5. kapitola
REGAN POZOROVALA, jak Jagr dotelefonoval a strčil mobil do kapsy u dţínů.
Dţínů, které mu visely proklatě nízko a které tak pěkně přiléhaly k jeho
pevným nohám...
Pane boţe!
Vystrčila bradu a snaţila se nevšímat si neustálého vzrušení, které jí proudilo
tělem jako elektřina. Oukej, ten zatracený upír byl jedním z nejkrásnějších
stvoření, které kdy spatřila. A sex z něj vyzařoval od konečků jeho zlatých vlasů
aţ po špičky koţených motorkářských bot. A jeho polibky ji vzrušovaly takovým
způsobem, ţe pokud se jí okamţitě neuleví, začne hlasitě vřískat.
Ale pořád to byl ten nepříjemný, arogantní, nepředvídatelný násilník s prasečí
hlavou a bylo neštěstí, ţe ho vůbec potkala.
R
„Jestli jsi volal Salvátorovi, tak proč jsi poslal za těmi psy Leveta?" zeptala se.
Hlas měla ostrý... Hergot, ačkoli by to přiznala jen sama sobě, hlas měla ostrý
neukojeností.
Pokrčil rameny. „Salvátor nemá o moc větší schopnost vycítit kouzlo neţ já. A
chrlič je stvoření kouzel. Není zaklínadlo, bez ohledu jak mocný démon nebo
čarodějnice jej stvořili, které nevypátrá."
„No dobrá, ale já v téhle jeskyni nebudu čekat, aţ se Levet vrátí." Sloţila si
ruce na prsou. Bylo to gesto vyzývající k boji. „Jak jsi sám poznamenal, nevíme,
jestli s těmi psy je i Culligan."
Pozvedl zlaté obočí a pohodil tašky s jejím oblečením do vzdáleného koutu.
Oblečení, které jí vybral, protoţe věděl, ţe ho prostě chce. Frustrace uţ nemohla
být silnější. K čertu s tím upírem.
„A jaký máš plán?" pozlobil ji. „Toulat se ulicemi a doufat, ţe na toho skřeta
někde narazíš?"
„Máš lepší plán, šéfe?"
„Ano. Myslím si, ţe bychom měli najít ten karavan. Psi moţná pomohou
skřetovi ukrýt se, ale nebudou schopni vymyslet kouzlo, kterým by zmizeli celé
auto."
Odfrkla si. „A jaký to má smysl, jestli nebude uvnitř?"
„Culligan se určitě potřeboval rychle vypařit. Moţná po sobě zanechal nějakou
stopu, která nám prozradí, proč si vybral právě Hannibal."
Proti své vůli si Regan vybavila posledních pár hodin, které následovaly po
chvíli, kdy ji zachránili. Byla si jistá, ţe Salvátor Giuliani musí být nějaký druh
nádherného stráţného anděla, který byl poslán, aby ji vysvobodil ze spáru
Culligana. To bylo přesně to, o čem celé roky snila.
Dokud, samozřejmě, ten bláznivý vlkodlak nedovolil Culliganovi utéct a pak jí
ještě oznámil, ţe má velkou rodinu, které zřejmě bylo úplně jedno, ţe byla celá
léta
vyuţívaná a zneuţívaná a završil to tím, kdyţ vycítil její neplodnost a prohlásil,
ţe mu je k ničemu.
Bastard.
„Proč by měl Culligan pospíchat?" Nenamáhala se skrýt svou hořkost. „Salvátor
dal dost jasně najevo, ţe nehodlá plýtvat časem, aby stopoval a trestal
obyčejného skřeta. Ne ve chvíli, kdy jsem neplodná a bezcenná."
Jagr zkroutil rty. „Culligan se nebál toho zatraceného krále vlkodlaků. On se bál
tebe."
„To by se teda bát měl," zamumlala.
Ledovým pohledem přejel celé její tělo. „Chceš si dát ještě něco k jídlu, neţ se
vydáme ven?"
Byla hladová, ale rozhodně to nehodlala přiznat. Nechat tohohle upíra, aby se
staral o její potřeby, bylo... zneklidňující.
„Aţ později."
Oči se mu rozčileně zaleskly. „To není odpověď."
„Hmm, to je špatný, protoţe víc ze mě nedostaneš."
„Jestli se potřebuješ najíst, najez se teď. Zesláblá mi nebudeš k ničemu."
Regan si odfrkla. K tomu neměla co dodat.
V jednu chvíli stála u východu z jeskyně a v dalším okamţiku uţ letěla
vzduchem společně s dvoumetrovým, stokilovým upírem.
Kdyţ pak přistáli na tvrdé zemi, Regan si nebyla moc jistá, jestli byla víc
překvapená ona nebo Jagr.
Ale věděla, kdo se dřív probral.
Sotva si uvědomila, ţe dopadla na zem, kdyţ uslyšela Jagrovo temné zavrčení a
on se jedním hladkým pohybem přes ní překulil a tělem jí přimáčkl k zemi.
Regan neměla v plicích skoro ţádný vzduch. Samozřejmě, kdo by se nedusil,
kdyţ se po něm válí mohutný upír?
Nemělo to vůbec nic společného s hustými vlasy, které se uvolnily z jeho ohonu
a pohladily ji jako záclona z hladkého sametu. Ani s vůní hrubé síly, která jitřila
její smysly.
Nic z toho. Ani omylem.
Takţe proč ty ledové oči tály, jako kdyby Jagr vycítil, jak jí v těle proudí horká
krev a opouští jí všechny síly?
„Oba víme, ţe kdybych chtěl, jednoduše bych tě odvedl do Chicaga," zachraptěl
a majetnicky ji pohladil po tváři. „Bohuţel chápu tvou touhu po pomstě a jsem
ochotný den nebo dva se zdrţet. Ale nehodlám riskovat ničí ţivot. Jednou se
pokusíš zbytečně zariskovat nebo mi zdrhnout a já tě nacpu do báglu a odnesu tě
tvé sestře."
Regan zasyčela, tělo se jí třáslo touhou otřít se o jeho viditelné vzrušení.
„Ty mě fakt štveš."
Pohledem sjel k jejím rtům. „Uděláme dohodu?"
„Jdi do háje."
Jagr zamumlal pár slov, kterým nerozuměla, a sklonil hlavu do obliny mezi jejím
krkem a ramenem. Kdyţ na kůţi pocítila jeho tesáky, tělem jí jako elektrické
výboje projela slast.
„Zahráváš si s ohněm, maličká."
Regan pootevřela rty, prsty zaťala do jeho paţe a on jí jazykem přejel po linii
klíční kosti od krku aţ po výstřih jejího nového růţového trička.
„Jagre," vydechla.
„Voníš horkou nocí a jasmínem." Ucítila ta slova na své kůţi, jeho chladné rty
po sobě nechaly citlivou stopu. „Je to nádherné."
Regan pevně zavřela oči a zoufale se snaţila bránit temnému naléhání potřeby.
Oukej, její tělo Jagra chtělo. Chtělo ho silou, která neměla daleko k atomové
energii.
Ale byla to jen touha. Byla to reakce ţeny, které byl sex po celou dobu jejího
ţivota upírán.
„Neříkala jsem, ţe mě můţeš líbat," zamumlala a otřásla se slastí, neboť jeho
rty znovu cestovaly od jejího krku aţ k jamce pod ušním lalůčkem.
„Chceš, abych přestal?"
Přestal? Kruci, to ne. Chtěla, aby z ní serval oblečení a lízal ji od hlavy aţ k
patě. Chtěla, aby ji ochutnával a oţdiboval a kousal, dokud nebude slastí řičet.
Chtěla prsty obejmout jeho tvrdnoucí penis a navést jej do rozbolavělé štěrbinky,
která jí odmítala dát pokoj. Chtěla...
Chtěla.
A to byl ten problém.
„Prosím, Jagre."
Lehce jí kousl do ucha. „Copak prosíš, maličká? Copak bys chtěla?"
„Prokrista!" Regan se pokusila sebrat všechny zbývající síly a s velkou dávkou
paniky se opřela dlaněmi o jeho široký, ţelezný hrudník a získala tak dostatek
prostoru, aby se mohla vykroutit zpod jeho těla. Vyškrábala se na nohy, oprášila
si špínu z nového oblečení a zírala na upíra, který se s neuvěřitelnou elegancí
postavil. „Co je s tebou? V jednu chvíli mě mrazíš pohledem a v druhou máš
jazyk aţ v mým krku. Jsi blázen nebo prostě obyčejný syčák?"
Jagr se chladně usmál a vydal se k východu z jeskyně. „Lepší otázkou by bylo,
proč se ţena, která tak zoufale touţí po mých dotecích, tak strašně bojí své vlastní
touhy."
