25. kapitola
DARCY Z HLUBOKÉHO SPÁNKU PROBUDIL proud tichých kleteb. S líným protažením přinutila svá těžká víčka, aby se otevřela. Zjistila, že je v posteli sama. Žádné překvapení, uvědomila si posmutněle. Poslední dva týdny ji naučily, že Styx byl nemilosrdný ve svých nárocích na sebe
samého; spal vždy jen několik hodin a pak se zas vracel ke svým nekončícím povinnostem Anassa. Velkou část nocí samozřejmě také věnoval rozmazlování své vyvolené.
Najednou už nebyla osamělý vyděděnec, který by se musel protloukat bez přátel a rodiny.
Otočila se na bok a se zasněným úsměvem pohlédla na karmínový znak zdobící její ruku. Za necelý měsíc zjistila, že patří k rodině vlkodlaků, našla přátele, mezi které patřil oživlý chrlič, démoni a bohyně. A především získala za muže silného, dech beroucího, srdce zastavujícího a k smrti milujícího upíra.
Vzato kolem a kolem, nebyl to nejhorší měsíc.
S úsměvem odhrnula pokrývku a natáhla se pro těžký župan, který byl pohozen v nohách postele. Byl jí o několik velikostí větší, ale aspoň těžký brokát příjemně hřál. Styx nelhal, když ji varoval, že jeskyně mohou být studené a vlhké.
Znovu se ozvaly tlumené hlasy. Darcy zvědavě vyrazila ke dveřím. Ani neočekávala, že bude v rozlehlých jeskyních se Styxem samotná. Byl Anasso a tak musel být celou dobu chráněn svými Havrany. Ale pět upírů, kteří tvořili Styxovu tajnou stráž, bylo většinou tak potichu, že bylo nemožné říct, kde přesně se nacházejí.
Co se asi muselo stát, že dělali takový hluk?
Darcy si opožděně přála, aby si našla také čas a oblékla si ponožky. Vstoupila do velkého pokoje, který byl spojený s ložnicí. Její pohled padl nejprve na rozdělaný oheň, který spokojeně plápolal v krbu, pak se pomalu rozhlédla po místnosti a objevila Styxe a dva z jeho Havranů, jak stojí uprostřed místnosti.
Nechápavě si všimla veliké borovice, zaražené do nádoby s pískem. Strom se nejistě nakláněl na stranu, navzdory všem snahám upírů, aby stál rovně.
Jakmile vycítili její přítomnost, tři upíři se otočili jako jeden. Oba Havrani se hluboce uklonili a mlčky vyklouzli z pokoje.
Darcy sotva postřehla jejich odchod, když kráčela ke stromu s lehkým zamračením.
„Styxi… co se to děje?“ zeptala se.
Oblečený pouze v kožených kalhotách a s vlasy volně splývajícími z ramen vypadal upír tak skvěle, jak jen krásný muž může vypadat.
A když se usmál… bože. Darcy měla co dělal, aby se jí nepodlomila kolena.
„Pokus o překvapení, miláčku,“ řekl s žalostným úsměvem. „Bez velkého úspěchu, musím uznat.“
Pomalu zavrtěla hlavou, její srdce na podivně zastavilo, když si uvědomila, co vlastně vidí.
„To je vánoční stromeček?“
„Ano.“
Pohledem sklouzla k výstředně zabaleným krabičkám, položeným na zemi. „A… dárky?“
„Myslel jsem, že je to tradice, není to tak?“
Zastavil se jí dech, kdež se sehnul a sebral jednu krabičku z podlahy a postavil se s ní přímo před ní. Byly to už roky, kdy naposledy slavila Vánoce. A ani během jejího dětství to
nikdy nebyl den skutečně naplněný srdečností a klidem, který tak zoufale potřebovala. Ne, když byla vždy a všude tak očividně nechtěná.
V tuto chvíli se ale její fantazie a sny zcela naplnily.
„Och, Styxi,“ vydechla a vzala si krabičku z jeho rukou. Jeho výraz byl neuvěřitelně láskyplný a něžný, když se dotkl její tváře. „Tohle jsou tvoje první Vánoce s tvou novou rodinou. Chci, aby stály za zapamatování.“
Přistoupila natolik blízko, že mohla položit svou tvář na jeho širokou hruď. Libovala si, že cítí dotyk jeho chladné kůže na své vlastní.
„Jsou dokonalé.“
„Otevři svůj dárek, lásko,“ naléhal.
Odtáhla se, když se snažila skrýt svůj netrpělivý úsměv. Jak vůbec někdo mohl považovat tohoto upíra za lhostejného a rezervovaného, jí bylo naprostou záhadou. Nikdy nepoznala nikoho, kdo by se o ní staral s takou láskou a péčí.
Rychlými pohyby roztrhala papír na malé sametové krabičce a s dychtivostí, která se Styxe zdála těšit, rozevřela víčko. Uvnitř objevila veliký, naprosto dokonalý prsten, posázený rubíny.
Zcela ohromená pozvedla hlavu a setkala s jeho pátravým pohledem „Dobré… nebe.“
Styx si vzal krabičku z jejích roztřesených prstů, vyňal prsten ze sametové podušky a jemně jí ho navlékl na prst.
„Myslím, že je to lidská tradice, vyměňovat si prsteny mezi zamilovanými?“ zeptal se zastřeně.
Nejistě se zasmála. „Ano, ale tohle je mnohem více než zásnubní prsten.“
Jeho dlaň se sevřela kolem jejích prstů. „A to se ti nelíbí?“
„Je nádherný, ale je to příliš moc. Neměl bys –“
„Chtěl jsem,“ přerušil ji pevně a přejel prsty po její bradě.
Pohlédl do jejích velikých očí. „Chci, abys byla šťastná, Darcy.“
Rozslzela se dojetím. Přitiskla se k němu, objala jej rukama kolem pasu a položila si mu hlavu na rameno. Rubíny byly nádherné. Styx si dal na vánočním překvapení tak záležet. Vše dělal pro ni, jen aby ji potěšil.
Tolik laskavé dobré vůle ji až nutilo plakat radostí. Ale co nejvíce naplňovalo její srdce, bylo vědomí, že tento muž je její vyvolený. Její životní partner. „Jsem šťastná vždy, když tě mám nablízku,“ řekla dojatě.
Obejmul ji rukama a něžně políbil na čelo. „I když jsem ten zloduch, který tě unesl?“
Usmála se, když si vzpomněla na tu noc, kdy ji unesl z baru. Kdo mohl tenkrát tušit, že se její život jednou provždy změní?
„Právě proto, že jsi ten zloduch, který mne unesl. Bez tebe bych asi skrývala, kdo jsem, i sama před sebou, a byla bych ve světě úplně opuštěná. Nebo ještě hůř, mohla bych být Salvátorovým zajatcem.“
Jeho paže se kolem ní stáhly s rozmrzelostí. „Salvátor.“
Odtáhla se a střetla se s jeho přimhouřeným pohledem.
„Myslíš na to, co jsi řekl? Budeš vyjednávat s vlkodlaky?“
V hlubinách jeho temných očí to zadoutnalo, ale pevně přikývl hlavou. „Vždycky držím své slovo, andílku. Půjdu před Komisi, jak jsem slíbil. Nebo alespoň půjdu, až mě konečně pozvou na slyšení.“
Zvedla ruce a pohladila ho po hrudi. „Děkuji ti.“
„Mohu si dovolit být velkorysý.“ Pohledem sklouzl k výstřihu jejího županu. „Mám vše, co jsem kdy chtěl.“
„Jsi velmi moudrý vůdce,“ zamumlala a teplo jí začalo proudit celým tělem.
„Och, velmi moudrý.“ Ustoupil a sáhl po pásku jejího županu. „Teď bych řekl, že nastal čas, abych si i já rozbalil svůj vánoční dárek.“
„Ale já jsem ti nic nekoupila,“ škádlila ho, když jí snadno svlékl obtížný župan.
Sklonil hlavu a zašeptal proti jejím rtům. „Můj nejdražší andílku, ty jsi mi dala všechno.“
