Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Ze Styxova hrdla vyšlo hluboké zavrčení.
Bolest a slabost ho stále spoutávaly, ale byly zapomenuty,
když ho zaplavilo teplo Darcyina těla.
Dlaněmi netrpělivě bloudil po její saténové kůži. Hladil ji
na bradě i na krku. Uvnitř křičel hlady, ale přinutil se oplácet
každý sladký polibek stejně něžně, každé drobné kousnutí
konejšil svými rty a každé pohlazení vracel svýma rukama.
Její křehké a soucitné srdce ji dnes v noci přivedlo do
jeho náručí. Kdo mohl říci, zda dostane ještě někdy takovou
příležitost.
Musel si vychutnávat každičký okamžik.
A vychutnával. Našel linii její krční tepny a sledoval ji
svým jazykem. A vychutnával si to. Jeho silné ruce netrpělivě
svlékly šaty, co měla na sobě, a odhodily je na zem. A –
přitáhl si její nohy a roztáhl je, až se dotýkala jeho čnící
erekce – vychutnával si to.
Zastavil se jí dech, když na ni přitlačil svým ztopořením.
Styx strnul v očekávání, že ho odmítne. Její tělo bylo měkké
a dychtivé, ale on už znal lidi natolik dobře, aby věděl, že
často odmítají něco, po čem uvnitř velice touží.
Nastala napjatá pauza, která Styxovi připadala jako
věčnost, než zabořila svou tvář do jeho vlasů a rozevřela rty v
dráždivém pozvání.
„Darcy.“ Jedním trhnutí roztrhl svou košili na cáry, aby
mohl cítit její teplo přímo na sobě. Potom naklonil hlavu a
dovolil svým špičákům proniknout do jejího měkkého masa.
Vydechla překvapena rozkoší, zatímco Styx s jemnou
péčí pil její drahocennou krev.
Život vtékal do jeho těla, uzdravoval jeho zranění a
probouzel pocity, z čehož se začal chvět touhou.
Byla to potřeba, která byla mnohem výš nad potřebou
jídla. I nad potřebou uzdravit se. A dokonce i nad sexem.
Byla to potřeba, která vycházela z míst hluboko v něm, na
která už málem zapomněl, že jsou jeho součástí.
Styx zasténal, když ucítil, jak její prsty hladí jeho vlasy.
Nechal své ruce vyhledat křivku jejího zadečku a měkkost
vnitřní strany jejích stehen.
Její kůže byla horká a hebká jako satén, když jeho prsty
sklouzly dolů k jejím kolenům a potom zpátky k místu, kde
se její nohy spojovaly.
„Ach, bože,“ vydechla, když ponořil svůj prst do její
vlhkosti.
Styx vytáhl své špičáky a olízl malé ranky, které se začaly
zavírat. Pak nechal své rty prozkoumat její krk a ramena. U
všech bohů, chutnala tak nevinně. Takovým druhem
nevinnosti, který vycházel z duše a ze srdce. Bylo to erotické
pokušení, které upíra zbavovalo smyslů.
„Andílku, chci být v tobě. Chci tě cítit kolem sebe,“ řekl
přerývaně.
„Ano.“ Její tvář se přimáčkla k jeho krku a její horký dech
vyslal příval štěstí do jeho páteře. „Ano, já to chci taky.“
Chtěl říct něco romantického a okouzlujícího, ale
nezmohl se na víc než na hluboké zavrčení, když ho kousla
do krku svými drobnými zoubky. Zoufalá touha ovládla jeho
tělo, když sklouzl svými prsty do její vlhkosti a druhou rukou
si sundal kalhoty a prudce je odhodil pryč.
V tu chvíli nebyl zkušený upíří milenec, který nabízí
potěšení s vysokým nadhledem. Byl jenom mužem, který
zoufale chtěl být uvnitř ženy, která ho činila šíleného touhou.
„Andílku, už to nemůžu vydržet,“ zašeptal, líbajíc si cestu
přes její klíční kost a dmoucí se ňadra.
Její prsty zatahaly za jeho vlasy, maličká bolest, díky
které jenom vzrůstala jeho touha.
„Vždyť přece nemusíš,“ vyzvala ho mezi vzdechy.
Nevydržel. Sevřel její bradavku v ústech, dovolil svým
špičákům se znovu něžně zanořit do její kůže. Pak ji posunul
nad svou erekci a hluboko do ní vklouzl.
Darcy překvapeně vydechla. Zvrátila hlavu a zaryla nehty
do jeho ramen.
Styx počkal, aby jí dal chvilku si zvyknout.
Chvilku, aby také sebral svou vlastní kontrolu.
Styx ještě nezažil nic tak skvělého, jako být sevřen jejím
tělem; převzal její pomalé tempo a přirazil ještě hlouběji.
Zavřel oči, když rozkoš naplnila celé jeho tělo. Teplo, vůně,
to, že ji cítil – to vše ho unášelo do temné blaženosti.
„Styxi…,“ zašeptala. Dokázala dýchat už jen v drobných
vzdeších.
Sál zhluboka její krev, svíral její boky v rukou a dostával
se do ní znovu a znovu. Neozýval se žádný zvuk kromě střetů
jejich těl a jejích pomalých vzdechů rozkoší. Venku hlídali
Havrani a chrlič bezpochyby někde způsoboval nějaký
zmatek.
Avšak v tomto pokoji veškerý svět zmizel a nebylo zde
nic než tato žena, bez které se už skoro nemohl v životě
obejít.
Otevřel oči, aby viděl Darcy, jak se na něm hýbe. Styx
zrychlil své tempo. Mohl cítit její blížící se vyvrcholení. Bylo
už blízko. Tak blízko.
Jen na chvíli se zastavil a zapomněl se pro naprostou
krásu její tváře uvězněné v poutech vášně. Lehce zrůžovělé
tváře. Oči potemnělé a zpola uzavřené. Rty rozevřené vášní.
To byl pohled, který si chtěl uchovat v paměti už na věky.
Z úst se jí vydral drobný výkřik, když ji pohltil orgasmus
a její sevření kolem jeho erekce ho ostře dovedlo k vrcholu.
Uvolnění jím projelo překvapující silou.
S chraplavým zasténáním zvedl boky na posteli a ponořil
se do ní tak hluboko, jak jen se mohl dostat.
„Hrome, andílku,“ vydechl.
„Wau.“ Dopadla na jeho hruď s hlubokým vzdechem. „Jsi
uzdravený?“
Styx se sarkasticky usmál, když pohlédl dolů, na místo,
kde šíp probodl jeho hruď. Zapomněl úplně na všechno, co
souviselo se zraněním.
Což tedy nebylo žádným překvapením.
„Jsem jako nový,“ řekl.
„Jako nový, aha?“ podepřela se na rukou, aby mohla
provést vlastní diagnózu. Styx zasténal, protože jejím
pohybem opět uvnitř ní ztvrdl. Zdálo se, že nevnímá to
nebezpečí, když si se zřejmou starostlivostí prohlížela jeho
hruď. „Dobrý bože, je tu sotva škrábnutí.“
„Tvoje krev je mnohem účinnější než krev většiny lidí,“
řekl přerývaně.
Nad těmi slovy se ušklíbla. Jako kdyby ji zrovna dvakrát
netěšila zmínka, že není úplně člověkem.
„Vypadá to skoro jako součást toho tetování,“ prohlásila,
jasně rozhodnuta změnit téma rozhovoru.
Styx shlédl dolů na zlatého draka s karmínovými křídly,
který se mu třpytil na kůži. Vlastnil ho už spoustu let, takže si
už velice zřídka připomínal jeho původní význam ve světě
démonů.
„To není tetování.“
Nadzvedla nedůvěřivě obočí. „Nepřesvědčíš mne, že je to
mateřské znaménko.“
„Ne. To je znamení CuChulainnu.“
Zmateně na něj pohlédla. „A to má být co?“
Odmlčel se. Uvědomil si, že se mu vůbec nechce mluvit o
těch krvavých soubojích. Ne, protože by se obával, že by
mohl prozradit nějaké tajemství. Ale prostě jenom kvůli její
vrozené nevinnosti.
„Znak vůdce klanu,“ odpověděl nakonec. „Dostává se po
tom, co projdeš bitvami Durotrigesu.“
Svraštila svůj roztomilý nosík. „Bojím se ptát se dál.“
„To je skupina, která vybírá naše vůdce. Ujišťuji tě, že
jestli jsou krvavé a smrtící, tak jedině, aby předešly válčení.“
Vůbec ji jeho tvrzení nepřesvědčilo. Jistěže neměla vůbec
ponětí o nekonečných letech barbarského násilí, kterými
prošel. Nebo o brutálním masakrování ubohých démonů
zapletených do sporů.
Ovšem Styx si to všechno pamatoval příliš živě. To byl
jediný důvod, proč souhlasil, že se stane Anassem.
„Přemýšleli jste někdy, že byste své vůdce mohli prostě
volit?“
Prsty zachytil její rty, až se otřásla, a jeho tělem projela
hřejivá vlna.
„Nejsme ještě tak civilizovaní, andílku,“ řekl zastřeně. „A
kromě toho, musíme si někdy užít nějakou legraci.“
V jejím pohledu se objevil silný nesouhlas a káravě řekla:
„Existuje spoustu méně násilných způsobů, jak se bavit.“
„S tím zcela souhlasím, andílku.“ Úmyslně pohnul boky
vzhůru, a usmál se, když lehce vzdychla. „Chtěla bys mi to
předvést?“
„Myslím, že už sis užil dost ukázek,“ napomenula ho,
přestože její tělo se nezdálo souhlasit.
Ve skutečnosti reagovala s neskrývanou vášní, když začal
pomalu přirážet stálým tempem.
„Nikdy není dost,“ zašeptal. „Nikdy se tě zcela
nenabažím, andílku.“
„Styxi…“
Cokoliv chtěla říct, bylo ztraceno, když ji náhle přetočil
na záda a přikryl ji svým tělem.
Nakonec přijde svítání a on by měl spát, aby sebral zpět
své síly.
Do té doby si chtěl plně vychutnat tenhle vzácný čas, kdy
mohl být sám se svou překrásnou zajatkyní.
Bylo o několik hodin později, když se Darcy vrátila do své
komnaty a naložila se do horké vany, aby opláchla celé své
zesláblé tělo.
Byla celá rozbolavělá, ale byl to ten nejsladší druh bolesti.
Sladký a poněkud děsivý.
Darcy zavřela oči, když se ponořila do ohromné vany a
lehce si povzdechla.
Nebyla vyděšená ze Styxe, ačkoliv mohl být dost děsivý,
pokud se mu zachtělo. Bylo to spíš kvůli jejím vlastním
reakcím, ze kterých se propadala hanbou.
Skvělý sex byla jedna věc. Něco, co by se nikdy nemělo
považovat za samozřejmost nebo na co by se dalo lehce
zapomenout. Ale posledních několik hodin se Styxem to šlo
mnohem dál za skvělý sex.
V objetí jeho paží se cítila mnohem šťastnější, než by si
kdy dokázala představit. Jako kdyby byla víc než jen teplé
tělo nebo vhodný dárce krve. Jako kdyby byli propojeni nad
rámec pouhé tělesnosti.
Jako kdyby… jako kdyby už nebyla ve světě tak sama.
Neklidná z takových myšlenek, se Darcy rychle vydrhla a
vylezla z vany. S povděkem si oblékla své vlastní džíny a
pohodlné tričko.
Byla úleva mít zas vlastní oblečení. Náznak něčeho
známého a blízkého v tomto úplně cizím prostředí.
Poté, co si vyčistila zuby a projela hřebenem vlasy, se
vydala dolů. Její život byl vždycky příliš hektický, aby si
mohla dovolit se příliš parádit. Měla svou vlastní nedbalou
eleganci.
A zcela jí to vyhovovalo.
Slunce právě vycházelo, když vstoupila do kuchyně, ale
zdálo se, že zde už dlouho nikdo nebyl. Bez pochyby Havrani
byli zalezlí v tunelech, aby se ujistili, že nic nebude rušit
jejich pána, a Levet mohl létat po lesích a bavit se nějakou
svojí divokou hrou.
Tfujtajxl.
Naštěstí její vlastní večeře byla připravena od hospodyně.
Opravdu nadaná žena, která dokázala připravit lehce
osmažené tofu, které se jí jen rozplývalo na jazyku.
Možná, kdyby měla dost peněz, aby si otevřela svůj
vlastní obchod se zdravou výživou, mohla by tuhle ženu od
Vipera odlákat. Několik polic s hotovým jídlem, které by
chutnalo jako tohle, by jí určitě přivedlo zákazníky z celého
města.
Potom, co dojedla večeři, Darcy umyla nádobí a bezcílně
se vydala směrem k zimní zahradě. I přesto, že žila po větší
část svého života sama, shledávala, že rozlehlost toho domu
zvyšuje její pocit osamělosti.
Nebo možná byla jednoduše už příliš navyklá na Styxovu
přítomnost.
Nebezpečná myšlenka.
Odhodlaně ze sebe setřásla klíčící paniku, vstoupila do
zimní zahrady a začala zalévat své květiny. Nepotřebovala
úžasného, panovačného upíra, aby dala svému životu smysl.
Kdyby se během uplynulých třiceti let nenaučila už nic
víc, tak aspoň to, že by měla vždy spoléhat jenom na sebe,
aby našla naplnění.
Naslouchala jen zvuku svého dechu, zalévala své květiny
a něžně odtrhávala ovadlé lístečky. Soustředila se akorát na
nezbytnost prořezat svou přerostlou kapradinu, když ji zvuk
za ní náhle vytrhl ze snění.
Její překvapení se ještě prohloubilo, když se otočila a
spatřila štíhlou ženu s dlouhými černými vlasy, zvláštně
bronzovou kůží, a zlatýma očima, která přicházela směrem k
ní.
Neznámá byla neskutečně krásná, ale i Darcyiny
netrénované oči cítily, že byla něčím jiným než člověkem. Ne
upírem. Ale něčím.
Žena se zastavila těsně před Darcy, pomalu se usmála, a
tím byla zapomenuta veškerá nejistota z jejího ne zcela
lidském původu.
V tom úsměvu byl celý svět laskavosti a dobroty.
„Vyrušila jsem tě?“ zeptala se jemně.
„Ne tak úplně.“ Darcy sklopila hlavu na stranu. „Ty jsi
Styxova přítelkyně?“
„Úplně takhle bych to neřekla. Já jsem Shay, a ty musíš
být Darcy.“
„Shay.“ Trvalo chvíli, než se Darcyiny oči rozšířily
poznáním a uvědoměním. „Viperova… družka.“
Žena se zasmála nad jejím váhavým tónem. „Ano, trest za
všechny moje hříchy.“
Darcy si nebyla jistá, proč tím byla tak zaskočená. Shay
byla jistě dostatečně krásná, aby upoutala pozornost onoho
elegantního upíra. Ale zároveň v ní bylo cosi zemitého a
teplého. Což Viperovi rozhodně chybělo.
Myšlenka na upíra se stříbrnými vlasy Darcy přiměla dát
si ruku před pusu.
„Ach, neměla bys tu být.“
Shay zvedla obočí. „Neměla bych?“
„Já vím, že je to tvůj dům, ale myslím, že tahle zimní
zahrada je myšlená jako překvapení.“
Žena se zasmála, když se rozhlédla po krásné místnosti.
„Viper není zdaleka tak lstivý, jak si myslí, že je. Vím už
několik týdnů, že pracuje na tomhle.“ Vrátila pozornost k
Darcy, spiklenecky zamrkala a usmála se. „Nicméně, neřeknu
mu o tom, jestli mu to neřekneš ty. Muži umí být tak citliví,
když si myslí, že jsou chytřejší.“
Darcy si nemohla pomoci a opětovala úsměv. „Neřeknu
ani slovo.“
Shay popošla k polstrované lavici. „Doufám, že se zde
cítíš pohodlně. Dobře, tedy tak pohodlně, jak můžeš, když jsi
sem byla unesena proti své vůli.“ Zatahala za dlouhý pramen
vlasů, který jí padal na rameno. „Jednoho dne zarazím kůl do
Styxova srdce bez ohledu na to, jestli je Anasso nebo ne.“
„Anasso?“ zeptala se Darcy.
„Pán všech upírů.“ Shay protočila oči. „Umí to dávat dost
najevo.“
„Hmm, ano, má v sobě jistou domýšlivost,“ připustila
Darcy.
„Jistou domýšlivost? Ha! Mohl by napsat celou knihu o
chladnokrevné pýše.“
Darcy se lehce zamračila. Připouštěla, že ji Styx držel v
zajetí. A občas uměl být odměřený a vzdálený. Ale také
věděla, že má v sobě úžasné vlastnosti, které před většinou
lidí skrývá.
„Bere své povinnosti velmi vážně. Možná občas až příliš
vážně,“ řekla tiše. „Ale umí být také velice laskavý a něžný,
když ho blíže poznáš.“
Její společnice se šokované zakuckala, ale zdálo se, že cítí
Darcyinu nechuť mluvit o Styxovi zle, takže se lehce usmála.
„Na to mi bude muset stačit tvoje slovo.“
„Jestli jsi tu, abys ho navštívila, tak se obávám, že se ještě
neprobudil.“
„No, vlastně jsem tu, abych navštívila tebe.“
„Mne?“
„Viper mi o tobě vše vyprávěl, a tak jsem prostě musela
přijet, abych se s tebou setkala osobně,“ vysvětlila Shay.
Darcy se ušklíbla při vzpomínce na své krátké, ale napjaté
setkání s tím upírem. „Dovedu si představit, co asi tak mohl
říct. Nezdálo se, že by si mne zrovna zamiloval.“
„Po pravdě byl docela okouzlen.“
„Tomu se mi těžko věří. Vypadal přesvědčený, že
zavraždím Styxe, jen co se otočí zády.“
Shay žalostně rozhodila rukama. „Je jenom ustaraný o
svého Anassa. Všichni upíři jsou posedlí potřebou ho
ochraňovat.“
„To jsem si už všimla,“ řekla Darcy suše.
„Ano, předpokládám, že jsi už měla příležitost.“ Shay se
krátce zasmála, když vstala a přešla kolem Darcyiných
květin, který byly rozmístěny na dřevěných policích. Darcy
cítila jakousi neklidnou energii, která se rozlívala kolem
Shayiny štíhlé postavy. „Ty jsou tvoje?“
„Ano.“ Darcy se postavila vedle ní. „Doufám, že se
nezlobíš, že jsem ti zabrala tvou zimní zahradu, ale bála jsem
se je nechat samotné ve svém bytě.“
„Jistěže nezlobím.“ Žena se natáhla a lehce se dotkla
rozkvetlé fialky. „Očividně to s květinami umíš.“
„Miluji květiny.“
„Já také, ale nějak to vždycky skončí tím, že zabiji
všechno, čeho se dotknu.“ Shay se otočila a pohlédla na
Darcy svým zlatým, tajemným pohledem. „Možná, že bych tě
zde mohla zaměstnat, až bude skleník hotový. Budu
potřebovat někoho, kdo by mě zachránil před tím, abych se
stala rostlinným masovým vrahem.“
Darcy se usmála. „Neřekla bych ne. Vždycky se sháním
po práci.“
„Viper říkal, že jsi servírka?“
„Ještě vedle dalších věcí,“ ochotně připustila. „Nikdy
jsem nedodělala střední školu, takže beru všechno, co se
namane.“
„Jsi ve světě úplně sama?“ zeptala se Shay jemně. „Ano.“
„Jako jsem byla já po mnoho, mnoho let… Je to…“ Zlaté
oči potemněly bolestí, která se teprve teď začínala
uzdravovat.
„Osamělé?“ Dokončila Darcy se smutným úsměvem.
„Osamělé a děsivé.“ Shay potřásla hlavou, jako by chtěla
vyhnat své temné myšlenky. Potom se zcela nečekaně natáhla
a uchopila Darcyinu ruku ve své vlastní. „Dovolíš?“
„Dovolím co?“ zeptala se Darcy.
„Viper mi říkal, že si myslíš, že bys v sobě mohla mít
démonickou krev. Já jsem poloviční Shallot, což mi
umožňuje rozpoznat většinu nadpřirozených bytostí. Měla
bych být schopná říci ti něco o tvém původu.“
Darcy na delší chvíli zaváhala. Nevěřila úplně, že by jí ta
žena mohla pomoci odhalit tajemství její minulosti. Ani když
byla démonem.
Ale i tak se jí zdálo hrubé jí nedovolit to vyzkoušet.
„Co budeš dělat?“ zeptala se nakonec.
Shay nakrčila nos. „Omlouvám se, ale budu tě muset
cítit.“
Cítit mne? Ježíši. Co je to se všemi těmi lidmi?
„V pořádku,“ opatrně souhlasila.
Shay si přitáhla Darcyinu ruku k nosu a zhluboka
přičichla k její kůži. A voněla k ní znovu, a znovu a znovu.
Vypadalo to jako zvyk všech démonů.
„Zvláštní.“ Žena pustila Darcyiny ruku a ukročila zpět se
zmateným výrazem. „Přísahala bych, že…“
„Že co?“
„Že je tu zcela mizivý náznak vlkodlaka,“ přiznala Shay.
Darcy rozhodila rukama ve vzduchu. „Proboha, už jsem
se dvakrát vysprchovala a vykoupala od té doby, co jsem byla
blízko Salvátora. Mám se ještě vyvařit v bělidle?“
„Tys byla s vlkodlakem?“
„Jenom malou chvíli a on se mě sotva dotkl.“
Shay se kousla do rtu, když uvažovala nad Darcyinými
slovy. „Tím by to mohlo být.“
„Nezníš, že jsi si si tím stoprocentně jistá.“
„A také nejsem, což je velice podivné.“ Žena si zhluboka
povzdechla. „Omlouvám se, skutečně jsem doufala, že ti
budu moct nějak pomoci.“
Darcy se instinktivně natáhla a dotkla se její dlaně. „Bylo
od tebe velice laskavé, že jsi přišla a zkusila to. Vážím si
toho.“
„Musela jsem přijít.“ Její oči potemněly. „Já vím, Darcy.
Já skutečně, opravdu vím, jaké to je být jiná… Muset se
stranit ostatních, ze strachu, že by mohli odhalit pravdu…
Vždycky přemýšlet o tom, jestli budeš někdy v bezpečí…“
Darcy se jemně usmála. Cítila nepopsatelné pouto s
touhle ženou. Příbuznost, která ji hřála u srdce.
„Ty to znáš.“ Lehce stiskla Shayiny prsty. „Ale teď jsi
šťastná.“
Shay zamrkala, jako kdyby ji polekala Darcyina
vnímavost. „Ano.“
„Já jsem také. Šťastná, myslím,“ ujistila démonku.
„Trvalo mi to chvíli, ale už jsem přišla na to, že život je velmi
vzácný, přesto, jak umí být složitý. Bylo by velmi špatné
nevážit si každého dne, který mi byl dán.“
Ticho naplnilo zimní zahradu, předtím než Shayin temný
výraz vystřídal úsměv. „Viper měl pravdu; ty jsi ohromující.“
Darcy mávla rukou nad jejími směšnými slovy. „Většina
lidí si myslí, že jsem divná, ale to je v pořádku.“
„Většina lidí jsou idioti,“ odsekla pohotově Shay. „A
protože i já jsem pro všechny ostatní divná… Myslím, že
bychom si mohly dobře rozumět.“
Darcy si myslela totéž.
Poprvé v celém svém životě byla obklopena takovými
lidmi, před kterými nemusela skrývat své pravé já.
Nemusela lhát ani nic předstírat, nebo se soustředit na
neustálé divadlo, že je normální.
Bylo to… uklidňující, uvědomila si s překvapením.
Zvláštní pocit, vzhledem k tomu, že byla držena jako
zajatec upírem a pronásledována sebrankou vlkodlaků.
Ach, dobře.
Bylo to prostě další zvláštní dobrodružství v životě plném
zvláštností a podivností.