19. kapitola
Anna rychle dojídala poslední fettuchini, když ucítila, jak ji udeřil první náraz bolesti.
Bylo to tak nečekané, že se až úplně svalila ze židle, než si uvědomila, že to nebyla její vlastní bolest, co pocítila, ale Cezarova.
Naráz k ní přispěchaly Shay a Darcy, obě s ustaranými výrazy.
"Anno,co se děje?"zeptala se Darcy.
"Cezar."
Se zatřesením hlavou Anna ignorovala bolest, která pálila její hrdlo, a vyšvihla se na nohy. Dobrý bože, Cezar byl raněn. Musela se k němu dostat. Hned.
"Anno…"
Anna si dvou žen nevšímala. Přinutila své roztřesené nohy, aby ji nesly z kuchyně zpět do studovny. Pošetile se jedna její část pokoušela uvěřit, že to, co cítí, musí být nějaký omyl. Koneckonců tohle byla upíří pevnost a nebylo slyšet žádný boj. Kdyby někdo zaútočil, musel by snad být slyšet nějaký zvuk na poplach, nebo ne?
Ta myšlenka proplouvala její myslí ve stejný okamžik, kdy se její nohy daly do vyplašeného sprintu.
Žádné množství zdravého rozumu nemohlo překonat absolutní jistotu, že Cezar je v nesnázích.
Dosahujíc studovny, prorazila dveřmi a zoufalým pohledem přelétla po třech mohutných upírech, kteří všichni při jejím vstupu vytáhli různé smrtonosné zbraně.
"Kde je Cezar?"zaskřípěla.
Styx zasunul nezvykle veliký meč zpět do pochvy a stanul před Annou s výrazem ztvrdlým znepokojením.
"Děje se něco, Anno?"
"Cezar." Musela se zhluboka nadechnout. Bože, její krk bolel tak zle! Ještě horší bylo vědomí, že Cezar, který byl zapletený v její duši, se stává slabším a slabším. "Je raněný. A myslím, že byl odvlečen."
"Zatraceně." Styx vzal Annu za ruku a přes rameno vyštěkl povel. "Pojďte semnou!"
S náhlým škubnutím za paži Anna zjistila, že je vlečena chodbou. Styxův dlouhý krok ji donutil běžet. Snažila se mu stačit, jak jen byla schopna. Ne, že by si stěžovala. Potřeba dostat se k Cezarovi byla pálící bolest ve středu jejího srdce.
Ozval se šustivý zvuk,vzápětí se upíří strážce objevil po Styxově boku, snadno vyrovnávaje krok se svým pánem.
"Můj pane, jsou nějaké potíže?"
"Ten temný elf-kde je?"
"V knihovně."
Nepadlo žádné další slovo,klusem pokračovali do přední části domu. Když se blížili ke dveřím, Styx pozvedl ruku, aby je rozrazil. Nezastavovali se a všichni vstoupili do dlouhé místnosti,lemované knihami.
Prázdné místnosti, lemované knihami.
Anna vykřikla a padla na kolena.
"Je pryč."
"K čertu s tím elfem,"zabručel Styx. "Stáhnu z něj kůži zaživa a pak mu nacpu jeho vlastní srdce do krku."
Anna se přes tu hrůzu, která jí zatemňovala mysl, snažila usilovně přemýšlet. Proklatě. Cezar ji potřeboval. Blábolícím pitomcem může být později. Prozatím se musela soustředit, aby svého druha našla. Zvedla se na nohy, zamrkala,aby potlačila své trpké slzy.
"Jaký elf?"zeptala se.
"Troy,"zasyčel Styx a obrátil pozornost k upírům shromážděným za ním. "Je věděl, že se tomu čubčímu synu nedá věřit."
"Nemohli se dostat daleko,"řekl Viper s výrazem chladným hněvem. "Můžeme ho chytit, než opustí pozemky."
Strážce zakroutil hlavou. "Temný elf přijel autem."
"Na tom nezáleží." Styxův úsměv až mrazil do kostí, když se natáhl, aby chytil Annu za paži. Jedním pohybem vyhrnul rukáv jejího svetru, odhalujíc tetování, které se jí stáčelo po vnitřní straně paže. "Není žádné místo na světě, kam mohou vzít Cezara, abychom ho nenašli."
Na upíra, který je unesen, byl Cezar překvapivě klidný.
Byl hlupák, že ignoroval Styxovo varování ohledně toho elfa, a dokonce ještě větší hlupák, že se s ním setkal, když byl oslaben. Ale nyní, když byl rukojmím, byl odhodlaný nevšímat si svého oslepujícího vzteku a spalující bolesti z tlustého stříbrného límce, který byl speciálně vyroben k uvěznění upíra. Zvažoval, jak nejlépe přeměnit tuto pohromu ve svoji výhodu.
Stáhl se hluboko dovnitř sebe a nechal Troye uvěřit, že je v bezvědomí. Zrádný elf spěchal po temné dálnici a mířil do Moranina skrytého brlohu.
Jeho taktika mu dala možnost sebrat síly a čelit pálící bolesti ze stříbra. Jen málo upírů mělo odolnost proti smrtelné čirosti kovu a Cezar spoléhal na skutečnost, že Morgana bude sázet na to, že je límcem kompletně zneškodněn.
Také mu to dalo spoustu času k přemýšlení.
Nebylo pochyb, že Troy jedná z rozkazu Morgany. Nikdy by nevytáhl tak potenciálně smrtící kousek, pokud by měl v té záležitosti na výběr. Ani elfové, ani víly nebyli zvlášť odvážná stvoření. Radšji smlouvali, než bojovali.
Přesto bylo něco, co… nesedělo na tom krátkém setkání.
Ale co?
Rozhodně byla na Troyovi zvláštní horlivost, která neměla nic co dočinění se strachem. Skoro jako by byl svolný, aby Cezar četl jeho mysl. A bylo tam také jeho naléhání, aby věděl, jestli Cezar pojal Annu za svou.
Trvalo to chvíli. Déle než to trvat mělo. Ale nakonec jeho netečný mozek určil přesný zdroj jeho podezření. Troy vezl Cezara ke královně, jak bylo přikázáno, zároveň ale věděl, že taky nechává jasnou stopu pro Annu s jeho klanovými bratry, aby je následovali.
To je důvod,proč potřeboval vědět, jestli si Cezar Annu vzal. S tím poutem ho mohla Anna snadno následovat k branám horoucího pekla. A styx jí nikdy nedovolí, aby za ním šla sama. Anasso bude trvat na tom aby s sebou vzali celou kavalerii.
Ten prohnaný elf sám nemohl přemoci šílenou Morganu, ale zoufale doufal, že někdo jiný by mohl. Samozřejmě to neznamenalo, že Cezar nehodlal z toho démona vytlouct duši v okamžiku, kdy ho propustí z pout. Tenhle nebezpečný kousek by mohl být dokonalým způsobem, jak proniknout do Moranina doupěte, ale nikdo nemohl unést upíra, aniž by se dočkal nějakého velmi bolestivého potrestání.
Dopřál si pár chvil pro představování různých způsobů, jak přiměje toho elfa skučet. Bylo jich překvapivé množství. Stahování z kůže, napínání, rozpálený pohrabáč. Pak v duchu mávl rukou a obrátil své myšlenky k důležitějším záležitostem.
Jakékoliv potrestání Troye bude muset počkat. A prozatím neměl na výběr než věřit, že jeho odhad je správný a Troy nehraje ochotně královnina pěšáka. Byl to risk, ale v tu chvíli byl upírem mezi kladivem a kovadlinou.
Cezar nechal svou esenci proudit zpět svým tělem. Polkl sten z té bolesti,drancující mu hrdlo, a otevřel oči, aby si prohlédl elfa usazeného za volantem sportovního auta.
Dokonce i v té husté tmě mohl rozpoznat bledé rysy, které byly napjaté zjevným strachem. Elf nebyl o moc šťastnější než Cezar , že se řítí směrem k Morganě.
"Proč já?"zaskřehotal tiše.
Troy vypískl a auto náhle vybočilo z dálnice. Potom elf škubl volantem a vyslal je bokem k zábradlí na opačné straně.
"Nabouráš tohle auto a rozpářu ti hrdlo,"zavrčel Cezar.
"Do prdele, upíre, myslel jsem, že jsi mimo,"ucedil elf, jakmile dokázal získat kontrolu nad vozem. Vyslal k Cezarovi vyděšený pohled. "Jak…?"
"Na tom nezáleží." Cezar se posunul na sedadle, až se opřel zády o dveře, ruce volné pro zabíjení, kdyby elf udělal špatný pohyb. Nebo možná jen kdyby ho naštval.
"Řekni mi, proč tě Morgana poslala, abys mě zajal. Je to Anna,koho chce."
Auto zpomalilo a Cezar vycenil tesáky. Přestože stříbro propalující se mu do masa mohlo být zátěží jeho ubývajících sil, na světě nebylo nic nebezpečnějšího, než upír zahnaný do kouta.
Troy ztěžka pokl. "Ona to nikdy nepřizná, ale opravdu se bojí, že proroctví je pravda,"vysvětlil, ruce roztřesené tak silně, že auto dále kličkovalo na prázdné dálnici.
"Až se nakonec střetne s Annou, chce se ujistit, že má eso v rukávu."
Cezar se zamračil. "Já jsem to eso?"
"Ano."
"Proč?"
"Je schopna vycítit, že tě Anna má ráda." Troy pokl s námahou další pomyslný knedlík. "Věří, že právě ty jsi její Achillovou patou."
Do háje.
Sotva si vědom, že se hýbe, Cezar vrazil pěstí do palubní desky, až zdeformoval ocelové vazby.
Chtěl uvěřit, že by Anna nebyla tak strašně bláznivá, že by riskovala život, aby zachránila jeho. Že pochopí, že by nikdy nepřežil, kdyby se jí něco stalo.
Bohužel znal svou družku až příliš dobře, aby se vůbec utěšoval tímto směrem.
Dokud bude moci Morgana použít Cezara jako svůj štít, Anna nikdy neudeří.
"Měl bych tě zabít teď a tady,"zasyčel Cezar se zuřivým hněvem vyplňujícím auto.
Neměl jsem na výběr,upíre," bránil se Troy, jednu ruku si položil na hruď, jako by ucítil bolest. "I kdybych byl ochoten obětovat život, což tě ujišťuji,nejsem, Morgana by jen poslala jiného poskoka, aby tě zajal. A alespoň se mnou víš, že pokud se naskytne příležitost, budu první v řadě, kdo bodne nůž do zad té děvky."
"A to mě má přimět se cítit uvnitř celý vřelý a zjihlý radostí a vděkem?
"Ne,ale má tě to zadržet zabít mne dřív, než dojedeme na farmu."
Cezar ostře propoukl v smích,dlaně ho svrběly touhou přistát na té bledé,dokonalé tváři. Byl by proklet, kdyby dovedl Annu na smrt. Zabil by Troye dřív a každé další vílí stvoření, které by se ho pokusilo přinutit stát se Moraninou návnadou.
"Zřejmě dokonce i bezdůvodná naděje vyvstává věčně,"zabručel.
Troy držel volant jako o život, dlouhé rudé vlasy mu vlály, jak Cezarova moc pulzovala autem.
"Poslouchej mě,upíre. Můžeme tohle použít v náš prospěch,"neléhal,oči mu ve tmě zářily jako smaragdy, Zřejmě byl elf dost moudrý na to, aby pochopil, že balancuje jen krůček od krvavé, špinavé smrti.
"O čem to sakra blábolíš? Nenechám Annu nikdy poblíž Morgany, pokud si ta čarodějnice myslí, že mě využije jako svůj vyjednávací trumf."
"Morgana si pouze bude myslet, že jsi jejím vyjednávacím trumfem. Koneckonců bude tě čekat zcela zmámeného a naprosto neškodného." Elf vystřelil nabručený pohled Cezarovým směrem. "Jak bys ostatně měl být."
Cezar se usmál způsobem, z kterého Troyovi padalo srdce do kalhot. Raději obrátil pozornost zpět k cestě.
"My všichni máme malá nadání,"řekl chladně.
Troy si olízl rty. "No, je to nadání, které můžeš využít ve svůj prospěch, pokud se jen uklidníš a zvážíš možnosti."
"Troyi, až se stanu tak zoufalým, že budu potřebovat radu o bitevní strategii od elfa, vrhnu se do slunce."
"Jen o tom popřemýšlej,ano?" Zakončil elfův hlas s ostnem výčitky. Přes všechen jeho strach byl odhodlaný říci své. "Právě nyní Morgana věří, že má navrch a je dost povýšená, aby se pokusila změnit svůj osud. K čertu, zve prostředky k vlastní zkáze do svého domu. Ale v okamžiku, kdy se uvědomí, že by mohla být ve skutečném nebezpečí, prchne zpět do Avalonu a z vašeho dosahu. Tvá družka bude nucena strávit zbytek věčnosti ohlížením se přes rameno ve strachu z vrahů."
Cezar znehybněl. Sakra. Jakkoli ho možná dráždí to přiznat, ten šílený elf říká cosi, co dává smysl.
Byl tak znepokojený Moraninými neúnavnými útoky na Annu, že skutečně nezvážil možnost, že ta protivná děvka může ustoupit do své pevnosti.
Kdyby zmizela, nebyl by žádný prostředek, jak se k ní dostat, a jak Troy zdůraznil, mohla by udeřit bez varování, kdykoliv by se jí zachtělo.
Anna by nikdy nebyla v bezpečí.
"Slyšel jsi, co …?" začal Troy,ale rázem umlkl, když Cezar varovně zavrčel.
"Slyšel,"zaskřehotal Cezar, jeho mysl bojovala s bolestí, aby setřídil různé způsoby, kterými tato noc mohla skončit.
"Ale.."
"Troyi sklapni, než ti vyrvu jazyk."
Elf si zhluboka povzdechl. "Víš, upíři by možná byli o trošku populárnější ve světě démonů, kdyby nebyli pořád tak mrzutí. Myslím, že ani to, že jste nádherní, vás nemůže tak daleko dostat." Hříšný úsměv zacukal koutky jeho rtů. "Dobrá,může tě to dostat do mé postele,ale .."
Cezar bojoval s potřebou zanořit tesáky hluboko do jeho hrdla. "Snažíš se, abych tě zabil?"
Troyův úsměv prudce zmizel. "bylo by to lepší než řada Morganiných pohlavků a šimrání."
"Co ti udělala?"
Elf potřásl hlavou, když mu tělem projel třas. Ať už se stalo cokoli, bylo to stále příliš živé, aby o tom mluvil.
"Conde Cezare, chci tě o něco požádat,"řekl místo toho,výraz náhle pevný odhodláním.
"Co?"
"Pokud se odtud nebudu moci dostat, byl bych raději, kdybys ze mě vysál krev, než abych zůstal s Morganou."
Cezar pomalu přikývl. On lépe, než kdokoli jiný chápal, že na světě bylo mnoho věcí horších než smrt.
"Tak dobře."
Anna držela oči zavřené, když se Hummer řítil po temné dálnici. Po jejím boku byl Styx za volantem a s hrozivým Jagrem usazeným vzadu.
Za nimi byl další Hummer obsazený Viperem, Dantem, Shay, Abby a Darcy. Anna si byla jen nejasně vědoma těch zásadních argumentů, které vyvstaly, když tři ženy naléhaly, aby byly součástí záchranné mise. A pak další debata, když Styx trval na tom, aby se k nim přidal Jagr. Byla až příliš úzkostlivá, jak chtěla najít Cezara. Ne, ne úzkostlivá.
Drtivě, dusivě zoufalá.
Každá chvíle,která uplynula, byla jako dýka vražená v jejím srdci. Bylo to je vědomí, že bude potřebovat pomoc Cezarových bratrů, co jí zabránilo, aby je neposlala k čertu a nepádila střemhlav z odlehlého domu.
Po tom, co se zdálo jako celá věčnost, byli konečně na cestě, používajíc Annino vědomí Cezara, aby je nasměrovalo pryč z města a na západ plochými poli a malinkými městy, která byla roztroušena po krajině.
Ne, že by Annin pocit naléhavosti nějak polevil.
Zvláště když se její spojení s Cezarem stávalo utlumeným, jako by jejich pouto sláblo. Vlastně se podvědomí o něm vrátilo se spalující bolestí krku, ale trvalo to jen několik minut, než začalo znovu pohasínat.
Anna nevěděla, co ten divný pocit znamená,ale ani na okamžik nevěřila, že by to mohlo být dobré.
Anna zatnula ruce tak pevně, že se jí nehty zavrtávaly do dlaně. Napůl v tranzu se otočila na Styxe s nepřítomným pohledem.
"Přestal se pohybovat."
Ve stínech auta vypadal král upírů jako nějaký bůh pomsty, zosobnění tvrdosti a skrytých sil. Byl smrt, jen čekající na příležitost věnovat svůj dar. A zlatovlasý obr vzadu nebyl o nic víc laskavější. Jagr možná měl ten druh divoké krásy, z které by srdce každé ženy poskočilo vzrušením, ale nebylo pochyb o té mrazivé zuřivosti, která kolem něj probleskovala. On byl časovaná bomba připravená vybouchnout, a Anna nechtěla být nikde poblíž, až se to stane.
"Dobře,"zavrčel Styx. Dobré medailonky v jeho zapletených vlasech zachycovaly měsíční svit, když na ni vrhl temný pohled. "Jak mu je?"
"Já nevím." Anna si ovinula paže kolem svého promrzlého těla. Nesnášela tu bodavou prázdnotu, která vyplnila její srdce. "Cítí bolest, ale je ode mě znovu vzdálený. Jako by kolem něj byl nějaký štít."
Styx se natáhl, aby ji krátce poplácal po paži. "Chrání se,Anno. Upír má schopnost stáhnout se hluboko dovnitř svého těla. Nepomůže mu to jen bojovat s bolestí, ale taky tím přesvědčí ostatní, že není hrozbou."
"Takže on…dělá mrtvého?"zeptala se,jak se snažila to pochopit.
Neradostný úsměv přelétl přes Styxovy rty. "Tak něco."
Anna si podrbala husí kůži, která jí naskákala na pažích. Byla úleva vědět, že ten tlumený pocit nebyl známkou toho, že je Cezar na pokraji smrti, nebo že jiné stvoření bylo schopné rozdělit jejích pouto. Stejně to bylo pekelně znervózňující. Přála bych si, aby nehrál,"zamumlala. "Potřebuji ho cítit."
"Dostaneme ho zpět, Anno, tolik ti mohu slíbit."
Zhluboka se nadechla, když ucítila, že se každou ujetou míli dostávali blíž k Cezarovi.
"Stejně stále nechápu, proč by Troy unášel Cezara. Nedává to smysl."
"Dává to dokonalý smysl,"řekl Jagr ze zadního sedadla,hlas hluboko zahřměl.
Anna otočila hlavu a pohlédla na nebezpečného upíra poněkud zmatená. "Proč?"
Jeho úsměv nebyl nic víc, než odhalením ohromných tesáků. "Dokud Morgana bude držet toho upíra v zajetí, ví, že nikdo z vás nebude riskovat jeho život, dokonce ani aby si zachránil vlastní. Může tě nalákat do svého doupěte a dle své libovůle kdykoliv zabít."
Anně se zasekl sten v hrdle. Ach…Bože. Samozřejmě, že se Morgana bude skrývat za Cezara jako zbabělec, kterým byla. Nějak věděla, že Anna by se vzdala svého života, aby zachránila muže, kterého miluje.
"Jagre,"zachraptěl varovně Styx.
Velký upír pokrčil rameny. "To je, co bych udělal já."
"Ty vážně potřebuješ zapracovat na těchle tvých společenských dovednostech, bratře,"zamumlal Styx. Mahrův výraz ztvrdl hněvem. "Nejsem tvůj bratr."
Anna si narychlo odkašlala, když vycítila, že se schyluje k nějaké roztržce.
"Ne, Styxi. Raději bych znala pravdu." Dotkla se Styxovy tvrdé paže. S respektem zaznamenala vlnění svalstva, které varovalo, že má chuť něco udeřit. Tvrdě.
"Myslíš, že tohle je Moranin plán?"
"Ano,"zdráhavě souhlasil.
"Tak co uděláme?"
"Zřejmě nakráčíme rovnou do pasti," zamumlal Jagr.
Následovalo tiché zavrčení, když Styxova síla naplnila vzduch a vyvolala zvláštní svědění na Annině kůži. Zároveň způsobila, že Jagr sykl bolestí. Zjevně cokoli, co Styx posílal vzduchem bylo mířeno speciálně na jeho upířího druha.
"Jagre, až budu zvědavý na tvé názory, řeknu si o ně. Je to jasné?"
Anna zadržela dech, když napjaté ticho vyplnilo Hummera a podvědomí nebezpečí ve vzduchu bylo tak hmatatelné, že ho mohla téměř okusit.
Och…sakra.
Anna se připravila sklouznout ze sedadla a skrýt se pod palubní desku,ale byla ušetřena takové potupy, když Jagr tiše zabručel a se zjevným vztekem se přinutil houknout. "Ano,můj pane."
Pichlavé pocity ustaly a Anně se podařilo zhluboka popadnout dech. Svatá..dobroto. To bylo až přííííliš daleko od pohody.
Anna vrhla na Styxe opatrný pohled. Udiveně zamrkala nad mužovým uhlazeným, nezúčastněným výrazem. Nebyl tam čitelný ani nejslabší náznak, že by byl na pokraji spáchání vraždy.
"Tak,"řekla spíše, aby prolomila to nepříjemné ticho, než z potřeby mluvit, "máme nějaký plán?"
"Dostaneme Cezara, zabijeme Morganu a dostaneme se k sakru zpátky do Chicaga,"odvětil Styx sevřeným hlasem.
Anna se zašklebila. To neznělo zrovna jako moc promyšlený plán.
"Dobrá."
Bez varování se zlatý pohled stočil jejím směrem, tvrdé rysy roztály zábleskem soucitu.
"Anno, pokud budeš chtít raději počkat v autě, nikdo na tebe nebude koukat skrz prsty."
Otevřela nesouhlasně ústa při pouhém návrhu, že by se krčila v autě, když byl Cezar v nebezpečí.
"V žádném případě,"vyštěkla nekompromisně, když se Styxovy rty pootevřely v náznaku odporu. "Ne,Styxi. Cezar je v průšvihu kvůli mně. Krom toho je to mou povinností se Morganě postavit. Já jsem tou z proroctví. Nikdo jiný jí nemůže ublížit."
"Styxův výraz ztuhl. "Víš, že mě Cezar zabije, jestli se ti něco stane?"
Mohla být hloupá na všechny možné způsoby, ale ani sebou netrhla pod silou toho drsného pohledu. "Možná jsem Cezarovou družkou, ale stále činím svá vlastní rozhodnutí,"varovala.
Upír se krátce neradostně zasmál. "To mi je pozoruhodně povědomé."
Anniny rty sebou škubly při zmínce o Darcy, ale než mohla odpovědět, ucítila hluboko uvnitř sebe škubnutí. "Zpomal,"poručila. Tiskla ruku na okno, jakoby jí to pomáhalo spojit se s Cezarem. "Na příštím výjezdu zaboč a doprava."
Bez otázek Styx vyplnil její pokyny a přibrzdil vůz, když zavřela oči a soustředila se na utlumené spojení s Cezarem.
Styx zpomalil auto. Vzdalovali se od dálnice a nořili se hlouběji do odlehlých zemědělských ploch. Ještě třikrát zatočili na postupně menší,méně používané cesty, dokud se cesta nestala ničím víc, než dvěma vyjetými kolejemi mezi poli.
"Je blízko,"zašeptala zlehka.
Bez varování se auto zastavilo a Styx se natáhl, aby se dotkl její paže.
"Anno?"
Anna nechala oči zavřené a dál lnula k tomu křehkému vědomí Cezara. Netrpělivě si povzdechla. Zatraceně, nemohla snést žádné další otálení.
"Co?"
"Anno,podívej se na mě,"rozkázal hlasem dostatečně ostrým, aby se její oči rozevřely a sektaly se s jeho divokým, neúprosným pohledem.
"Proč jsi zastavil?"zeptala se. "Cezar je.."
"Cezar je v nebezpečí, ano, já vím,"přerušil ji. "Ale Morgana není v tomto okamžiku jeho jediným ohrožením."
Anna se zamračila,vážně nebyla v náladě ještě uvažovat o další hrůze, která mohla číhat ve stínech.
Šílená tetička s božským komplexem se jí zdála i tak ažaž.
"Nechápu."
Styxův nepřístupný výraz nic neodhalil. "To je ten problém. Ty nejsi upír."
Anniny obnažené nervy zacukaly nevolí. Kvůli komu zastavil? Aby poukázal na to, že není upír?"
"To je sotva ohromující novinka, Styxi. Míříš tím někam?"
Zlaté oči se přivřely. "Nejsi upír, takže nechápeš plně, co znamená být s někým spjat."
"Styxi, nemůže tohle počkat až potom, co zachráníme Cezara?"
"Ne,protože cítím tvou beznaděj."
"Páchne po ní,"zamumla Jagr ze zadního sedadla.
Anna s pocitem marnosti zavrtěla hlavou, špetka jejích sil unikla a zavířila autem, rázem zahřívajíc vzduch a zvedajíc vlasy. Co se to k čertu dělo?
"byli byste raději, kdybych se nestarala o to, co se mu stane?"zaskřehotala.
"Do jisté míry by to bylo snažší."
Anna se zhluboka nadechla. Bojovala, aby ovládla své probouzející se síly. Snaží se jí Styx zprudit, aby byla připravena vybuchnout, až bude blízko Morgany? Pokud ano, fungovalo to jako kouzlo.
"Styxi, prostě mi řekni, proč plýtváš drahocenným časem."
Nastala krátká pauza, jako by Styx pečlivě rozvažoval slova.
"Cezar tě pojal jako svou družku,"řekl nakonec. "Pokud zemřeš, zemře on."
Anna strnula šokem. "Myslíš….že skutečně zemře?"
"Ne okamžitě. Ale ano." Strnule sklonil hlavu. "Stala ses smyslem jeho žití,Anno. Bez tebe tratí všechny instinkty, jak se bránit. Ve skutečnosti bude vyhledávat nebezpečí v naději, že nalezne konec svého utrpení. Upíři zřídka přežívají více než několik měsíců od smrti jejich partnera."
Chladné mrazení sevřelo její srdce. Zpropadeně. Cezar jí nějak nezvládl sdělit pár pikantních drobností, když jí říkal o celé té spojovací záležitosti.
"Proč mi to říkáš teď?"zeptala se,její hlas byl sotva víc než šepot.
"Protože jsi ochotna obětovat se, abys ho zachránila." Přitiskl chladný prst k její bledé tváři. "Pokud to uděláš, Anno Randalová, odsoudíš Cezara ke stejnému osudu."