14. kapitola
Na novinky jsme naštěstí nemusely čekat dlouho. Dívaly jsme se s dvojčaty a Stevie Rae na talkshow, když přesně v 15.10 (zrovna jsme se spolubydlící hltaly druhé porce cereálií a já měla před sebou třetí colu) přerušily vysílání zvláštní zprávy místní stanice Fox.
„Tady Chera Kimiko, přinášíme vám událost dne. Dnes odpoledne, krátce po půl třetí obdržela oklahomská pobočka FBI hlášení o nastražené bombě od teroristické skupiny, která si říká Džihád za přírodu. Stanice Fox zjistila, že skupina podle svých vlastních slov bombu umístila na most přes řeku Arkansas, který se nachází na silnici I-40 nedaleko Webber’s Falls. Přímo na místě je naše zpravodajka Hannah Downsová, které teď předávám slovo.“
Všechny čtyři jsme nastražily uši a ani nedutaly. Kamera zabrala mladou reportérku, která stála před obyčejným silničním mostem. Vlastně by byl obyčejný, kdyby se kolem něj nehemžily mraky lidí v uniformách. Ulehčeně jsem si oddychla. Bylo jasné, že most je uzavřený.
„Díky, Chero. Jak vidíte, FBI a místní policie celý most uzavřeli a na místě je i tulská speciální pyrotechnická jednotka, která po údajné bombě důkladně pátrá.“
„Už něco našli, Hanno?“
„Ještě je příliš brzy, Chero. Policejní čluny teprve před chvílí vyrazily.“
„Díky, Hanno.“ Záběr se přesunul zpátky na studio. „Další novinky vám přineseme, až získáme o údajné bombě nebo o této nové teroristické skupině více informací. Zatím na viděnou a přepínáme zpět na…“
„Nahlásila jsi bombu. To je chytré.“
Afrodita promluvila tak tiše, že jsem ji nejdřív vůbec nezaregistrovala, protože jsem veškerou pozornost věnovala televizi. Když mi došlo, kdo to řekl, prudce jsem vzhlédla. Stála vpravo vedle mě za gaučem, na kterém jsme se Stevie Rae seděly. Čekala jsem, že bude mít pohrdavě ohrnutý nos jako vždycky, ale k mému údivu na mě mírně, téměř uctivě kývla.
„Co chceš?“ ozvala se nezvykle ostře moje spolubydlící a pár holek, které se do té doby dívaly na televizi a nevšímaly si nás, se k nám zvědavě otočilo. Afroditě to zjevně taky neuniklo, protože její výraz se okamžitě změnil.
„Od bývalé ledničky? Nic,“ šlehla jízlivě.
Stevie Rae ztuhla. Nemá ráda, když jí někdo připomíná, že poskytla Afroditě a její partě krev pro rituál, který se před měsícem tak hrozně zvrhnul. Nechat se využít jako „lednička“ je ostuda – a když vás tak někdo nazve, je to urážka.
„Hele, hnusná ježibaba,“ řekla Shaunee sladkým přívětivým hláskem. „Zrovna s tebou potřebuju o něčem mluvit, ještě žes mi to připomněla. Nové vedení Dcer temnoty…“
„Což jsme teď mimochodem my, a ne ty a tvoje slizké kámošky,“ podotkla Erin.
„… hledá pro zítřejší rituál novou ledničku,“ navázala hladce Shaunee.
„Jo, a protože po tobě už neštěkne ani pes, je to pro tebe jediná možnost, jak se tam dostat,“ rozvedla myšlenku Erin. „Přišla ses přihlásit dobrovolně?“
„Jestli jo, tak díky, ale nemáme zájem. Jestli jsi tak hnusná zevnitř jako zvenku, akorát bys nám zkazila chuť,“ uzavřela Shaunee.
„Jdi se bodnout, krávo!“ štěkla Afrodita.
„Nápodobně,“ odpálila Shaunee.
„Moje slova,“ přisadila si Erin.
Stevie Rae jen seděla, bledá a evidentně rozčilená. Nejradši bych jim všem dala pár facek.
„Tak dost.“ Všechny zmlkly. Zadívala jsem se na Afroditu. „Už nikdy nenadávej mojí spolubydlící do ledniček.“ Pak jsem se obrátila k dvojčatům. „Při našich rituálech se krev z mláděte používat nebude, takže žádnou dobrovolnou oběť nepotřebujeme. S ledničkami je konec.“ Jasně že jsem na ně nezvýšila hlas, ale stejně se obě zatvářily uraženě a překvapeně. „Všechny tady jsme přece na jedné straně,“ pokračovala jsem s povzdychem, ale tiše, aby mě ostatní v místnosti neslyšely. „Ocenila bych, kdybyste na sebe přestaly být hnusné.“
„Nedělej si iluze. Na jedné straně nejsme ani náhodou,“ pronesla Afrodita, nepříjemně se zasmála a odkráčela.
Dívala jsem se za ní. Už byla u dveří, když se zničehonic ohlédla a mrkla na mě.
Co to sakra mělo znamenat? Působilo to skoro vesele, jako kdybychom byly kamarádky a jen si dělaly z lidí legraci. Ale to je nesmysl. Nebo ne?
„Mám z ní vždycky šok,“ postěžovala si Stevie Rae.
„Afrodita je trochu labilní,“ poznamenala jsem. Kamarádky se na mě podívaly, jako bych právě řekla, že Hitler vlastně nebyl úplně špatný chlap. „Koukněte, holky, já fakticky chci, aby v nových Dcerách temnoty vládla dobrá atmosféra a všichni si tam připadali v pohodě. Nepotřebujeme další partu nafoukanců, do které smějí vstoupit jen vyvolení.“ Zůstaly na mě zírat. „To ona mě přece varovala. Zachránila tím babičce a pár dalším lidem život.“
„Řekla ti to jenom proto, že od tebe potřebuje něco na oplátku. Je zlá, Zoey. Nenech se splést,“ prohlásila Erin.
„Nechceš ji vzít do našich Dcer temnoty, viď, že ne?“ pípla Stevie Rae.
Zavrtěla jsem hlavou. „Ne. A i kdybych chtěla, což nechci,“ zdůraznila jsem, „na členství by podle nových pravidel neměla nárok. Každá Dcera nebo Syn temnoty se musí řídit našimi ideály.“
Shaunee výsměšně zafrkala. „Ta ježibaba by nebyla sama sebou, věrná, moudrá, soucitná a upřímná, ani kdyby se rozkrájela. Umí tak leda intrikařit.“
„Určitě by nejradši poroučela celému světu,“ přisvědčila Erin.
„A nemysli si, že přehánějí,“ obrátila se na mě Stevie Rae.
„Já s ní přece nekamarádím nebo tak. Jen… já nevím…“ Zadrhla jsem se a pokusila se slovy vyjádřit ten instinktivní pocit, který mě neustále nutil něco dělat nebo naopak nedělat. „Občas je mi jí asi líto. A taky mi připadá, že ji tak trochu chápu. Ona jenom chce, aby ji ostatní brali, ale jde na to úplně špatně. Myslí, že když bude lidmi manipulovat, lhát jim a chovat se k nim pánovitě, donutí je, aby ji měli rádi. Odkoukala to od rodičů, proto je taková.“
„Sorry, Zoey, ale to jsou všechno hovadiny,“ namítla Shaunee. „Už je dost stará na to, aby se chovala jako husa kvůli mizerným rodičům.“
„Přesně. Koho zajímá, že za všechny její problémy může máma, prosím tebe?“ přidala se Erin.
„Nechci být hnusná, ale ty máš taky strašnou mámu, Zoey, a přitom jsi v pohodě. A to ani nepočítám toho tvého děsného tupčíma,“ vložila se do hovoru Stevie Rae.
„A Damiena jeho mamka taky přestala mít ráda, protože je na kluky.“
„Jo, a nestala se z něj kvůli tomu žádná zlá ježibaba,“ přisvědčila vřele Shaunee. „On je vlastně přesný opak. Připomíná mi… připomíná mi…“ Zarazila se a obrátila se na svoje dvojče o pomoc. „Ségra, jak se jmenuje ta starší Dashwoodová z Rozumu a citu?“
„Elinor. To jsi trefila přesně, ségra. Damien je úplně jako ona: slušný a rozumný, až to bolí. Měl by se umět trochu odvázat, nebo si nikdy nevrzne.“
„To snad není pravda. Vy tady rozebíráte můj milostný život, holky?“ ozval se Damienův hlas.
Všechny jsme sebou provinile trhly a zamumlaly: „Promiň.“
Zavrtěl hlavou. Já a Stevie Rae jsme se posunuly, aby si k nám mohl sednout na gauč. „Abyste věděly, nestojím o to, abych si s někým ‚vrznul‘, jak tomu značně nevkusně říkáte. Chci prožít vážný a dlouhodobý vztah s někým, na kom mi doopravdy záleží, a klidně si na to počkám.“
„Jistě, drahá Elinor,“ špitla Shaunee.
„Ovšem, slečno Dashwoodová,“ zahučela Erin.
Stevie Rae se pokusila potlačit zachichotání a rozkašlala se.
Damien na ně vrhl přísný pohled. Radši jsem včas zasáhla. „Zabralo to,“ řekla jsem tiše. „Ten most uzavřeli.“ Vytáhla jsem z kapsy jeho mobil a vrátila mu ho. Zkontroloval, jestli je vypnutý, a kývl.
„Já vím, viděl jsem to ve zprávách a hned jsem šel za vámi.“ Podíval se na digitální displej DVD přehrávače pod televizí a spokojeně se usmál. „Je patnáct dvacet. Zvládli jsme to.“
Všichni jsme se usmáli. Hodně se mi ulevilo, ale stejně mi v břiše hlodala neodbytná nervozita a nebylo to jen kvůli Heathovi. Řekla jsem si, že asi potřebuju čtvrtou colu.
„Fajn, tohle teda máme v suchu. Tak proč tady sedíme a řešíme můj milostný život?“ otázal se Damien.
„Který fakticky nestojí za řeč,“ pošeptala Shaunee svému dvojčeti. Erin a Stevie Rae se začaly dusit smíchy.
Damien si jich nevšímal. Vstal a podíval se na mě. „Tak abychom šli.“
„He?“
Zvedl oči k nebi a zavrtěl hlavou. „To musím vážně všechno nosit v hlavě jen já? Zítra povedeš jistý úplňkový rituál, což znamená, že si musíš dopředu připravit rekreační pavilon. Čekáš snad, že to za tebe dobrovolně udělá Afrodita?“
„Na to jsem vůbec nepomyslela.“ Jak bych na takové podružnosti vůbec měla čas!
„No, tak na to pomysli teď.“ Chytil mě za ruku a vytáhl mě z gauče. „Vstávat, máme práci.“
Popadla jsem svoji colu a všechny jsme poslušně následovaly hyperaktivního Damiena ven. Bylo zataženo a zima jak v psinci. Pršet už přestalo, ale mraky byly ještě tmavší než předtím.
„Asi bude sněžit,“ podotkla jsem a zamžourala na ocelově šedé nebe.
„Jé, to by se mi líbilo. Miluju sníh!“ Stevie Rae se zatočila s rozpřaženýma rukama jako malá.
„Přestěhuj se do Connecticutu, tam si užiješ sněhu, až to hezké nebude. Po půl roce zimy a vlhka ti zatraceně poleze krkem. Brr. Proto jsme my lidi ze severovýchodu takoví bručouni,“ pronesla Shaunee.
„Říkej si, co chceš, mně sníh nezošklivíš. Je kouzelný, podle mě vypadá jako obrovská bílá peřina.“ Zase rozpřáhla ruce a zakřičela: „Chci sníh!“
„Já bych zase chtěla ty značkové džíny s výšivkou z nového katalogu Victora’s Secret, co stojí čtyři sta padesát dolarů,“ řekla Erin. „Z toho plyne poučení, že člověk nemůže mít všechno.“
„Nezoufej, ségra, třeba je zlevní. Na boží džíny se vyplatí počkat.“
„Proč prostě nevezmeš svoje oblíbené džíny a nezkusíš si na ně ten vzor vyšít sama? To přece nemůže být nějak zvlášť těžké,“ poradil jí Damien. Něco takového může napadnout jenom homosexuála, ale mělo to logiku.
Už jsem mu chtěla začít přizvukovat, když mi na čele přistála první vločka. „Hele, Stevie Rae, tvoje přání se vyplnilo. Už sněží.“
Spolubydlící radostně vyjekla. „Páni! Ještě víc!“
I tohle přání se jí splnilo. Než jsme došli k rekreačce, z nebe se začaly sypat velikánské vločky. Musela jsem připustit, že Stevie Rae měla pravdu. Sníh vážně přikryl zemi jako kouzelná peřina. Všechno najednou vypadalo čistě a nadýchaně, a dokonce i Shaunee (z nabručeného Connecticutu pokrytého věčným ledem) se smíchem chytala vločky na jazyk.
Vrazili jsme do rekreačního pavilonu celí rozjívení. Vevnitř bylo celkem dost kluků a holek, poflakovali se kolem kulečníku a někteří hráli videohry na starých automatech. Když viděli, jak ze sebe setřásáme sníh, začali roztahovat těžké černé závěsy, které nepouštěly dovnitř ani paprsek denního světla.
„Jo!“ vykřikla Stevie Rae a konstatovala evidentní fakt: „Sněží!“
Jen jsem se usmála a zamířila k malé kuchyňce v zadní části budovy. Damien, dvojčata i naše sněhová královna šli za mnou. U kuchyně byla komnata, kam Dcery temnoty ukládaly rekvizity k rituálům. Radši si všechno připravím předem a budu přitom předstírat, že přesně vím, co dělám.
Zaslechla jsem, jak se otevřely a zase zavřely hlavní dveře, a pak se k mému údivu ozval Neferetin hlas. „Ten sníh je moc krásný, viďte?“
Kluci a holky, co stáli u oken, uctivě přisvědčili. Z neznámého důvodu to ve mně vyvolalo záchvěv rozhořčení, ale okamžitě jsem ho potlačila, otočila se a šla se se svojí mentorkou pozdravit. Celá moje parta taky poslušně udělala čelem vzad a pochodovala za mnou jako kuřata za kvočnou.
„Výborně, to jsem ráda, že jsem tě tady zastihla, Zoey.“ Neferet na mě promluvila s tak zjevnou náklonností, že moje chvilková nevraživost okamžitě vyprchala. Byla pro mě víc než mentorka, brala jsem ji spíš jako mámu. Zlobit se na ni, že mě ruší, by bylo sobecké.
„Dobrý den, Neferet,“ řekla jsem potěšeně. „Zrovna se to tady chystáme připravit na zítřejší rituál.“
„Skvělé! To je první věc, o které jsem s tebou chtěla mluvit. Kdybys něco potřebovala, obrať se na mě. Zítra večer určitě přijdu, ale neboj se,“ znovu se usmála, „nezůstanu tady až do konce, jenom se tu na chvilku zastavím, aby všichni viděli, že tvoji novou představu o Dcerách temnoty podporuji. Potom už ponechám Dcery i Syny v tvých mimořádně schopných rukách.“
„Děkuju, Neferet.“
„A teď k tomu druhému důvodu, proč tebe a tvé kamarády hledám.“ Věnovala mojí partě zářivý úsměv. „Chci vám představit našeho nejnovějšího studenta.“ Udělala drobné gesto a za ní se vynořil kluk, kterého jsem si předtím nevšimla. Byl celkem obyčejný, ale sympatický. Měl rozcuchané špinavě blond vlasy a moc hezké modré oči. Evidentně byl tak trochu šprt a pako (ale pako v dobrém slova smyslu, žádný hnusák, co se nemyje a nečistí si zuby, a navíc měl pěknou pleť i vlasy a byl slušně oblečený). „Takže tohle je Jack Twist. Jacku, tohle je moje mládě Zoey Redbirdová, předsedkyně Dcer temnoty, a její přátelé a členové rady prefektů Erin Batesová, Shaunee Coleová, Stevie Rae Johnsonová a Damien Maslin.“ Neferet na každého ukázala a my jsme se s novým klukem popořadě pozdravili. Vypadal trochu nervózně a pobledle, ale jinak se mile usmíval a nedával najevo, že by trpěl chorobnou plachostí nebo tak něco. Nebylo mi úplně jasné, proč ho velekněžka přivedla zrovna za námi, ale za chvilku se to vysvětlilo.
„Jack píše básně a povídky, takže mu mentora bude dělat Loren Blake, jenomže ten se vrátí z východního pobřeží až zítra, stejně jako Erik Night, se kterým bude Jack bydlet. Napadlo mě, že byste ho tady mohli provést a dělat mu zatím společnost.“
„Samozřejmě, moc rádi,“ řekla jsem bez váhání. Přijít na novou školu není žádná legrace.
„Damiene, zavedeš potom Jacka do Erikova pokoje?“
„Jistě,“ odpověděl Damien.
„Věděla jsem, že na Zoeyiny přátele se můžu spolehnout.“ Její úsměv byl okouzlující. Sám o sobě by stoprocentně dokázal nahradit všechna světla v místnosti a já najednou byla hrozně pyšná, že k nám velekněžka chová tak jasné sympatie a všichni okolo to vidí. „Nezapomeň, kdybys na zítřek něco potřebovala, obrať se na mě. A protože to bude tvůj první rituál, požádala jsem kuchyňský personál, aby přichystali k jídlu něco speciálního. Musíš to přece pořádně oslavit, Zoey.“
Úplně mě odrovnala. Okamžitě mě napadlo, jaký je to rozdíl oproti chladnému, pohrdavému chování mojí vlastní mámy. Vlastně ne, ve skutečnosti se ke mně máma nechová už ani chladně, jsem jí prostě úplně ukradená. Za celý měsíc za mnou přijela jen jednou a po té trapné scéně s Neferet, kterou vyvolal její pitomý manžel, ji asi hned tak neuvidím. Ne že by mě to mrzelo, ani náhodou. Mám přece skvělé kamarády a mentorku mi dělá naše fantastická velekněžka.
„Moc děkuju, Neferet, vážím si toho,“ zakrákorala jsem přes knedlík, který se mi udělal v krku.
„Potěšení je na mé straně. Je to to nejmenší, co můžu pro svoje mládě udělat, když povede první rituál jako předsedkyně Dcer temnoty.“ Krátce mě objala a zamířila k východu. Cestou laskavě kývala na ostatní spolužáky, kteří ji zdvořile zdravili.
„Páni,“ řekl Jack. „Je úžasná.“
„To teda je,“ odvětila jsem. Pak jsem obdařila svoje kamarády (včetně nového kluka) zářivým úsměvem. „Dáme se do toho? Musíme odsud odstěhovat spoustu krámů.“ Všimla jsem si, že chudák Jack na mě kouká dost nechápavě. „Damiene, vysvětli prosím Jackovi pár základních věcí o upířích rituálech, aby si nepřipadal úplně mimo.“ Znovu jsem se obrátila ke kuchyni. Damien spustil přednášku o úplňkovém obřadu.
„Ehm, Zoey, nechceš pomoct?“
Ohlédla jsem se. Za mnou stál Drew Partain, menší kluk, o kterém jsem věděla, že je výborný sportovec. Chodíme spolu totiž na šerm (je v něm zatraceně dobrý, skoro stejně jako Damien, a to už je co říct). Za ním se u zdi zakryté černými závěsy shlukla skupinka kluků. Drew se sice usmíval na mě, ale všimla jsem si, že kradmo pokukuje po Stevie Rae. „Budete určitě přesunovat těžké věci a my jsme s tím Afroditě vždycky pomáhali.“
„Nepovídej,“ zamumlala si pod vousy Shaunee.
Než k tomu stačila něco podotknout i Erin, honem jsem řekla: „Jasně, dík za nabídku.“ Pak jsem je trošku otestovala. „Ale můj rituál bude úplně jiný. Damien vám to vysvětlí.“ Čekala jsem, že na mého kamaráda začnou vrhat obvyklé pohrdavé pohledy a neodpustí si ani sarkastické poznámky, které musí Damien a pár dalších homosexuálů na naší škole od ostatních kluků snášet, ale Drew jen pokrčil rameny.
„V pohodě. Stačí říct, co máme dělat.“ Zazubil se a mrkl na Stevie Rae. Ta se zachichotala a začervenala se.
„Damiene, máš je na povel,“ řekla jsem.
„Tak to je zázrak,“ pošeptal mi, aniž přitom pohnul rty. Pak už normálně nahlas spustil: „Zoey se především nelíbí, že když se automaty jen odstrčí ke zdi a zakryjí těmi černými hadry, vypadá to tady jako v márnici. Zkusíme je přestěhovat do kuchyně a na chodbu.“ Kluci se dali do práce a Damien pokračoval v přednášce k Jackovi.
„Doneseme svíčky a přestěhujeme sem stůl,“ zavolala jsem na ně a zamávala na dvojčata a Stevie Rae, aby šly se mnou.
„Damienovi se právě splnil sen. Určitě si připadá jako v nebi,“ prohlásila Shaunee, jakmile jsme se dostaly z doslechu.
„Taky už bylo načase, aby se ti kluci přestali chovat jako burani a dostali rozum,“ řekla jsem.
„Naprosto s tebou souhlasíme, ale ona myslela něco jiného,“ vložila se do hovoru Erin. „Jmenovitě rozkošného pana Jacka Twista, který je taky na kluky.“
„Jak jste na to proboha přišly?“ užasla Stevie Rae.
„Holka, ty si vážně potřebuješ rozšířit obzory,“ povzdychla si Shaunee.
„Já v tom případě asi taky. Proč myslíte, že Jack je na kluky?“ zeptala jsem se.
Shaunee si vyměnila s Erin zmučený pohled a blonďaté dvojče nám to objasnilo. „Jack Twist se jmenuje ten teplý kovboj, kterého hraje ve Zkrocené hoře náš idol Jake Gyllenhaal.“
„A prosím vás, když si někdo vybere tohle jméno a ještě je takhle načesaný a hezký, tak to znamená, že na sto procent kope za Damienův tým.“
„Aha,“ řekla jsem.
„No jo, ale za to já nemůžu, že tohle nevím,“ bránila se Stevie Rae. „Nikdy jsem ten film neviděla, protože v Henriettě ho nehráli.“
„Vážně?“ divila se naoko Shaunee.
„To je ale divné, proč asi?“ žasla Erin.
„No, Stevie Rae, nadešel čas, abys tenhle kultovní snímek zkoukla na DVD,“ oznámila Shaunee.
„A tam se líbají chlapi?“
„Kdyby jen to,“ zapředla dvojčata unisono.
Opravdu jsem se hrozně snažila výrazu ve tváři mojí spolubydlící nesmát, ale moc se mi to nepovedlo.
