Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. kapitola

26. 11. 2011

TENHLE KEMP PÁR MIL jižně od Hannibalu vypadal úplně stejně jako všechny
ostatní kempy.
Na holé zemi parkovalo několik přerostlých karavanů, vzadu za každým
z nich se válelo několik nočníků a poblíž vjezdu, kde smrtelníci platili za to, aby
mohli zbytek prázdnin strávit namačkáni s ostatními lidmi, stálo několik chatek.
Regan Garrettová věděla o mačkání se v malém prostoru své.
Sice nebyla obyčejná smrtelnice, ale strávila většinu svého života právě na
podobných kempech. V podobném prostředí by nejraději vraždila.
Ted ale choutky na masové vraždění raději potlačila a lehce proklouzla mezi
několika karavany. Úmyslně čekala až do setmění, až si staříci vyndají zubní
protézy a uloží si je do skleniček, stejně jako svá vrásčitá pozadí do postelí,
zatímco mladší generace upadne do komatu po dni bezútěšného utrpení při
výchově svých nezvedených dětí.
V Hannibalu bylo o půlnoci úplně mrtvo.
Regan se váhavě otočila a namířila si to zpátky k chatce, která měla před
studeným březnovým větrem zavřené dveře. Chlad ji netrápil, ačkoli na sobě
neměla nic víc, než jen džíny a slabé tílko. Možná neměla schopnost proměnit se
ve vlkodlačici nebo rodit děti, ale většina vlkodlačích schopností jí zůstala.
Byla silnější a rychlejší než obyčejní smrtelníci, venkovní teplota ji nijak
nezajímala, perfektně viděla ve tmě a všechny rány, které zrovna nezpůsobilo
stříbro, se jí hojily neuvěřitelně rychle.
Zpomalila. Byla to právě schopnost hojení, která...
Ne. Ne teď.
Musí se soustředit. Nad minulostí se bude trápit až po Culliganově smrti.
Posledních deset hodin sledovala skřetův pach ze St. Louis aţ na kraj
Hannibalu. Pomstu už skoro cítila na jazyku, když jeho stopa náhle a záhadně
zmizela v předměstské části. Netušila, jak se tomu zkurvysynovi podařilo vypařit
se, ale to ji nemohlo zastavit.
Tak nebo onak, toho muže, který ji posledních třicet let držel v zajetí a mučil,
pěkně najde a stokrát mu všechno oplatí.
Regan se nenamáhala zaklepat, otevřela dveře chatky a vstoupila dovnitř. Bylo
to stísněné místo, stěny pokrývaly lesklé plakáty všelijakých slavnostních událostí
konajících se v Hannibalu a z jediného úzkého okna byl výhled na park.
Místo vypadalo na první pohled prázdné, ale Regan neunikl cigaretový dým,
který se vznášel ve vzduchu.
Přešla k pultu na protější straně místnosti a zazvonila na malý stříbrný zvonek.
Ozvalo se tiché zaklení, rozrazily se dveře za pultem a objevila se rozcuchaná
hlava.
„No?" Chlapci nemohlo být víc než osmnáct. Z úzkého obličeje mu vystupoval
dlouhý nos. Při pohledu na Reganiny dlouhé, zlatavé vlasy a štíhlou postavu se
zarazil. Pohledem pomalu přejel až k jejím zeleným očím, které dominovaly
srdcovité tváři. Když vešel do místnosti, opřel se o pult a na ústech se mu rozlil
šibalský úsměv. „Aaahoooooj. Copak se děje?"
„Jen hledám jednoho kamaráda."
„Právě jsi ho našla, panenko. Dej mi deset minut, abych to tady pěkně
pozamykal, a jsem celý tvůj."
To tak.
Regan odolala touze jednoduše ten jeho dlouhý ksicht rozmáznout pěstí. Místo
toho vytáhla složenou stránku, kterou před odchodem ze St. Louis vytrhla z
jednoho časopisu.
„Viděl jsi takovýhle karavan?"
Kluk se na obrázek sotva podíval. „Vypadám snad jako nějaký blázen, co všude
strká nos? Vybírám prachy, dávám lidem karty, který si strčej před přední okýnko
auta, a tím to končí. O to, jak jejich auto vypadá, se vůbec nestarám."
„Tohohle auta by sis všiml. Řidič má dlouhý zrzavý vlasy a oči jako kočka. A
je velmi... osobitý."
„Tady není nikdo, kdo by neměl šedivý vlasy a zubní protézu," pokrčil chlapec
rameny. „Občas mívám noční můru, že vykouknu ven a najdu tam jen mrtvá těla
a rozpadající se karavany."
„Kouzelné."
Jeho pitomý úsměv se ještě rozšířil. „Ty bys mi od myšlenek na odporné
starochy a jejich neodvratnou smrt mohla pomoct. Vzadu v kempu mám chatku."
Regan si znova prohlídla ten jeho vyčnívající zobák. Nemohla mít lákavější cíl.
Bohužel si ale nemohla dovolit přilákat pozornost. Lidé dělali kolem pár kapek
krve a několika polámaných kostí vždycky tolik povyku.
„Ani kdybys přišel v dárkovém balení," zamumlala a otočila se k odchodu.
„Hej..."
Ať už chtěl říct cokoli, nebylo mu to nic platné. Regan vyšla ven, třískla za
sebou dveřmi a rozeběhla se k blízké silnici vedoucí do Hannibalu.
Tohle byl poslední kemp pro karavany v dané oblasti. Její jedinou nadějí ted
bylo, že zachytí Culliganovu stopu někde po cestě do města.
Přece nemohl jen tak zmizet.
Culligan byl nejen nenasytný sadista, ale taky ubohý skřet. Na rozdíl od jiných
svého druhu, neměl schopnost vytvořit portál pro přechod mezi dimenzemi.
Vlastně sotva dokázal vytvořit zaklínadlo. Což znamenalo, že musel cestovat bud
v karavanu, nebo pěšky.
O pět hodin později Regan probíhala městem, ale nenašla nic než obvyklé opilé
smrtelníky a několik vodních vil tančících v hloučcích mlhy.
Sakra. Měla hlad, byla unavená až do morku kosti a neměla kondici, aby mohla
čelit Culliganovi, dokonce i kdyby na něj náhodou narazila. To všechno jí
připomínalo, že byla hluboká noc.
Obloukem se vrátila na hlavní silnici, která vedla k městu. Nevšímala si vůně
jídel, která přicházela z několika blízkých, i v tuhle pozdní hodinu otevřených
fast-foodů. Než utekla ze St. Louis, ukradla Salvátorovi nějaké peníze, ale ty jí na
dlouho nevydrží. Teď by raději chtěla ochranu čtyř stěn a zamčené dveře, za
kterými by se mohla v klidu vyspat a potlačit volání prázdného žaludku.
Vrátila se do hotelu, který si zarezervovala už dříve v naději, že bude
potřebovat uzavřený pokoj, kde bude toho otravného skřeta bít a mučit. Bylo to
jedno z mnoha místních ubytovacích zařízení, které mělo v názvu jméno Marka
Twaina. Tahle naděje, že se jí tam opravdu Culligana podaří dostat, trvala jen
chvíli. Ted se aspoň mohla těšit na horkou sprchu a čistou postel.
Se skloněnou hlavou prošla tuctovou vstupní halou, minula tuctovou recepční a
začala stoupat po tuctových schodech. Bez ohledu na to, jak moc byla unavená,
by do výtahu dobrovolně nevstoupila. Většinu svého dosavadního života strávila
zamčená v malé stříbrné kleci. Ani boží příkaz by jí nedonutil vstoupit do něčeho
podobného, jako byl výtah.
Konečně se dostala do pátého patra a když jí po těle přejel chlad, mimoděk se
otřásla a promnula si paţe. Jí zima nikdy nebyla. Zřejmě byla unavená víc, než si
myslela.
Zastavila se u dveří, vložila do čtecího zařízení svou kartu a otevřela dveře. Ale
že je v nebezpečí, jí došlo až v okamžiku, kdy na sobě pocítila sevření cizích
rukou.
Do prdele. Chlad, který jí způsobil husí kůži, nebyl ze zimy. Byl ze zatraceného
upíra. A ona do jeho náruče vtančila, jako kdyby neměla smysly mnohem
bystřejší než obyčejná smrtelnice.
Na okamžik byla zmrazená šokem, ale pak se probrala a podnikla akci. Upír
mezitím kopnutím zavřel dveře a chtěl ji vtáhnout hlouběji do pokoje.
Regan se pokusila sebrat všechny své zbývající síly. Naznačila, že se jí v
útočníkově náručí podlomila kolena, sklouzla o něco níž a když pak zničehonic
pohodila hlavou, uhodila ho svým temenem přímo do obličeje.
Ozvalo se tlumené zaklení, ale paže, které ji držely, nepovolily ani o milimetr.
Spíš naopak, s brutální silou ji ještě víc zmáčkly a přimáčkly ji k útočníkovu tělu.
Neznámý ji svalil na zem. Přistál na ní a váha jeho těla jí vyrazila z plic všechen
vzduch.
Byla úplně a naprosto v pasti, ale to jí nebránilo v tom, aby ještě nebojovala.
Oukej, spíš to vypadalo, jako když se na souši, asi tak dva metry od břehu, mrská
rybka. Přesto aspoň měla pocit, že něco dělá. Stejně tak, jako když dráždila a
vysmívala se Culliganovi, ačkoli se z ní snažil vymlátit duši.
„Co chceš?" zavrčela. „Okamžitě mi to řekni nebo tě — a to přísahám —
napíchnu na kůl."
Pocítila, jak jí přes tvář přeběhl jeho temný, mužný smích. „A to se o mně říká,
že nemám žádné společenské dovednosti." Nastala pauza a Regan vycítila, jak se
jí upír snaží proniknout do mysli.
„Bud v klidu."
Pokusila se uvolnit nohu, aby ho mohla kopnout do rozkroku. „Tohle na mě
nezkoušej, ty jeden upíre!"
Hluboce zavrčel. „Přestaň, Regan. Nechci ti ublížit."
Regan ztuhla v šoku. „Odkud znáš mé jméno?"
Vzduchem zaprskala energie a pak se rozsvítila lampa stojící vedle postele.
„Poslala mě Darcy, abych tě přivedl zpátky do Chicaga."
Regan ta pomalá, téměř chraplavá slova sotva vnímala. Zatraceně...
Byla ženou, která strávila většinu života obklopená démony. Na většinu z těch
démonů by mohla žárlit spousta světových modelů, ale žádný se nemohl
vyrovnat upírovi, který se po ní momentálně válel.
Lahodný, srdce zastavující, mňamózní zákusek.
Měl pevné tělo s takovými svaly, které jej odlišovalo od ostatních smrtelníků.
Dlouhé vlasy, o dva odstíny světleji zlatavé, než byly její, měl stažené do
pevného copu, což zdůrazňovalo jeho ledově modré oči. Rysy obličeje měl
jakoby vytesané z nejlepšího mramoru, linie rtů byla tak dokonalá, jako kdyby ji
vysochal opravdový mistr. Orlí nos, výrazné lícní kosti a hladká slonovinově
bledá kůže, široké obočí a ty jeho rty... byly tvrdé, ale přesně vyrýsované. Tenhle
druh rtů v ženách vyvolával pomyšlení na to, jaké to je, cítit je na rozpálených
nejintimnějších místech.
Svaly jí projelo šokující horko. Regan to rozzuřilo. Prokrista, tenhle démon
tady byl kvůli její vlezlé sestře! Nebyl tu, aby osamělé a nadržené vlkodlačici
nabídl úlevu v podobě vášnivého milování.
Tedy ne, že by jen tak roztáhla nohy — ani při tomhle náhodném setkáni —
připomněla si ostře. Oukej, byl natolik sexy, až se celá rozpouštěla a jeho mužná
vůně jí úplně omamovala, ale...
Přestaň, ty idiote. Tohle nebyl muž. Tohle byl smrtonosný upír, který se do ní
může zakousnout a vysát z ní všechnu krev.
„Poslala tě Darcy?" zachraptěla.
Ledové oči se přimhouřily. Pokrčil nos, jako kdyby nasál vůni její hloupého
vzrušení. Což tedy bylo příšerné, že ano.
„Ano."
„Sakra, kdo chcípnul, že se stala královnou?" zavrčela.
„Anasso."
Regan zmateně zamrkala. „Cože?"
Pohledem přejel po její bledé tváři a pak se jí odvážně podíval do oči.
„Zeptala ses, kdo zemřel a udělal tak Darcy královnou," odvětil. „Její partner
Styx zabil předchozího krále upírů, čímž se stal současným vůdcem a Darcy
královnou."
No jasně, samozřejmě, že byla tou bláznivou královnou.
S Darcy se nikdy nesetkala, ani se žádnou z dalších dvou sester, ale od
Salvátora se dozvěděla, že se Darcy spojila s upírem, který nejenže ji obdivoval,
ale rovnou jí koupil obrovské sídlo na předměstí Chicaga. Regan nepochybovala
o tom, že byla taky ověšená diamanty a pravidelně navštěvovala operu.
Ale Regan tenhle okázalý styl nic neříkal. Raději by si nechala vypíchnout
oko, než aby se oblékla do společenských šatů. Ale pohodlný život její sestry jí
byl pořád trnem v oku.
Jí, Regan, se rodina zřekla a ona se dostala do rukou psychotického skřeta,
který ji posledních třicet let nepřetržitě mučil. Co se jí týkalo, tak jí všichni z
klanu klidně mohli vlézt na záda.
„To je výborný, moje sestra se provdala za genocidního maniaka," zavrčela.
„A všichni se diví, že radostně neskáču při návrhu, abych poznala svou rodinu."
„Styx není o nic víc genocidní než jakýkoli jiný démon. Například vlkodlak."
Nad tím jeho nevýrazným tónem bez emocí si jen odfrkla. „Snažíš se mě
ujistit? Jestli jo, tak jdi do háje."
„Jedinou mojí povinností je dopravit tě do Chicaga."
„Povinností?"
„Ano."
Tak to bylo fakt výborný. Tenhle ohromný kus chlapa nebyl nic víc, než
poskok její sestry.
Opřela se rukama o tvrdou zeď jeho hrudníku. „No dobrá, můžeš mít za to, že
jsi ze služby propuštěn, protože já s tebou nikam nejdu."
„Tvá sestra má o tebe starost. Jejím jediným záměrem je ochránit tě."
Při tónu jeho hlubokého, hypnotizujícího hlasu jí přejížděl mráz po zádech,
přestože jeho slova ji akorát rozčilovala.
„Jo, a kde byl ten sestřin zájem, když mě držel v zajetí šílený skřet?"
V jeho ostrém, krásném obličeji nebyl ani náznak milosrdenství. „Ale teď jsi
volná, nebo ne? Měla bys být vděčná."
„Nechci být nikomu vděčná a jsem si setsakramentsky jistá, že nemám po
tolika letech zapotřebí nějaký sestřin předstíraný zájem. Řekni jí, ať si tu svou
starost vezme a strčí někam..."
Sklonil hlavu a políbil ji na ústa s takovou intenzitou, tak hladově a hrubě, že ji
to šokovalo.
Regan byla připravená na známý studený závan. Dokonce i na možné kousnutí
do krku. Ale nebyla připravená na vjem chladných, dovedných rtů, které
rozevřely její ústa, ani na zvláštně erotický nátlak jeho tesáků.
To nebezpečné horko se vrátilo, projelo jejím třesoucím se tělem a způsobilo,
že jí v příslibu netušeného potěšení ztuhly všechny svaly.
Chutnal po brandy a pokušení, jeho pevné tělo se tisklo na její nejintimnější
místa. Chtěla roztrhnout to černé triko, které na jeho vyboulených svalech
vypadalo jako nasprejované, a otřít se o jeho široký hrudník.
Chtěla...
Ach bože, tolik by chtěla.
Zavrčela a dovolila jeho jazyku, aby pronikl do jejích úst a krátce z nich nasál.
Její boky se přitom instinktivně prohnuly směrem k němu. Ve svém životě nikdy
nepocítila dotek mužské ruky. Jedině, pokud byla za něco trestaná. Teď se její
tělo při jeho polibku celé měnilo.
Její rty změkly, bradavky naopak bolestivě ztvrdly, až málem prosily o
polaskání, a její prsty přejely po napjatých svalech jeho hrudníku.
Pak, stejně rychle, jako jí ten upír políbil, se teď najednou odtáhl a podíval se na
ní se zvláštně varovným pohledem. Jako kdyby ho její prchlivá reakce
překvapila.
Regan se zastyděla a uhodila ho dlaněmi do prsou. K čertu s tím bastardem!
Právě ze sebe udělala blázna a zcela jistě to byla jeho chyba.
„Ale co si myslíš,že děláš?"
Jeho rysy ztuhly do nečitelného výrazu. „Darcy je má královna. Nemůžţeš ji
urážet, pokud neznáš všechny důsledky."
„Ty považuješ znásilnění za důsledek?"
„Byl to jen polibek, nic víc, a znamenal jen způsob, jak bez modřin umlčet tvé
dětinské kňučení."
„Ty bastarde!" Plesk, plesk, plesk. „Mám právo kňourat po tom utrpení, co jsem
si prožila. Nemáš ponětí..."
„Přece nejsi tak hloupá, aby sis myslela, že jsi na celém světě jediná, kdo kdy
trpěl," řekl a překroutil její slova. Hlas měl prodchnutý ledem. „Je po všem.
Jdeme dál."
Zatnula čelisti. K čertu s tím studeným bastardem. Už tak bylo dost špatné,že ji
nejdřív rozpálil, zatímco sám zůstával naprosto v klidu, a ted navíc zlehčoval
léta jejího utrpení, jako kdyby nebyla víc než usmrkané dítě.
„Ráda bych jela dál, ale moc to nejde, když se po mě válí průmyslovej mrazák.
Slez ze mě."
Přimhouřil oči. „Co ty víš o upírech?"
„Že jste zlí, bezduší bastardi, kteří se starají jen sami o sebe."
„A taky jsme rychlejší, silnější a mnohem nebezpečnější než vlkodlaci."
„A tím chceš říct co?"
„Že tě sice pustím, ale jestli mě rozčílíš, nebudu váhat ani vteřinu, přivážu tě k
posteli a strčím ti do pusy roubík."
O té výhružce vůbec nezapochybovala. Ani na minutu.
I když ji vlastně po zkušenostech z posledních třiceti let nemohlo spoutání a
umlčení vůbec vyděsit.
„Kouzelné."
„Chápeš to?"
„Chápu to tak, že jednoho krásného dne ti zabodnu do prdele kůl."
Pobaveně pozvedl své zlaté obočí. „To mě nezabije."
„Ne, ale bude to dost vtipný."
Přes jeho rty lehounce přejelo a rychle zmizelo cosi jako náznak úsměvu.
„Ani z poloviny tak jako to, jak se to budeš pokoušet udělat."
„Hajzle!"
Dlouze se na ni podíval. Nastal tichý moment, jako kdyby přes její obrannou
agresi hledal hluboko v jejím nitru vystrašenou ženu.
Strašně ji to znervózňovalo.
„Tak co, budeš hodná?" konečně se jí zeptal.
Těžce si povzdychla. Věděla, že kdyby nesouhlasila, nikdy by ze sebe toho
příšerného chlapa nedostala. A ona se ho opravdu potřebovala zbavit.
Její mysl sice přemýšlela o důmyslnějším způsobu, jak tomuhle otravnému
chlápkovi nejlépe nakopat prdel, ale její přirozenost si vychutnávala vjem z
doteku upírova silného a pevného těla, které se tisklo necudně k jejím měkkým
partiím.
„Fajn, ale už slez," zamumlala.
Jediným hladkým a plynulým pohybem stál upír na nohou a tyčil se nad ní. Na
okamžik měla možnost obdivovat jeho světlé, seprané džíny, které byly ohrnuté
na motorkářských botách sloní velikosti. Pak se k ní natáhl, chytil ji za ruku a
vytáhl nahoru.
Stisk jeho ruky byl jako ocelové pouto. Regan se mu vykroutila a ucouvla.
Bylo jí jedno, že před ním bude vypadat slabá. Potřebovala prostor.
A možná dřevěnou berličku, aby se jí z něho nepodlomila kolena.
„Jak jsi mne našel?" zeptala se.
Složil si ruce na prsou a jak tam stál, vypadal ještě krásnější a nebezpečnější.
„Nebylo to nijak těžké." Místnost se naplnila jeho hlubokým, hypnotizujícím
hlasem. „Jakmile jsem se dostal do St. Louis, jednoduše jsem sledoval stopu
skřeta a věděl jsem, že nemůžeš být daleko."
„A jak jsi to mohl vědět?"
Pomalu jí přejel ledově modrým pohledem. „Jak jsem řekl, nejsi jediná, kdo
podrobně poznal utrpení. A já vím,že když se démon, jakkoli křehký, dostane ze
zajetí, jeho jedinou myšlenkou je pomsta. Chtěla jsi toho skřeta vidět mrtvého."
Regan vystrčila bradu. Co asi tak mohl tenhle upír vědět o utrpení? Vždyť si
pohodlně žil na špičce potravinového řetězce.
„Jestli jsi tak chytrý, pak určitě víš, že nechci Culligana nechat uniknout. Můžeš
se vrátit do Chicaga a vyřídit mé sestře, že o její péči nemám zájem."
„Nic by mě nepotěšilo víc než vrátit se do svého doupěte a nechat tě s tvými
problémy. Bohužel to není dost dobře možné."
„Ale je. Prostě se otoč, vyjdi ze dveří a už se nevracej."
„Dostal jsem příkazem dovést tě do Chicaga, a to znamená, že bez tebe odsud
neodejdu. Tedy ne v tom případě, kdy bych byl ochotný čelit hněvu svého krále.
Což...,"
pohledem přejel po jejím křečovitě staţeném těle a na jeden strašidelný okamžik
se zastavil u záhybu jejího krku, „což rozhodně nechci."
Výborně. Nejenže se její statečný, obrněný rytíř objevil o třicet let později, ale
rovnou s hrozbou dost nepříjemné odplaty.
Asi si myslel, že se celá začne rozpouštět blahem.
Ne.
„Pak máme dost váţný problém, ty jeden Bajajo, protože já s tebou fakt nikam
nejdu.
" Jagr."
„Cože?"
„Jmenuji se Jagr."
„No jasně," zavrčela. To jméno bylo stejně tvrdé, nebezpečné a krásné jako on
sám.
„A dokážu tě přinutit, abys šla se mnou."
„Jedině přes mou mrtvolu."
Po tváři se mu rozlil nebezpečně krásný úsměv. „Moc mě nedráždi."
Regan si dupla, byla u konce s trpělivostí. „Sakra, tak vypadneš už?"
„Ne."
„Fajn." Začala přecházet po pokoji, který byl zařízený ve stylu sedmdesátých
let. Na stěnách vyhledávaly květinové tapety, nábytek byl levný a všude kolem
zářily syté modré a zelené barvy. Došla ke dveřím a otevřela je.
„Co to děláš?"
Otočila se a přejela vetřelce ostrým pohledem. „Povedlo se ti proměnit už
beztak mizerný den v jedinečný kousek mizérie, takže ted mě bud můžeš svázat,
hodit si mě přes rameno a vydat se do Chicaga, nebo si jdu dát sprchu."
Když Regan vstoupila do koupelny a třískla za sebou dveřmi, Jagr jen zůstal
klidně stát.
Poprvé za celá staletí si připadal... rozpolcený.
Neúprosná logika — což byl jediný důvod, že si teď zachovával klidné nervy
— ho ponoukala, aby si tu vlkodlačici přehodil přes rameno a vydal se do
Chicaga. Nebylo to jen kvůli tomu, že to dostal příkazem, ale čím dřív skončí
tuhle hloupou misi, tím dřív se bude moct vrátit ke svému klidnému a
nerušenému způsobu života.
Ale druhá jeho část, ta část, na kterou si celá léta nevzpomněl a nebyl moc rád,
že ji dosud má, pořád před tímhle nezrušitelným krokem váhala.
Nebylo to nic víc, než jen jeho zdravý rozum, rychle si to své zvláštní váhání
sám sobě omluvil. Jaký mělo smysl unést ji do Chicaga, když při nejbližší
příležitosti zase zdrhne?
Bohové věděli,že nebude mít tolik štěstí, aby pro její další pronásledování Styx
vybral někoho jiného.
Dávalo to perfektní smysl. Bohužel, Jagr byl dost inteligentní na to, aby se
jentak přenesl přes svou těžko zvladatelnou reakci na tu krásnou ženu.
Byl upírem, který obvykle upřednostňoval svůj život, své boje a všechen sex bez
komplikací.
Regan byla hodně komplikovaná.
Byla směsicí vzteku, agrese, zranitelnosti, suchého humoru a nenaplněné
smyslnosti.
Smyslnosti, která v něm probudila hlad, který s ním ted strašně cloumal.
Chtěl ji. A byl si setsakramentsky jistý, že ji Styxovi nepředá, dokud ji alespoň
jednou neochutná.
Nebo dvakrát.
Jagr počítal do sta a byl připravený, když Regan pootevřela dveře a nakoukla do
pokoje. Ani na okamžik nevěřil, že by se hodlala svléknout a osprchovat se,
zatímco pár kroků od ní stepoval vražedný predátor. Byla rozzuřená, ale ne
hloupá.
Trhavě škubla dveřmi a sjela ho pohledem plným bezmocného vzteku.
„Prokrista, ty tu pořád stojíš?"
Odpovědí jí bylo jen ticho. Během staletí se naučil, že k zastrašení protivníka
toho není moc potřeba. Na jediný bláznivý moment se mu odvážně zadívala do
očí, pak cosi zamumlala a přešla k němu.
„Jak tě odsud můžu dostat? Chceš peníze? Krev? Nebo sex?"
Upřel oči na její malá, bezvadně zaoblená ňadra. „Co z toho nabízíš?"
Chvatně ustoupila o krok vzad. „Vlastně nic." „Škoda." Zvedl oči k její tváři.
„Pak to vypadá, že budu muset zůstat. Řekni mi něco o tom skřetovi."
„Cože?"
„Řekl jsem, pověz mi něco o tom skřetovi."
Po jeho pomalých, promyšlených slovech přimhouřila oči.
„Proč?"
„Protože zjevně necouvneš, dokud nebude mrtvý, takže bych tuhle frašku rád
ukončil a vrátil se do svého hnízda."
„Ne." Opřela si ruce v bok. „Culligana můžu zabít jedině já."
Jagr pozvedl obočí. „Čekáš, že dorazí do tohohle hotelu a ty ho budeš moct
utlouct polštářem k smrti?"
„Mám v úmyslu vyrvat mu srdce holýma rukama."
„A na co teda čekáš tady?"
Sevřela rty ve sveřepou úzkou linku. „Ztratila jsem stopu toho bastarda na kraji
Hannibalu." Odmlčela se a pak k němu zničehonic přistoupila a chytila ho za
ruku. „Počkej. Tys řekl, žes stopoval Culligana, abys mne našel. Kde je?"
Jagrův výraz se nezměnil, ale jeho tělo se napjalo, když při jejím náhlém dotyku
pocítil v krvi horkost.
Regan nebyla první žena, po které zatoužil. Ani náhodou. Ale jeho touha nikdy
nebyla tak syrová, tak hrubá, tak primitivní.
„Takže chceš, abych ti pomohl?" zeptal se chladným a kontrolovaným tónem
jako obvykle. Tahle schopnost skrýt své emoce mu pomáhala přežít celá staletí
mučení.
„Pokud mě přivedeš Culliganovi na stopu." Zatnula prsty a ukázala tak, že má
pravou vlkodlačí sílu. „Ty víš, kde se skrývá, nebo ne?"
„Ne."
„Ale..."
„Stejně jako ty, i já jsem jeho stopu ztratil na kraji města. Bylo to v místě, kde
jsem našel tvůj pach."
„Sakra." Povolila sevření a ustoupila zpátky. Jagr polkl temné zavrčení ze
zklamání. „Jak se jeho pach mohl jen tak vytratit?"
„Většina skřetů dokáže při cestování vytvořit portál pro přechod na delší
vzdálenosti."
„Culligan ne." Její rty se zkroutily ve výsměšný škleb. „On je slabý, ubohý
bambula, který sotva dokáže sestavit kouzlo."
Jagr pokrčil rameny. „Pak může taky být mrtvý, ačkoli je spíš pravděpodobné,
že mu někdo pomohl skrýt jeho přítomnost."
Pozoroval, jak Reganinu krásnou tvář poničil rozčarovaný výraz. Nebyl to
přesný obraz Darcy. Její oči byly tmavě smaragdové, obočí víc zlaté než světlé a
výraz ji po létech mučení ztvrdl. Ale jinak měla Darcyinu křehkou, srdcervoucí
krásu.
Tenhle druh křehkosti způsoboval i u zjizveného samotáře touhu přehodit si ji
přes rameno a odnést někam do bezpečí, kde se o ní bude starat.
Regan neměla ponětí, o čem Jagr právě přemýšlí, a zamračila se. „Jak by mohl
skrýt svou přítomnost? Pomocí čarodějnice?"
„čarodějnice by mu mohla pomoct. Ale stejně tak i spousta jiných démonů."
„Výborně." Zelené oči se rozčileně zaleskly. „To jsi mi opravdu pomohl. Jsem
tak ráda, že ses tu objevil."
„Na toho skřeta jsem se ptal kvůli tomu, že jeho stopa tak náhle zmizela.
Potřebuju o něm vědět víc, abych ho mohl vylákat z úkrytu." Když se na něj
tvrdohlavě podívala, jen pozvedl obočí. „Regan?"
„Já o tvou pomoc nestojím."
Přimhouřil oči, věděl, že musí mít trpělivost. Tahle žena byla tak oslepená
touhou po pomstě, až nebyla schopná rozumně uvažovat. Jestli nemá skončit
zpátky v Culliganově zajetí nebo dokonce mrtvá, bude muset on najít nějaké
způsoby, jak ji zaměstnat, zatímco bude hledat nejlepší způsob na vylákání
skřeta.
„A já nechci být holkou na hlídání pro pidi vlkodlačici, která má dokonce ještě
méně vychování než já." Jeho hlas byl ledově studený. „Bohužel, jsme k sobě
navzájem připoutáni do chvíle, kdy tě předám Darcy a ty budeš moci dělat peklo
ze života pro změnu jí."
Regan se otřásla vztekem. „Pidi?"
„Je to takový trendy termín, když chceš popsat něco mrňavého."
„Co si to, ty jeden..."
Její vzteklou tirádu přehlušilo několik výstřelů. Byl to zvuk tak neočekávaný a
kulky proletěly pokojem tak rychle, že Jagr sotva stačil zareagovat a stáhnout
Regan k zemi. Vztekle zaskřípal zuby a mysl mu zčernala vztekem.
Křehkou vlkodlačici uchránil, ale jemu samotnému se tři kulky zaryly do
ramene a čtvrtá proletěla kolem jeho paže příliš blízko a dost nepříjemně ho
spálila.
Nebyla to smrtelná zranění, ale oslabila ho natolik, ţe by ted nebyl schopný v
případě potřeby bojovat.
Do prdele!
Jestli tohle přeţije, tak ho Styx zabije.