Doslov
O dva měsíce později
Exkluzivní noční klub poblíž Michiganského jezera byl naplněn až po trámoví kombinací upírů, démonů a přinejmenším jednou bohyní, kteří si užívali představení vzácných víl rosniček, jež se třepotaly na jemných křídlech, ve složitém tanci.
Viperův nejnovější podnik byl krásným svěděctvím uhlazené elegance, která vyhovovala náročnější klientele. Nebyly zde žádné otevřené orgie, žádné krvavé bitky, žádné věřejné krmení. Místo toho tam byli elegantně odění hosté, kteří seděli u malých stolků a koupali se ve světle impozantních lustrů.
Všichni byli velmi šik.
Nebo alespoň to bylo vše prudce elegantní, dokud do dveří nevrazil Jagr.
Pouhý pohled na upírovo robustní tělo zahalené v koženém hadru, který mu dosahoval až po kotníky, a jeho bledé blond vlasy pevně spletené, aby odhalily ten strnulý, chladný výraz jeho tváře, stačily, aby se několik nižších démonů skrylo za stolky. Bylo dokonce I několik upírů, kteří se rychle přesunuli do temnějších stínů.
Jagr si jich nevšímal.
Nevěnoval pozornost davu, který zapomněl na víly rosničky a místo toho sledoval jeho ráznou chůzi k zadní části místnosti. Ve skutečnosti nevěnoval pozornost ničemu. Chtěl se pouze zhostit své povinnosti a vrátit se do ticha svého doupěte.
Zatracený Styx.
Prastarý upír věděl, že jedině královský rozkaz ho může přinutit vstoupit do přeplněného nočního klubu. Jagr nedělal tajnosti se svým opovrhováním společností.
Což si naléhavě žádalo otázku, proč Anasso vybral k setkání takové prostředí.
V náladě dost hanebné, že naplnila obrovský klub ledovým chladem, si Jagr nevšímal dvou Havranů, kteří stáli na strážní službě poblíž zadní kanceláře, a zvedl ruku, aby nechal svou sílu vyrazit těžké dubové dveře z pantů.
Havrani varovně zavrčeli a rozevřeli své těžké pláště, které skrývaly meče, dýky a pistole, připoutané k různým částem těla.
Jagrův krok ani na okamžik nazakolísal. Styx by nenechal své ochočené upíry, aby ublížili zvanému hostu. Alespoň ne, dokud nebude mít od Jagra, co potřeboval.
A I kdyby Styx své psi neodvolal… nu, proklatě, čekal staletí, kdy bude vyveden do bitvy. Byl to osud válečníka.
Ozvalo se tiché mumlání z místnosti a dva Havrani ho neochotně nechali projít. Propichiovali ho alespoň zlostnými pohledy.
Jagr překročil roztříštěné dveře a zastavil se, aby vrhl opatrný pohled po té ledově modré a slonovinově zařízené místnosti. Jak očekával, Styx, s Viperem stojícím za jeho zády, se rozvaloval za těžkým stolem z ořechového dřeva a tvářil se nečitelně.
"Jagre." Styx se zaklonil v koženém křesle, prsty opřené pod bradou. "Dík, že jsi přišel tak promptně."
Jagr chladně odsekl. "Měl jsem na vybranou?"
"Opatrně, Jagre," varoval ho Viper. "Stojíš před svým Anassem."
Jagr zkřivil rty, ale byl dost moudrý, aby si nechal svá hněvivá slova pro sebe. I za předpokladu, že by se mohl rovnat Styxovým věhlasným silám, byl by mrtev dřív, než by klub opustil, kdyby Anassa vyzval.
"Co chceš?" zavrčel.
"Mám pro tebe úkol."
Jagr zaťal zuby. Poslední století se dokázal držet ukryt mezi svou rozsáhlou kolekcí knih, nikdy neobtěžoval druhé a na oplátku od nich očekával to samé. Jakmile byl dost bláznivý, aby nechal Cezara vstoupit do svého doupěte, zdálo se jako by se toho proklatého upířího klanu nemohl zbavit.
"O jaký úkol jde?" zeptal se. Tónem dával jasně najevo, že nehodlá hrát roli patolízala.
Styx se usmál, když máchl štíhlou rukou k přilehlé pohovce. Byl to úsměv, který vyslal po Jagrových zádech poplašné mrazení.
"Posaď se, můj příteli," pronesl líně Anasso. "Možná to bude chvilku trvat."
