Sága Stmívání a jiné upírské knihy

REGAN SE OTŘÁSLA a nepřítomně si protřela paže. Chladný vzduch neměl
vůbec nic společného s čerstvým jarním vánkem. Příčinou byl obrovský a
hodně rozčílený upír, který jí stál v zádech.
Ale ona se omlouvat nehodlala.
Sakra, vůbec ho neprosila, aby se do toho montoval. A určitě si neříkala o to,
aby s ní zacházel jako s bezmocnou slečinkou, která měla být zavřená v bezpečí
upířího sídla, zatímco Jagr si bude hrát na superhrdinu.
Byla to ona, koho Culligan tři desítky let mučil a zneuţíval. Byla to ona, která
celou tu dobu snila o tom, že mu roztrhne hrdlo. Byla to ona, kdo toho bastarda
vypátral až do Hannibalu.
Tohle byl její boj, osobní boj, a taky si to užije až do hořkého konce.
A její tvrdohlavá reakce na jeho ochranitelské instinkty neměla nic společného
se strachem, že ta ohromná slast, kterou cítila v Jagrově náručí, mu nad ní dala
sílu. Sílu, která byla stejně nemilosrdná a věčná jako Jagr sám.
Znovu se otřásla.
Prokrista. Potřebovala rozptýlení.
A nějakou bundu.
„Co je to za místo?" zeptala se a rozhlédla se po široké ulici, kterou lemovaly
velké, elegantní domy. „Park?"
Jagr zrychlil tempo, aby se dostal vedle ní a nefuněl jí za krk, a potlačil svou
energii, kterou ochlazoval vzduch.
„Golfové hřiště," opravil ji.
„Ach tak," Regan zkroutila rty. Nebylo se čemu divit, ţe to místo nepoznala.
Culligan nikdy netrávil kolem golfových klubů moc času. „To vysvětluje fakt,
že tu nejsou žádné houpačky."
„A trávník je pečlivě sestříhaný a jsou v něm jamky."
Regan se na něj zmateně podívala. „Ty hraješ golf?"
„Je jen pár věcí, které jsem během staletí svého života nezkusil."
„Jo, to si dovedu představit," odvětila suše.
Jagrovýma očima projel žár, který spálil zbytek chladné síly. „Rád ti je později
popíšu."
Regan rychle otočila hlavu jinam a sledovala švestkovou stopu, která vedla
podél aleje stromů ke konci golfového hřiště. Tedy ne, že by mohla aspoň na
minutu doufat, že si ten zatracený upír nevšiml, jak se jí nahrnula krev do tváří.
„Co by v těchhle místech mohl skřet dělat?" zamumlala tiše.
Napůl čekala, že si Jagr jejího zřetelného vzrušení všimne. Když se místo toho
otočil k hustým stínům, které se kupily před nimi, úlevně si oddechla.
„Můj první odhad je, že se tady skrývá." „Před námi?"
Jagr zvrátil hlavu, jako kdyby testoval noční vzduch. „Jeho stopa je čerstvá. A je
blízko."
Regan se najednou zastavila, došlo jí, ţe švestková vůně zřetelně zesílila.
Ukázala ke stromům stojícím podél ostnatého drátěného plotu.
„Vydám se zprava," zašeptala tak tiše, že její slova mohl zachytit jen upír.
„Budu radši, když ho nebudu muset pronásledovat mezi stromy."
„Regan."
Zastavila se, vycítila jeho ponurou nespokojenost.
„Co je?"
„Bud opatrná," tiše na ní zavrčel.
Regan zvedla obočí.
Nebude žádný proslov, že je to pro ni moc nebezpečné?
Nebude žádné skřehotání, že jedině on je schopný čelit nebezpečnému
démonovi?
Nebude žádné vrčení, syčení ani bušení na hrudník?
Regan nechtěla pokoušet štěstí a tak jen tiše vklouzla na zpevněnou stezku, o
které předpokládala, že je určená pro golfová vozítka.
Ani na okamžik nevěřila,že by se prastarý upír mohl naučit novým trikům.
Tedy při nejmenším tenhle prastarý upír.
Stejně tak nevěřila, že by tenhle démon jednal tak, aby způsobil nějaký zásadní
rozruch. Tedy spíš věřila tomu, že byl dost sebevědomý na to, že ji ochrání,
jakkoli se tvrdohlavě vrhala do nebezpečí.
Tyhle myšlenky jí sotva prošly hlavou, když se před nimi ozvalo zašustění a
objevila se štíhlá postava, která se mihla přes krátce střižený trávník a zamířila
si to přímo k blízkým keřům.
„Ach ne, to tedy ne," zamumlala Regan a pustila se za mizejícím skřetem.
Měla nepatrný dojem, že měl nazrzlé vlasy ostříhané nakrátko, což
zdůrazňovalo hezký, štíhlý obličej a světle zelené oči. Na sobě měl elegantní
modrý oblek, takže vypadal jako bankéř.
Nebo jako gigolo.
Nebylo pochyb o tom, že se v čajovně kolem něj postarší dámy motaly jako
zamilované slepice.
Regan se zastavila za skřetem, skočila na něj a chtěla mu přistát na zádech.
Samozřejmě, všechny výborné plány dopadají... mizerně.
Po dopadu se akorát svalila do strany a skřet rychle vyskočil a uhodil ji pěstí do
břicha. Vyrazil jí dech a než se stačila pohnout, dostala další ránu do zubů.
Kdyby byla obyčejným smrtelníkem, o zuby by určitě přišla. Bohudík Regan
nebyla obyčejným smrtelníkem. Byla naštvanou vlkodlačici, která dostala dvě
rány.
Skřet se znovu napřáhl, ale tentokrát byla Regan připravená. Popadla ho za pěst
a ruku mu zkroutila, až zaječel... No, asi jako zraněný skřet. Pak mu ohnula ruku
za zády a otočila ho obličejem k zemi.
Snažil se kopat, bolestivě se trefil do jejího kolene, ale ona se nedala. Zaklela a
ruku mu vytáhla ještě víc nahoru, pak ho popadla za vlasy a obličej mu zabořila
do hlíny.
Vzduchem zavanul chladný vzduch a najednou měla po boku Jagra, který
sledoval skřeta svíjejícího se a naříkajícího pod ní.
„Myslím, že už se vzdal, maličká."
Regan se otočila a uplivla si krev. Hergot, díky tomu idiotovi se kousla do
jazyka. Nesnášela to.
„Mohl jsi mi pomoci," zamumlala.
Jagr pozvedl zlatavé obočí. „Abys mne obvinila z toho, že překračuji své
pravomoce bezvýznamného pobočníka? Díky, nemám zájem. A kromě toho,
vypadalo to, že to máš docela dobře pod kontrolou."
„Bláznivá děvko," zakňučel skřet a obrátil oči k Jagrovi, jako kdyby doufal, že u
démona mužského rodu vzbudí sympatie. „Dostaň jí ze mě pryč."
Jagrův úsměv ochladil vzduch. „Pokud bych byl tebou, tuhle naštvanou
vlkodlačici, co tě drží a nepustí, bych moc nedráždil."
„Kdo jste?" zeptal se skřet. „A co chcete?"
„Jsi zmatený, skřete. Otázky budeme klást my a ty budeš odpovídat," varoval ho
Jagr. „Rozumíš tomu?"
Regan ho zatahala za vlasy. „A řekneš nám pravdu, pokud chceš, aby ti hlava
zůstala na krku."
Skřet bolestí zasyčel. „Co to je? Démonní verze policejního výslechu?"
„Trochu se bojím, že Regan má se skřety své nevypořádané účty," zavrčel Jagr.
Skřet zadržel dech. „Regan?" vydechl potom.
Jagr přimhouřil oči. „Ty to jméno znáš?"
„Ne...,"
jeho nesouhlas přerušila Regan, která mu znovu zabořila hlavu do země.
„Počkej, krucinál! Všechno, co vím, je to, žţe Culligan míval ochočenou vlkodlačici,
která se jmenovala Regan."
„Ochočenou?" Reganin vztek ještě zesílil a začala skřetovou hlavou mlátit o
zem. Proboha, nenáviděla skřety.
Jagr se jemně dotkl její paže. „Opatrně, maličká. Kvůli odpovědím na naše
otázky ho potřebujeme živého."
Regan se přinutila přestat. Hluboce se nadechla a podívala se do Jagrových
klidných očí.
„Dokážeš poznat, jestli mluví pravdu?"
„Ano."
Regan se naklonila a znovu zkroutila skřetovu ruku. „Jak se jmenuješ?"
„Jdi někam, já... au... Gaynor. Jmenuju se Gaynor."
Regan povolila sevření. „Odkud znáš Culligana?"
Gaynor si olízl tenké rty a vzduchem se vznesla švestková vůně. „Oba jsme
během občanské války žili v New Orleans. Culligan nikdy neuměl moc kouzlit,
ale drancování bylo snadné a lidé byli připravení vzdát se všech cenností, které
měli."
Jagr hluboce zavrčel. Při tom zvuku se otřásla dokonce i Regan.
„To nevysvětluje, odkud víš o Regan."
I přes Jagrovu chladnou energii, která je obklopovala, se skřet začal potit. „Naše
cesty se zkříţily v Chicagu před třiceti lety. Řekl mi, že se mu podařil dobrý
obchod a získal maličkou vlkodlačici, se kterou chtěl podnikat nějakou
bláznivou show. Šťastný idiot."
Regan se ostře nadechla.
Chicago?
Culligan vždycky prohlašoval, že ji našel opuštěnou v nějaké jámě poblíž
Dallasu.
Samozřejmě, Salvátor se jí pokoušel přesvědčit, že Culligan lže a že by ji rodina
nikdy úmyslně neopustila.
Přesto... měla to podezření pořád hluboko v srdci.
„Kdo mu ten obchod nabídl?" zachraptěla.
„Pes. Myslím, že Culligan ho jmenoval jako Caina."
„Prokrista." Rychle zakroutila hlavou, zvedl se jí žaludek. „Tohle je šílený. Jak
se mě mohl zmocnit pes? A proč by mě dal Culliganovi?"
Jagr snadno vycítil její zmatek a chlácholivě ji pohladil po ruce.
„Najdeme pravdu, maličká. To ti slibuju." Jagr nasměroval pozornost ke
skřetovi. Jeho oči se ve tmě leskly jako dva safíry. „Nemyslíš si, že by vlkodlaci
pátrali po zmizelém dítěti?"
„Culligan přísahal, že ti psi byli jediní, kdo v tom byli zapleteni."
„Nemůžeš být tak hloupý, aby sis myslel, že by vlkodlaci dali dobrovolně dítě
skřetovi," namítl Jagr.
Gaynor se před Jagrem pokusil přikrčit, zřejmě se ted mnohem víc bál
hrozivého upíra než rozzlobené vlkodlačice, která mu seděla na zádech.
Mazaný skřet.
„Řekl že není v pořádku, že se nemůže ani proměnit ve zvíře," snažil se
zoufale omluvit svou lež. „Kromě toho, přísahal na vlastní krev, že nedovolí,
aby jakkoli trpěla."
„Přísahal na vlastní krev?" obrátila se Regan k Jagrovi. „Co je to?"
Jagr se zamračil. „Slib stvrzený krví a kouzlem."
„Pokud by Culligan zklamal a dostatečně tě neochránil, v minutě by se ocitl v
New Yorku, mrtvý," dodal rychle Gaynor, jako kdyby doufal, že mu to k
něčemu bude.
Regan zaskřípala zuby a připomněla si, jak se Culligan zoufale snažil všechny
démony držet dál od svého karavanu. V tu dobu si myslela, že jí chrání pro svou
show. Teď bylo jasné, že se prostě bál o svůj život. „Takže proto byl tak
opatrný, aby se jeho přátelé nedostali k mé kleci. Hajzl."
„A tys o něm posledních třicet let nic neslyšel?" zeptal se Jagr.
„Ne, přísahám."
„Tak jak víš, že je v St. Louis?"
Gaynor si olízl rty. „Psalo se o tom na skřetích sítích, že nějakého skřeta
pronásleduje vlkodlačí král kvůli tomu, že drží čistokrevnou vlkodlačici, a že se
ten skřet skrývá v St. Louis. Myslel jsem si, že by to mohl být Culligan, takže
jsem poslal pekelného psa se vzkazem, jestli se nechce setkat."
„Skřeti mají webovky?" zakuckala se Regan při představě partičky skřetů nad
klávesnicemi.
„Hej, máme modernější vybavení než většina démonů."
Regan zkroutila rty. Tenhle skřet vůbec nezapadal do její představy.
„Takže chatovací místnosti bzučí zprávami, že se nějaký skřet dostal do potíží,
a ty ses rozhodl kontaktovat Culligana čistě z lásky k němu?" zeptala se.
„Nedělej si ze mě blázny."
„Myslel jsem si, že pokud je to Culligan, bude mi za pomoc ochotný zaplatit."
Gaynor se pod ní otřásl. „Myslíš si, že mě baví donášet čaj a sušenky tlustým
starým dámám?"
„Lže," poznamenal tiše Jagr.
Regan skřeta tvrdě uhodila do zátylku. „Dobrá, věřím, že nesnáší dělat číšníka,
takže musí lhát o svém důvodu, proč kontaktoval Culligana."
„Au... nejsem gumový panák," zaprotestoval Gaynor.
„Ne, ale jsi jen kousek od toho stát se naší večeří," informovala ho Regan a
využila přitom skřetův strach z upíra. „Snad jsem se nezapomněla zmínit o tom,
že Jagr se před odchodem z domova nestihl najíst?"
Jagr se rychle vžil do role mučitele a v měsíčním světle se zaleskly jeho
tesáky.
„A na sušenky či koláč zrovna chuť nemám."
„Když ti to řeknu, ona mě zabije."
„Pak jsi pěkně v háji, Gaynore. Protože když to neřekneš, zabijeme tě my,"
ujistila ho Regan.
Nastala pauza a po ní Gaynor natáhl krk a pokusil se promluvit přímo k Regan.
„Můžeme se nějak dohodnout? Tahle informace pro tebe bude dost cenná."
„Ty se chceš dohodnout? Fajn." Popadla jeho hlavu a obličejem jí namířila
přímo k Jagrovi. „Řekneš mi všechno, co víš, a já s tebou nenakrmím hladového
upíra."
Gaynor těžce polkl. „Tak jo."
„Proč jsi poslal vzkaz Culliganovi?" zatlačil na něj Jagr.
„Nemohl bych si aspoň sednout?" zakňučel. „Už začínám mít křeč."
Natáhla mu ruku tak vysoko, aţ mu jí málem vykloubila.
„Nechám tě vstát, ale pokud se pokusíš o nějakou hloupost, dopadneš špatně."
Regan pustila jeho ruku, udělala krok zpět a klekla si vedle Jagra. Gaynor zaklel
a vyškrábal se na nohy, uhladil si hedvábnou kravatu, i když jí měl špinavou od
trávy, a pak se posadil.
„Ty zkurvená děvko. Víš, kolik ten oblek stál?"
„Víš, že mě to vůbec nezajímá?" vyštěkla na něj Regan. „Tak už mluv."
Skřet si znovu uhladil kravatu a rozhodil rukama do vzduchu. „Fajn. Četl jsem o
Culliganovi na webovkách, jak jsem řekl, ale neposlal jsem mu zprávu kvůli
tomu, že by mi mohl něco zaplatit. Tenhle bezcenný slimák nikdy neměl dost
inteligence na to, aby si vydělal víc než pár šupů. Dokonce i když měl po ruce
poklad, jako jsi byla ty."
Jagr vyslal ke skřetovi svou ledovou sílu, až z toho Gaynorovi vstaly vlasy.
„Takže proč?"
Gaynor se otřásl. „Před týdnem za mnou do obchodu přišel pes a nařídil mi,
abych Culligana pozval do Hannibalu."
Jagr byl rychlejší v položení logické otázky. „Kdo byl ten pes?"
„Říká si Sadie," nakroutil Gaynor rty. „Hergot, fakt jí to slušelo. Je vysoká a
tmavá a má tělo, po kterém slintají všichni chlapi. Dost přitažlivá."
Regan se zamračila. Myslela si, ţe ten pes bude Duncan nebo ten záhadný
Caine. Kdo byla proboha Sadie?
„Už jsi jí někdy předtím viděl?"
„Ne. A ona není žena, na kterou bych snadno zapomněl. Nikdy." Ve skřetově
tváři se odrazil poťouchlý pohled. „Možná má trochu malou postel, ale..."
Jeho chlípná slova přerušila Regan, která mu dala takovou ránu, až se mu
hlava otočila kolem dokola. Podíval se na ní a zvedl ruku, aby se dotkl
krvácející rány. „Do prdele."
„Navrhuji, aby sis přestal kopat vlastní hrob," suše poznamenal Jagr.
„Ona se mě ptala."
Regan se na skřeta znechuceně podívala. „Takže ty jsi zaprodal svého
kamaráda, protože tě ta čubka vzrušovala?"
„Ne, prodal jsem ho, protože mi přinesla balík peněz."
„Pěkný."
„Hej, Culligan by na mém místě udělal totéž."
Regan s jeho logikou nemohla nesouhlasit. Culligan byl amorální, bezpáteřní
hajzl, který by za pár šupů prodal i vlastní duši.
„Řekla ti ta čubka, proč Culligana chce?"
„Řekla, že zklamal ve službě pro psy a že ho musí potrestat."
„Ale to není všechno, co řekla, že ne?" skočil mu řeči
Jagr.
„Možná se zmínila o tom, že ho použije jako návnadu."
„Aby přilákala Regan do Hannibalu?"
Gaynor se při ledovém tónu Jagrova hlasu otřásl. „To neřekla. Její důvěrník
zrovna nejsem. Spíš přisluhovač."
„Kde je?" zeptala se Regan.
„Nevím, ale musí to být někde poblíž řeky."
Jagr se zamračil. „Proč si to myslíš?"
„Cítil jsem to z ní."
Jagr se ještě víc zamračil. „Ona nemá zamaskovaný pach?"
„Zamaskovaný?" Gaynor doširoka rozevřel světle zelené oči. „Jak si pes může
zamaskovat pach?"
Regan nepotřebovala umět číst myšlenky, aby poznala, že ten skřet lže.
Nenápadně se podívala na Jagra a držela jazyk za zuby, ale Jagr jen tiše
zakroutil hlavou. Z nějakého důvodu nechtěl skřetovi oponovat.
„Setkala se s tebou sama?" zeptal se.
„Dovnitř přišla sama, ale před obchodem na ni čekalo půl tuctu psů." Strach,
který mu přeběhl přes tvář, byl opravdový. „Ti idioti mi úplně zničili narcisy.
Ach, a ta čubka si odnesla celou krabici mého burákového másla."
Regan zamrkala. Oukej, tohle bylo... divné.
„Proč by si brala burákové máslo?"
Gaynor ztuhl, jako kdyby ho ta otázka urazila. „Protože je to prostě nejlepší
burákové máslo v tomhle státě. A možná v celé Americe."
Jagr si odfrkl. „A je očarované, aby si na něm konzumenti vytvořili
závislost."
„To nemůžeš dokázat," zasyčel Gaynor.
Regan se podívala k Jagrovi. „Můžou být psi očarovaní?"
„Jsou k tomu náchylnější než ostatní démoni," odvětil a pak se otočil zpátky ke
skřetovi. „Přišla si později pro další?"
Gaynor si nervózně poposedl blíž ke keřům. Idiot. Copak si opravdu myslel, že
dokáže utéct upírovi?
„Když jsem před dvěma dny otevíral obchod, čekala na mě," neochotně
přiznal.
„Kvůli máslu?"
„Kvůli máslu... a aby mi udělala další nabídku," řekl pomalu.
Regan pozvedla obočí. „Jakou nabídku?"
Nastala podivná pauza a pak skřet pohybem tak rychlým, že to překvapilo
Regan i Jagra, uhodil do nakupených větví a odhalil třpytivou mlhu visící ve
tmě. Magickou mlhu.
Ačkoli Culligan neměl nikdy schopnost vytvořit portál, Regan byla svědkem
toho, jak jiní skřetové procházeli vzduchem. Magické brány ji vždycky
fascinovaly. Ale teď, když měla jednu na dosah, z toho tak nadšená nebyla.
„Byla to nabídka ohledně tebe, Regan," přiznal skřet a natáhl se, aby ji chytil
za ruku.
Regan byla víc ohromená než vystrašená, když ji táhl k pulsujícímu portálu.
Instinktivně se začala bránit, ale skřet byl nečekaně silný, když se nohama zapřel
do země a táhl ji k sobě. Centimetr po centimetru se posouvala k portálu.
Jak byli zabraní do soukromého souboje, ani jeden z nich neslyšel varovné
zavrčení vzteklého upíra a dokud nezaútočil, jako by tam nebyl.
„Ne," zachraptěl a strčil do Gaynora takovou silou, až Gaynor povolil sevřeni a
Regan mu vyklouzla.
Ale taky je to oba přitáhlo zpátky.
Přímo k čekajícímu portálu.
„Jagre!"
Regan, skloněná na všech čtyřech, v hrůze pozorovala, jak Gaynor zmizel v
rozechvělé mlze a pořád přitom držel rozčíleného upíra. Ach bože, to ne.
Natáhla se, ale konečky jejích prstů jen přeběhly po Jagrových kožených botách.
Pak portál zapulsoval, roztáhl se a se slyšitelným puknutím zmizel.
Regan najednou stála sama ve tmě a zírala na místo, kde právě zmizel Jagr,
jako kdyby hloupě čekala, že se objeví zpátky.
Proboha. Byl pryč. Byl fakt, fakt pryč.
A ona je bez nejmenší šance, jak se mu dostat na stopu.
„Do prdele, do prdele, do prdele!"
Regan vyskočila na nohy a rozeběhla se do tmy. Culligan se jí nikdy
nesvěřoval se skřetími tajemstvími, ale musí přece existovat někdo, kdo ví, jak
vypátrat stopu osoby zmizelé v portálu.
Nebezpečí, která na ní mohla v parku číhat, jí ted vůbec nezajímala. Vrátila se
k náklaďáku zaparkovanému před obchodem. Naskočila na místo řidiče, otočila
klíčkem, který Jagr nechal v zapalování a pokusila se auto přinutit k pohybu.
Vlastně nikdy předtím neřídila, ale přece to nemohlo být tak těžké.
Ta myšlenka jí sotva projela hlavou a už stoupala na dlouhý pedál, kterým se
auto rozjíždělo. Teda takhle to aspoň dělali v televizi. Pak zapískaly gumy a auto
najelo do živého plotu, který lemoval ulici.
No dobrá. Hergot, asi to nebude tak snadné, jak si myslela.
Zhasla motor, vystoupila z auta a rozeběhla se k nejbližším domům, směrem na
sever. Hlava jí bolela na místě, kde narazila do čelního skla a všichni psi ze sousedství
vycítili její přítomnost a začali výt, ale aspoň nehrozilo nebezpečí, žţe
zmasakruje další nevinné stromky.
Přeskočila dřevěný plot a krátce si představila Jagrovo rozčilení, kdyby zjistil,
že utíká ulicemi bez ohledu na nějaké psy, kteří na ni někde za rohem mohou
čekat. Nedalo se pochybovat o tom, že by musela poslechnout tuhle vzteklou
lekci, že nemá rozum, kdyby tu byl...
Srdcem jí projela ostrá bolest.
Ne, tady nebyla žádná kdyby.
Ona ho najde.
A on bude v pořádku.
Žádný jiný výsledek nepřicházel v úvahu.
Odmítla se poddat panice, která jí stahovala ţaludek, a pokračovala městem.
Zachytila vzdálenou vůni vil a ještě vzdálenější pach pekelného psa, který
čmuchal okolo skládky, ale nic nevyskočilo, aby ji sežralo, takže sklopila hlavu,
přivolala své nadpřirozené síly a vydala se přes pole a louky rychlostí, které mohl
stačit jen upír.
Soustředila se na stopu, která vedla zpátky do Tanova osamělého sídla, a okolní
scenérii vnímala jen okrajově.
Konečně v dálce zahlédla červený cihlový komín. Pominula píchání v boku,
vyhnula se opuštěné stodole a přeskočila úzkou říčku.
Regan nikdy nepřišlo na mysl,že by bez Jagra mohla být v upířím sídle
nevítaná. Přinejmenším ne do chvíle, kdy Tanova mohutná postava seskočila z
balkonu v druhém patře a zahradila jí cestu.
Regan se rychle zastavila, sotva se vyhnula sráţce s širokým, opravdu širokým
hrudníkem.
„Tane." Přitiskla si ruku na bušící srdce. „Bože, tys mě vyděsil."
Po kůţi jí přeběhly ledové krystalky, kdyţ Tane do noci vypustil svou mrazivou
sílu.
„Kde je Jagr?"
Byla dost chytrá na to, aby pocítila respekt k Tanově krásné, ale drsné tváři. Ale
v tuhle chvíli se víc soustředila na Jagra, než aby si uvědomovala celou
nebezpečnost situace.
„Skřet ho protáhl portálem," řekla spěšně. Byla moc rozklepaná, než aby ze sebe
dokázala vypravit víc informací. „Nemůžu ho najít."
Díky bohu, Tane se nezačal vyptávat na detaily. Stačilo, že jeho bratr měl
potíže.
Z pod rtů vyjely jeho dlouhé, lesklé tesáky a z pouzdra u opasku vytáhl dýku.
„Zůstaň tady. Vypátrám jeho stopu."
„Počkej, chci jít..."
Tane ignoroval její naléhavou žádost vydat se s ním, vyhnul se jí a tiše zmizel v
temnotě.
Regan zaskřípala zuby. Věděla, že ho nikdy nemůže dohonit.
„Zatracení upíři."
Rychle si srovnala, jaké má v tuhle chvíli možnosti. Pak si vzdychla a
vystoupala po schodech na širokou verandu.
Mohla se vrátit na golfové hřiště a doufat, že narazí na Jagrovu stopu, ale
věděla, že určitě nebude mít větší štěstí než trénovaný upírský zabiják, který své
schopnosti určitě zdokonaloval už několik set let. Bolestivou pravdou bylo, že
by mu určitě víc překážela, než pomohla.
Pak tu taky byla možnost, že jednoduše odejde a umyje si ruce nad Jagrem a
všemi, kteří ji chtěli připoutat k nechtěné rodině.
Tedy ne, že by jim něco dlužila.
Oukej, Jagr jí jednou nebo dvakrát pomohl. Sakra, vlastně jí zachránil před
vtažením do toho zatraceného portálu.
A žádná žena, jakkoli nevinná, by mohla popřít, že byl světový milenec, díky
kterému si svou první zkušenost bude pamatovat navěky.
Ale stejně byl majetnický a panovačný a nemilosrdně se jí prokousával do srdce.
To stačilo, aby ho mohla krásně poslat do háje.
Ale to samozřejmě neudělala.
Pouhá logika nemohla překonat zoufalou touhu zachránit to otravné zvíře.
Dokonce i kdyby to znamenalo, že udělá jednu věc, kterou přísahala, že nikdy v
životě neudělá.
Regan narovnala ramena a vstoupila do opuštěné budovy. Cestu do sklepa našla
celkem snadno, po cestě potkala jen upíra-vojáka, který hlídal vchod do hnízda.
Jelikož jí hned nezabil, Regan se mohla jen domnívat, že Tane nenechal rozkaz
zabíjet, sotva se objeví. Ten upír se vlastně uklonil, načež se Regan překvapeně
zastavila.
Co by měla udělat na oplátku?
Pokleknout?
Když se upír narovnal a lhostejně se na ni podíval, všechny bláznivé myšlenky jí
přešly.
„Mohu nějak sloužit?"
Regan rychle potlačila hořkost, kterou měla v sobě posledních třicet let. Byl to
nerovný souboj proti nepříjemným emocím.
Pýcha, zlost, hnisavý vztek.
Jo, fakt bída. Ale aspoň to netrvalo dlouho.
Nadechla se rychleji, než bys řekl švec, a udělala nezrušitelný krok.
„Potřebuji kontaktovat Anassa," řekla, a když tu větu vypustila z úst, ulevilo se
jí.
„Tady." Upír bez zaváhání vytáhl z kapsy maskáčů mobil. Zmáčkl pár tlačítek a
našel kontakt, pak jí telefon podal. „Je to přímá linka."
Regan si vzala přístroj, a aniž by si dala čas na promyšlení důsledků, zmáčkla
zelené tlačítko.
Na druhém konci se ozvalo zabzučení a pak, než se stačila na rozhovor
dostatečně připravit, se ozval hlas.
„Tane?"
„Ne." Regan se musela odmlčet a odkašlat si. Musel to být Styx. Kdo jiný by
mohl mít hlas ještě arogantnější než Jagr? „Ne, tady je... Regan."
Nastala tichá pauza a po ní vládce všech upírů nasadil přívětivější tón.
„Regan, ani nedokáţu říct, jak rád tě slyším," zamumlal. „Darcy se nemohla
dočkat, až s tebou bude moct mluvit."
Regan zatnula čelisti, ale nenechala se vyvést z míry. „Možná později."
Vycítila moment, kdy Styx poznal, že se nejedná o společenský hovor.
„Povídej."
Tak mu to řekla.