Sága Stmívání a jiné upírské knihy

MYSLEL JSEM SI, ţe mi budeš důvěřovat...
Regan si přitiskla nacpané tašky k tělu a při Jagrových slovech zatnula
čelisti.
Chtěla se mu vysmát.
Posledních třicet let byla trápená, zrazená a zneuţívaná téměř kaţdým, koho
poznala. Teď chtěl upír, kterého poznala před pár dny, aby se mu slepě vydala
napospas?
Jo, to tak.
Ale proč... se tedy nesmála?
Moţná protoţe jí její instinkty napovídaly, ţe Jagr udělá cokoli, co bude v jeho
silách, aby byla v bezpečí.
Nebylo moţné říct, jestli to bylo díky respektu k Anassovi a příkazu, který mu
udělil, nebo z nějakých jiných, osobnějších důvodů.
„Tu máš." Jagr její smíšené pocity rozpoznal s ohromující lehkostí. Aby ji
přivedl na jiné myšlenky, podal jí stříbrnou krabičku.
Zafungovalo to.
Kdyţ vzala do ruky Culliganův soukromý sejf, oči se jí rozšířily. „Tohle jsem
upustila, kdyţ jsi prorazil díru do kapoty a vyskočil z toho karavanu."
Zkoumavě na něj pohlédla. „Jak ses k tomu dostal?"
„Poslal jsem Leveta, aby to přinesl. Na dně jsou papíry, které jsem ještě
neprohlédl."
„Myslíš, ţe by mohly být důleţité?"
„Můţeme jen doufat."
Regan popřemýšlela o tom, jaké papíry asi mohl Culligan uschovávat, a
naklonila se nad krabičkou. A to byla hloupá chyba. Neţ stačila mrknout, Jagr ji
popadl a pevně si ji k sobě přitiskl.
Zatracená upíří rychlost.
„Co to děláš?" zasyčela a mávala nacpanými taškami a kovovým sejfem. Obojí
jí znemoţňovalo bránit se. „Pusť mě."
M
Jagr její příkaz ignoroval, coţ ostatně nebylo nijak překvapivé, a vydal se napříč
jeskyní.
„Nemůţeme si být jistí, ţe ta exploze neporušila statiku jeskyně. Takţe si
musíme pospíšit."
Regan se uţ ani nehnula, jen vnímala jeho ledovou sílu hladící její kůţi.
Doprčic, chtěla by být rozčílená... ne vzrušená.
„A jestli jsou venku ti psi?" vyštěkla na něj. „Nevycítí nás?"
Pokrčil rameny. Dlouhé vlasy, které nechal volně rozpuštěné, lemovaly jeho
překrásný obličej jako zlatý rám.
„Salvátor se nám vysmál, ale Caine má důvod vlkodlaky nesnášet," řekl tiše.
„Pokud se takový pes nepromění do zvířecí podoby, jeho smysly nejsou na tak
dobré úrovni jako u většiny démonů. Tahle oblast je našich pachů uţ plná, takţe
pokud nás na vlastní oči neuvidí odcházet, nebudou tušit, ţe jsme jim frnkli před
nosem."
„Ach." Regan si najednou připadala jako idiot. „Kvůli tomu jsi tu chtěl nechat to
oblečení."
„Díky němu tu tvůj pach bude cítit ještě několik dní."
„Fajn, pane Chytrý..."
„Pane Chytrý?"
Regan jeho otázku přešla. „Pokud jeskyni opravdu sledují, jak se nám podaří
utéct, aniţ by nás viděli? Na rozdíl od tebe se neumím zahalit do stínu."
Před východem z jeskyně se Jagr zastavil a na rtech měl cosi jako úsměv.
„Pokud zůstaneš při mně, dokáţeš to taky. Zůstaň v klidu."
Regan se zamračila.
Tak teda jo.
Bylo něco, co upíři nedokázali?
Chodit po vodě ? Rozlousknout tajemství studené fúze ? Zařídit celosvětový
mír?
Její znechucení nad upíří pozicí na vrcholu démonního světa bylo zapomenuto,
neboť ji najednou zahalil hustá chladivá mlha.
Ostře se nadechla.
Tohle se jí zrovna dvakrát nelíbilo.
„Šmarjájósef, co to děláš?" zeptala se a otřásla se. „Zmrznu."
„Jsme zahaleni do mého stínu. Schová nás před zvědavýma očima, ale ne před
zvědavýma ušima." Neţ stačila uhodnout, co má za lubem, sklonil se k ní a
vlepil jí polibek. „Uţ ani slovo, maličká."
Sadie se usmála, kdyţ pozorovala, jak obrovské terénní auto polykají plameny.
Stála o několik bloků dál na střeše restaurace, která kdysi bývala nevěstincem, a
měla tak perfektní výhled na Salvátora, který právě opouštěl jeskyni se svými
vykastrovanými psisky v závěsu.
Usmrkaní, bezcenní psi.
Jejich slepá podřízenost tomu samozvanému králi vlkodlaků jí lezla na nervy.
Proč si rovnou nenechali kolem krku dát vodítko?
Samozřejmě, ukázali jí, kde se Regan skrývala s tím psem, takţe moţná tak
úplně bezcenní nebyli.
Kdyţ se opřela o zdobenou cihlovou zeď, která lemovala okraj střechy, její
úsměv se ještě rozšířil.
„Miluju ohňostroje. Škoda, ţe jsem si zapomněla přinést ţelatinový
medvídky."
Duncan, který jí stál po boku, jen netrpělivě zavrčel. „Nezapomněla sis taky
uvědomit, jak bylo tohle zbytečný?"
„Opatrně, Duncane." Sadie se na svého společníka varovně zamračila. „Dosud
ses prokázal stejně neschopný, jako jsi bezpáteřní. Naše kořist ti dvakrát
proklouzla mezi prsty."
Duncan zatnul čelisti. Kdyţ ho peskovala mladá, nezkušená ţena, jeho pýcha
dostávala na frak.
Znovu.
„Aspoň jsem ji drţel v ruce. Coţ je mnohem víc, neţ jsi dokázala ty."
„Jedině protoţe jsem si myslela, ţe ta moje veselá banda pitomců dokáţe chytit
malou vlkodlačici." Sadie pokrčila rameny. „Stejnou chybu uţ neudělám."
Na jeho rtech se objevil zlý úsměv. „Ne, to ne, udělala jsi něco mnohem
lepšího. Nejenţe máme v zádech jednoho z nejnebezpečnějších upírů na světě,
ale povedlo se ti nasrat i samotného krále vlkodlaků. Fakt dobrá práce."
Sadie tiše zavrčela. Byl to pro ni nepříjemný šok, kdyţ ve svém teritoriu vycítila
nezaměnitelný Salvátorův pach. Caine přísahal, ţe Regan krále nijak nezajímá, a
ani nehnul prstem, aby jí pomohl.
To se mu lehko řeklo, kdyţ byl v bezpečí na míle daleko.
Bastard.
A aby toho nebylo málo, sledovala pach psů do jeskyně a zjistila, ţe Regan
nehlídá jen ten upír, král vlkodlaků a jeho sluhové, ale ţe je tam s nimi i ten
zatracený chrlič.
Obyčejná ţena by se z toho zhroutila. Sadie to ale vzala jako výzvu a uţ spřádala
další brilantní plán.
„Naštvaný nebo ne, dokázala jsem oddělit Regan od vlkodlaků i chrliče,"
poznamenala a kdyţ se otočila zpátky k ohni, její rozčilení pomalu pominulo.
Duncan si odfrkl. „Pořád tam máš toho upíra."
Po zádech jí přejel mráz. Boţe, ona upíry nenáviděla. Krveţíznivé příšery.
„S ním se dá vyjednávat," zamumlala.
Duncan se krátce a drsně zasmál, aţ Sadie vycenila zuby. „Takţe ty nejsi jen
arogantní, ty jsi i padlá na hlavu?"
„Jsem dost chytrá na to, abych dokázala připravit plán."
„To samé udělal vlk v pohádce o malých kůzlátkách. A víš, jak dopadl."
Sofie nakroutila rty. „Kolik ti je? Dvanáct?"
„Tak mi ten plán uţ řekni."
Sadie sáhla do kapsy koţeného kabátku, vytáhla lahvičku a odšroubovala víčko.
„Culligan byl tak hodný a věnoval mi trochu své krve, abychom mohli vše
uskutečnit."
Duncan nepatřil mezi nejchytřejší, a tak se jen zmateně podíval.
„Ne, ţe bych byl proti tomu, pustit tomu skřetovi trochu ţilou, ale k čemu nám
jeho krev bude?"
Sadie mu lahvičkou zamávala před nosem. „Takový výrazný, ovocný pach.
Celkem jedinečný."
„Jo, Calvin Klein by to mohl pouţít do své podzimní kolekce."
„Konečně jsem pro tebe našla práci i mimo postel." Sadie se nedbale napřáhla a
vychrstla polovinu krve na Duncanovou hedvábnou košili. „Blahopřeju,
Duncane, právě jsi byl povýšen na návnadu."
Duncan uskočil a nevěřícně se podíval na svou zkrvavenou košili. „Co to děláš?"
Sadie teatrálně zavřela lahvičku a strčila si ji zpátky do kapsy. Zbytek krve bude
potřebovat, aby Regan nalákala do své pasti.
„Budeš krouţit kolem chrliče, dokud nezachytí Culliganův pach. Jakmile ti bude
na stopě, odvedeš ho odsud pryč," přikázala mu. „Bez schopnosti rozpoznat
kouzlo budou Regan s upírem neschopní nás najít."
Duncanovy oči se vztekle zaleskly. „A co budeš dělat ty ?"
Sadie se k němu otočila zády. Přikázala dvěma ze svých psů, aby hlídali východ
z jeskyně, ale pro svou past bude potřebovat najít lepší místo.
„Budu čekat, dokud nevyjde slunce."
Duncan se zničehonic objevil vedle ní a sklonil hlavu, aby jí mohl zašeptat do
ucha.
„Malé varování, Sadie," tiše zavrčel. „Ranní ptáče nikam nedoskáče... Seţere ho
velký, zlý upír."
Ţaludek se jí zkroutil strachem, ale pak se natáhla a Duncana prudce odstrčila.
„Tak uţ padej, Duncane! A radím ti, snaţ se to nepodělat."
Duncan bez povšimnutí přešel varování v jejích očích, a jedním plynulým
pohybem přeskočil nízkou zídku. Sadie uslyšela lehký dopad do uličky vedle
budovy a pak uţ jen mizející kroky.
Pokusila se odolat instinktu proměnit se, zatnula zuby a nehty si zaťala do
dlaní. Samozřejmě, ţe to byla zbytečná snaha. Jakmile se dostala do kritického
bodu, proměnu nemohla zastavit.
„Máš u mě dluh, Caine," přísahala tiše. „Veliký dluh."
S úsilím, které bylo hodno světice, Regan dokázala drţet jazyk za zuby, zatímco
Jagr proplouval temnotou. Oslepující rychlost společně s ledovou energií, která
je obklopovala, způsobily, ţe jí začaly slzet oči a nemohla dýchat.
Nedalo se vůbec pomyslet na to, ţe cokoli bez tryskového pohonu by je
dokázalo sledovat, ale Jagr zjevně nechtěl nechat nic náhodě. Regan ho zrovna
nechtěla moc vyrušovat, kdyţ si to nad prázdnými poli letěli rychlostí zvuku.
Přesto její trpělivost nebyla nekonečná. Kdyţ se z deseti minut stalo dvacet, uţ
toho měla dost.
Byli na míle daleko od Hannibalu.
Krucinál, byli na míle daleko od čehokoli, co by aspoň připomínalo civilizaci.
„Hej, cestovateli, nevydali jsme se snad na expedici k polárnímu kruhu. Kam
máme teda namířeno?" zeptala se a zatnula zuby, aby jí nedrkotaly.
„Na sever."
Chytrák.
„Jo, to jsem si všimla." Utrhla pohled od prázdné země a podívala se na jeho
jednoduše bezvadný obličej. Srdce jí povědomě poskočilo. „Proč jsme nešli do
nějakého hotelu? Dva z nich nejenţe jsou plné tvého pachu, ale najdeš tam i
postel a sprchu s teplou vodou."
„Hotel se dá moc snadno obklíčit." Jagr zpomalil, oči mu ve tmě svítily jako dva
safíry. „A společně s postelí a sprchou mají hotely také obrovská okna, kterými
pronikají ranní paprsky."
„Tuhle cenu klidně zaplatím," zamumlala. Jeho blízkost všechno jen ztěţovala a
nenechávala ji v klidu.
Na rtech se mu usadil téměř neviditelný úsměv. Ten bastard moc dobře věděl,
jaký efekt na ni má jeho nebezpečné tělo.
„Kdybych se proměnil v hromadu popela, později bych ti chyběl."
„Ach, tím si nejsem tak jistá. Myslím si, ţe v odstínech šedi by ti to slušelo."
„Jsi krutá, maličká," pokáral ji. „Máš opravdu neobvyklé způsoby."
„Jako kdyby ty tvoje byly nějak lepší."
„Zřejmě si jeden druhého zaslouţíme."
Tentokrát jí srdce neposkočilo. Zastavilo se.
Zasloužíme si jeden druhého...
Ta slova byla neškodná, byl to jen běţný vtípek. Ale v té hluboké touze, která
zaplavila její srdce, nic vtipného nebylo.
„To ani náhodou." Zakroutila se v jeho náručí, najednou se víc bála zvláštního
pocitu, který jí koloval v krvi, neţ ţe mu vypadne z náruče. „Je mi zima. Vezmi
mě na zem."
Nějakým zázrakem Jagr zpomalil a něţně ji postavil na nohy. Ne, ţe by na
moment uvěřila, ţe ji opravdu poslechl. Tak hloupá nebyla.
To by dřív rozzuřený tygr začal tančit rumbu.
Samozřejmě tohle přesně chtěl. Přistáli na prázdném poli před obrovskou
opuštěnou budovou. Budovou, která vypadala, jako kdyby byla nějakým
prapodivným útočištěm.
Tohle podezření se ještě prohloubilo, kdyţ Jagr sklonil hlavu, jako kdyby
testoval vzduch.
„Zůstaň při mně," zamumlal.
Regan si promnula ruce, na těle cítila vibrující napětí z Jagra i jeho chladnou
energii.
„Myslíš si, ţe nás psi pronásledují?"
Pohledem přejel temné pole před nimi. „Vţdycky je tu moţnost, ţe nás někdo
sleduje, ale mě ted víc zajímá upír, který má v téhle oblasti doupě. Nechtěl bych
způsobit nějaké nedorozumění, kdyţ do jeho teritoria přivedu vlkodlaka."
Regan ztuhla a nastraţila smysly. Další upír? Jo, to je přesně to, co potřebuje.
„Je tady nějaký klan?"
„Ne. Tane nemá s klanem ţádné spojení, ačkoli pochybuju, ţe by u sebe neměl
pár schopných stráţců. Je to Charon."
„Charon." Potřásla hlavou a zapátrala ve vzpomínkách o řecké mytologii, kterou
kdysi četla. „Myslíš toho převozníka?" „Ani ne." Na tváři se mu usadil ten
studený výraz se staţenými linkami, který vţdycky znamenal nějaké potíţe.
„Upíří zabiják."
Jo, odteď to prostě uţ bude jen lepší a lepší.
„Pro upřesnění, znamená to, ţe je to upír, který normálně zabíjí, nebo je to
zabiják, který zabíjí jiné upíry?"
„Upíry pronásleduje."
„Takţe on je nějaký druh kanibala a ty máš v úmyslu vstoupit na jeho území?
Nejsi šílenec?"
„Tane není kanibal. Patří do elitní skupiny válečníků, kterou Styx zaloţil
mnohem dříve, neţ se stal Anassem. Jejich jedinou prací je ničit upíry, kteří
přestanou být spolehliví."
„Spolehliví?"
„Není to časté, ale ani neznámé."
Regan pokrčila rameny. Myšlenka na to, ţe vyruší silného, predátorského upíra,
nebyla zrovna příjemná.
Vlastně jí nahnala docela dost strach.
„Můţu se na něco zeptat?"
Jagr nasadil ponurý výraz. „Ne."
To jí mělo stačit.
„Takţe ten Tane je vypátrá a pak je zabije?" zeptala se místo toho.
„Je to jeho povinnost."
„Prima." Zamračila se a pozornost nasměrovala k blízké budově. Z té
vzdálenosti vypadala, ţe to kdysi bývala krásná honosná stavba. Tři podlaţí, v
přízemí velká veranda a balkón s dekorativním zábradlím podél druhého patra,
velká okna z doby, kdy ještě nebyla klimatizace, a šest štíhlých sloupů dodávalo
budově elegantní důstojnost. Přesto tma nemohla zakrýt fakt, ţe se červené cihly
drolí na prach a v oknech chybí většina skel. „A proč ţije tady, uprostřed ničeho?
Pořádá tady nějaké hlasité večírky?"
„Charon musí vţdycky zůstat nad věcí, nesmí se míchat do politikaření či
příslušnosti ke klanům," odvětil Jagr nepřítomným tónem, neboť pohledem
pořád pátral v temnotě. „Zabití upíra, dokonce i takového, který se uţ nedá
zachránit, uţ způsobilo příliš mnoho válek."
„Takţe on ţije v izolaci?"
„Kdyţ pomineme jeho sluţebnictvo, tak ano. Pomáhá to vyhnout se
komplikacím."
„Ty jo." Regan se ušklíbla. „To je teda otravná práce."
„Tane si tu pozici vybral dobrovolně. Mnoho upírů má radši samotu."
„Upírů jako jsi ty?"
Jagr k ní otočil hlavu a přimhouřil oči, jako kdyby se ho její otázka nějak dotkla.
„Nemůţu popřít, ţe jsem v několika uplynulých stoletích dával přednost knihám
před společností svých bratrů."
„Vinil jsi je z toho, ţe tě nechali v rukou Kesi?"
Jagrovy rysy ztuhly ledovým vztekem a tesáky se mu zaleskly.
„Vinil jsem je hlavně z toho, ţe dovolili, abych se stal stejným monstrem, jaké
mne mučilo."
„Ty..." Regan si musela odkašlat. „Tobě vadí, ţe jsi upír?"
„Vadilo mi to." Kdyţ pohlédl do jejích ostraţitých očí, chladná hořkost pomalu
pominula. „Ale začínám objevovat, ţe i tenhle stav má své výhody." Prsty jí
přejel po tváři a ten chladný dotek za sebou nechal ohnivou stopu. „Chceš, abych
ti nějaké výhody prozradil, maličká?"
Regan vyschlo v ústech.
Ty výhody znala do posledního detailu.
A chtěla víc.
Boţe na nebesích, tolik chtěla víc.
„Pokusil se z tebe Styx udělat jednoho ze svých Charonů?" zeptala se najednou a
ucouvla před jeho prsty. Hergot, copak měli upíři schopnost svádět pouhým dotykem?
„Jagr jako Charon?" ozval se temný, hypnotický hlas v nočním větru. „Náš
Anasso je příliš moudrý, aby posílal jednoho smrtelně nebezpečného upíra honit
jiného. Smyslem Charonů je zabránit krveprolití, ne nějaká způsobovat."
Kdyţ se Tane prozradil, Jagr se k němu otočil.
Cítil nebezpečného upíra poblíţ polorozpadlé budovy od chvíle, kdy vstoupili na
jeho území, ale nikdy nebylo moudré prozradit jeho přítomnost dřív, neţ to
udělal on sám.
„Tane."
Válečník zůstával skrytý ve stínech, zachovával si dostatečnou vzdálenost, aby
dal najevo, ţe ho neočekávané vyrušení zrovna nepotěšilo.
„Učinil jsi přestupek, Jagre. Nebezpečnou chybu, která byla pro víc neţ jedno
stvoření smrtelná."
Jagr k němu napřáhl ruce ve znamení míru. Kdyţ cestoval z Chicaga do
Hannibalu, tohle doupě vycítil, ale neměl v úmyslu ho navštívit. S bojovníkem
uţ se setkal přibliţně před deseti lety a neměl zrovna v úmyslu jejich přátelství
nějak prohlubovat. Všichni upíři byli smrtelně nebezpeční, ale Tane měl okolo
sebe zvláštní, hladový neklid, ze kterého i Jagrovi běhal mráz po zádech.
Bohuţel, nezbytnost byla děvka a pro tuhle chvíli byl Tane to nejmenší zlo.
Nepotřeboval pouţít své smysly, aby detekoval pasti a ochranná opatření, která
byla nastraţená okolo válečníkova pelechu. Ačkoli byli Charonové teoreticky
pod přímou ochranou Styxe, nebyli hloupí. Jakýkoli upír ţijící na takhle
opuštěném místě se snaţil o maximální zajištění bezpečí.
„Jsem tu na Anassův příkaz," varoval ho Jagr. Věděl, ţe jakýkoli Charon je
Styxovi zavázán přísahou.
Mohl jen doufat, ţe Tane své přísahy dodrţí.
„A ta ţena?" zavrčel Tane. „Je to dárek za to, ţe vyrušuješ můj klid? Mám radši
ţeny s oblejšími křivkami a takové, co míň mluví, ale taky bude dobrá."
„Hej, ty jeden..."
Jagr rychle objal Regan kolem pasu a druhou rukou jí zacpal ústa. Boţe, ta
ţenská způsobí smrt jim oběma.
Naklonil se a zašeptal jí přímo do ucha. „Regan, zůstaň tady, zatímco já budu
vyjednávat se svým bratrem."
Zírala na něj, dokud jí nepustil ruku z pusy. „Vyjednávat o čem?"
„Jestli budeš ţít nebo ne," poškádlil ji Tane stále ukrytý ve stínu.
Smaragdové oči se jí zaleskly a Jagr cítil, jak se její vlkodlačice dostává do varu.
„Říkáš mi, abych ti věřila, a vodíš mě na takováhle místa?" zasyčela. „Pokud jsi
chtěl můj ţivot ohrozit nějakým upachtěným démonem, mohl jsi mne nechat v
Hannibalu."
Přitáhl si ji k sobě a tiše ji varoval.
„Maličká, jen to děláš ještě horší."
A…?
„A ušetřilo by nám spoustu starostí, kdybys mě nechala promluvit si s Tanem o
samotě."
„Takţe já mám zůstat tady a kroutit si prsty kafemlejnek, zatímco ty budeš
vyjednávat s tím Jackem Rozparovačem ?"
Ze stínu se ozval Tanův smích. „Můţeš se ke mně připojit a kroutit s mým..."
„Tak dost, Tane," varovně Jagr zavrčel.
Regan tiše zaklela. „Tenhle chlapík se mi opravdu, ale opravdu nelíbí."
Jagr jí na rty vtiskl krátký polibek, pak ji pustil a otočil se. Potřeboval Regan
dostat do bezpečí upířího hnízda. Čím dříve, tím lépe.
„Zůstaň tady a věř mi," zašeptal a vydal se směrem k blízké budově a
čekajícímu upírovi.
„Jednou, Jagre, a to přísahám bohu, tě..."
V odpověd na její zběsilou tirádu jen sevřel rty, a pak svou pozornost moudře
věnoval válečníkovi, který čekal na široké terase.
Kdyţ se přiblíţil ke schodům, najednou ho zastavilo kopí se stříbrnou špicí,
které se zapíchlo do země centimetr od jeho boty.
„Uţ jsi dost blízko."
Jagr vycenil tesáky a jeho ledová energie způsobila ochlazení. Tane byl mocný
upír, který trénoval společně se Styxovými havrany, ale Jagr se démonů nebál jen
pro jejich oslňující osobnost.
„Nejsem tvůj nepřítel, Tane."
„Ale ani přítel." Tane nechal rozplynout svůj stín a vyšel do stříbrného
měsíčního světla.
Ačkoli byl o něco menší neţ Jagr, měl ostře vyrýsovanou postavu, zlatou kůţi
polynéských předků a husté černé vlasy po stranách vyholené. Na záda mu
splýval dlouhý cop. Jeho tvář byla štíhlá a tvrdá jako zbytek těla, lehce
zešikmené oči měly barvu teplého medu. Na sobě měl jen khaki šortky, ruce si
sloţil na prsou a podezíravě se na Jagra podíval.
„Co tady děláš? Naposledy jsem o tobě slyšel, kdyţ jsi byl v Chicagu, zavřený
ve svém pelechu a klanu ses vyhýbal."
„Nikomu se nevyhýbám," popřel Jagr s ponurým úsměvem. „Je to naše společná
dohoda, ţe se nezapojuju do upířích her."
Tanův ostrý, děsivý smích rozhodně k ulehčení atmosféry nepřispěl.
„To není nijak překvapující. Do her ostatních ses nikdy moc nezapojoval,
Jagre."
„Ne, ale Anassovi slouţím, kdykoli mne povolá."
„A my ostatní snad ne?"
„Ano, a to je to, proč jsem k tobě přišel." Jagr nenucené vytáhl kopí ze země.
„Předpokládám, ţe svou čest skládáš Styxovi?"
„Já sám se rozhodnu, jestli pomoc tobě je součástí mé povinnosti nebo ne."
To bylo to nejlepší, v co mohl Jagr doufat, a do detailu prozradil důvod svého
příchodu do Hannibalu a události, které jej přinutily vyhledat Taného soukromé
hnízdo.
Tane mu tiše naslouchal. Pak zvedl pohled k Regan, která netrpělivě přecházela
kousek od nich a tiše mumlala své názory na arogantní, nevychované,
krveţíznivé pijavice.
„Vlkodlak, který se neproměňuje?"
„Ano." „Zázrak moderní medicíny."
Jagr byl celkem ochotný věřit, ţe je Regan zázrak, ale s moderní medicínou to
rozhodně nemělo nic společného.
„Genetické změny moţná způsobily, ţe se Regan nemůţe proměňovat, ale pořád
jí zůstala většina vlkodlačích schopností a hlavně velký podíl vzteklé vlkodlačí
nátury."
Tane se otočil k Jagrovi a zvídavě se na něj podíval. „A ona je dvojče Styxovy
partnerky?"
„Jedna ze čtyř."
„Myslel jsem si, ţe Styx se musel zbláznit ze ztráty bývalého Anassa, kdyţ jsem
zjistil, ţe se spojil s vlkodlačici, ale ted tu jeho posedlost chápu. Ona je..."
„Jedinečná," přerušil ho Jagr a zarazil mezi ně oštěp.
Tane otestoval vzduch a rozšířil úsměv. „Ale ještě to není tvoje oficiální
partnerka."
Jagr odhodil zlomenou zbraň stranou a ani se nepokusil zakrýt majetnický vztek,
kterým protnul ovzduší.
„To mi nezabrání v tom, abych ti utrhl hlavu, pokud se jí jen dotkneš."
Tane přimhouřil oči. „Pokud mi budeš vyhroţovat, ničeho tím nedosáhneš."
„Ne, ale zabráním tím mnoha nedorozuměním."
Tane dal najevo, ţe se nedá lehce zastrašit, a vykročil vpřed. „Ví Styx o tom, jak
tě jeho švagrová fascinuje?"
„Styxe zajímá jen její bezpečí."
„Zatímco tebe zajímá to, aby byla co nejdál od rodiny a ve tvé moci?"
Jagr se na tu naráţku jen zamračil. „Opatrně, Tane."
„Proč jsi ji nevzal rovnou do Chicaga?"
„Dovolil jsem jí zůstat v Hannibalu, protoţe nebude spokojená, dokud nezabije
toho skřeta," zavrčel a odmítl přemýšlet nad obviněním, ţe úmyslně Regan
zdrţuje od návratu pod rodinná křídla. „Pokud ji přinutím jít do Chicaga, při
první příleţitosti stejně unikne a půjde si po svém. Svět démonů nemusí přeţít
zmatek, který způsobí, neţ jí pak zase vypátrám."
„A Anasso s tímhle plánem souhlasil?"
„Chtěl, abych s Regan vyjednával, a to je přesně to, co dělám," vyštěkl Jagr.
Rozčílila ho pouhé pomyšlení na to, ţe by Anasso měl mít nad Regan jakoukoli
moc. Nebezpečný, a moţná dokonce fatální pocit. „Takţe, pomůţeš nám nebo
ne?"
Tane na chvíli zvaţoval potěšení z boje s upírem Jagrových schopností, proti
jistému trestu ze zmaření Anassova byznysu. Nakonec pokrčil rameny.
„Vezmi tu holku a pojdte za mnou."