Sága Stmívání a jiné upírské knihy

JAGRA NEPŘEKVAPILO, když se mu při česání a svlékání kalhot třásly ruce.
Horká sprcha z jeho kůže možná smyla špínu, ale nedokázala odplavit
přetrvávající pocit šílenství.
Nebo hrůznou vzpomínku na to, jak jeho prsty svírají Reganin krk.
Tohle nikdy nic nesmyje. Zašel moc daleko.
Příliš daleko...
Opřel se o zeď koupelny a hlavou do ní narazil takovou silou, že málem
rozbil mramorové obložení.
V mysli ho pořád strašily vzpomínky na zkrvavené chodby. Chvíle, kdy
dostihl Kesi a její bandu, byly pořád zahalené mlhou, ne tak dlouhá cesta z jejího
doupěte. Ani divoká léta, která následovala, během kterých ho kdykoli mohl
zachvátit běs a v jeho blízkosti pak nezůstala jediná živá duše.
Po těch staletích si myslel, že už má ty dny za sebou. Svůj vztek pohřbil
hluboko a opravdu se snažil ovládat. Och, prchlivý byl vždycky a taky byl
vždycky připravený použít násilí, pokud to bylo potřeba. Ale nikdy se nerozzuřil
naplno.
Tedy až do poslední noci.
Znovu se mu v mysli objevil obrázek Regan, oči vytřeštěné a rty pootevřené ve
snaze nadechnout, zatímco jí svíral krk.
Ne. Už nikdy, nikdy tohle riziko nesmí podstoupit.
Pominul nečekanou bolest v srdci, která ho bodla při myšlence, že Regan
opustí, přinutil se vyjít z koupelny a vrátil se do ložnice.
Hodil svůj vak na postel, vyndal z něj zbývající dýky a pak do vaku naházel
použité oblečení.
Zrovna, když se natahoval do skříně pro čistou košili, ucítil za dveřmi
nezaměnitelnou vůni půlnočního jasmínu.
Regan vešla do ložnice, pohledem přejela otevřený vak a pak se zadívala na
jeho obrovský nahý hrudník.
Když její smaragdové oči projely po celém jeho těle, krví mu projel žár.
Před tím, než se potkal s Regan, si jizvy vždycky pečlivě skrýval. Styděl se za
ně a nechtěl nikomu dovolit, aby je spatřil. Ale když stál před touhle krásnou
vlkodlačicí a ona mu teď studovala tělo, bylo mu to příjemné. V jejích očích
nebylo žádné znechucení,žádná lítost, žádný odpor.
Jen čisté uznání.
Jagr by si nejraději strhl džíny, které byly jeho jediným kusem oblečení, ale
místo toho se sklonil k vaku a otočil se k Regan zády.
Jeho touha po ní byla brutální, ale zdaleka nebyla tak silná jako jeho potřeba
uchránit ji.
Poprvé za celá staletí pro něj byla existence někoho jiného důležitější než jeho
vlastní.
Regan netrpělivě mlaskla, přešla po ložnici a posadila se do nohou postele. Měla
nečitelný výraz, ale v ovzduší, které jí obklopovalo, se dal vyčíst vztek.
„Věděla jsem, že tě tady najdu, ty jeden obrovský hromotluku."
Jagr se na ni nepodíval. Už tak bylo dost špatné, že byla tak blízko, obklopovala
ho její exotická vůně a cíti lžár jejího těla.
Kdyby ji viděl na posteli, kde nedávno roztáhla nohy a on pronikal do její vlhké
komůrky... Sakra, to bylo dost špatné, snadno by mohl ztratit kontrolu.
„Hromotluk, jo?" zamumlal.
„No to je takové slovo." Vycítil, jak se zvedla z postele. Bože. Džíny měl
napjaté k prasknutí a erekce ho začínala bolet.
„Co děláš?"
Nedívej se. NEDÍVEJ SE.
„Myslím, že je to dost zřejmé."
„Myslím, že ano. Dvoumetrový naštvaný upír se dá jen těžko přehlédnout. Nebo
je to trucování? Těžko říct," poškádlila ho. „Řekla bych, že odcházíš?"
„Nejdřív jsem se chtěl vydat za skřetem."
„A pak?"
Hrudníkem mu projela taková bolest, až ho to málem poslalo na kolena. „Pak se
vrátím do Chicaga."
Regan vydechla a hnusně zaklela. „Takže prcháš zpátky do svého vězení... Ach,
chtěla jsem říct do brlohu. Je mnohem bezpečnější dívat se na MTV a YouTube,
že ano, šéfe?"
Po jejím obvinění sevřel ruce v pěst, ale odmítl přiznat, že by mohla mít
pravdu.
„Vrať se ke Styxovi, Regan. On už Culligana vypátrá."
„Nepotřebuju jeho ani nikoho jiného, aby Culligana vypátral," zavrčela. „Už
jsem ho našla."
Bariéry, které se pokoušel v sobě vystavět, tohle její přiznání naprosto
zbouralo. Šokované se na ni podíval.
„Cože?"
Oči se jí zaleskly, jako kdyby jí jeho ostrá reakce potěšila. „Kde si myslíš, že
jsem přišla k tomu malému šikovnému amuletu?" zamračila se.
„Ten amulet, jak mohu dodat, mi zkonfiskoval Tane, než mě pustil sem k
tobě."
Jagr zakroutil hlavou. Později bude Tanému děkovat, že nedovolil Regan, aby
k němu proklouzla, aniž by o ní věděl, ale ted nedokázal přemýšlet nad ničím
jiným než nad zjištěním, že sama našla skřeta, který ji posledních třicet let mučil.
„Je mrtvý?"
Regan pokrčila rameny. „Když jsem opouštěla tu chatu, ještě žil. Ale jeho
šance na přežití se pomalu snižovala. Psi brzy zjistí, že jako návnada je stejně k
ničemu, stejně jako je k ničemu jako skřet."
Jagr k ní přistoupil, nahá chodidla se mu zabořila do koberce a vlhké vlasy ho
šimraly na zádech. Ale on si toho vůbec nevšímal. Naprosto ho fascinovala
drobná žena, která seděla na kraji postele.
„Ty jsi toho skřeta našla a... prostě jsi odešla?"
„Měla jsem na práci důležitější věci, jak už jsem se předtím zmínila."
Jagr se zamračil. Chovala se, jako kdyby nalezení skřeta, jež byl zodpovědný
za léta mizérie, démona, kvůli kterému riskovala krk, bylo jen obyčejné setkání.
„Hergot, Regan, čekala jsi na pomstu celý ţivot."
Její smaragdový pohled neuhnul. „To jsem si vědomá."
„Tak proč jsi toho nevyužila?"
„Už jsem ti to řekla."
Jagr hluboce zavrčel a pohledem prozkoumal její zarputilý výraz.
Oukej, tak to tedy bylo oficiální.
Ta žena ho dovede k šílenství.
„Muselo tam být víc než jen touha mě najít, maličká." Složil si ruce na prsou a
odmítl ustoupit. Netušil, proč to chtěl vědět. Ale vědět to musel. „Zabít ho by
trvalo jen půl vteřiny. Řekni mi pravdu."
Regan se rychle postavila a stála ted u něj tak blízko, že celé jeho tělo pohltila
jasmínová koupel.
„Prokrista, já nevím," zachraptěla. „Řekla bych, že částečně to byl fakt, že jak
byl připoutaný v té chatě, vypadal naprosto uboze. Tolik let mě trápil. Mučil mě
tak strašně, že jsem si myslela, že je neporazitelný." Zkroutila rty a zakroutila
hlavou. „Ale pak jsem viděla, jaký ve skutečnosti je. Slabý, zbabělý idiot, který
plave stokami, protože nemá talent, inteligenci ani svědomí být slušným
mužem. Prostě mi nestál za to, abych na jeho zabití plýtvala sílu."
Jagr se otřásl touhou vzít ji do náruče, když jí oči ztmavly zranitelností, která
mu pronikla až do duše.
Tohle bylo víc než jen touha. Víc než instinktivní potřeba ochránit ji.
Tohle bylo...
Bože, nevěděl, jak to nazvat.
Jen věděl, ţe to má v sobě tak hluboko, že už se toho nikdy nezbaví.
„A ta druhá část?" zeptal se sevřeným hlasem.
„Zjistila jsem,že ho nepotřebuju zabít," rozhodila rukama. „Prostě už mě to
přešlo."
Tělem mu proběhla vlna emocí. Pýcha, úleva, ohromení a zrádný pocit lítosti,
když si uvědomil, že ted už ho Regan nepotřebuje.
Už se nedokázal ovládnout, natáhl ruku a něžně ji pohladil po tváři.
„Regan."
Přistoupila k němu ještě blíž a jeho tělo sebou v nárazu bolestivé touhy
zaškubalo.
„Teď už to chápu," řekla tiše. „On mě v minulosti nedržel. Držela jsem se tam
sama. Je čas nechat to plavat."
Když na konečcích prstů pocítil její hebkou kůži, otřásl se. Teplé, saténové
vábení. Stehna se mu chvěla, erekci měl bolestivě tvrdou.
„Takže jsi volná," zašeptal a pokoušel se nevšímat si touhy, která ho k ní
přitahovala. Bylo to něco, na co si bude muset zvyknout.
„Ne, úplně volná nebudu nikdy. Vzpomínky mě vždycky doženou." Zvedla ruku
a přitiskla ji k jeho prstům, které se dotýkaly její tváře. „Stejně jako vždycky
doţenou tebe."
Jako kdyby ho její dotek popálil, rukou ucukl a couvl.
„Ony mě trápí mnohem víc než jen tím, že mne doženou," poznamenal trpce.
Regan pevně sevřela rty. „Reagoval jsi přiměřeně situaci. Zachoval ses stejně
jako kterýkoli člověk nebo démon."
„Slepý, zabíjející vztek?"
„Pokud by to byl slepý, zabíjející vztek, nezastavil by ses u psů, kteří tě drželi v
cele. Brzy by byl mrtvý celý Hannibal."
Jagr si povzdychl. To byla pravda. Dřív ho vztek pohltil natolik,že se
nedokázal zastavit. Jedině hrozba úsvitu ukončila řádění a zahnala ho zpátky do
jeho doupěte.
Přesto nad sebou tentokrát málem ztratil kontrolu a Regan uškrtil. A to bylo
nepřijatelné.
„Ublížil jsem ti."
Regan obrátila oči v sloup. „Proboha, když jsem zakopla a natáhla se, ublížila
jsem si mnohem víc."
Jagr zakroutil hlavou. „Ty to vůbec nechápeš."
„Chápu to, že každý má občas chvíli, kdy ztratí rozum." Přistoupila k němu
blíž, jako kdyby věděla, že pak nebude moci rozumně uvaţovat. „Salvátor mi
řekl, že Styx téměř pozabíjel celou upíří rasu, když se snažil ochránit nějakého
poblázněného upíra, kterému se zapřísáhl, a tvůj vlastní klan se pokusil zabít
předešlého krále. Měli by se taky zamknout ve svém doupěti?"
Znovu si musel uvědomit, že má pravdu. Styx chránil předešlého vládce
dokonce ještě ve chvíli, kdy bylo zřejmé, že ohrožuje mír vybudovaný za celá
staletí. A Viper byl ochotný obětovat vlastního krále, aby zachránil před smrtí
Shay.
Taky se říkalo, že Styxe naprosto pohltila žízeň po krvi, když na něj zaútočila
banda odpadlických upírů, kteří mu chtěli sebrat královskou korunu.
„Nic, co řekneš, nemůže změnit můj názor," přinutil se říct, ačkoli dobře věděl,
že to není pravda.
O tom se nedalo pochybovat, dobře věděl, že chce sám svůj názor změnit.
„Fajn."
Regan už zjevně unavovalo jeho tvrdohlavé odmítání nechat stranou tu temnou
horečku, která mu plavala v mysli, a rozhodla se vzít věci do vlastních rukou.
Doslova.
Upřela pohled na jeho napjatý výraz, chytla si okraj své příliš těsné košile,
jedním hladkým pohybem si ji přetáhla přes hlavu a odhodila ji na podlahu.
Jagr zavrčel, bylo to, jako kdyby ho někdo uhodil do břicha kovářským
kladivem.
Proti své vůli k ní sklopil oči, nakrmil se pohledem na štíhlé paže a vyrýsované
svaly pokryté hedvábnou slonovinovou kůží. Měla na sobě ještě nepatrný kousek
krajky, který skrýval její ňadra, ale to pro jeho nenasytné oči nebyla žádná
překážka. Navíc, když jí pod jeho pohledem bradavky doslova pučely.
Ovládl palčivou touhu svalit ji na blízkou postel a místo toho couval, dokud
nenarazil na zeď.
„Regan, co to k sakru děláš?"
Regan se mazaně usmála, ležérně si strhla podprsenku a zahodila ji na zem vedle
košile.
„Říkal jsi, že nemůžu změnit tvůj názor," zavrněla. „Tedy přinejmenším ne
slovy."
Jagrovi vyschlo v ústech a mozek mu vypověděl poslušnost.
„Takže ty si myslíš, že se mnou dokážeš manipulovat..."
Další slova mu uvízla v krku, neboť Regan rozepnula zip svých džínů a nechala
je spadnout na podlahu. V dalším okamžiku odkopla boty, vystoupila z kalhot a
stála před ním jen v bílých kalhotkách.
Peklo.
Věci, které může tomu nádhernému, slonovinovému tělu dělat. Delikátní, hříšné,
dokonce i nelegální věci, ke kterým přispějí i jeho rty a vystouplé tesáky.
Jako kdyby jeho penis žil svým vlastním životem a myslel si, že na něj
zapomněl. Vzepjal se proti těsným džínům a připomněl Jagrovi, jak bylo
příjemné, když pronikl do Reganina horkého lůna.
„Funguje to?" zamumlala a projela mu rukama po nahém hrudníku.
Jestli to funguje? Byl v jednom ohni, plameny jeho tělo polykaly jako v
horoucím pekle. A co bylo horší, začínal zapomínat, proč by ji neměl zalehnout
a prozkoumat každý centimetr jejího těla.
Pevně zavřel oči a svaly se mu stáhly zoufalým hladem.
„Bože," vydechl a žaludek mu zakručel, jak se snažil potlačit zběsilý instinkt
zatáhnout tu ženu do postele a už ji nikdy nepustit.
Regan se tiše zasmála a prsty mu přejela po linii opasku.
„Ceníš na mě tesáky, upíre."
Rychle oči otevřel a natáhl se po jejích ramenou, ale byl opatrný, aby se
nezakousl do měkkého masa.
„A ty si zahráváš s ohněm, vlčice."
„Měla bych se bát?"
„Ano," zavrčel, ačkoli věděl, že tady žádné nebezpečí nehrozí.
Tedy přinejmenším Regan určitě ne.
Na druhou stranu, on sám se vystavoval nebezpečí kolapsu, pokud do ní
nepronikne. A to brzy.
Regan si významně olízla rty. „Chceš mi ublížit?"
„Pokračuj a já tě spolknu."
V zelených očích se zalesklo pozvání.
„Slibuješ?"
Dlaněmi narazil do zdi za sebou a vůbec nezaregistroval, jaké do obložení
udělal díry. Bylo mu to jedno. Tane mu může poslat fakturu za opravu.
„Regan, strašně moc tě chci a mé sebeovládání je nepředvídatelné," procedil
mezi zuby a tělo se mu třáslo. „Jestli nepřestaneš, nebudu schopný se zastavit."
„Kdo tu mluvil o zastavování?"
Jagr zakroutil hlavou. Tohle byla chyba. Dokonce i ve chvíli, kdy si byl
sebekontrolou jistý, Regan už šampióna nepotřebovala. Hergot, ona ho nikdy
nepotřebovala.
A nepochyboval o tom, že už si dělá plány do budoucnosti.
Plány, ve kterých zjizvený upír nehraje žádnou roli.
Tak proč si neužít, co se mu nabízí, než se vrátí do svého tmavého, osamělého
hnízda, šeptal mu vábivý hlas někde vzadu mysli.
Protože se rychle blížil bod, odkud ji nebude chtít pustit, odvětil mu rozum.
Což mohlo vysvětlovat, proč byl tak netrpělivý bojovat se strachem, že se jí
nebude moci svěřit.
Samotná myšlenka na to,že se rozejdou, ho bolela. O kolik to bude horší, když
se teď ještě víc sblíží?
Jagr si sotva uvědomoval, co dělá, ale dovolil svým rukám pohladit hedvábnou
kůži jejích ramen. Myšlenkami se upínal na poslední zoufalý pokus vrátit se k
rozumnému uvažování.
„Hergot, ženo, snažíš se mne zbavit od chvíle, kdy jsem přijel do Hannibalu,"
zachraptěl. „Proč najednou chceš, abych zůstal?"
Regan pokrčila rameny. „Jsem žena. Můžu měnit názor tak často, jak se mi
zachce."
„To je pohodlné."
„Někdy." Usmála se a rozepnula mu knoflík u kalhot.
„Přestaň," zasyčel Jagr a popadl ji za zápěstí. Jak se měl on sám chovat rozumně,
když ona odmítla spolupracovat?
Regan se jeho sevření nebránila. Místo toho se k němu naklonila a olízla mu
celou klíční kost od ramene až ke krku.
„Ty mě nechceš?" zamumlala mu do kůže.
Jagr spolkl slastné zasténání, tesáky mu vyjely a poslední kapka naděje, že si
zachová čistou hlavu, se rozplynula.
„Já... ano." Popadl ji za boky a přitiskl si ji ke své bolavé erekci. „Chci tě."
Přivřela oči, až byly pod řasami vidět jen dvě malé smaragdové jiskřičky.
„Tak co je za problém?"
Problém tu byl. Právě nad ním přemýšlel. Bohužel byl nepolapitelný jako víla v
ranním oparu, a když mu rozepnula kalhoty, úplně se rozplynul.
Sklonil k ní hlavu a obličej zabořil do oblouku mezi krkem a ramenem. Horký
závan jasmínu jeho zamlženému mozku nijak nepomohl.
„K čertu s tebou, Regan," zachraptěl a přejel tesáky po její hebké kůži. „Neříkej,
že jsem tě nevaroval."
Po jeho slovech se Regan otřásla, ale nebylo to strachem. Jagr cítil vůni jejího
vzrušení ve chvíli, kdy mu neobratně rozepínala kalhoty.
Jagr si kalhoty rychle stáhl a netrpělivě je odkopl stranou. Později bude své
momentální slabosti určitě litovat, ale ted se soustředil jen na něžné ruce, které
zkoumaly oblast kolem jeho břicha.
„Řekla jsem ti, šéfe, že nepotřebuju, abys mě chránil," procedila mezi zuby a
jemně ho kousla do hrudníku. „Nepotřebuju žádného ochránce."
Jagr se otřásl. Ze slasti, kterou mu způsobovala, málem zešílel.
„Bud opatrná se svými zoubky, maličká," zamumlal a rukama jí přejel po
zádech. „Upíři svou krev nedávají zadarmo."
Regan zvrátila hlavu a zvědavě se na něj podívala.
„Co tím chceš říct?"
„Upíří krev je zdrojem naší síly, stejně jako nástroj, jak označit pravou
partnerku." Po ústech mu přeběhl smutný úsměv. „Vezmi si kapku mé krve a na
věčnost se ke mně připoutáš."
Oči se jí rozšířily a objevila se v nich nejistota. Jeho přiznání jí dost překvapilo.
„Jagre..."
„Pokud chceš zdrhnout, máš ten nejvyšší čas."
Na okamžik si myslel,že opravdu odejde. Tělo se mu napjalo a vnitřnosti se mu
zkroutily nemilosrdným zklamáním.
Proč proboha nedržel jazyk za zuby?
Místnost naplnilo ostré ticho a Jagr se obrnil proti odmítnutí. Regan měla možná
víc odvahy než jakékoli jiné stvoření, které dosud poznal, ale jedna věc, které se
pořád bála, bylo být znovu jakkoli uvězněná.
A v její duši bylo citové připoutání stejně děsivé jako představa stříbrných
řetězů.
Proč jinak by se odmítla setkat s Darcy?
Ale jak tak přemýšlel, Regan lehce potřásla hlavou, sehnula se a začala mu
hrudník pokrývat lehkými polibky, u každé bradavky se zastavila a obkroužila ji
jazykem. Jagr zasténal, jednu ruku jí zabořil do hebkých, saténových vlasů a tiše
ji povzbudil.
Později ještě bude přemýšlet nad tím, proč Regan tak najednou přestala
pochybovat o touze, která mezi nimi vzplanula, ale teď...
Bože, ted si to hodlal užít.
Regan jazykem přejela zničující cestičku až do středu jeho břicha, jazykem
objela pupík a jeho penis se zachvěl v tiché touze po smilování. Jagr zavřel oči,
byl rozpolcený mezi potřebou svrhnout ji na postel a vzít si ji s rychlou, skvělou
rozkoší, ale zároveň chtěl Regan nechat pokračovat v jejím mučivém svádění.
Nakonec to byl dotek hebkých Reganiných rtů, který ho přiměl k rozhodnutí.
V minulosti byl při sexuálních setkáních vždycky agresorem. Díky své
predátorské nátuře byl raději lovcem než obětí. Kromě toho bylo snadnější
udržet kontakt tak krátký a nekomplikovaný, jak jen to bylo možné. Poslední
věcí, po které toužil, byla zamilovaná ženuška.
Do téhle chvíle vůbec netušil, jak může být erotické, když vedení převezme
žena.
Prsty jí projel hřívou a ona před ním poklekla. Úplně zapomněl na předchozí
hrůzu, kdy jej pohltila žízeň po krvi. A dokonce zapomněl i přemýšlet, proč ho
Regan najednou takhle svádí.
V hlavě měl jedinou myšlenku.
Jak dostat ta hebká a vlhká ústa na svůj penis.
To byla slast, o které snil, ale těžko jí mohl dosáhnout.
Ačkoli Regan musela jeho vzrušení vidět, odmítla podlehnout jeho tichému
naléhání a místo toho se mu lehce zakusovala do kůže na boku a po vnější straně
stehna.
Zoufale zaklel, chytil ji za hlavu a zvedl ji, aby se mohla podívat do jeho
zoufalých očí.
„Jestli mě chceš trestat, maličká, daří se ti to."
Regan jeho pohled vydržela a dokonce se malinko usmála. Pak se něžně prstem
dotkla jeho penisu.
„To je dobře. Byla bych nerada, kdyby mé úsilí přišlo vniveč."
Dotkla se špičky jeho penisu, pohrála si s kapkou vláhy, která se tam vynořila, a
on zasténal.
„Jsi krutá žena."
„Dělám, co můžu," zamumlala a sklonila se, aby mu jazykem přejela po penisu
od špičky až ke kořenu a pak ještě jednou. Jagr potlačil výkřik slasti a v bocích
se instinktivně prohnul směrem k jejím vábivým rtům.
„Och... tohle se mi fakt líbí," zavrčel a přinutil se otevřít oči, aby se mohl dívat,
jak mu Regan způsobuje slast.
Při tom pohledu málem vyvrcholil.
Ve smyslné podívané se málem ztratil, pohledem přejížděl po pramenech vlasů,
které se v bledém světle leskly jako zlato, po perfektních rysech jejího profilu a
po hedvábné kůži, která se napínala přes vysportované svaly.
Nikdy neviděl nic krásnějšího.
Jeho maličká vlkodlačice s duší válečníka a nevinností anděla.
Teplá, hluboká něha mu kolovala celým tělem. Varoval Regan, aby byla opatrná,
už cítil, že kdyby se napila jeho krve, spojení by bylo definitivní, ale v tuhle
chvíli zjistil, že by mu to nevadilo.
Ona už si ho nárokovala všemi způsoby, jaké existovaly, a pokud se proces
spojení dokončí, už nikdy, nikdy nebude chtít jinou ženu.
Tahle myšlenka ho měla vystrašit.
Upír, který našel a ztratil svou partnerku, obvykle skončil špatně.
Místo toho Jagr cítil vše pohlcující mír, který odehnal zbývající temné myšlenky.
Minulost a všechna utrpení, která si prožil, už vůbec nic neznamenaly.
Regan byla jako vlna slunečního světla, která odvála zbývající stíny.
To zjištění se sotva zformovalo, když ho najednou zatlačil do pozadí mysli.
Pokušitelka mu prsty sevřela penis a opatrně ho zkoumala v celé jeho délce.
Ruce jí instinktivně vpletl do vlasů, tělo měl napjaté k prasknutí, když její rty
opatrně přejely přes špičku a pokračovaly dál.
Bylo to ráj.
Naprostý a úplný ráj.
Hluboce zasténal a soustředil se jen na pocit, který mu způsobovaly teplé rty a
drsný jazyk.
Pomalými, vlhkými přírazy ho přiváděla k extázi. Oó, bože! Chtěl si tu
divokou radost pořádně užít. Chtěl strávit noc tak, že bude opřený o zeď, zatímco
Regan mu nabízí nejintenzivnější a nejslastnější pocit, jaký kdy zažil. Ale ačkoli
se blížilo jeho sladké uvolnění, natáhl se dolů, chytil ji za paže a vytáhl ji nahoru.
Chtěl proniknout do ní, chtěl pozorovat její překrásný obličej, zatímco bude
orgasmu dosahovat sama.
„Chci být v tobě, Regan," zachraptěl a divoce, drsně ji políbil. Pak ji lehce
odstrčil a s neskrývanou vášní se na ni podíval. „Teď."
„Tak na co čekáš, šéfe?" zašeptala a její úsměv mu protnul srdce nemilosrdně
jako dýka.
Postel za ní vyzývala, ale Jagr byl netrpělivý, rukama jí chytil pod zadečkem,
zvedl ji a nechal, aby ho nohama objala kolem boků.
„Ty," zašeptal a nachystal si špičku penisu k jejímu otvůrku. „Čekal jsem na
tebe."
Regan zasténala, byla vlhká a připravená pro něj.
Chytil ji za stehna, přitiskl rty na její ústa v hltavém polibku a teprve pak do ní
pronikl a zastavil se teprve tehdy, když byl tak hluboko, že už to dál nešlo.
„Jagre," zachraptěla a její pochva jej obklopila jako vlhký, svůdný svěrák.
Na okamžik se zastavil a vychutnal si pocit celistvosti, který jej naplnil. Tohle
bylo to, co znamenalo spojit se s pravou partnerkou. Tohle intenzivní spojení
bylo mnohem víc, než jen sex dvou těl.
Tohle byly dvě duše, dvě srdce a dvě mysli spojené do jedné.
Oba si užívali čisté radosti z intimního spojení, jejich oči se setkaly, když Jagr
pronikl do jejího lůna. Regan vzala jeho tvář do dlaní a na rty mu vlepila horoucí
polibek. Jagr slastně zasténal a prsty zatnul do jejích stehen.
Víc. Potřeboval víc.
Zvedl hlavu, lehce jí kousl do ucha a odměnou mu bylo, že se její tělo otřáslo v
netajené touze.
„Bože, chci tě ochutnat," zamumlal a lehce jí uždiboval kolem krku. Přesto byl
opatrný, aby svými dlouhými tesáky neporušil její kůži. „Všude."
Když jí Jagr olízl vnitřní stranu ňadra, Regan se otřásla. „Tohle je... tohle je
dobrý začátek."
Usmál se, pronikl do ní ještě hlouběji a jazykem našel tvrdý knoflík její
bradavky.
„A co tady?"
Zrychlil tempo a ona ještě víc roztáhla nohy, zvrátila hlavu a odhalila hladký,
vábivý oblouk svého krku.
Ach... bože.
Všechny instinkty mu napovídaly, aby tou slonovinovou dokonalostí pronikl.
Aby pronikl svými tesáky hluboko a vzal si její esenci stejně, jako si vzal její
tělo. Aby jí označil za svou partnerku. Svou a nikoho jiného.
Temně zavrčel, odolal nebezpečnému lákadlu a soustředil se na pumpování do
vlhkého žáru. Tenhle úkol byl mnohem jednodušší, když se mu nehty zaryla do
zad a slastně sténala.
„Rychleji."
„Ano, má žádostivá vlkodlačice," vydechl a rty nasál hebkou bradavku.
Nastane den, kdy pozná uspokojení i z Reganiny krve. Pro dnešek mu musí
stačit tohle.
Stačilo mu to až až, když penisem pronikal do její vlhké a horké pochvy.
Nehty mu zarývala hlouběji do kůže, zatímco on nepřestával pumpovat.
„Prokrista, Jagre, já..."
Prsty jí pevně chytil za kůži, jeho vlastní touha byla nesnesitelná. Plameny
hrozily, že ho spolknou, nikdy nepoznal nic tak nádherného.
K vrcholu stoupali spolu. Její funění naplnilo vzduch a mísilo se s jeho vzdechy.
Hlouběji, rychleji, stoupali výš a výš.
S posledním přitlačením uslyšel, jak Regan vykřikla a on sám vyvrcholil silou,
která málem rozbořila ložnici i přilehlou mramorovou koupelnu na prach.