Sága Stmívání a jiné upírské knihy

CEZAR HRDELNĚ TEMNĚ ZAVRČEL. Nikdy nebyl dobrý v kompromisech. Zvláště když jde o ženy.

Uviděl, vzal si, dobyl.

Konec příběhu.

Nyní byl nucen zápolit se svými přirozenými instinkty, když na něj Anna hleděla těma velikýma, oříškovýma očima, z kterých by i sama zatracená Arktida roztála. Dios. Globální oteplování nebylo nic ve srovnání s touto ženou.

Chtěl si ji přehodit přes rameno a odnést zpět do té měkké postele,kde by ji mohl rozptýlit svým zuřivým, neodbytným hladem. Chtěl ji vláčnou a povolnou pod svým tělem, spokojený úsměv kroutící její rty, když ji dotlačí k bezmyšlenkovitému orgasmu.

Místo toho nemohl udělat nic víc, než si ji přitáhnout blíž k tělu a sklonit hlavu, aby dobyl její rty v bezmocném polibku.

,,Víš, že mě hodláš přivést k úplnému, blouznivému šílenství?" zašeptal proti jejím ústům, vyžaduje si další hladový polibek. Pak zvedl hlavu. ,,Pojďme se s tím vypořádat."

Zdála se chvilkově omámená. Musela zvednout ruce, aby se dotkla svých rtů. Pak s potřesením hlavou vystrčila bradu a přinutila své nohy, aby ji odnesly do cely.

Cezar byl půl kroku za ní.

Na rozdíl od špinavých tunelů byla cela obložena těžkým olovem, do kterého byly vyryty kroucené symboly, které vypadaly trochu jako hieroglyfy. Místnost byla očarována jedním elfem, aby tlumila jakákoli kouzla.

V rohu malé cely bylo lůžku, kde dříve krásná Sybila Taylorová tiše odpočívala v pokoji.

Anna ignorovala chrliče, který kroužil po cele s očima zavřenýma, když užíval své smysly, aby odhalil jakékoli přetrvávající kletby. Postoupila pár kroků vpřed, aby shlédla dolů na vílu.

,,ypadá tak pokojně," vydechla. ,,Skoro jako by spala."

Cezar přitoupil vedle ní se slabým úšklebkem. ,,Neumím odhalit magii, ale znám zápach smrti."

,,Oui, je mrtvá," namítl Levet.

,,Otázka je jak?" zabručel Cezar.

Levet otevřel oči, lehce rozpačitý výraz na jeho ošklivé tváři. ,,Cítím..granátová jablka."

,,Granátová jablka?" Anna zvedla hlavu, tvář bledou a oči ztmavlé zvláštní, silnou emocí. ,,Sybila vždy voněla po jablkách."

Levetova křídla se trochu zatřepotala. ,,Podivná magie. Nevím jak, ale kdokoli to udělal, byl velmi mocný."

,,To byla ta žena z mého snu," řekla Anna pomalu a olízla si své suché rty. ,,Ucítila jsem granátová jablka když na mě pohlédla."

,,Z jakého snu?" zeptal se Styx ode dveří.

Nastalo krátké napjaté ticho a zraky všech se otočily k Anně. Cezar se odmlčel, ale v duchu klel vztekem a bezmocí. Tohle nebyl způsob, kterým chtěl Anně říct, čeho se obával.

,,Byl to sen o Morganě," řekl Cezar nakonec, mdlým hlasem a pohledem upřeným na Anniny křehké rysy.

,,Morgana le Fay?" zeptal se Styx.

Cezar zdráhavě přikývl, když se Anniny oči rozšířily a ústa šokem rozevřela.

,,Morgana Potrhlá le Fay?" zeptala se s rostoucí panikou v hlase. ,,Sestra krále Artuše? Rytíři? Draci? Kulaté stoly?" divoce zavrtěla hlavou. ,,Ne. TO nikdy."

Cezar se pohyboval dost pomalu, aby Anna mohla sledovat jeho pohyby. Natáhl se a sevřel její ruce ve svých. Chlad a vlhkost její pokožky odhalovala hloubku jejího úleku.

,,Dejte nám okamžik," přikázal a něžně tlačil Annu pryč od mrtvého těla. Vybídl ji, aby se posadila do dřevěného křesla, které stálo v rohu.

Jakmile se cela vyčistila od démonů, klekl si před Annu a lehce stiskl její ruce.

,,Anno," zaprosil. ,,Querida, prosím, podívej se na mě."

Zdálo se, jako by uplynula celá věčnost, než se její kartáč dlouhých řas pomalu zvedl, aby odhalil zmatené, strašlivé zranitelné oči.

,,Chystáš se mi říct, že jsem byla napálená?" řekla, hlasem tak zastrašeným, že se mu z toho sebřelo srdce.

Potřásl hlavou. ,,Napálená?"

,,Však víš, odhalit, že tohle celé byl nějaký obrovský vtip?"

Zvedl sví prsty k jejím rtům. Mohu ti to říct, pokud je to to, co chceš slyšet."

Zhluboka rozechvěle se nadechla. ,,Ne, chci pravdu. Pověz mi o té … Morganě le Fay."

,,Je královnou vil a elfů, ačkoli se o ní ví velmi málo. Od Artušovi smrti se skrývá ve své pevnosti v Avalonu." Držel svůj hlas chladný, lhostejný. Jinak by musel při pouhé zmínce o královně vil vrčet hněvem.

,,Pokud Morgana vážně pronásleduje mě, co ode mne chce?" Otřásla se. ,,Kromě mého srdce."

,,Ještě nevím." Odmlčel se a pod vousy zaklel. Sakra, mohl by se s tím taky vypořádat. ,,Myslím, že s ní jsi možná spřízněná."

Trhla sebou, jako by ji fyziky udeřil. ,,Spřízněná s Morganou le Fay?"

,,Si."

,,Bože." Krátce, vážně se zasmála. ,,Po léta jsem přicházela s množstvím šílených vysvětlení, proč jsem odlišná, ale tohle nikdy nebylo jedním z nich."

,,Raději jsi věřila, že jsem za to byl zodpovědný já?"

,,Jo." Slabé teplo se otřelo o její příliš bledou pleť. ,,Předpokládám, že ano."

,,A teď?" pobídl ji.

,,Teď nevím, co si myslet."

Sotva vzletné vyslovení důvěry. Spíše jako chabé vyslovení rozkazu: ,,Pistoli k hlavě!"

,,Anno, já bych ti nikdy neublížil. Té noci..," Polkl ta netrpělivá slova, když si uvědomil, že nyní na to není ten pravý čas.

,,Co?"

Lehce se zvedl na nohy a začal v dlouhých krocích přecházet po cele sem a tam. Náhle se mu místnost zdála až příliš malá. Až příliš naplněná Anninou sladkou, ovocnou vůní.

,,Je toho víc," řekl náhle. ,,Myslím si, že Morgana byla tou sestřenicí, s kterou jsi bydlela v Londýně. Věřím, že to ona vypálila váš dům, zabila tvou tetu a domnívala se, že zabila taky tebe."

,,Ne." Postavila se znovu na nohy. Kroutila nevěřícně hlavou. ,,To není možné. Má sestřenice nevypadala ani trochu jako ta žena z mých snů."

,,Morgana byla schopná mocného kouzla. Mohla měnit svůj vzhled tak, aby lidské oko vidělo jen to, co si přála."

Schoulila se do sebe a celá se chvěla, jako by byla místnost studená jako led. ,,Ale démoni ne?"

,,Já bych mohl prokouknout skrz její kouzlo, ačkoli si zjevně dávala velmi záležet, aby mi nedovolila ji zahlédnout," připustil. ,,Sama jsi říkala, že tu první noc zmizela jen pár okamžiků před tím, než jsem vstoupil do místnosti."

,,To je pravda, ale…"

Cezar přispěchal k ní, když se zakymácela a málem upadla na zem obličejem napřed. S citlivostí, o které ani nevěděl, že vlastní, ji opatrně směroval zpět do křesla.

,,Sem, Posaď se." Rukama jí přitlačil na ramena, když se usilovně snažila vstát. ,,Ne, ne, querida, jen na minutu seď. Dýchej." Sledoval, jak se roztřeseně nadechla. ,,Znovu. Dobře."

Po čase se nazelenalý odstín vytrácel z jejích tváří. Zvedla hlavu, aby se podívala do Cezarova ustaraného obličeje. ,,Omlouvám se."

,,Za co?"

,,Za to, že se chovám jako bábovka, navzdory svému velkému proslovu o tom, jak chci být Xenou, princeznou bojovnicí."

Rukama jí nepřítomně hladil ramena. Vůbec si nebyl jistý, jak zmírnit třas, stále zmítající jejím tělem.

K čertu s tím. Neviděl ji rád takhle otřesenou. Měl z toho neodolatelnou touhu…něco zabít.

Přednostně něco jako vílu.

,,Neznám žádnou Xenu, ale domnívám se, že i princezna bojovnice by byla trochu roztřesená na tvém místě," zašeptal.

,,Myslíš? Kdyby zjistila, že má vražednou sestřenici, která se ji pokusila upálit k smrti v její vlastní posteli a nyní je na lovu jejího srdce?"

,,Anno, nemůžu si být jist, že to byla Morgana, kdo zapálil váš dům." Jeho ruce se jí sevřely na ramenou. ,,Ale myslím, že bychom měli alespoň zvážit tuto možnost."

,,Ano, ano, máš pravdu." Třela si rukama spánky. ,,Potřebuji….potřebuji přemýšlet."

,,Na to bude čas později."

,,Vlastně….nebude." Klesla rukama a pohlédla na hodinky na svém zápěstí. ,,Mám letenku do Los Angeles. Letadlo odlétá za méně než šest hodin."

,,Ne." Vyštěkl Cezar svou úsečnou odpověď.

,,Cos to řekl?" zeptala se. Oči se jí zúžily a výraz ztvrdl.

Odpor ostatně očekával. Po pěti staletích jednání se ženami každé rasy a přesvědčení už by mohl vědět, že jediná cesta, jak je přimět poslušně spolupracovat, byla dát jim přímý rozkaz.

Přesto se Cezar zarazil a pečlivě vážil slova. Byl čas na malý pokus odstranit poškozenou důvěru. Byl by raději, kdyby ji nemusel zadržovat proti její vůli.

Bylo mnoho žen, které shledávaly být připoutanými k posteli pekelně sexy, ale Anna bohužel nebyla jednou z nich.

,,Anno, musíš tady zůstat," řekl tichým hlasem. ,,Při nejmenším budeš v bezpečí."

Záměrně pohlédla směrem k mrtvé Sybile. ,,Na zas tak v bezpečí."

,,Tak tě vezmu…"

,,Ne, Cezare." Objala se pažemi kolem těla, jako by se snažila skrýt své chvění. ,,Nemůžu strávit zbytek věčnosti v úkrytu nebo permanentně na útěku."

,,Nebude to na věčnost."

,,Myslíš si snad, že na mě Morgana le Fay zapomene?" zeptala se. ,,Nebo možná bude mít světlou chvilku a dojde jí, že vážně není pěkné chodit kolem a zabíjet svou rodinu?"

Cezar si bezradně mnul ruce. Nemohl jí odhalit osudové předurčení Věštců. Ani fakt, že jakmile se stane členem Komise, žádný démon, jedno jak zoufalý, by si netroufl riskovat hněv Věštců pokusem jí ublížit.

,,Tvé síly dál porostou každým dnem," řekl a natáhl ruku, aby ji jemně pohladil po vlasech. ,,Dost brzy budeš schopná se ochránit sama. Do té doby je třeba, abys zůstala s těmi, kteří tě mohou před Morganou skrýt."

Vyvalila oči nad tou perfektní logikou. ,,Myslíš, že je potřeba, abych zůstala s tebou?"

Přistoupil k ní tak blízko, že opět propadal jejímu svůdnému žáru, a prsty hladil její tvář.

,,Byla by to tak hrozná věc?"

Anna zatřepetala řasami, když se usilovně snažila neodpovídat na jeho chlácholivý dotek. ,,Můj život je v Kalifornii. Mám tam byt, práci, lidi, kteří jsou na mně závislí. Nemůžu prostě jen tak zmizet."

,,Nebudeš mít žádný život, jestli Morganu přitáhneš, než budeš připravená." Přistoupil ještě o další krok blíž. Kvůli jejím silám jí nemohl přinutit silou vůle, ale měl jiné zbraně. Jeho prsty s eposunuly níž, palcem hladil plnost jejího dolního rtu. ,,Nejsi blázen, querida. Zůstaň tady a přijmi pomoc, kterou ti ochotně nabízíme."

Na dlouhý tichý okamžik se zahleděla do jeho očí. Cezar domýšlivě předpokládal, že se mu podařilo ji očarovat svým dotykem. Nebylo by to poprvé, kdy žena oněměla pod silou jeho svádění.

Potom do těch oříškových očí vstoupil vychytralý třpyt a ona se odtáhla, aby pevně stiskla jeho škádlivé prsty.

,,Je v tom ještě něco dalšího, je to tak?"

,,Něco dalšího?"

,,Nesnažíš se mě ochránit z dobroty tvého srdce. Je ještě něco dalšího, co mi neříkáš."

Prostý dřevěný dům, který byl zastrčen uprostřed mnoha akrů zemědělské půdy, se lišil od Avalonu, jak to jen bylo možné.

Dům byl starý a přeplněný nábytkem, dávno opotřebovaným přílišným používáním. Na bílých stěnách bylo několik obrazů vyšitých křížkovým stehen. Na oknech visely ginghamové záclony, ale nic nemohlo zamaskovat ani vlhkost, pomalu prohnívající dřevem, ani zamoření hlodavci, kteří obsadili podkroví. Vzduchem prostupoval také protivný zápach máty, jako by stará dáma, kterou Morgana zakopala vzadu na zahradě, byla závislá na peprmintových žvýkačkách.

Ve skutečnosti jediná výhoda toho zapadákova byla, že byl dobře odlehlý a dost daleko od Chicaga, takže Morgana mohla pokračovat ve svém pátrání, aniž by ji vycítili ostatní.

Morgana ležela na posteli v ložnici v horním podlaží a pokoušela se ignorovat ten težký prach a vlhkost plísně, které naplňovaly vzduch. V tuto chvíli byla až příliš vyčerpaná na to, aby se pokoušela nějak zlepšovat své okolí. Proboha, byla příliš vyčerpaná dokonce i na to, aby odhodila těžkou deku, kterou Modron rozprostřela přes její nahé tělo.

Její síla byla síla elementála, ne víly, a vykouzlení portálu, který by byl dost velký nejen pro ni samotnou, ale taky pro tu starou čarodějnici, ji úplně vyčerpalo. Bude trvat dny, než se zase dá úplně do pořádku.

Samozřejmě, že i teď - jen s částí své moci - byla schopna většinu bytostí zabít.

Morgana usrkávala horký čaj s medem, který jí pomáhal zmírňovat přetrvávající bolest, a pozorovala, jak se Modron přišourala do místnosti.

Vědma měla u lebky slepené chuchvalce vlasů a oblečena byla do jedněch z beztvarých šatů, které patřily staré ženě, bývalé majitelce této usedlosti. Teď už je nepotřebovala, alespoň do té doby, kdy z ní Morgana vysála poslední zbytky života.

Dokonce ani koupel, na které Morgana trvala, aby si čarodějnice dala, ji nemohla učinit ničím míň než nechutnou.

,,Démon se blíží." Zaskřehotala žena, své slepé oči zaměřeny přímo na Morganu.

,,Dobře. Přiveď ho sem ke mně."

Modron pozvedla zkroucenou ruku. ,,Jsi stále příliš slabá. Měla bys počkat."

Morgana při těch nabádavých slovech zasyčela nelibostí. Baba si stěžovala a naříkala od chvíle, kdy Morgana Adarského démona povolala.

,,Dala jsem ti rozkaz, babo," obořila se na ni Morgana. "Přiveď toho lovce ke mě."

Vědma pochmurně přešlapovala ve dveřích, ošklivou tvář ztvrdlou nelibostí.

,,Nepotřebovaly bychom Adara, kdybys nebyla zabila tu vílu."

Morgana po té protivné ježibabě mrštila hrnkem čaje, který se roztříštil o dveře. Modron střele snadno uhnula a její kdákavý smích se nesl pokojem.

Morgana neměla radost, když svými schopnostmi odhalila, že Sybila je držena v očarované místnosti. Nebyla možnost, jak ji vysledovat ani jak ji získat zpět bez toho, že by se Morgana vystavila nepřijatelnému riziku. Nebyla jiná volba, než vílu zabít.

,,Už jsem ti říkala, ty hloupá čubo, že jsem ji nemohla nechat prozradit můj zájem o toho člověka."

,,Vždyť ani nevíš, jestli to byla ta, kterou hledáš, kdo Sybilu zajal."

,,Na tom teď nezáleží, nebo snad jo?"

,,Och, ano." Zakývala hlavou babice, prameny šedých vlasů se vznášly děsivě kolem jejího vrásčitého obličeje.

,,A teď nemáš nic víc než mrtvolu, které se nemůžeš ptát a nemůžeš ji najít."

Morgana se usadila na polštáře. Odmítala se nechat vyprovokovat. Musela znovu získat svou sílu. Do té doby byla až příliš zranitelná.

,,Mám něco lepšího než to. Pokud byla Sybila zajata tím, kdo v sobě nosí krev mého bratra, pak mě její tělo dovede přesně tam, kam potřebuji." Domem se ozvalo tupé zazvonění, varující, že něco překročilo hranici, kterou stvořila okolo zahrady. Morgana s varováním přimhouřila oči. ,,Běž přivítat Adara a drž ten svůj neslušný jazyk za zuby. Jinak možná démonovi dovolím, aby si svou odměnu vybral na tvém mase."

Modron se s ušklíbnutím otočila a začala sestupovat dolů po schodech. Adarský démon žádal krev toho, kdo požádal o jeho služby.

Krev a dosti velké množství zlata.

Uplynula chvilka, než si Morgana pečlivě uhladila výraz a o kousíček odtáhla deku, aby odhalila jedno bělavé rameno a náznak jednoho ňadra.

Ze všech jejích kouzel a schopností byla její znamenitá krása tou nejsilnější.

Nebylo nic slyšet. Náhle se Adar objevil ve dveřích. Jeho pohyby měly ladnost kočkovité šelmy a lehkost, že se dokonce nepohnuly ani vrstvy prachu na dřevěné podlaze.

Na první pohled se zdál jako člověk. Malé křehké dítě s tváří anděla a kudrnatými zlatými loknami. Měl bledou pleť, téměř bílou a štíhlé tělo zahaleno v džínech a svetru.

Oči nicméně odhalovaly jeho dědictví. Příliš veliké pro jeho uličnický obličej, byly šikmé a strávené inkoustovou černí. Nechyběly ani nezaměnitelné tesáky, které zazářily, když nabídl slabý úsměv.

,,Vládkyně."

Morgana mu pokynula rukou. ,,Pojď blíž, Adare."

,,Nic ve zlém, vládkyně, ale raději bych zůstal tady," zavrněl.

,,Nepotřebuji použít ruce, abych tě zabila."

Pokrčil rameny, když se opřel o rám dveří. ,,Pravda, ale dám přednost výhledu odsud."

Vzduch se mihotal podrážděním. ,,Hraješ se mnou nebezpečnou hru."

Jeho úsměv se rozšířil, odhalujíc také jeho dolní tesáky. Anděl se smrtonosným kousnutím.

,,Je snad i nějaký jiný druh hry?" řekl hlasem až příliš hlubokým na jeho útlou postavu.

,,Dost." Morgana si uvědomila, že démon je odolný vůči jejímu mocnému sex-appealu a netrpělivě si vytáhla deku výš. Jeho příležitost minula a teď byl čas na obchod. ,,Potřebuji tvé služby."

,,Znáte mou cenu?"

,,Je toho jen velmi málo, co nevím, Adare."

Černé oči si ji prohlížely s ostražitým podezřením. Cítil, že královna by nebyla ráda, kdyby pro něj měla otevřít žílu.

,,A jste ochotná zaplatit?"

Morgana pokrčila rameny. Žádným způsobem nenaznačila, že jejím konečným záměrem je ho zabít, jakmile dokáže určit polohu její kořisti. Démoni byli na takovéhle věci dost citliví.

,,Nebyl bys tu, kdybych nebyla," řekla úlisně.

Na dlouhý okamžik se zastavil, jeho divoká touha okusit krev královny zápolila s obavoum, že to celé je nějaký druh pasti.

Nakonec to byla jen jeho krvežíznivost, co přemohlo zdraví rozum. Temné oči zaplály potřebou a věnoval jí hlubokou poklonu, aby zpečetil jejich dohodu.

,,Budu potřebovat něco z mé kořisti," řekl, když se narovnal. ,,Něco, co nese její pach."

Morgana ukázala na drahé kožené kufry položené v rohu. Vyslala Modron, aby zjistila, kde Sybila přebývala během doby, kdy byla v Chicagu, okamžitě jakmile dorazily. Získat její zavazadla bylo snadné.

,,Vezmi si, co potřebuješ."

Démon roztrhl tašku a prohrabával se hromadou určeného oblečení. Potom z toho nepořádku vytrhl hedvábný šátek. Jeho tvář byla soustředěná, když tiskl šátek k nosu.

,,Víla."

,,Byla naposled spatřena….."

,,To není nutné." S malým uculením na rtech si ji dovolil přerušit.

Měl štěstí, že Morganiny síly byly omezeny. V opačném případě by ho možná na místě zabila. Pak by ovšem musela obtížně povolávat někoho dalšího.

,,Nebuď příliš sebejistý, démone," varovala ho hlasem, který naplnil vzduch hustým teplem. ,,Ta žena je držena v místnosti chráněné mocným kouzlem."

Adar netušil, jak blízko je smrti, a zamířil zpět ke dveřím.

,,Kouzla ji přede mnou nemohou skrýt."

,,Adare."

Zarazil se při panovačném rozkazu v jejím hlase. ,,Ano?"

,,Vystopuj ženu až k místu, kde je ukryta, ale nepokoušej se přiblížit. Jakmile budeš mít polohu, vrátíš se s tou informací ke mně."

Temnota zavířila v jeho znepokojivých očích, skoro jako by se nemohl dočkat lovu. ,,Nebudu vám účtovat za dopravení té víly sem nic navíc."

Žár ve vzduchu houstl víc a víc, dokud nepřinutil démona bojovat o každičké nadechnutí.

,,Uděláš přesně, co ti říkám, nebo beze zbytku zjistíš, jak bolestná může být má nelibost."

Sáhl si na krk, jako by to mohlo zlehčit jeho nepohodlí. ,,Vlastně myslím, že jsem to už zjistil."

Máchnutím její ruky síla povolila. ,,Jdi."

,,Ano,vládkyně."

Anna stála přímo před Cazarem a čekala na jeho odpověď. Možná neznala první poslední o světě démonů, ale byla dokonale schopná vycítit, když před ní někdo něco skrýval. Koneckonců byla právnička.

A Cezar rozhodně něco skrýval.

Byla by prostě příliš velká náhoda, že by si naplánoval veřejné vystoupení, které ji mělo nalákat do Chicaga, právě když byl její život v ohrožení. A dokonce, i kdyby chtěla napnout svou fantazii a předpokládat, že to celé bylo jedno velké štěstí, proč by se tolik snažil ji ochránit? Nebylo to proto, že by pro něj něco znamenala. To dokázal před dvě stě lety.

I když upíři mohli být všelijací, nebyla tak slabomyslná, aby uvěřila, že v jejich netlukoucích srdcích je i jen ždibec dobrého Samaritána.

Dala si ruce v bok a neochvějně ignorovala tu ryzí krásu muže stojícího před ní. Přetrvávající pocit jeho dotyku byl dostatečným rozptýlením.

,,Co skrýváš Cezare?"

Ty bronzové, srdce rvoucí rysy byly hladké, nečitelné. ,,Řekl jsem ti vše, co vím o Morganě a její hrozbě pro tebe."

Což byl pěkný úkrok stranou.

,,Cezare.." Byla odhodlaná opékat ho na rožni tak dlouho, dokud nepřizná pravdu, nebo jí nezacpe ústa. Náhle byla vyrušena, když místnost naplnila slabá záře. Když otočila hlavu, zjistila, že ten jas přichází od Sybily. Žaludek jí zavířil, když pozorovala, jak zvláštní aura probleskuje a tančí nad mrtvím tělem. ,,Dobrý bože."

Cezar byl okamžitě ve střehu, očima přelétal pokoj, aby našel tu hrozbu.

"Co se děje?"

,,Sybila." Anna instinktivně ustoupila zpět ke zdi. Kdyby sebou mrtvá víla jakkoli škubla, byla by odsud natotata pryč. ,,Ona září."

,,Nic nevidím." Cezar naokamžik pozoroval její vyděšený výraz, pak vyrazil směrem k otevřeným dveřím. ,,Levete."

,,Oui?" Sotva vstoupil do cely, drobný chrlič ihned obrátil svou pozornost k zářícímu tělu. ,,Eh.."

,,Co to je?" zeptal se Cezar.

,,Adarský démon." Šedé oči se hbitě mihly směrem k Anně, pak přistály na Cezarovi. ,,Sleduje ji."

Cezar šeptem zaklel, jeho temný výraz rozhodně nečinil ani jedinou zatracenou věc, aby zmírnil Annin vzrůstající strach.

,,CO je Adarský démon?" zeptala se.

,,Velmi špatné zprávy," zamumla Cezar. Otočil se zpět ke dveřím. ,,Styxi?"

Válečník se objevil ve dveřích. ,,Copak?"

Cezar se naklonil dost blízko, aby spolu mohli mluvit tlumeným hlasem, jen občasné slovo se doneslo k Anniným našpicovaným uším. Styx šeptal něco o jeskyních a komisích a ukrývání, ale Cezar všechno stále pevně zamítal. Potom si vyměňovali stále dokola slovo Viper. Nakonec Cezar položil ruku na rameno většímu upírovi a krátce přikývl.

Styx se natáhl, chytil chrliče za paži a zmizeli z místnosti. Cezar zamířil přímo k Anně.

,,Musíme zmizet," jeho výraz byl nesmlouvavý. ,,Hned."

Anna instinktivně souhlasila, ale přinutila se ignorovat ruku, kterou k ní natáhl.

Toužila po tom upírovi. Dobrá, možná to bylo víc než jen pouhá touha, možná to byl chtíč epického rozsahu.

Dokonce zjišŤovala, že si jeho společnost užívá - když nebyl zrovna otravným hlupákem - ale vnitřní hlas ji i nadále nutil k opatrnosti.

Dokázal během uplynulých hodin, že je odhodlán ji udržet naživu, ale otázkou bylo… za jakým čelem?

Alternativa smrti nebyla vždy vhodnější.

,,Nikam nepůjdu, dokud mi neřekneš, co se k sakru deje," řekla navztekaným, hrozivým hlasem. ,,Proč Sybila září?"

Cítila, jak se přes ni s náporem ledové energie převalilo jeho zklamání. Zjevně nebyl v náladě nabízet rozumná vysvětlení. Byl spíše v rozpoložení rozdávat příkazy, které budou uposlechnuty.

Nebo ji možná praštit po hlavě a vytáhnout ji ven za vlasy.

,,Jakmile Adaři mají pach své kořisti, jsou schopni vyslat kouzlo, které je dovede přímo k ní."

Ou. To neznělo dobře.

,,Tak proč prostě nepřesunout…" Trhla sebou, když pohlédla na Sybilu. ,,Tělo?"

,,Protože její pach tu setrvá. Adar bude vědět, že tu Sybila byla několik hodin držena."

Zachvěla se a usilovně se snažila pochopit, co se tu děje. ,,Proč by démon Sybilu hledal?"

S tichým zasyčením začal Cezar přecházet po cele. Jako panter v kleci, která byla příliš těsná.

,,Jsou tím, co lidé nazývají lovci odměn."

,,Lovci odměn?"

Otočil hlavu, aby ji propíchl temným, doutnajícím pohledem. ,,Adar byl někým najat, aby našel Sybilu, a nic ho nezastaví, dokud svou kořist nenajde."

"Najatý Morganou," řekla zastřeným hlasem.

,,To byl můj odhad." Záměrně zadržel její pohled. ,,A velice záhy bude přesně vědět, kde tě najít."

Pevně zavřela oči. ,,Bože."

,,Musíme jít."

,,Kam?" Přinutila se oči otevřít. Bylo už příliš pozdě na to, aby mohla předstírat, že je to celé jen nějaká hrozná noční můra. ,,Pokud ten démon pronásleduje mě…"

,,prozatím jen sleduje Sybilu, ale musíme být velice rychlí. Nemůžeme riskovat. Že už kontaktoval Morganu."

,,A co Styx a Darcy?" Zamračila se. Opožděně si uvědomila, že by mohlo být démonem ohroženo víc než jen její vlastní život. ,,Bodou v nebezpečí?"

Cezar zakroutil hlavou a vykročil k ní. ,,Styx je Anasso, král. Pokud to bude potřeba, může přivolat všechen upíří lid."

Dokázala se napjatě usmát. ,,Šikovné."

Další krok a byl dost blízko, aby jí hřbety prstů přejel po tváři

,,A krom toho by Darcy zabila cokoli, co by ho ohrozilo."

Anna vykulila oči. ,,Darcy? Ta sladká, drobná vegetariánka Darcy?"

Tiše se zasmál. ,,Možná má duši anděla, ale její srdce je zcela vlkodlačí."