Sága Stmívání a jiné upírské knihy

Salvátor měl pěkně mizernou náladu. Poté, co vyšel z Darcyina pokoje, vyhledal své podřízené vlkodlaky, aby se ujistil, že jsou připraveni na nevyhnutelný příjezd upírů. Připouštěl, že v sobě má jistou dávku arogance. A nepochybně také zdravou porci ješitnosti. Ode dne, kdy se
narodil, byl rozmazlován každým vlkodlakem, se kterým se setkal. Byl předurčený stát se králem. Čistokrevný s bezvadným rodokmenem, který vynikal mocí a silou vysoko nad ostatními, dokonce už od těch nejranějších let. A mimo to byl obdařen tím druhem mužské krásy, kvůli kterému o něj ženy bojovaly. Někdy na život a na smrt. Takže nebylo nijak divné, že předpokládal, že každá žena by ho chtěla mít ve své posteli.
Vstoupil do své soukromé kanceláře, přešel po staré prošlapané podlaze a nalil si velkou sklenku brandy. Raněná pýcha ho nutila, aby se vrátil zpátky nahoru a dokázal té nevděčné děvce, jaké potěšení právě neuváženě odhodila stranou.
Nevěnoval pro nic za nic desítky let tréninku, aby vypiloval své postelové dovednosti. Žádná žena neopouštěla jeho lože neuspokojená. Ale větší část jeho osobnosti nechtěla podlehnout
takovým základním instinktům. Jak řekl Darcy, nebyl zvíře. Vzít si ženu proti její vůli mu bylo naprosto odporné.
Dokonce i když by to znamenalo získání vzácných dětí, které tak zoufale potřebovali.
Takže co teď?
Salvátor ztuhl, když ucítil, jak drahý parfém naplnil vzduch. Na chvíli uvažoval, že by mohl proskočit blízkým oknem. Dokázal by snadno vyběhnout po kolmé stěně nahoru a uniknout tak na střechu. Vycenil zuby, když si uvědomil, jak zbabělým směrem se ubírají jeho myšlenky. Nebál se žádného muže a už vůbec ne ženy. Dokonce ani Sophie. Opřel se nenuceně o stůl a klidně usrkl brandy, když se dveře tlakem otevřely a vstoupila krásná čistokrevná.
Lehce se usmála, když se před ním zastavila, a nechala svůj vyzývavý pohled klouzat sem a tam po jeho těle.
„Nešťastný Salvátore, nevypadáš obzvlášť spokojeně na muže, který se právě vrací z postele své chotě,“ protáhla s lascivní koketérií.
Záměrně znuděně si povzdechl. „Odejdi pryč, Sophie.“
Zelené oči se zaleskly nespokojeností. Byla ženou, která od každého muže ve svém okolí čekala, že bude říčný touhou, když byla poblíž.
„Jak bych mohla?“ Pohledem sklouzla k jeho poloprázdné sklenici. „Jakožto matka musím být znepokojená, když najdu muže své dcery, jak utápí svůj smutek v brandy.“
„Jeden panák je ztěží utápění.“
„Tak potom piješ, protože je to pro tebe jediná cesta, jak přinutit sám sebe k naplnění svých povinností?“ Výsměšně mlaskla jazykem. „Jak smutné.“
„Drž hubu, Sophie.“
„Neshledáváš jí atraktivní?“
„Shledávám jí mnohem atraktivnější než její matku.“
„Kruté.“ Krátce se pohrdavě zasmála. „Pověz mi, co tě trápí.“
Salvátor dopil zbytek své brandy a s hlasitým klapnutím položil sklenici na stůl.
„Tvoje dcera se rozhodla, že si nepřeje, abych se stal jejím chotěm.“
„No a? Co na tom záleží?“ Sophia lhostejně pokrčila rameny. „Je teď tady a je ve tvé moci.“
„A proti své vůli.“ Náhle se narovnal a bojoval s nutkáním ji uhodit. Sophia měla ráda, když k ní muži byli hrubí. Nechtěl jí dopřát takové potěšení. „Já žádnou ženu znásilňovat nebudu.“
Sophia snadno vycítila odpor, který v něm začínal kypět, ale jen se pobaveně ušklíbla.
„Snad nepochybuješ o svých přesvědčovacích schopnostech? Podívej, Salvátore, tady jde o tvoje koule, a ty snad máš, ne?“
Hluboce zavrčel. Jak, sakra, to sladké, nevinné dítě o patro výš mohlo vůbec vyjít z lůna této ženy, to bude navždy záhadou.
„Moje koule jsou úplně v pořádku. Jenže ona si myslí, že je zamilovaná do upíra.“
„Takže? Časem na něj zapomene.“ Sophia se natáhla a přejela dlouhým, nalakovaným nehtem po Salvátorově tváři.
„Láska není víc než falešná iluze, kterou muži používají, aby lapili ženy do věčného otroctví.“
Salvátor se ušklíbl. „Okouzlující.“
„Snad nevěříš na lásku?“
Salvátor si snažil zachovat netečný výraz. Láska mezi vlkodlaky nebyla teď ničím víc než mýtem. Honba za plozením dětí se stala náročným posláním a nic tak obyčejného jako city nebo dokonce vášeň tomu nesmělo stát v cestě. Bylo by to bráno jako pouhá osudná slabost, kdyby připustil, že v hloubi duše toužil nalézt jedinou ženu, která by byla jeho pravou družkou.
Salvátor si uvědomil, že ho Sophia sleduje se vzrůstající zvědavostí, a tak se přinutil nonšalantně pokrčit rameny.
„Nezáleží, zda věřím nebo nevěřím. Dokud Darcy…“
„Och, svatá prostoto! Prostě padej nahoru, ať už to máš za sebou,“ zavrčela Sophie nespokojeně. „Jednou ji přivedeš do jiného stavu a pak ji naservíruješ někomu, kdo nebude mít
tvůj uhlazený jemnocit. Co třeba Huntley? Má rád, když může přemáhat vzpouzející se ženy.“
Salvátor ztuhl. Nemohl uvěřit, že by Sophia byla až tak bezohledná, aby předhodila svou vlastní dceru takovému zběsilému zvířeti.
„Ty jsi fakt děvka.“
„Ano, já vím.“
Pozvedl ruku a už chtěl násilím vystrkat tuhle odpudivou ženu ze své pracovny, ale v tu chvíli byl vyrušen.
Jeho smysly se zostřily na plnou pohotovost, když zaklonil hlavu a nasál nosem vzduch.
„Někdo přichází.“
Sophia ostře zasyčela. „Do hajzlu, to jsou upíři.“
„Dobře.“ Salvátor se chladně usmál. Všechny myšlenky na Darcy a jeho neradostnou povinnost byly zapomenu ty, když jím projela vlna nenávisti. To bylo to, co chtěl. Příležitost zbavit se jednou provždy toho, co mu znepříjemňovalo život. Právem či neprávem obviňoval upíry za ubývání vlkodlaků. A nejvíc ze všech Styxe. Zaplatí za všechno, co provedli jeho lidem. „Jen co Styx vstoupí do mého útočiště, zabiju ho. Ani Komise nebude moci odsoudit vlkodlaka za obranu svého území.“
Sophia přecházela po pokoji se zjevmým rozrušením.
„Myslíš, že bude tak pošetilý?“
„To jsi nevnímala nic, co se tady dělo?“
Vyslala k němu ostrý pohled. „Jestli musíš něco říct, tak ven s tím.“
„Je s ní spojen obřadem.“
„Obřadem spojení?“ Náhle se zastavila.
„Cítil jsem ho z ní. Nic ho nezastaví, aby se k ní zkusil dostat.“
„Jsi šílený?“ Sophia zbledla a dala si ruku na srdce. „Upír po obřadu spojení? Všechny nás zabije.“
„Nejsem nijak nezkušený v bojích, Sophie,“ v Salvátorovi se ozvala jeho hrdost. „Mám už rozmístěné své nečisté a připravenu spoustu ošklivých překvapení. Nenajdou v nás tak
snadnou kořist, jak očekávají.“
Sophia se krátce nevesele zasmála a otočila se ke dveřím.
„Jsi blázen, Salvátore, a já pro tentokrát nehodlám zůstat, abych se nechala zamordovat těmi krvecucáky.“
„Fajn, uteč pryč, Sophie. Já zatím přivítám a ztrestám ty arogantní bastardy. Mám v plánu zůstat a bojovat.“
Zastavila se a pohlédla na něj přes rameno. „Vrátím se a zakopu, co zbude z vašich kostí.“
Salvátor se díval, jak se za ní zavírají dveře, potom otočil hlavu a plivl na zem.
„Poseroutka.“
 

Navzdory svým nezpochybnitelným dovednostem a plynulé ladnosti pohybů Styx zjistil, že má co dělat, aby udržel tempo s Levetem. Na druhou stranu to nebylo až takové překvapení
vzhledem k Levetově malé postavě, díky které se mohl perfektně pohybovat úzkou kanalizací, zatímco Styxovo mnohem větší tělo se muselo ohýbat téměř dvojnásobně.Ještě horší bylo, že zápach, který naplňoval zatuchlý vzduch stoky, by stačil odradit i toho nejodhodlanějšího
démona.
Styx odkopl stranou krysu, dost velkou na to, aby spolkla menší auto, a vzápětí narazil hlavou do ocelového šroubu, který trčel ze stropu.
„Pro lásku boží, chrliči, zpomal,“ sykl, když si prsty stíral krev z čela.
Levet pohlédl přes rameno a zaklepal křídly. „Myslel jsem, že jsi byl dychtivý dostat se k Darcy?“
Styx hrdelně zavrčel. Téměř šílel touhou být opět se svou ženou. Pouze vědomí toho, že nezbytně potřebuje zachovat chladnou rozvahu, aby se mu podařilo Darcy získat, drželo
jeho kvílící bolest na uzdě.
„Pro případ, že sis toho dosud nevšiml, věz, že jsem značně větší než ty.“
Levet přimhouřil pohled. „Och, jistě, předhazuj mi svou výšku.“
Styx si s námahou zachoval trpělivost. Kdyby nevěděl, že Levet zbožňuje Darcy skoro jako on sám, už by toho otravného pitomce zardousil.
„Chtěl jsem říct, že je kvůli tomu mnohem těžší plazit se kanály. Jak daleko ještě musíme jít?“
Jako kdyby vycítil křehkost Styxovy sebekontroly, Levet začal být nepřirozeně vlídný.
„Je tu poklop jen pár metrů vpředu.“
Dobře, díky bohu za to. „A tím se dostaneme do podzemního parkoviště?“
„Ano. A pak tam jsou schůdy, které nás dovedou do
horních podlaží.“
„Určitě budou střeženy,“ zamumlal Styx, frustrovaný
svou neschopností vycítit přítomnost jiných bytostí přes těžké
železo, které je obklopovalo. Nepochyboval ani na moment,
že Viper a jeho klan už obklíčili zchátralý hotel. Takže by
vlkodlaci měl být plně zaměstnáni hordou upírů. Ale
rozhodně nechtěl Salvátora podceňovat. Nenechal by Darcy
zcela nechráněnou. „Musíme udeřit dříve, než budou moci
spustit poplach.“
„Neznepokojuj se, upíre. Mám perfektní zaříkadlo…“
„Ne. Žádná zaříkadla,“ rozkázal Styx divoce. „Poradím si
se všemi nečistými, které bychom mohli potkat.“
Levet uraženě zachrochtal. „Nevděčný pacholku.“
„Už jsem tě viděl kouzlit, Levete. Nebudu vystavovat
Darcy tvé nešikovnosti.“
Levet blýskl přes rameno potutelným úsměvem. „Máš to
těžké, prastarý.“
Jestli doufal, že Styxe naštve, marnil čas. Styx byl
smířený s tím, že jeho život se teď točí pouze kolem jedné
drobné ženy. A kupodivu to bylo téměř bezbolestné. Téměř.
„Je to moje žena.“
Levet zůstal naštěstí zticha, protože se museli protáhnout
slizem kanálu. Ne, že by Styx očekával, že mu to dlouho
vydrží. To už by mnohem spíš mohla spadnout obloha, než
by tenhle chrlič držel jazyk za zuby.
Zázrak trval méně než minutu. Levet si odkašlal a s tváří
otočenou stále kupředu, prohlásil: „Víš, že je možné, že by
mohla chtít zůstat raději se svou rodinou?“
Styx sebou trhl. Proklatý chrlič. Ponuré myšlenky byly
rozptýlením, které sotva v této situaci potřeboval.
Styx se protlačil o něco dále vlhkou, špinavou stokou, a
stiskl zuby, protože ho bolestivě bodlo u srdce.
„Zvážil jsem tuto možnost.“
„A?“ dotíral Levet.
Ten démon byl buď úplně blbý nebo neuvěřitelně naivní.
Nikdo se ždibíčkem zdravého rozumu by se nešťoural v
upírově ráně.
„A neodvedu ji odsud proti její vůli,“ procedil skrz zuby.
„Opravdu?“ Levet překvapeně zakuckal. „To je velmi…
neupírské.“
To samozřejmě bylo.
A šlo to proti všem jeho instinktům.
Ale už dostal tvrdou lekci, že nemůže Darcy nutit silou,
aby zůstala po jeho boku.
Jeho tvář byla najednou chmurná. „Neřekl jsem, že
nestrávím zbytek věčnosti tím, že se ji budu pokoušet
přesvědčit, aby si to rozmyslela.“
Chvíli bylo ticho, pak si Levet lehce povzdechl. „Vybere
si tebe, Styxi. Přes všechny její dobré vlastnosti se zdá, že má
zavražděníhodný pokleslý vkus a zamilovala se do tebe.“
Styxovo srdce se při démonových slovech rozbušilo.
Přesně jako kdyby byl slabý, citlivý člověk, a ne vládce a
vůdce všech upírů.
Patetické.
Opravdu patetické.
Ale, co měl démon uvízlý v osidlech lásky dělat? „Ona ti
to přiznala?“ zeptal se.
„Nemusela. Jsem Francouz.“ Levet vzdušně mávl rukou.
„Poznám lásku, když ji zřím.“
Styx si ani nevšiml, že hlavou narazil do dalšího
vyčnívajícího šroubu.
Věděl, že se k němu Darcy cítí připoutaná. A zároveň, že
její city jsou velice zamotané.
Odvažoval se dokonce doufat, že časem by mohla být
ochotná nabídnout mu dokončení jejich vzájemného svázání.
Ale nevěděl, jestli to vše stačí, aby dokázala překonat
svou touhu po rodině.
Darcy zaskřípěla zuby a pokračovala v tahání za železné
řetězy. Zápěstí měla napuchlá a rozedřená z toho zápasu až
do krve, ale odmítala připustit porážku.
Sakra, slunce již muselo dávno zapadnout a nebylo
pochyb, že Styx se už vydal na svou hrdinskou výpravu.
Musí se dostat pryč dříve, než se všichni pobijí.
Darcy klela a kroutila s těmi ďáblem ukovanými řetězy,
že skoro si nevšimla slabého mrazení na kůži a tichého
šepotu, který se ozval v její hlavě.
„Darcy.“
Strnula a dech se jí zúžil náhlým strachem. „Styxi? Kde
jsi?“
„Jsem blízko. Jsi sama?“
„Ano, ale Styxi, je to příliš nebezpečné,“ pronesla nahlas,
protože neměla ponětí, jestli je opravdu v její mysli nebo ne.
„Salvátor tě bude očekávat.“
„Vlkodlaci jsou zabaveni.“
Darcy se neodvážila zeptat, jaký druh rozptýlení má na
mysli. Začínala se učit, že nevědomost je opravdu blažená.
„Nezáleží, jestli jsou zabaveni, ale on se dozví, že jsi
tady.“
„Nebojím se smečky psů.“ Z jeho hlasu Darcy vnímala
proud odhodlání a rozhodnosti.
Ďas aby to spral. Její vlastní potlačované emoce hrozily
rychlým vzplanutím. Proč si muži vždycky připadají, že jsou
povoláni do zbraně?
„Teď není vhodná doba na tvoje chlapácké kecy,“
procedila. „Akorát všechno ještě zhoršíš.“
V její mysli bylo náhle hrobové ticho a na chvíli si
myslela, že byl od ní odtržen. Potom jí přejel mráz po zádech.
„Ty si nepřeješ být odvedena?“ zeptal se. „Chceš raději
zůstat?“
Navzdory vzdálenosti Darcy snadno vycítila Styxův
panický strach. Bál se, že mu řekne, aby odešel, protože se
rozhodla zůstat s vlkodlaky.
Srdce se jí sevřelo bolestí.
Ne. Ach ne.
Myslela si, že potřebuje rodinu, aby naplnila své srdce,
ale nebylo to nic víc než iluze. Všechnu lásku a bezpečí, jaké
mohla kdy potřebovat, nalezla v náručí svého upíra.
„Samozřejmě, že tu nechci zůstat,“ řekla konejšivě. „Ale
nechci, aby ses vystavoval nebezpečí.“
Zalila ji jeho úleva. „Jediné nebezpečí, které mi hrozí, je,
že budu odtrhnutý od tebe,“ řekl pevně. „Nemohu bez tebe
žít.“
„Umíněnče,“ zamumlala. Znala ten tón. Přijde, aby ji
odvedl. A nic, ani peklo samotné, ho nemůže zastavit. „Buď
opatrný.“
Potlačovaný smích zazvonil v její mysli. „Ano, ovšem,
můj andílku.“
Darcy se unaveně opřela o polštáře a snažila se zpomalit
zběsilou rychlost svého srdce.
Sakra, sakra.
Co když Salvátor číhá ve stínech, aby na něj zaútočil ze
zálohy? Ten vlkodlak byl zoufalý. A zoufalý démon je jistě
nebezpečný démon.
Styx může být zraněn. Možná dokonce zabit…
Děsivá myšlenka byla naštěstí přeťata, když se dveře
prudce otevřely a známá mužská postava přešla přes práh.
Zaplavila ji mohutná vlna úlevy, když opět spatřila
krásnou bronzovou tvář a mužné tělo, oblečené v černé kůži.
S havraními vlasy, spletenými do copu, a dlouhým
mečem, připásaným na zádech, vypadal každým coulem jako
válečník. Ale vše, co Darcy viděla, byl něžný milenec, který
změnil její život.
„Styxi,“ vydechla rozechvěle a hlas se jí stáhl silným
dojetím.
Ozvalo se pomalé, nebezpečné zavrčení, když Styx
přiskočil a dotkl se jejích krvácejících zápěstí.
„Zabiju ho,“ procedil. Jeho mdlý tón byl strašidelnější,
než by mohl být jakýkoliv výkřik. „A bude to tak pomalé a
bolestivé, jak jen dokážu.“
„Ne.“ Otočila ruku, takže mohla jeho chladné prsty
obejmout svými. „Jen mě osvoboď. Ať se odsud můžeme
dostat.“ Temné oči zadoutnaly potlačovanou zuřivostí.
Uchopil železná pouta a lehce je rozlomil ve dví. Avšak když
zavadil o její pleť, byl jeho dotek jemný. Skočila z úzké
postele a zhluboka se nadechla. „Díky bohu.“
Sotva se chodidly dotkla podlahy, Styx ji hned pozvedl do
svého náručí. Rty líbal její čelo a potom se zaklonil, aby si
přimhouřeným pohledem mohl prohlédnout její nateklou tvář.
„Ty jsi zraněná.“
Darcy se ušklíbla a přitulila se blíž k jeho pevnému tělu.
Co na tom, že se chovala jako v nejhorším klišé? Slabá,
ohrožená žena spoléhá na svého velkého, zdatného muže, že
ji zachrání. Byla příliš šťastná, než aby se o to starala.
„Pozdrav od mé milované matičky,“ zamumlala do jeho
hrudi.
Styxovy ruce se sevřely pevněji a tváří zůstal přitisknut k
temeni její hlavy. „Je mi to líto, Darcy.“
„Na tom nezáleží. Ona je…,“ Darcy zavrtěla hlavou.
„Dobře, není ani trochu taková, jak jsem si představovala, že
by měla být. Abych byla zcela upřímná, přála bych si,
abychom se nikdy nepotkaly. Raději bych byla osamělý
sirotek, než bych ji prohlásila za svou matku.“
„Už nejsi osamělá, Darcy.“ Z toho divokého prohlášení jí
vyskočila po těle husí kůže. „Máš muže, který je k tobě
připoután. A rodinu netrpělivě čekající, až tě vrátím do jejich
péče.“
Darcy si nemohla pomoci a musela se usmát, když si
vybavila Shay a Abby a jejich arogantní partnery.
Starali se o její dobro a poskytli jí mnohem více péče než
jakýkoliv z vlkodlaků. Včetně její matky.
Ano, to bylo to, co dělá rodinu rodinou.
„Ano,“ řekla dojatě.
Nechala se kolébat jeho příjemnou silou, dokud se po
místnosti nerozlehlo odkašlání.
„Ač velice nerad, tak musím překrušit tuto scénu z
romantické telenovely, protože si opravdu myslím, že
bychom měli pohnout rohama a vypadnout,“ přikázal
Levetův hlas.
Darcy s radostným překvapením otočila hlavu a spatřila
malého, zbožňování hodného démona, jak stojí ve dveřích.
„Pohnout rohama?“ zeptal se Styx zmateně.
„Chacha.“ Levet mávl rukou. „Šup šup. Víš, co myslím,
tak hybaj.“
Darcy skryla svůj úsměv a vymanila se ze Styxova náručí,
aby mohla pokleknout před Levetem a políbit ho na tvář.
„Levete.“
Jeho šedé oči vzplály rozkoší. „Bonjour, ma petite. Přišel
jsem, abych tě zachránil.“
„To vidím.“
Pyšně o sebe uhodil křídly. „Nejsi první, évidemment,
samozřejmě. Zdá se, že se u mne stává tradicí, že zachraňuji
dámy v nesnázích. Je to cosi jako mé posílání.“
Styx si hlasitě odfrkl, ale Darcy pohlížela na svého přítele
s vážným respektem.
Nikdy nezapomene, že tenhle démon nasadil svůj život,
aby mohla utéci před upíry, kteří jí chtěli unést.
„Opravdový rytíř v lesklé zbroji,“ prohlásila se srdečnou
upřímností.
Levetova hruď se viditelně nadmula hrdostí.
„Préciseément.“
Styx došel ke dveřím, aby se k nim připojil, a zamumlal si
pod vousy dříve, než se Darcy stačila zvednout.
„Myslel jsem, že sis přál… pohnout rohama,“ připomněl
Levetovi.
„Otrava jeden.“ Levet vyplázl jazyk, pak se otočil na patě
a vedl je do temné haly.
Darcy šla za ním a Styx jim kryl záda. Pohlédla přes
rameno na jeho chladný, odhodlaný výraz, když se plížil
stíny. Byl napjatý jako ocelová struna. Bůh pomáhej
každému, kdo se opováží zkřížit jim cestu.
Tiše se pomodlila, aby se jim podařilo z tohohle baráku
nepozorovaně dostat.
Nejen, že se bála o Styxe a Leveta, ale myšlenka na
krvavý souboj, který by musel skončit smrtí jednoho ze
soupeřů, jí stahoval žaludek hrůzou.
Možná byla naštvaná na Salvátora a svou matku, ale
nechtěla, aby jim bylo ublíženo.
Rozhodně ne kvůli ní.
Darcy si dávala pozor, aby nezakopla o pokroucená
prkna, a držela tempo s Levetem, který je vedl do zadní části
budovy. Sotva začali slézat po úzkých schodech dolů, těžký
pach hniloby nabýval na síle. Víc než jednou vrhla pohled k
nízkému stropu, který byl vlhký a pyšnil se pavouky tak
velkými, že pomalu očekávala, že se každou chvíli objeví
hobit Bilbo Pytlík a začne s nimi bojovat.
Tfujtajxl. Chtěla být co nejdříve odsud pryč.
Už sešli tři podlaží a procházeli opuštěným vestibulem,
když je Styx předběhl zarážející rychlostí.
„Počkejte.“
Rozpažil ruce a otočil se s pohledem upřeným ke
vzdálenějším dveřím. Jako na povel se ševelivě pohnuly a
objevila se Salvátorova temná, štíhlá postava. Darcyino srdce
kleslo, když spatřila samolibý úsměv, který měl vlkodlak na
rtech. Salvátor na ně záměrně Čekal a měl v úmyslu působit
potíže.
„Ach, Styx.“ Čistokrevný předvedl rozmáchlou úklonu.
Dokonce i ve špinavém okolí dokázal vypadat spíše jako
uhlazený byznysmen než jako zabijáčky démon.
Což jen dokazovalo, že kniha by se nikdy neměla soudit
jen podle obalu. „Vítej v mém sídle, pane. Začínal jsem se
bát, že nikdy nedorazíš.“
Styx se rozkročil a dal si ruce v bok. Jeho výraz se ani
nehnul, ale vzduch kolem něho zledovatěl.
„Zůstaň stranou, Salvátore,“ přikázal tónem, při jakém se
Darcy otřásla. „Ačkoliv bych si velice přál vyrvat ti srdce z
hrudi, nechci zklamat Darcy.“
„Na tom se shodneme.“ Salvátor vyslal záměrně důvěrný
pohled Darcyiným směrem a potom obrátil svou pozornost
zpět ke Styxovi. „Naneštěstí už jsi mi byl osinou v zadku
příliš dlouho. Dnes v noci mám v plánu to s tebou vyřídit
jednou pro vždy.“
„Odvážná slova, vlčku. Doufám, že pro tenhle záměr sis
přivedl s sebou pomocníky,“ sykl Styx, když se postavil před
Darcy. „Ani ty nemůžeš být tak hloupý, abys věřil, že mne
můžeš zabít bez pomoci.“
„Uvidíme,“ zapředl Salvátor.
„Jak si přeješ.“
„Ne…“ Darcy se natáhla, aby chytila Styxe zezadu za
košili. Marná snaha. Nechytila nic než vzduch, protože Styx
už skočil vstříc čekajícímu vlkodlakovi.
Darcy vyrazilo dech z plic, když se dva démoni srazili
strašlivou silou. Na moment ji zahltilo zděšení, ale i obdiv.
Fascinovaně sledovala, když se do sebe zahákli a svaly jim
naběhly nadpřirozenou silou.
Proplétali se čím dál víc, jak se každý snažil dostat
navrch. Styx měl na své straně velikost a sílu, ale Salvátorovi
se dařilo využívat rychlost, aby se vyhýbal mnoha ranám,
které by obyčejného smrtelníka zabily.
Navzdory Salvátorovým bleskově rychlým protiúderům
to nicméně vypadalo na rychlou bitvu se Styxem jako
zřejmým vítězem. Potom vlkodlaka obklopilo zvláštní záření
a Darcy cítila, že se děje něco i s její krví.
Instinktivně ustoupila zpět, když Salvátor zavyl, až se
zvedaly vlasy na hlavě, a začal se proměňovat.
A do… prdele.
Nestalo se to naráz, jako když viděla proměnu Jade. Místo
toho se zdálo, že vlkodlakovo tělo samo sebe pohltí. Zároveň
se prodlužovalo a trhalo jeho drahý oblek. Až potom se mu
začala protahovat tvář a jako kouzlem celé tělo pokryla hustá
srst.
Vždyť to bylo kouzlo, pomyslela si se zachvěním. A ne
jen tak ledajaké. Muselo být pěkně bolestivé, neboť se
projevovalo lámáním a praskáním kostí.
Možná, že ta proměna v sobě měla děsivou krásu, ale
Darcy nemohla popřít omračující úlevu nad tím, že byla
geneticky upravená. Obrovské zvíře, které teď stálo uprostřed
místnosti, mohlo mít divokou sílu a moc mnohem větší, než
by měla po proměně ona, ale nestála o ni. Její puberta byla
dost těžká i bez proměňování se jedenkrát měsíčně v divokou
bestii.
Ježíši. Skoro jako bychom probírali PMS.
Darcy polkla knedlík, který se jí udělal v krku, a snažila
se přemoci zvláštní okouzlení. Salvátor stál právě na zadních
nohách. Na předních tlapách mu narostly smrtící drápy a
sápaly se po Styxovi.
Musela to zastavit.
Musela zabránit tomu, aby se navzájem pozabíjeli.
Darcy vykročila vpřed bez sebemenšího nápadu, jak splní
svůj záměr. V tu ránu málem až padla na kolena, když jí
Levet duchapřítomně objal nohy, aby jí zabránil jít na jistou
smrt.
„Ne, Darcy,“ přikázal.
Shlédla na něj dolů s netrpělivým zamračením. „Nech
mne jít, Levete. Jinak bude někdo zraněný.“
„Oui, a pokud se tomu budeš pokoušet zabránit, tak to
bude tvůj milovaný upír,“ zachraptěl. „Jenom bys ho
rozptylovala.“
Zaskřípěla zuby, protože pravdivosti jeho slov se podařilo
proniknout mlhou jejího strachu.
Do hajzlu, Levet měl pravdu.
Ve chvíli, kdy by se vystavila sebemenšímu nebezpečí, by
Styx přestal věnovat pozornost útočícímu Salvátorovi a
pokoušel by se ji chránit. Nemohl by si pomoci.
Bylo to jako vydírání.
Přitiskla si dlaně na rozbušené srdce a snažila se sledovat
pokračující bitvu.
Styxovi se podařilo tasit svůj velký meč, zatímco kolem
něj Salvátor začal obcházet v kruhu. Dokonce i proti
čistokrevnému vlkodlakovi vypadal divoce a zcela
neporazitelně, ale Darcy neunikla opatrnost, se kterou čekal
na Salvátorův výpad.
Nezáleželo na tom, jak úžasné byly jeho dovednosti, bylo
zřejmé, že respektuje nebezpečí, které vlkodlak představuje.
Dlouhé drápy zaškrábaly po dřevěné podlaze, jak se
Salvátor chystal k útoku a potom skočil stranou, protože v ten
samý moment vzduchem zasvištěl meč. Jak se Styx pohnul,
vlkodlak mu chňapnul zuby přímo po krku.
Styx se s lehkostí tanečníka vyhnul útoku, který by mu
nepochybně roztrhal hrdlo, jeho meč změnil směr a bodl
přesně do míst Salvátorova srdce.
Vlkodlak se meči plynule vyhnul a s pohybem příliš
rychlým, aby byl okem postřehnutelný, přeskočil Styxe a
zaryl mu své drápy přímo do zad.
Darcy poplašeně vykřikla, ale s Levetem pověšeným na
noze se nemohla rozběhnout kupředu.
Styx klopýtl, ale neupadl. Naopak se s ladným půvabem
otočil dokola a zanořil meč do Salvátorova boku dříve, než
vlkodlak mohl uskočit zpět.
Kroužili jeden kolem druhého. Tmou se šířil
nezaměnitelný pach dvojí krve. Upírovy i vlkodlakovy.
Darcy si zoufala, když ho cítila stále intenzivněji.
„Levete,“ zachraptěla, „udělej něco.“
Levetovy krátké prsty se jí zaryly do stehen. „Já nemohu,
chérie. Už bude brzy kanec.“
„Ale co když Styx zemře?“
„On neprohraje, Darcy,“ slíbil Levet. „Musíš tomu věřit.“
Věřit?
Přitiskla si ruce na ústa, když Salvátor udělal další výpad
a síla toho pohybu poslala oba soupeře na podlahu. Dřevěné
parkety skřípěly na protest, když se po nich převalovali
znovu a znovu, jejich špičáky se nořily hluboko do
protivníka, jak se oba pokoušeli zasadit smrtící úder. Nebo v
tomto případě smrtící kousnutí.
Darcyin žaludek se obracel naruby, když se pach krve stal
tak silným, že ji téměř dusil. Oba dva měli nesčetná zranění.
Některá z nich byla málem smrtelná.
Zavytí protrhlo vzduch, když Salvátor mocně udeřil a
podařilo se mu dostat Styxe pod sebe a připíchnout ho k
podlaze. Ve stínech mohla rozeznávat naběhlé svaly pod
hustou srstí, pokrývající Salvátorovo tělo, a bílý záblesk jeho
dlouhých tesáků.
A co bylo ještě horší, tak mohla přísahat, že jeho zlaté oči
hořely velice lidskou nenávistí.
Chtěl Styxe mrtvého dokonce víc, než toužil získat jí.
Darcy si ani nepovšimla, že jí slzy začaly smáčet tváře,
kousla se do rtu a obrátila svou pozornost ke Styxovi. Potoky
krve tekly po jeho bronzové kůži a jeho rysy byly tak stažené,
že bylo zřejmé, že zranění musí být značně bolestivá. Ale
jeho výraz byl spíše plný temného odhodlání než strachu.
Tiše mu posílala svou sílu. Marný úkol, nepochybně, ale v
tu chvíli mohla dělat těžko něco jiného.
Salvátor věděl, že je ve výhodě. Otevřel zeširoka tlamu a
připravil se ke smrtícímu úderu na Styxovo bezbranné hrdlo.
Darcy zalapala po dechu, vyděšená délkou vlkodlakových
zubů. Mohly určitě způsobit zranění, které by ani Styx
nedokázal vyléčit.
Výkřik jí uvízl na jazyku, když Salvátor vyrazil svou
hlavou dolů. Přesně v tu chvíli Styx vykroutil ruku z jeho
sevření a zabodl meč vlkodlakovi do zad.
Strach se obrátil v nepředstavitelný děs, když Darcy
viděla, jak meč prošel Salvátorovými zády a vyšel ven hrudí.
Ach bože.
Zavytí se rozlehlo místností, když Salvátor klopýtl zpět a
svalil se ze Styxe na bok. Krev stříkala z jeho těla a náhle ho
obklopila přízračná záře.
Darcy věděla, že to znamená, že se promění zpátky do
lidské podoby. Jako by jí to řeklo mrazení v její kůži.
Byla to pomalá, bolestivá proměna, a Darcyino křehké
srdce se lámalo soucitem, když se Styx postavil na nohy a
nedbale trhl rukou, aby uvolnil meč ze Salvátorova těla.
Nezáleželo na tom, co jí Salvátor udělal, nebo na
skutečnosti, že se ještě před chvílí pokoušel zabít Styxe, ale
nemohla se přimět cítit nic jiného než lítost s trpící, v agónii
třesoucí se bytostí.
Svěsila ruce a sevřela Levetova ramena, když se Styx
postavil nad svého poraženého soupeře a meč třímal ve
vítězné pozici před svým tělem. Ve tváři se mu usadil
odměřený výraz. Bylo nemožné poznat, co se mu honí
hlavou, když shlížel dolů na nahého, těžce raněného muže u
svých nohou.
Salvátor dusivě zakašlal a přinutil se otevřít oči.
„Skonči to, upíre,“ zasípal.
Styx se lehce uklonil a začal pozvedat svůj meč.
„Styxi… ne!“ vykřikla Darcy a vytrhla se z Levetova
sevření. Klopýtavými kroky došla ke Styxovi a uchopila ho
za paži. „Prosím, nezabíjej ho.“
Na několik úderů srdce si Darcy myslela, že Styx hodlá
ignorovat její prosbu. Stála u něj tak blízko, že mohla cítil
napjatou zuřivost, která se šířila z jeho strnulého těla.
Po momentu, plném napětí, se temná hlava pomalu
otočila a probodla ji planoucím pohledem.
„Bude pro tebe hrozbou, dokud bude naživu,“ zavrčel.
Moudrá žena by okamžitě utekla před Styxovým
pohledem se špičáky v plné délce a krví potřísněnou tváří.
Divokost, naplňující jeho obličej by vyděsila i to
nejstatečnější srdce.
Nezakolísala. Necouvla. Místo toho stiskla prsty kolem
sošné pevnosti jeho paže.
Nikdy se nebude bát tohoto muže.
Ani když bude v té nejupírštější a nejzlejší náladě.
„Nemůže mi ublížit, dokud budu mít tebe, abys mne
ochraňoval,“ poukázala vlídně. „Prosím.“
Shlédl dolů na její prosebný výraz a potom si neochotně
povzdychl.
„Do všech pekel.“ Nechal klesnout meč a obrátil pohled
ke zraněnému Salvátorovi. „Tohle si zapamatuj, vlku, jestli
jen zkřížíš Darcy cestu, nebudu se rozpakovat. Budeš mrtvý
dříve, než se nadechneš.“
Se slabým zasténáním se vlkodlakovi podařilo zvednout
do polosedu. Protože byl úplně nahý, bylo snadno vidět, jak
se rána začíná zacelovat, ačkoliv ještě nebyla zdaleka
uzdravená.
Hlava mu klesla dolů a krví slepené vlasy zakryly úzkou
tvář.
„Nech si své hrozby. Prohrál jsem. Brzy vlkodlaci
vyhynou a upíři se budou moci radovat z našeho konce.“
Styx se zakabonil a sevřel přísně ústa. To bylo trpké,
nespravedlivé obvinění. „Nemám žádný zájem vidět konec
vlkodlaků.“
Salvátor se krátce zasmál, ale skončilo to bolestivým
lapáním po dechu. Darcy zamrkala soucitem. „Odpusť mi, ale
tomuhle nemohu uvěřit. Věznili jste nás tak dlouho, že už
nemůžeme přivádět na svět děti.“
„Ty obviňuješ nás za nedostatek vlastních potomků?“
zeptal se Styx.
„Lékaři mou teorii potvrdili.“ Salvátor pomalu zvedl
hlavu, jeho tvář byla bledá, ale zlaté oči mu žhnuly zlostí.
„Vlkodlaci potřebují volný prostor. Tak jsme stavění. To, že
jste nám ho sebrali, nám pomalu ukrádá naši starodávnou
moc. A i tu nejdůležitější schopnost našich žen, aby dokázaly
ovládat svou proměnu během těhotenství.“
Styx se odmlčel, protože zvažoval Salvátorova zlověstná
slova. Jeho výraz ztvrdl, když si do důsledku uvědomil, co
Salvátorova slova odhalují.
„Tak proto jsi chtěl Darcy?“
Salvátor pokrčil rameny, už se nestaral, kdo bude znát
jeho plány. „Ano. Ona byla… upravena, takže její vlkodlačí
zvláštnosti byly potlačeny.“
Levet si znechuceně odfrkl. „Tak to vysvětluje, proč jsem
nemohl odhulit, co je zač.“
Styx nespustil pohled z vlkodlaka zkrouceného na
podlaze. Darcy instinktivně zesílila svůj stisk, když vycítila
jeho přání dokončit, co začal.
„Nikdy nebude tvoje,“ vyštěkl.
„Styxi,“ řekla prosebným tónem.
Trhl hlavou prudce ke straně, jeho oči ztvrdly a zazářily
matným svitem.
„Ne, Darcy. Prosím, tohle po mně nežádej.“
Darcy zamrkala, než jí došlo, že Styx nechápe. Myslel si,
že po něm žádá svolení dát vlkodlakům mláďata.
Instinktivně se otřásla.
Nikdy nebyla ženou, kterou by ovládala potřeba mít děti.
A zaručeně by se nevyspala se zástupem cizích mužů, aby
jim porodila početné potomstvo.
To bylo… prostě špatně.
„Nikdy,“ ujistila ho s malým úsměvem. „Jen jsem chtěla
navrhnout, že by se upíři a vlkodlaci mohli pokusit najít
nějaký kompromis. Musí tu být způsob, jak vlkodlakům vrátit
zpět jejich sílu.“
Oba muži na ni překvapeně pohlédli. Jako by ten nápad
probrat svůj spor a dojít ke kompromisu byl nějakým pojmem
z cizí galaxie.
A možná to tak bylo.
„Můžeme to vyřešit před Komisí,“ nakonec neochotně
připustil Styx. „Už brzy by se měli shromáždit v Chicagu.“
Darcy otočila svou pozornost k raněnému vlkodlakovi.
„Salvátore, přál by sis vyjednávání?“
Tiše zavrčel, když pohlédl na upíra, který se nad ním
hrozivě tyčil. „Jaký to má smysl? Pro panstvo jsme pouzí psi,
kteří nemají žádné slovo ve světě démonů.“
„To není pravda,“ řekl Styx ledově. „Komise je nad všemi
rasami. Spravedlivě tě vyslechnou.“
„Chceš, abych padl na kolena a prosil?“
„Bůh ochraňuj muže od jejich pýchy,“ zamumlala Darcy.
„Co takhle to brát jen jako začátek? Jistě je to malá cena za
spásu tvých – našich – lidí.“
Jeho zlatavé oči se zableskly mrzutostí. „Nemáme žádnou
jistotu, že to změní náš osud.“
Darcy zaskřípěla zuby. Salvátor zněl víc jako rozmazlený
fracek, než jako zodpovědný vůdce vlkodlaků.
Očividně potřeboval popíchnout, aby si připomněl svou
pozici.
„Fajn, tak pak půjdu já a promluvím o tom před Komisí,“
prohlásila Darcy. „Někdo musí prokázat trochu rozumu.“
Jak předpokládala, Salvátor se okamžitě naježil uraženou
pýchou. „Nikdo kromě mne nebude mluvit za vlkodlaky. Já
jsem král.“
Darcy na něj zpříma pohlédla. „Tak se jako král chovej.“
Zarazil se, ale překvapivě bez dalších námitek slabě
pokývl hlavou. „Máš pravdu. Splním svou povinnost.“
„Možná, že tu je pro tebe ještě naděje,“ zamumlala Darcy.
Salvátor přimhouřil oči a na tváři se mu usadil hloubavý
výraz. Byl dost chytrý, aby si uvědomil, že s ním je
manipulováno.
Sjel pohledem pomalu ke Styxovi. „Přemohl jsi mne,
upíre, ale tvou odměnu ti úplně nezávidím.“
Styx se musel nechtě usmát. „Jí se nic nevyrovná.“
Salvátor si nevěřícně odfrkl. „Když to říkáš.“
Darcy potřásla hlavou. Ještě před minutou byli tihle dva
démoni odhodláni zabít jeden druhého. Teď zde sdíleli jeden
z těch čistě mužských momentů, kdy společně probírali ženy.
„Stačí. Jsem unavená, hladová a umírám touhou po horké
sprše. Chci jít domů.“
Styx podivně ztuhl. Pomalu otočil hlavu a pohlédl na ni s
nečitelným výrazem.
„Domů?“ zeptal se opatrně.
Náhle si uvědomila, že použila to kouzelné slovo
začínající na „D“. Zhluboka se nadechla. Můj ty bože, co se
to stalo?
Kdy začala přijímat to, že být poblíž Styxe je všechno, co
potřebuje, aby se cítila jako doma?
Pomalu vydechla a rozhodla se, že na tom až tak nezáleží.
Kdy, proč a jak… To už byla minulost.
Záleželo jen na budoucnosti.
Její budoucnosti se Styxem.
„Ano.“ Dovolila úsměvu, aby rozvlnil její ústa. „Domů.“
Sladké slovo.
Styx se natáhl a přivinul ji ke svému tělu. Potom jí políbil
do vlasů.
„Můj andílku.“
Darcy se chystala přitulit ještě blíž, ale byla zastavena
Levetovým chraplavým odkašláním.
„Sacrebleu. Už je to tu zas.“
Darcy se zachichotala a odtáhla se, ačkoliv Styx odmítl
pustit její ruku. Což jí nijak nevadilo.
„Oukej, Levete, dosáhl jsi svého. Jdeme.“
Levet zamával vesele křídly. „A já budu řídit.“
„Ne,“ odsekli Styx a Darcy najednou.
Styx se ujal vedení. Opustili rychle se uzdravujícího
Salvátora a vyrazili konečně k posledním schodům. Chtěli
být pryč z tohohle prašivého doupěte. A to nejen proto, že
nebezpečí stále ještě číhalo v temných chodbách.
Nemohl si pomoci, ale musel znovu pohlédnout na ženu,
která mu kráčela po boku.
Jako vždy se jeho srdce zahřálo známým teplem a
divokou něhou, která se zvláštně mísila s naprosto mužskou
touhou. Bylo to tak nevyhnutelné jako východ slunce. Obojí
smícháno ještě s pocitem, který by se dal označit jedině jako
radost z vítězství.
Darcy dala přednost jemu před vlastními lidmi.
Je třeba připustit, že její lidé se neukázali být milující
rodinou, po které vždycky toužila, žalostně si uvědomil. A to
osoba, která ji porodila, snad ani matkou nebyla.
Ale na druhou stranu, Darcy byla samostatná a nezávislá
žena, nebo snad ne? To, že pro ni rodina byla zklamáním,
ještě nebyl důvod vrátit se k němu.
Bohové věděli, že byla dost nezávislá a věřila ve svou
schopnost postarat se o sebe sama. Nikdy by s ním nezůstala,
pokud by si to ze srdce nepřála.
Styx se snažil skrýt přihlouplý úsměv, který hrozil, že se
mu rozlije po tváři, když se mu okolní svět připomněl
Levetovým prudkým zataháním za košili.
„Kam to jdeme?“
„Zpátky do garáže.“
Levet se zakabonil. „Nehodláš, doufám, tahat Darcy skrz
ty kanály?“
„Och, takže ty byly dost dobré pro mne, ale pro Darcy už
ne?“ zeptal se.
„Pochopitelně.“
Styx se musel zasmát. Aspoň Levet zůstával pořád stejný.
„Neboj se. Mám tušení, že se Viperovi podařilo zanechat nám
tu lepší možnost dopravy.“
Zakabonění zázračně zmizelo. „Skvěle. Vždycky jsem si
přál řídit jeho Jaga.“
Tenhle titěrný démon za volantem rychlého, silného,
dokonalého Jaga? U všech čertů, Chicago se z toho nikdy
nevzpamatuje.
„Až peklo zamrzne, chrliči, dřív ne,“ zamumlal Styx.
Snažil se uchovat vážnou tvář, když slyšel, jak se Darcyino
hihňání změnilo na kašlání.
Levet přimhouřil pohled. „Kdo ti o tom dovolil
rozhodovat, upíre?“ zeptal se. „Mon Dieu, ujišťuji tě, že
Viper mne nechává docela často…“
„Ticho,“ zašeptal Styx a náhle zůstal stát.
Darcy po něm střelila ustrašeným pohledem. „Co se
děje?“
„Vlkodlak.“ Nasál nosem vzduch. „Ach. Tvoje matka,
jestli se nepletu.“ Ledově se usmál. „Chtěl jsem se s ní
setkat.“
Snadno četla v jeho mysli a tak zavrtěla hlavou. „Ne, to
ne Styxi.“
Frustrace projela jeho tělem, když zvedl ruku a lehce se
dotkl její nateklé čelisti.
„Dovol mi jí alespoň zlehka pustit žilou.“
„Prosím, Styxi, chci jen pryč odsud.“ Chytla ho za ruku a
zakolísala slabostí.
Styx ji rychle obejmul rukou kolem pasu. Proklatě. Chtěl
potrestat tu ženu. Chtěl jí s chutí vrátit ty modřiny, které
udělala jeho vyvolené. S velkou chutí.
Ale Darcy měla pravdu. Už vydržela dost. Jediná věc,
která byla důležitá, byla dostat ji zpátky do jeho sídla, kde se
o ní bude moci pořádně postarat.
Ne, že by zapomněl na dluh, který měl u její matky. Až
přijde čas…
„Jestli se pokusí ti ublížit, zabiju jí,“ zahrozil a přitiskl si
Darcy ještě pevněji k sobě. Pak vešli do garáže.
„Jedině potom, co si to s ní vyřídím sám,“ varoval Levet a
záměrně se postavil vedle Darcy z druhé strany.
Krátce, napjatě se zasmála. „Muži.“
Vstoupili pod široké sloupy a Styx snadno zpozoroval
nablýskaného černého Jaga, který byl schovaný ve
vzdálenějším rohu. Také spatřil štíhlou ženu s blonďatými
vlasy, která se o něj nonšalantně opírala.
Darcyina matka, samozřejmě.
Byly si příliš podobné, aby se dala popřít příbuznost.
Nebo minimálně tak vypadala z dálky. Bližší pohled odhalil,
že Sophiiny krásné rysy byly poznamenané hořkým
cynismem, který její dcera nikdy neměla.
Žena se narovnala, když se blížili, a Styx musel přemáhat
zlost, když cítil, jak se Darcy zachvěla.
Přál té ženě, aby se smažila v pekle.
Podivné bylo, že Darcy nebyla nijak překvapená, že
matku vidí.
Spíše naopak by ji překvapilo, kdyby si nechala Darcy
proklouznout mezi prsty, aniž by jí zkusila při poslední
příležitosti nějak ublížit.
Darcy polkla nutkání vykřičet zklamání i vztek a postavila
se přímo před usmívající se ženu. Nebyla to touha být v
blízkosti milované matky. Vlastně se jí z toho skoro zvedal
žaludek. Ale byla si příliš dobře vědoma, že Styx byl
nedočkavý, až tu ženu potrestá za to, že ji unesla. A dnes v
noci už rozhodně nechtěla vidět žádnou další krev.
„Co chceš, matko?“
Sophia si dala chvíli na čas a přejela Styxe pomalým,
nesnesitelně lascivním pohledem. Očividně se jí líbilo, co
viděla, protože v jejích očích zasvítil chtíč.
Samozřejmě, proč by se jí také neměl líbit?
Byl vysoký, temný, prostě k nakousnutí.
Ale byl výhradně její a Darcy těžce nesla, jak na něj její
vlastní matka zírá, jako kdyby byl kus sladkého cukrátka,
které se chystá ochutnat.
Nevšímala si Darcyina zamračením staženého obočí.
Sophia pokračovala v zírání na mlčenlivého upíra.
„Pouze jsem si přála vidět upíra, který tě svedl a odvádí tě
od nás. Mm mm. Musím říct, že máš dobrý vkus. Vypadá
skvěle. Žádný div, že jsi Salvátora shledala nedostačujícím.“
Darcy si opovržlivě od frkla. „Nezůstala bych, ani kdyby
žádný Styx nebyl. Nemám žádné přání stát se… Jak jsi to
nazvala? Chovnou?“
S očividným úsilím její matka odvrátila pozornost od
Styxe a věnovala své dceři pohrdavý škleb.
„Není to tak špatné, má lásko. Jsou tu jisté výhody, které
se v tom dají nalézt.“ Nízce a chraplavě se zasmála. „Občas
několik výhod najednou.“
Darcy neunikl smysl té vulgární narážky. Ušklíbla se při
pouhé představě.
„Možná pro tebe.“
Sophia pokrčila rameny. „Takže ty se otáčíš zády ke svým
povinnostem vůči rodině?“
Darcy vyvalila oči nad tím nespravedlivým obviněním.
„Rodina? Možná podle krve. Ani to ne, vždyť vy jste mou
krev upravili. Nepatřím nikomu.“
„Myslíš, že s upírem bude tvůj život výrazně lepší? Jen
přemýšlej, Darcy. Nebudeš moci mít žádné děti, žádnou
rodinu, kterou bys mohla považovat za vlastní. Nikdy.“
Darcy se nepotřebovala otáčet, aby věděla, že se Styx
otřásl nejistotou. Přes všechnu svou domýšlivost byl
pozoruhodně citlivý ke každému ohrožení, které by ji od něj
mohlo odlákat pryč.
„Vlastně už se nemůžeš plést více,“ odpověděla s
absolutní jistotou. „Už jsem našla svou rodinu.“
„To vidím.“ Zelené oči se přimhouřily.
„Jsem si jistá, že se budete mít beze mě stejně fajn jako
dosud.“
„A tvoje sestry? Hodláš je odvrhnout tak snadno?“ Sophia
vytáhla svůj poslední trumf se sladkým úsměvem. Darcy
ostře píchlo u srdce. Proklatá ženská. Jistě věděla kam
stoupnout, aby to bolelo co nejvíce.
Naklonila bradu. „Jak mohu odvrhnout sestry, které jsem
nikdy neviděla?“
„Och, my je najdeme. Tím si můžeš být jistá.“
„Doufám, že se vám to nepodaří.“
Sophiin výraz potemněl. „To je marná naděje. Kromě
toho, právě proto, že zrovna tobě se nechtělo vzít si
Salvátora, neznamená to, že jedna z tvých sester nebude chtít
sdílet jeho lože. Je dost pěkný a umí být okouzlující, když se
snaží.“
Darcy nemohla popřít pravdivost jejích slov. Ačkoliv se
Salvátor rozhodně nemohl měřit se Styxem, byl to krásný
muž. Nepochybovala ani na minutu, že by se našly zástupy
žen, které by skočily po příležitosti porodit mu jednou nebo
dvakrát.
„Možná,“ uznala. „Ale ač bych si strašně moc přála
poznat své sestry, tak se tím od tebe nenechám vydírat.“
Sophia pozvedla obočí, jako kdyby ji Darcyina odpověď
vyvedla z míry.
„Zásah, děvenko.“ Nasadila ironický výraz. „Tak
předpokládám, že už nám nezbývá nic, než si říct sbohem.“
„Doufám, že nečekáš na polibek na rozloučenou.“
K Darcyinu velkému překvapení si matka odpustila
kousavý komentář. Místo toho se její výraz stal zádumčivým,
když hleděla na Darcyinu světlou tvář.
„Ne, ale bylo by hezké se rozejít za okolností, které by
nebyly tak hořké.“ Cosi, co mohlo být sebekritickým
výsměchem, přelétlo přes její krásnou tvář. „Můžeš mne
považovat za matku z pekla, ale vše, co jsem udělala, bylo
pro záchranu mého rodu. Můžeš mi to skutečně vyčítat?“
Šok nedovoloval Darcy se pohnout, když se pokoušela
uspořádat si narážky v matčiných slovech.
„Ty chceš mé odpuštění?“
„Řekla bych, že ano. Jsi koneckonců moje dcera.“
„Darcy,“ zavrčel Styx zezadu, protože jasně očekával
nějaký trik.
„To je v pořádku, Styxi,“ utěšila ho Darcy. Byla blázen,
samozřejmě. Na světě neexistoval jediný rozumný důvod,
proč by měla důvěřovat téhle ženě. Ale Darcy se znala tak
dobře, že si uvědomovala, že by později litovala svého hněvu
a zklamání. Takové negativní emoce by příliš tížily její srdce.
„Je to tak, také bych byla radši, kdyby byl mezi námi mír.
Nezdá se správné… nenávidět svou vlastní matku. A abych
byla upřímná, ráda bych někdy poznala své sestry, jestli se
vám je podaří vypátrat.“
Na Sophiiných rtech se usadil úsměv, který vypadal
opravdu upřímně. „Potom tě mohu vydírat. Představím ti je,
jen pokud slíbíš, že je nebudeš poštvávat proti jejich vlastním
lidem.“
„To bych nikdy neudělala,“ protestovala Darcy. „Mimo
to, jestli budou v něčem jako já, tak budou mít svůj vlastní
rozum. Budou se umět rozhodnout, jak naloží se svou
budoucností.“
„Pak tedy máme dohodu.“
„Já…“ Darcy pomalu přikývla hlavou. „Děkuji ti.“
„Tak vidíš, nejsem úplně zlá.“
„Jsem ráda, že to vím.“
Matka s dcerou na sebe dlouhou chvíli hleděly, až hořkost
v Darcyině srdci vystřídala neurčitá harmonie.
Nakonec Sophia neklidně pokrčila rameny a vydala se k
otevřeným dveřím garáže. „Uháněj, drahoušku. Tyhle citové
věci nejsou skutečně mojí parketou.“
Darcy zamyšleně sledovala, jak její matka odchází.
Nebyla tak bláhová, aby věřila, že by mohly mít takový
vztah, o jakém vždy snila, ale možná že mohou alespoň
nalézt jakési smíření.
Styx se držel zpátky dost dlouho, ale teď se postavil vedle
ní, a než si mohla uvědomit, co se děje, zvedl ji ze země a
pevně sevřel v náručí.
„Pojďme, Darcy,“ řekl jemně. „Je čas, abys byla ve své
posteli.“
Darcy se natáhla a dotkla se prsty jeho rtů. „V naší
posteli.“