Prolog
Londýn, 1814
Taneční sál byl zarážející explozí barev. V mihotavém světle svící, zahaleny do saténu a hedvábí, se točily dívky v náručí elegantních gentlemanů, oslnivá záře jejich šperků tvořila duhu blyštících se odlesků, které se odrážely v zrcadlech umístěných na stěnách.
Ta vkusná nádhera téměř brala dech, ale nebyla to probíhající podívaná, co upoutávalo a udržovalo pozornost četných hostů.
Ta pocta patřila výhradně Condu Cezarovi.
S pobavenou arogancí aristokrata prostupoval davem, pouhé pozvednutí štíhlé ruky stačilo, aby se před ním rozestupovali jako Rudé moře a uvolňovali mu cestu. Letmý pohled jeho doutnajících černých očí přiváděl dámy - a několik gentlemanů - k rozechvělému šílenému záchvatu vzrušení.
Ke své vlastní mrzutosti slečna Anna Randalová okusila svůj díl onoho vzrušení, když pohledem zachytila ten lehce nazlátlý, nádherně řezaný profil. Skutečně hloupé, jelikož gentlemani jako Conde by se nikdy nesnížili k tomu, aby postřehli chudou, nevýznamnou dívku, která své večery trávila v tom nebo onom temném rohu.
Takoví gentlemani si všímali mladých svůdných děvčat, která svou krásou vyzývavě lákala zatvrzelé hříšníky.
Což byl jediný důvod, proč se Anna přinutila bezprostředně následovat jeho štíhlou elegantní postavu, kdy opustil taneční sál a pokračoval vzhůru po širokém schodišti. Skutečnost, že byla chudou příbuznou, znamenala, že byla nucena se ujmout jakéhokoli nepříjemného úkolu, který by se náhodou objevil. Pro tento večer její nepříjemná povinnost zahrnovala dozor na sestřenici Morganu, kterou samozřejmě muži jako je nebezpečný Conde Cezar neuvěřitelně fascinovali.
Okouzlení, které by velmi dobže mohlo skončit skandálem pro celou rodinu.
Vykasala si šaty z levného mušelínu a spěchala, aby neztratila tu štíhlou mužskou postavu z dohledu. Přesně jak očekávala, zatočil na vrcholu schodiště a pokračoval chodbou k soukromým komnatám. Takový zhýralec by nikdy nenavštívil něco tak fádního, jako je takovýhle ples, kdyby neměl předem sjednanou nějakou nepřípustnou schůzku.
Vše, co Anna potřebovala udělat, bylo ujistit se, že Morgana nemá být účastníkem té hanebné záležitosti. Mohla by se vrátit do svého temného kouta v tanečním sále a pozorovat ostatní dívky, jak si užívají večera.
Anna se při té myšlence ušklíbla a pozastavila se, když její kořist proklouzla dveřmi a zmizela.
Zatraceně. Co teď? Ačkoliv Morganu neviděla, nebylo jisté, že není již ukrytá v pokoji a nečeká na Condův příchod.
Anna proklínala svou domýšlivou, sebestřednou sestřenici, která nemyslela na nic jiného, než na vlastní radovánky. Vykročila vpřed a opatrně zatlačila na těžké dveře. Jen se rychle podívá a pak…
Z hrdla se jí vydral výkřik, když jí za zápěstí uchopily štíhlé prsty, chladným, brutálním sevřením ji vtáhly do temné místnosti a zabouchly za ní dveře.
