Sága Stmívání a jiné upírské knihy

REGAN SE POTÁCELA V PODIVNÉM STAVU mezi spánkem a nejasnou bdělostí.
Pokusila se zvednout z velké postele a natáhla ruku.
„Jagre?"
Její hlas nebyl nic víc než jen chraplavý šepot, ale po straně ucítila nějaký
pohyb a okraj matrace se prohnul, jak na něj někdo dosedl.
„Já bohužel nejsem Jagr. Jen tvá sestra, která moc toužila po setkání s tebou."
Regan se podařilo pootevřít oči a když spatřila tvář, která byla až příliš
podobná té její, ztuhla.
Prokrista.
Ta žena vypadala úplně stejně jako ona. Stejné světlé vlasy, ačkoli Darcyin
sestřih byl krátký a ježatý. Stejné zelené oči. Stejné štíhlé tělo. Dokonce i ta
samá tvrdohlavá čelist.
Dvojčata, pomyslela si Regan. Nikdo by o tom nemohl pochybovat.
Až na druhý pohled si všimla Darcyina poklidného výrazu a sladkého úsměvu,
které představovaly rozdíl.
Na Regan nebylo nic poklidného ani sladkého.
Regan se opatrně nadzvedla, aby nepodráždila svou bolavou hlavu, opřela se o
hromadu polštářů a rozhlédla se po zlaté a slonovinové místnosti, která
vypadala, že nikde nekončí.
Zatraceně.
Všechno bylo tak velké.
Velké a lesklé.
Leštěné mramorové stěny. Zlacený nábytek. Broušené křišťálové lustry. Hergot,
bylo tu dost lesku a cingrlátek, že by to potěšilo i Eltona Johna.
Darcy měla zřejmě ráda luxus.
Regan... až zas tak ne.
Možná to bylo těmi roky, které si prožila v rozhrkaném karavanu, ale pod
amorky, kteří tančili na klenutém stropu, si připadala trochu nepatřičně. Toho
zdobení na ni bylo trochu moc.
„Kde to jsem?"
Regan si fakt připadala, že do téhle elegance vůbec nepatří, ale Darcy se
pohodlně a úplně neformálně usadila na kraji matrace. A vůbec nebyla oblečená
jako královna. Měla na sobě seprané džíny a velké triko.
„Styx tě převezl do Chicaga, aby ses tu mohla v bezpečí uzdravit.."
„Tohle je tvůj domov?"
„Ano." Darcy si skousla spodní ret a upřeně zkoumala Reganin sevřený výraz.
„Prosím, nezlob se na Styxe. Udělal jen to, co povaţoval za nejlepší."
Jo, to bylo překvapivé. Regan věděla,že ji unesou do Chicaga, jakmile Styxovi
zavolala a chtěla od něj pomoc.
Nic není zadarmo.
Ale to neznamenalo,že se jí to má líbit.
„A to ho ani nenapadlo zeptat se mě, co si myslím já?" zeptala se suše.
„Přece už jsi pár dní v upírově společnosti strávila," pokrčila nos Darcy. „Copak
se někdy ptají na tvůj názor?"
No dobrá, téhle logice nemohla odporovat. Tak jen obrátila oči v sloup.
„Myslím, že je vždycky nějaká šance, že peklo zamrzne."
„Velmi vzdálená šance."
Regan vystrčila bradu. „Mohl aspoň počkat, až se proberu z bezvědomí."
Darcy se natáhla a něžně vzala Regan za ruku. „Je to moje vina, Regan. Styx
věděl, jak moc jsem tě chtěla mít u sebe a neobtěžoval se sdělit ti naše pozvání.
Přísahám, zadaný upír by měl používat nějaké výstražné znamení, aby se před
ním ostatní měli na pozoru."
Zadaný upír.
Hlavou jí prosvištěla myšlenka na obrovského, světlovlasého a nemilosrdně
krásného vizigótského šéfa.
Regan zamrkala. Ze všech sil se snažila přetrvávající vzpomínky na Jagra
zapudit.
Byla hloupá.
Byl jako třistakilová gorila, která se usídlila uprostřed jejího mozku. Dokud
nebude vědět, že je Jagr v pořádku, nebude schopná soustředit se na cokoli
jiného.
„Předpokládám, že Jagr je tu taky?" Pokusila se tu otázku položit tak nenucené,
jako by se jí to vůbec netýkalo.
„Jagr?" Darcy se nad tím nečekaným dotazem zamračila. „Vlastně myslím,že
zůstal v Hannibalu. Chtěl zjistit, jestli se Salvátorovi podařilo najít nějakou stopu
vedoucí k naší další sestře."
„Ach tak." Zklamáním se jí stáhl žaludek. Tak on vůbec není v Chicagu. Tohle
nečekala.
Jako kdyby Darcy vycítila Reganino znepokojení, přitáhla k posteli pojízdný
stolek a stáhla utěrku, která jej pokrývala.
„Přivezla jsem podnos. Myslela jsem, že budeš mít hlad."
„Jsem hladová jako vlk," přiznala Regan. Věděla,že aby znovu nabrala sílu,
najíst se musí. Otočila hlavu ke stolečku a nevěřícně polkla. „Dobrý bože."
Darcy se zasmála. „Nevěděla jsem, na co budeš mít chuť."
Regan upřela pohled na hromadu vajíček, šunky, lívanců, čerstvého ovoce,
toastů, hranolek, klobásek a teplých moučníků.
„Takže jsi přivezla všechno?"
„Chci, aby ses tu cítila jako doma, Regan."
Regan zachytila sestřin teplý, vstřícný pohled a nepohodlně se zavrtěla. No
teda! Její sestra byla přesně ten druh kouzelné, úchvatné a naprosto neodolatelné
ženy, kterou jste prostě museli milovat. Ale Regan svou sestru milovat nechtěla.
A nechtěla cítit ani rostoucí souznění. Jen žádné sympatie... „Já..."
„Jez," přerušila ji Darcy. „Bude ti lip."
Reganiným srdcem projelo cosi jako vina a mizérie a připomnělo jí to, že se
chce vyvarovat všech citových komplikací. Prostě musela Darcy zklamat.
Stejně jako Jagra.
Regan se pokusila potlačit nepříjemné slzy, vzala si talíř a nabrala si velkou
porci vajec, šunky a klobás. Potřebuje bílkoviny, aby se mohla konečně pořádně
zahojit, aby se jí zacelily všechny rány, které pod saténovou noční košilí
zůstávaly rudé a podrážděné.
Podělané stříbro.
Pořád se cítila slabá jako čerstvě narozené nemluvně.
A pořád se cítila hrozně zranitelná. Místo toho, aby se podívala do Darcyiných
starostlivých očí, raději se toulala pohledem po monstrózní ložnici.
„Ano, vím. Je to otřesné, že ano?" zamumlala Darcy a rukou ukázala směrem k
nekonečným plochám zlata a slonoviny. „A ačkoli tomu těžko budeš věřit,
zbytek sídla vypadá ještě hůř."
„Rozhodně to není nic, na co jsem zvyklá."
„Ani já ne. Vyrostla jsem na ulici, zatímco Styx celá staletí zůstával v zatuchlé
jeskyni." Nepatrně se usmála. „Ten ubohý muž tu chodí po špičkách, jakoby se
bál, že něco rozbije."
Regan do sebe kopla sklenici džusu a zmateně se na sestru podívala.
„Když se vám to nelíbí, tak proč takhle žijete?"
„Viper mne přesvědčil, že král upírů musí žít v odpovídajícím prostředí.
Jednou se mu za tenhle nápad pěkně pomstím." Na ústech se jí objevil nepatrný,
ale nebezpečný úsměv. „Ačkoli bych tuhle práci mohla přenechat Shay. Když je
nutné Vipera potrestat, odvádí dobrou práci."
„Shay?"
„Jeho partnerka. Patří mezi démony Shalott a celkem schopně šéfa tohohle
klanu drží v lajně." Darcyin úsměv se rozšířil. „Budeš ji mít ráda. A určitě i
Abby, partnerku Danteho. Je to bohyně. A Anna, věštkyně, která je partnerkou
Césara."
Regan vyprázdnila talíř a vrátila jej na podnos. Znovu se ponořila do polštářů a
spokojeně vydechla.
Už cítila, že se jí vrací energie. Za několik dní bude dost silná, aby mohla
vyrazit na cestu.
A to bylo všechno, co jí zajímalo.
A to prázdné místo v jejím srdci...
No jo, to byla holt cena, kterou musí zaplatit.
„Ztratila jsem se u Shalott," řekla a pokusila se tak zahnat své chmurné
myšlenky.
„Neboj, všechny včas poznáš. Včetně naší matky. Ona je..." Darcy se odmlčela a
odkašlala si. „Možná by sis na ní měla udělat názor sama."
Prokrista, úplně zapomněla, že tu někde číhá ještě jejich matka.
„To zní podezřele."
Darcy pokrčila rameny. „Prostě čekej spíš drsnou osobu než vstřícnou duši."
„Nečekám nic," odvětila Regan úmyslně pevně. Poslední, co chtěla, bylo potkat
bandu upířích partnerek, které byly závratně šťastné. A nemluvě o matce, ke
které se nechtěla hlásit. „Asi se tu nezdržím tak dlouho, abychom měly šanci
potkat se."
Nastala pauza, ve které se Darcy snažila zakrýt své zklamání.
„Chceš někam vyrazit?"
„Ach, však víš, lidé přicházejí a odcházejí."
Regan se pokusila situaci trochu odlehčit, ale Darcyin výraz zůstal smutný.
„Doufám, ţe se tu cítíš jako doma, Regan. Nemusíš nikam pospíchat."
„Pospíchat?" Regan si nemohla pomoci a otřásla se. „Posledních třicet let jsem
byla zavřená v kleci. Potřebuju..."
„Co potřebuješ?"
„Svobodu."
Darcy naklonila hlavu na stranu. „A tu tady nemáš?"
„Nevím."
„Regan." Darcy znovu chytla Regan za ruku, jako kdyby potřebovala fyzický
kontakt. „Styx mi řekl o Cainovi. Jak nás zajal ještě jako malá miminka."
Při zmínce o psu, který jí zničil život, se jen otřásla.
„Bastard."
„Ano, ale chci říct, že tvoje rodina tě nezavrhla. Pokud bych věděla, kde jsi a že
máš potíže..."
„Darcy, přece tě neviním z toho, co se stalo," přerušila Regan její smutná slova.
Darcy se zamračila. „A proč tedy chceš odejít?"
Regan si povzdychla. Nemohla najít správná slova, aby vysvětlila ten
nepříjemný pocit, který jí nenechal v klidu.
„Protože jsem byla celý život zavřená. Na další pouta zatím nejsem připravená."
„Pouta?"
Regan stiskla Darcyiny prsty, když vycítila, jak se její sestry zmatené
vysvětlování dotklo.
„Je mi to líto, ale myšlenka na rodinu a domov je mi nepříjemná. Potřebuju
zjistit, kdo jsem a kdo můžu být."
„Pak se tedy budu snažit být trpělivá, drahá sestřičko," přiznala neochotně
porážku Darcy. „Ale musím tě varovat,že to nebude jednoduché."
Regan si olízla rty a zaznamenala nezaměnitelné ovzduší způsobené Darcyinou
spokojeností.
„Copak ses nikdy necítila polapená?"
„Polapená? Nikdy." Její oči, tolik podobné Reganiným, se udiveně rozšířily.
„Styx mě perfektně doplnil."
Reganino srdce propíchl osten závisti. Bože, proč nemůže pochopit, že je to tak
jednoduché?
Proč prostě nepřijme to, co jí všichni tak ochotně nabízejí?
Neklidně potřásla hlavou. „Je mi líto, nemám žádné právo se tě takhle
vyptávat."
„Nevyptáváš se, a i kdyby, právo na to máš. Jsme přece rodina," usmála se
sladce Darcy. „Regan, musíš pochopit, že mé dětství byla jedna velká samota a
strach, že nikdy nebudu nikam patřit. Nevěděla jsem, proč jsem tolik jiná než
ostatní, takže jsem si nikdy nikoho nepustila k sobě, aby nezjistili, že jsem...
abnormální. A pak se mi do života naboural Styx a já zjistila, že jsem vlkodlačice,
i když poněkud nefunkční. Taky jsem zjistila, že nejsem sama. Na světě je
spousta druhů krásných, podivných a neobvyklých démonů."
Regan si odfrkla. „Tak s tímhle určitě můžu souhlasit."
„Konečně mám rodinu, která mě má ráda takovou, jaká jsem, a to je pro mě
nejdůležitější." Darcy se naklonila a lehce políbila Regan na zamračené obočí.
„Chci, abys mou radost sdílela."
Regan v srdci znovu pocítila závist. „Možná někdy."
„Jsi unavená." Darcy vyklouzla z postele a kolem Reganina třesoucího se těla
omotala pokrývky. „Můžeme to probrat později."
Regan se zavrtala do polštářů. „Díky."
Darcy přešla místnost a zastavila se u dveří. „Regan, měla bys vědět, že u mě je
pro tebe vždycky místo."
Regan nepřítomně pokývla, ale věděla, že sem rozhodně nepatří.
Ale když ne sem, tak kam?

Jagr měl své nálady pevně pod kontrolou, ostatně jako v předchozích několika
staletích. Byl zahalený do ledového oparu a následoval Taného nejasnou
postavu kolem temných stromů, které lemovaly Mississippi.
Nebylo to kvůli tomu, že by jeho duše netoužila po Regan, kterou před několika
hodinami odvezli do Chicaga. Nebo kvůli tomu, že jeho instinkty nebyly
zjitřené touhou následovat ji a spojit to pouto, které pulsovalo jeho krví.
Ale minulost ho naučila, jak přežít i tu nejbrutálnější bolest.
Dokud se nebude moci vrátit do svého pelechu a lízat si rány, jednoduše to
vydrží.
Jako vždycky.
Tane šel krok před Jagrem, ale najednou se zastavil. Zvedl ruku a zavětřil ve
vlhkém nočním vzduchu.
„Počkej," varoval hlasem, který mohl slyšet jedině jiný upír. „Psi. Jeden z nich
je mrtvý."
Jagr se zastavil vedle svého společníka. Salvátora hledali na březích podél
Mississippi už tři hodiny.
Nadešel čas, aby si dali pauzu.
„Hess," zavrčel Jagr, když rozpoznal pronikavý pach.
Tane znechuceně nakrčil nos. Tenhle Charon neměl psy zrovna v lásce.
„Ty je znáš?"
„Salvátorovi prašiví sluhové." Jagr poslal své smysly prozkoumat osamělou
oblast a zamračil se. „Ale Salvátor tu není. Zajímavé."
Tane zavrčel. Zpoza stromů proti nim vyrazili čtyři psi proměněni do zvířecí
podoby.
„Nebo smrtelné."
Jagr vypustil vlnu ledové síly, která psy zadržela v bezpečné vzdálenosti.
„Zůstaňte tam, kde jste, psi," utrhl se na ně.
Psi se zastavili a znechuceně zavrčeli, ale když pomalu zjistili, že pro mocné
upíry nejsou žádnými protivníky, otřásli se a proměnili se do lidské podoby.
Byl to právě velký, holohlavý pes, který vykročil a zastavil se před Jagrem
úplně nahý, zakrytý jen řídkým křovím.
„Kde je náš král?" zavrčel. Zněl víc jako vlk než jako člověk.
„Copak vypadám jako pečovatelka nějakého zatraceného vlkodlaka?" odvětil
Tane a nepřítomně pohodil stříbrnou dýkou, kterou držel v ruce. „Vy jste jeho
stráž. Není to vaše práce, sledovat ho?"
„Tane." Jagr potřásl hlavou. Neměl náladu na nějaké hrátky se psy. Chtěl
zjistit, jestli má Salvátor nějaké informace o Reganině sestře, a celou tuhle
záležitost uzavřít. Otočil se k Hessovi a setkal se s jeho tázavým pohledem. „Co
se stalo?"
Hess zaskřípal zuby, ale zjevně si uvědomil, že mu Jagr můţe pomoci. Takže
pohodil hlavou směrem k chatě stojící na pasece na vrcholu hřebenu.
„Salvátor se tam měl potkat s Duncanem. Dovnitř vešel ještě s malým
chrličem, ale ven už nevyšel."
„Pohřešujete i Leveta?" zeptal se Jagr a myšlenkami se okamžitě vrátil k
Reganině zvláštní náklonnosti k té hloupé příšeře.
„A sakra."
Tane pozvedl havraní obočí. „Nevěděl jsem, že o něj máš starost."
Jagr pokrčil rameny. „Nic by mě nepotěšilo víc, než vědomí, že tahle
nepříjemná osina v prdeli skončila v kamnech. Bohužel je to oblíbené stvoření
Anassovy partnerky."
„A tvé partnerky?" zeptal se Tane.
Jagr pocítil nečekaný příval bolesti a raději se otočil k Hessovi.
„Čistokrevný vlkodlak a chrlič prostě nemůžou jen tak zmizet," pronesl. „Tys
nic neviděl?"
Hess znovu zaskřípal zuby. Vypadal, jako kdyby se potřeboval na někom vybít.
„Neviděl jsem nic."
Jagrovi došlo, že z Hesse nic nedostane, a vydal se k chatě. Tane ho rychle
následoval. Přitom přejížděl zemi pohledem zkušeného lovce.
„Stopy vedou dovnitř," ukázal Tane na dvě řady obtištěných kroků.
„A žádné nevedou ven," zamumlal Jagr. Snadno rozpoznal pach Salvátora i
Leveta. Společně vešli do chaty a ani jeden z nich nevyšel ven. Otočil hlavu a
přimhouřil oči na psa. „Jsou tu nějaké tunely?"
Hess zakroutil hlavou, zatímco si natahoval dţíny nalevo ode dveří do chaty.
„Salvátor si tu chatu pronajal od smečky se St. Louis. O žádných tunelech
nevím."
Jagr netrpělivě zavrčel. Psovo pověření být královským stráţcem zdaleka
převyšovalo jeho mizivou inteligenci.
„Je zdejší velitel klanu čistokrevný?"
„Ano."
„Pak tu musí být tunel. Ty a tvá veselá banda hlupáků... Dávejte prostě pozor. O
žádnou nečekanou návštěvu nestojím."
„Přestaň mi rozkazovat," cvakl Hess tesáky a dlaně zkroutil do pěstí dost
velkých na to, že by rozbily malé auto. No, možná i středně velké.
„Ostatní budou držet stráž, já jdu s tebou."
Jedině Jagrovy rychlé reflexy psovi zachránily život. Chytil Taneho paži
napřaženou na Hesse a na mladšího upíra varovně pokýval hlavou.
Až najdou Salvátora, Tane bude moci rozmáznout tolik psů, kolik se mu bude
chtít. Ale ted budou potřebovat Hessovy úctyhodné svaly, když ne jeho
nepatrnou inteligenci.
„Fajn, ale nepleť se mi do cesty," varoval ho.
Jagr nechal vrčícího Taneho, aby se vydal první, pak sám vkročil do setmělé
chaty, a když se přiblížil k mrtvému psovi, jeho instinkty se vzepjaly. Zamračil
se a po zádech mu přejel mráz.
Co se tu hergot stalo?
Jeho nervy nerozladil těžký zápach smrti. Smrt byla na denním pořádku. Takže
co to tedy bylo?
Jagr se sehnul k tělu a naplno otevřel své smysly. Když pocítil zvláštní mrazení,
které zaplnilo vzduch, zamračil se.
Bylo to skoro, jako kdyby tu uhodil blesk.
Uvnitř chaty.
Jagr zakroutil hlavou a zvedl hlavu, aby se podíval na Taneho.
„Tak co?"
„Jsou tu tunely." Mladší upír na okamžik přivřel oči. „Vedou na západ."
Jagr se napřímil a ukázal na čmuchajícího psa. „Začni hledat vchod do pasti."
Všichni začali v tichosti prohledávat stísněnou chatu. Nakonec to byl Tane,
který našel tajné dveře hned vedle krbu.
„Tady."
Tane se nenamáhal hledat knoflík, jehož stiskem by dveře otevřel. Jednoduše se
napřáhl a dveře vyrazil.
Vzduch se okamžitě zaplnil vlkodlačí krvi.
Hess zavrčel a okamžitě se vrhl vpřed. Evidentně ho posedl slepý vztek.
„Salvátore."
Jagr chytil psa za krk a odhodil ho k protější straně.
„Do prdele! Jestli se nedokážeš ovládat, pak mi najdi někoho, kdo to dokáže.
Salvátor potřebuje strážce, kteří jej ochrání, a ne smečku vzteklounů, která
akorát přiláká nežádoucí pozornost."
Hess praštil hlavou do zdi, na krku mu vystoupily šlachy a musel zavřít oči, jak
ho pálila touha proměnit se.
Nakonec se trhavě nadechl a postavil se. V očích mu stále plálo děsivé světlo,
ale z výrazu bylo jasné, že se dokáže ovládnout.
„Já ho nezklamu."
Tane si znechuceně odfrkl a podíval se na skryté dveře, které vedly k tunelu
přibližně dva metry pod podlahou.
„Je odtamtud cítit pach psů a ještě něčeho..." Zlaté rysy, které prozrazovaly
původ z jižního Pacifiku, ztvrdly. „Jiného."
Jagr se postavil vedle krbu. „Čarodějnice?"
„Démon."
„Tím jsi to moc neupřesnil."
„Blíţžse dostat nemůţu." Tane zakroutil hlavou. „Vím, že je to démon, a že je to
žena, ale..."
„Ale?"
„Nevím, jaký je to druh."
Jagr pokrčil rameny. Démon by vysvětloval zvláštní ovzduší, které bylo cítit
kolem mrtvého psa. Na světě bylo jen pár nadpřirozených bytostí, které by
dokázaly přivolat sílu podobnou elektrickým výbojům. To mohlo být to, co
zabilo Duncana.
„Možná je to kříženec," navrhl. „Ti za sebou vždycky zanechávají matoucí
pach."
Tane se ledově usmál. „Je jediný způsob, jak to zjistit."
Jagr ztuhl. „Ty se tam chceš vydat?"
„V tuhle chvíli nic lepšího na práci nemám."
Za Jagrem se ozvalo zavrčení. „Ne beze mě a ostatních," bláznivě ho vyzval
Hess. „Přísahali jsme na své životy,že našeho krále ochráníme."
„A odvádíte mizernou práci," vysmál se mu jízlivě Tane. Nikdo ale nečekal jeho
další reakci. Jen tiše zaklel a mávl rukou směrem k Hessovi. „Hergot, vezmi ty
svý psy a snažte se držet krok."
Hess byl dost chytrý na to, aby nepokoušel své štěstí. Otočil se na patě a vyběhl
z chaty, aby zavolal na své společníky. Jagr přešel ke krbu a opřel se o výklenek.
„Není potřeba, abys tohle dělal, Tane. Styx pověřil nalezením Salvátora mne."
Tane uklidil dýku do pouzdra a z kapsy svých khaki šortek vytáhl kožený
řemínek, kterým si stál dlouhé, havraní vlasy.
„Což jen potvrzuje mou domněnku, že když se upíři spáří, přijdou o zdravý
rozum," zavrčel.
To byla pravda. Regan mu před několika dny ukradla jakoukoli šanci na logické
uvažování. Samozřejmě, souhlasit s Tanem neznamenalo, že Jagr bude stát
stranou a nechat se dráždit upírem o polovinu mladším, než byl on sám.
„Nejsem si jistý, jestli urážíš Styxův úsudek nebo mé schopnosti."
Tane pokrčil rameny. „Obojí."
„Už jsem párkrát slyšel, že Charoni si často přejí zemřít."
„Vrať se do Chicaga, Jagre. Dokud tě ta žena nepřijme jako partnera, nebudeš
ničeho schopný."
Chatou se ozval Jagrův dutý, falešný smích.
„Díky."
„Ty víš, že mám pravdu."
Samozřejmě,že to Jagr věděl. Ačkoli mu teď vypadávaly důležité mozkové
funkce, nebyl hloupý. Regan znamenala stálé, nekonečné vyrušování.
Vyrušování, které při srážce s nepřítelem bylo otázkou života a smrti.
Ale co měl k sakru dělat?
Zamknout se ve svém hnízdě a shnít tam jako poustevník?
Vykročil ode dveří a přešel doprostřed místnosti.
„Možná máš pravdu, ale jelikož ta žena vůbec nepřipouští,že by mohla být mou
partnerkou, můžu si akorát tak..." Jagr se otočil k Tanemu a když na jeho tváři
viděl pobavený výraz, odmlčel se. „Připadá ti to vtipné?"
Tane bez mrknutí vydrţel jeho pálivý pohled. „Snažím se rozpoznat, jestli jsi
slepý nebo blázen."
Jagr k němu vykročil a ruce zaťal v pěst. „Ty si fakt přeješ zemřít."
„Hergot, Jagre, ta žena je schopná zapálit pouhý vzduch, sotva vejdeš do stejné
místnosti. Když jsem moc blízko, mám strach, že se spálím."
Při návalu bolestivých vzpomínek Jagr jen zavrčel. Její nehty zaťaté do jeho zad.
Její slastné sténání do jeho kůže.
Maličké kapky ráje, které si chtěl uchovat navždycky.
„O její touze nepochybuju, ale oba víme, že pouto spojení znamená víc, než jen
tělesnou touhu," řekl sevřeným hlasem.
„Díkybohu," zamumlal Tane a pomyslel tím na svou nenasytnou touhu. Pak se
zamračil, natáhl se a položil Jagrovi ruku na rameno. „Podívej, starochu, je jen
hrstka démonů, kteří mají s touhou ve všech jejích podobách víc zkušeností než
já, a já poznám, kdy je žena rozpálená. Nikdy jsem nepoznal ženu, která by se na
mě dívala tak, jako se Regan dívá na tebe. Možná to ještě nepřiznala, ale je tvá."
Poplácal Jagra po zádech. „Běž zpátky do Chicaga a chtěj ji."
Jagr rychle ustoupil a zakroutil hlavou ve snaze popřít palčivou touhu, která se
vyrojila po Taného starostlivých slovech.
Do prdele.
Copak se ten upír snažil vytočit ho?
Udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby získal Reganino srdce. A hluboko
ve svém srdci si byl jistý, že ho Regan miluje.
Ale po letech věznění se prostě nechtěla k nikomu vázat.
Natož k přehnaně majetnickému, přehnaně arogantnímu upírovi, kterého
pohltila touha po ní.
A on se jí vůbec nemohl divit. Pamatoval si na bezútěšné dny poté, co unikl
Kesi. Poslední věcí, kterou by tehdy snesl, by byla partnerka, jejíž štěstí by
záviselo právě na něm.
„Nemůžu jí přinutit, aby se stala mou partnerkou."
Tane se na něj zlomyslně usmál. „Ne, ale můžeš jí připomenout, o co přichází."
Díkybohu jejich rozhovor přerušily blížící se kroky. Oba se otočili a spatřili
celou bandu psů, kteří vešli do chaty, všichni oblečení a dostatečně vybavení na
to, aby vypálili celý Pentagon.
„Jsme připravení," poznamenal Hess evidentní skutečnost.
Tane zamumlal svůj názor na spolupráci se smradlavými psy, ale pak se jen
ušklíbl, prošel dveřmi a sešel po schodech, které vedly do čekajícího tunelu.
„Tak pojdme na to."