Prolog
tak to sem hodím, ale text není opraven, pouza asi z 50%, pokusím se opravit co nejdřív :-)))
při přenosu dat se jaksi změnilo z písmena ž na to pochybné t.
JAGR VĚDĚL, že ve Viperově exkluzivním podniku poněkud způsobuje paniku.
Elegantní prostředí s křišťálovými lustry a červeným sametovým polstrováním
obvykle hostilo civilizovanější členy světa démonů. A Jagr civilizovaný rozhodně
nebyl.
Byl to téměř dvoumetrový upír, který kdysi býval vizigótským vládcem. Ale
nebyly to jeho světle zlatavé vlasy spletené do copu padajícího až k pasu, ani
jeho ledově modré oči, kterým nic neuniklo a před kterými většina rozumných
stvoření s vřískotem prchala. Dokonce to nebylo ani kvůli koženému obleku,
který splýval na jeho mohutném těle.
Ne, byla to chladná dokonalost jeho ostrých rysů a nádech divokého hněvu,
který v jeho okolí neustále doutnal.
Tři století neustávajících muk mu sebraly i ten poslední zbytek citu pro zdvořilost.
Jagr si nevšímal všelijakých démonů, kteří vyskakovali ze židlí a odstrkovali
stoly ve snaze vyhnout se jeho tankové chůzi, a soustředil se jen na dva havrany,
kteří střežili dveře do kanceláře. Napjaté sofistikované ovzduší mu způsobovalo
vyrážku.
Jagr byl upírem, který upřednostňoval samotu svého doupěte pod ulicemi
Chicaga. Měl rád bezpečí své obrovské knihovny, kam nemohl vstoupit žádný
smrtelník, člověk či zvíře, ale ani démon.
Ale zas až takovým samotářem, za jakého ho považovali jeho upíří bratři,
rozhodně nebyl.
Bez ohledu na to, jak mocný, zručný nebo inteligentní byl, chápal, že se v
moderním světě neobejde bez nejnovějších technologií. A s tím byla spojená i
nutnost být schopný splynout se současnou společností.
Neboť i samotáři se museli nějak živit.
V zadní místnosti jeho doupěte byla plazmová televize se všemi programy,
jaké mají běžní smrtelníci, a výběr šatstva, jež mu umožňoval procházet se
zchátralými částmi města, aniž by způsobil sebemenší pozornost či pozdvižení.
Ti nejnebezpečnější zabijáci dobře věděli, jak se na svých toulkách
zamaskovat.
Ale tohle místo...
Raději by se nechal nabodnout na kůl, než tady ze sebe dělat blbce.
Zatracený Styx. Pravěký upír dobře věděl, že ho do tohoto přeplněného klubu
dostane jen královským příkazem. Jagr se nijak neobtěžoval skrýt své pohrdání
nad touhle společností.
Což vyvolávalo otázku, proč si Anasso pro jejich setkání vybral právě
takovéhle prostředí.
Jagr měl náladu tak akorát na to, aby celý obrovský klub zahalil do ledového
chladu. Přešel kolem havranů, kteří hlídkovali poblíž zadní kanceláře. Zvedl ruku
a vypustil tolik síly, že těžké dubové dveře málem vyvrátil z pantů.
Hroziví havrani varovně zavrčeli a rozevřeli své těžké pláště, pod kterými
skrývali několik šavlí, dýk a dalších zbraní, porůznu připnutých k tělu.
Jagr ani nezpomalil. Styx by nedovolil, aby jeho oblíbení strážci ublížili
vítanému hostu. Tedy ne do chvíle, kdy od Jagra nedostane to, co chce.
A i kdyby Styx své stráže neodvolal... No dobrá, však on čekal na souboj celá
staletí. Byl to válečníkův osud.
Z místnosti se ozvalo tiché zamručení a ti dva havrani ho nechali projít, aniž by
mu na těle zkřivili chlup.
Jagr prošel poničenými dveřmi a zastavil se. Rozhlédl se po pokoji, který byl
laděný do světle modré a slonovinové. Jak se dalo čekat, Styx, obrovský Azték a
současný král upírů, zabíral za pracovním stolem z ořechového dřeva víc místa,
než bylo obvyklé. Na bronzové tváři měl nečitelný výraz. Viper, šéf místního
chicagského klanu, který se svými stříbrnými vlasy a tmavýma očima vypadal
spíš jako anděl, než jako smrtící bojovník, mu stál po boku.
„Jagre." Styx se zabořil do koţeného křesla a promnul si bradu. „Děkuji ti, žes
dorazil tak rychle."
Jagr přimhouřil už tak chladný pohled. „Měl jsem snad na výběr?"
„Opatrně, Jagre," varoval ho Viper. „Mluvíš s Anassem, králem upírů."
Jagr se ušklíbl, ale měl dost rozumu na to, aby si už nechal další hlášky pro
sebe. Dokonce i když si myslel, že by své síly mohl se Styxovými klidně změřit,
věděl, že pokud by Anassa vyzval na souboj, neodešel by z klubu živý.
„Tak co chceš?" zavrčel.
„Mám pro tebe úkol."
Jagr zaskřípal zuby. Během posledního století se dokázal stranit klanu, ve
kterém byli všichni jeho tak zvaní bratři. Nikdy nikoho neotravoval a na oplátku
očekával totéž. Ale od chvíle, kdy hloupě do svého doupěte pustil Césara, to
vypadalo, že se těch otravných upírů nezbaví.
„Co je to za úkol?" zeptal se a tónem dal jasně najevo, že se mu role v žádné
jejich hře nezamlouvá.
Styx se usmál a štíhlou rukou máchl směrem k pohovce. Byl to druh úsměvu,
po kterém Jagrovi přejel mráz po zádech.
„Posadˇse, příteli," zavrčel Anasso. „Asi to bude chvilku trvat, než ti všechno
vysvětlím."
V jeden šílený okamžik Jagr zapřemýšlel, že by neuposlechl. Než se proměnil
v upíra, byl vůdcem tisícihlavého davu. Ačkoli na ty dny neměl žádné
vzpomínky, veškerou povýšenost si zachoval. A nemluvě o respektování jiných
autorit.
Ale díky bohu si zachoval i velkou dávku své inteligence.
„No dobrá, Anasso. Spěchal jsem, abych tvůj královský příkaz splnil." Usadil
svůj hranatý zadek do jemného sofa a mimoděk si pomyslel, že jestli se ten
delikátní kousek nábytku rozpadne, návrháře zabije. „Co od svého podřízeného
očekáváš?"
Viper hluboce zavrčel a vzduch se zachvěl jeho chladnou silou. Jagr ani
nemrkl, ačkoli měl svaly připravené v pohotovosti.
„Možná by ses mohl jít podívat na své hosty, Vipere," přikázal mu nenucené
Styx. „Jagrův... dramatický vstup přerušil tvůj okouzlující program a přilákal víc
pozornosti, než jsem si přál."
„Nebudu daleko." Viper vrhl na Jagra varovný pohled a pak zmizel za
rozpadlými dveřmi.
„Snaží se dostat mezi tvé osobní strážce?" zeptal výsměšně Jagr.
Do kůže se mu zabodla ostrá bolest, neboť Styx uvolnil malou část své energie.
„Dokud budeš prodlívat v Chicagu, Viper je tvůj přímý nadřízený. Nedělej tu
chybu, že ho budeš obcházet."
Jagr pokrčil rameny. K Viperovi necítil žádnou loajalitu, ani mu nic nedlužil.
Pravdou naopak bylo, že byl ted dost naštvaný a to, že musel sedět v tomhle
vyšňořeném klubu, kde kromě několika vil nebyly žádné potenciální oběti pro
vycucnutí, mu moc nepomáhalo.
„Sotva můžu zapomenout, že jsem byl povolaný zúčastnit se úkolu, který se mě
vůbec netýká — a co je důleţitější — ani mě vůbec nezajímá."
„A co tě zajímá, Jagre?" Styx se na něj upřeně zadíval, Jagr pohledem necouvl.
Konečně se král ušklíbl. „Ať se ti to líbí nebo ne, když tě Viper přijal do klanu, na
oplátku jsi nabídl svou šavli."
Nelíbilo se mu to, ale ani nemohl nic namítnout. Být přijatý do klanu
znamenalo hlavně to, že mezi ostatními upíry přežije.
„Co ode mě chceš?"
Styx zvedl nohy a položil si je na stůl. Pak se zadíval do kouta místnosti.
Křeslo zapraskalo pod jeho úctyhodnou váhou, ale nezhroutilo se. Jagr se mohl
jen domnívat, že Viper nechal všechen nábytek důkladně zpracovat.
Chytrý upír.
„Co všechno víš o mé partnerce?" zničehonic se zeptal Styx.
Jagr ztuhl. „To má být léčka?"
Po Anassově tváři přeběhl smutný úsměv. „Já nejsem lstivý upír, Jagre. Na
rozdíl od předešlého Anassa nedokážu manipulovat s ostatními a podvádět je.
Jestli někdy přijde den, kdy budu mít potřebu ti čelit, bude to tváří v tvář."
„Tak proč se mě ptáš na svou vlastní partnerku?"
„Když jsem se poprvé setkal s Darcy, nevěděla nic o svém původu. Od
malička se o ní starali obyčejní smrtelníci a až ve chvíli, kdy se do Chicaga
dostal Salvátor Giuliani, současný král vlkodlaků, jsme zjistili, že je to
čistokrevná vlkodlačice, které byla změněna DNA."
Jagr pozvedl obočí. Tohle bylo něco, co si král dosud nechával pro sebe.
„Byla geneticky pozměněná?"
„Vlkodlaci jsou čím dál víc zoufalí, aby dokázali přivést na svět další
potomky. Čistokrevné samice ztratily schopnost kontrolovat své proměny během
úplňku, což jim znemožnilo donosit plod až do termínu porodu. Vlkodlaci
změnili Darcy a její sestry, aby se nemohly proměňovat ve vlkodlačice."
Jagr si složil ruce na prsou. Ti bezcenní psi ho ani v nejmenším nezajímali.
„Doufám, že mi můj úkol prozradíš do východu slunce."
Styx přimhouřil své zlaté oči. „To záleží jen na tvé spolupráci, bratře. Tohle
naše setkání můžu vést tak dlouho, jak se mi zachce."
Jagr zkroutil rty. Jedna z věcí, které respektoval, byla síla. „Pokračuj, prosím."
„Darcyina matka porodila čtyři dcery. Všechny mají pozměněnou DNA, a
všechny byly vlkodlakům ukradeny krátce po narození."
„Proč je někdo ukradl?"
„To zůstává tajemstvím, které Salvátor dosud úplně nevysvětlil." Z Anassova
tónu bylo znát, že ho ten nedostatek informací netěší. „Všechno, co víme, je to,
že jedna z Darcyiných sester byla objevena poblíž St. Louis, kde ji držel v zajetí
jistý skřet jménem Culligan."
„Měl dost štěstí, že se nemohla proměnit ve vlkodlačici. Čistokrevná by jinak
skřetovi bez mrknutí oka snadno prokousla krk."
„Z toho, co Salvátor zjistil, se ten skřet Regan zmocnil ještě, když byla
mimino, a držel ji zamčenou ve stříbrné kleci. Nemučil ji jen kvůli vidině
brzkého zisku."
Mučení.
Při Jagrově návalu zlosti spadly na zem mistrovské kousky holandských
malířů.
„Přeješ si, abych tu vlkodlačici zachránil?"
Styx se zamračil. „Salvátor ji už od Culligana dostal, ačkoli ten zatracený skřet
unikl dřív, než si ho Salvátor mohl dát k večeři."
Jagrova naděje, že se tenhle večer bude vyvíjet k lepšímu, rychle skončila.
Pronásledování bastardů, kteří se bavili mučením slabších, patřilo k jeho
oblíbené zábavě.
„Jestli už je ta ţena v bezpečí, tak proč jsi mne povolal?"
Styx se narovnal a jeho obrovská postava tak zabrala většinu prostoru v malé
kanceláři.
„Salvátorův jediný zájem o Regan spočíval v tom, že z ní udělá svou královnu,
která zajistí pokračování rodu. Byl odhodlaný ochránit svou základnu tím, že se
spojí s partnerkou, která bude schopná doplnit skomírající vlkodlaci populaci.
Bohužel, jakmile Regan osvobodil, ukázalo se, že je neplodná."
„Takže mu nebyla k ničemu."
„Přesně tak." Vzrostlý Azték si dával pozor, aby na sobě nedal nic znát, ale
jen idiot by si nepovšiml, že by z vlkodlačího krále nejradši udělal karbanátek.
„To je důvod, proč kontaktoval Darcy. Měl v úmyslu poslat Regan do Chicaga,
aby byla pod mojí kontrolou, než ji uvede do své smečky v St. Louis." A?"
„A ona mu utekla, zatímco on jednal s velitelem místní smečky."
Jagr otráveně zavrčel. „Tenhle Salvátor je teda naprostý jelito. Nejdřív nechá
uniknout skřeta a pak ženu. Není se co divit, že vlkodlaci vymírají."
„Budeme doufat, že budeš šikovnější."
Jagr se postavil, na tváři měl ledový výraz. „Já?"
„Darcy má o svou sestru strach. Chci, abys ji našel a přivedl do Chicaga."
„Ale ta žena dala jasně najevo,že tam být nechce."
„Pak ji musíš přesvědčit."
Jagr přimhouřil oči. On přece nebyl ţádná přesvědčovací Pipi punčochatá. Pipi
punčochatou by on sám snědl k večeři.
„Proč já?"
„Už jsem do St. Louis poslal několik svých nejlepších stopařů, ale ty jsi můj
nejlepší válečník. Pokud se Regan dostane do potíží, bude potřeba, abys jí z nich
dostal."
Bez pochyb nebylo nic horšího než pronásledovat geneticky pozměněnou
vlkodlačici, která jasně nechtěla být nalezena. A on nemohl pochopit, proč to tak
mermomocí chtějí změnit.
Z vedlejšího sálu bylo slyšet hru smyčcového orchestru. Ozývalo se „ááách" a
„óóóch", neboť několik vil pokračovalo ve svém tanečku. Jagra najednou
napadla ještě věc, která by byla horší, než pronásledování té vlkodlačice. Kdyby
ho někdo zavřel v téhle pekelné jámě.
„A proč bych to měl udělat?" zeptal se.
„Protože když je šťastná Darcy, jsem šťastný i já." Styx přešel po místnosti, až
byli od sebe na špičku nosu, a jeho chladná síla se zakousla Jagrovi do masa. „Je
to dost jasné?“
„Bolestivě jasné."
„Dobrá." Styx ustoupil a uvolnil svou sílu. Vsunul ruku do kapsy svého
koženého kabátu, vytáhl z ní mobil a hodil ho po Jagrovi. „Tady. V tom telefonu
jsou čísla našich bratrů, kteří po Regan už pátrají, stejně jako kontakt na spojence
v St. Louis. A je tam i mé soukromé číslo. Dej mi vědět, jakmile Regan najdeš."
Jagr strčil telefon do kapsy a otočil se ke dveřím. Tady neměly dohady žádný
smysl. Styx dělal, co mohl, aby zbavil upíry jejich barbarské minulosti, ale žádná
velká demokracie to nebyla.
To ani náhodou.
„Do hodiny jsem pryč."
-Jagre."
Jagr se zastavil u dveří a otočil se s pálivým vztekem. „Co ještě?"
Styx ani nemrkl. „Nesmíš ani na chvíli zapomenout, že Regan je vzácný
náklad. Jestli zjistím, že má na kůži jen jedinou modřinu, nebudeš mít z důsledků
radost."
„Takže já mám vypátrat vzteklou vlkodlačici, která se skrývá, a dovést ji do
Chicaga tak, aby to na ní nezanechalo žádnou stopu?"
„Vidím,že pověsti o tvé pronikavé inteligenci jsou pravdivé, bratře."
Jagr zasyčel, otočil se a vydal se k rozvráceným dveřím. „Nejsem žádný tvůj
bratr."
Viper sledoval Jagrův rozčílený odchod s varovným pohledem.
Ale vlastně to nedopadlo tak špatně, jak si představoval. Žádná smrt ani
znetvoření. Dokonce ani zmrzačení.
A to bylo vždycky k dobru.
Ale on Jagra znal moc dobře. Věděl, že tenhle bývalý vizigótský šéf je
nejdivočejší ze všech jeho mužů. Po tom, co měl za sebou, se to dalo pochopit,
ale nebylo to o nic méně nebezpečné. Začínal litovat toho, že zmučeného upíra
přivedl Styxovi na oči.
Prošel kolem několika usazených démonů fascinovaných tancem vil a vrátil se
do kanceláře. Styxe našel, jak kouká z okna.
„Mám z toho špatný pocit," zamumlal a pohledem přejel vzácné obrazy, které
ležely popadané na podlaze.
Styx se otočil a složil si ruce na prsou. „Předtucha? Mám se spojit s Komisí a
dát jim vědět, že mám potenciálního Věštce?"
Viper varovně pozvedl obočí. „Jedině, pokud chceš, abych tě na příští století
zamknul s Levetem do jedné cely."
Styx se ostře zasmál. „Zastrašit se nenechám. Bohužel Levet usoudil, že jedině
on sám je schopný vystopovat Darciynu sestru. Vydal se do St. Louis ihned po
tom, co mne Salvátor informoval, že mu Regan proklouzla mezi prsty."
„Perfektní, takže v tuhle chvíli máme nad Missouri rovnou dva neřízené kanóny.
Nejsem si jistý, jestli to domorodci mají šanci přežít."
„Ty si myslíš,že je Jagr volný kanón?"
Viper se ušklíbl a vzpomněl si na noc, kdy se Jagr objevil v jeho doupěti s
prosbou o azyl. Už poznal bezpočet smrtelně nebezpečných démonů, z nichž
většina ho chtěla zabít. Ale do té noci nepoznal takové oči, ze kterých by čišela
čistá smrt.
„Myslím, že pod tou slupkou sebekontroly je jen krůček k naprostému šílenství."
„A přesto jsi ho přijal do klanu."
Viper pokrčil rameny. „Když mě o to ţádal, chtěl jsem ho odmítnout. Cítil jsem,
že je nejen smrtelně nebezpečný, ale i dostatečně silný a agresivní, aby mohl
ohrozit mou pozici šéfa. On je přirozený vůdce, ne následovník."
„Tak proč jsi ho přijal do klanu?"
„Protoţe složil přísahu,že se stáhne do svého pelechu a nebude dělat problémy."
„A...?" pobídl ho Styx.
„A já jsem věděl, že bez ochrany klanu by nepřežil," přiznal neochotně Viper.
„Oba víme, že i přes pokusy o civilizaci upírů jsou některé naše zvyky
zakořeněné příliš hluboko, neţ abychom je byli schopni změnit. Tulácký upír s
takovou silou by byl považován za hrozbu kteréhokoli šéfa. Takže by ho ostatní
zničili."
„A ty jsi ho vzal na milost."
Viper se zamračil. Neměl rád, když ho někdo považoval za cokoli jiného než za
nemilosrdného bastarda. Nestal se náčelníkem klanu pro své milosrdenství. Byl
náčelníkem, protože se ostatní upíři báli, že jim vyrve jejich nemrtvá srdce.
„Žádné milosrdenství — bylo to dobře spočítané rozhodnutí," zavrčel. „Věděl
jsem, že když bude potřeba, prokáže se jako zákeřný a neocenitelný nepřítel.
Samozřejmě ho považuju za válečníka, a ne za holku na hlídání malé, zranitelné
vlkodlačice. Nejsem z toho jeho výletu úplně šťastný."
Styx vzal do ruky medalion, který mu visel u krku, a dal tak najevo, že s tím
rozhodnutím nebyl spokojený tak, jak si předtím Viper myslel.
„Potřebuju Regan najít a Jagr má inteligenci a schopnosti, se kterými ji nejlépe
dokáže vypátrat a udržet v bezpečí. A má dokonce ještě další nespornou kvalitu."
„Určitě to není jeho zářivá osobnost."
„Ne, je to osobní znalost bolesti podobné té, jakou si vytrpěla Regan." Styx se
na Vipera temně podíval. „On lépe než kdokoli z nás pochopí, co Regan
potřebuje teď, když se dostala ze spárů svého věznitele."
