15. kapitola
NA MALÝ OKAMŽIK REGAN ve dveřích zkameněla.
Po dnech nekonečného, únavného a zapeklitého hledání doslova
klopýtla přes svou zatracenou kořist dokonce ve chvíli, kdy ji vůbec
nehledala.
Co to bylo za ironii?
Sevřela svou dýku a zadívala se na skřeta, který jí udělal ze života peklo.
Vypadal... příšerně.
Měl zavázané oči a visel v řetězech, jako kdyby už nemohl unést svou vlastní
váhu. Zrzavé vlasy byly slepené do mastných chuchvalců a bílá kůže byla
znetvořena špínou a uschlou krví.
Pryč byl ten neomalený a domýšlivý démon, který si tolik užíval, když ji mohl
trýznit. Místo něj tu bylo zoufalé stvoření, které mělo na sobě jen rudý řemen.
Regan se na rtech objevil spokojený úsměv, jakmile unaveně zvedl hlavu, když
vycítil, že někdo vstoupil. Byl ale příliš dezorientovaný na to, aby dokázal
rozpoznat její vůni.
„Kdo je tam?" zachraptěl. „Prosím, pomozte mi. Drží mě tu proti mé vůli.
Prosím..." Jeho prosby ustaly, když Regan přešla přes malý prostor a strhla mu
šátek z očí. Zamrkal proti slunečnímu světlu, které pronikalo do místnosti a pak,
když poznal svého zachránce, se mu oči rozšířily hrůzou. „Oh, do prdele."
„Ahoj, Culligane," zavrněla a pohledem sjela k malému medailonu, který měl
připevněný u krku. Čarodějný amulet. A důvod, proč toho bastarda necítila, když
se přiblížila k chatě.
„Ty," zachraptěl a pokusil se vzepřít těžkým řetězům, které jej poutaly.
„Překvapení."
„Co tady proboha děláš?"
„Řekla jsem ti, že mi neunikneš." Regan se natáhla, servala mu amulet a strčila
si ho do kapsy. Místnost se okamžitě naplnila švestkovou vůní, zatímco její pach
zmizel. Dobrá, dobrá. Nebylo tohle opravdu pohodlné? Rty se jí zkroutily
zlomyslným úsměvem. „Samozřejmě, v tu dobu jsem nečekala, že ti psi budou
tak neomalení, ukradnou mi hračku a schovají ji přede mnou. Doufám, že tě moc
nezlomili."
Na Culliganově čele se zaleskly kapky potu, v hlavě mu zřetelně tančila vidina
blízké smrti.
„Všude okolo tu jsou psi," zoufale se ji pokusil zastrašit. „Chceš se nechat
chytit?"
Měl pravdu.
Chytrý vlkodlak by vyrval Culliganovi srdce a zmizel, než se psi stačí vrátit.
Bohužel, její mise byla víc než jen obyčejnou pomstou.
Jagr ji potřeboval. A pokud to mělo znamenat, že toho bastarda nechá na živu a
bude riskovat svůj vlastní krk, tak ať tomu tak je.
Regan zvedla dýku a nakreslila mu kolem srdce tenkou linii. Pak se dívala, jak
mu po prsou stéká krev.
„Vlastně tu žádný pes není," podráţdila ho.
Zatřásl se, ačkoli mu ve skutečnosti vůbec neublížila. Zatím.
„Je to past. Budou tu každou minutou."
Zatlačila dýku hlouběji. „Nebude to dřív, než ti stačím vykrojit srdce."
„Počkej." Pokusil se nadechnout a v očích se mu objevila neskutečná hrůza.
„Neuspěchejme to, Regan."
„Neuspěchat?" Krev se jí vztekem vařila. „Třicet let jsem čekala na to, abych tě
mohla zabít. Snila jsem o tom každou noc."
„Jak to můžeš říct? Byl jsem pro tebe jako vlastní táta." Když mu dýka pronikla
hlouběji, zasténal. „Oukej, jako táta možná ne, ale nezapomeň, že jsem tě
zachránil z té díry. Kdyby nebylo mě, zemřela bys."
Regan přimhouřila oči. „Tak díra, jo?"
„Možná to byla spíš stoka."
„Ty bezcenný sráči, mluvila jsem s Gaynorem," zasyčela. „Vím, že jsi mě v
Chicagu dostal od nějakých psů."
Culliganovýma očima projela čistá hrůza, pak se zběsile pokusil zachránit si
zadek.
„Gaynor? Tomu nemůţeš věřit ani slovo. Úmyslně mě nalákal do Hannibalu."
Zkřivil obličej. „Podvodnický bastard."
„Tomu podvodnickému bastardovi bych věřila i to,že je nebe zelené, než abych
věřila jedinému slovu, které vyšlo z tvých úst."
Culligan se podíval na dýku zabodnutou přímo v místě svého srdce a olízl si rty.
„Dobře, já to chápu. Jsi rozzlobená. Nezacházel jsem s tebou tak, jak bych měl.
To ale neznamená, že nemůžeme dojít k nějakému... pochopení."
Kůlnou se rozlehl její ostrý smích. „Pochopení?"
„Cokoli. Prostě mi řekni, co chceš."
Před několika dny si přála tohohle skřeta mrtvého. Pomalu a bolestivě jej zabít
vlastní rukou.
Teď si musela uvědomit,že jsou tu důležitější věci.
Jagr-
A pravda o její minulosti.
„Chci jasnou odpověď," zachraptěla.
„Fajn. Cokoli."
„Řekni mi, jak jsem se jako mimino dostala do tvých špinavých pracek."
„Řekl jsem ti, že jsem tě našel v..."
Regan zatlačila na dýku až téměř k jeho srdci a on zasténal. „Do prdele!"
zachroptěl.
„Ještě jedna lež a jsi mrtvý," varovala ho. „V žádné díře jsi mě nenašel."
Culligan se přikrčil před Reganinou pomstychtivou duší a vzdal svou
neuspokojivou historku.
„Oukej, oukej." Opatrně se nadechl. „Byl jsem v Chicagu, řešil jsem nějaký
byznys, když se ke mně přiblížil neznámý pes, který tvrdil, že má jakýsi náklad,
kterého se potřebuje rychle zbavit."
„Já byla ten horký náklad?"
„Ty a tvé sestry," upřesnil. „Ten pes to celé zpackal a přilákal pozornost místní
sociálky. Lidé mezitím jedno mimino vzali, ale tomu psovi se pak podařilo se
zbylými třemi dětmi utéct."
Regan ztuhla. Dobrá, tahle povídka by potěšila Darcy. Podle Salvátora nemohla
její sestra nikdy pořádně zjistit, jak se dostala do ruky obyčejným smrtelníkům. A
samozřejmě, teď už věděla, jak se Culligan čistokrevných vlkodlačic zmocnil, i
když nevěděla, jak se dostaly do rukou toho psa.
„Snažili se to všechno ututlat, ale v ulici, kde bydlel, se objevily drby a psi se
báli, že by se to mohlo donést až k vlkodlakům. Potřebovali se vás zbavit dřív,
než by je někdo s vámi nachytal."
„A co se stalo s mými sestrami?" zeptala se a samotnou ji udivilo, že ji to
vlastně zajímá.
Co se to stalo s osamělou vlkodlačici, kterou rodina absolutně nezajímala?
Takovou, která by si raději nechala vypíchnout oči, než aby přijala pozvání na
štědrovečerní večeři?
Objevil se tu Jagr, cosi jí zašeptalo.
Udělal z ní... měkkotu. K čertu s ním.
Culligan neměl o jejím vnitřním konfliktu ani ponětí. Znovu se podíval na nůž,
který měl zapíchnutý v hrudníku.
„Jedna zůstala s lidmi a ostatní jsme propašovali za hranice. Tebe dali mně a
ostatní... nevím."
Regan zaskřípala zuby. „Psi mají pořád jednu mou sestru?"
„Neviděl jsem ji, ale oni tvrdí, že ji mají. Prý s ní dělají jakési experimenty."
Regan se málem zalknula. „Jaké experimenty?"
„Copak vypadám jako vědec?" Ta nedůtklivá slova se proměnila v zoufalý
výkřik, neboť mu Regan znova zajela nožem pod kůži. „Au. Jdi do háje. Je to
snad něco, co má psům dodat víc síly. To je všechno, co vím. Přísahám!"
Takže podezření, že záhadný Caine byl posedlý stvořením psí verze
Frankensteina nebyla tak nesmyslná, jak si myslela. Prokrista. Byl to snad
nějaký šílenec? Kdo věděl, co se může stát, když začne překrucovat prastarou
magii, při které se z člověka stane pes?
Samozřejmě, nebyl snad Salvátor stejný? Úmyslně pozměnil její DNA, takže se
z ní stala samice, která se nemohla proměnit do zvířecí podoby. A udělal to jen
kvůli nějaké bludné představě, že tím zastaví vymírání vlkodlaků.
K čertu s těmi muži, co měli boží komplex.
V perfektním světě by panovaly ženy.
„Pokud mají psi mou sestru, co chtějí dělat se mnou?" zavrčela.
„Má jediná domněnka je to, že tě chtějí jako zálohu, kdyby tvá sestra natáhla
bačkory dřív, než oni skončí se svými experimenty."
„Bastardi."
Culligan se zachvěl. „Nemáš ponětí, co jsou zač, Regan. Pusť mě a já ti
pomůžu."
„Ty víš, kde drží mou sestru?"
„Já..." Lež mu vyschla na rtech, když na něj Regan varovně přimhouřila oči.
„Ne, ne... přesně, ale..."
„Jsi bezcenný," zamumlala a najednou jí došlo, že tohle slovo přesně vystihuje
postavení Culligana ve světě démonů. Byl to jen slabý a chamtivý blázen, který
nemohl nic nabídnout.
Nebyl schopný vytvořit ani obyčejné zaklínadlo.
Pevně sevřela rukojeť dýky, její hořká, dusivá žízeň po pomstě nějak při té
myšlence zeslábla. Bylo to, jako kdyby právě vytáhla ze skříně šperk a zjistila,
že je to jen obyčejná bižuterie.
Culligan se zachvěl, když nevědomky zapíchla dýku hlouběji do jeho masa.
„Krucinál, koukej se, co děláš!"
Místo odpovědi se Regan naklonila a na tváři se jí rozhostil nemilosrdný
výraz. Už své štěstí pokoušela příliš. Byl čas, aby dostala informaci, pro kterou
si přišla.
„Tohle je moje poslední otázka. A věř mi, když ti řeknu,že na odpovědi závisí
celý tvůj život." Špička dýky pořád škrábala o hrudník v místě jeho srdce. „Kde
je Jagr?"
„Kdo? Co?"
„Upír, který... kterého Darcy poslala do Hannibalu." Pokusila se skrýt svůj
narůstající strach. Culligan by to mohl jen zneuţít. „Gaynor ho protáhl portálem.
Kam by mohli jít?"
Culligan na ni vyvalil oči, ačkoli jinak byl dost chytrý na to, aby nedal údiv
moc znát. „Jak bych to mohl vědět? Jestli ti to uniklo, tak jsem tady připoutaný
od chvíle, kdy jsem přišel do Hannibalu."
Regan bez varování sjela noţem k jeho nejcennějšímu pokladu.
„Gaynor byl celá staletí tvůj nejlepší přítel. Musíš něco vědět."
Zelenýma očima proběhla panika. Jak se dalo čekat, ten idiot se víc bál
kastrace než smrti.
„Copak jsi se úplně zbláznila?"
„Tohle udělá z normální holky třicet let mučení." Co se týče ledového tónu,
její hlas by ted snadno mohl soutěžit s Jagrovým. „A ted mluv, nebo začnu
řezat."
Culliganovi po těle začal stékat pot, pokoušel se najít co nejsprávnější slova.
„Můžu ti říct, že v minulosti měl Gaynor vždycky podzemní sídlo s celou, do
které zavíral nižší démony."
Regan se zamračila. „Proč by chytal nižší démony?"
„Můžeš si takhle slušně vydělat, když najdeš klan nebo rodinu, kteří ochotně
zaplatí za to, abys jejich člena pustila."
„Prokrista." Znechuceně zakroutila hlavou. Tohle mohli skřeti dělat do
nekonečna. „Bude ta cela dost silná na to, aby udržela upíra?"
Culligan pokrčil rameny. „Pokud ji má dostatečně zakletou, tak asi jo."
„A kde ta cela může být?"
Po jeho hladkých rysech přejel nečitelný výraz. Ten hajzl se ji snažil podvést.
Tedy se o to pokoušel, dokud mu nezapíchla dýku do kulek.
„Auuu."
Jejich pohledy se setkaly a Regan čekala, jestli omdlí. Když se tak nestalo,
naklonila se k němu tak blízko, až se jejich nosy téměř dotýkaly.
„Kde je ten pelech?"
„Bude poblíž jeho obchodu..." Ta slova z něj vyšla přerývaně, v pomalých,
bolestivých výdeších. „Ta čajovna, kterou provozuje."
Regan ztuhla, žaludek se jí sevřel. „Jak to víš?"
„Gaynor možná dokáže vytvořit portál, ale sotva má víc síly než já. Pokud má
navíc pasažéra, nemůže cestovat dál než několik set metrů. Pokud sebou bral
upíra, nemůže být daleko."
„Pokud je tak blízko, proč ho necítím?"
„Kouzla blokují jakýkoli pach."
„Sakra!"
Regan se rychle napřímila, ucouvla a zaklela nad svou vlastní hloupostí. Byla
fakt idiot. Pokud by tolik při hledání Jagra nepanikařila, pak by jí neuniklo to, co
bylo nejvíc zřejmé.
Bože, možná ho měla přímo pod nohama, když čmuchala kolem té čajovny...
Rychle potřásla hlavou.
Hergot, tohle byla ztráta času.
Musí se dostat k Jagrovi.
Otočila se na patě, namířila si to ke dveřím s úmyslem dostat se co nejdřív k
čajovně. Dokonce i když nebude schopná s Jagrem pohnout, dokud znovu
nenastane noc, musí jej najít.
Musí ho mít nablízku.
Jak moc ji to děsilo?
Regan se chystala vykročil z chaty, když jí hlas za zády připomněl, že je
Culligan stále připoutaný k řetězům.
„Hej, počkej, co chceš dělat? Nemůžeš mě tu nechat!"
Regan se otočila a překvapeně se na něj podívala. Ve svém spěchu na něj
dočista zapomněla.
Na skřeta, který jí ze třiceti let života udělal peklo.
Na skřeta, kterého chtěla mučit a zabít.
V jejích myšlenkových pochodech se bez diskuze musela odehrát nějaká zásadní
změna, ale ona to teď neměla čas řešit.
„Vlastě můžu," odvětila. Uklidňovalo ji, že psi si s Culliganem stejně budou
dělat, co uznají za vhodné, a její žízeň po pomstě to uhasí.
Jako kdyby jí Culligan četl myšlenky, zoufale se vzepjal proti řetězům, které jej
poutaly.
„Oni mě zabijou. Chceš mě mít na svědomí?"
Regan pomalu zvedla obočí. „Upřímně, Culligane, je mi to úplně jedno."
Jako hláška na rozloučenou to bylo naprosto nepřekonatelné a Regan nemohla
skrýt samolibý úsměv, když za sebou třískla dveřmi.
Později možná bude litovat, že mu nerozpárala břicho a nepoužila vnitřnosti jako
krmivo pro rybičky, ale ted byla výsostně spokojená s tím, že jej nechala dál na
pospas mučení těch psů.
Úsměv jí na tváři vydržel přesně dvě vteřiny.
Přesně do chvíle, kdy zpoza stromu vystoupil povědomý pes.
Duncan.
Na podivný, věčný okamžik na sebe oba překvapeně zírali. Pak zničehonic zvedl
Duncan ruku a něco jí hodil přímo do obličeje.
Regan se instinktivně sehnula, čekala nůž nebo šavli, která se zapíchne do dveří
za jejími zády.
Místo toho to byla brilantní exploze a ona měla jen vteřinu na to, aby si
uvědomila, že zklamala Jagra. Pak svět kolem zčernal.
*
Kdyţ se Regan pokoušela vymanit svůj mozek z temných pavučin, slunce svými
rudými paprsky zbarvovalo okolní krajinu do šarlatového odstínu.
Zatraceně. Cítila se, jako kdyby se srazila s nákladní lokomotivou.
Konečně se jí podařilo překonat palčivou bolest v temeni a přinutila se otevřít
váhavé oči. Dobrá... do prdele. Měla je raději nechat zavřené.
Tedy ne, že by to něco změnilo na téhle noční můře, kdy byla připoutaná ke
stromu řetězy, které obsahovaly dostatek stříbra, takže jí vysály veškerou sílu a
na kůži jí nechaly ošklivé spáleniny. Nebo že by se dostala z kabiny na nějaký z
malých ostrůvků, které byly skryté pod stromy a keři uprostřed řeky.
Regan rozmazaným pohledem pozorovala Duncana, který vyšel z plátěného
stanu postaveného na malé mýtině.
Polkla instinktivní zavrčení.
K čertu s tím bastardem. Jako by nestačilo, že jí způsobil nesnesitelný bolehlav a
připoutal ji ke stromu jako nějaké zvíře, ale na téhle opuštěné mýtině podle
zapadajícího slunce strávila celé odpoledne.
Takhle se k Jagrovi nikdy nedostane.
Ten hezký pes se zastavil přímo před ní. Teď, když mu vlasy kolem štíhlého
obličeje visely v dlouhých chuchvalcích, na sobě měl jen špinavé kalhoty a
košile chyběla úplně, vypadal o něco hůř.
Rozčarovaně se na něj zamračila, a když před ní groteskně ustoupil, pobavilo ji
to.
„Cos mi to udělal?" zachraptěla.
S velkým úsilím se psovi povedlo získat zpátky svou dřívější aroganci.
„Jen malá kouzelná bombička, kterou jsem si vypůjčil od Sadiiny oblíbené
čarodějnice, než jsem jí prokousl krk."
Regan zamrkala, jeho stručné přiznání ji podivně šokovalo. „Ty jsi zabil
čarodějnici?"
„Amulet má dost silné kouzlo na to, aby potlačilo jakýkoli pach." Duncan se
ušklíbl. „Bohužel, také má přidaná kouzla, takže jej čarodějnice může vypátrat
kdekoli na světě. Sadiin ošklivý způsob, jak mít kontrolu nad svou smečkou.
Žádná čarodějnice, žádná navigace."
„Prokrista, tos ten amulet prostě nemohl sundat?"
„A prozradit svůj pach každému vlkodlakovi, který se potuluje kolem Hannibalu?
Tak to ani omylem. Bez čarodějnice mám všechny výhody amuletu a žádné
vedlejší efekty."
Regan zkroutila rty. „Kdo říká, že mezi zloději není žádná čest?"
„Měla bys mi děkovat, miláčku." Pohledem sjel ke kapse, kde ukrývala amulet,
který ukradla Culliganovi. Určitě ji prohledal a pak ji teprve připoutal. „Kromě
toho, veškerou čest jsem odhodil před třiceti lety, když jsem se seznámil s
Cainem. Měl jsem víc přemýšlet, ale ten muž má výborné přesvědčovací
schopnosti. Má hubu jako šlejfíř, jak by řekla moje máma, a přesvědčil mě, že
jsou ty jeho bláznivé nápady možné."
„Caine." Marně se pokusila vzepřít se proti pálivým řetězům a přimhouřila oči.
„Tys byl s tím psem, který nás ukradl. Ty bastarde. Jak ses dostal ke čtyřem
čistokrevným vlkodlačím mládatům?"
Tvář mu prořízl šok. „Jak víš... ?" Odmlčel se a rukama si projel slepené vlasy.
„To je jedno. Caine mi nikdy nepřiznal, jak se k tobě a ke tvým sestrám dostal.
Všechno, co vím, je, že se ukázal v Illinois na útěku s vámi čtyřmi a prohlašoval,
že je prorokem a že nás vlkodlačí krev zachrání."
Ach ano, základní kámen každého kultu. Nějaké mysteriózní proroctví... slib
věčnosti... a tak dál a tak dál.
„Od koho bylo to proroctví?" zeptala se.
Duncan pokrčil rameny. „To je otázka, na kterou nemá nikdo dost odvahy.
Nebo možná se prostě zeptat nechceme. Sliboval nám sílu a nesmrtelnost.
Příležitost dostat se z kopky hnoje až na vrchol." Pes si znechuceně odfrkl.
„Mysli si, co chceš, měl jsem si uvědomit, že je to hora nesmyslů, když nás
nalákal do Chicaga, kde nás pak lidé málem zavřeli."
Jeho historka potvrzovala to, co už slyšela od Gaynora a Culligana, ale
nevysvětlovala, jak se tomu psovi podařilo ukrást čtyři vlkodlačí mládata.
Regan v myšlenkách opustila minulost. Možná se jí nikdy nepodaří zjistit, jak se
dostala Cainovi do jeho špinavých pracek, a v tuhle chvíli to stejně bylo úplně
jedno. Všechno, co jí ted zajímalo, bylo najít způsob, jak se dostat z těchhle
řetězů a vydat se hledat Jagra.
„A když je to teda halda nesmyslů, proč jsi mě zajal?" vyštěkla na něj.
Rozčileně se na ni podíval. „Nechtěl jsem tě zajmout. Šel jsem do té chaty chytit
Sadie. Samozřejmě, když tu čubku potřebuju, nikdy tam není."
Zajmout Sadie?
Oukej, to teda fakt nedávalo smysl.
„Myslela jsem, že to táhnete spolu?"
„Ona je stejný psychopat jako Caine a já na to nehodlám doplatit."
Regan potřásla hlavou. Ta bomba jí zřejmě zanechala následky na mozku.
Neměla ponětí, o čem to tady Duncan mluví.
A po popravdě jí to bylo úplně ukradené.
Za několik minut zapadne slunce. Musí se dostat k Jagrovi.
„Takže když jsi chtěl Sadie, proč jsi zajal mě?"
Duncan znovu rozhodil rukama a začal pochodovat po malé mýtině.
„Musím doufat,že se mi to povede."
„Co se ti má povést?"
Pes se zastavil, ostře se nadechl a pak se k ní pomalu otočil a upřel na ní tvrdý,
nemilosrdný pohled.
„Chci se na něčem dohodnout."
„S Cainem?"
„Ne, se Salvátorem."
Jo, ta bomba fakt nechala následky.
„Ty... se chceš dohadovat se Salvátorem?" konečně se zeptala. „Proč?"
Rezignace odvála nalomenou aroganci a na malý okamžik napoprvé ukázala
pravou psovu tvář.
„Protože jsem už z téhle sebevražedné mise unavený. Nemluvě o tom, že si ze
mě dělá holku pro všechno," přiznal trpce. „Jsem ochotný prodat cokoli, co vím
o Cainovi a jeho spiknutí, pokud mě vlkodlaci na oplátku ochrání."
Regan najednou přestala pochybovat o jeho upřímnosti, ale začala pochybovat o
jeho zdravém rozumu.
„Už ses někdy se Salvátorem setkal?" zeptala se. „On není ten typ, co zrovna
lehce odpouští. Pochybuju, že pár drbů o Cainovi ti pomůže."
Duncanovy oči zaplály vztekem. „Fajn, tak pokud se nestará o Caina, tak co tvá
sestra?"
Regan se proti její vůli zastavilo srdce a snadno tak psím citlivým uším
prozradila, jak moc pro ni informace znamená. Hergot, věděla,že jí tyhle
nevídané emoce ještě zkomplikují ţivot.
Zaskřípala zuby. „A ty víš, kde jí Caine drží?"
Odmlčel se, jako kdyby vymýšlel lež, a pak se zřejmým zaváháním prozradil
pravdu.
„Pohybuje se kolem dokola, ale vím, kde má většinu svých laboratoří. Bude jen
otázkou času, než ho zaženeme do kouta."
Regan se zamračila. Tuhle informaci si mohl kdokoli snadno vymyslet, nedalo
se na to vůbec spolehnout. Přesto nemohla odmítnout jakoukoli možnost
záchrany své sestry.
Právě ona, ze všech tvorů, dobře věděla, že zázraky se někdy dějí.
Nicméně tohle neznamenalo, ţe bude arogantní král vlkodlaků ochoten
vyjednávat s podvodnickým psem.
„Proč by ti měl Salvátor důvěřovat?" zeptala se. „Už ses projevil jako zrádce."
„To je důvod, proč jsem chtěl zajmout Sadie," zavrčel otráveně. „Chtěl jsem ji
předat jako gesto dobré vůle, ale v chatě ses místo ní objevila ty. Teď nemám na
výběr, než doufat, že když tě nepředám Cainovi, bude jasné, že mám čisté
úmysly."
Regan si odfrkla. Pokud má Duncan čisté úmysly, ona je čínský bůh srandy.
„Jo, to je pravda."
Duncan pokrčil rameny. „Oukej, mé úmysly jsou čistě sobecké, ale pokud chceš
dostat zpátky svou sestru, jsem tvoje největší naděje."
Regan zaskřípala zuby. Tohle jeho vydírání by ji mělo vytočit, ale v tuhle chvíli
udělá cokoli, včetně toho, že prodá svou duši, aby se dostala na svobodu a k
Jagrovi.
Kromě toho, jestli existovala sebemenší šance, že by mohla zachránit svou
sestru, tak ji musí využít.
„Fajn, tak mě pusť a já zkontaktuju Salvátora..."
„Ne," přerušil ji drsně a nasadil tvrdý výraz.
Regan se vzepjala proti řetězům a pokoušela se nevšímat si pálivé bolesti, která
projížděla celým jejím tělem. Během let už si zažila mnohem horší muka.
„Na tyhle hrátky nemám čas," zasyčela. „Pusť mě, nebo přísahám, že rozhovor
se Salvátorem bude to poslední, co tě bude zajímat."
Po její ostré výhrůžce zbledl, ale zůstal tvrdohlavě stát.
„Než tě pustím, potřebuju jeho slib, že mě ochrání."
„A jak chceš sakra jeho slib dostat?" Regan na něj přimhouřila oči. „Taky ho
zajmeš?"
„To bude další správná věc." Dvěma dlouhými kroky Duncan přešel k dece,
kterou byl přikrytý blízký keřík.
Kdyby to jen byl keřík.
Oči se jí rozšířily údivem, kdyţ na kameni spatřila malého chrliče.
„Levete," vydechla a na Duncana vrhla vraţedný pohled. „Jdi do hajzlu."
„Nic mu není. Během několika minut se probudí a může zkontaktovat
Salvátora."
Regan se zamračila. „On je chrlič, ne mobilní telefon."
„Všichni chrliči dokáží vytvořit portál na přenos myšlenek v hlavě jiné osoby."
Při myšlence, že by měl někdo v hlavě podivný pruh meziprostoru, jako
vykouzlil Gaynor, se jí udělalo zle.
„Brr."
Duncan se na ni překvapeně podíval, jako kdyby ho udivilo,že může být někdo
tak pitomý.
„Není to fyzický portál. Je to spíš jako... bezdrátové spojení. Což znamená, že to
nikdo nemůže nijak zachytit ani vysledovat, a to ani kouzlem." Rukou se
mimoděk dotkl amuletu, který mu visel u krku. „Kromě nás třech a Salvátora se
o tom nikdo nedozví."
„Není to trochu paranoidní?" zamumlala a připadala si hloupě, že nevěděla o
téhle Levetově dovednosti.
Po té výsměšné poznámce se na ni podíval a výraz mu v zapadajícím slunci ještě
více potemněl.
„Neznáš Caina. Je to mystický blázen, ale je mazaný jako liška a všude má
osobní špióny. Není nikdo, kdo by se ho pokusil zradit a zároveň zůstal na živu,
aby nám o tom povyprávěl."
Regan se chystala odvětit,že ohledně nemilosrdné vychytralosti nemůže se
Salvátorem nikdo soutěžit, ale vyrušilo ji nezaměnitelné puknutí kamene.
S údivem pozorovala, jak z Levetovy sochy začaly odpadávat kousky granitu, až
postavička najednou oživla.
„Sacrebleu." Levet se mocně oklepal, aby se zbavil zbývajícího kamení, a s
roztaženýma rukama se rozeběhl. „Ty jeden zatracený, prašivý pse, já tě..."
Najednou spatřil Regan připoutanou ke stromu a vyděšeně vykulil oči. ,,cherie, co
tady děláš? Nejsi zraněná?"
„Jsem spíš pořádně naštvaná," zamumlala Regan.
Levet se rozhlédl po ostrově a zamračil se. „Kde je tvůj upír?"
Regan se otočila a podívala se na Duncana. „Čeká na mě a nebude rád, že přijdu
pozdě."
Duncan si položil ruce v bok. „Ať se ten chrlič spojí se Salvátorem a jsi volná
jako pták."
Regan zaskřípala zuby, věděla, že není v jednoduché situaci.
Samozřejmě, nebylo to poprvé v jejím životě, našeptával jí vnitřní hlas.
Hergot, ani to nebylo poprvé během dnešního dne.
„Prokrista." Otočila se k obezřetnému chrliči. „Levete, něco bych od tebe
potřebovala."
