Sága Stmívání a jiné upírské knihy

CEZAR STÁL PŘÍMO PŘED OTEVŘENÝMI dveřmi výtahu a ignoroval vítr, který kolem něj šlehal. Připravoval se na Annin příchod.

,,Anno? Anno, slyšíš mě?" Nepřicházela žádná odpověď. Dokonce ani náznak zajiskření v jejích zakalených nevidoucích očí. Potom pozvedla ruku a namířila ji jeho směrem. ,,Anno." Její jméno mu bylo vyrváno z úst. Udeřil ho prudký náraz větru a byl vržen od výtahu na zeď.

Sklo se roztříštilo a výkřiky naplnily vzduch, když se usilovně snažil vstát, lhostejný hlubokým ranám, které rozdíraly jeho pleť. Cezar si chvatně otíral krev, která mu proudila z čela a tekla z očí. S obavou pozoroval Annu, jak nastupovala do výtahu.

,,Ne." Vrhl se v před, ale už bylo příliš pozdě.

Dveře výtahu se hladce zavřely a odřízly zuřivé větry. Zanechaly za ní stopu zkázy a děsivé ticho.

Všude se rozléhaly výkřiky a ječení, ale Cezar je sotva slyšel. Záleželo mu jen na tom, aby se dostal k Anně. Když dosáhl k výtahovým dvěřím, ignoroval tlačítka a jednoduše prorazil kov pěstí. Vstrčil prsty do díry, kteoru vytvořil, soustředil svou sílu a roztáhl dveře.

S pronikavým skřípotem se dveře neochotně rozdělily, aby odhalily prázdnou šachtu. Bez váhání Cezar seskočil na klesající výtah, přistál měkce na nohou a okamžitě se natáhl, aby otevřel poklop.

Anna stála uprostřed výtahu, dokonce ani nevzhlédla. Nebylo to třeba. Nápor vzduchu srazil Cezara na záda, i když se výtah s trhnutím zastavil a vycházela z kabiny.

K sakru, musel ji zastavit, než vyjde na ulici.

Když to neudělá on, Viper ano.

Spustil se otevřeným poklopem, vystřelil z výtahu a vešel do podzemní parkovací garáže. Zasyšel, když pozoroval Annu, jak kráčí ve stínech. Odhazovala z cesty drahá auta, jako by to nebylo nic než chrastí.

Dios.

Nyní pochopil přesvědčení Komise, že tato žena byla zrozena pro to, aby se stala Věštcem. I když nezvládnutá, její síla byla strašlivou podívanou.

Bohužel to byla taky veliká nepříjemnost, alespoň pro tento moment.

Cezar byl zvyklá na svou vlastní neskutečnou sílu, jejíž pomocí uplatňoval svou vůli. Nyní nejenže musel najít nějaký způsob, jak zastavit tu ženu, která ho mohla rozmáčknout jen pouhou myšlenkou, ale nesměl jí ublížit, děj se, co děj.

Perfecto.

Cezar následoval její ničivou stopu. Odolával nutkání pokusit se fyzicky zastavit její vytrvalý ústup. Místo toho zavřel oči a soustředil se na své psychické dovednosti. Měla příliš silnou vůni na očarování, ale kdyby mohl dosáhnout její mysli, pak by snad mohl zlomit jakoukoli kletbu, která ji držela v zajetí.

Cezar použil své instinkty, aby se vyvaroval klopýtání a suť zůstávající v Annině stopě. Uzavřel svou mysl všemu kromě myšlenek na ženu před sebou. Skutečnost, že v sobě nesl její krev, udělala záležitost mnohem snazší. Dávala mu pouto, které šlo hlouběji než pouhé sexuální spojení.

Nebo by to alespoň mělo být snazší.

Když se přiblížil k rampě, která vedla do ulic Chicaga, Cezar zjistil, že jeho myšlenky narážejí do ocelové zdi.

Někdo tam už byl. Někdo, kdo byl cítit po granátových jablkách a kdo byl odhodlán držet ho venku.

Příval paniky se mu vetřel do srdce. Už mohl cítit těžký příchod svítání. Pokud Anna dojde do ulic, nebude schopen dlouho ji sledovat. Stále za předpokladu, že tam venku už nečeká Viper s jeho strážci.

Musel se dostat do její mysli. A musel to udělat hned.

Cezar zaťal zuby a posbíral svou vůli. Nebyl způsob, jak to udělat jemně. Bude muset prorazit skrz a jednoduše se modlit, aby Anna nebyla zraněna.

Znovu se soustředil, lstivě uhnul a pak šel přímo jedním hbitým, brutálním úderem.

Projela jím ostrá bolest, když narazil do pevné zábrany, že málem padl na kolena. Bojoval, aby nebyl odmrštěn. Na okamžik byl vetřelec obnažen ve svých úmyslech. Odhalila se jeho chamtivost, domýšlivost a ošklivá touha po moci. Důležitější však bylo, že se odhalila i jeho totožnost. Morgana le Fay. Pak také Anna klopýtla, padla na kolena a sevřel asi hlavu v dlaních.

Skokem byl u ní a natáhl ruku, aby se dotkl její tváře. Důvěrný kontakt posílil jeho moc, umožnil mu konečně prolomit sílu, která držela Annu v zajetí. Roztříštil ji takovou silou, že se svíjel na zádech a Anna vykřikla bolestí.

,,Anno?" Cezar zatřepal hlavou, aby odstranil přetrvávající zlomky utrpení. S vypětím se plížil po kolenou vpřed. Nedůvěřoval nohám, že by ho unesly. Popadl rozechvělou Annu do náručí.

Jen na okamžik znehybněla strachem, pak se její krásné oči projasnily a zhluboka se nadechla.

,,Cezare?"

,,Jsem tady." Něžně jí odsunul vlasy z tváře. Její oříškové oči se zoufale bolestně snažily zaostřit na jeho obličej. Pak se rozšířily hrůzou nad řeznými ranami, které se teprve musely zahojit. ,,Ach bože, Cezare."

,,Pššt." Přitiskl jí prst na rty. ,,To je v pořádku."

,,Zranila jsem tě."

Vychutnával si pocit blažené tělesné blízkosti. Svaly se mu třásly únavou i úlevou. Na okamžik se skutečně obával, že možná nebude schopen prolomit Morganin vliv na tuto ženu.

,,Nic, co by se nezahojilo."

Zvedla slabým pohybem ruku, takže se prsty mohla dotknout rány na jeho čele.

,,Je mi to líto, nemohla jsem to zastavit. Bylo to, jako bych byla posedlá nebo něco takového. Část mě si uvědomovala, co se dělo, ale nemohla jsem se zastavit. Musela jsem…" Odmlčela se s potřesením hlavy.

,,Musela co?" pobídl ji.

Čelo se jí zbrázdilo, jak se usilovně snažila rozpomenout. ,,Musela jsem se někam dostat. Ten hlas na mě stále volal a já ho musela následovat."

,,Morgana," řekl pochmurně.

,,Jak to víš?"

,,Nahlédl jsem do její mysli, když tě držela v zajetí."

Annino útlé tělo v Cezarově náruči ztuhlo. ,,To ona mě posedla?"

,,Určitým způsobem."

Vzduch kolem ní se začal ohřívat. Zda z hněvu, nebo z panky bylo těžké určit.

,,K čertu s ní."

Rty se otřel po jejích kadeřích. ,,Jsi v bezpečí, Anno."

,,Jo, ale na jak dlouho?" zeptala se rozechvěle. ,,Pokud může převzít kontrolu nad mou myslí, pak není nic, co by ji zastavilo, než mě donutí jít poslušně za ní, kdykoliv bude chtít."

To byla myšlenka, o které Cezar odmítal uvažovat. Měl v plánu skoncovat s Morganou dříve, než by mohla znovu udeřit.

,,Jsem tu, abych ji zastavil."

Lítost zaplanula hluboko v jejích očích. ,,Za jako cenu? Mohla jsem tě zabít."

Cezar pokrčil rameny. To byla celkem pravda. Ta žena měla dost síly, aby zničila skoro cokoli, co jí stálo v cestě. Toto poznání ho nicméně nevyděsilo.

Ve skutečnosti to byla úleva.

Ať už se s ním stane cokoliv, Anna bude brzy schopna se ochránit sama.

,,Není tak snadné dostat mě do hrobu, jak mnozí ke své lítosti zjistili," řekl s ironickým úsměvem. ,,A krom toho se můžeš naučit používat ochranou clonu, takže nebude schopna vniknout dovnitř."

Vydala přidušený zvuk. ,,Můžu se naučit se krýt v dalších pěti minutách?"

,,Na chvíli nebudou přicházet žádné útoky."

,,Jak si můžeš být tak jist?"

Prstem nepřítomně přejel obrys jejích rtů. ,,Nejsem si přesně jist, ale vím, že když jsem prorazil do tvé mysli, roztříštilo to Morganin vliv na tebe ne zrovna příjemným způsobem. Slyšel jsem její výkřiky, než se spojení přerušilo."

Oříškové oči ztmavly. ,,Dobře. Doufám, že má pekelnou bolest hlavy."

Cezar se zachechtal. Náhle zvedl hlavu, když ucítil rychlý příchod upírů.

,,Ne, Vipere, už je po všem," zavrčel a pažemi tiskl Annu, dokud nezapištěla na protest.

Viper vyklouzl ze stínů. Zvědavě je pozoroval s otevřeným zaujetím. ,,Je zraněná?"

Anna se posunula do pozice v sedě, jako by nerada vypadala zranitelně před všemi těmi upíry.

,,Nehledě na děsnou bolest hlavy a divnou chuť granátových jablek v ústech se domnívám, že jsem v pořádku," řekla, nedávajíc Cezarovi čas odpovědět.

Viperovi rty se zkřivily. Otočil svůj temný pohled k Cezarovi. ,,A ty?"

,,Jsme v pořádku."

Cezar se zvedl na nohy a pak pomohl Anně vstát. Držel ji kolem pasu, když ucítil, jak se náhle otřásla.

,,Svatá dobroto," vydechla zděšeně. Pohledem klouzala po poškozených autech. ,,To jsem udělala já?"

,,Si."

Její už tak bledá pokožka získala nezdravý popelavý odstín. ,,Omlouvám se. Já nechtěla."

Viper odbyl její omluvu mávnutím ruky s náznakem respektu ve tváři, když si prohlížel Annino útlé tělo. Upír vždy pohotově ocení sílu. A dokonce ještě pohotověji zváží nejlepší způsoby využití té síly pro svůj vlastní prospěch. ,,To je jedno. Majitelé budou odškodněni. Teď s nimi dojdu promluvit."

Viper se zahalil do stínů a zmizel. Stráž ho následovala, nechávajíc Cezara samotného s roztřesenou Annou.

Na rozdíl od upírů, ona neviděla nic skvělého ani zázračného na svých schopnostech. Ve skutečnosti se zdála víc vyděšena tím , co provedla, než Morganiným vlivem na ni.

Dlouhé tiché minuty mělce dýchala a prostě si prohlížela tu strhující zkázu.

,,To je hrozné," zabručela nakonec. ,,Mohla jsem někoho zabít. Mohla jsem zabít každého."

,,Anno…."

,,Nechci ty síly,L přerušila ho a blýskla očima. ,,Jsou nebezpečné."

,,Síly jsou vždy nebezpečné." Cezar ignoroval ztuhlost jejího těla, přitáhl si ji blíž a přitiskl jí rty na spánek. ,,To proto musíme objevit nějaký způsob, jak je ovládat."

Zakroutila hlavou. ,,Nemůžeš je prostě nechat zmizet?"

Cezar vstřebával její horko, tonul v jejím doteku a vůni. Přišel až příliš blízko k tomu, že by ji ztratil.

,,Jsou součástí tebe. Proudí tvou krví," řekl jemně. ,,Krom toho, i kdybych ti mohl tvé síly odejmout, neudělal bych to. Tyhle síly by ti mohly v budoucnu velmi dobře zachránit život."

,,Nebo vzít ten tvůj."

,,Řekl jsem ti, ž enení lehké mě zabít." Aniž by jí dal čas argumentovat, Cezar zvedl Annu ze země. Choval ji v náručí jako děcko. Něžně si ji přitiskl k hrudi. ,,Blíží se svítání. Musím se vrátit do našich pokojů."

Zamračila se, ale nějakým zázrakem nebojovala proti jeho sevření. Vlastně se zanořila ještě těsněji k jeho hrudi, jako by bezděčně vyhledala útěchu, kterou tak ochotně nabízel.

,,Jsi si jistý, že mě tu Viper nechá zůstat?" zamumlala.

Když zamířili k blízkému schodišti, Cezar se rozchechtal. Byl stále rozbolavělý ze své poslední jízdy výtahem. ,,Viper měl své kluby zničeny běsnícími pekelnými psy, začarovány rozhněvanými šotky, a při jedné památné příležitosti zapáleny jedním z Levetových špatně mířených kouzel," ujistil ji. ,,Dokonce se ani neumístíš v první stovce velkolepých nehod."

Slabý úsměv se dotkl jejích rtů. ,,Děkuji ti."

,,Ačkoli je tu ještě jedna věc."

,,Jaká?"

Bez námahy se pohyboval po schodišti. Anna byla v jeho náručí lehká jako pírko, že se zdála skoro až nehmotná. Zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že právě dokončila ničení tuctu aut.

,,Myslím, že se nemusím bát, že tě někdo z mých bratrů bude obtěžovat, zatímco tu budeme zůstávat."

,,Proč ne?"

Usmál se dolů na její zmatený výraz. ,,Právě jsi je vyděsila k smrti."

Anna si byla jistá, že oka nezamhouří. Ne po té, co předvedla ohromující imitaci Neuvěřitelného Hulka.

Nestávalo se každý den, aby se její mysli zmocnila vražedná víla a ovládla ji tak, že byla nucena prokleslit si cestu přes odhodlaného upíra a několik luxusních automobilů. Takovéhle věci nutily člověka chodit sem a tam a přemýšlet.

Ale navzdory rušné noci - nebo možná právě kvůli ní - byla sotva schopná udržet oči otevřené. Cezar ji odnesl do elegantního apartmá, vyhýbal se rozdrceným troskám kdysi pevných dveří a něžně ji uložil do postele.

Strach a zmatenost, jež duněly jejím nebohým, zneužitým mozkem, se nemohly rovnat vábící temnotě. Její problémy na ni budou čekat, až se probudí, hrom do toho štěstí. Užít si pár hodin bude jako kratičké požehnání.

Anna si dovolila vyklouznout a upadla do hlubokého, bezesného spánku. Spánku, který byl nerušený po téměř deset hodin, když se její tělo a mysl usilovně snažily uzdravit z toho vypětí sil.

Nakonec ji z jejího téměř bezvědomého stavu vytrhlo to, že na krku ucítila něčí prsty.

Probudila se naprosto zmatená. Její první myšlenka byla, že je pod těžkou bělostnou pokrývkou úplně nahá. Šokující zjištění, vezmeme-li v úvahu, že nebyla tím druhem ženy, která by spala nahá, natož když byla sama. Další myšlenka byla, že sama není, protože prsty, které ji probudily, stále šimrají vzadu na šíji.

Štíhlé, chladné prsty, které by rozeznala, i kdyby byla mrtvá.

Otevřela oči a objevila Cezara, jak přes ni naklání lákavě holá hrudník. Temné vlasy lemovaly jeho úzký obličej jako závěs z černého saténu.

Páni. Páni. Páni.

Tak tohle bylo přesně ono, jak by se každá žena ráda probouzela.

Lákavý, obavy zaplašující, nádherný, skvěle nahý upír, vznášející se nad ní s úsměvem, z kterého se zastavovalo srdce. A ta rozpustilost v jeho tmavých očích!

Sjel rukama dolů na její hruď. Shlédla a uvědomila si že jí upevnil svůj pečetní prsten na zlatý řetízek a zapnul jí ho kolem krku. To výmluvné gesto bylo srozumitelné i Anně, navzdory její neznalosti světa démonů.

Tento prsten byl zjevně víc než jen kusem bižuterie. Měl pro něj význam, a co je důležitější, odhaloval úroveň důvěry, o které si nebyla zcela jistá, že zasluhuje.

,,Jak se cítíš?" zeptal se, hlas hluboký a chraplavý, jako by právě vstal.

Loudavá krev jí začala rychleji proudit tělem, když Cezarovi chytré prsty klouzaly po křivce jejích ňader. Ten dotek byl jemný, ale natolik zkušený, že se jí celé tělo chvělo vzrušením.

,,Podle způsobu, jakým se tvé prsty toulají, myslím, že bys mohl tu otázku zodpovědět lépe než já," řekla hlasem už houstnoucím touhou. Tesáky se prodloužily, když sklonil hlavu a zabořil svou tvář do jejího krku. ,,Cítíš se senzačně. Tak útlá a přesto s křivkami na všech správných místech." Přitiskl se dostatečně blízko k jejímu tělu, aby jí odhalil, že to není jen jeho krvežíznivost, co je vzrušeno. Mocná tvrdost jeho erekce se jí třela o bok, když ji oždiboval citlivou pokožku u spodu jejího krku a prsty nalézal vrcholky jejích ňader. Zasmál se jejímu jemnému zasténání rozkoše. ,,A horká. Tak hodně horká."

Řasy se jí zachvěly a sklopily. Přerývavě se zhluboka hlasitě nadechla. Jazykem dráždil pádící puls na jejím krku. S neomylným záměrem posunul nohu, aby rozdělil její kolena od sebe. Velice brzy bude zbavena myšlenek. Přinejmenším jakýchkoliv myšlenek, které by byly rozumné.

,,Cezare?"

,,Mmmmmm?" Okusoval lehce její pokožku, jednou rukou klouzal dolů na její rozechvělé břicho.

,,Neměli bychom se obávat Morgany?"

Vysázel cestu spalujících polibků na její klíční kost. ,,Není nic, co bychom právě v tento okamžit mohli s Morganou udělat, jen kromě toho, že se pokusíme na ni zapomenout."

Její boky se vyklenuly z postele, když jí zajel prsty mezi nohy a nalezl vlhkou, žádostivou připravenost.

,,A předpokládám, že máš plán, jak toho dosáhnout?" zafuněla.

,,Mám své způsoby," zamumlal, než se jeho ústa sevřela kolem napjaté bradavky. Anna zvedla ruce, aby ho chňapla za ramena. Výbud nezadržitelné rozkoše cloumal jejím tělem. Setkala se se stovkami, dokonce tisíci mužů během těch let, a přesto ani jeden z nich nedokázal probudit její zájem. Rozhodně ji žádný z nich nepřiměl zatoužit po svém dotyku. Jemně zasténala a zhluboka se nadechla, když jeho prsty vklouzly hluboko do ní. Cezar tesáky lehce poškrábal citlivou pleť jejích ňader. ,,Dios. Nikdy jsem po žádné ženě netoužil tak, jako toužím po tobě."

,,Nidky?" Přinutila se zvednout asy a setkat se s jeho dýmajícím pohledem. Navzdory žáru, který její tělo spaloval, nezašla až tak daleko, aby uvěřila naprostému nesmyslu. Koneckonců, ona byla sotva tím druhem zkušených žen, které byl zvyklý si vychutnávat. ,,Odpustíš mi, když se mi to zdá těžko uvěřitelné?"

Jeho výraz neočekávaně zdrsněl. ,,Je to pravda, Anno. Od chvíle, kdy jsem se tě poprvé dotkl…"

,,CO….?" Pobídla ho, když se jeho slova vytratila.

Nastalo napjaté ticho, pak náhle zavrtěl hlavou.

,,Nebyla žádná jiná žena."

Anna sebou trochu trhla. Nevěřícně rukama orámovala jeho krásný obličej.

,,Co jsi to řekl?"

Temné oči zaplály nečitelnou emocí. ,,Nebyl jsem si důvěrný s žádnou ženou po dvě staletí. Až do minulé noci."

Tato výkonná sexuální bytost prý zůstávala v celibátu po dvě staletí? To se ani za mák nezdálo pravděpodobné.

,,To má být vtip?" zeptala se.

Jeho rty se zkroutily. ,,Žádný muž, ani démon, ani kdokoli jiný, by nikdy o něčem, jako je toto, nežertoval."

,,Ale..proč?"

Dlouhá spleť řas poklesla, aby zakrala jeho oči. ,,Chtěl jsem z toho vinit Věštce, ale nyní se obávám, že odpověď nebude zas tak příhodná."

Anna se zamračila. ,,To má jako dávat smysl?"

Zakroutil hlavou, něho odhalovala vroucí záměr v jeho temných očích.

,,Možná tohle bude."

Naklonil svou hlavu vpřed a vymohl si její rty divokým, neúprosným polibkem. Zasténala, když jí jazykem vklouzl do úst a zároveň pohyboval prstem mezi jejíma nohama v pravidelném rytmu.

Její tělo pohotově tálo pod tím milostným útokem, ale její mysl se z toho překvapivého přiznání stále nemohla vzpamatovat.

Odvrátila hlavu od jeho nájezdnických rtů a pokusila se popadnout dech, ale podařilo se jí jen naplnit své smysly Cezarovou kořeněnou, erotickou vůní.

,,Cezare?" Ignoroval ji. Tiskl se k její tváři, k růžovým záhybům jejího ucha a dolů na linii krku. Anna se zachvěla extází. "Cezare, snažíš se mě rozptýlit?"

Škádlil jí bradavku špičkou jazyka a palcem našel drobný oříšek rozkoše mezi jejíma nohama.

,,Daří se mi to?"

,,Ach," zasténala a roztáhla nohy, až se patami zaryla do matrace. Svatá dobroto, dařilo se mu to víc než dobře. Byl pár doteků od kompletního, totálního vítězství.

Naposledy olízl její bradavku, potom vytvořil dolů k jejímu pupíku řadu z polibků, ze kterých se jí zastavovalo srdce. Chvíli se věnoval jeho dráždění.

,,A co tohle?" zachraptěl.

Otočila hlavu na polštáři, nadále neschopna ybavit si, co tak důležitého vlastně chtěla. Vše, na čem v tomto okamžiku záleželo, bylo žhnoucí horko, které se jí rozlévalo v podbříšku.

Jeho rty pokračovaly níž, něžně líbaly její bok a pak se táhly planoucí cestou k vnitřní straně jejího stehna. Anniny oči se zamžily a celé její tělo se chvělo očekáváním.

,,Cezare."

Pomalu natočil hlavu, aby se na ni mohl podívat, oči mu zářily jako leštěný eben.

,,Nikdy nepochybuj o tom, jak moc tě cci, Anno Randalová. Jso mou součástí."

Jakmile mu ta jemná slova vyklouzla z úst, tesáky udeřily, prokluzující snadno její pokožku do žíly, která jí probíhala vnitřní stranou stehna.

Anna vzdechla a ruce zamotala do pokrývek, když ucítila první škubnutí. Ó …bože. Burácející vlna rozkoše se přes ni převalila, pustošila její smysly a svírala její tělo ve vyvrcholení, které ji vyrvalo z úst výkřik.

Stalo se to tak rychle, že se jí stále ještě točila hlava, když ucítila, jak se nad ní Cezar posunul a s jedním úderem byl hluboko uvnitř ní. Instinktivně zvedla ruce,aby se ho chytla za ramena. Rozevřela rty, aby přijala jeho pohlcující polibek.

Drobné záchvěvy stále cloumaly jejím tělem, když vlnil svými boky v pomalém, vytrvalém rytmu. Jeho hladká hruď se otírala o její jemná ňadra. Zdálo se to být nemožné, ale opět ucítila, jak její touha znovu roste. Vyklenula záda, aby vyšla vstříc jeho omickým výpadům.

A pak znovu, možná to nebylo takové překvapení.

Čekala dvě staletí na další ochutnání vášně. Která žena by nebyla trochu nenasytná, kdyby měla tohoto nádherného upíra zpět ve svém loži?

Anna nechala své myšlenky odplout a oddala se čirému vzrušení, Cezarovým pohybům, vůni jeho kůže, setrvávající chuti jeho rtů na svých. Zavzdychala blahem, pohledem zavěšena na tváři krásného dobyvatele, vznášejícího se nad ní.

Stálo to za to čekání.