24.kapitola
K velkému úžasu všech Styx nakonec dovolil Levetovi splnit si sen o řízení nablýskaného černého Jaga. Nevnímal Darcyin zvědavý pohled a zamumlal něco o tom, že je ochoten obětovat obyvatele Chicaga, jen aby zavřel ústa tomu otravovi. Ale nepochyboval, že jeho až příliš vnímavá žena začala tušit, že není pravda, že skutečně nenávidí toho rejpavého ubreptaného chrliče tak moc, jak rád předstíral.
Kromě toho mu to dávalo perfektní záminku nechat si Darcy v náručí. Drobný démon si jízdu opravdu užíval. Pištěl radostí, nadskakoval za volantem a roztáčel motor podle Styxova
příkazu, aby je odvezl do jeho tajného sídla. Styx seděl na sedadle spolujezdce a opatrně kolébal Darcy na klíně. Sedělo se jí dobře, samozřejmě, s hlavou opřenou o jeho rameno a
drobným zadečkem přitisknutým ke vzrušené erekci.
Styx uvažoval, že by podstoupil mnohem víc než tento vlasy zvedající výlet temnými ulicemi Chicaga kvůli takovému naprostému štěstí. Přitulil tvář k Darcyiným vlasům a zhluboka se nadechl sladké vůně. Zároveň smutně uvažoval, jak jeho moc byla poražena. Jeho kdysi povýšená důstojnost a chladná logika byly nahrazeny zakrslými chrliči a tvrdohlavými anděly. A co bylo ještě horší, byl teď víceméně příbuzný s prašivou smečkou vlkodlaků.
A bylo mu to stejně všechno jedno.
Styx si přitáhl Darcy blíž a zavřel oči, zatímco Levetovi se podařilo sejmout dopravní značku a opovážlivou poštovní schránku, která byla tak hloupá, že stála u silnice. Jeli, pokud lze nesmyslné kličkování nazývat skutečnou jízdou, skoro půl hodiny, když Darcy náhle zvedla hlavu a prohlížela si spící předměstí, kterým se řítili nebezpečnou rychlostí.
„Kam to jedeme?“ zeptala se
„Do mého sídla. Mé pravé sídlo leží jižně od města.“
Pohlédla na Styxe pátravým pohledem. „Proč se nevracíme k Dantemu?“
„Protože jen co bychom přijeli, tak Shay a Abby by se na tebe vrhly a švitořily a poskakovaly kolem tebe. Byl bych rád, kdybych vůbec mohl letmo spatřit svou vlastní ženu, dokud by si nebyly jisté, že opravdu nejsi zraněná a vypověděla jsi jim už úplně všechno, co se stalo. Jsem prostě sobec a chci strávit následujících několik století tak, že tě budu mít pouze pro sebe.“
„Ach.“ Vrátila hlavu na jeho rameno a spokojeně se usmála. „Jak je to daleko?“
Styx jí něžně masíroval krk a rty se dotýkal saténové kůže na jejích spáncích. „Několik hodin Levetovým osobitým řízením. Řekl bych, že budeš mít dost času na zdřímnutí.“
Ztišil hlas. „Věř mi, tvoje nervy ti budou velice vděčné, kdyby se ti podařilo během jízdy usnout.“
„Hej…“ Levet začal protestovat, ale hned přestal, protože se musel soustředit, aby se vyhnul nešťastné popelnici u garáže.
Darcy se zachichotala a přitiskla se blíž ke Styxovi.
„Nejspíš máš pravdu.“
Styx si užíval sladké teplo, které kolébal v náručí, a podařilo se mu držet jazyk za zuby. Kupodivu také mírnil svůj vztek, když chrlič porazil poslední dopravní značku a řítil se s nimi po silnici, která vedla ke Styxovu soukromému panství. Naštěstí v širé krajině už bylo méně objektů, které by přitahovaly Levetovo řidičské umění. Díkybohu. Nic než pár malých borovic a keříků odsouzených k záhubě.
Skoro o tři hodiny později Levet zaskřípěl brzdami a zastavil před starou farmou. Ačkoliv byla ve výrazně lepším stavu než hotel, který si vybral Salvátor za své útočiště v Chicagu, Styx nemohl popřít, že to bylo nic ve srovnání se sídly Danteho a Vipera. Ale ne pokud někdo dával přednost
tichosti venkova a přírodním krásám skalnatých kopců, kvetoucím stromům a mocné řece Mississippi.
Brzy zanechal marné lítosti, že nevlastní bohatý, rozlehlý dům, jaký by mohl udělat dojem na jeho novou ženu. Potom, co žila několik let na ulici a ve stísněných pokojích, předpokládal, že bude potěšena možností sama si navrhnout a nechat postavit nový dům svých snů. Kromě toho, i když jeskyně za domem mohly být temné a ponuré, pro tuhle chvíli poskytovaly přesně to, po čem toužil.
Absolutní bezpečí a ten druh ničím nerušeného soukromí, které bude trvat tak dlouho, jak jen si bude přát. Jeho Havrani přijedou před úsvitem, a nikdo, vůbec nikdo, nebude mít dovoleno přejít přes práh.
Opatrně, aby nevzbudil ženu ve svém náručí, Styx vyklouzl z auta.
„Vrať se k Viperovi a ujisti ho, že jsme v pořádku. Promluvím s ním za pár dní,“ přikázal a lehce se usmál.
„Och, Levete…“
„Oui?“
Jeho pohled schválně přejel po nablýskaném autě, které teď bylo plné odřenin a škrábanců, o velké promáčklině na nárazníku ani nemluvě.
„Mohl bys zvážit, jestli neopustíš Illinois před tím, než Viper bude mít možnost se lépe podívat na své auto. Zabíjel už i pro míň.“
Chrličova šedá kůže vyloženě zesinala. Přes všechnu Viperovu uhlazenou sofistikovanost ho občas dovedl posednout zcela mimořádný vztek, že bylo radno se mu klidit z cesty. Navíc byl posedlý láskou ke své drahé sbírce automobilů.,Kombinace, které nevěstila pro drobného démona nic dobrého.
Levet jasně vycítil nebezpečí, do kterého se dostal, a těžce polkl.
„Přiznávám, že mám nepřekonatelnou touhu navštívit Západní pobřeží,“ řekl rozechvěle. „Prosinec v Chicagu bývá toujours… vždycinky tak depresivní.“
„Dobrý nápad.“
Styx se uchechtl pod vousy při představě Viperovy reakce na zbídačeného Jaga, vstoupil do domu a zamířil přímo do sklepem. Zde pak už snadno otevřel tajný vchod, který vedl do rozsáhlého labyrintu jeskyní, vyhloubených pod útesy. Navzdory inkoustové tmě a složitému bludišti chodeb ani na moment nezaváhal. Našel by cestu i se zavázanýma očima. Vzduch byl čím dál chladnější, jak sestupoval hlouběji a hlouběji pod zem, a plný studené vlhkosti, takže se Darcy ve spánku otřásla.
Zamračil se a změnil směr. Jeho vlastní komnaty byly naprosto nevhodné. Mnohem lépe by se hodily pro trolla než pro mladou ženu. Předchozí Anasso se nicméně rád obklopoval přepychem. Takže v jeho komnatách by měla Darcy alespoň pohodlí. Potlačil potřebu se ušklíbnout a vstoupil do velkého sálu.
Rázně jím prošel a položil Darcy na širokou postel, která byla povlečena zlatě a rudě. S opatrností uložil své rozkošné břemeno doprostřed načechraných podušek a zakryl spící
ženu přikrývkou. Potom odhodlaně překonal svůj přirozený odpor k ohni a podpálil dříví, přichystané v ohromném krbu.
Jakmile si byl dostatečně jistý, že oheň vydrží několik hodin, sundal svůj těžký plášť a vrátil se k posteli. Byl zesláblý, ale sotva se natáhl vedle své vyvolené, uvědomil si, že dá před spánkem přednost prohlížení její světlé, dokonalé tváře. Otočil se na bok a bojoval s touhou pohladit hebkou kůži na její tváři.
Což byla zbytečná oběť, protože najednou otevřela oči a pohlédla na něj s ospalým úsměvem.
„Styxi?“
„Ano, můj andílku?“
„My jsme teď ve tvém sídle?“
Usmál se a pohladil lehce její tvář, jak si přál. „Ano, to je ono. Alespoň pro tuhle chvíli.“
Posunula se a opřela se o polštáře, ale zároveň tímto pohybem přitiskla své štíhlé tělo blíže k jeho. Styxovým tělem při tom dotyku projelo spalující teplo.
„Máš v plánu se přestěhovat?“ zeptala se.
Snažil se ovládnout nápor čistého chtíče. Mít Darcy v posteli bylo pokušení, kterému nikdy nebude schopen odolat.
„Až budeš připravena, vybereme si nové místo společně,“ slíbil.
Její oči se rozšířily a pak se škádlivě zasmála. „Budeme kupovat dům?“
„A proč se tomu směješ?“
„Já nevím.“ Natočila se tak, že byla tváří přímo u jeho. Pohyb, který Styx nadšeně uvítal. „Zdá se mi to trochu… domácké pro takového hrůzostrašného upíra.“
„Och, mám v plánu zůstat hrůzostrašný,“ zavrčel, obtočil kolem ní ruce a přitiskl si ji blíž k sobě. „Alespoň v některých věcech.“
Usmála se, v očích jí smyslně zablesklo, když se natáhla a začala rozplétat jeho vlasy.
„A jaké věci tím míníš?“
Plynulým pohybem jí přetáhl svetřík přes hlavu a svlékl jí i džíny, které mu protivně stály v cestě. A vzápětí na podlaze skončilo i její saténové spodní prádlo.
„Dávám přednost činům před slovy,“ zašeptal jí ke spánkům. Rukama zároveň přejížděl s nedočkavou žádostivostí po její holé kůži. Zastavil se jí dech, když prsty uchopil její měkké ňadro.
„Vždycky jsem měla nejraději muže činu,“ řekla hlasem zastřeným touhou.
Styx se plně ponořil do akce. Do velké akce, která je oba zanechá uspokojené a vyčerpané.
Ale když zvedla ruce na jeho ramena a objala ho v milostné výzvě, zjistil, že sám na dlouhou chvíli prostě jenom shlíží a kochá se její zrůžovělou tváří a očima potemnělýma touhou. Na celém světě neexistovalo nic krásnějšího, nic drahocennějšího, než byla tato žena. Stala se jediným
smyslem jeho života.
Srdce se mu rozbušilo zvláštní, omračující něžností, kterou dokázala rozdmýchat pouze Darcy.
Něžnost, o které by i jeho nejbližší přátelé přísahali, že ji v sobě nemůže mít.
„Darcy… můj andílku.“
Sklonil hlavu a lapil její žádostivé rty v jemném polibku. Neměl ani Danteho okázalý smysl pro romantiku, ani Viperovu poetickou povahu. Neznal slova, jakými by Darcy vyjádřil, co pro něj znamená, takže jí to musel dokázat činy.
Prohloubil svůj polibek a vychutnával si její chuť, zatímco rukama objevoval štíhlé ženské křivky. Byla tak drobná, tak strašně křehká, ale zároveň v jejím těle byla síla, když se proti němu pevně prohnula a zaryla nehty do jeho ramen.
Dával pozor na své špičáky a opatrně vklouzl jazykem mezi její rty. Darcy tiše zasténala a začala z něj prudce svlékat košili, aby se mohla dotýkat jeho hrudi. Pomalu sjela k pásku jeho kožených kalhot. Styx se ochotně zaklonil, by jí pomohl. Společně se jim podařilo rychle jej svléknout do naha. Vzrušeně se položil mezi její nohy. U všech svatých, nebylo nic lepšího než cítit teplo její kůže, jak se tiskne k jeho. Bylo to jako zahalit se do vyhřátého hedvábí. Fantazie pro každého upíra.
Sklonil hlavu dolů, přitulil se k jejímu krku a přičichl k její kůži. Vůně krve mu naplnila smysly.
S námahou odolal potřebě zanořit své špičáky do křivky jejího krku. Byl už ztopořený a tvrdý. Ve chvíli, kdy by ochutnal krev, by byl ztracen. Cestoval ústy po její klíční kosti, zlíbal ji celou, až objevil nádhernou křivku jejích ňader. Darcy si slastně povzdychla a prsty propletla překrásné
Styxovy vlasy.
„Styxi.“
„Ano, andílku,“ vydechl roztouženě, když se rty přibližoval k ztvrdlému vrcholku bradavky.
„Styxi, já chci…“ Utichla, když ji začal sát se zvyšující se intenzitou. „Počkej, nemohu přemýšlet.“
„Neočekává se, že budeš přemýšlet,“ ujistil ji a obrátil svou pozornost zpět k její bradavce.
„Ale já chci dokončit obřad.“
Styx jakoby zkameněl. Pomalu zvedl hlavu a setkal se s jejím odhodlaným pohledem. „Co jsi to řekla?“
Natáhla se a sevřela jeho obličej v dlaních. „Chci být tvou ženou, Styxi.“
Divoká, skoro bolestivá radost sevřela jeho srdce, ale přísně se hlídal, aby to nebylo vidět v jeho tváři.
„Víš, co říkáš?“
Oči jí zajiskřily pobavením. „Možná vypadám jako typická tupá blondýna, ale obvykle rozumím slovům, která vycházejí z mých úst.“
Pozvedl obočí nad jejím škádlením. „Darcy, spojit se s někým tímto obřadem není jako lidská svatba. Nedá se z toho vystoupit. Budeme spojeni na celou věčnost.“
Její pohled zůstal stále stejný. „Dobře, nevím, jestli mám před sebou celou věčnost, má lásko, ale vím, že všechen čas, co mám, chci strávit s tebou.“
Uchopil ji za bradu, jako by hledal v jejích očích, jestli je pravda, co říká.
„Je to opravdu to, co si přeješ?“
„Ano, je to přesně to, co si přeji.“
Pomalu se usmál. Jeho ženou. Na celou věčnost.
„Tak se to stane.“
Také se usmála. „Řekni mi, co musím udělat.“
Styx se jí stále díval do očí a prstem začal lehce putovat
dolů po křivce jejího krku. Cítil horkou krev, která proudila
přesně pod její světlou kůží.
„Musím se napít,“ zašeptal váhavě.
Téměř se obával, že by se mohla zaleknout. Ačkoliv mu už svobodně dala svou krev, tentokrát to znamenalo něco víc než pouhé občerstvení. Tohle bylo svázání, které ji k němu připoutá bez šance na útěk. Kromě toho nebyl to zrovna druh romantického obřadu, o kterém snívají mladá děvčata.
Ale s připraveností, která ho zaskočila, přitlačila jeho hlavu ke svému hrdlu a jemně ho požádala, aby si vzal, co mu dávala.
Styx blaženě zasténal a zanořil své špičáky do jejího čekajícího masa. Okamžité potěšení rozpálilo jeho tělo. Byl připravený na něco úchvatného. Intimní sdílení krve je vždy velmi erotické.
Ale neočekával příval spalující rozkoše, který ho zalil jako bouřlivá vlna.
„Darcy.“
S tichým zavrčením sjel rukou po jejím těle, a hledal teplo mezi jejíma nohama. S úlevou zjistil, že už je pro něj zvlhlá. Potřeboval být uvnitř ní, když pil její krev. Bylo nutno dokončit svázání tím nejintimnějším způsobem, jak jen bylo možné. Jakoby vycítila jeho potřebu, Darcy obtočila nohy kolem jeho boků a prohnula se v tichém pozvání. Styx vděčně zasykl, když se natočil a vklouzl do ní s hlubokým přiražením.
Zachvěl se, když se kolem něj sevřela. Tohle je ráj, uvědomil si Styx. Potom mu mysl zahalila rozkoš a on rozhoupal boky s divokou intenzitou. Tohle byla dokonalost obřadu, ve kterém jsou muž a žena skutečně navždy svázáni.
Styx bojoval s blížícím se vyvrcholením a vklouzl rukou mezi ně, aby mohl laskat zřídlo její touhy. Cítil, jak se chvěje, jak vrcholí a stahuje se kolem něj, jak zarývá nehty do jeho kůže.Vykřikl temnou slastí, když jím proudila její krev. Cítil její srdce, její rozkoš, její nezměrnou lásku, její naprostou oddanost.
Jako kdyby se z nich stala jedna bytost. A nic nikdy nebylo tak úžasného. Styx slyšel, jak Darcy jemně lapá po dechu a potom ho úplně pohltily drobné dozvuky její rozkoše. Krátký okamžik sebekontroly byl ztracen, vzepjal se a vlil se do ní.
„Má vyvolená,“ vydechl a sklonil hlavu, aby mohl přitisknout svou tvář ke křivce jejího krku. „Můj věčný andílku. Moje spáso.“
