Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. kapitola

26. 11. 2011

KDYŽ REGAN NÁSLEDOVALA Jagra do hlubin polorozpadlé budovy, rozhodně
nebyla šťastná.
Možná to bylo kvůli zápachu shnilých matrací, které byly
navršené přímo ve vstupní hale. Nebo to bylo kvůli omítce, která padala ze
stropů, kdyţ procházeli po úzkých a zatraceně příkrých schodech do sklepa.
Malé, stísněné místnosti, které míjeli, stejně jako polámané hole válející se ve
skladu, ukazovaly na to, ţe to byl opuštěný dům obyčejných vesnických lidí, ale
ať uţ to tady mělo jakékoli kouzlo, dávno se propadlo v zapomnění.
Nebo to moţná bylo kvůli velkému, podráţděnému upírovi, který je vedl
zatuchlou temnotou.
Ach, Tane rozhodně stál za hřích.
Byl vysoký, jeho kůţe měla zlatavý nádech a oči teplou, medovou barvu.
Polonahý, jen v khaki šortkách, ji dokázal pěkně rozpálit.
Ale její vlkodlačice se nenechala nachytat jeho příslibem ráje. Stejně jako Jagr,
i tenhle upír měl na sobě vůni nebezpečí. Ale na rozdíl od Jagra se Tane nesnaţil
zakrýt smrtelnou hrozbu za ledovou stěnu.
Ne, jeho hrozba byla očividná jako svítící neónové znamení.
Prošli čímsi, co vypadalo jako prázdná prádelna. Tane se zastavil, odstranil
těţkou, kovovou zábranu a odhalil úzký otvor ve stěně.
Regan si jen povzdychla a vydala se za ním. Ani ji moc nepřekvapilo, ţe
schody za otvorem vedly ještě hlouběji do nitra země. Jestli se na upírech dalo
něco předpokládat, rozhodně to byla jejich láska k temným a zatuchlým
prostorám.
Při sestupování ze schodů dávala pozor, aby se nepřerazila o své vzácné tašky s
oblečky. Pak se před nimi objevila dlouhá chodba, která jistě vedla aţ někam pod
okolní pole. Regan si jen nejasně všimla, ţe se špinavé stěny tunelu proměnily za
ocelové.
Kdyţ pak Tane odemkl a otevřel těţké dveře, Regan došlo, ţe tohle dobře
ukryté hnízdo rozhodně není temné ani zatuchlé.
Vyvalila oči na nejnovější technologické vybavení, které lemovalo dlouhou
místnost. Byly tu monitory připojené na přinejmenším dvanáct venkovních
kamer, štíhlý počítač, který zaznamenával bůhvíco, a sloţitý, sofistikovaný
přístroj, jehoţ funkci se Regan ani nepokoušela hádat.
„Hergot," vydechla a instinktivně se přitiskla k Jagrovi, zatímco oba velcí upíři
si komplikované systémy prohlédli a jen se na ni netrpělivě zamračili. Dokonce i
na upíra tenhle nejmodernější obranný systém působil trochu paranoidně.
„Nemáš náhodou na poli ještě vesmírnou raketu?" zeptala se Regan.
Tane se ohlédl přes rameno a pokračoval k dalším dveřím, které vedly do další,
ocelí vyztuţené chodby.
„V přilehlých polích toho mám docela dost. Aţ uloţíme mého přestárlého bratra
do postele, velmi rád ti je ukáţu."
„Tane," zavrčel Jagr a vycenil na něj zuby.
K
Druhý upír se jen otočil a vedl je do další chodby. Regan si pomyslela, kam asi
všechny ty tunely vedou.
„Zatím není zasnoubená a já jí svou ochranu mohu nabídnout stejně jako ty.
Vlastně by to bylo docela logické, kdyţ je teď v bezpečí mého doupěte."
Regan obrátila oči v sloup. To snad ne.
„Víte, myslela jsem si, ţe Culligan byl hajzl, protoţe to byl skřet. Kromě toho,
všechny ty hajzlovské věci prostě patří ke chlapům," zavrčela sladkým tónem.
„Teď mi dovolte, abych vám vyjasnila jednu takovou věc..." Otráveně se
podívala na oba upíry. „Nepotřebuju, aby mě ochraňoval nějaký Hloupý nebo
Hloupější. Dokáţu se o sebe postarat sama."
Tane se zastavil u dalších dveří v ocelové stěně a podíval se na Jagra s
neočekávaným pobavením.
„Máš pravdu, Jagre, ona má opravdu špatnou náladu."
Regan rozčíleně zasyčela. „Och, můţe to být ještě mnohem horší."
„Ona nepřehání," dodal Jagr a trochu se pousmál. „Kdyţ se její vlkodlačice dere
na povrch, moudrý démon se utíká schovat."
Regan si přitiskla tašky k hrudníku. „Uţ jste skončili?"
Oba upíři se na sebe podívali takovým způsobem, ţe by si kaţdá ţena zváţila
zasahovat do světa muţů, ale
moudrý Tane jen otevřel dveře a mávl na ně rukou, aby jej následovali.
Regan překročila práh a sáhla po vypínači. Nebylo to kvůli tomu, ţe by nějak
potřebovala svítit, ale pomohlo jí to zbavit se pocitu, ţe je uvězněná v podzemí.
Udělala krok dopředu a pak se v šoku zastavila. Dobrý boţe...
Vypadalo to tady, jako kdyby místnost zařizovali ve stylu francouzského
nevěstince.
Kdyţ si prohlíţela temné šarlatové tapety a zarámované obrazy nahých ţen, jen
pozvedla obočí. Na stropě byli vymalovaní satyři ve stavu silného vzrušení,
tančící okolo lesklých, obrovských lustrů. A co bylo horší, nebyl tu ani kousek
nábytku, ale místo toho se na slonovinovém koberci válely tucty polštářů a
uprostřed místnosti bublala vířivka.
„To je apartmán pro hosty," prohodil Tane od dveří a z jeho pobaveného
výrazu bylo jasné, jak si uţívá překvapení svých hostů. „Měli byste tu najít
všechno, co budete potřebovat. Ale pokud se přesto rozhodnete k odchodu,
nevydávejte se mimo cestu, kterou jsem vás přivedl. Pro nezvané hosty je tu
připraveno spoustu nepříjemných nástrah."
Jagr vzal od Regan tašky s oblečením a společně se svým koţeným vakem je
odhodil do kouta.
„Kdyţ uţ mluvíme o nezvaných hostech, Anasso poslal svého oblíbeného
chrliče, aby mi znepříjemňoval ţivot," varoval Taného. „Pokud se tady objeví,
raději bys ho neměl zabíjet."
„O tom stvoření jsem slyšel uţ dost."
„Drby tě na skutečnost nikdy pořádně nepřipraví," suše odvětil Jagr.
Tane si znechuceně odfrkl. „Dovolím mu, aby se usadil na střeše, pokud se bude
chovat slušně, ale jestli se bude snaţit proniknout dovnitř, nemůţu nic slíbit."
Jagr pokrčil rameny. „Bude to tvůj pohřeb."
Na Taného to neudělalo velký dojem a ustoupil zpátky do chodby. „Mám něco
na práci, ale mí stráţci zůstávají ve sluţbě. Nikdo vás nebude vyrušovat."
Jagr se mu poklonil. „Jsem tvým dluţníkem, Tane."
„Ano, to jsi. Někdy si to vyberu."
Kdyţ Tane domluvil, zavřel dveře a ponechal Jagra a Regan v dráţdivém
apartmánu.
První minutu si Regan jen uţívala Tanovy nepřítomnosti, ale pak jí došlo, ţe je s
Jagrem sama, v místě, které je přímo stvořené k sexu a udělalo se jí z toho
slabostí... nevolno.
Klopýtavými kroky přešla přes slonovinový koberec a nakoukla do moderně
vybavené kuchyně s drahým zařízením. Pak prošla dalšími dveřmi do dalšího
pokoje, který byl loţnicí.
Nebyl to zrovna nejlepší nápad.
Sotva stačila rozsvítit, kdyţ se Jagr protáhl kolem ní. Pohlédl na postel s černým
saténovým povlečením a zrcadla nad postelí a pozvedl obočí.
Bylo to jako podle šablony pro staré mládence.
Regan zahořely tváře příšerným horkem. „Nedokáţu si představit, proč má Tane
pokoj pro hosty. Kdo ho, prosím tě, můţe navštěvovat?"
Jagr otevřel zásuvku lakovaného nočního stolku. „Na rozdíl od tebe, maličká,
většina ţen shledává Taneho nevysvětlitelně okouzlujícím. Dokonce i mezi
upíry má reputaci..."
„Lovce?" „To není přesně ten výraz, který hledám, ale dalo by se to tak říct."
Jagr z nočního stolku vytáhl pár pout a začal si s nimi pohrávat. „Dobrá, dobrá."
„Dobrý boţe," zamračila se, kdyţ se na ni podíval s výrazem očekávání. „Na to
zapomeň."
Jeho jemný, téměř hmatatelný smích jí přejel po kůţi. „Nepotřebuju hračky,
abych mohl potěšit ţenu. Samozřejmě..."
„Viděla jsem dost."
Regan se otočila na patě a vykročila do kuchyně se vzpřímenými rameny, ačkoli
se jí ţaludek chvěl delikátním očekáváním.
Ne, Jagr ţádné hračky zcela jistě nepotřeboval.
Stačil jeho kouzelný dotek.
Jagr byl najednou jen na krok od ní a zastavil se vedle obrovské lednice s
mrazákem a otevřel dvířka.
„Měla bys něco sníst. Máš na něco chuť?"
Regan odmítla prozradit svou dětinskou nervozitu, otočila se k němu a nakoukla
do mrazáku. Při pohledu na úhledně srovnané balíčky vybraných pokrmů se jí
začaly sbíhat sliny.
Chicagská pizza... polévka z New Orleans... grilované kuře Kansas City... humr
z Maine...
„Dám si všechno," zamumlala, natáhla se a vyndala několik balíčků. Podala je
Jagrovi, aby je strčil do mikrovlnky. „Aspoň tedy Tane ví, jak nakrmit hosty."
Za okamţik se malý skleněný stůl zaplnil pizzou, krajíci chleba, polévkou
minestrone a teplým jablkovým koláčem.
Regan se usadila a ani se nesnaţila předstírat, ţe by chtěla patřit mezi ty příšerně
vyhublé ţeny, které vídala v televizi. Proč by proboha měla hladovět, aby
potěšila nějakého muţe?
Vychutnávala si dobré jídlo, které nemělo nic společného s těmi blafy, jimiţ ji
krmil Culligan. Konečně si všimla, ţe se Jagr opírá o pult a bez hnutí ji sleduje.
„A co ty?" zeptala se a otřela si rty plátěným ubrouskem. „Ty nemáš hlad?"
Jagr sjel pohledem po linii jejího krku. „Nemám chuť na nic z aktuální
nabídky."
Touha, ostrá a kousavá, projela Reganiným tělem. Musela vstát a začít
vyhazovat prázdné obaly do koše. Ach boţe. Nechtěla myslet na to, jak jí byla
kůţe najednou malá, ani na to, jak jí srdce najednou začalo bít, aţ naráţelo do
hrudního koše, ani na horko, které se jí usadilo v ţaludku.
Chtěla...
Oukej, to by stačilo.
Chtěla. Moc chtěla.
„Jak často se potřebuješ napít?" zeptala se. Její rozměklý mozek v tuhle chvíli
nic moudřejšího nenapadlo.
„To záleţí na tom, jestli jsem zraněný nebo uţ jsem se dlouho nenapil,"
zamumlal hlubokým a zastřeným hlasem. „Taky to záleţí na síle krve. Vlkodlačí
krev je ceněná pro svou neobvyklou sílu. Bohuţel, vlkodlaci ji s upíry moc sdílet
nechtějí."
Její vlkodlačí krev se najednou rozproudila a rozehřála, jako kdyby uţ na krku
cítila erotický dotek jeho tesáků.
Po tom znepokojivém vyrušení se instinktivně najeţila. „Moţná je to tím, ţe je
upíři skoro nechali vymřít, kdyţ je uzavírali v podzemních vězeních, kde málem
přišli o všechny své pradávné schopnosti."
„Cucala jsi se Salvátorem stejnou limču?" zeptal se Jagr chladně.
Chvíli jí trvalo, neţ jí došlo, ţe ji viní z toho, ţe si nechala Salvátorem vymýt
mozek.
„Ne, ale on je velmi přesvědčený, ţe upíři mají svůj podíl viny na tom, ţe
vlkodlaci mají nedostatek čistokrevných potomků."
Jagr k ní přistoupil blíţ. Snadno vycítil její rostoucí touhu, ačkoli se snaţila
tvářit neutrálně.
„Jeho domnělá křivda se uţ dostala i do Věštírny," zamumlal Jagr a přistoupil
tak blízko, aby pocítila závan jeho chladné síly. „Mají se usnést na dalším osudu
vlkodlaků."
Regan prostě musela očima přejet po svalech, které se mu rýsovaly pod příliš
přilehlým tričkem, a vyschlo jí v ústech. Boţe. Měla by dostat medaili za to, ţe
ho tady nestrhne na podlahu a neznásilní ho.
„Nezajímá mě, jak je Věštírna všemohoucí, já rozhodně do ţádné vlkodlačí
rezervace nepůjdu," zamumlala a připomněla dobu, kdy se museli američtí
vlkodlaci stáhnout do území vymezených upíry.
Ne, ţe by ted měla myšlenky na pradávný souboj dvou démonních druhů. Ne,
mnohem víc jí zajímalo pokušení vplést prsty do jeho dlouhých, zlatých vlasů.
Jagr vypadal úplně stejně rozrušeně, hluboce modré oči se mu rozehřály
myšlenkou pohladit linii jejího krku.
„Ta území byla vymezena proto, aby se vlkodlaci ochránili před lidmi," řekl a
prsty pobaveně přejel po linii jejího výstřihu. „Bez silného vůdce jsou psi nekontrolovatelní
a snadno přilákají příliš mnoho pozornosti. Démonní svět byl
připravený na genocidu, dokud se neobjevil předchozí Anasso a nevymezil
hranice. Jestli Salvátor dokáţe, ţe je schopný převzít vedení nad svými lidmi, pak
Věštírna bez pochyb ustoupí a nechá ho vládnout bez jakýchkoli zásahů."
Regan si musela připomenout, ţe musí dýchat.
Vzduch dovnitř, nádech. Vzduch ven, výdech.
„Je mi jedno, kdo je můj nadřízený, pokud si mě nevšímá."
Jagr jí dál přejíţděl prsty po kůţi, pak se dostal k linii jejích ňader, aţ se jí z
bradavek staly dva tvrdé, přecitlivělé knoflíky.
„Kdyţ budeme přepokládat, ţe je to moţné, co pak uděláš?"
„Budu si uţívat svobody."
„Není to jenom o svobodě." Zvedl ruku, vzal její tvář do dlaně a promasíroval
napjatou čelist. „Budeš muset přeţít ve světě, který moc neznáš."
Snaţila se, aby se jeho ochranitelskými slovy nenechala moc rozčílit. Bylo by to
o mnoho jednodušší, kdyby se jí tělo netřáslo nezvladatelnou touhou.
„Můţu se něco naučit. Nejsem hloupá."
„Ne, jsi neobvykle inteligentní." Přejel jí rty po spánku. „Dost inteligentní na to,
abys pochopila, ţe osamocený vlkodlak je velmi zranitelný. Proč nechceš
přijmout pomoc těch, kteří chtějí ochránit?"
Regan polkla slastné zasténání. Hergot, ty jeho rty byly opravdu zlomyslné.
„Myslíš mou milovanou sestru? Ne, díky."
„Darcy pro tebe není jedinou moţností." Uţdíbl jí do ušního lalůčku. „Mé doupě
je také opravdu bezpečné, ačkoli není tak elegantní jako Styxovo sídlo."
Regan ztuhla.
„Jagre?"
„Hmmm?"
„Chceš po mě, abych se k tobě přestěhovala?"
Jagr zaváhal a pak se s opatrným výrazem odtáhl, aby se mohl podívat do jejích
šokovaných očí.
„Ano."
„Uţ jsi předtím někoho ve svém hnízdě měl?"
„Sám od sebe ne."
„Tak proč mi to ted nabízíš?"
Jagr zkroutil rty. „Copak prostě nemůţu být hodný chlapík s velkým srdcem?"
„Není to moc pravděpodobné." Zakroutila hlavou, jeho nečekaná nabídka ji
zmátla. „Co z toho budeš mít?"
„Sám si přeju, abych to věděl."
„Coţe?"
Rukou přejel z jejího zátylku aţ k pasu a přitáhl si ji k sobě, aby pocítila jeho
rostoucí erekci. Regan se ostře nadechla, kdyţ pocítila jeho tvrdý penis na
měkkých partiích svého podbřišku.
„Víš, ţe tě chci. Zoufale," řekl a v očích mu vzplál oheň touhy. „Víš, ţe mě
fascinuješ, i kdyţ si myslím, ţe se chováš jako blázen."
„Hej."
„Ale co vím, je to, ţe myšlenka na to, jak odcházíš, je...," zamračil se.
„Je jaká?"
„Nepřijatelná."
„Nepřijatelná?"
„Naprosto a úplně nepřijatelná."
Regan si olízla rty. Prosté uspokojení, které jí po jeho slovech zahřálo u srdce, ji
i znervóznělo. Přece ji nemohlo potěšit jen jeho přiznání, ţe si přeje, aby byla
stále jeho partnerkou?
„Ale také je nevyhnutelná," přinutila se zavrčet. „Jakmile bude Culligan mrtvý,
mizím."
Rty se mu otřásly, sklonil se a lehce přejel tesáky po linii jejího krku.
„Uvidíme," zachraptěl a šikovnýma rukama chytil okraj její košile a jedním
tahem jí stáhnul. Vzápětí následovala podprsenka, která přistála na keramických
obkladačkách. „Kdyţ něco moc chci, dokáţu být velmi přesvědčivý."
Kdyţ jí prsty přejel po ztvrdlých bradavkách, vydala ze sebe přidušený vzdech.
Pane... boţe.
Přesvědčivý?
Spíš jí bral veškerý zdravý rozum.
Regan si zoufale snaţila připomenout, ţe cokoli, co jí působí tak zatraceně
dobře, musí být zaručeně špatné, a ostře se nadechla. Bohuţel, Jagr stál jen krok
od ní, a neţ stačila zplodit jedinou smysluplnou myšlenku, jeho rty se přisály na
její roztouţenou bradavku a pak přejely po oblouku jejího ňadra. Zkušené tahy
jeho jazyka ji přiváděly k šílenství.
„Jdi někam," zamumlala a prsty mu zajela do vábivého hedvábí vlasů. Líbal ji
a uţdiboval po těle směrem dolů a mezi jednotlivými doteky ji zbavoval
zbývajících kousků prádla.
„Ale to snad ne," namítl a podíval se na ni s výrazem, který nedokázala
rozluštit. „Budu tvým spasitelem."
Pohybem, který byl příliš rychlý na to, aby jej Regan zaznamenala, ji Jagr vza l
do náruče a vydal se napříč apartmánem. Neţ si stačila uvědomit, co se vůbec
děje, hodil ji doprostřed obrovské postele, aţ se jí ruce i nohy rozletěly do stran a
ona tam leţela vydaná všanc jako obětní beránek.
„Jagre."
Jagr odkopl své těţké boty, přes hlavu si stáhl tričko a povolil dţíny. Odhalil
tak dech beroucí slávu své muţské postavy.
„Ano, maličká?" zeptat se a sklonil se k ní, aby ji přikryl celým svým tělem.
Zvedla ruce a pokusila se ho odstrčit, ale něco bylo špatně. Místo toho, aby se
opřela o plochu jeho hrudníku a zatlačila, prsty se jen proběhla po bledé kůţi,
která byla tak nemilosrdně zohavena jizvami.
„Neměli bychom spíš plánovat, jak budeme postupovat?" zeptala se chraplavým,
zastřeným hlasem.
Jagr sklonil hlavu a lehce jí kousl do koutku úst. „Já vím dost přesně, jak teď
budu postupovat."
Tělo se jí otřáslo slastí. Ach boţe, doufala, ţe má v plánu roztáhnout jí nohy a
dokončit, co právě začal.
Najednou jí bylo úplně jedno, ţe Culligan byl někde venku, ţivý a dýchající...
ten bastard. Nebo ţe se někde potulovala smečka prašivých psů, která jí nejspíš
chtěla dohnat.
Bylo jí jedno i to, ţe tohle Jagrovo odhodlané svádění je součástí plánu, jak ji
dostat zpátky do Chicaga, do spárů její sestry.
Někdy si ţeny prostě musejí určit priority.
V tuhle chvíli bylo Reganinou prioritou uspokojit kousavý hlad, který ji pomalu,
ale jistě pohlcoval.
Jako kdyby Jagr vycítil její kapitulaci, hluboce zavrčel a rukama začal neúnavně
přejíţdět po její holé kůţi, zatímco jí obličej pokrýval lehounkými polibky.
„Sladký půlnoční jasmíne," zamumlal a jazykem zkopíroval linku její rtů. „Tvá
vůně mne dohání k šílenství."
Regan lehce vyjekla, neboť jedna jeho ruka jí zajela mezi nohy a pronikla do
rozpálené komůrky.
„To je směšné," zaprotestovala. „Jestli jsem něčím cítit, pak je to zatuchlá
jeskyně a pot."
Zalepil jí rty dalším polibkem. „Musíš se pořád hádat, maličká, viď?" Prsty jí
polaskal hebkou, vlhkou štěrbinu a zasténal. „Je to nějaká tvá notorická potřeba
drţet si mě od těla, nebo jsi takhle hádavá od přírody?"
Regan instinktivně zatnula paty do černého hedvábného prostěradla a zvedla
boky do vzduchu.
„Kdybys pořád nemluvil nesmysly, nemusela bych... se..." Ach boţe, jeho prsty
jí způsobovaly neuvěřitelnou slast. „Hádat."
Lehce jí políbil po tváři a pak přejel po linii její čelisti. „Nikdy nemluvím
nesmysly." Vtiskl polibek na pulsující místečko na úpatí jejího krku. „Nikdy."
Rty pokračoval po klíční kosti. „Nikdy." Pak se rty dotkl přecitlivělého vrcholku
jejího ňadra. „Nikdy."
Tohle nebyla fér hra. Regan nebyla schopná přemýšlet, kdyţ se jí celé tělo
zmítalo bolestivou touhou. Ona hlavně nechtěla přemýšlet.
Chtěla znovu dosáhnout toho nádherného uvolnění, které se nad ní vznášelo a
ona na něj nedosáhla.
Vjela mu prsty do hustých vlasů a instinktivně nohama objala jeho boky.
„Fajn, tak máš teda pořád pravdu. Ted uţ konečně přestaň mluvit a něco dělej."
Odtáhl se a podíval se na ni s pobaveným úsměvem. „Rozhádaná a ţádostivá."
Regan se promyšleně otřela o jeho ţulově tvrdou erekci.
„Máš nějaký problém?"
Oči mu ztmavly a v příšeří pokoje se zaleskly jeho bělostné tesáky.
„Nemám problém." Opřel se o loket a špičku penisu přitiskl k okraji její pochvy.
„Nemám vůbec ţádný problém."
Regan při těch slastných mukách zaskřípala zuby. Panna nebo ne, její tělo dobře
vědělo, co potřebuje. A to, ţe to měla na dosah, ji přivádělo k šílenství.
„Tak proč pořád mluvíš?" zeptala se, a kdyţ se na ni ostraţitě podíval, zatahala
ho za vlasy.
„Víš, maličká, pak uţ nebude cesty zpět."
„Jagre, jestli nechceš pokračovat, pak budu muset..."
Nebyla si úplně jistá, co přesně chce udělat, ale nakonec to bylo úplně jedno.
Jagr slabě zasyčel, prohnul se v bocích a pronikl do ní pomalým, soustředěným
pohybem.
Regan zvedla ruce, chytla Jagra za ramena a nehty zatnula do jeho kůţe.
Nebylo to bolestivé. Dokonce ani vzhledem k Jagrově velikosti, její tělo jej
přijalo velmi vstřícně. Ale nastal příjemný okamţik naplnění a intimity, který
nečekala.
V tuhle chvíli byla s Jagrem spojená. Byli spojeni způsobem, který byl něco
úplně jiného, neţ kdyţ dva lidé prostě mají sex.
Bylo to...
Její mysl se té myšlence okamţitě začala bránit. Ne. Nechtěla, aby to bylo něco
víc neţ jen prchavá radost.
„Regan," zašeptal jí do ucha. „Jsi v pohodě?"
„Je mi fajn, jenom nepřestávej," zamumlala a zabořila obličej do záhybu mezi
jeho krkem a ramenem.
„Neexistuje nic, co by mě teď mohlo zastavit," zamumlal a odtáhl se, aby se k
ní znovu mohl s rostoucí naléhavostí přitisknout. „Jsi prostě perfektní."
Regan znovu pocítila naléhavou potřebu hádat se. Nebyla perfektní. Měla k
tomu dost daleko.
Ale neţ stačila zformulovat odpovídající námitku, Jagr se znovu odtáhl a znovu
se k ní přitiskl a začal ty pohyby opakovat v rytmu, kterým ji připravil o dech.
Ano. Ach ano. Tohle bylo to, po čem její tělo během dlouhých nocí touţilo.
Tohle bylo to, co potřebovala.
Regan přivřela oči a přejela nehty po Jagrových zádech. Kdyţ slastně zasténal,
potěšilo ji to. Zatnula nehty ještě hlouběji a odměnou jí bylo to, ţe jeho ústa
našla její rty v dlouhém, divokém polibku.
Jagrovy boky se začaly pohybovat rychleji a jednou rukou ji chytil za boky,
aby si ji během hlubokých a rychlých výpadů mohl přidrţovat.
„Jagre... prosím," zamumlala do jeho rtů. Tělo se jí svíralo takovou silou, ţe
málem praskla.
„Trpělivost, maličká," sklonil k ní hlavu a lehce svými rty a pak i tesáky
polaskal její bradavku. Pumpoval boky rychleji a rychleji, a ona se na posteli
vzpírala a zvedala se mu vstříc.
Reganin trhavý dech naplňoval tiché ovzduší, její svět se zúţil na bod, kde
vnímala Jagrovo tělo a pohyby dovnitř a ven.
Byla blízko. Tak neuvěřitelně blízko.
A pak... se to stalo..
Jedním posledním rázem ji dostal tam, kam tolik chtěla, poslal ji do víru
závratného poţehnání.
Umlčil její výkřik slasti dlouhým polibkem a pokračoval v pumpování, dokud i
jeho rozjitřené smysly nedošly k vyvrcholení. V divoké extázi se prohnul a
obscénní obrázky na stropě splynuly s křišťálovým lustrem.
Regan se přinutila otevřít oči a ohromeně se na něj podívala.
„Prokrista!"