psst!“ sykla dvojhlasně dvojčata.
Otočila jsem se zpátky k profesorce Nolanové.
„Výsledky soutěže zůstaly zapečetěné v obálkách, dokud se všichni studenti nevrátili do svých škol. Nyní vám postupně představím naši pětici finalistů a oznámím, na kterém místě skončili. Každý z nich předvede svůj soutěžní monolog. Ani nedokážu vyjádřit, jak jsem na náš tým pyšná. Všichni odvedli vynikající výkon.“ Profesorka se radostně usmála a zavolala na pódium první soutěžící, kvartánku jménem Kaci Crumpová. Moc dobře jsem ji neznala, protože byla spíš plachá a tichá, takže o ní na koleji nebylo moc slyšet. Působila ale mile. Nevybavovala jsem si, že bych ji viděla mezi Dcerami temnoty, a v duchu si řekla, že jí musím nabídnout členství. Profesorka oznámila, že Kaci se umístila na padesáté druhé pozici s Beatriciným monologem z Mnoho povyku pro nic.
Připadala mi dobrá, ale pak ji naprosto zastínila další holka, Cassie Krammeová z kvinty, která skončila pětadvacátá. Předvedla Portiinu slavnou řeč z Kupce benátského, která začíná: „Milosrdenství nelze vynutit…“ Znám ji, protože jsem se ji učila nazpaměť v prváku na Jižní střední. No, Cassie bych nesahala ani po kotníky. Ani ona, pokud vím, mezi Dcery temnoty nepatřila. Hmm. Zdá se, že Afrodita nechtěla na scéně žádnou profesionální konkurenci. Proč mě to nepřekvapuje?
Další vystoupil kluk, kterého znám, protože kamarádí s Erikem. Jmenuje se Cole Clifton, je vysoký, blonďatý a šíleně hezký. Skončil dvacátý druhý s Romeovým monologem „Pst! Tam v tom okně svítá…“ Jasně že byl super. Fakticky super. Zaslechla jsem, jak Shaunee s Erin (zvlášť první jmenovaná) obdivně vzdychají, a když skončil, tleskaly mu jako blázni. Hmm… Měla bych Erikovi naznačit, aby Coleovi domluvil se Shaunee rande. Podle mě by bílí kluci měli častěji chodit s barevnými holkami. Prospívá to šíři jejich duševního obzoru (a o bílých klucích z Oklahomy to platí dvojnásob).
A když jsme u těch barevných holek, další soutěžící byla Deino, nádherná míšenka s úžasnými vlasy a pletí barvy vanilkového latté. Dřív patřila do Afroditina nejužšího kroužku vyvolených, seznámila jsem se s ní na svém prvním úplňkovém rituálu. Deino bývala jedna ze tří Afroditiných nejlepších kámošek, které si vzaly jména mytických sester Gorgony a Skylly: Deino, Enyo, a Pemphredo. To v překladu znamená Strašná, Válečnice a Vosa.
Jejich jména na ně rozhodně sedí. Jsou to hnusné sobecké mrchy. Při samhainovém rituálu nechaly Afroditu ve štychu, utekly a pokud vím, od té doby s ní nemluví. Uznávám sice, že Afrodita provedla parádní pitomost a je děsná ježibaba, ale kdybych to samé udělala já, Stevie Rae, dvojčata ani Damien by mě v tom určitě nenechali. Asi by se naštvali. Pořádně by mi vynadali, to rozhodně ano. Ale že by se na mě vykašlali? Nikdy.
Profesorka Nolanová nám Deino představila a oznámila, že se umístila na fantastické jedenácté pozici. Spolužačka pak zahrála umírající Kleopatru a já musela uznat, že je dobrá. Hodně dobrá. Její nadání mě tak uchvátilo, že jsem začala přemýšlet, jestli se z ní hnusná ježibaba nestala až pod Afroditiným vlivem. Od doby, co jsem převzala Dcery temnoty, nebyly s Afroditinými blízkými přítelkyněmi žádné problémy. Vlastně jsem si v tu chvíli uvědomila, že Strašná, Válečnice i Vosa se drží hodně zpátky. Hmm. No, řekla jsem přece, že chci do rady prefektů přijmout někoho z Afroditina kroužku. Možná právě Deino bude ta správná volba. Zeptám se na ni Erika. Když teď není pod vlivem bývalé kámošky, můžu jí dát šanci (i když si asi nikdy nepřestanu přát, aby neměla tak příšerné jméno).
Pořád ještě jsem dumala, jak mám svým kamarádům (taky prefektům) sdělit, že bych možná do naší rady chtěla přijmout Strašnou, když se na jeviště vrátila profesorka Nolanová a počkala, až se diváci utiší. Pak začala mluvit a oči jí přitom zářily radostným vzrušením. Vypadala, že každou chvíli pukne pýchou. Vtom ve mně hrklo. Erik evidentně skončil v první desítce!
„Jako poslední vystoupí Erik Night. Od okamžiku, kdy ho před třemi lety označili, prokazoval neuvěřitelný talent. Jsem opravdu hrdá, že ho mohu učit a být jeho mentorkou,“ pronesla nadšeně. „Přivítejte ho opravdu vřele a bouřlivě, protože v soutěži obsadil první místo!“
Publikum rozpoutalo obrovské ovace a Erik s úsměvem vkročil na scénu. Zůstala jsem úplně bez dechu. Jak jsem jen mohla zapomenout, že je absolutně nádherný? Vysoký, dokonce vyšší než Cole, černé vlasy se mu vlní stejně neodolatelně jako Supermanovi a oči má tak zářivě modré, že dívat se do nich je jako dívat se na letní nebe. Stejně jako ostatní soutěžící byl celý v černém, jedinou odchylkou z jednolité barvy byl kvintánský znak na levé straně jeho hrudi, Nyktin zlatý vůz, za kterým se táhne hvězdná stopa. A něco vám povím – černá na Erikovi vypadá zatraceně dobře.
Došel doprostřed jeviště, usmál se přímo (a jednoznačně) na mě a ještě mrkl. Byl tak totálně k sežrání, že jsem málem omdlela. Potom sklonil hlavu, a když ji zase zvedl, nebyla po osmnáctiletém kvintánovi z upíří školy ani stopa. Doslova ve vteřině se proměnil v maurského válečníka, který vysvětluje komnatě plné pochybovačů, jak se do sebe zamiloval s benátskou princeznou.
„Mne její otec míval velmi rád,
často mě zval a já mu vyprávěl
rok po roce a bitvu po bitvě
své osudy.“
Nemohla jsem z něj spustit oči a všichni v sále na tom byli úplně stejně. Stal se z něj Othello. V tu chvíli jsem ho proti své vůli musela porovnat s Heathem. On je svým způsobem stejně nadějný a nadaný jako Erik. Je nejlepší útočník brokenarrowského fotbalového mužstva a má před sebou slibnou kariéru na vysoké škole a možná i v nějakém profesionálním týmu. Heath je rozený vůdce. Erik taky. Od dětství jsem chodila na Heathovy zápasy, byla jsem na něj hrdá a fandila mu. Ale jeho talent mě nikdy neuchvátil jako Erikův. Heath mě připravil o dech jen jednou v životě – když se řízl a nabídl mi svoji krev.
Erik udělal dramatickou pauzu a postoupil dopředu až ke kraji jeviště, tak blízko ke mně, že bych se ho mohla dotknout, kdybych vstala. Zadíval se mi do očí a zbytek monologu říkal jenom mně, jako bych byla Desdemona, o které mluvil.
„… prý by to radši ani neslyšela,
vzápětí ale přála si být mužem
a prožít to co já, a kdybych prý
snad věděl o někom, kdo má ji rád,
a naučil ho to své vyprávění,
byla by jeho. Já se toho chyt
a začal mluvit: milovala mne
pro všechny strázně, co jsem musel přestát,
já ji zas, že pohnuly ji k slzám.“
Přiložil si ke rtům prst a pak ke mně vztáhl ruku, jako by mi svůj polibek oficiálně nabízel. Potom si přitiskl dlaň k srdci a uklonil se. Diváci vybuchli nadšením a všichni mu vestoje tleskali jako šílení. Stevie Rae vedle mě ječela, otírala si oči a smála se.
„To bylo tak romantické, že jsem se málem počurala!“ zakřičela.
Rozesmála jsem se. „Já taky.“
Na scénu se vrátila profesorka Nolanová, ukončila vystoupení a poslala nás všechny do předsálí, kde bylo připravené pohoštění.
„Pohni sebou, Červenko,“ vyhrkla Erin a popadla mě za ruku.
„Jo, jdeme s tebou, protože ten Erikův kámoš, co hrál Romea, je absolutně boží,“ doplnila Shaunee a chytila mě za druhou ruku. Vyrazily a táhly mě za sebou davem pomalejších spolužáků jako malé remorkéry. Bezmocně jsem se ohlédla na Damiena a Stevie Rae. Zjevně si budou muset poradit sami. Dvojčata mě měla v drápech a nebylo úniku.
Vystřelily jsme z davu, který se tlačil u východu, jako tři korkové špunty. Vtom jsem spatřila Erika, zrovna vstoupil do předsálí bočním vchodem pro herce. Naše pohledy se setkaly a on okamžitě přerušil rozhovor s Colem a vyrazil ke mně.
„Mmm, mmm, mmm. On je tak totálně boží,“ zapředla Shaunee.
„Jako obvykle s tebou bezvýhradně souhlasím, ségra,“ vzdychla zasněně Erin.
Já tam jen stála a tupě se usmívala. Erik mi s rošťáckým zábleskem v očích políbil ruku, teatrálně se uklonil a hlasem, který se nesl po celé místnosti, mě pozdravil: „Ahoj, má sladká Desdemono.“
Hrozně jsem zrudla a dokonce se zachichotala. Vřele, ale přitom chvályhodně slušně a cudně mě objal, když vtom jsem zaslechla dobře známý hnusný smích. Právě k nám mířila Afrodita v kraťoučké černé sukni, kozačkách na jehlových podpatcích a přiléhavém svetříku. Vlnila se jako anakonda (musím uznat, že ta holka teda umí rozhýbat boky). Viděla jsem jí přes Erikovo rameno přímo do očí. Hedvábným hlasem, který by zněl skoro přátelsky, kdyby nepatřil právě jí, poznamenala: „Oslovil tě Desdemono? To bych si na tvém místě dávala pozor. Stačí, aby si usmyslel, že ho podvádíš, a uškrtí tě v posteli. Ale ty bys mu nikdy nezahnula, viď?“ Pohodila dokonalou blonďatou hřívou a odvlnila se pryč.
Chvíli jsme mlčeli, ale pak dvojčata unisono pronesla: „Kape jí na maják.“ To všechny rozesmálo.
Všechny kromě mě. Já moc dobře věděla, že mě v mediálním centru přistihla s Lorenem a že to vypadalo hodně jako zahýbání. Měla to být výhrůžka, že to Erikovi poví? Chápejte, ne že bych si myslela, že mě uškrtí v posteli, ale co kdyby jí uvěřil? Navíc mi při pohledu na její báječný outfit došlo, že mám na sobě zválené džíny a první svetr, který mi přišel pod ruku. Vlasy a make-up už jsem taky měla lepší. Vlastně bych se vsadila, že mám na tváři ještě pořád otlak od polštáře.
„Nenech se vytočit,“ zamumlal Erik.
Zvedla jsem k němu oči. Držel mě za ruku a usmíval se. Trochu jsem se vzchopila. „Neboj, nenechám,“ odvětila jsem zvesela. „A stejně je mi teď ukradená. Vyhrál jsi přece tu soutěž! To je paráda, Eriku, jsem na tebe hrozně pyšná!“ Znovu jsem ho objala. Líbilo se mi, jak voní a že si vedle něj připadám malá a křehká. Pak ale naše soukromá bublina praskla, protože ze sálu se vyhrnula spousta lidí a obklopila nás.
„To je fantazie, že jsi vyhrál, Eriku!“ vyhrkla Erin. „Ne že by nás to překvapilo. Na jevišti nemáš konkurenci, jsi hvězda.“
„Stejně jako tamhle tvůj kámoš.“ Shaunee trhla hlavou směrem, kde stál Cole. „Takového Romea si nechám líbit.“
Erik se zazubil. „Já mu to vyřídím.“
„Tak když už budeš v tom, vyřiď mu ještě, že kdyby se mu Julie líbila trochu tmavší, nemusí hledat daleko.“ Ukázala na sebe a zakroutila zadkem.
„Ségra, kdyby Julie byla černá, určitě by to s ní a Romeem nedopadlo tak blbě. My bychom přece kvůli pošahaným rodičům žádný uspávací lektvar nevypily, dokážeme se o sebe postarat samy.“
„Souhlas,“ řekla Shaunee.
Nikdo se neobtěžoval je upozornit na podstatnou maličkost – že blonďatá modrooká Erin není ani trochu černá. Byli jsme všichni na dvojčata už natolik zvyklí, že nám to ani nepřišlo divné.
„Byl jsi skvělý, Eriku!“ zajásal Damien, který právě dorazil. Jack se držel v závěsu.
„Blahopřeju,“ řekl Jack stydlivě, ale upřímně.
Erik jim věnoval milý úsměv. „Díky, kluci. Ahoj, Jacku. Měl jsem před vystoupením hroznou trému, ani jsem ti nestačil říct, jak jsem rád, že jsi tady. Bude fajn zase s někým bydlet.“
Jackova hezká tvářička se rozzářila a já stiskla Erikovi ruku. Přesně kvůli tomuhle ho mám tolik ráda. Není totiž jenom krásný a talentovaný, ale taky opravdický klaďas. Spousta kluků v jeho pozici (široko daleko nejoblíbenějšího spolužáka) by mladšího spolubydlícího buď nafoukaně přehlížela, nebo by dokonce otevřeně dávala najevo, že s „buzíkem“ v jednom pokoji nebudou. Ale Erika by něco podobného ve snu nenapadlo. Znovu jsem ho musela srovnat s Heathem. Ten by s homosexuálním klukem nechtěl bydlet ani za nic a asi by udělal děsnou scénu. Netvrdím, že je zlý nebo hnusný na lidi, ale představuje prototyp puberťáka z Oklahomy – včetně omezenosti a homofobie. Najednou jsem si uvědomila, že jsem se Erika nikdy nezeptala, odkud pochází. Kristepane, já jsem ale přítelkyně za všechny prachy.
„Posloucháš mě, Zoey?“
„He?“ Damienova otázka mě sice vytrhla z proudu dementních úvah, ale předchozí větu jsem nezachytila.
„Haló! Voláme Zoey! Ptal jsem se, jestli víš, kolik je hodin. Nezapomněla jsi doufám, že úplňkový rituál začíná o půlnoci?“
Koukla jsem na nástěnné hodiny. „Do háje!“ Bylo pět minut po jedenácté a já se musela převléknout, vyrazit do rekreačky, zapálit svíčky v kruhu, podívat se, jestli jsou svíce jednotlivých živlů na správných místech, a zkontrolovat bohynin stůl. „Eriku, promiň, ale už musím jít. Potřebuju ještě před rituálem zařídit milion věcí.“ Rozhlédla jsem se po svých čtyřech kamarádech. „Vy musíte se mnou.“ Dychtivě přikývli. Obrátila jsem se zpátky k Erikovi. „Přijdeš dneska, viď?“
„Jasně. To mi připomíná, že jsem ti z New Yorku něco přivezl. Vydrž vteřinku, doběhnu pro to.“
Rychle se prodral ke vchodu pro herce a zmizel v aule.
„Je tak skvělý, že se mi snad jenom zdá,“ prohlásila Erin.
„Doufám aspoň, že jeho kamarád se mu hodně podobá,“ řekla Shaunee a vyslala ke Coleovi koketní úsměv. Všimla jsem si, že jí ho oplatil.
„Damiene, vyzvedl jsi pro mě eukalyptus a šalvěj?“ Zakousla se do mě nervozita. Sakra! Měla jsem se najíst. Můj žaludek zel prázdnotou a brzo začne hlasitě protestovat.
„Buď klidná, Zoey. Obojí mám a zapletl jsem to do copu, jak jsi říkala,“ odpověděl.
„Všechno bude perfektní, uvidíš,“ řekla Stevie Rae.
„Jasně, nedělej si vrásky,“ ozvala se Shaunee.
„Budeme pořád s tebou,“ uzavřela Erin.
Usmála jsem se na ně a poděkovala nebesům, že mám takové přátele. Pak se vrátil Erik. Podal mi velkou bílou krabici. Zaváhala jsem a chvíli ji jen držela, dokud Shaunee rozčileně nevyhrkla: „Jestli to hned neotevřeš, Červenko, udělám to za tebe.“
„Ráda pomůžu,“ dodala Erin.
Rozechvěle jsem sundala ozdobnou stuhu, odklopila víko a zalapala po dechu (spolu se všemi, kdo stáli v dohledu). Vevnitř ležely nejkrásnější šaty, jaké jsem kdy viděla. Byly černé, ale měly v sobě vetkané stříbrné plíšky, které se třpytily jako létavice na nočním nebi.
„Eriku, ty jsou překrásné.“ Znělo to poněkud přiškrceně, protože jsem se vší silou snažila ovládnout, abych se nerozbrečela štěstím jako nána.
„Chtěl jsem ti dát něco speciálního, když je to tvůj první rituál v roli předsedkyně.“
Znovu jsme se objali, ale potom jsem musela s kamarády rychle pádit do rekreačky. Šaty jsem si tiskla k hrudi a snažila se vytěsnit fakt, že zatímco mi Erik vybíral nádherný dárek, já pila Heathovu krev a flirtovala s Lorenem. A když už jsem byla u toho popírání, schválně jsem neposlouchala provinilý hlásek, který mi v hlavě pořád opakoval: Nezasloužíš si ho… nezasloužíš si ho… nezasloužíš si ho…
