Sága Stmívání a jiné upírské knihy

BYLO TO TÉMĚŘ O DVĚ HODINY později, když se Cezar konečně roztáhl na posteli a přivinu si Annu k sobě blíž. Nikdy za celý svůj velmi dlouhý život se necítil tak rozpálený a naprosto nasycený.

Pocit, který by mohl být snadno vysvětlen tím, že si právě vychutnával hojnou, mocnou krev, která proudila Anně v žilách, ale Cezar o tom nebyl úplně přesvědčen.

Spokojenost, která ho naplňovala, nepramenila z přívalu energie. Nebo dokonce z divokého, intenzivního pohlavního styku. Tahle spokojenost šla až do morku kostí. Spokojenost, která mohla trvat po celou věčnost.

Což stačilo k poplašnému zvonění v jeho hlavě.

Naštěstí blažený pocit, když se k němu Anna schoulila, stačil potlačit nutkání prozkoumat důvod onoho výstražného alarmu. Tak dlouho, dokud bude Anna odpočívat v bezpečí jeho náruče, nevěnuje ani za mák pozornosti ničemu jinému.

Úsměv, který nesl náznak samolibosti, mu zkřivil rty, když Anna nechala své prsty lehce klouzat po jeho hrudi, kreslíc bezcílné kruhy, které vysílaly záchvěvy potěšení jeho tělem.

Brzy dorazí podnos s jídlem, pro který zavolal, a bude na čase vstát a připravit se na nadcházející soumrak.

Do té doby se jednoduše toužil ponořit do pokojného potěšení, které mezi nimi míhalo.

Když se rozhostilo ticho, Anna konečně zaklonila hlavu a pohledem zkoumala jeho spokojený výraz.

,,Říkal jsi, že potom co jsi byl…přetransformován - nebo jakkoli to nazýváš - v upíra, probudil ses v uniformě konkvistadora, ale že nemáš žádné vzpomínky na to, že jsi byl člověkem?" zeptala se.

Cezar zamrkal, překvapen její otázkou. Rozhodně to nebylo něco, co by očekával.

Pak si uvědomil, že měl.

Anna nebyla ten typ, co by se muži snadno vzdal. K sakru, neměla kromě něj žádného jiného milence.

Bylo pouze přirozené, že potřebovala něco vědět o bytosti, do které vložila svou důvěru.

,,Nic si nepamatuji."

,,To je divné, není?"

,,Ne tak docela." Nechal své prsty projíždět prameny jejích vlsů. ,,Upír musí nejprve ze člověka vysát krev. Pak, než se člověk naposledy nadechne, musí nechat svou oběť okusit svou vlastní krev. Tak je démon přetransformován."

Zvedla obočí. ,,To znamená, že je musíš zabít."

,,Si," přiznal Cezar omluvně. Byl tím, čím byl. Nedalo se to změnit. ,,Tomu věřím já, ačkoli Viper by se se mnou přel, že démon nemůže převzít kontrolu nad tělem, dokud neodešla duše."

,,A vzpomínky jdou s duší?"

,,Somozřejmě. Jsou částí pravé podstaty, která byla kdysi člověkem."

Bylo zřejmé, že Anna bojuje s přirozeným pudem být znechucena jeho klidným vysvětlením. Běžná reakce. Bylo jen pár těch, kteří mohli pochopit nutkání, která upíra řídila.

,,Pak je démon zanechán s prázdným tělem k naplnění?" vyptávala se dál.

,,Dalo by se to tak říct."

,,A ty jsi někdy.."

,,Někdy?"

,,Někdy někoho přeměnil?"

Slabě se usmál jejímu zdráhání položit mu otázku, která ji jistě trápila.

,,Si. Zplodil jsem další. Dokonce i upíři cítí nutkání se rozmnožovat."

Zachvěla se, její krásné oči ztmavly. ,,Takže máš děti?"

Cezar ucítil, jak jím otřásla dávná bolest. Na rozdíl od mnohých ze svých bratrů nikdy nepřeměnil člověka, aby ho bez vysvětlení nechal starat se sám o sebe. Zvyk, který se téměř stal koncem upírů.

Místo toho je bral jako členy rodu a udělal, co bylo v jeho silách, aby zajistil, že mají potřebné dovednosti k zaujmutí svého místa v esvětě démonů.

Bohužel jeho učení nestačilo, aby je ochránilo před divokými upířími válkami, které se kdysi rozšířily po Evropě. Nebo dokonce před jejich vlastní hloupostí.

,,To není úplně to samé," řekl tiše s lítostí v hlase. ,,A ne, nikdo z těch, které jsem zplodil, nepřežil. Poslední byl probodnut svou milenkou krátce předtím, než jsem tě potkal."

Zvedla hlavu s ohromeným výrazem. Cezar skryl malý úsměv. Dios. V určitých směrech tato žena zůstávala tak naivní, až srdce usedalo.

,,Jeho milenkou?"

Trochu pokrčil rameny. ,,Upíři mohou být v lásce tak pošetilí jako kdokoliv jiný."

Chvíli o té představě přemítala. Potom se křivě pousmála. ,,A vy zjevně nemáte předsudky vůči ostatním druhům."

Nechal svůj pohled záměrně zabloudit na její nádherně nahé tělo.

,,Zjevně ne."

Lehce ho štípla do paže. ,,Myslím, že Styx si vybral vlkodlačici za svou družku, což předpokládám je něco jako manželka."

Družka. Zvláštní zachvění otřáslo jejím tělem. Zachvění, které bl odhodlán ignorovat. Nic se nemohlo rovnat upírovi, když došlo na ignorování věcí, které nechtěl brát na vědomí.

,,je to mnohem víc než jen manželka," řekl jemně. ,,Ale ano, upíři si často hledají své družky mezi ostatními démony. Viperova družka. Shay, je Shalott, což je jeden z toho mála démonů schopných přemoci upíra, a Danteova družka je bohyně."

,,Bohyně?" Krátce, nevěřícně se zasmála. ,,Musíš žertovat?"

,,Vůbec ne." Cezar zatáhl za jednu z jejích medových kadeří. ,,Abby je bohyně Chalice. Nese v sobě ducha, který je mnohými uctíván a ještě vícerými obáván."

,,Ty ji uctíváš?"

,,Ne. Upíři neuctívají tímto způsobem, nicméně jsem dost inteligentní, abych si ji nerozhněval. Dante je statečný upír, že žije se ženou, která v sobě nese takovou moc." Hříšný úsměv se dotkl jeho rtů, když si prohlížel její křehké rysy. ,,Samozřejmě mnozí by mě považovali za odvážného, že si troufám být tak nablízku tobě."

Krátce si odfrkla. ,,Do bohyně mám daleko."

Cezar skryl úsměv. Jako členka Komise by Anna byla ctěna upíry a démony po celém světě.

Její slovo by bylo skoro doslova zákonem.

,,Možná ne tak daleko, jak si myslíš," zamumlal. Pak, když se zmateně zamračila, vtiskl jí polibek na rty a neochotně sklouzl z postele. ,,Tak nerad ukončuji tuto roztomilou přestávku, ale tvá večeře tu brzy bude. Musíme připravit plány na noc."

,,Plány?" Sedíc uprostřed zmuchlané postele, se Anna natáhla pro šaty a oblékla si je na nahá tělo. Cezar potlačil nutkání ji popadnout a znovu ji svléci. Ačkoli byl hřích zakrývat takovou krásu, nehodlal riskovat, ž podnos s večeří dorazí, když bude Anna stále nahá. Viper by možná nebyl úplně štastný, kdyby byl Cezar nucen zabít jednoho z jeho sluhů. ,,Ty máš plány?"

Rty se mu zkroutily při zjevné nedůvěře v jejím hlase. ,,Jsou stále ve vývoji."

,,Ááá." Sklouzla z postele a postoupila, aby stála přímo před ním. ,,To znamená, že nemáš ani ponětí?"

Poklepal ji na špičku nosu. ,,Oblékni se, malá fúrie. Musím si promluvit s Viperem."

Anna se zamkla v koupelně a dopřála si rychlou sprchu. Potom si navlékla čisté džíny a těžký svetr. Po nedávném demoličním vystoupení v parkovací garáži neměla touhu pohrávat si se svými silami. Dokonce ani zahřívat vzduch kolem sebe.

Stáhla si vlasy dozadu a připevnila je gumičkou, vyčistila si zuby a vrátila se do ložnice, aby nalezla podnos naplněný vejci, francouzskými toasty, slaninou, a muffin plněný máslem a medem. Na první pohled se jí to zdálo jako dost jídla k nakrmení celé armády, ale jakmile začala jíst, zjistila, že není schopná přestat.

Mohlo to být tím, že od chvíle, kdy přijela do Chicaga, se pořádně najedla jen párkrát, nebo tím, že použití nových schopností zvýšilo její chuť, nebo to mohlo být dost jednoduše tím, že Viperův kuchař měl nadání umělce.

Naprosto se uvolnila a odvedla rychlou práci na hromadách jídla. Podnos neodložila, dokud nebyl prázdný. Až potom si nalila šálek kávy a nechala kofein rozproudit svou krev.

Přešla k oknům na vzdálenější stěně a odsunula těžké závěsy, aby pozorovala, jak slunce vklouzlo za obzor. Tři podlaží pod ní byla úzká ulice už zalita stíny. Noc se plížila Chicagem a ona se bude brzy muset rozhodnout, co dál.

Což byla skutečně zapeklitá otázka.

Vždy se považovala za inteligentní, docela nápaditou ženu. Koneckonců dokázala přežít dvě století úplně sama. Nebylo nic, do čeho by strkala nos.

Ale během všech těch let nikdy nemusela čelit něčemu jako Morgana le Fay. Dokonce ani nevěděla, že něco jako Morgana le Fay existuje. Jak se zatraceně měla bránit, když neměla ani tušení, jakou léčku může nastražit příště? Neměla žádnou pitomou Příručku jak bojovat s démony.

Anna opřela hlavu o mrazivou okenní tabulku. Setrvávala ztracená ve svých temných myšlenkách, dokud její pohled neupoutal jemný pohyb.

Okamžitě byla ve střehu. Znehybněla a pohledem prozkoumávala stíny na druhé straně ulice. Proboha. Toho muže by si člověk musel všimnout velmi rychle kdekoli.

Veliký a svalnatý, měl na sobě úžasný pár limetkově zelených spandexových kalhot a třpytivé tričko tak těsné, že vypadalo jako namalované na jeho zvlněné hrudi. A jeho vlasy.. Dokonce i ve tmě nesly ohnivě rudou zář a spadaly dobře pod jeho pás v hustých vlnách.

Rozhodně ten typ, který vyčnívá z davu, natož pak v téměř opuštěné ulici.

Třeba to nic neznamenalo, snažila s euklidnit. Tohle byl noční klub a ten muž mohl jednoduše čekat, až zcela padne noc a upíři dorazí na trochu vílí dobroty.

Mohlo to tak být, ale Anna nemohla přehlížet pichlavé varování, které jí probíhalo po kůži. Na tom cizinci byla mrazivá ostražitost, duch predátora na stopě své kořisti.

Bože, co když tou kořistí má být ona?

Instinktivně ustoupila vzad, s rukou přitisknutou na pádící srdce. Když se pohnula, zezadu ji kolem pasu objal pár silných, důvěrně známých paží, přinášejících s sebou pocit uklidnění, které mohl nabídnout jen Cezar.

,,Copak je, Anno?" špitl jí do ucha. ,,Cítím tvé obavy."

Ukázala prstem k oknu. ,,Tam dole je něco, co pozoruje budovu."

Jeho paže zesílily stisk. ,,Temný elf."

,,temný elf?"

Udiveně zamrkala. Myslela si, že elfové byli maličcí, drobní tvorové, kteří se roztančili, když vyvedli nějakou neplechu. Ne vysoko se tyčící slonbidla, která vypadala, jako by ji byla schopna rozmáčknou jednou rukou.

,,Jsou to vzdálení bratranci, ačkoli zřídka připoučtí ten vztah. Byli po staletí ve válce kvůli tomu, která rasa je nadřazená té druhé."

Špatné pro ně, ale možná dobré pro ni.

,,Takže nejsou pod vedením Morgany?"

Zaťal pěsti. ,,Pokud by povolala elfy, museli by resgovat."

,,Skvěle." Krátký záchvěv naděje se vytratil. Otočila se v Cezarově náručí a zachytila jeho ustaraný pohled. ,,Jak by mohli vědět, že jsem tady?"

Jeho obočí se spojila, jak pohotově zvažoval různé možnosti. ,,Jedna z víl neuvěřila Viperovu tvrzení, že ty sutiny v garáži způsobil zdivočelý uprchlý trol, a kontaktovala královnu."

,,Trol?"

Pokrčil rameny. ,,Je málo dalších věcí, které by mohli způsobit takovou škodu. A mnoho podniků si drží jednoho nebo dva, aby se vypořádali s neposlušnými zákazníky."

Anna se otřásla. Bože, nechtěla si ani představovat, jak taková věc jako je trol, mohla vypadat. ,,Připomeň mi, abych nepůsobila potíže v démonském baru."

,,Musíme odejít."

Anna byla víc než připravená odejít. Jen ať to stihnou dříve, než se elf rozhodne, že už ho nebaví jen pozorovat. Ale chtěla se ujistit, že mají alespoň nějaký plán.

Něco víc, než utíkání temnými ulicemi s tlupou elfů zakousnutou v patách.

,,A jít kam?"

,,Nejdřív musím najít nějaké místo, kde budeš v bezpečí."

,,Viper má přítele, který má možná informaci, jež by nám pomohla zjistit víc o Morganě le Fay."

Zamračila se. Cítila, že ani on není zcela šťasten z výběru nabízených možností.

,,Jaký druh informace?"

,,To nevím jistě." Na jeho hubených, snědých rysech se usadil úšklebek. ,,Doufám, že by mohl mít knihu, která obsahuje Morganinu historii před tím, než se stáhla do Avalonu."

,,Myslíš, že by nám to mohlo pomoci?" zeptala se zmateně. Užívala si knihy tak jako každá další osoba - možná dokonce i víc než většina ostatních - Ale právě teď to vypadalo, že velká zbraň jako třeba plamenomet by byla přeci jen o trochu víc užitečnější.

,,Mohlo by to odhalit, proč tam zůstává skryta. Pokud je něco, z čeho má strach, mohlo by nám to pomoci."

Chvíli trvalo, než konečně pochopila. ,,Aha. Nepřítel mého nepřítele je můj přtel?"

Jeho temné oči nesly známku lítosti. ,,Vím, že to není moc…"

Přitiskla mu prst na rty. Tento muž udělal vše, co jen bylo možné, aby ji udržel v bezpečí. Nedovolí mu, aby se cítil vinen za to, že věci neběžely tak hladce, jak by si každý z nich asi přál.

Ta vina leží pevně na ramenou Morgany le Fay.

,,Jak se dostaneme pryč, jestli je budova sledovaná?"

Chmurný výraz v jeho tváři povolil. ,,Jistě jsi nezapomněla, že tuto budovu vlastní upír?"

,,Ne,ale ..ovšem. Tunely?"

,,Samozřejmně." Zaklonil hlavu a náhle přimhouřil oči. ,,Dios."

"Jsou elfové jiní než víly?" zachraptěla.

,,Zní to, jako by už temné elfy nebvilo jen pozorovat. Nepochybně jim Morgana slíbila odměnu za tvé zajetí."

Annin žaludek se sevřel hrůzou. ,,nebo za mou smrt."

,,Nikdy," zasyčel. Chytil ji za ruku a táhl ji ven z ložnice. ,,Tudy."

Cezar provedl Annu velikým obývacím pokojem a ven ze dveří, které byly nedávno opraveny. Jakmile byli v chodbě, zastavil a poslal své smysly na průzkum. Spolkl nadávku, když si uvědomil, že elfové už jsou v budově a míří výtahem nahoru.

,,Schody," zabručel a tlačil Annu před sebou. Pak se otočil a vyrazil dolů malou chodbou. Jeho instinkt mu napovídal, aby si ji hodil přes ramena, takže by mohl využít svou nejvyšší rychlost, aby dosáhli tunelů, ale opatrnost ho varovala, že kdyby byli napadeni, bude potřebovat ruce volné.

Byla to opatrnost, která mu dobře posloužila, když se přiblížil ke dveřím vedoucím ke schodišti. Právě když natahoval ruku ke klice, dveře se rozlétly a tři elfové se vyvalili otvorem.

Sotva krátce pohlédl na stále mladistvé rysy a bledě zlaté vlasy, už byli u něj. Vtlačil Annu za sebe a připravil se čelit útoku. Nepochyboval, že může elfy snadno zabít. Byli mnohem lepší v zaříkadlech a kouzlech než skutečném boji. Ale byli překážkou, kterou právě teď nepotřeboval.

Svaly napjaté, Cezar neustoupit, když první elf narazil přímo do něj. Sevřel paže kolem té útlé postavy a odhodlaně se držel mezi útočníky a Annou. Zmáčknutím rozdrtil stvoření v rukou. Slyšel prasknutí jeho páteře a upustil křičícího démona, právě když ho druhý udeřil ze strany.

Tentokrát síla odhodila Cezara proti zdi. Jeho ruka vystřelila, aby chňapla elfa, ale ten stačil uskočit s hbitou rychlostí. Zlatovlasý démon vyrazil kupředu ve snaze chytit Annu za paži.

Cezrem zmítala divoká zuřivost a jeho zavrčení naplnilo chodbu smrtonosným varováním. Elf měl sotva čas na něj rychle pohlédnout v náhlém strachu, pak se Cezar vrhl vpřed. Paží sevřel protivníka a tesáky zabořil hluboko do jeho štíhlého krku.

Bylo to rychlé zabití, ale ne dost rychlé, aby stihl zabránit poslednímu elfovi pustit se do boje.

Cezar se zapotácel, když ho nepřítel udeřil zezadu, ale přesto jeho sevření druhého démona ani na okamžik nepolevilo. Sál rychle, efektivně. Cítil, jak mu naráz studené ocelové čepele projíždí bokem a s nepříjemnou bolestí zasahuje žebro. Odmítal se nechat vyrušit a pokračoval ve vysávání temného elfa. Rána měla do smrtelné daleko, a pokud bodání do něj třetího útočníka zaměstná, tak budiž.

Anna bohužel nebyla zas tak lhostejná, když viděla, jak mu divoce vypadající temný elf vráží nůž do masa.

Se zamumlaným zaklením pozvedla ruku a vítr začal vířit. Cezar, který si byl až příliš vědom toho, co přijde dál, odstrčil nyní už mrtvé tělo stranou a padl k zemi. Již si Anniných sil užil vrchovatě. Byl rád, že tentokrát to zmešká.

Samozřejmě mu ale nevadilo užívat si tu podívanou. Otočil hlavu ke straně a pozoroval, jak se elf nepřirozeně zastavil, zelené oči doširoka rozšířené, a jak se usilovně snažil nadechnout.

Na okamžik se démon pokoušel vyprostit z neviditelných pout, jež ho svírala. Zatínal a povoloval prsty, žíly na krku se mu napjaly jako lana a hrozily vybouchnout. Cezar věděl z první ruky, že únik není možný, zvláště pro každé stvoření, které skutečně potřebuje dýchat. Řemeny, které vytvořila, možná byly pouhý vzduch, ale účinkovaly stejně dobře, jako by byly vykovány z čiré oceli.

Trvalo to několik chvil, ale docela brzy se elf sesul s rozedraným vzdechem, bez šance proti neviditelným poutům, která ho svírala. Anna zavřela oči a s námahou se pokoušela uvolnit sílu pulzující chodbou. Cezar si dával pozor, aby zůstal naprosto v klidu, nechtěl ji rozptýlit. Mohla strhnout celou budovu, kdyby v tomto bodě ztratila kontrolu.

Celá pobledlá se zašklebila, jako by trpěla bolestí, pak s hlasitým vzdechem padla na kolena. Cezar nedbal elfa, který se v bezvědomí svalil k zemi, a spěchal k Anně. Sklonil se a chytil ji do náručí.

,,Anno?" Zvedl jí bradu, aby se mohl zblízka podívat do jejích omámených očí. ,,Jsi v pořádku?"

,,Jo." Potřásla hlavou, jakoby si ji chtěla vyjasnit, a zvedla se na nohy. ,,Co ty?" natáhla se a dotkla se krve, která potřísnila jeho košili. kOusla se do spodního rtu, když uviděla hluboké zranění, které protínalo jeho bok.

Cezar ji chytil za ruku a zvedl si ji ke rtům. ,,Zahojí se to, přesto bych ocenil, kdybys tenhle malý incident nezmiňovala před Viperem. Nikdy by mě nenechal to přežít a zapomenout, kdyby zjistil, že jsem se nechal poranit pouhým elfem."

,,Temným elfem s nožem," připomněla mu.

Cezar se pousmál. ,,Bylo by to jedno, i kdyby nesl řízenou střelu. Upír má pověst, které musí dostát.

Dokázala se slabě usmát, ale vzápětí tiše zasyčela, když její pohled dopadl na zmučeného elfa ležícího v bezvědomí na zemi.

,,K sakru. Jakým prokletím jsem byla stvořena pro dělání takového svinstva? Je…?"

,,Jen ztratil vědomí."

Úleva ji zčeřila tvář. ,,Díky bohu."

Cezar se zamračil. Ačkoli by byl radši, kdyby Anna nepoužívala své síly, dokud se je nenaučí dostatečně ovládat tak, aby neohrožovala sama sebe, nechtěl, aby se váhala bránit ze strachu, že by mohla někoho zranit.

,,Anno."

Vzhlédla. Dobře viděl stíny, které číhaly hluboko v jejích očích. ,,Co?"

Cezar polkl slova a natáhl se, aby ji chytil za ruku. Teď nebyl čas jí připomínat, že s Morganou le Fay hraje o přežití a že možná bude nucena zabít víc než jednou.

Na to bude dost času, až budou pryč od těch zpropadených elfů.

,,Pojďme odtud vypadnout."

Anny ani nemukla a připojila se k němu. Překročili bezduchá těla dvou elfů, které Cezar zahubil, a prošli dveřmi ke schodišti. V dálce mohl cítit temné elfy, jak se pohybují budovou, ale žádný z nich nebyl natolik blízko, aby je znepokojoval.

Alespoň ne zatím.

Brali schody po dvou. Zastavili se, až když dorazili do přízemí a narazili na těžké ocelové dveře blokující východ. Cezar sáhl pro kartu, kterou si předtím zastrčil do kapsy džínů, a vložil ji do zámku.

dveře se s cvaknutím otevřely. Před nimi bylo téměř prázdné parkoviště. Pro většinu upírů nebo zákazníků bylo ještě příliš brzy, aby přijeli, a poškozená auta už byla odvlečena na opravu.

Cezar zůstal stát ve stínu u dveří a prohlížel si to podivně klidné místo. Žádní elfové, ani temní, nebyli známí pro své bojové taktiky. K čertu, z převážné části byli úspěšnými obchodníky a bankéři, ne bojovníky. Lesk zlata jim připadal mnohem příjemnější než nebezpečí v bitevní vřavě. Dokonce, i kdyby bitva nabízela příležitost zabít jednu nebo dvě víly.

Ale snad i elf by měl mít dost mozku, aby někoho nechal hlídat východy.

,,Nco není v pořádku?" zašeptala Anna vedle něj.

Pohledem dál prohlížel stíny. ,,Vstup do tunelu je na druhé straně parkoviště."

,,Tak proč čekáme?"

,,Musí to být past."

Ozvalo se slabé skřípání a vzápětí zpoza betonového sloupu vykročil vysoký elf s rudými vlasy. Byl to starý známý, jehož Anna viděla z okna obhlížet budovu.

,,Takže je pravda, že upíři v případě nutnosti myslí i něčím jiným kromě svých tesáků," pronesl vetřelec líně, jeho smaragdové oči jiskřily posměšným pobavením.

Cezar zavrčel, rozzuřený, že jeho smysly nedokázaly zachytit ohrožení dříve.

,,Elf."

,,Ne, ne jen elf," opravil ho vysoký démon, ruce za zády, když pyšně pohodil hlavou. ,,Jsem vznešený Troy, urozený princ Temných elfů. Není třeba se klanět, ačkoli se můžeme plazit, pokud chcete."

Cezar věděl, co chce udělat s tím přidrzlým elfem, a rozhodně to nezahrnovalo ani klanění, ani plazení.

"Jak jsi zamaskoval svůj pach?" zeptal se.

Posměšný úsměv se roztáhl, aby odhalil až příliš bílé zuby. ,,Právě jsem ti přeci řekl, že jsem princ. Mé síly jsou mnohem větší než průměrného elfa."

Cezar postoupil o krok vpřed. ,,Pak tedy právě zjistíme, jak velké tyto síly jsou."

Troyův úsměv ani na okamžik neochabl. Vytáhl ruku zpoza zad a odhalil malý samostříl, už nabitý dřevěným šípem.

,,Pokud tvým zaměřením není podělit se o trochu té lahodné upíří dobroty, jež ti dělá doprovod a kterou jsem dost ochoten si vychutnat, doporučoval bych ti, abys zůstal přesně tam, kde jsi," varoval.

Cezar přimhouřil oči a postavil se před Annu. ,,Měl by ses raději začít modlit k jakémukoli bohu, kterému sloužíš, abys neminul svůj cíl , elfe."

Troy pokrčil rameny. ,,Já nikdy neminu svůj cíl, Cezare, ale nepřišel jsem tě sem zabít."

Cezar se zamračil. Přemítal, jak k čertu démon zná jeho jméno. ,,Možná by to bylo trochu víc přesvědčivé, kdyby budova nebyla zamořena tvými poddanými."

Bledé, dokonalé rysy ztvrdly vztekem. ,,Když královna zavolá, musím odpovědět, ale to neznamená, že ji nemohu tahat za nos, když se naskytne příležitost."

Cezar ztuhl. Takže ty povídačky o zlé krvi mezi vílami a elfy nebyly přehnané. Tento princ nebyl ani trochu šťasten se svou královnou.

Což ovšem neznamenalo, že by je Trox klidně nezabil, kdyby za to získal nějakou výhodu. Temní elfové neměli žádné skrupule a prodali by vlastní matku, kdyby z toho měli zisk.

,,Tahat ji za nos?" zeptal se Cezar a nespouštěl oči z šipky, namířené přímo na jeho srdce.

Troy uraženě pokrčil nos. ,,Nerad dostávám rozkazy. Zvláště ne od Morgany le Fay." Přimhouřil oči, když zíral přes Cezarovo rameno na tichou Annu. ,,To ty jsi ta, která má na svědomí její příchod do Chicaga?"

Cezar podrážděně zavrčel a nedal Anně čas odpovědět. ,,Ještě jednou se opovážíš podívat jejím směrem a budeš vznešený Troy, mrtvý princ elfů."

,,Nejste svoji. Tak co se staráš?" Smaragdové oči, nesoucí staletí vědění, pozorně studovaly Cezara, pak se jeho rty zkroutily do křivého úsměvu. ,,Jsem prokletý. Proč pokaždé, když konečně najdu ucházející kůstku, jsou vždy zadané?"

Cezar zvedl hlavu, nehodlal probírat zvláštní nepředvídatelné emoce, které k Anně choval, se zatraceným elfem. Princ, nebo ne.

,,Řekni mi, co chceš, elfe."

Troy si ho další dlouhý okamžik prohlížel, pak nečekaně sklonil samostříl a vyšel vpřed.

,,Jak jsem řekl, nemohu ignorovat královnin rozkaz vyslat své poddané do bitvy, ale nemůže mě přinutit hrát hru úplně podle jejích pravidel." Troy si naleštil nehty o své přiléhavé tričko, samolibý výraz ve tváři. ,,Jsem tu, abych se ujistil, že se ty a tvůj malý sladký oříšek odsud dostanete živí."

Jeho malý sladký oříšek si nedůvěřivě odfrkl, když postoupila, aby stanula vedle něj. Začínala se učit, že pokud se něco ve světě démonů zdálo příliš dobré, aby to byla pravda, pak to skutečně, skutečně bylo příliš dobré.

,,Proč bys pomáhal?" ptal se Cezar, ani se neobtěžoval skrýt své podezření. ,,Neriskoval bys život, kdyby z toho pro tebe něco nekoukalo. Něco víc než tahání Morgany za nos."

Troy zableskl svými bílými zuby. ,,To je docela pravda. Dlám to jako laskavost pro přítele."

,,Jakého přítele?"

,,Chalice, bohyni."

Cezar pomalu nechal své zaťaté svaly povolit. Možná nakonec po tom všem nebude muset elfa zabít.

Smůla.

,,Abby tě poslala?"

,,kontaktoval jsem ji, když Morgana povolala elfy, aby zaútočili na Viperovo hnízdo. Myslel jsem, že by ji to mohlo zajímat, vzhledem k tomu, že její druh je klanový bratr Vipera, a měl jsem pravdu."

,,A co z toho získáš?"

,,Slíbila mi laskavost, když vás dokážu odtud dostat."

,,Laskavost?" Cezar krátce zapřemýšlel, jak nešťastný by Dante byl, kdyby věěl, že jeho družka vyjednává s elfem. A zda měl v úmyslu přenést tuto nelibost na Cezara. ,,Jaký druh laskavosti?"

,,Ještě jsme se nerozhodl," zapředl elf. ,,Líbí se mi vědomí, že je mi zavázána bohyně."

,,To si dovedu představit," řekl Cezar suše.

Troy potlačil zívnutí a znuděně pohlédl ke dveřím. ,,Tak už jsme hotovi s tlacháním, abychom se proklatě mohli odsud dostat, nebo bys tu radši tvrdnul, dokud na nás má bezradná pěchota nedokáže narazit?"