Sága Stmívání a jiné upírské knihy

REGAN LEŽELA V JAGROVĚ NÁRUČÍ a plula na vlně rozkoše.
Zpocené, rozechvělé a ukojené rozkoše.
Dobrý bože.
Bylo to...
No, ani vlastně nevěděla, jak popsat to, co se mezi ní a Jagrem stalo. Bylo to
divoké, to rozhodně. Ohromující. Vyčerpávající.
A šíleně překrásné.
Rozhlédla se po místnosti a žalostně se usmála. Po jejich sexuální divočině tu
zbylo jen pár nezničených věcí a ty, co zůstaly, se teď válely po podlaze.
„Upřímně doufám, že máš u sebe doma spíš plastové věci než křehký porcelán,
šéfe," zamumlala. Nedokázala přestat hladit jeho jizvy, které měl po celé délce
břicha. „Jinak by se divoká noc mohla dost prodražit."
Jagr se zvedl a ukradl si krátký, ale intenzivní polibek.
„Jelikož se zdá, že spouštěčem mé divokosti a destruktivních tendencí jsi
jedině ty, před tvojí návštěvou všechen porcelán vždycky pečlivě zamknu."
Tón jeho hlasu byl lehký, ale Regan se napnula a nemohla si pomoci od
instinktivního ucuknutí před jeho majetnickým hlasem. Během žhavých
okamžiků dokázala blokovat znervózňující náznaky, že by mohla být jeho
partnerkou. Sakra, přesně v tomhle okamžiku by měla zablokovat tu hrozící
apokalypsu.
Teď zjistila, že při té myšlence nemůže ani dýchat. Jako kdyby ji někdo dusil.
„Ty předpokládáš, že tě ve tvém doupěti někdy navštívím?" pokusila se ho
poškádlit, ale vůbec ji nepřekvapilo, že přimhouřil oči. Moc dobře uměl číst její
pocity a závan jejího znepokojení mu neunikl.
„Držím tě nahou v náručí po té, co jsme si užili ten nejbáječnější orgasmus.
Takový, jaký ani jeden z nás dosud nepoznal." Upřeně se jí podíval do očí. „Co
jiného bych tedy měl předpokládat?"
Regan se sotva znatelně usmála. „Kdo ví, co přinese budoucnost?"
Na oplátku se žádného úsměvu nedočkala. Jagr byl popravdě spíš zamračený.
„Kdo ví, to je pravda."
„Měli bychom se obléknout. Slíbila jsem Styxovi, že..." Opřela se rukama o
jeho hrudník a chtěla se od něj odstrčit, ale upír se na ni překulil.
„Jagre."
Oči se mu zaleskly potlačeným rozčilením.
„Co je?"
Jeho tělo ji důvěrně tisklo k matraci.
Nechtěla přemýšlet o partnerech ani o citových závazcích, nebo o strachu z
toho, že bude muset nabídnout něco, o čem si ani není jistá, jestli to má.
Chtěla jen roztáhnout nohy a nechat čistou, jednoduchou slast, aby odplavila
všechny její problémy.
Bylo to dost jednoduché.
Bohužel, Jagr vypadal mnohem odhodlaněji k nepříjemným diskusím než k
tomu, aby si společný čas užili o něco příjemněji.
„Co?" konečně se zeptala.
„Proč jsi dnes večer přišla sem dolů s odhodláním svést mě?"
„Myslela jsem, že je to jasné."
„Oddat se mi."
Regan si odevzdaně vzdychla. „Chtěla jsem tě. Tys řekl, že mě chceš. Popravdě,
většinu svého života jsem si prožila v kleci, ale měla jsem za to, že stačí prostě
chtít, aby dva lidi měli sex. Nebo se mýlím?"
„Ano, chtěl jsem tě, pořád tě chci, ale není to ze žádné zvrácené sympatie."
Sympatie? Regan smrštila obočí.
„O čem to sakra mluvíš?"
Jagr sevřel čelist a podíval se na ni. „Nechtěla jsi mě potrestat za to, že jsem ti
ublížil, tak jsi přišla sem dolů odhodlaná udělat cokoli, abys mne rozhodila."
Vteřinu dumala nad tím, co tím chce říct, ale když jí to došlo, málem vybuchla
vzteky.
„Chceš říct, že jsem se nad tebou slitovala?"
Na její neomalená slova jen zamrkal. „Ne."
„Cože? Ty jsi ten, kdo tady tvrdí, že jsem ochotná směnit své tělo za trochu
útěchy. Fakt pěkný."
„Tak jak to teda je?"
„Copak musím mít nějaký důvod?"
„Ne, může to být přesně tak, jak říkáš..." Úmyslně se odmlčel a pak se s
přehnanou opatrností překulil přes postel a postavil se na zem.
„Bezduché souložení, které uvolní psychické napětí. Možná bych měl být
vděčný,žes usoudila, že ti nestačí třeba Tane."
Regan se vydrápala z postele, neobratně se nasoukala do oblečení a tajně
pozorovala, jak se obléká i Jagr. Když si přetahoval seprané džíny přes svalnatá
stehna, žaludek se jí zachvěl. Zatraceně. Chtěla strávit hodiny zkoumáním těch
tvrdých a vyrýsovaných tvarů.
Ne, přestaň, Regan.
Jagr možná byl mňamózní, ale akorát z ní udělá poblázněnou ženušku.
Regan se zamračila a pozorovala, jak si Jagr natahuje přes perfektní hrudník
černou košili, ohýbá se a nazouvá se do černých kožených bot. Pořád jí
ignoroval, posbíral své dýky a efektivně si je připevnil na různá místa po těle.
„Sakra, Jagre," zavrčela.
Jagr si zastrčil pistoli do pouzdra u opasku. „Myslím, že už jsme si všechno
řekli."
„Bože, ty jsi teda otravný." Regan rozhodila rukama a postavila se mu do cesty.
„Fajn. Přišla jsem za tebou, protože jsem o tebe měla starost."
„Takže to byla lítost..."
Zacpala mu pusu rukou, než jí stačil vrátit její vlastní slova.
„Přišla jsem za tebou, protože jsem měla o tebe starost, ale to nebyl důvod, proč
jsem tě svedla."
Jagr se natáhl, odlepil jí ruku ze svých úst a palcem přitom nepřítomně přejel po
hebké kůži jejího zápěstí.
„A řekneš mi teda ten důvod?"
„Protože jsem potřebovala být s tebou," zamumlala neochotně. Prokrista.
Svěřování neměla ráda. Připadala si jako v Poště pro tebe. „A prostě jsi to musel
být ty.
Prostě ty. Nikdo jiný." Když pootevřel rty, zakroutila hlavou.
„Pokud mě potřebuješ, pak bys neměla panikařit při myšlence, že mě navštívíš v
mém doupěti."
Obnovený pocit obavy jí donutil vykroutit se mu ze sevření a ucouvnout.
„Nepanikařila bych, kdyby ses nezmínil o celé té věci se spojením."
Podíval se do její napjaté tváře. „Bojíš se, že bych tě mohl nalákat do pasti?"
„Já jen..." Objala si rukama břicho a marně hledala slova, která by vystihla její
neklid. „Jsi si jistý?"
„Jistý čím?"
„Tím, že bych měla být tvá pravá partnerka?"
„Zatím nenosíš mou vůni, ale ano. Jsem si jistý."
Regan potřásla hlavou a sama sobě řekla, jestli tohle není nějaká kolosální
chyba. Tenhle velký, krásný a neuvěřitelně sexy predátor si zaslouží partnerku,
která mu nabídne nezkalenou, bezpodmínečnou oddanost. Ne naštvanou
vlkodlačici, která se nemohla rozhodnout, jestli strachy uteče, nebo dušnou
hrůzou z toho, že už ho nikdy neuvidí.
„Jak se to může stát? Chci říct, od chvíle, kdy jsme se setkali, se pořád jen
hádáme."
„Tak to je bez pochyby nějaká hříčka osudu."
Po jeho dráždivých slovech pocítila bodnutí zklamání.
„Neříkáš to zrovna nadšeně."
„Měl bych být nadšený?" Položil si ruce v bok a tím se mu na mohutném
hrudníku napjala košile. „Po celých staletích, kdy jsem byl sám, jsem konečně
našel ženu, která by mohla být mou partnerkou, ale která pořád musí něco
komentovat. Promiň,že neskákám radostí."
Regan vystrčila bradu, ale pořád se dívala na lákavé vlny té jeho zatraceně
napjaté košile.
Hej, on možná byl démon, ale ona byla žena se vším všudy.
Koho by to nerozhodilo?
„Já nic nenamítám, já jen..."
Když nemohla najít slova, Jagr pozvedl své zlaté obočí. „Ano?"
„Prostě zatím nejsem připravená uvažovat o budoucnosti."
„Našla jsi Culligana. Co jiného tě v budoucnosti zajímá?"
Chytla se první věci, která jí napadla. „Třeba moje sestra."
Jagr se zamračil. „Darcy?"
„Ne, myslím naši další sestru, tu, kterou drží v zajetí Caine." Usmála se sladce,
neboť se setkala s jeho popuzeným pohledem. „Dokonce myslím,že vím, kde
bych ji mohla hledat."

Levet nebyl šťastný chrlič.
Přišel do Hannibalu zachránit Regan před zlým skřetem. Měl být hrdinou, který
si zaslouží krásnou slečnu a svět démonů ho bude oslavovat.
Místo toho nejenže dívku ztratil a přebral mu jí další vychytralý upír, ale taky
ted dělal hlídače naštvanému psovi, který se nemohl rozhodnout, jestli chce být
dobrák nebo lotr.
Kde tedy byla spravedlnost?
A aby toho nebylo málo, byl uvězněný v rybářské chatce, schované mezi
stromy, a čekal na Salvátora, který se tu měl objevit až při úsvitu.
Levet nakopl kámen a pokoušel se odhadnout stopu, která vedla kolem řeky
Mississippi.
Když Salvátor Duncanovi přikázal, že se s ním setká v soukromém sídle méně
než hodinu od St. Louis, Levet si hýčkal naději, že to bude alespoň na úrovni.
Salvátor byl možná vlk, ale taky byl vlkodlačí král a kolovaly o něm drby, že má
rád hezké dámy.
Hloupý vlkodlak.
Levetovo sebelítostivé uvažování přerušilo šplouchnutí vody a pár kapek, které
mu spadly do tváře. S rozechvělým srdcem se otočil směrem k řece a spatřil
hlavu Belly. Zbytek jejího těla zůstával skrytý ve zkalených vlnách.
„Dobrá, dobrá," na její tváři se objevil samolibý úsměv. „Jestlipak to není náš
maličký chrlič."
„Sacrebleu." Levet odevzdaně rozhodil rukama. „Copak mě musíš pořád
otravovat? Proč neodejdeš pryč?"
Vodní víla našpulila rty. Ach. Uměla dokonce udělat tenhle svůdný obličej.
„Dokud mi ten pes neprozradí třetí přání, můžu si tu plavat, jak chci."
„Tak si plav někam jinam, ty otravná protivo."
Připlavala ještě blíţ. „Jsi rozčílený jen proto, že se mi povedlo nalákat tě do
léčky."
Levet si odfrkl, odmítl přiznat, že měl poraněnou pýchu a nechal se krásnou
vílou tak snadno zmanipulovat.
„Jsem rozčílený, protože mám bolavé srdce." Pak ho něco napadlo a přimhouřil
oči. „Počkej, Duncan měl nějaké přání?" „On mne povolal," řekla a vypadala
rozladěně, že se ptá na takovou zřejmou věc. „Už to tak funguje. Zavoláš mě a
máš tři přání."
Levet samozřejmě znal principy volání vodních vil. Před několika týdny
omylem jednu přivolal. Ale jeho teď zajímalo, jestli Duncan nehraje nějakou
nepoctivou hru.
„A proč si jednoduše nepřál, abys ho udělala odolným proti jakémukoli
zranění?" vyštěkl Levet.
„Jsem víla, ne bůh. Můžu změnit fyzický zjev, tak jako jsem to udělala s tebou,
nebo vykouzlit majetek." Úmyslně mu připomněla chvíle, kdy byl na krátkou
dobu chrličem v plné velikosti. Takovým, který mohl rabovat, drancovat a
povšechně ničit. Ach, to byly zlaté časy. „Ale nedokáţu nikomu dát
nesmrtelnost, ani ovlivnit ho, aby vyslovil další přání."
„Takže on si nemůže přát, aby se zbavil svých nepřátel?"
„Ne."
„Nebo aby na něj Caine zapomněl?"
„Znovu, ne."
„A tak co si tedy přál?"
Víla se ušklíbla. „Jako obvykle."
Levetovo krátkodobé podezření se rozplynulo. „Bohatství?"
„Samozřejmě. Jak nudné."
„A co si přál dál?"
„Svůj soukromý ostrov."
„Proč by si přál ostrov?"
„Mám za to,že se to týká nějakého grandiózního schématu, jak převzít moc nad
odpadlickými psy, až Salvátor zabije Caina."
Levet pobaveně zaševelil křídly. „To je teda blbák."
„Blbák?" Bella zmateně zamrkala. „Ach... ty myslíš blbost?"
„Blb, blbost, pitomec, cokoli," zahnal ji. „Salvátor nikdy nedovolí, aby psi
unikli do nějaké rajské zahrady. Budou rádi, když jim zůstanou jejich současné
pelechy. Vlkodlačí král je čistokrevný, ale je to stejný vztekloun jako ostatní psi.
Pokud se ptáš mě, už ho měli dávno sesadit."
„Já své pány neprozrazuji...," pokusila se Bella rychle skrýt své selhání. „Chci
říct, neprozrazuji, kdo jsou ti šťastlivci, kterým plním přání. Jen jim ta přání
plním."
Leveta to nezmátlo. Byl čistokrevný démon, byl odolný proti zaklínadlu vodní
víly, ale jako většina mužů svolný nechat si splnit tři přání. Zavčasu našel pravdu
ve starém rčení „zní to moc dobře na to, aby to byla pravda..."
„Takže proč si Duncan ještě nevybral své poslední přání?"
Bella zkroutila rty. „On je pes, ne démon."
Zabralo mu to minutu a pak se jeho oči rozšířily. „Ach. Takže jako když si
něco přeje člověk, po posledním přání si ho stáhneš do svého hnízda v
hlubinách?"
„Ty jsi tak chytrý chrlič," zamumlala, připlavala ke břehu a chystala se
vystoupit na břeh a ukázat se tak v celé své kráse.
A že to krása byla.
Levetovi ztuhl ocásek, když měsíční světlo obalilo její drobné, perfektně
tvarované tělo, které zakrývala jen jednoduchá tóga. Tahle vodní víla byla nejspíš
to nejhloupější stvoření, jaké kdy potkal, ale její bílá kůže, lehce zešikmené
modré oči a světle zelené vlasy v něm vzbuzovaly nefalšované vzrušení.
Velmi silné vzrušení.
,Mon Dieu" zasténal bolestně.
Usmála se, přicupitala k němu a rukama si přejela kypré obliny. „Líbím se ti?"
Levet zamumlal své oblíbené kletby. Ta zatracená víla z něj už jednou udělala
blázna. Byl nadržený — a že tedy opravdu byl —, ale nebyl hloupý.
„Jsem muž, rád se podívám, ale také jsem chrlič se sílou, které se svět démonů
bojí," zamumlal. „Nenechávám se ovládnout svým... svými mužskými
partiemi."
„Jaká škoda." Uzavřela maličký prostor, který si Levet zasloužil, a zahalila ho
do vůně jarního deště. „Během svých dlouhých, osamělých dní pod vodou jsem
na tebe myslela."
„Oui, byly to myšlenky, jak strčit má varlata do svěráku."
„Ach ne. Když jsem myslela na tvá varlata, byla úplně někde jinde."
Promyšleně si olízla rty a Levet si při tom pohledu málem spolkl jazyk.
Chtěl, aby ho jeho mužské partie ovládly.
Vlastně chtěl, aby jeho mužské partie ovládly ji.
Aby se tohle stvoření o jeho mužské partie postaralo.
„Bia," zachraptěl. „Myslíš si, že si nepamatuju, jak jsi mě minule podvedla?"
Znovu kouzelně našpulila rty. „Přiznám, že jsem byla maličko rozladěná,žes
mne poslal zpátky do mého hnízda poté, co jsem ti pomohla zachránit tvé
přátele. Můžeš mě z něčeho vinit?"
Levetovu rostoucí touhu zkřížilo vlákénko vzteku.
„Ano, ovšem! Můžu tě vinit. Dostal jsem se k výbuchu magické bomby... kterou
vyslal pes." Zabušil si pěstí na hrudník. „Já. Víš, jak to pro mne bude ponižující,
pokud se o takové ostudě dozví má rodina?"
„Ach, ale jdi. Kdopak by jim o tom vyprávěl?"
„No, nech mne přemýšlet..." Ukázal drápkem směrem k ní. „Ty. Ty jim to
řekneš. Není to snad nejlepší pomsta, ponížit mne mezi mými bratry?"
Bella se na něj zamyšleně podívala. „Ale já si myslela, že už jsi...," a rychle si
poloţila ruku přes pusu. „Jejda."
Levet se vzteky zachvěl. „Už jsem co?"
„Nic."
„Ach ano, něco jsi chtěla říct." Otočil ruku dlaní vzhůru a nechal malou
plamennou kuličku, aby se mu rozkutálela na dlani. „Možná tě můžu proměnit v
ropuchu a skončíme to. Přinejmenším už se nebudu muset zabývat tvými
šťavnatými rty."
Tu neodbytnou otravu to vůbec nevystrašilo. Sklonila se k Levetovi a lehce ho
začala hladit přes okraje křidélek.
„No tak, neukvapuj se, můj maličký chrliči."
Aaaaaach. To bylo příjemné. Moc příjemné.
„Nejsem maličký," popřel to přiškrceným hlasem. „Jsem majestátně drobný."
Její prsty hladily a mazlily a masírovaly.
„Drobnosti mám ráda."
Levet proti své vůli zasténal. „Přestaň."
„Tvé rty říkají přestaň, ale tvá křidélka říkají pokračuj."
Levet se ohlédl přes rameno a zjistil, že jeho zrádná křídla svítí jako neony před
levným barem.
„Hloupá křídla."
„A co ty rozkošné růžky?" Rukama začala zkoumat zakrslé výrůstky. „Ty mi
nemají co říct?"
„Bello..." Dotkla se obzvlášť citlivého místa a jemu se málem podlomila kolena.
Ted už z ní byla víla, která věděla, jak potěšit chrliče. „Ach. Sacrebleu. Kde ses
to naučila?"
„Tak různě." Sklonila se a olízla špičku jednoho růžku. „Chceš ukázat, co jsem
se ještě naučila?"
Levet obrátil oči v sloup a musel přiznat porážku. Ne, on po té porážce přímo
skočil.
Jestli tohle byla léčka, čert to vem.
 

Velcí filozofové, básnící a dramatici zasvětili celé své životy do odhalování
ironií života.
Jagr jejich práce studoval.
Rozumem chápal, že se občas snažili dát smysl něčemu, co smysl postrádalo.
Ale vždycky tam byla část jeho bytí, která do jejich zkušenosti nezapadala.
Celá staletí se stranil společnosti, pozoroval ji ze stínu a zasahoval jen zřídka.
Zahalený v míru a osamělosti, často nepovažoval vyobrazení důvěrného soužití
za nic víc než jen melodramatický nesmysl.
Jak by mohla láska nebo dokonce pouhá náklonnost, často tak prchavá, nabízet
takovou nejistotu, takový zmatek, taková naprostá muka?
Ted to s bolavou čitelností pochopil.
Od té chvíle, kdy do jeho života vstoupila Regan, nezůstal na kameni kámen.
Bylo to, jako kdyby se ocitl v jádru hurikánu, přiznal si neochotně, když
nervózně přecházel po ložnici v Tanově sídle. V jednu chvíli byl pohlcený
slastnou rozkoší, zatímco v další vstoupil do bezútěšného náporu odevzdání,
když Regan zpanikařila při myšlence, že by mohla být jeho partnerkou.
A v další...
V další chvíli ho pohltil čirý vztek, když mu Regan prozradila svou
dobrodružnou hloupost, zatímco byl zamčený v Gayonorově vězení.
„Ty ses vydala hledat Sadie bez Taneho?" zavrčel a hlas měl plný ničivých
emocí.
Regan stála poblíž dveří do koupelny a česala si své nádherné vlny. Tvář měla
staženou tvrdohlavým výrazem, ačkoli dobře věděla, že udělala chybu.
„Byl příliš citlivý na sluneční paprsky, než aby se ke mně mohl přidat."
Jagr se přinutil nemyslet na to, jak krásné bylo probírat se prsty její zlatavou
hřívou.
„Krucinál, když jsi řekla,žes našla Culligana, nenapadlo mě, že ses sama
potulovala krajinou."
Zelené oči se zaleskly varováním. „Protože čistokrevná vlkodlačice se o sebe
nedokáže postarat a musí mít pořád po boku upíra?"
„Protože pokud by se ti něco stalo, v tomhle světě bych skončil," procedil mezi
zuby krutou pravdu. „A nic by mě nedostalo zpátky."
Slyšel, jak se nadechla, z ruky jí vypadl hřeben a její bojovný výraz trochu
povolil.
„Podívej, chtěla jsem jen zjistit, jestli dokážu vystopovat psy. Neměla jsem
žádné plány, že se s nimi bez Styxe nebo Taneho budu bavit."
Jagr se zastavil. Najednou mu došlo, že Regan zvládla to, o co se on sám bez
úspěchu pokoušel.
„Jak se ti podařilo vypátrat je?"
Regan škublo v koutku, jak si všimla jeho rozladění.
„Gaynor se zmínil o Sadiině posedlosti burákovým máslem. Jakmile jsem ten
pach zachytila, hledala jsem, dokud jsem ho znovu nevyčenichala."
„Burákové máslo?"
„Jo, to bylo ono."
Jagr zamumlal prastarou kletbu. „A kde jsi narazila na Culligana?"
„Byl připoutaný ve staré chatě," pokrčila rameny, ale nezastřela přetrvávající
znechucení. „Když jsem se ho vyptávala, zjistila jsem, že Gaynorův portál je
slabý, a že pravděpodobně budeš někde poblíž svého zmizení. Rozhodla jsem se
sebrat mu tenhle amulet a zjistit, jestli tě dokážu najít."
Jagr polkl svou drsnou odpověd. Byl opravdu vzteklý, ale raději by si nechal
uříznout jazyk, než aby Regan zbytečně vystrašil.
„A Duncan?"
„Narazili jsme na sebe, když jsem opouštěla tu chatu."
Myšlenka na to, že ten pes nejenže na Regan zaútočil, ale navíc ji zajal,
způsobila, že Jagrovi vyjely tesáky a místnost se naplnila ledovou energií.
Žádná chuť po krvi, ale obyčejný staromódní vztek, jaký pocítil každý muž,
když jeho partnerce někdo ubližoval.
„Mohl tě zabít."
Regan netrpělivě mlaskla, udělala pár kroků a zastavila se přímo před ním.
„Ještě jedno slovo o tom, jak se vystavuju nebezpečí, a tahle konverzace
skončila, šéfe."
Šéf. Tahle přezdívka ho kupodivu spíš uklidňovala. Připomněla mu, že přes
všechny protesty není Regan tak odtažitá, jak by si sama přála.
„Fajn," neochotně souhlasil. Jaký měly hádky smysl? Regan si stejně bude dělat,
co se jí zachce.
Vždycky.
A z nějakého divného důvodu bylo právě tohle to, co na ní nejvíc obdivoval.
Opravdový paradox.
„Kromě toho, všechno to dopadlo výborně," poznamenala. „Teď můţeme aspoň
doufat, že zachráníme mou sestru."
No dobrá, to byla pravda. Jagr si dlaněmi protřel tvář. I přes nedávnou dávku
krve od psa se cítil unavený.
Malá část jeho osobnosti si přála, aby se sbalil a vrátil do klidu svého doupěte.
Každý moment, který strávil v Reganině společnosti, prohluboval pocit ztráty,
který nastane, až zmizí z jeho světa.
Ale ačkoli se té zbabělé myšlenky nemohl zbavit, uposlechnout jí nechtěl.
Bude stát při téhle krásné vlkodlačici tak dlouho, dokud ho bude potřebovat.
Ubohé, ale pravdivé.
Neklidně potřásl hlavou a namířil si to ke dveřím.
„Tohle musíme říct i Styxovi."
„Jagre."
Zastavil se a ohlédl se přes rameno. „Co je?"
Regan si nejisté olízla rty. Jako kdyby bojovala s nějakým vnitřním démonem.
Nakonec jen zakroutila hlavou.
„Ale nic."
Jagr by nejradši netrpělivě zavrčel. Možná nebyl ten nejvnímavější upír, ale z
chyb se dokázal poučit. A ted věděl, že kdyby na Regan zatlačil, bylo by to ještě
horší.
Tohle vědomí ho zrovna neuklidnilo. Vyběhl z místnosti a vydal se hledat
Anassa.
Jagr následoval nezaměnitelnou vůni síly a přešel halou do velké knihovny s
plasmovou televizí. Nijak ho nepřekvapilo, že byl Styx zabraný do neobvyklé
knihy o historii Hugenotů, místo aby sledoval filmový kanál. Tenhle pradávný
upír nikdy nesdílel Jagrův zájem o měnící se společnost a to, že už nežil ve vlhké
jeskyni a přestěhoval se do moderního sídla, bylo jen kvůli jeho partnerce.
Když Jagr vstupoval dveřmi, Styx už stál na nohou. Hleděl na něj s
pozvednutým obočím, neboť vycítil jeho zašmodrchané emoce. Ale byl dost
inteligentní na to, aby nic nekomentoval.
Místo toho jen tiše naslouchal, když mu Jagr vyprávěl o Duncanově pokusech
vyjednávat s vlkodlaky, a o psově slibu, že prozradí místo, kde se nachází
Reganina sestra.
Když skončil, Styx z kapsy vytáhl mobil a rychle vytočil Salvátorovo číslo.
Jagr nepřítomně naslouchal krátkým, napjatým argumentům, a až když vycítil,
že se blíží Regan, zbystřil všechny smysly.
Úmyslně upřel pohled na Styxovu majestátní postavu a nevšímal si Regan,
která se zastavila za ním. Ale stačilo, že byla na blízku a zahalila ho svou
jasmínovou vůní.
Styx zaklapl telefon a strčil si ho zpátky do kapsy kožených kalhot. Nebylo
nijak překvapující, že si Regan ještě o kousek blíž stoupla k Jagrovi.
Styx byl v tom nejlepším slova smyslu ohromující. Jeho krásné rysy byly
zamračené a mohutné tělo měl napjaté rozčilením. Každé stvoření s minimálním
pudem sebezáchovy by před ním couvlo.
Styx si nijak nevšímal praskání vzduchu, nebo si ho prostě ani nebyl vědom.
Rukou si uhladil havraní vlasy, které mu zapletené do copu visely téměř až ke
kolenům.
Darcy toho hrdého upíra ve skutečnosti nikdy nedostane až do jednadvacátého
století.
„Setkání s Duncanem je naplánované na úsvit," prozradil Styx hrubým tónem.
„Salvátor odmítl prozradit, kde to má být."
„Odmítl?" potřásl nedůtklivě Jagr hlavou. „Arogantní psisko."
Styx se ušklíbl. „Prohlásil, že je to záležitost vlkodlaků a já nemám žádné
právo do toho nějak zasahovat, ačkoli až to budu vyprávět Darcy, určitě na to
bude mít jiný názor."
„Dobrý bože, ty opravdu nasloucháš názoru své partnerky?" zeptala se Regan
přeslazeným tónem.
Jagr se zamračil, ale Styxovi to přišlo vtipné. „Věř mi, trvalo mi to dlouho, než
jsem se to naučil," přiznal a mrknul na ni.
Jagr pohlédl na svého krále a ještě víc se zamračil. Zrádce.
„Chceš se vrátit do Chicaga?"
Styx na malou chvíli přivřel oči a otestoval vzduch. „Je moc pozdě na to,
abych se vrátil dnes večer," nakonec pronesl a otevřel oči. „A ty budeš rád, když
si dneska ještě dořešíš všechny otevřené záleţitosti."
Jagr sklonil hlavu. „Když už mluvíme o otevřených záleţitostech, je tu jeden
skřet, kterého bych rád vypátral."
„Úsvit nastane už za dvě hodiny," varoval ho Styx.
Jagr si poklepal na jednu z několika dýk, které měl porůznu připravené po těle.
„Nezabere to moc času."
„Půjdu s tebou," udělal Styx krok kupředu. „Jakmile bude ten skřet mrtvý,
můžeme vyhledat chatu, kde byla Regan. Mohl by tam být zbytek té psí
smečky."
„Což znamená,že mě u toho budete potřebovat, tedy pokud to místo opravdu
chcete najít," řekla Regan a na ústech se jí objevil potměšilý úsměv.
„To není potřeba. Budeme sledovat tvou stopu," řekl Jagr. Nemohl ta zbytečná
slova potlačit, Regan už mu přejela prstem po tváři.
„Nezačínej zase. Jdu s vámi."
Ti dva tam stáli a dívali se na sebe, dokud k nim nepřistoupil Styx a neplácl
Jagra po zádech.
„Navrhuji, abys to nechal být, starý příteli," varoval ho Styx a odešel z
místnosti pryč.
Jagr nechtěl porážku přiznat, ale považoval ji za nevyhnutelnou. Regan byla
přírodní síla, kterou nebylo možné jen tak zastavit.
V tichosti následoval Styxe ven ze sídla k čekajícímu porsche, které stálo na
okraji parkoviště. Dokonce dokázal držet jazyk za zuby, když se Regan
usazovala na zadní sedačce a sám se posadil na sedadlo spolujezdce.
Sotva dovřel dveře, Styx nastartoval silný motor a vydal se prázdnými ulicemi.
Rty měl stačené do tvaru, který Jagr považoval za pobavený úsměv.
Co se ksakru stalo s upíří solidaritou?
Bastard.
Konečně se auto dostalo do rychlosti podobné rychlosti světla. Styx si to
namířil směrem k vedlejším silnicím a Jagr zvedl ruku.
„Tady zastav." Ukázal směrem ke zdobenému rohovému domu. „Ten obchod
je hned za rohem."
Porsche zastavilo. Vystoupili do stínu živého plotu.
A tenhle živý plot zdobilo, tedy pokud se to tak dá říct, nabourané auto, které
tu dříve nechala Regan.
Styx si prohlédl poničené vozidlo a pozvedl obočí. „To je Taneho auto?"
„Bylo." Jagr se podíval směrem k Regan, která se tvářila přiměřeně provinile.
„Tvoje práce?"
„Hej, nikdy předtím jsem s autem nejela." Smutně pokrčila rameny. „Kromě
toho, beztak to byl bezcenný kus šrotu."
„Navrhuji, aby sis dobře hlídal klíčky, Styxi," poznamenal Jagr suše.
„Ha. To je fakt vtipný." Regan potřásla hlavou a vydala se ulicí.
Styx se usmál. „Ačkoli bych nerad vyzvídal, jaké má Regan zkušenosti s
demolicí, musím přiznat, že ve srovnání s Levetem je pořád amatér. Ten chrlič
má neobvyklou schopnost zničit to nejlepší auto. Schválně se zeptej Vipera."
„Když si přidám Viperovu neobvyklou posedlost auty, raději bych mu žádné
nepříjemné události nepřipomínal."
„To je moudré," zavrčel Styx.
„Občas se projeví pud sebezáchovy." Pohledem sjel k Regan, která netrpělivě
přecházela po ulici poblíž obchodu. „Ačkoli ne tak často, jak bych si přál."
Styx mu na rameno poloţil překvapivě něţnou ruku. „Rád bych ti řekl, že se to
srovná, ale mám radši, když nemusím lhát víc, než je nutné."
Jagr pocítil v srdci ostré bodnutí. „Náš společný čas se chýlí ke konci."
„Budoucnost umí číst jedině věštírna. Cezar je toho důkazem."
Jagr zkroutil rty. Z Cezarovy partnerky se vyklubala jedna z věštkyň. To byl
osud, který Jagr nikomu nepřál.
Pro špatně naladěného upíra s přiznanou fóbií to bohatě stačilo.
„Nepotřebuju Věštírnu, aby mi řekla, že Regan chce zůstat pravou osamělou
vlkodlačici."
Regan už zjevně čekání unavilo, a tak si položila ruce v bok a dívala se na dva
upíry.
„Tak chystáme se k něčemu nebo ne?"
Styx se na Jagra pobaveně usmál. „Je malinko panovačná, že ano?"
„Vůbec nemáš ponětí."
Regan rozhodila rukama do vzduchu, otočila se na patě a vydala se k obchodu.
„Možná bychom měli zajistit, aby se zbytečně nehrnula do žádných trablů,"
zamumlal Styx.
„Kdyby to jen šlo." Jagr rychle spěchal za drobnou postavičkou. Když zmizela
za laťkovým vchodem a pak za rohem budovy, ještě přidal do kroku. Dokonce i
na tu vzdálenost cítil vůni shnilých švestek, jež naplňovala okolní vzduch.
„Regan."
Regan se rychle zastavila, na tváři měla opatrný výraz. „Cítím to. Je mrtvý, nebo
ne?"
„Ano." Jagr nepotřeboval vidět Gaynorovo tělo, stačilo mu,že viděl nepořádek
po boji, který obklopoval celý dům. „A jeho smrt nebyla nijak příjemná. Všude
kolem je spousta krve."
Styx se objevil mezi stíny a zkoumal zničené francouzské dveře. „Jsou tam tři
mrtví psi a jeden v bezvědomí. Pak je tam mrtvý skřet. Nikoho jiného necítím."
Jagr pohledem přejel potemnělou zahradu. Instinkty ho nezaměnitelně varovaly.
„Ale to neznamená,že se nepotulují kolem," zavrčel. „Kvůli těm zatraceným
amuletům si nemůţeme být jisti."
Styx se zamračil. „Měli bychom ten dům prohledat co nejrychleji."
„Běž ty," prohodil Jagr a pokračoval v prohledávání okolí. „My zůstaneme
tady."
„Jagre..."
Jagr přitiskl Regan na rty prst, aby umlčel její protesty. „Ne, Regan, tohle nemá
s tvojí ochranou nic společného." Styx přistoupil blíţ. „A co je to?" „Nic, s čím
bych se chtěl svěřovat. Prostě to ber tak, že tu budeme držet stráž."
Pradávný upír přikývl a dál se nevyptával. „Věřím tvým instinktům, bratře.
Nezdržím se uvnitř dlouho."