9. kapitola
Musím říct, že jídelna byla fantastická. Před vchodem se skvěla stříbrná orientační tabule a místnost sama neměla vůbec nic společného s obřím mrazákem, kterému říkali „jídelna“ na Jižní střední a kde byla tak mizerná akustika, že jsem často vůbec netušila, co Kayla žvaní, i když jsme seděly přímo vedle sebe. Tady bylo teplo a hezky. Stěny byly zase z toho černého kamene a hrubých cihel, stoly z těžkého dřeva a patřily k nim lavice s polstrovanými sedadly i opěradly. Ke každému stolu se vešlo asi tak šest lidí. Byly uspořádané paprskovitě od ústředního stolu, u kterého ale nikdo neseděl, ačkoli se doslova pohýbal pod spoustou ovoce, sýrů a masa. Taky na něm stála křišťálová číše plná tekutiny, která podezřele připomínala červené víno. (Víno ve škole?) Jídelna měla nízký strop a vzadu řadu oken plus jedno francouzské. Těžké vínově rudé sametové závěsy byly roztažené, takže jsem viděla ven na krásné nádvoříčko s kamennými lavičkami, pěšinkami a ozdobnými keři a květinami. Uprostřed byla mramorová fontánka, která nápadně připomínala ananas. Moc se mi to líbilo, zvlášť takhle ve svitu měsíce a několika starodávných plynových lamp.
Většina stolů už byla obsazená. Všichni jedli a povídali si, ale jakmile jsme se Stevie Rae vešly dovnitř, vzhlédli a zvědavě si nás začali prohlížet. Zhluboka jsem se nadechla a napřímila se. Jen ať se na to znamení hezky vynadívají, když už jsou z něj tak na větvi. Spolubydlící mě odvedla k typickému prosklenému bufetu, kde si lidi sami brali jídlo.
„K čemu je ten stůl uprostřed?“ zeptala jsem se.
„To je symbolická obětina bohyni Nyx. U toho stolu má pořád prostřeno. Ze začátku ti to bude připadat divné, ale brzo si zvykneš a už ti to nepřijde.“
Mně se to ale vůbec divné nezdálo. Svým způsobem to dávalo smysl. Bohyně jako by tady opravdu žila. Všude jsou její znamení, před chrámem pyšně stojí její socha. Už jsem si taky stačila všimnout, že celou školu zdobí její obrázky a sošky. Moje mentorka je její velekněžka. V hloubi duše jsem cítila, že mě k Nyktě váže silné pouto. Už jsem se málem dotkla znamení na svém čele, ale zarazila jsem se. Radši jsem popadla tác a zařadila se za Stevie Rae do fronty.
„Žádný strach,“ pošeptala mi. „Vaří tady fakticky skvěle. Nemusíš pít krev, jíst syrové maso nebo tak.“
Spadl mi kámen ze srdce a přestala jsem zatínat zuby. Většina kluků a holek už jedla, takže fronta nebyla dlouhá. Jakmile jsme se dostaly k pultu, začaly se mi sbíhat sliny. Špagety! Nasála jsem vůni. S česnekem!
„Všechny ty historky o tom, že upíři nemůžou vystát česnek, jsou krávoviny – že jsem tak sprostá.“ Zamumlala, když jsme si nakládaly plné talíře.
„A co ty historky o tom, že upíři se neobejdou bez krve?“ optala jsem se tiše.
„To ne,“ pípla.
„Jak ne?“
„To nejsou krávoviny.“
Bezva. Super. Fantazie. To jsem přesně chtěla slyšet.
Pokusila jsem se myšlenky na krev a podobné záležitosti vypudit z hlavy, vzala jsem si sklenici čaje a šla se Stevie Rae ke stolu, kde už seděl nějaký kluk s holkou. Cpali se a přitom o něčem zaujatě diskutovali. Jakmile jsem se k nim ale posadila, konverzace pochopitelně zcela odumřela. Stevie Rae ovšem zachovala klid. Počkala, až se usadím, a pak nás pěkně po venkovsku představila.
„Nazdárek, lidi. Tohle je moje nová spolubydlící Zoey Redbirdová. Zoey, tohle je Erin Batesová.“ Ukázala na urážlivě hezkou blondýnku, která seděla vedle mě. (Krucinál, kolik hezkých blondýnek se může sejít v jedné škole? Neměly by na to existovat nějaké kvóty?) Pořád stejným pohodovým tónem svůj úvod rozvedla, a když chtěla něco vypíchnout, dělala prsty do vzduchu uvozovky. „Erin je naše ,kráska‘. A taky je zábavná, chytrá a má ze všech lidí na světě, které znám, nejvíc bot.“
Erin odtrhla modré oči od mého znamení, řekla „ahoj“ a pak nerušeně zírala dál.
„A tohle je jediný zástupce mužského pohlaví v naší partě, Damien Maslin. Ale je na kluky, takže ho vlastně za muže ani počítat nemůžeme.“
Damien se na Stevie Rae zjevně vůbec nezlobil. Tvářil se úplně nevzrušeně. „Já bych naopak řekl, že jako gay se počítám hned za dva. Můžu vám pomoct, když potřebujete něco vysvětlit z mužské perspektivy, ale přitom se nemusíte bát, že bych vám sahal na prsa.“
Měl nádherně hladnou pleť bez jediného pupínku, tmavě hnědé oči a vlasy a připomínal mi kolouška. Vlastně byl hrozně sladký, ale vůbec ne takovým tím holčičím způsobem jako spousta jiných pubertálních kluků, kteří se rozhodnou otevřeně všem říct to, co už o nich stejně všichni dávno věděli (teda všichni kromě jejich rodičů, kteří to obvykle fakticky vůbec netuší, anebo si to nechtějí přiznat). Damien si nehrál na holku, byl to prostě rozkošný kluk s kouzelným úsměvem. A evidentně se opravdu snažil necivět na moje znamení, což jsem velice ocenila.
„No, možná máš pravdu. Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela,“ řekla Stevie Rae s pusou plnou česnekového chleba.
„Nevšímej si jí, Zoey. My ostatní jsme skoro normální,“ prohlásil Damien. „A jsme hrozně rádi, že jsi konečně tady. Stevie Rae už nám šla neskutečně na nervy, pořád mluvila jen o tom, jaká asi budeš, kdy už přijedeš …“
„Jestli nebudeš nějaký mimoň, co se nemyje a myslí si, že jako upír má právo být ještě větší loser,“ skočila mu do řeči Erin.
„Anebo jestli nebudeš jako tamhlety.“ Damien střelil pohledem ke stolu nalevo od nás.
Podívala jsem se tam, a když jsem zjistila, o kom mluví, zatajila jsem dech. „Myslíš Afroditu?“
„Jo,“ odvětil. „A její suitu přisluhovačů.“
Nechápavě jsem zamrkala.
Stevie Rae vzdychla. „Na Damienovu posedlost cizími, zastaralými a vůbec praštěnými slovy si za chvilinku zvykneš. My to naštěstí neslyšíme poprvé, a tudíž ho nemusíme prosit o překlad. Takže suita rovná se družina, doprovod,“ zarecitovala, jako by odpovídala učitelce na obzvlášť obtížnou otázku.
„To je přece fuk. Hlavní je, že se mi z té její suity zvedá kýbl,“ podotkla Erin, aniž zvedla oči od špaget.
„Ony s ní kamarádí?“ zeptala jsem se.
„To jsou Dcery temnoty,“ vysvětlila mi spolubydlící a já si všimla, že automaticky ztlumila hlas.
„Něco jako dívčí klub,“ řekl Damien.
„Klub hnusných ježibab,“ doplnila Erin.
„No tak, lidi, nepomlouvejte je před Zoey. Třeba s nimi zrovna chce kamarádit.“
„Já je nepomlouvám. Jen říkám, že jsou to čůzy a hnusné ježibaby.“
„Pozor na pusu, mladá dámo. Pokud sis nevšimla, používáš ji mimo jiné k jídlu,“ okřikl ji trochu pohoršeně Damien.
Hrozně se mi ulevilo, že Afroditu nemůžou vystát. Už jsem se chtěla začít vyptávat na podrobnosti, když se k našemu stolu přiřítila nějaká holka, třískla tácem na stůl a naštvaně se posadila vedle Stevie Rae. Její pleť měla barvu capuccina (opravdového capuccina, jaké dělají v kavárnách, ne té odporné přeslazené břečky z automatu), měla nádhernou figuru, věčně našpulenou pusu, krásné rysy, zkrátka vypadala jako nějaká africká princezna. A taky měla vážně super vlasy, husté, dlouhé, černé a fantasticky lesklé, a oči tak tmavé, že jí duhovky splývaly se zorničkami.
„Tak tohle bych si pro příště vyprosila! Nechci jmenovat,“ upřela obviňující pohled na Erin, „ale nemohl mě sakra někdo vzbudit a informovat mě, že už se jde na večeři?“
„Já myslela, že jsem tvoje spolubydlící, ne matka.“ Odvětila Erin nevzrušeně.
„Abych ti jednou uprostřed noci neupižlala tu tvoji slavnou blonďatou hřívu,“ řekla africká princezna.
„To není ze sémantického hlediska správná formulace, měla jsi říct: ,Abych ti jednou uprostřed dne neupižlala tu tvoji slavnou blonďatou hřívu.‘ Z naší perspektivy je den v noci, a tím pádem noc ve dne. Máme to obrácené,“ prohlásil Damien.
Holka na něj vrhla vražedný pohled. „Damiene, s tímhle mi fakt jdeš na nervy. Strč si ta svoje velkolepá slova někam.“
„Shaunee,“ vložila se do toho spěšně Stevie Rae, „už konečně dorazila moje nová spolubydlící. Tohle je Zoey Redbirdová. Zoey, tohle je Erinina spolubydlící Shaunee Coleová.“
„Ahoj,“ zamumlala jsem s pusou plnou špaget. Shaunee přestala probodávat Erin očima a otočila se ke mně.
„Nazdar, Zoey, jaktože máš vybarvené znamení? Jsi přece ještě mládě, ne?“ U stolu se rozhostilo šokované ticho. Dívka se po nich podívala. „Co je? Nedělejte, že vás to všechny taky nezajímá.“
„No, to možná sice jo, ale víme, co se sluší, a nevyptáváme se na to,“ prohlásila důrazně Stevie Rae.
„Ale kuš, vy s tím naděláte,“ odmávla to Shaunee. „Na nějaké cavyky není vhodná chvíle, tohle je důležitá věc. Všechny to zajímá, a když jde o pořádný drb, slušnost musí jít stranou.“ Otočila se zpátky ke mně. „Takže, jak to s tím divným znamením je?“
No, tak ať to mám z krku. Lokla jsem si čaje. Všichni čtyři mi doslova viseli na rtech a netrpělivě čekali, co odpovím.
„Vážně jsem mládě. Podle mě jsem úplně stejná jako vy ostatní.“ A pak jsem ze sebe vysypala verzi, kterou jsem si připravila, zatímco se bavili. Bylo mi jasné, že jednou ta otázka padne a já na ni budu muset nějak odpovědět. Nejsem přece hloupá – trošku zmatená, to jo, ale hloupá ani náhodou! – a instinkt mi našeptával, že nemůžu lidem vykládat, jak se to doopravdy stalo. Tu část, jak jsem se vznášela nad svým tělem a potkala Nyx, si musím nechat pro sebe. „Vlastně nevím jistě, proč se moje znamení vybarvilo. Když mě stopař označil, vypadalo normálně, jenomže pak jsem měla nehodu. Upadla jsem a rozrazila si hlavu. Když jsem se probrala, vypadalo najednou takhle. Hodně jsem o tom přemýšlela a napadá mě jediné vysvětlení: že je to nějaká reakce na zranění. Upadla jsem do bezvědomí a ztratila hodně krve, a to možná nějak uspíšilo vybarvovací proces nebo tak něco. Ale víc k tomu říct nemůžu.“
„Hmm,“ zahučela Shaunee. „Doufala jsem, že to bude něco senzačnějšího. Pořádný drb.“
„Promiň,“ pípla jsem.
„Bacha, ségra,“ řekla jí varovně Erin a trhla hlavou k Dcerám temnoty. „Když budeš takhle mluvit, mohla bys brzo skončit u tamhletoho stolu.“
Shaunee se zašklebila. „Tam by mě dostali jedině přes moji mrtvolu.“
„Zoey je z vás dvou celá zmatená,“ pokárala je Stevie Rae.
Damien si mučednicky povzdechl. „Já jí to vysvětlím a znovu tím prokážu, jak jsem pro tuhle partu nepostradatelný, i když jsem tu jediný, kdo má penis.“
„Ne, snažně tě prosím, to slovo na P tady nepoužívej,“ vyhrkla spolubydlící. „Zvlášť když jím.“
„Mně se to líbí,“ zajásala Erin. „Kdyby lidi nazývali věci pravými jmény, nebylo by na světě tolik zmatků. Například když člověk musí na záchod, má to říct hezky jasně: že má plný močový měchýř a potřebuje ho vyprázdnit. Prosté, jasné, jednoznačné.“
„Nechutné, hnusné, nevychované,“ namítla Stevie Rae.
„V tomhle jsem zajedno, ségra,“ řekla Shaunee. „Kdybychom otevřeně mluvili o věcech, jako je třeba močení nebo menstruace, život by byl jednodušší.“
„Tak dost. Žádné řeči o menstruaci, když jíme špagety.“ Damien zvedl ruku, jako by chtěl konverzaci zarazit vlastním tělem. „Možná jsem gay, ale ani tak nevydržím úplně všechno.“ Naklonil se ke mně a začal vysvětlovat: „Zaprvé, Shaunee a Erin se oslovují ,ségra‘, protože ačkoli evidentně nejsou příbuzné – Erin je skrznaskrz bílá a pochází z Tulsy a Shaunee je kávová krasavice jamajského původu z Connecticutu –“
„Děkuji ti jménem všech černých za pochvalu,“ skočila mu Shaunee do řeči.
„Za málo,“ odpověděl a bez zaváhání pokračoval: „Ačkoli evidentně nejsou příbuzné, jsou si nepochopitelně podobné. Je to až trošku strašidelné.“
„Jako by byly dvojčata a oddělili je při porodu,“ vmísila se do toho Stevie Rae.
Erin se Shaunee se na sebe synchronizovaně zazubily a pokrčily rameny. Teprve tehdy jsem si všimla, že jsou stejně oblečené – tmavé džínové blejzry s krásnými zlatými křídly vyšitými na náprsních kapsách, černá trička a černé bokovky. Měly dokonce i stejné náušnice, velikánské zlaté kruhy.
„Máme stejnou velikost bot,“ řekla Erin a vystrčila zpod stolu nohu, abychom se mohli pokochat černou špičatou kozačkou na jehlovém podpatku.
„A kdo by bazíroval na drobné nerovnováze v množství melaninu, když nás spojuje hluboká a nezlomná láska k botám?“ Shaunee předvedla další fantastické kozačky, tentokrát z hladké černé kůže, se stříbrnými přezkami na kotnících.
„Zpět k tématu!“ zavelel Damien a protočil oči. „Dcery temnoty. Stručně řečeno se jedná o skupinu studentek převážně z vyšších ročníků, které tvrdí, že pečují o jednotu a tak.“
„Ne, stručně řečeno jsou to hnusné ježibaby,“ pronesla Shaunee.
„Přesně moje slova, ségra,“ řekla se smíchem Erin.
„Vy dvě mi vůbec nepomáháte,“ pokáral je. „Kde jsem to skončil?“
„O jednotu školy a tak,“ napověděla jsem mu.
„Jasně. Takže by to měla být bezvadná organizace, která podporuje školu a upíří aktivity obecně. A její předsedkyně je obvykle dívka, která má předpoklady stát se velekněžkou, a tím pádem ztělesňuje srdce, mysl i duši celé školy, v budoucnu ji čeká vůdčí role v upíří společnosti a tak dále, a tak dále, bla bla bla. Prostě nejlepší studentka planety, která velí svazu premiantek, roztleskávaček a sólistek školního sboru. Mokrý sen každého kluka.“
„No počkej, každého kluka přece ne. Takhle diskriminuješ homosexuály, a tudíž taky sám sebe,“ zarazila ho Stevie Rae.
„Sám sebe člověk diskriminovat smí.“
„A nezapomeň do toho svazu započítat taky fotbalisty – jsou přece i Synové temnoty,“ podotkla Erin.
„Jo jo, ségra. Je ostuda, vlastně skoro zločin, že se takoví nádherní chlapci nechají vysávat…“
„A to myslí úplně doslova,“ sočila jí do řeči Erin a významně se zašklebila.
„… od hnusných ježibab,“ dořekla Shaunee.
„Vážně si myslíte, že bych kluky vynechal? Kdybyste mě pořád nepřerušovaly…“
Všechny tři holky se na něj omluvně usmály. Stevie Rae si pantomimicky zavřela pusu na pomyslný zámek a zahodila klíč. Erin se Shaunee nad tím dětinským gestem jen pokrčily rameny, ale už mlčely, aby Damien mohl domluvit.
Když tak dvojsmyslně narážely na „vysávání“, napadlo mě, že scénka, kterou jsem spatřila na chodbě, asi není nic neobvyklého.
„Jenomže Dcery temnoty jsou ve skutečnosti parta namyšlených mrch, kterým dělá dobře, když můžou mít všechny pod palcem. Chtějí, aby všichni dělali všechno podle nich a přijali jejich praštěné názory na to, jak se má chovat správný upír. Hlavně nenávidí lidi, a když s nimi v tomhle nejsi zajedno, začnou ti jít po krku a dělají ti ze života peklo.“
„Opravdové peklo,“ přisvědčila Stevie Rae. Z jejího výrazu jsem usoudila, že s tím má osobní zkušenosti, a vzpomněla jsem si, jak byla bledá a vyděšená, když mě Afrodita přivedla. V duchu jsem si řekla, že se jí na to někdy musím zeptat.
„Ale nenech se zastrašit,“ poradil mi Damien. „Jenom si na ně dávej pozor a…“
„Ahoj, Zoey. To jsem ráda, že se zase potkáváme.“
Tentokrát jsem ten hlas poznala okamžitě. Byl jako med – lepkavý a přeslazený. Všichni u našeho stolu sebou trhli včetně mě.
Měla na sobě stejný svetřík jako já, ale vepředu měla vyšité stříbrné siluety tří vznešených žen, jedna z nich držela něco jako nůžky. Doplňovala ho velice krátká černá skládaná sukně, černé punčochy se stříbrnými nitkami a černé kozačky ke kolenům. Doprovázely ji dvě další holky, oblečené v podstatě stejně. Jedna byla černoška a měla neuvěřitelně dlouhé vlasy (určitě uměle prodloužené), druhá byla blonďatá (ale když jsem se pořádně podívala ke kořínkům, bylo mi jasné, že ve skutečnosti je asi tak blonďatá jako já).
„Ahoj, Afrodito,“ řekla jsem nakonec, protože všichni ostatní zjevně úplně oněměli.
„Doufám, že vás neruším,“ prohlásila neupřímně.
„Kdepak. Jen jsme si povídaly o špíně. Budeme brzo muset uklidit,“ odvětila Erin s širokánským falešným úsměvem.
„No jistě, špína, v tom vy se určitě vyznáte,“ ušklíbla se Afrodita a potom se k Erin ostentativně obrátila zády. Moje nová kamarádka zaťala pěsti a zdálo se, že se na ni každou chvíli vrhne přes stůl. „Zoey, chtěla jsem ti něco říct, ale pak mi to nějak vypadlo z paměti. Tímto tě oficiálně zvu, aby ses zítra v noci připojila k Dcerám temnoty při našem soukromém úplňkovém rituálu. Vím, že přizvat k němu někoho, kdo je tu tak krátce jako ty, je neobvyklé, ale tvoje znamení jasně vypovídá o tom, že nejsi žádné, no, obyčejné mládě.“ Povýšeně se zadívala na Stevie Rae. „Mluvila jsem o tom s Neferet a souhlasí, že by ses k nám měla přidat. Víc ti k tomu řeknu někdy jindy, až si nebudeš povídat se… tedy o špíně.“
Věnovala ostatním kolem mě sarkastický rádoby úsměv, pohodila dlouhou hřívou a odplula. Dvorní dámy ji poslušně následovaly.
„Hnusné vymaštěné ježibaby,“ řekly jednohlasně Shaunee a Erin.
