Sága Stmívání a jiné upírské knihy

ANNOU ZACLOUMAL VZTEK. Zpropadený arogantní upír. Přijela do Chicaga s plánem. Tedy, ne s dobrým plánem, ale doufala, že lapí Conde Cezara do pasti a získá pro sebe odpovědi, které zasluhovala.

Namísto toho měla velmi silný dojem, že si s ní tento muž znovu pohrává.

Pokud to byla past, byla to ona, komu připadla úloha zatracené návnady. Ke všemu byla z tajemných důvodů málem úpálena v hotelovém pokoji, aniž by tušila proč.

Bože, byla blázen, že sem vůbec kdy přijela.

Nikdy se nestalo nic dobrého, když Cezar vkročil do jejího života.

Byl jako její osobní kryptonit, omezující její schopnosti a sílu.

Jen rozkošnější. S tím druhem sex-appealu, který rozpaloval její tělo a nutil ji představovat si, jak je přitisknuta k nejbližší zdi a cítí jeho veliký, tvrdý….

Ne, Anno, ne.

On znamená špatné zprávy.

A dokud ji nedá pár odpovědí, žádný žhavý, upocený, lahodný sex nebude.

Rozdmýchávajíc uhlíky svého hněvu, se Anna soustředila na to tvrdé mužské tělo, které ji neslo s tak pobuřující lehkostí. Varovala Cezara, že už není s tou slabou nevinnou ženou, kterou kdysi znal. Bylo na čase dokázat, že její slova jsou víc než jen horký vzduch.

,,Zastav," rozkázala a předtavila si Cezara uvězněného v sirupu. V hustém, lepkavém, mazlavém sirupu. ,,Řekla jsem, abys okamžitě zastavil."

Cazarovy kroky začaly být váhavé a nejisté, jeho krásné oči se rozšířily šokem, když vzduch u jeho nohou ztuhl a omotal se mu kolem těla, nutíc ho aby zastavil.

,,Infierno," zabručel. Sledoval ji s lichotivou obezřetností. Ja. To toho domýšlivého hlupáka naučí. ,,Zastavil jsem querida, tak uvolni pouta."

,,Slibuješ, že mě přestaneš komandovat a tlačit, kdykoli chceš, abych něco udělala?"

,,Já…," zasykl ve viditelné bolesti. ,,Anno, musíš povolit svou sílu. Má žebra už jsou roztříštěna."

Samolibé potěšení z toho, že získala nad upírem převahu se vypařilo. Díval se zoufale. Ach…sakra. Byla tak zaneprázdněná předváděním se, že nedomyslela následky.

Jak jen dlouho bylo do rozbřesku?

,,Nejsem si jistá jestli mohu," přiznala nakonec. ,,Nevím přesně, jak to dělám."

Anna napůl očekávala, že s ní necitelně zalomcuje nebo alespoň odhalí své tesáky, které tak pečlivě skrýval. Zaskočilo ji, když neudělal nic víc, než že jí pohlédl hluboko do očí.

,,Jen se soustřeď," zašeptal.

,,Soustřeď se na co?"

,,Uvolni svou mysl." Sklonil hlavu, tak aby jí mohl zašeptat přímo do ucha. ,,Pššššt.. jen se uvolni. Prostě to nech všechno plavat. To je ono, Anno."

Cezarova laskavá slova proudila jejím tělem jako horký med. Zmírňovala její obavy a způsobovala, že se cítila jakoby plula. Dovolila svým smyslům vyhledat neviditelná pouta a pokoušela se jim dát ve své mysli tvar. Na okamžik tam nebylo nic. Pak se bez varování před jejím vnitřním zrakem objevily ocelové obruče. Cezar znovu zasténal bolestí, když nemilosrdně drtily jeho tělo. Sakra. Poněkud otřesena se přinutila je svými myšlenkami rozbít.

Ozvalo se jemné zasténání. Hrubě ji postavil zpět nohama na zem. Kolem ní se časný jarní větřík dál šťastně vinul dolů ulicí, zdánlivě stejně potěšen jako Cezas, že byl propuštěn z jejího vlivu.

Když znovu získala rovnováhu, podívala se Anna, jak si Cezar tiskl ruku na hruď.

Kousla se do rtu. ,,Jsi těžce raněn?"

,,Dostanu se z toho."

,,Řekla jsem ti, abys zastavil."

,,To jsi udělala." S ušklíbnutím Cezas spustil svou ruku. ,,Styx mě varoval, že žena, která objevuje své schopnosti, je nebezpečná záležitost. Příště mu budu věnovat víc pozornosti. Co jsi udělala?"

Neohrabaně pokrčila rameny. ,,Řekla jsem ti pravdu, vlastně nevím."

Tmavé obočí se vyklenulo. ,,Anno."

Setkala se s tím pronikavým černým pohledem. Dokonce ho i zpříma snášela několik dlouhých nepříjemných okamžiků, než si rezignovaně povzdechla.

K čertu proč to nenechá být? Cítila se dost jako podivín i bez toho, že by se vyznávala ze svého zvyku pravidelně sledovat staré americké sitcomy.

,,Já jen…" Potřásla hlavou. ,, Bože zní to tak hloupě, když to vyslovím nahlas…Ale občas, když se dostatečně usilovně soustředím, mohu vůlí ovládat věci kolem sebe."

Vypadal spíše zaujatý, než zděšený. ,,Jaký druh věcí?"

Máchla rukama. ,,Vzduch. Mohu ho udělat teplejší nebo chladnější."

,,Nebo vymáčknout duši z upíra."

,,To je bonus."

Rty mu zacukaly. ,,Co dalšího umíš udělat?"

,,Před pár měsíci se ucpaly odpady mého bytu a voda začala plnit suterén. Rozrušila jsem se, když jsem viděla tu škodu a voda najendou tekla zpět do odpadů a suterén byl úplně suchý."

Dotkl se její tváře se zvláštně uctivým pohybem. ,,Elementál."

,,Já?"

,,Ano."

Ústa jí vyschla. ,,Co to sakra je?"

Štíhlé prsty sklouzly po linii její brady. Ten lehounký dotek v ní vyvolával všechny možné druhy nevítaného zmatku.

,,Obávám se, že nejsem ten, koho by ses měla ptát na vysvětlení. Slyšel jsem pouze zvěsti o takovýchto stvořeních."

Ucouvla. Conde Cezar byl možná tou nejarogantnější, nejnepříjemnější osinou v zadku, jakou kdy potkala, ale jeho dotek dokázal proměnit její mysl v kaši.

,,Já nejsem nějaké stvoření." Významně na něj pohlédla. ,,Alespon jsem nebyla do té doby, než jsem tě potkala."

,,Anno, jednu věc víc - elementálové se rodí a nejsou tvořeni. S tvými silami nemám nic společného." Upřeně si prohlížel její skeptický pohled, než potřásl hlavou. ,,Nemůžeme se zdržovat tady venku."

Tvrdohlavě stála, kde byla. Bylo hloupé hnát se do Chicaga a postavit se tváří v tvář neznámému nepříteli. Neměla v plánu to ještě zhoršit tím, že štastně odskáče do tmy s nepokrytě přiznaným upírem.

Na takové dobrodružství nebyla její podivínská nadání dostatečně spolehlivá.

,,Proč si myslíš, že se mě někdo snaží zabít?" zeptala se.

,,Byla by snad nějaká jiná příčina toho požáru, který vypukl přímo před tvými dveřmi?"

,,Mohla to být nehoda."

Podíval se na ní, jako by její intelektuální schopnosti setrvávaly v přízemí a žádný pomyslný výtah s nimi nemohl stoupat výš.

A možná nemohl.

,,Tomu vážně věříš?"

,,Já neví," třela si bolavé spánky. Jak dlouho to bylo, kdy se naposledy vyspala? Nebo najedla? Nemohla si ani vzpomenout. ,,Ježíší, překročila jsem daleko své bláznivé meze. Tenhle den už nemůže být horší."

,,Nikdy nepokoušej osud, querida," varoval ji jemně. ,,To je lekce, kterou jsem se v ohrožení naučil."

Odfrkla si, když pohledem přelétla jeho temnou, kolena podlamující krásu. Pravidelné snědé rysy byly přesně tak elegantní a nádherně řezané, jako byly před dvěma sty lety. V hustých černých vlasech neprokvétal jediný šedivý pramen, který by kazil jeho mladistvou dokonalost. Zub času neměl nárok.

,,Nevypadáš, jako bys roky trpěl a strádal."

V temných očích se mu divoce a nebezpečně zablesklo. Byl to dostatečně varovný signál, aby ji přiměl udělat rychlý krok zpět.

,,Nemáš ani tušení sladká Anno," řekl chladně. ,,Ale prozatím se víc zajímám o odhalení toho, kdo se tě pokouší zabít a proč. Máš nějaké nepřátele?"

Olízla si suché rty. Uvědomovala si, že se dotkla nervu, který bylo lepší nechat v klidu. To, co věděla o upírech, by se možná za nehet vešlo, ale zdálo se jako celkově dobrá taktika je neprovokovat. Zvláště, když s nimi stojíte sami v temné uličce.

,,Jsem právnička, která denně bojuje se světovými nejmocnějšími korporacemi," připustila. ,,Mám nekonečný seznam nepřátel."

,,Někdo z nich by tě chtěl vidět mrtvou?"

,,Ne, samozřejmě že ne. To je směšné."

,,Žiješ přes dvě staletí," podotkl. ,,Musela jsi za tu dobu pár lidí popudit."

Anna se ušklíbla při pomyšlení na nekonečné roky, kdy žila téměř v úplné samotě, vykonávala podředné práce, aby přežila, a stále se stěhovala z jednoho města do druhého, aby se vyhnula pozornosti.

,,DO posledních pěti let jsem žila velmi tiše. Není snadné vysvětlit, proč nestárnu, zatímco všichni ostatní kolem mě stárnou."

Chlad se mu zvolna vytratil z černých očí. ,,Ano , jsem docela obeznámený s tímhle problémem."

Ach, správně. To byl. Anna krátce zauvažovala, jak starý asi Cezar mohl být. Několik set let? Několik tisíc?

Potlačila tu myšlenku. Zatočila se jí z toho hlava. Po všech těch letech se nesmrtelnost stále jevila jako podivný, nesmyslný sen.

,,Nakonec jsme se rozhodla, že skrývat se mě už unavuje," pokračovala. ,,Podkud mám žít věčně, měla bych alespoň udělat něco, co udělá svět lepším místem."

Zlomyslné pobavení se vrátilo do tmných očí. ,,Tím, že budeš bojovat s korporacemi?"

,,A co děláš ty?" vyzvala ho.

Šlehl pohledem dolů po jejím útlém těle a zastavil se na vykrojení jejího výstřihu. ,,Ochraňuji krásné ženy před věcmi, které útočí v noci."

Anna polkla malý sten. Až hmatatelně pocítila žár toho hříšného pohledu. Cezar byl vždy schopen svést ženu pouhým pohlede. ,,Už jsem ti řekla, že nepotřebuji, abys mě chránil."

,,No tak to je zlé, protože to je náhodou má současná práce."

,,Práce?" zamračila se nad divnou volbou slov. ,,Co to má k čertu znamenat?"

Natáhl se, aby jí poklepal na špičku nosu. ,,Přesně to, co jsem řekl."

Máchnutím jeho ruku odstrčila. Ani na okamžik neuvěřila tomu, že on je nějakým druhem dobrého Samaritána, který se zabývá ochraňováním žen. K sakru, on byl tou věcí která útočí v noci.

,,Pak se považuj za propuštěného."

Uštěpačně se usmál. ,,Ty nemáš moc mě propustit, má krásná Anno. Mé rozkazy přicházejí od mnohem mocnějších, než jsi ty. Alespon prozatím." Znehybněl, hlavu zakloněnou, jako by prověřoval ovzduší. Pak ji bez varování ovinul pažemi a tlačil je oba do stínů u nejbližšího vchodu. Snna otevřela ústa, aby zaprotestovala, ale přitiskl jí na ně dlaň. ,,Ššš," zašeptal blízko jejího ucha. ,,Někdo přichází."

Opožděně Anna zaslechla zvuk blížících se kroků. Otočila hlavu a s překvapením spatřila Sybilu Taylorovou, jak se pohybuje dolů ulicí, pozastavuje se u každé budovy a zírá do oken, jako by něco hledala.

Nebo někoho.

Anna popadla dech, právě když Cezar zašeptal slova v jazyce, kterému nerozuměla, a stíny kolem nich se prohloubily. V okamžiku byli zahaleni v naprosté tmě.

Hezký trik. Není divu, že se upíři dokázali držet z dohledu většiny lidí.

Cezarova pozornost setrvala pevně zaměřena na ženu, která se k nim přibližovala.

,,No tak tohle je zajímavé," zamumlal.

Odtrhla si jeho prsty z úst. ,,Co?"

,,Proč by tě ta víla hledala?"

,,Jak víš, že hledá zrovna mě?" Paží ji sevřel pevněji kolem pasu, což vyslalo záchvěv potěšení napříč jejím tělem. Usilovně se snažila přehlížet fakt, že je zády pevně přitisknuta k Cezarovu pevnému, dokonalému tělu. A že se jí z jeho santálové vůně točí hlava a potí dlaně. Při nedočkavém stisknutí jeho paže si uvědomila, že byla neúspěšná. Vzdychla a přinutila se soustředit na důležitější záležitosti. Jako třeba proč vůbec pochybuje o skutečnosti, že Sybila hledá ji. Byla by to přece příliš velká náhoda, aby ta uhlazená žena přijela do Chicaga přesně ve stejný den a navštívila přesně stejný večírek, a přitom by nebyla nějak zapletena do této současné pohromy. ,,No dobře, hloupá otázka."

,,Myslím, že bychom si se Sybilou Taylorovou měli promluvit, ale ne dnes v noci."

Teď byla ona na řadě s nedočkavostí. Vždy tušila, že na té krásné tmavovlásce je něco vysloveně slizkého. Dokonce ještě dřív, než se dozvěděla, že Sybila je víla. Víla! Pro pána krále, co se to dělo? Tohle byla její příležitost zjistit, o co té potvoře kráčí.

,,Proč čekat?" zeptala se.

,,Z jednoho prostého důvodu - rád bych, aby naše konverzace byla trošičku víc důvěrná, než stát na Michiganské ulici," řekl. Rty se jí otíral o ucho, jak mluvil. ,,A za další, je teď zrovna ve střehu, pokud počkáme a přitlačíme ji ke zdi, bude mnohem ochotnější přiznat svá tajemství."

,,Nebude chtít přiznávat žádná tajemství, pokud se jí podaří zmizet," podotkla, když Sybila přešla širokou ulici a zmizela z dohledu.

,,Nemožné."

Naklonila hlavu pryč, od těch dráždivých rtů, které se jí otíraly o ucho. Bože, její hormony téměř ječely potřebou otočit se v jeho náručí a udělat něco s tou intenzivní bolestí, která svírala její tělo.

Bylo to nebezpečné. Hloupé a nepopiratelné.

Nepocítila tuto mocnou potřebu už sto a devadesát pět let. Nyní její tělo potřebovalo to, co si přálo. A chtělo to přesně v tuto minutu.

Anna se zhluboka nadechla. Toužila, aby její srdce zpomalilo to zběsilé tempo. ,,Jak si můžeš být tak jistý, že budeš schopen ji znovu najít?"

,,Nikdo, dokonce ani démon, se nemůže skrýt přes upírem na lovu," ujistil ji domýšlivě a rukou hladil linii jejího hrdla. ,,Nikdo."

Otočila hlavu, aby pohlédla do toho temného, zářivého pohledu. ,,Má tohle být výhružka?"

,,ber to jako přátelské varování."

,,Možná by sis měl překontrolovat svou paměť."

Jeho rty sebou trhly. ,,A proč jako?"

,,Protože po jednom stu a devadésáti pěti letech jsem to já, kdo našel tebe, a ne obráceně."

Jeho úsměv se rozšířil. Samozřejmě. Dokonce, i když Anna byla příliš tvrdohlavá, aby to připustila nahlas, oba dobře věděli, že ji záměrně přilákal do Chicaga.

,,Pokud ti to udělá lépe, klidně si to mysli."

Odstrčila ho a vykročila dál ulicí. Už toho měla pro jednu noc ažaž. Dost upírů a vil a existencí blýzkých smrti.

,,Sbohem, Conde Cezare."

Udělala sotva jeden krok, když jí zastoupil cestu. Stíny mu dodaly nemilosrdný výraz.

,,Kam si myslíš, že jdeš?"

,,Zpátky do svího hotelového pokoje."

,,Nebuď blázen. I za předpokladu, že nebyl úplně zničen, Sybila nespustí celou noc hotel z očí."

,,Fajn." Otočila se na podpatku a vykročila opačným směrem. ,,Pak tedy půjdu do jiného hotelu."

Znovu udělala sotva jeden krok a zastoupil jí cestu, pohybujíc se tak hbitě, že do něj málem vrazila.

Založil si ruce na prsou a upřeně ji sledoval s pozdviženým obočím. ,,Jaký hotel tě ubytuje? Bez peněz, bez zavazadel a bez bot?"

Skutečnost, že má pravdu, způsobila jen to, že měla chuť ho praštit do nosu. ,,Tak hele, kamaráde, už jsme unavená z upírů, víl a bůhví čeho ještě, co se nepochybně skrývá ve stínech. Chci se prostě jen dojít vyspat a zapomenout, že jsem kdy byla tak hloupá a přijela do Chicaga, natož věřila, že bys mi ty mohl dát odpovědi, které chci."

Na jeden dlouhý, tichý okamžik pozoroval její pobledlý obličej. ,,Co když slíbím, že zajistím, abys dostala ty odpovědi, po kterých pátráš?"

Přimhouřila oči. ,,Víš víc, než mi říkáš, je to tak?"

Zlehka se zasmál. ,,Trvalo by další tisíciletí, než bych se s tebou podělil o vče, co vím, querida."

,,Fuj."

Jeho úsměv se vytratil. Pomalu natáhl štíhlou ruku. ,,Budeš mi věřit?"

,,Nikdy."

Něco, co snad mohlo být zklamáním, se zalesklo v jeho temných očích, ale ruka se mu ani na okamžik nezachvěla.

,,Dovolíš mi tedy alespoň, abych tě vzal někam do bezpečí pro dnešní noc?"

Anna sklonila hlavu a prohlížela si špičky prstů svých bosích nohou. Skřípala zuby, protože byla nucena uznat, že nemá kam jít. Ne, pokud jí nestačí vyspat se venku na chodníku.

Řeč je o kamenném a tvrdém místě.

,,Zdá se, že nemám příliš na vybranou," ucedila a zdráhavě vložila svou dlaň do jeho.

S malým utichnutím si ji Cezar přitáhl a sklonil hlavu, aby jí vtiskl jemný polibek na rty.

,,Anno Randalová, neměla jsi na vybranou už od té noci, kdy jsme tě poprvé spatřil."

Se slabým zasyčením se Cazar přinutil zvednout hlavu. Dios. Vůně této ženy ho zahlcovala a zapalovala jeho duši. Byl sžírán potřebou ochutnan její krev na jazyku, cítit její teplé a poddajné tělo svíjející se rozkoší pod jeho vlastním.

V ten samný okamžik byl téměř přemožen nutkáním vzít ji daleko pryč od těch, kteří ji pronásledovali. Ukrýt ji ve svím doupěti a držet ji v bezpečí. S nasazením svého vlastního života, pokud by to bylo nezbytné.

Dvě velmi nebezpečné posedlosti, které by upíra mohli přimět nechat se zabít.

K čertu s Věštci. Oni to věděli, hráli si s ním. Věděli přesně, jaká bude jeho reakce, až se mu tato žena opět připlete do života.

S námahou Cezar zapudil zvláštní neklid, který mu zahořel v srdci, a soustředil se na Annu.

Navzdory tvrdošíjnému výrazu a ostražitému třpytu v jejích krásných oříškových očích, mohl cítit strach, zmatek a únavu, které zmítaly jejím tělem.

Potřeboval ji dostat do teplé postele s velikým podnosem plným jídla. Čím dříve, tím lépe.

Cezar ji chytil za ruku a hnal svou neochotnou společnici dál ulicí. Pouze chvíli váhala, než si hlasitě povzdechla a vyrovnala s ním krok.

,,Kam to jdeme?"

Cezar už zvážil své možnosti. Věštci zatím nedali povolení přivést Annu do jejich blízkosti nebo odhalit její vlastní místo v komisi. A zkušenost ho naučila nepřekračovat své hranice, ani když byl Annin život v nebezpečí. Popudit Věštce nikdy nebyla dobrá věc.

Jedinou zbývající možností byl Sryx.

To nebyla tak špatná alternativa.

,, Do domu mého přítele. Tam budeš v bezpečí."

,,Jak si tím můžeš být tak jist?"

Křívě se usmál. ,,Věř mi, je jen málo démonů, kteří by pokoušeli Sryxův hněv. Nezískal své jméno náhodou."

Vrhla na něj zmatený zamračený pohled. ,,Sryx?"

,,Říká se, že ve své stopě zanechává řeku mrtvých."

,,Můj ty bože."

Cezas jí lehce stiskl prsty. ,,Neměj obavy. Jeho družka ho naučila udržet většinu krveprolití na minimu."

,,Nemohu vyjevit hloubku mé úlevy," řekla suše.

,,Vlasně už jsi ho viděla dříve dnes večer."

,,Ach," ústa se jí drobně zvlnila v úsměvu. ,,Ten vysoký, oslnivý Azték?"

Cézar na ni pohlédl s přimhouřeným pohledem, neústupný pocit žárlivosti mu prodloužil tesáky.

,,Opatrně, querida. Darcy není jen Sryxova družka, je také vlkodlačice, která je velmi, velmi majetnická." Přitáhl si ji dostatečně blízko vedle sebe, že mohl cítit, jak ho pohlcuje její žár. ,,A i kdyby souhlasila s tím, že se podělí, já ne."

,,Vlkodlak.." Její zděšení bylo nečekaně nahrazeno výrazem ženského rozhořčení. To byl výraz, který za poslední dvě století dovedla k dokonalosti. ,,Počkat, počkat, co myslíš tím, že ty by ses nedělil?"

Zachytil a udržel její pohled. ,,Ty víš přesně, co tím myslím."

Její kroky znejistěly, pak zvedla bradu a vykouzlila pronikavý pohled. ,,Musíš být duševně chorý, jestli si myslíš, že můžeš náhle přijít a odejít z mého života každých několik staletí, jak se ti zachce, a dělat si na mě nárok jako na nějaký druh ceny útěchy."

,,Ceny útěchy?"

,,Jdi do háje, tohle není vtipné." Dupla si, což poněkud postrádalo efekt, když její bosé chodidlo přistálo na kameni. ,,Ou." S ještě dalším upřeným pohledem zvedla chodidlo, aby si ho otřela. ,,Můžeme si vzít taxi?"

,,Nechci, aby někdo věděl , jam jsme jeli, zvláště ne smrtelný řidič taxi, který by pak díky okouzlení vílou prozradil všechno, včetně PIN kodu své platební karty."

Rozhořčeně si povzdechla. To bylo dokonale rozumné vysvětlení.

,,Tak zavolej svému příteli s řekni mu, ať nás tu vyzvedne," požádala.

Cezar pokrčil rameny. ,,Nemám mobilní telefon."

,,Děláš si ze mě legraci?" nevěřícně na něj zírala. ,,V jakém století žiješ?"

Byl dost moudrý, aby tentokrát skryl své obavení. Ačkoli žila dvě staletí, nebyla stále obeznámena se světem, jehož byla nyní součástí. Bude jí to trvat, než se přizpůsobí.

,,Mé síly ruší několik z moderních vymožeností."

Její mrzutost se změnila ve zvědavost. ,,Proč?"

,,Nikdo nedokázal zjistit proč. Jsou jen určití upíři, kteří mají auru, která ruší technologie. Jsou i tací, kteří nemohou vstoupit do města, aniž by vyřadili z provozu celou elektrickou síť. Naštěstí je mé vlastní rušení omezeno jen na mobilní telefony a bezdrátový internet. To není zas tak velká ztráta."

,,To musí udělat ze stahování porna zdlouhavý proces," posmívala se.

S prudkým pohybem Cezar Annu přitiskl do vchodu velké kancelářské budovy, paže seřel kolem jejího pasu a hlavu zabořil do ohybu jejího krku.

Přecházel její posměšné narážky, protože si uvědomoval, že je vyděšená. Ale ať se propadne, jestli je ochoten přijmout jakoukoliv pomluvu týkající se jeho sexuální zdatnosti. Ne, když byl právě zatraceně žhavý potřebou vzít si ji třeba tam na veřejné ulici.

,,Upíři nemají takové dráždění zapotřebí," ujistil ji. Jemně škrábal tesáky po pulzující žíle na spodu jejího hrdla, potom na to citlivé místo přitiskl rty. Zachvěla se, rukama svírala jeho paže, jako by se jí náhle podlomila kolena. Tápal svými rty dál po klíční kosti, dráždivě používal své zuby a jazyk, aby zasténala rozkoší. ,,Na co se obtěžovat falešným sexem, když můžeš vždy mít ten skutečný?"

Zvedl hlavu a vymohl si její rty polibkem. Zcela odhalil tu temnou, hladovou vášen, která ho držela v sevření. Pohotově rozevřela rty a dovolila jeho jazyku zaplétat se s jejím. Roztouženýma rukama přejížděl po křivce jejích zad a jen násobil společnou potřebou milostného spojení.

Anna mohla přeškubnout a zamotat vše, co chtěla, ale nemohla zamaskovat, že po něm stále touží. Ta vášen mezi nimi se nikdy nezmění, nemohla se změnit. Nezáleželo na tom, kolik století uplynulo.

Anna tonula v rozkoši, když si ji Cezar pevně přitiskl proti svému chtivému tělu. Zoufale toužil, aby byli sami v temné místnosti se saténovými pokrývkami, aby mohli strávit hodiny jeden druhému v náručí.

Jeho fantazie byla přerušena, když Anniny prsty silněji stiskly jeho paže a její hlava ucukla.

,,Cezare…počkej."

V rukou sevřel záda jejích jemných šatů, svaly se mu třásly námahou, s kterou se snažil ovládat své vášně.

,,Čekal jsem už dvě staletí," zamručel nezřetelně.

,,Cítím jablka."

Znehybněl, oči se mu zůžily. ,,A…?"

,,A vždy cítím jablka, když je Sybila Taylorová někde poblíž."

Jeho smysly se zaostřily. Snadno lokalizoval válu, která se plížila dolů temnou ulicí směrem k nim.

,,Zpropadená víla." Natáhl se za Annu, jednoduše otevřel ocelové a skleněné dveře a strčil Annu do rozlehlé mramorové vstupní haly. Vzápětí ji následoval. ,,Jak nás k čertu našla?"

Nedal své společnici čas odpovědět a postrčil ji za jednu z palem v ohromných nádobách. Sám se postavil poblíž dvěří. Mluvil tiše a byl zahalen do stínů, neviditelný dokonce i očím víly.

Uplynulo pouze pár minut, než Sybila začala čenichat kolem dvěří, ostražitý výraz ve tváři, když překročila práh a prohlížela temnotu.

,,Ano?" zavolala lehce. V ruce svírala malý křišťál. ,,Anno, jsi tady?"

Víc než jen trochu neštastný, že jeho intimní chvilka s Annou byla přerušena, Cezar vyrazil vpřed a uchopil vílu.

,,Jak jsi nás sledovala?" zeptal se. Když se pokusila bojovat v jeho sevření, bolestivě ji stiskl.

,,Pusť mě upíre."

,,Špatná odpověď." Přitiskl jí tesáky na krk, dostatečně tvrdě, aby jí tekla krev.

Zapištěla a přestala zápasit, protože strnula strachem. ,,Ne…počkej."

,,Jak jsi nás sledovala?" zopakoval.

,,Pomocí křišťálové koule. Hledala jsem Annu," odpověděla. Zřejmě ovládala umění čtení v křišťálu.

Na rozdíl od upírů, víly byly schopné malého množství magie. Ale dokonce i víly potřebovaly nějakou část osoby, kterou hledají.

,,S čím?"

Vůně jablek se stala téměř nesnesitelná, jak se Sybila usilovně snažila ovládnout svůj ohnivý vztek. Víly byly stvořeními emocí, přelétaly od jedné ke druhé s takovou rychlostí, že moudrý démon si dával pozor, aby jim nechal dostatečně velký prostor.

,,Ukradla jsem jí kartáč na vlasy, abych měla vzorek jejích vlasů," zaskřípala nakonec.

..Proč? Co od ní chceš?"

,,Na její hlavu je vypsaná odměna."

,,Odměna?" Anna s pobledlou tváří vykročila zpoza rostliny. ,,Co to k čertu znamená?"

,,To znamená, že tě někdo chce vidět mrtvou, querida," řekl. Okamžitě zalitoval své brutální upřímnosti, když viděl, jak se jí oči rozšířily hrůzou.

,,Ach, můj bože."

,,Ne mrtvou," přerušila ji Sybila. ,,Chycenou."

Cezas posunul paží tak, že mohl rukou uchopit vílino hrdlo. Jedno zmáčknutí - a byla by mrtvá. Ne tak uspokojivý konec jako ji vysát, ale stejně účinný.

,,Kdo nabídl tu odměnu?"

Zaváhala, než si pod vousy zamumlala pohoršlivou kletbu. ,,Královna víl."

Mráz zastavil Cezarovo srdce. Sakra, měl věnovat bližší pozornost Anninu odhalení toho, co se stalo její tetě a sestřenici před dvěma staletími. Nenapadlo ho, že by to mělo nějakou spojitost s nebezpečím, kterému čelila dnes.

Obvykle nebýval tak nerozumný.

,,Proč se o Annu zajímá?" zaskřehotal.

,,Nemám ponětí." Sybila vrhla na Annu nevlídný pohled. ,,A nezajímám se o to."

Prsty se mu sevřely. ,,Mám tě přimět, aby ses začala zajímat?"

Zasyčela bolestí a poraženě zvedla ruce. ,,Koukejte, já dokonce ani nevím, jestli Anna je ta pravá, po které královna pátrá."

,,Vysvětli to."

,,Vše, co vím je, že se roznesla zpráva, že královna nabízí své drahocenné smaragdy jakékoliv víle, která dokáže lokalizovat člověka, jehož krev obsahuje magii prastarých. Když jsem potkala Annu v soudní síni, okamžitě jsem pocítila určitý druh síly. Je nestálá, ale velice mocná."

Anna se na vílu ušklíbla. ,,To je důvod, proč jsi mě pořád pronásledovala?"

,,Inu, pro tvou okouzlující osobnost to nebylo."

Anna postoupila blíž, pěsti zaťaté, jako by zvažovala, že ženu praští přes nos. Cazar hbitě odtáhl Sybilu nazpět. Ačkoli měl rád stejně jako každý další upír - a kdo ne? - když se kočky perou, víc se zajímal o to, aby se dozvěděl pravdu. K tomu potřeboval vílu živou.

,,A ta kouzla, která jsi vrhala jejím směrem?"

Sybila sebou překvapeně trhla. ,,Jak ses o nich dozvěděl?"

Cezar přehlížel její překvapení a Annin tázavý pohled. ,,Prostě odpověz na otázku."

,,Byla z větší části neškodná," zamumlala víla. ,,Doufala jsem, že ji přinutím k tomu, aby používala své síly a já si mohla být jista, že je to ta, po které pátrám. Dříve, než bych se dostala do potíží tím, že bych ji unesla."

Anna prudce pronesla: ,,Pěkné."

,,Pokud tvým jediným záměrem bylo zajmout Annu, tak prč jsi zapálila oheň před jejími dveřmi?" zeptal se.

Vyžádalo si to další varovné stisknutí, než Sybila zapištěla odpověď. ,,Domnívala jsem se, žes ji vzal do pokoje na pozdní noční svačinku. Nemohla jsem riskovat, že ji někdo vysaje před tím, než ji vezmu před královnu. Věděla jsem, že oheň je tou jedinou věcí, která by tě mohla zastrašit."

Anna zalapala po dechu. ,,Víš kolik lidí mohlo při tom požáru zahynout?"

,,Co je mi do lidí?" opáčila Sybila přidušeným hlasem.

To byl postoj sdílený většinou bytostí světa démonů. Včetně upírů. O, smrtelní lidé byli dost dobří jako příhodné jídlo nebo Rychlíka v uličce, ale ve skutečnosti nebyli považováni za cenné zboží. Bylo jich prostě tak zatraceně mnoho.

Annin výraz byl nicméně dost výmluvný, aby udržel svá ústa zavřená. Podívejme, byl mnohem moudřejší, než vypadal.

,,Bože, ty jsi…" odmlčela se, když si zakryla tvář třesoucíma se rukama. ,,Tohle je komické. Já rozhodně nemůžu být tou, kterou hledáš."

Cezar přemáhal instinktivní potřebu přispěchat k Anně a obejmout ji. Co to s ním k čertu bylo? Byl dávný dobyvatel, válečník, predátor. Než věštci převzali velení nad jeho životem, zabíjel bez slitování a bez tázání si bral, co chtěl.

Tento jeho svět se otřásl v základech.

Nyní nechtěl nic víc, než utěšit tu ženu, protože se cítila osamělá a vyděšená.

Ponuře obrátil svou pozornost zpět k víle, která využila jeho rozptýlení jako příležitost k úniku. S hlubokým zavrčením sklonil hlavu, dokud neucítila jeho tesáky na svém krku.

,,Prozradila jsi královně, že jsi Annu našla?"

Malinko vypískla. ,,Možná jsem poslala zprávičku, která říkala něco o tom, že jejímu veličenstvu přinesu speciální dar."

Cezar si neslyšně pro sebe zaklel. Jestli královna byla na cestě do Chicaga, byli v pěkném maléru. Měla odpornou povahu a prastaré síly, které byla ochotna použít bez ohledu na to, jakou zkázu mohla způsobit.

Musel varovat Věštce.

Ale nejdříve to nejdůležitější.

Anna byla schopna rozpoznat smysl i důvod jeho sprostých španělských nadávek, i když nerozuměla skutečným slovům. Postoupila blíž se starostlivým,zachmuřeným pohledem ve tváři.

,,Cezare?"

,,Musím tě dostat ke Sryxovi."

Její pohled se přesunul na vílu lapenou v jeho pažích. ,,Co hodláš udělat Sybile?"

Ušklíbl se. ,,Bude muset jít s námi. Možná by mohla mít informace, které budeme potřebovat."

Sybila se začala znovu vzpírat. ,,To tedy v žádném případě."

,,Půjdeš s námi nebo tě zabiju," řekl hlasem dostatečně chladným, aby vílu ujistil, že každé slovo myslí vážně.

,,Dobrá, půjdu."

,,Myslel jsem, že bys mohla."